50 odpovědí na toto téma

[Davis421]

Temný soumrak

Slunce se sklánělo nad rudým obzorem a druhý den beriadonského vzdoru u Modrého průsmyku pomalu končil. Verrin seděl na svém koni pár set metrů od Modrého průsmyku a sledoval, jak další karahadská útočná vlna pomalu utichá v krvi před beriadonským obraným seskupením.
Zamyšleně se zamračil. Už to trvá příliš dlouho...je možná čas, aby se předvedli naši temní přátelé.
Mohl sice využít své Yrikajské mágy, ale nechtěl plýtvat další Yrikajskou krví. Beriadonských čarodějů zůstalo ještě dost a jejich magie byla na dobré úrovni. Především chtěl ale vidět temné elfy v boji. Jeho zájem o temné elfy se v poslední době prohloubil, když zjistil, že Yrikajové mají drowí předky.
Věděl ale také, že bude muset něco připlatit. Tihle drowové považují zabíjení za nejvyšší umění - tiše a čistě vyřídit svého protivníka aniž si něco uvědomí. Ale boj v bitvě proti obyčejným vojákům je pro ně pod jejich důstojnost. Na druhou stranu by snad houževnatost beriadonských mohla přitáhnout jejich pozornost a navíc císaři Verrinu se neodmítá!

[Davis421]

Útok temných elfů

"Co se to tam u Tarinových vousů děje?", vykřikl kapitán Heridan, když zahlédl, jak se beriadonská obraná linie začíná hroutit.
"Jdeme!" zavelel hned své jednotce a spolu s Daribanem, Torganem a s několika desítkami dalších vojáků z Prvního oddílu se rozeběhl k ústí Modrého průsmyku, kde Královské vojsko už druhý den zadržovalo Karahadskou armádu. Stejný rozkaz vydali i ostatní velitelé a tak se nakonec k ústí průsmyku přivalila vlna o síle mnoha stovek mužů. Právě včas, protože obraná linie se úplně rozpadla a do Modrého průsmyku už jen zmateně ustupovalo pár desítek bojovníků.
Heridan zahlédl, že mezi karahadskými bojovníky a nájezdníky je i několik desítek postav v černých kožených zbrojích.
"Víte někdo, co jsou zač?" zeptal se za běhu Heridan.
Dariban s Torganem a několik bojovníků okolo jen zavrtěli hlavou.
"Počítám ale, že to za chvíli zjistíme." řekl Dariban.

Obě vlny, karahadská i beriadonská, do sebe vrazily za ohlušujícího řevu a hluku dopadajících mečů.
Heridan nastavil štít do rány a bleskovým výpadem protnul svému protivníkovi hrdlo. Torgan opodál srazil jednou rukou svým obouručákem k zemi jezdce a Dariban vedle něj mrštil dalšímu jezdci dýku do krku.
Heridan smetl druhého protivníka a rozhlédl se po dalším cíli. Dlouho hledat nemusel, protože k němu konečně zamířil jeden z neznámých černě oděných bojovníků. Heridan nezahálel a vrhl se do útoku. Rychle ale poznal, že proti němu stojí neuvěřitelně zdatný bojovník a měl co dělat, aby mu stačil. Jeho výpady i krytí byli vedeny s úžasnou přesností a rychlostí, ale ani Heridan, který patřil mezi Katelonské mistry meče, nebyl zrovna nějaké mečmáchlo (jak rád říkával nemotorným bojovníkům) a tak postupně získával převahu. Nakonec se mu podařilo rozhodit protivníkovo krytí natolik, že mohl zasadit smrtící ránu do srdce. Černá postava se zhroutila na zem a helma jí sklouzla z tváře.
Heridan se zarazil. "Temní elfové. Měl jsem to tušit." pronesl potichu sám pro sebe.
Najednou ucítil zvláštní kopnutí do zad a z jeho břicha vyjela zahnutá čepel. Síla ho opustila a klesl na kolena.

[Davis421]

Bouře

"Neee!" zařval Torgan, když zahlédl, jak jeden z drowů pomalu vytahuje čepel z Heridanových zad. Vyběhl rozzuřeně s obrovskou rychlostí proti temnému elfovi, vyskočil, ještě v letu odrazil štítem nastavenou čepel a vrazil Drowovi svůj obouručák do srdce.
Dariban zahlédl, co se stalo a rychle se přiřítil k Torganovi. Oba si vyměnili odhodlané pohledy a zuřivě s vrhli do útoku. Postupovali vpřed vlastně sami, protože zbytek Královského vojska pomalu ustupoval.
Po chvíli ale oba najednou s údivem zjistili, že karahadští vojáci před nimi začínají ustupovat a temní elfové se kamsi vytratili. Hned na to přes Torgana a Daribana přeletělo několik stínů a na karahadské vojáky před nimi se z nebe snesl široký proud ohně.

Houf draků prosvištěl nad Modrým průsmykem rychleji než šíp. Natočili svá křídla proti pohybu a otočili se na další nálet.
Vardamoth udělal chybu: začal pátrat po dračích vejcích příliš brzy a příliš neopatrně, a tak draci brzy získali podezření, že se vrátil. Dlouho trvalo, než důkladně ukryli svá vejce a než se ujistili, že Vardamoth o žádném z úkrytů neví. Teď jsou ale konečně tady a nenechají Beriadon padnout. Dávná spojenectví draků a lidí možná odplavil čas, ale draci si dobře pamatovali hrůzy, které jim i lidem Vardamoth kdysi způsobil. Teď rozpoutají ohnivou bouři!

Verrin na svém koni strnule zuřil.
Věděl ale, že vítězství nemá ještě úplně ztraceno. Ani draci nejsou nesmrtelní a na každého pořád připadají stovky, spíše tisíce bojovníků. Nechtěl ale plýtvat Yrikajskou krví. Tohle je práce pro Vardamotha a jeho démony.
Sesedl z koně a začal silným hlasem odříkávat jakési kouzlo. Zvedne se mlha, která spolu s přicházející nocí umožní Verrinovi a jeho armádě zmizet drakům do nedalekých hvozdů.

