26 odpovědí na toto téma

[Ertai]

Dnes se stala divná věc. Když jsem šel na mši omdlel sem někde ve Slatu. Nevim čím to mohlo být, ale když se se probral zjistil jsem, že z mého deníku zůstaly jen desky. Vnitřek byl sežehnut jako plamenem. Možná to bylo zanemní, možná ne. Nicméně začínám nový deník, ale ve starých deskách.

[Ertai]

Zaslechl jsem, že Hiosu se rozhodl zůstal ve velení. To je dobře, veděl jsem, že jeho moudrost nakonec zvítězí nad emocemi. Armáda potřebuje velitele, a Hiosu je nejlepší, ted když se Dragoo zakoukal do tý krůty. Kde asi zůstal Jožík. Ten by zametl s poměry v armádě. Ted by se možná hodil i plukovník vojesnká Guma. Dragoo by si měl uvědomit, že vzít do armády každej povl není asi nejlepší řešení. Z původní armády zůstal praktickky jen Hiosu a Dragoo, s těch novějších jen já a Marty. Kde asi jsou Lazar, Jetr, Lent a Glebur? Možná kdyby Haldetha nevyhodily bylo by dnes vše jiné. Minulost už nenapravím, ale buducnost ovlivnit mohu.
B.

[Ertai]

Stalo se pár věci co stojí za zmínku. Předně sem asi způsobil Hiosův odchod z armády. Pokud se my nepodaří ho přesvědčit tak nevím. Asi odejdu taky. Mám asi dar od Oliose zkazit vše na co šáhnu.

[Ertai]

Po dlouhé a nezáživné době se stalo zase pár věcí. Předně jsem po měsících ve městě konečně oprášil kladivo, vyhnqal krysy ze zboje, a sel sem pobít nějakou tu havěť. Vlastně mě na to přivedl Marten a Thania. Trochu sme vzpomínaly na staré časy. Ty sou ale už asi pryč. O pořádnou akci elf nezavadí jak je rok dlouhej.

[Ertai]

U nás doma se říká, že zlo chodí vždy, když se ho přestaneme bát. Obávám se že to se brzo stane. Ačkoliv se snažíme vést armádu jak to jen jde, bez Jožíka se nám to dost dobře nedaří. Ze staré party sem zbyl jen já a Dragoo. Hiosu odešel, Lazara a Lenta sem viděl naposledy na svatbě Draga, ale na armádu nemají čas. Haldeth ten se naštve üž když někdo slovo armáda řekne, Glebura sem neviděl od nástupu Ingara a Jetr ani nevím zda žije. Nováčci které Dragoo bere do armády by nezastavily ani jednoho démona natož armádu. Máme tam pár lidí co jsou docela schopný ale ty byc zpočítal na prstech jedné ruky. Nemluvě o tom že ze strany města nemáme vůbec žádnou podporu. Třeba se stane zázrak...
B.

[Ertai]

Širé a krásné jsou rozlehlé plochy Morlagu. Druhý den mé návštěvy na Severu proběhl v pohodě. Pokud teda nepočítám potyčku s několika žoldákama. Od zdejších elfů sem se naučil pár užitečných věcí, které se budou určitě hodit. Co to? Přibíhá jedna z hraničních hlídek, prý se něco snaží dostat přes bránu, no zajdu se tam podívat...

[Ertai]

Po dlouhé doubě se zase konal armádní trénink který byl něčím zajímavý. Dragoo nam představil nového výcvikového instuktora Eufeba či tak nějak. Je poznat že se učil u mistra protože si dokázal zjednat respekt. Chvíly to vypadalo docela dobře, jenomže Seržant Marty z pro mě nepochopitelných důvodů začal mít děsný keci. Musel jsem si přiznat že jeho narážka na "dochvilnost" kapitána Draga byla oprávněná tak sem se radši nevyjadřoval, ale poté začal mít děsný keci na všechno kolem, tak sem se do věci vložil. Bylo to zbytečné, Marty mě vůbec nevnímal.popravdě je my uplne jedno co si o mě myslí, já vím svoje. Beze mě by se armáda dávno rozpadla, ale co oni ví o všem co pro armádu dělám? Je my jedno že se my nedostává vděčnosti, ba naopak to vypadá že jsem asi nejneoblíbenější velitel v armádě. Nějak zvlášť my to ale nevadí, pokud díky tomu armáda přežije tak ať jsem klidně všemy považván za blbce. Ale seržant Eufebus mě překvapil i nemile, po té co ho Marty ignoroval ho jedoduše zapíchnul. No nepopírám, že někdy mam chuť udělat to samý, ale myslím že to trochu přehnal. Myslím že z toho budou jen nepřijemnosti. Doufám, že kapitán Dragoo přistoupí na některé reformní návrhy od Eufeba (které mu já vnucuju už věčnost). Pokud se to chytne tak armáda přežije a já budu mít dobrej pocit že něco co ten "prcek" Tim udělal pomohlo armádě přežít.
B.

