Už začátek výpravy se mi nezdál.
Deset dobrodruhů vyrazilo na cestu za staříkem, který je vedl, směr Temný les. Spolehnout jsem se mohla jen na Linsy.
Stařík nás dovedl na místo v Temném lese, kde jsme se museli prokopat do skryté jeskyně. Tam výprava čelila neustálím útokům pavouků. Měli jsem co dělat abychom staříka ochránili.
Dostali jsme se až k nějakému obětnímu oltáři. Nejspíš drowí práce, jak někdo pronesl. Prozkoumali jsme každý kout, ale bez úspěchu. Stařec cítil magii u oltáře, ale tam jsme nic nenašli. Začala jsem si zoufat, že nemohu předstoupit před Arena s prázdnou.
V jeskyni jsme také nalezli obřadní roucho a dýku. Jeden z dobrodruhů rozluštil písmo na dýce. Vše sloužilo jen k jedné věci.
Nijak jsem nad tím nepřemýšlela a převlékla se do roucha, vzala dýku a předstoupila před oltář. Řízla jsem se do dlaně a má krev stékala do žlábků v oltáři.
Nic! Nic. *Asi to bude chtít víc krve*někdo pronesl.
Tak moc jsem chtěla uspět.
Udělal jsem pro úspěch vše.(obětovala jsem i mě nejdražšího). Ani krev Bruta nepomohla dostat se dál.
Zdrcená a nešťastná jsem rozhodla, že se vrátíme s prázdnou.
Prý staříka obětovat a najdeme, co hledáme. Zaznělo od některých zúčastněných. To sem odmítala a požadovala návrat na povrch.
Jenže cestou zpět se to vše podělalo. Stařík byl smrtelně zraněn. Bez staříka a bez magického artefaktu.
Využít staříkovu krev. Nevím na co jsem v tu chvíli myslela ale svolila jsem. Klerička co nás celou dobu doprovázela se tomu snažila zabránit. Marně. Jen jsem tam stála a sledovala jak ta malá s kostěnou rukou zbavuje staříka krve.
Po chvilce bylo po všem.
Zabralo to a otevřel se portál.
Staříka jsem ochránit nedovedla, ale doufala jsem, že najdeme aspoň onu magickou věc.
Octli jsme se v další jeskyni plný drowů. Byl to tuhý boj ale nic proti tomu co nás čekalo. Obří pavouk, obrovský jak stodola. Boj trval nekonečně dlouho.
Bylo dokonáno, ale bez staříka jsme nedokázali určit co je ten magický artefakt a tak jsme brali vše co jsme našli.
S posledním vypětí všech sil jsme se dostali na povrch.
Se smíšenými pocity a zmatkem v duši jsem se pomalu ubírala směrem k Alícii.
Uspěli jsme? A jestli ano tak za jakou cenu?
Mohla jsem něco udělat jinak? Měla jsme něco udělat jinak? Jaké to bude mít následky? Dá se to vše nějak ospravedlnit?