Heridan stále ještě klečel na kolenou, jako by se pro něj zastavil čas. S unaveným úsměvem sledoval, jak draci rozhánějí karahadskou armádu.
Jeho myšlenky se ještě stočily k jeho rodině a pak k Davisovi. Věděl, že Davis není mrtvý. Za svůj těžký život si na to vytvořil instinkt. Vždy, když zemřel někdo blízký, pocítil ten zvláštní záchvěv. Jako by dotyčný proplouval kolem a člověk měl pocit, že na chvíli pluje s ním, aby pak na okamžik ustrnul v prázdnotě.
"Hodně štěstí Davisi." pronesl a zhroutil se mrtvý k zemi.

[Davis421]

Mrtvá pláň

Generál Terad smutně procházel travnatou plání, kde se před třemi dny Královské vojsko Beriadonu poprvé střetlo s karahadskou armádou. Jako jeden z velících důstojníků teď shromažďoval počty zabitých. Cena za vítězství, jestli se tomu vůbec dalo říkat vítězství, byla vysoká. Královské vojsko ztratilo přinejmenším třináct tisíc mužů, což byla pro Beriadon drtivá rána.
Ještě, že máme rezervy v pohraničních pevnostech, projelo Teradovi hlavou.
Snad nejhorší pro morálku vojska ale bylo, když našli tělo prince Erdana.
Kde jen to bylo? Terad se na chvíli zastavil a rozhlížel kolem sebe. Celé bojiště ale vypadalo stejně. Všude jen těla padlých bojovníků. Nejspíš někde tady, odtušil a pokračoval dál.
Bez Erdana čekaj Beriadon pěkně krušný časy. Král Barnadar se bude muset vzchopit, jestli nechce, aby Beriadon zůstal bez vládce.
Terad vzhlédl k obloze, kde hlídkovalo několik draků.
Úžasný potvory tyhle draci. Bez nich by bylo po nás. To je jasný, pomyslel si a kráčel dál mezi padlými bojovníky.
Škoda jen, že jim ti zbabělci zmizli v noční mlze do Šelesného hvozdu.
Z myšlenek ho vytrhl jeden z poručíků. "Tenhle ještě žije!" vykřikl.
Generál k němu přispěchal a pohlédl na bojovníka, který ležel poručíkovi bezvládně u nohou. V duchu se usmál. Tenhle pacholek přežije snad všechno.
"Odneste ho ke klerikům a jestli to přežije, tak z něj udělejte desátníka." rozkázal.
Poručík si odkašlal. "Ale tenhle je z Černého oddílu. Podle nařízení tihle už nikdy nemůžou získat hodnost."
"Jo. Já na to nařízení kašlu!" usadil poručíka Terad.

[Davis421]

V táboře

Od bitvy u Modrého průsmyku uplynul týden a až na několik šarvátek s několika ztracenými karahadskými skupinkami k žádnému dalšímu střetu už nedošlo. Jako by se zbytek karahadské armády propadl do země. Draci a několik oddílů Královského vojska se vydali na sever pomoct napadeným vesnicím, ale nacházeli většinou jen spálené trosky.
Několik oddílů, mezi kterými byli i Davis, Torgan a Dariban, zůstalo u Modrého průsmyku, kde byl zřízen tábor pro zásobování a raněné.

"No a pak jednou rukou připravoval večeři a druhou bez jediného ohlédnutí odrážel moje výpady." zakončil zrovna Davis své vyprávění.
Dariban a Torgan se lehce zasmáli. Všichni tři seděli před svým stanem v Modrém průsmyku a vyprávěli si příběhy o Heridanovi. Snad proto, aby zmírnili pocit prázdnoty po Heridanově smrti.
"Teda ne, že by se chtěl na mně tenkrát vytahovat. Chtěl jen trochu srazit moje přehnaný sebevědomí, když viděl, že se chci při první příležitosti postavit Rongarovi." doplnil ještě Davis.
K jejich stanu přistoupil jeden z poručíků. "Desátník Davis?"
"To jsem já." odpověděl Davis a s tázavým výrazem vstal ze země.
"Král si s tebou přejel mluvit. Pojď za mnou."
Davis si s Daribanem a Torganem vyměnil překvapené pohledy a vydal se za poručíkem.

[Davis421]

Král Barnadar

Davisovi vrtalo hlavou, proč by zrovna jeho chtěl král vidět. Po chvilce mu to ale došlo: nejspíš proto, že byl posledním, kdo viděl prince Erdana na živu.
Prošli až do středu tábora, kde stál velký stan střežený Beriadonskou královskou gardou. Strážci už na ně čekali a tak je bez jediného slova vpustili dovnitř. Davis s poručíkem vstoupili do prostorného stanu, kde stál uprostřed velký stůl, kolem kterého sedělo několik rytířů a v čele král Beriadonu Barnadar.
Poručík i Davis se uklonili. "Vedu Davise syna Danova, jak jste vzkázal, můj králi." pronesl poručík.
Král pokynul poručíkovi, aby odešel a pohlédl na Davise.
"Buď zdráv Davisi. Posaď se." řekl král a rukou nabídl Davisovi jednu z volných židlí. Davis se stále ještě s lehkými rozpaky posadil a vzhlédl ke králi. Král Barnadar byl postarší muž s orlím nosem a vysokým čelem. Přestože seděl, bylo dobře znát, že je vyšší než všichni ostatní rytíři u stolu. Jen unavené oči prozrazovaly, že si poslední dobou příliš klidu neužil. Davisovi při pohledu na krále vyvstal v mysli obraz unaveného orla.
"Prý jsi byl Davisi poslední, kdo viděl prince Erdana na živu." řekl král Barnadar.
"To je pravda můj králi. Princ Erdan se bil do poslední chvíle." odpověděl Davis a postupně dopodrobna vylíčil králi, vše co viděl, než ztratil vědomí. Když skončil, král chvíli jen mlčky seděl a smutně hleděl do prázdna. Nakonec vstal a začal se zamyšleně procházet kolem.
"Pak se tedy draci nemýlí." řekl král. "Yrikajové znovu povstali. I ta kouzla, která jsi Davisi popsal tomu dokonale odpovídají."
Sotva jen král ale dořekl větu, tak se zvenčí ozval nezřetelný hluk zvýšených hlasů. Následovalo několik dunivých ran a do stanu vpadla menší zavalitá postava v kápi.
"Kdo u Tarinových vousů jste?" vyhrkl rozhořčeně jeden z rytířů.
Trpaslík si strhl kápi a s úsměvem se představil: "Tarin."
Davisovi poskočilo srdce. Tarin, o kterém slýchával v dětství ty nejpodivuhodnější příběhy, tu stál jen kousek od něj.
Král se usmál. "Tarine. Rád tě vidím."
"Teda králi Barnadare, řeknu ti, že tvoje stráž už není co bývala. Ti minule dělali větší potíže." zasmál se Tarin.
"Taky by ses jednou mohl představit tím prstenem, co jsem ti dal." pravil král přátelským tónem a nabídl rukou Tarinovi jednu u židlí.
"Však vono jim neuškodí, když se ještě trochu otrkaj." odvětil s úsměvem Tarin a posadil se hned vedle Davise.
"Co tě sem přivádí Tarine?" zeptal se král.
"No, napadlo mě, že by se ti, králi Barnadare, jedna trpasličí sekera navíc mohla hodit."
Král pokýval hlavou. "Jsi vítán."
"A nesu taky dobrý zprávy." pokračoval Tarin. "Na pomoc Beridanu vyrazili Katelonští mistři meče z Arolonu a můj bratranec Narin s tisícem bojovníků."
"To jsou víc než dobré zprávy." řekl s úsměvem král za jásotu svých rytířů.