[Ertai]

Prisaha
Nikdy sem neměl znovu pohledět na ty proklaté zdi, už ne. Stalo se, jenže tak se my připoměla ta proklatá přísaha. Zapomněl sem na ní chvíly po tom co jsem ji složil ale ted s pohledem na ty odporne zdi se my pripomnela. Muzu snad porusit prisahu kterou jsem slozil a za svedka jmenoval samotného Oliose? Muzu tu prisahu splnit kdyz vim co by to prineslo? Vždyt rebel jemuž sem prisahal je urcite dávno mrtví. Oliosi, prosím dej my znamení...
B.

[Ertai]

Jsem opravdu tak špatnej elf? Vždy jsem se snažil jen pomáhat lidem kolem sebe a zdá se, že at dělám cokoliv přeci jen si mě najde osud... zkončím snad jako všichni v mém rodu? Ještě nedávno bylo vše fajn ale co se stalo že se všechno zvrtlo? Hiosu se my vyhýbá, Nyel nemůžu najít a nikdo my není schopen říct co s ní je a můj drahý syn? Vypadá to že jsem mu něco udělal, jen nevím co, nebo sem zkutečně nemožnej otec? Studené zdi Pevnosti Rudého Draka my neustále připomínají tu proklatou přísahu... Čekám na nějaké znamení které by my pomohly vyrešit mů problém... vím že tu přísahu nemůžu splnit, už kvůli svému synovi... Měl bych se vrátit do města...
B.
 NWN0000.jpg   49.36K   93 Počet stažení  NWN0001.jpg   30.9K   93 Počet stažení

[Ertai]

Už třetí den stojím před pevností rudého draka a pořád jsem nenašel žádný způsob jak se dostat dovnitř v celku a pokud možno ne v řetězech...Nemá to cenu, nenašel jsem nic co by my pomohlo dostat se dovnitř. Já asi nebudu ten kdo měl Lady osvobodit...
B.

[Ertai]

Kdepak asi všichni jsou? Jsou prostě dny kdy elfa poapdne záplava vzpomínek a melancholie, tohle je jeden z nich. Kde asi jsou všíchni na kterých my kdy záleželo? Všichní mý přátele a známí? Martin kovář, Hiosu, Brogh, Sapphire, Gaborn, Charlotta, Barborka a v neposlední řadě Nyel? Jen málo z nich se nachází na Démoně... kde jsou mí přátelé? Joachym, Šnek senior, Moon´tha, Torradan? kde je jim konec? Kam se poděla slečna Tery? Co se stalo s Morinou? Stoupla ji moc do hlavy? nebo přes veškeré povinnosti nema čas na staré přátele? Co se to stalo? Kolik jich zemřelo? kolik z nich ještě někdy uvidím? Ano elfům je dáno vidět dopředu, ale i mě je skryto jaký je můj osud, jaký je osud mích přátel a příbuzných a jestli nás ještě někdy spletité cesty osudu zavedou na na jedno místo...
 SVATBA2.jpg   161.7K   100 Počet stažení

[Ertai]

Hlava mě bolí k prasknutí, sakra co to je? To je děs. Asi bych neměl kombinovat melancholii a trpasličí pivo... a hele támhle někdo stojí, no na hřbitově bejvá vcelku živo. Jdu se tam podívat.

Vypadá to že Olios čte mnohá srdce, byla to Akria, sestra Nyel. Já myslel že nás navždy opustila. Milé překvapení. Chvíly sme si poklábosily ale bohužel ted musím do toho Morlagu...
B.

