31 odpovědí na toto téma

[Gobbo]

Temnota. Jen černá pustá a nekonečná temnota obklopovala jeho tělo, a on padal, snad celý den, týden…. Věčnost.
Když žebra zapraskala po dopadu na tvrdou, zčernalou zeminu zatočila se mu hlava a žaludek udělal nejeden přemet.
Vstal.
Tma okolo se nezměnila, stále mu překrývala zrak a on se potácel jako slepec s rukama vztyčenýma před sebe do neznáma, pak to spatřil.
Nedaleko od něj, na jediném osvětleném kousku půdy tohoto prazvláštního místa se ve svitu mystického světla tyčily hodiny.
Nerozmýšlel se dlouho, vykročil k nim. Hodiny právě teď ukazoval svou stínovou ručičkou na obrazec rozbitého meče a jen pár centimetrů jí dělilo od obrazu lebky. Strnul. Netušil proč si to myslel, ale stejně tak jako si nedokázal vysvětlit nenadálou intuici tak stejně dobře věděl že se neplete. Hodiny odpočítávali bytí, jeho bytí.
Po zmrzačeném a zničeném těle se spustili první kapky ledového potu a oči začali pomalu vydávat krvavé slzy. Kdosi kolem něj začal kroužit, stejně jako sup.
„ Čas se krátí Keliane, tvoje kroky směřují rychlostí geparda k poslední bráně. Bráně zatracení.“
„ Kdo si?!“ zkřikl v odpověď na neznámý ženský hlas, jenž zněl jako sama smrt.
„ Však ty víš, víš to moc dobře… spěchej a najdi ty kteří byly počati v jeden den, kteří přišli na svět ruku v ruce. Životní síla jednoho z nich, bude skrz krev druhého udržovat tvou moc dokud nenastane rozhodující den.“
„ O čem to mluvíš?!“ kolena se mu třásla a v ústech bylo sucho.
„ Pochopíš Keliane… pochopíš, nemáš na výběr.“

V křeči se sesunul z lůžka a ostře pronikavě se nadýchl, postel byla celá špinavá od jeho těla, které se na něm rozpadalo za živa a krev teď třísnila i podlahu.

Zatraceně! Co mám udělat?! CO?!

Pohled najednou padl na prsten nasazený na prostředníčku, zvedl jej a podíval se pozorně na to, kvůli čemu nespal mnoho dní jeho dřívějšího vrcholu.

Ta ženská to protahuje, nedokáže dostat z chlapa informaci ani po měsíci! Sejmu ji a mizím.

Další křeč a další vykašlaná krev.

Nesejmu.

Znovu ho upoutá prsten.

Ano, pochopil sem… ne nadarmo sem platil lidi ve městě. Sám to ale nedokážu krucinál…

Udeřil pěstí do červy prožrané podlahy a se prohnula až málem popraskala. Pak vstal a dovrávoral k nahrubo stlučenému stolu. Zasedl a vyndal ten zbytek inkoustu a kus pergamenu.
Věděl na koho se obrátit.

[Gobbo]

Když byl s dopisem hotov rychle jej přejel pohledem, občasné krvavé skvrnky a roztřesené písmo byly výsledkem jeho úpadku, ale pořád byl zkaz dostatečně čitelný.


Pane Dumgare, událostí posledních měsíců si vybrali příliš velkou daň, kterou sem nebyl schopen zaplatit bez následků. V této době se potácím na hranici života a totální- zdůrazňuji slovo totální, smrti.
Mé vlastní schopnosti mě opustili a plán který mě měl znovu vysadit na ten vysoký trůn moci ztroskotal-zatím. A sem tudíž nucen připravit jiný.
Pokud jste ochoten mi opět podat pomocnou ruku, sejdeme se vámi určený čas na místě našeho posledního setkání. Z důvodu mých obav z Alicijských slídilů vám dám pár možností kde nechat vzkaz s odpovědí, buď místo kde měl být vámi předán jistý "balík" a nebo u našeho známého pana S.
S úctou váš Kolega.