[Davis421]

Rituál přerodu

Verrin seděl na svém trůně v karahadském paláci a zaujatě pozoroval dění před sebou. Pět nejvyšších Yrikajských kněží se právě chystalo na rituál přerodu. Jestli uspějí, stanou se z nich Yrikajští démoni.
Vardamoth stál nehybně kousek od Verrina. Pohyboval se jen dým, který halil Vardamothovu temnou postavu. První z kněžích k němu přistoupil a poklekl. Vardamoth vložil své ruce na hlavu kněze a začal ve starém Yrikajském jazyce odříkávat slib rituálu přerodu. Kněz opakoval po něm.

"Kchara lhi yr moha."
"Tímto můj život končí."

"Yrikach damon garhu, Vardamoth kyrsa, mahd damos."
"Stanu se Yrikajským démonem, služebníkem Vardamotha, pána démonů."

"Ma maraha Yrikach garhu durg, Yrikaj."
"Budu bojovat za slávu Yrikajů, jediného vyvoleného národa mezi všemi."

"Val chakir, val dorikach, val dhkyrsa tof Yrikas mahad garhu durvuk."
"Budu hubit všechny slabé, nečisté a všechny, kteří se nepodvolí Yrikajské moci."

Hned jak doznělo poslední slovo, zachvátily kněze plameny. Kněz vydal nelidský řev a stále ještě na kolenou se kymácel ze strany na stranu. Po několika okamžicích se rozpadl na prach.
Verrin nebyl nijak překvapený. Jak pravily posvátně texty Yrikajů: "Jen vyvolení s velkou duševní silou, kteří se očistili od všech emocí kromě té nejsilnější, nenávisti, uspějí v rituálu přerodu."

Vardamoth pokynul dalšímu z knězů a ten k němu bez zaváhání přistoupil, poklekl a zabořil svá kolena do vzniklé hromádky popela. Celý rituál se opakoval. Tentokrát však s úspěchem. Plameny olizující knězovo tělo pomalu vyhasly a vystřídal je jen černý dým, který se rozlil po celé postavě kněze. Ze zad vyrostla dlouhá havraní křídla a oči zazářily čistou bělobou.
Verrin se usmál. Zanedlouho bude mít celou armádu Yrikajských démonů a draci se stanou minulostí.

[Davis421]

Dračí zhouba

Starý stříbrný drak Areschran procházel spálenou vesnicí. Bylo krátce po rozednění a z některých trosek stále ještě stoupal dým, který se mísil s řídkou mlhou. Štiplavý zápach spáleného dřeva a masa drásal jeho nozdry a spolu s mrtvolným tichem umocňoval tísnivost celého místa. Drakovu mysl ovládl smutek. Tolik utrpení. Kdyby jen tenkrát neselhal. Vše mohlo teď být úplně jinak. Rychle ale své výčitky zapudil. Nemohl ztrácet drahocenný čas. Doufal jen, že není pozdě a jeho stará přítelkyně Elian ještě žije.
Najednou se zarazil. Jeho šestý smysl se ještě nikdy nezmýlil. Je v nebezpečí. Pozorně se rozhlédl a zavětral. Zprvu ale viděl jen trosky v mlze a necítil nic než zápach spáleniště. Netrvalo ale dlouho a z mlhy se ze všech stran vynořilo asi tucet postav.

"Teď zemřeš Areschrane! Říkal jsem, že se znovu setkáme." pronesla jedna z postav.
"Na tom nezáleží. Kdybys věděl jen zlomek z toho, co vím já, poznal bys, jak marné je vše o co se s Verrinem snažíš, Vardamothe." odpověděl Areschran.
Ozval se sykot vzdáleně připomínající smích.

Drak Areschran na nic nečekal, vychrlil na Vardamotha proud plamenů a odrazil se k obloze. Yrikajští démoni roztáhli svá havraní křídla a vystřelili za ním. Areschran se v letu otočil a vykouzlil ledové střely. Jedna z nich zasáhla jednoho Yrikajského démona a ten se ve spirále zřítil k zemi. Ostatní démoni se ale rychle přibližovali. Jeden z démonů vykouzlil proti drakovi proud kouře. Drak Areschran rychle změnil směr letu, ale i přesto ho proud kouře škrábl a způsobil mu krvavou brázdu na hřbetě. Areschran prudce otočil svůj let proti pronásledovatelům, chytil do drápů jednoho z démonů a roztrhl ho vejpůl. Než se ostatní démoni stačili vzpamatovat, prudce mávl křidly a prolétl do bezpečnější vzdálenosti. Za pár okamžiků už ale musel znovu uhýbat proudům kouře, které za ním démoni vystřelili. Aby nabral rychlost, vrhl se Areschran střemhlav k zemi. Při tom se otočil směrem zpět k démonům, aby se dostal pod ně. Vychrlil na démony zespoda proud ohně a ti jen tak tak stačili uniknout. Najednou se ale před Areschranem objevil samotný Vardamoth. Než stačil Areschran cokoliv udělat, prolétl Vardamoth pod něj a vstřelil mu proud kouře přímo do srdce. Drak Areschran zavyl bolestí a zřítil se mrtvý k zemi.