[Ertai]

Přijde my to jako věčnost. Od začátku my bylo jasné, že jsou věci do kterých bych se asi motat neměl. Břehy Démony jako mnohokrát mizí v dály, tak proč se teď cítím tak podivně? Naučil sem se mnohé a mnohé poznal, ale je toho dost abych definitivně usedl na trůn? Myslím že ano, možná je zkutečně čas odjet a nevrátit se. Zvládnu to? Opustit těch několik přátel kteří my zůstaly? Ne, nezvládnu to, určitě se vrátím. Jednou
B.

[Ertai]

můj syn se vrátil, ale starostí mi spíše přibylo než ubylo. Už nevím co si s ním mam počít. Přijde mi že sem tu jen proto kdyby ho náhodou omrzel Hiosu s Nyel... jako otec sem totálně selhal
B.

[Ertai]

Tak sem se opět unáhlil, se synem sme se usmířily a vše je v pořádku... i pro tentokrat sem zvítězil nad Proroctvím...
No... ještě asi nemá cenu HO volat... ať si Brogh počká, aspoň bude překvapenej
B.

[Ertai]

Perfektní... Vrah byl dopaden...ted je jen otázkou času kdy budu moc zavolat svého druhorozeného... no nevím jak ostatní přijmou že sem o něm mlčel ale nemohl sem dopustit aby se zprávy o něm dostaly až k uším toho hnusnýho drowa... no Brogh to asi nepřekousne... musím být velice opatrný
B.

[Ertai]

Zlost...vztek...hněv..zklamání...
všechno se mi to honí hlavou... můj druhorozenej konečně dorazil na Démonu, věděl jsem že budou problémy ale takovéhle? Nyel přijala chudáka Berilla velice chladně. Bodejď ne když se jak Hiosu tak Nyel zamilovaly do Brogha. Nikdy jsem nečekal že mi ukradnou syna, ne oni dva... ale já si svého syna sebrat nenechám... ani jednoho

Vyjímečně si myslím že nejsem paranoidní...

B.

[Ertai]

Rodiná situace se zklidnila... vlastně se změnilo pár věcí. Předně se vrátil Torodan což je fajn. Nějak mi chybělo to že si myslel že má smysl pro humor... a Berill? ten si tu rychle zvyknul a dokonce si našel "přítelkyni". jen by mě zajímalo klde pořád běha Nyelka a Brogh... ty už sem večnost neviděl. Moje drahá Barborka prý asi pojede do války proti nějakému kultu... snad na ní Olios dohlédne a zajistí její bezoečnej návrat
B.

[Ertai]

vše je zbaleno, všichni jsou připraveni. Už jen vyřídit ty drobnosti s platbou za použití mola a můžu odjet domů. Těším se domů... ale nějak se mi nechce to tu opustit. Hiosu s Nyel mi budou chybět a nejen oni...
B.

[Ertai]

Zápis poslední.
Všechno co má začátek, má i konec. A tohle je konec mého deníku. Tento můj deník mi sloužil dlouhá léta k záznamům mích mnohdy rozporuplných pocitů na ostrově zvaném Démona. Na Démoně jsem byl Tim, ale život Tima dnešním dnem zkončil, dnešním dnem totiž konečně začíná život vévody Bergila. Můj život tam byl plný dobrodružství, lásky, zrady, hrdinství, přátelství a smrti, stejně rozmanitý jako je Démona sama. Teď ale hlavu vzhůru ať můžu z čistým svědomím přijmout život který mám ještě před sebou a v dobrém i ve zlém vzpomínat na chvíly prožité s lidmy kteří pro mě tolik znamenaly. Hodně štěstí a ať vaše kroky vedou k lepším zítřkům, jak pro vás tak pro Démonu samotnou.

B.

[Ertai]

Našel sem odvahu odsud odjet. Našel sem odvahu se sem na chvíly vrátit. Setkání s Hiosem mě potěšilo a vypadalo to, že Alície je stejně nudné město jaké bylo. Ovšem to se teď změnilo. Deugaři prý pobořily hradby Alície a to je velice špatné znamení. Neznepokojuje mě to, že zničily kus 1000 let staré zdi která by stejně spadla sama, ale spíš to, že Deugaři nejsou sami schopni tohoho činu, musel jim někdo pomáhat. Jestli mám pravdu, tak se Deugaři musely spojit s někým chytřejším, mnohem chytřejším. A ať už jsou to drowové, rebelové nebo nedej bože démoni tak je jedna věc jistá, dvě nebo více frakcí našich nepřátel se spojily, a když se mohly spojit dvě, můžou se jich spojit desítky, armády orků skřetů, obrů, drowů a dalších by neměl kdo zastavit. Takže ačkoliv lidé ve městě zůstávají klidní, já rozhodně klidný nejsem. Nejvíce mě ale trápí otázka zda zůstat a pomoct a nebo odjet, vrátít se ke své zemi, ke svému synovi a k Barborce a nechat Alícii ať se s tím vypořádá sama...

