No sorry, ale na to abych ti ukazal text bez odsazovani a zaroven byl prehlednej nemusim udelat vubec nic - to cokoliv napisu do googlu, tak mi vyleze text bez odsazeni. Ale prosim, dam ti priklad nazornej, kterej se aj mnohem prijemneji cte na monitrou (puvodni text k porovnani tutaj:
Další rozmach a náklon vpřed. Těžká ocel zasvištěla vzduchem a zakousla se hluboko do kamene. Ostré úlomky valounů pokryly zem a tvrdé a chladné stěny dolu vrátily ještě několikrát kovový zvuk zpátky v ozvěně. Njory opřel krumpáč o podlahu a otřel si pot z čela. Cítil, jak mu studené krůpěje stékají dolů po holých zádech a postupně vsakují do opasku špinavých plátěných kalhot. Bylo mu větší horko než obvykle, a to bylo tady na jihu co říct. Síly měl sice za dva muže, ale vždy raději třímal meč a štít, než krumpáč. S tímhle nástrojem příliš obratný nebyl a pokaždé, když se mu podařilo zasáhnout žílu a vyrvat z kamene kus surového lesklého kovu, se únava měnila v pocit zadostiučinění.
Vykašlal chuchvalec prachu a odplivl si, když v dalším nádechu ucítil smrad hnijícího masa. S rezignovaným výrazem ve tváři se otočil a svým nepřirozeně modrým okem spatřil ve tmě skupinku mrtvých horníků, jejichž zmučená těla musela přivést k pohybu nějaká strašlivá magie. S mrtvolnými vzdechy se plazili bezcílně od stěny ke stěně, neboť v husté tmě neměli šanci cokoliv vidět, a jejich plouživé kroky doprovázelo hlasité řinčení jejich kopáčských nástrojů, které za sebou táhli po podlaze. Rozhodně to nebyla první skupina, kterou tady Njoerdan viděl, a byl si dost dobře jistý, že ani poslední. Unaveně zvedl pravačku a namířil k nim otevřenou dlaň. Pak už jen stačilo pronést ona slova v tichém, nízkém hlase, a mezi prsty se mu objevila modrá záře, která na okamžik zaplavila celou místnost. Skoro dva tucty střel vyletěly rychle jako šípy a každá z nich si to neomylně namířila k některé z chodících mrtvol. Dolem zaznělo sípání a kvičení, jak se nemrtví v bolestech pokoušeli křičet ze shnilých zbytků svých hlasivek, a jejich seškvařená těla popadala k zemi. V podzemí se opět rozhostilo ticho a tma.
Njoerdan ani nestihl znovu zvednout svůj krumpáč, když se mu náhle začaly samy zavírat oči. únava ho pohltila takovým způsobem, že nebyl schopen ani dojít k odpočívadlu u tavících pecí. Něco mu říkalo, že je cosi špatně. I v nozdrách cítil vedle pachu spálených těl cosi neobvyklého a nezaměnitelně zlého. Udělal ještě jeden krok, pak druhý, a v další chvíli už ležel na zádech a unaveně oddychoval. Náhle jeho nohy lehce šlapaly bílou zasněženou krajinou a z oblohy padaly meče a krev. Vše pohltil oheň a dým a křík a šero. Koutkem oka teď a zase zahlédl mihnutí černého stínu, ale pokaždé, když otočil hlavu, byl stín pryč. Rozběhl se a běžel, sníh mu pod nohama tál a měnil se v krev a náhle vše zmizelo a on padal a padal prázdným prostorem do temnoty, nikam...
A pak se probral. Otevřel oči a nemohl uvěřit vlastnímu zraku. Zamrkal, ale černý stín nad jeho hlavou tam byl stále, tentokrát ostřejší, s planoucíma očima, černými vlasy a pláštěm tmavým jako noc.
"Je snažší tě uspat kouzlem, než tě zabít. Jak tragické..."
"Ty seš... Černej rytíř?" vyplivl Njordan, když se vrávoravě hrabal na nohy, stále neschopen uvěřit.
"A cos myslel, smrtelníku? Vypadám snad jako růžový šampion duhového království?! Ovšem, že jsem Černý rytíř!" Njoerdan neodpověděl. Kdyby temný bojovník usiloval o jeho život, už by tady dávno nestál, to on dobře věděl. Místo toho se jen ohlédl po své zbroji, která ležela spolu s dalšími jeho věcmi vedle tavících pecí, daleko mimo jeho dosah. Jediné, co měl při ruce, byl krumpáč a jeho meč zavěšený na opasku, který nikdy nedával mimo dosah své pravice.
"Víš, co všechno bys mohl získat?" pokračoval rytíř po chvíli ticha, "Zlata, kolik nedokážeš unést. Mohl bys mít tolik medoviny, že by ses v ní mohl každý den koupat. A prolévat krev bys mohl od rána do večera."
"Dobře mě máš prohlídnutýho," pohlédl mu seveřan do očí, když se trochu vzpamatoval z nepříjemného probuzení. A"le moji vodpověď znáš."
"Znal jsem tvou odpověď, ano. Ale myslel jsem, že budeš chytřejší. Měl jsi dost času na rozmyšlenou, a pořád se ještě můžeš rozhodnout."
"Ušetřím ti práci. Zab mě rovnou."
"Zabít tě?" zasmál se rytíř nelidsky a jeho hlas se rozlehl po celém temném dole. "Ne, to by bylo příliš snadné. To jsem mohl udělat už dávno. Ale neboj se, přijde den, a tvůj život se skončí rukou mojí nebo mých sluhů. A pokud si myslíš, že máš šanci, pak jen přeceňuješ svoje síly, seveřane."
"Víš toho vo mě hodně, to uznávám. Ale jedna věc ti unikla: seveřani vždycky bojujou do posledního dechu. A taky nejsem tak blbej, jak si myslíš. Vím, že mě potřebuješ, jinak bys sem nepřišel škemrat vo mou pomoc."
"škemrat?!" odsekl Černý rytíř tak ostře, že ze stropu popadaly kusy kamene a od podlahy se zvedla oblaka prachu. "Za tvou drzost bych tě nechal pověsit do stájí pro mé černé hřebce, dokud by tě neohlodali na kost!"
"Udělej to," podíval se mu Njory do tváře s drzostí jemu vlastní, napřímil se a sáhnul po meči. Jemně zářící čepel ze zpívající oceli lehce zahvízdala, když opouštěla pochvu, a její zvuk zalil celý důl jemným vysokým tónem.
"Jsi tak ubohý, že bych-" a rytíř větu nedokončil, jak musel sám tasit, aby odrazil ostří zuřivě vedené proti jeho krku...