[Davis421]

Elian

"Hau! Pusta!" zavelel ženský hlas. Obrovský vlk se zastavil a seskočila z něj elfka v lehké kožené zbroji s bronzovými vlasy a jasně zelenýma očima. Kousek od ní leželo na mýtině Areschranovo tělo. Elfka s těžkým krokem přistoupila k mrtvému drakovi a zhroutila se na kolena.
"Meldenya." zašeptala žalostně a pohladila draka po šíji.
Po chvilce vlk vztyčil uši a tiše zavrčel. Elfka zvedla hlavu, krátce se pozorně zaposlouchala a pak rychle vyskočila na svého vlka.
"Auta!" zavelela a vlk se rozeběhl pryč.

[Davis421]

Verrinova nejistota

Císař Yrikajské říše, Verrin, zachmuřeně seděl na svém trůně v karahadském paláci. Porážka, kterou před několika týdny utržil v bitvě před Modrým průsmykem od draků, ho ale tolik netrápila. Brzy bude mít díky Vardamothově neúnavnosti dostatek démonů a porazí je snadno. Nicméně porážka mu do mysli zanesla nejistotu. Dobře věděl, že jeho kouzla na některé lidi neúčinkují, ale přestože pátral, kde mohl, stále netušil proč. Kdysi dávno stejné tajemství způsobilo pád Yrikajské říše a teď, když draci proti němu povstali, nebude mít klid, dokud ho neodhalí.

Do síně vkročilo několik Yrikajských vojáků, kteří vedli asi dvacet zajatců v okovech. Zajatci byli na Verrinův příkaz v dobrém stavu, což bylo jinak u Yrikajů, kteří se vyžívali v mučení a pohrdali všemi ostatními, zvláště pak zajatci, nevídané. Zlověstná atmosféra ale vpalovala do tváří zajatců strach a beznaděj.
"Další zajatci, jak jste přikázal, můj pane.", pronesl jeden z vojáků a spolu s ostatními vojáky, tak jako mnohokrát předtím, zase hned odešel.
Verrin netrpělivě vstal z trůnu. Podaří se to teď? Zaburácel kouzlo a z jeho prstů vyšlehly směrem k zajatcům modré blesky. Ozvalo se několik výkřiků a všichni zajatci padli k zemi spáleni na uhel.

Verrin zuřivě zasyčel. Už zabil několik stovek zajatců a přesto ještě nenašel toho, který by jeho kouzlu znovu odolal tak jako princ Erdan v bitvě před Modrým průsmykem, kterého ale Verrin v boji zabil. Verrin se zarazil.
Princ Erdan, to je ten klíč!, problesklo mu hlavou.
Něco si ze svého pátrání přeci jen odnesl. Podle Yrikajských spisů byla odolnost vůči Yrikajské magii často vídána ve stejných rodinách a z Erdanovy rodiny ještě zbývali král Barnadar a princ Daladan. Unést krále Barnadara by bylo téměř nemožné a prince po vraždě královny Miry dobře schovali. Jenže ne dost dobře pro drowí zvědy, které si Verrin najal. Úkol jako stvořený pro Yrikajské démony.

[Davis421]

Na hradbách Nardonu

Město Nardon bylo po Tarnasu druhým největším městem Beriadonu. Scházeli se zde učenci a obchodníci z celého severu. Teď bylo díky své poloze a vynikajícím hradbám místem, kde se Beriadon a jeho spojenci postaví Yrikajům na odpor podruhé.
Tarin a Davis stáli na hradbách a shlíželi dolů na přicházející vojska spojenců. Oba se rychle spřátelili i přesto, že Tarin patřil k největším hrdinům té doby a Davis byl jen řadový desátník. Ukázalo se totiž, že toho mají hodně společného. Oba znali Heridana, oba byli velmi dobří bojovníci a oba byli už dlouhý čas od domova.

"Blázni.", postěžoval si Tarin, "Přichází sotva zlomek z armád, který jsem čekal."
"No, aspoň zbude víc na nás." dodal ještě Tarin a mrknul na Davise.
Davis se zasmál a pokýval hlavou.
Najednou přes oba přeletěl rudý drak a posadil se na nádvoří za nimi.
"Ježkovy voči." vyhrkl Tarin a oba se rozeběhli k drakovi.
Z draka seskočila elfka s bronzovými vlasy a v lehké kožené zbroji. Davisovi její krása vyrazila dech.
"Elian, rád tě vidím." pozdravil Tarin elfku stále ještě s lehkým údivem. Zřejmě ani Elian nelétala na dracích často.
"Ahoj Tarine. Musím rychle ke králi. Možná bude lepší, když půjdeš se mnou.", pronesla Elian a přes melodičnost jejího hlasu bylo znát silné znepokojení.
Tarin s vážnou tváří přikývl, ještě naznačil poněkud rozpačitému Davisovi, ať je následuje a všichni rychlým krokem zamířili do královské rezidence.

[Davis421]

Smělý plán

Tarin, Elian a Davis vešli do poradní síně, kde zrovna postával král Barnadar se svými generály a projednávali plán obrany Nardonu.
"Buď zdráv králi Barnadare." pozdravila Elian a lehce se uklonila.
"Mantúlië Elian.", oplatil král pozdrav. "Co tě sem přivádí?", zeptal se.
"Nesu zlou zprávu králi." odpověděla Elian. "Princ Daladan byl unesen."
"Unesen?" zašeptal král a zdrceně se posadil do svého křesla, které bylo hned za ním.
"Stráže i služebnictvo bylo pobito.", pokračovala po krátké odmlce Elian. "Vše ale nasvědčuje tomu, že to byla práce Yrikajských démonů."
Všichni se na chvíli odmlčeli.

Promluvil až Tarin. "Pak ho tedy musíme osvobodit."
Kdyby to řekl kdokoliv jiný, snad kromě krále Barnadara, považovali by ho nejspíš za blázna. Beriadon měl sotva síly na uhájení svých pevností a dostat se přes několikanásobně početnou yrikajskou armádu se zdálo nemožné, ale Tarinova pověst spolu s jindy málokdy vídaným vážným výrazem v jeho tváři, dávali tušit, že nemluví jen tak do větru
"Všichni víme, že bez následníka trůnu, nemá Beriadon budoucnost ani kdyby válku vyhrál.", pokračoval Tarin. "Nesváry mezi jednotlivými panstvími jej utopí ve válkách. Nemáme jinou možnost.
Nejspíš ho budou věznit v karahadském paláci. Vybereme ty nejlepší bojovníky a čaroděje, domluvíme se s draky, poletíme přímo do karahadského paláce vysoko nad mraky tak, aby nás nikdo nespatřil, a osvobodíme prince Daladana."