B.

[Ertai]

Další návštěva v Alícii. Za dobu mé nepřítomnosti se všude vyrojily desítky nových dobrodruhů. Procházel sem ulicemi města a narážel pouze na cizí tváře. Jen sem tam mě někdo zastavl aby se mě zeptal co že to vlastně mám za zbroj. Opustil sem Alícii a vydal se za město. Měl sem jasno, projdu lesík a pak zamířím do Hájku druidů, jestli tam nepotkám Hiose tak už nikde. Cestou lesíkem mě přepadla tlupa banditů. Nevím co si myslely, ale to je už jedno, stačila jedna otočka kladivem a bylo po "boji". V tu chvíly se ze stínů vynořil ten kterého jsem potřeboval vidět. Hiosu. Celkem dlouho sme si povídaly a já vyzvěděl co se stalo nového. Drowové ohrožují město, svatba krále hromové kovadliny Orfa s Pindruší... atakdál atakdál... Po chvíle debatování jsme na Orfa s Pindruší narazily, pogratuloval jsem jim a pak jsme se pustily do řečí, jen tak mimochodem někde prohodil něco o zlatém dole a deugarech, řekl jsem že to nemůže být takoví problém, že já nedržel hubu. Hiosu s Orfem a Pindruší mě tam vytáhly, byl jsem nepřipraven, bez lektvarů, bez čehokoliv. Cestou jsem se snažil protestovat, ale Pindruše mě usadila s tím, že kladivo a zbroj mi stačí. Ano, vevnitř jsem poznal, že Deugaři trénovaly, ale proti nám neměly šanci, ačkoliv sekery a kukry ostatních po nich ivně zklouzávaly, moje kladivo je kosilo celkem hezky. Problém nastal ve druhém patře, kdy jsme narazily na Deugařici, jedinou ranou mě poslal k zemi... Vzbudil sem se až nevímkdy. Král Orf mě prý pomohl jakýmsi svitkem... pak už bylo vše v pohodě, přidala se Hortenzie, Bulir a Tanur a nakonec to byl pěknej výlet. Dokonce sem nevědmoky splnil podmínky pro předposlední zkoušku...
B.

[Ertai]

Další návštěva v Alícii pro mě byla zklamáním. Nenarazil jsem na jedinou známou tvář. Všichni jsou dávno pryč. Ani Hiose jsem nepotkal, i když jsem slyšel, že stálě běhá po lesích. Škoda, kvůly němu jsem přijel a nepotkal ho a státnické povinnosti mě zase táhnou zpět domů...

B.

[Ertai]

Po letech mě mé kroky opět zavedli až do města Alicijského. Bohužel, šlo pouze o zdvořilostní návštěvu. Město samé se téměř nezměnilo, leč obyvatelé se změnili uplně. Už minule jsem byl zaražen, jak málo lidí jsem poznal, ale tentokrát jsem si připadal jako cizinec. Opět bez úspěchu jsem se snažil navázat kontakt se svým bratrem, ale doslechl jsem se, že je stále naživu, což je dobrá zpráva. Chvíli snad pobudu a poštěstí se mi opět vyslechnout moudrá slova svého bratra

B.

[Ertai]

Pokusím se formulovat svá slova co nejopatrněji...
Jak je patrné, tak jsem se vrátil do Alície... Po letech... a doufám že nadlouho...
Už jsem tu nějakej pátek a teprve teď jsem si vzpomněl na tuhle zaprášenou knížečku...
Každopádně těch pár dní co jsem tu jsem využil docela dobře....
Potkal jsem pár starých známých tváří... předně Hiose...
Ten starej dědek je pořád stejnej... pořád se zjevuje tak blbě, že se o něj člověk málem přerazí...
Ten se nezmění... ale je to jedinej brácha kterýho mam, takže mu to odpustit můžu...
Pak jsem taky potkal starýho Maximuse... ten chlap byl starej když mě bylo 11...
Teď je z něj zombík...
Ani rozumět mu není... dokonce si mě nepamatoval... asi to už nemá v hlavě v pořádku...
A v neposlední řadě Lucku de Kordan... Sakra jak ta vyrostla.... pamatoval jsem si, kdyz jsem jí choval v náruči par dní po narození...
A teď z ní byla taková velka slečna... celá po mamce to teda jo... jen ta arogance... tu ma společnou se svym bratrem...
Potkal jsem i pár dalších lidí...
Lorda a Lady...
Lorda jsem znal letmo od minula...
Lady sice ne, ale působila dojmem inteligenení ženy...
Bardku Karin... nevím co si o ní mam myslet... jak se jí hraje na loutnu, když má ruce samej puchejř od kovařiny?
Nějakýho sakra ožralýho orka jménem "Uši" pokud jsem ho správně pochopil...
A nejenom je...
No Alície ať se radši připraví... protože já nehodlám zase zmizet... a kde jsem já, tam jsou problémy...

B.

[Ertai]

Zdá se to jako tolik let. Málem jsem zapomněl na všechno, co se událo. Kdyby na mě dnes nevypadl deník v kožených deskách kdo ví, zda bych nezapomněl úplně. Vše se teď, s odstupem tolika let zdá jako sen, ale přesto si pomalu vzpomínám na tváře přátel, i nepřátel. A bylo jich víc než dost, těch i těch. Matné vzpomínky na to, jak jsem se probral na dlažbě Alicijského přístavu, hrdé vzpomínky na boj po boku největších hrdinů Alície a proti jejich největším nepřátelům. Bitva na poušti... vidím trpaslíky s kovadlinou na štítu, skupinu lidí v červeno-šedém stejnokroji... Řád Oliosových kněží, byla to zkutečnost, nebo jen sen? Rezidence hoří, poslední z Ingarových žoldáků padl zasažen šípem... toho střelce znám... Hiosu... můj bratr, jak jsem sakra mohl zapomenout? Pohřeb na pláži, Hiosu pláče... velká perla. Další tváře? Dragoo de Kordan, Martin Kovář, Valar, Siril Hravan, Aramil, Nyel, Brogh... Charlotta, ach má milovaná... tolik přátel navždy ztraceno v proudech času. Mnoho tváří, jejichž jména se vytráci jen vteřinu předtím, než jsem schopen je vyslovit... proto je možná lepší zapomenout, ty časy se už nikdy nevrátí... sbohem, Alície, ve tvém jménu bylo prolito již dost krve, snad to stálo za to...
Poručík Tim, poslední člen staré Alicijské armády... to zní... přiměřeně...

[Ertai]

Tim - zrádce města... zcela nový koncept, na který si těžce zvykám. Není tomu tak dlouho, co ta prokletá mrcha Viconie usedla na trůn Alície, i přes intervenci mistrině Isbelah a jednoho arciďábla. Na tohle jsem se nemohl koukat a nebyl jsem sám. Afanyel Ghyla a Elen to vzali podobně jako já. Ani jeden z nás nehodlal sloužit té drowce, ani být pěšákem v její hře o moc a tak jsem udělali jediné, co jsme mohli - vzdali jsme se svého místa u stráží. Čekal jsem hněv Viconie, nebo pobavené uchechtnutí nad prázdností toho gesta... to co se stalo potom jsem ale opravdu nečekal. Všichni 3 jsme byli vyhoštění z města... vyhozeni jako zrádci. Nikdo z lidí kolem neřekl ani slovo proti. Mnoho let věrné služby městu vedlo k tomuhle. Všechno, co jsem kdy udělal pošpiněno během jediného okamžiku za všeobecného jásotu lidí kolem. Pokud se takhle město chová ke svým hrdinům, možná si opravdu nezaslouží, aby přežilo další den. Kdybych si býval vzpomněl, jak to dopadlo s Haldethem, mohl jsem to tušit... nejspíš bych se měl probrat a uvědomit si, že nežiju v pohádce, kde by všechno mělo mít šťastný konec...

Malá postava dopíše poslední slovo a přejede pohledem úhledné elfí písmo. Zaklapne deník a přejede prsty po hřbetu kožené vazby. Tolik let... tolik let a všechno k ničemu... s touhle myšlenkou se Tim rozpřáhl a hodil knihu z mola rebelského přístavu rovnou do řeky, o takovéhle vzpomínky není co stát...