"To je natolik šílené, že by to mohlo vyjít.", odvětil po krátké odmlce generál Terad Un.
Král Barnadar pokýval hlavou. "Uděláme to tak.", pronesl nakonec s nadějí v hlase.
"Je tu ještě něco.", řekla Elian. "Každým dnem stoupá počet Yrikajských démonů. Jestli chceme válku s Yrikaji vyhrát, musíme to zastavit. Pokud se vydáme do karahadského paláce, měli bychom proto také zabít Vardamotha. Bez něj nebudou Yrikajové moci provádět rituály na zrození Yrikajských démonů."
"I draci za starých časů dokázali Vardamotha jen uvěznit. Chceš říct, Elian, že víš jak Vardamotha zabít?" zeptal se král Barnadar.
"Ano, vím." přikývla Elian.

[Davis421]

Setkání hrdinů (1. část)

Tarin, Davis, Torgan a Dariban seděli spolu s několika dalšími bojovníky u jednoho ze stolů v poradní síni královské rezidence a sledovali, jak se místnost pomalu zaplňuje příchozími z nejrůznějších krajů. Jakmile se král Barnadar dozvěděl o únosu svého syna prince Daladana, nechal poslat své nejspolehlivější posly pro nejvěhlasnější bojovníky a čaroděje. Pomohli také draci, za kterými přišel král Barnadar osobně požádat o pomoc, takže už po několika málo dnech se zde v Nardonu mohla shromáždit početná společnost hrdinů.

"To je Marigan.", řekl Tarin Davisovi, když si všiml, že Davise zaujal rytíř v impozantní černé zbroji se stříbrně vykresleným škorpiónem na hrudi. "Jeden z nejlepších bojovníků, jakýho sem kdy poznal. Taky mě na Turnaji severu jednou porazil, což se o nikom dalším říct nedá. Kdysi dával společně s Ladeonem a Irianem démonům a podobný havěti pěkně zabrat. Není to ale zrovna dobrák. Dokud ale Ladeon a Irian žili, viděli v něm jenom to dobrý a možná, že díky tomu se tak viděl i Marigan. Pak ale byli Ladeon a Irian zabiti a Marigan zahořkl. Pořád je snad nejlepší lovec démonů, co kdy žil, ale klidně teď obětuje celou vesnici nevinných lidí, aby démona zabil. Budem ho určitě potřebovat, ale dejte si na něj bacha."

"A ten s tou železnou maskou přes půlku tváře?", zeptal se Dariban, který spolu s Davisem a Torganem hltal každé Tarinovo slovo.
"Dan Laredo.", odpověděl Tarin tentokrát s úsměvem. "Výbornej ale hlavně chytrej bojovník.". Pak ale Tarin zvážněl a pokračoval. "Kdysi býval králem malýho ale ušlechtilýho království. To bylo ale jednou zničeno nájezdem orků. Laredo vyváz jen tak tak a půlku tváře má dodnes zjizvenou popáleninami. Přestože od zničení jeho království uběhlo už asi deset let, stále si to klade za vinu. Teď je osobní strážce královny elfů Eleniel, která ho tenkrát pomohla zachránit."

[Davis421]

Setkání hrdinů (2. část)

"Paryan." procedil Tarin mezi zuby a věnoval nenávistný pohled postavě v modrém
hábitu a s černými dlouhými vlasy.
"Kdo je to?", zeptal se tentokrát Torgan.
"Hodně dobrej zaklínač, ale nevim, jestli je moudrý ho sem zvát." odpověděl Tarin. "Kdysi zradil Thaliony."
"Thaliony?" vyzvídal Davis.
"Jo. Jedni z nejlepších hrdinů, jaký svět spatřil a hlavně moji přátelé. Pracovali většinou v utajení pod různými jmény a proto jste o nich asi neslyšeli.
Paryan byl totiž učedníkem Zariana. Zarian nebyl špatnej, ale měl slabost pro ženy a často svá kouzla zneužíval, aby si je získal. Pak jednou zlákal nevědomky lásku Paryana a ten se mu pomstil. Udal ho drowím zabijákům, před kterými se Thalioni v té době skrývali. Nakonec se během několika let Thalioni a zabijáci temných elfů téměř pozabíjeli navzájem."

Tarin se na chvilku odmlčel, ale něco na druhém konci síně upoutalo jeho pozornost a přimělo ho znovu k řeči.
"No ať mi vylínají vousy jestli támhle nesedí poslední Thalion Gerny Petril.", prohlásil nadšeně Tarin a kývnul hlavou směrem k postaršímu bělovlasému muži, který se zrovna bavil s Elian. "Výbornej klerik, kterej vyléčí snad všechno tím, že přetáhne zranění na sebe a pak se vyléčí vlastní léčivou silou. Tomu můžete ve všem věřit. Už se těším až si s ním připiju. Nevěřili by ste jakou má tenhle chlapák výdrž."

Do síně vkročil vysoký bojovník se zlatými vlasy a v zářivě lesklé stříbrné zbroji se zlatým jestřábem na hrudi.
"Orian, druhý princ Argadonu.", představil ho Tarin Davisovi a ostatním u stolu. "Má trochu nosánek nahoru ale lepšího paladina by jste těžko hledali.", dodal Tarin.

Hned za Orianem vešli do síně dva vysocí bojovníci se sekyrami ověšení kožešinou.
"Tak tyhle neznám.", řekl Tarin a podrbal se na hlavě. "Ale podle oblečení soudím, že pocházejí z barbarských kmenů z Divoké vrchoviny. Sakra dobrý ale lehkomyslní bojovníci. Ti se na smrt v boji přímo těší."

[Davis421]

Setkání hrdinů (3. část)

"Tolik hrdinů a tolik bezejmenných bojovníků. Hádejte, kdo v těhle příbězích vždycky zařve jako první.", prohlásil jeden z bojovníků, který seděl s Davisem, Tarinem a ostatními u stolu.
Davis se zasmál. "Jak se jmenuješ?", zeptal se.
"Saldar." odpověděl bojovník.
"Tak vidíš. Už nejsi bezejemenný.", odvětil Davis s úsměvem. Nicméně Davis Saldarovi dobře rozuměl. Také se cítil v téhle společnosti hrdinů trochu nesvý.

"Nazdar prcku.", ozvalo se s napůl zatajovaným smíchem za Tarinem.
Tarin se prudce otočil. "Ježkovy voči, nazdar Ušáku.", pozdravil Tarin s úsměvem vysokého elfa s dlouhým lukem na zádech.
"No to je dost loudo. Už sem myslel, že tuhle srandu zmeškáš.", řekl Tarin.
"To tak. Někdo na tebe musí přece dát bacha prcku.", odpověděl se smíchem elf a posadil se k nim ke stolu.
"Jo, jen abys nemusel dát SI na mě bacha.", odvětil přátelsky Tarin.
"Poslyš Tarine, o co tu vlastně jde?", zvážněl elf. "Já koukal nevěřícně jak skřet na lembas, když pro mě přiletěl drak. Nedostal jsem z něj ale víc než něco o tom, že v sázce je budoucnost celýho světa a tak podobně."
"Brzo se to dozvíš.", odpověděl mu Tarin.

Jako by to Tarin přivolal, vstoupil do síně král Barnadar a celá společnost utichla.
"Vítejte udatní bojovníci a mocní čarodějové.", promluvil král. "Poslal jsem pro vás, protože jste ti nejlepší z nejlepších a protože věřím, že vám osud Severu není lhostejný. Jak určitě víte, stojí proti nám hrozivý nepřítel. Yrikajové ničí vše, co se jim nepodobá a nepřestanou, dokud celý Sever a zbytek světa nebude jen jejich. Máme teď možnost výrazně posunout poměr sil v náš prospěch a také osvobodit mého posledního syna Daladana, který byl unesen. Je třeba zaletět s draky do karahadského paláce, kde mého syna vězní a zabít yrikajského pána démonů Vardamotha. Díky Elian konečně víme jak.
Rozhodnutí je na vás. Ty, co se rozhodnou tohoto odvážného plánu zúčastnit, štědrá odměna nemine."
Král Barnadar domluvil a trpělivě sledoval, kdo se k výpravě přidá.

"Sice radši zachraňuju princezny než prince, ale jdu samozřejmě do toho.", pronesl Tarin a vstal ze židle. Davis s přáteli nezůstal pozadu a sledoval, jak se všichni přítomní postupně přidávají.

[Davis421]

Na cestě do Karahadu

"Dobře. Teď mě pozorně poslouchejte." pronesla Elian ke skupince asi čtyřiceti dobrodruhů, kteří stáli v kruhu uprostřed mýtiny kdesi v lesích na cestě do Karahadu. Byli mezi nimi jak hrdinové jako klerik Gerny Petril, lovec démonů Marigan nebo osobní stražce královny elfů Dan Laredo, tak i podpůrní obyčejní bojovníci jako Davis, Torgan a Dariban. Tedy všichni, kteří se rozhodli ujmout úkolu zabít Vardamotha a osvobodit prince Daladana. Kousek dál postávali čtyři draci, kteří je sem přinesli.

"Myslím, že je čas, abych prozradila, jak zabijeme Vardamotha.", pokračovala Elian. "S Areschranem jsme dlouhý čas pracovali na vylepšení Kruhu sounáležitosti pro případ, že by se Vardamoth vrátil. Jedná se o kouzlo, které dokáže oslabit Vardamotha i jeho kouzla. Teprve nedávno se nám podařilo kouzlo vylepšit natolik, aby učinilo Vardamotha smrtelným. Pomůže nám také tento medailon," vyzdvihla Elian zlatý ovál s velkým smaragdem uprostřed. Davise upoutalo, že má stejnou barvu jako její oči.
"Spolu s Areschranem jsme jej dlouhé týdny nabíjeli naší magickou silou, aby se mohla v potřebné chvíli uvolnit naráz. Je spojením toho nejlepšího z dračí a elfské magie.
Až Kruh sounáležitosti vyčaruji, stanete se jeho součástí a budete proto slyšet myšlenky druhých." V Davisovi trochu zatrnulo. Znepokojilo ho, že o tom, co zažil u krypty Yrikajů, by se mohlo dozvědět víc lidí. Elian mezitím pokračovala: "Nenechte se tím rozptýlit a soustřeďte svou mysl na představu, že je Vardamoth slabý a smrtelný. Také vás musím varovat, že Kruh sounáležitosti Vardamothova kouzla jen oslabí a proto se jim snažte vyhnout."

"Je možná úplná ochrana proti Yrikajské magii?", zeptal se Davis, který si vzpomněl na Verrinův souboj s Erdanem.
Tentokrát promluvil jeden z draků. Jmenoval se Narak. "Ano, je. Kdysi toto tajemství posloužilo k porážce Yrikajů. Bohužel se v průběhů věků ztratilo. Naši otcové jej střežili až příliš ostražitě, aby se nedostalo k Yrikajům. Vystihuje totiž podstatu yrikajské magie a poznání této slabiny by mohlo Yrikajům pomoct svou magii vylepšit natolik, že by proti ní nemuselo být obrany.
Všichni zde jsme slyšeli o Erdanově souboji s Verrinem. Erdan tuto ochranu zřejmě měl. Bohužel jí ale nemělo jeho brnění. Tušíme jen, že odolnost vůči Yrikajské magii je u lidí něco, s čím se může člověk narodit nebo může během života získat.

Na chvíli nastalo zamyšlené ticho. Pak se vedle Elian postavil trpaslík Tarin a odkašlal si. "Takže tohle bychom měli.", řekl. "Nezapomeňte, že v první řadě musíme co nejtišejc osvobodit prince, páč asi nebudou moc nakloněni tomu, aby si to od nich odtrádoval živý. Tady čáryfukové," ukázal Tarin na dva čaroděje s dlouhými zlatými vlasy v černých hábitech, "nám pomůžou zjistit, kde přesně princ v karahadském paláci je. Jakmile bude v bezpečí, pustíme se do Vardamotha. Když to půjde dobře, zkusíme i císaře Verrina. Bez těhle dvou neposedů by mohla válka skončit úplně."
"Dotazy?" zeptal se trpaslík. Nikdo neodpovídal a tak Tarin zavelel k odletu, všichni si nasedli na draky a ti je vynesli k obloze.

[Davis421]

Past

Temnou noční oblohou prolétávali čtyři velcí draci. Každému sedělo na zádech asi deset bojovníků nebo čarodějů. Davis seděl na drakovi Narakovi a pevně se držel jeho šupin. Věděl, že už brzy budou u cíle, tedy u karahadského paláce, kde sídlí Vardamoth a kde je vězněn princ Daladan.

"Támhle to je!", zaslechl Davis hlas, který se málem ztratil ve větru. Byla to elfka Elian, která seděla kousek před Davisem a ukazovala před sebe, ale ať se Davis snažil sebevíc, viděl jen tmu.
"Seskočíme na věž, ale je tam stráž.", pronesla Elian.
"Vidím ji.", odvětil elf, kterému nikdo neřekl jinak, než Ušák a vytáhl luk.
Drak Narak zvolnil let a Ušákova tětiva zadrnčela.
"Hezká rána.", pronesl Narak.

Davis sice věděl, že elfové i draci mají velmi dobré noční vidění, ale přesto mu neušlo tiché povzdechnutí údivu. Za malou chvíli skutečně spatřil obrysy věže a o něco později cosi, co mohl považovat, za zhroucené tělo stráže.
Draci se snesli nad věž a všichni dobrodruzi z nich seskákali jak nejtišeji dovedli.

"Takže za chvíli se tu znovu setkáme. Vzdálíme se, ale budeme to tu mít na očích.", pronesl Narak a spolu s ostatními draky se vznesl k obloze.
"Čáryfukové, teď je to na vás. Kde je princ Daladan a kde Vardamoth?", zeptal se tentokrát trpaslík Tarin.
"Princ Daladan je o dvě patra níže.", řekl po chvíli jeden z čarodějů.
"Nedovedu říct, kde je Vardamoth. Je tu příliš mnoho yrikajské magie.", řekl druhý.
"Zatraceně.", zaklel Tarin.
"Tak tedy půjdem všichni zatím pro Daladana." rozhodl Tarin a všichni se vydali po schodech dolů.
Postupně sestoupili o dvě patra aniž by potkali živáčka až se do stali ke dveřím, za kterými měl být princ Daladan.

"Tak tohle vůbec neni podezřelý." pronesl ironicky Ušák a Davis si s Torganem a Daribanem vyměnili zamyšlené pohledy.
"Co naplat. Není čas a zpátky s prázdnou nepůjdem." odvětil trpaslík Tarin a zabral za kliku.
Všichni se začali hrnout do velké poloprázdné místnosti, kde na židli seděl spoutaný asi desetiletý kluk s blonďatou čupřinou a se zděšeným výrazem ve tváři.
"Pozor, je tu!" vykřikl a hned na to se ze stropu před něj snesla černá postava zahalená kouřem.

"No konečně. Vítejte v Karahadu, blázni." zachechtal se Vardamoth.
"Chceš se nám postavit sám? Myslel jsem, že ses poučil. Tohle přehnaný sebevědomí tě znovu přijde draho Vardamothe." řekl Tarin.
Vardamoth se zachechtal. "A tohle je zas smysl pro humor. Možná tě zabiju jako posledního."
Na to se Vardamoth vrhl do útoku a vypuklo peklo.

[Davis421]

Souboj titánů 1. část

Všichni hrdinové se vrhli do protiútoku vstříc Vardamothovi. Ozval se šustivý zvuk tasených mečů a hvizd a praskot kouzel. Jen Elian zůstala vzadu, aby vyčarovala Kruh sounáležitosti, který měl Vardamotha oslabit.

Davis zahlédl, jak z Vardamothovy paže vystřelil proud kouře a doslova rozpustil bojovníka před ním. V další chvíli se druhá Vardamothova ruka prodloužila do dlouhého černého ostří a projela brněním dalšího bojovníka jako máslem. Trpaslík Tarin se dostal až k Vardamothovi a tal sekyrou, ale ta jen neškodně prosvištěla Vardamothem, jako by tam vůbec nebyl.
"Elian!", zakřičel zoufale trpaslík a z Vardamothových zad vystřelilo mezitím asi dva tucty chapadel, která odhodila několik bojovníků na druhý konec místnosti.

"Už to bude." zvolala Elian a Davis skutečně pocítil zvláštní změnu. Smysly byly najednou ostřejší, dokonce i kouř kolem Vardamotha jako by získával pevnou ostrou podobu a začínal také slyšet myšlenky ostatních. Vzpomněl si, co říkala Elian tenkrát na mýtině a upnul svou mysl k představě, že Vardamoth je slabý a smrtelný.
Vardamoth si už zjevně uvědomil, odkud pro něj hrozí největší nebezpečí a začal se probojovávat k Elian. Kruh sounáležitosti byl už ale vyčarován a Vardamoth byl ted konečně smrtelným.

Davis cítil mysl paladina Oriana, který v zářivé zbroji kousek opodál odrážel útoky několika Vardamothových chapadel. Jako druhý syn Argadonu měl Orian málo povinností a spoustu výsad. Když se pak po bezstarostném dětství začal střetávat s realitou života a vařila se v něm krev, kdykoliv se setkal s nějakou nepravostí, nemohl se snad stát nikým jiným než paladinem. Skutečnost, že byl vždy ve stínu svého bratra jen posilovala jeho odhodlání být ve všem lepší než ostatní a proto občas působil namyšleně, přestože takový nebyl.

Orianovi se právě podařilo odseknout dvě oslabená Vardamothova chapadla, ale třetí mu podrazilo nohy a další se mu zabodlo do krku. Obraz jeho mysli v Davisovi vyhasl. Vše proběhlo tak rychle, že Davis sotva stihl dokončit krok.

[Davis421]

Souboj titánů 2. část

Ted přišla řada na Davise. Vardamoth proti němu vystřelil dvě chapadla. Davis jedno odsekl a druhému stihl jen tak tak nastavit do cesty štít. Nestihl jej ale správně natočit a tak chapadlo udeřilo plnou silou a odhodilo Davise několik metrů daleko. Před Davise se rychle postavili jeho přátelé Torgan s Daribanem a poskytli mu tak čas se vzpamatovat. Zatímco se Davis sbíral ze země, viděl, jak na druhém konci sálu leží bezvládně trpaslík Tarin a míří k němu dvě chapadla. Bylo ale už pozdě na to, aby mohl Davis, Torgan nebo Dariban cokoliv udělat.

V poslední chvíli ale skočila před trpaslíka postava v dlouhém hábitu a s dlouhými černými vlasy. Byl to zaklínač Paryan. Vyčaroval ohnivý štít a poslal k Vardamothovi několik blesků.
Davisovi vyvstal v mysli obraz jeho myšlenek. Překvapila ho velká síla i zákeřnost Paryanovi mysli. Paryan je sice jeden z nejlepších zaklínačů, není to ale zrovna dobrák. Kdysi zradil Tarinova přítele, protože mu přebral lásku a od té doby se s Tarinem nenáviděli na život a na smrt. Dokonce si Paryan, jak ted Davis s úlekem poznal, pohrával s myšlenkou, že je zradí Vardamothovi, když bude mít příležitost.
Ted se v Paryanovi ale cosi pohnulo, když viděl, jak se k bezvládnému Tarinovi blížila vardamothova chapadla. At už se Paryan rozhodl sám od sebe nebo jej ovlivnily myšlenky druhých, tak ted stál před Tarinem a odrážel dotírajícího Vardamotha, co mu síly stačily. Podařilo se mu dvě chapadla uškvařit, ale třetí nějak proniklo ohnivým štítem a zabodlo se do něj než stačilo shořet v plamenech. Paryan se zhroutil mrtvý k zemi.

Trpaslík Tarin se už ale naštěstí mezitím stihl vzpamatovat a pustil se také do boje.
Davis nezahálel a vrhl se také k Vardamothovi. Odrazil útok jednoho z chapadel a vyhnul se proudu kouře, který za ním Vardamoth vystřelil. Vzápětí ale musel uhnout dalšímu chapadlu a tak ztratil rovnováhu a zřítil se k zemi. Málem by ho probodlo jedno z chapadel, kdyby jej neodsekl jeden z barbarů z Divoké vrchoviny, kteří se k jejich výpravě také připojili. Hned na to byl ale sám barbar zasažen vardamothovým kouzlem a skácel se mrtvý k zemi. Obraz jeho lehkovážné mysli bojovníka se v Davisovi vytratil.
Vardamoth byl sice oslaben, protože jinak by se barbar úplně vypařil, ale jeho kouzla byla zřejmě stále smrtící. Davis vyskočil na nohy a vrhl se přímo k Vardamothovi.

[Davis421]

Souboj titánů 3. část - Mariganův úder

Boj pokračoval dál a místnost se plnila těly bojovníků, čarodějů i Vardamothových chapadel. Hluk po chvilce přivolal yrikajské strážné, takže Torgan s Daribanem museli vchod prozatím zabarikádovat.

Davis byl znovu odhozen jedním chapadlem a jak vstával ze země, tak spatřil, jak ted na několik okamžiků bojuje s Vardamothem jediný bojovník. Byl to lovec démonů Marigan. Zdálo se, že nemá šanci, ale vždy, když se už už zdálo, že jej Vardamoth zasáhne, se Marigan jakoby zázrakem vyhnul nebo vykryl.

Davis ted pocítil temnotu v Marigonově srdci. Marigan nenáviděl snad celý svět a nejvíc sebe za to, jaký je a že se nedokáže změnit. Dříve lovil démony se svými přáteli Ladeonem a Irianem, kteří v něm viděli spíše to dobré a možná i proto měla Mariganova lepší stránka navrch. Po jejich smrti se ale z Marigana stal zahořklý samotář. Pořád ale stál na straně dobra a lovil démony, protože jinak by ztratil pojem o tom, kým je, úplně. Trpaslík Tarin ho kdysi pro jeho povahu odmítl naučit některým tajným prvkům umění boje. Marigan se pak zapřel a rozhodl se, že Tarina porazí na Turnaji Severu. Tvrdě trénoval a nakonec skutečně Tarina jako jediný v historii porazil, přestože byl souboj dlouho vyrovnaný.

Ted v Davisovi zatrnulo, protože poznal, co se Marigan chystá udělat. Provede výpad, který ho skoro určitě bude stát život, ale když se povede, podaří se mu Vardamotha zabít. Marigan odrazil několik chapadel a bleskově na Vardamotha zaútočil. Vardamoth uhnul, ale ne dost rychle a mariganův meč mu přesekl paži. Vardamoth zařval jako zvíře a zaútočil všemi zbývajícími chapadly na Marigana. Ten byl příliš blízko a v příliš špatné pozici na to, aby se stihl ubránit. Stihl ještě jedno chapadlo odrazit a druhé odseknout, ale zbývajících osm ho už probododalo a doslova roztrhalo na kusy.

[Davis421]

Souboj titánů 4. část

Většina zbývajících hrdinů se mezitím vzpamatovala a vrhla znovu do boje s Vardamothem. Trpaslík Tarin se svou pověstnou sekerou, elfský lučištník Ušák, elfka Elian se svými dvěma krátkými meči, poslední z legendárních Thalionů klerik Gerny Petril se svou kouzelnou holí, osobní strážce královny elfů Dan Laredo s železnou maskou přes popálenou půlku tváře a se svým bastardem, hromotluk Torgan se svým oblíbeným obouručákem, Dariban se svými dvěma meči, několik zbývajících bojovníků a také Davis se svým mečem a štítem společně zaútočili na Vardamotha ze všech stran. Ten se ted ale rozběsnil ještě víc a boj se stal daleko zběsilejším, přestože byl Vardamoth oslaben.

Najednou Vardamoth vystřelil hned několik smrtících proudů kouře proti princovi Daladanovi, který stále seděl svázaný na židli. Všichni bojovníci byli zatím bud zaměstnáni Vardamothem nebo byli od prince Daladana příliš daleko, což byla velká chyba.
Davis byl nejblíže a bylo mu jasné, co musí udělat. Vstoupil kouři do cesty a nastavil štít. Jenže Vardamoth vystřelil proudů kouře hned několik a Davis těžko mohl všechny štítem vykrýt a také neměl jistotu, že štít kouř zastaví. Černý kouř se jen obtočil kolem Davisova štítu a zasáhl jej naplno. Davis ale pocítil jen zvláštní zabrnění a dál stál nezraněn s nastaveným štítem proti Vardamothovi.
Vardamoth se překvapeně zarazil. Tenhle bojovník má imunitu proti yrikajské magii, kterou tak úsilovně hledal. Chvilka nepozornosti se mu ale stala osudnou. Ostatní bojovníci postupně rozhodili jeho obranu a zasadili hned několik smrtelných ran. Vardamoth byl konečně mrtev.