Znamení

Stemnělou místností pronikaly paprsky světla proklouzavající skrze lajdácky slícované okenice. Na rozvrzané posteli spali zády k sobě muž a žena. Někdo by možná řek, že starej chlípník a místní nóbl coura, ale popravdě - oba byli určitě spokojeni. Ona si za tu jednu noc vydělala s tím smradlavým chlapíkem co jindy za celej měsíc a on zas může Vencovi od pašeráků vykládat další náležitě barvitou historku.

Náhle sebou Gazz prudce trhnul, zasýpal a přepadl z postele na podlahu. Chytnul se za krk a dávivě se rozkašlal. Mladá dívka se polekaně probudila a nečekaně duchapřítomně přiskočila ke kašlajícímu Gazzovi a vší silou ho bouchla do zad. S hýknutím konečně cosi vypliv. "Kurvapech, co to je, buchta??" zanadával a sklonil se nad předmětem. "No tyvole, dyť je to ňákej brouk nebo co, ňáká podělaná filcka!" odplivl si, natáhl se pro svoje škorně a vlezlého brouka se značným pocitem zadostiučinění rozmázl po špinavé podlaze.

"Kurvapech, to je probuzení..." zamumlal si pro sebe a šel hledat něco k pití.

Nemohl tušit, že malý brouček nebyl tak docela brouček ale spíš motýlek. Takový zvláštní. Se světlou skrvnou na zádech. Nápadně připomínala lebku. V některých krajích mu dokonce dala jméno, jinde se zas jmenoval úplně jinak. Shodou okolností byl ale úplně všude považován za špatné znamení. Tuze špatné znamení.

Sám Gazz by asi řek - kurvašpatný...

"Juj!" vykvikla kouzelnice a hbitě uskočila pred další ránou. "No teda! Ty jsi ale neřád! Tumáš, chlupáči jeden!" zvolala, přidržela si svůj klobouk, vztáhla ruku k půlobrovi a začla mumlat zaklínadlo...

Z ústí jeskyně zazářily do temného lesa barevná světla kouzel. A občas se ozval Gwenythin smích. Bavilo jí si tady s těma špinavcema dole hrát. Vždycky jí tak rozesmálo, když se jí povedl nějaký dobrý kousek s jejím bičem. Vždycky tak srandovně vykulili oči, když jim s nim provedla nějakou lumpárnu. Byla to prostě zábava.

Do doby než zářivá světla z jeskyně přivábily docela malinkatého motýlka. Měl světlou skrvnou na zádech, která nápadně připomínala lebku. V některých krajích mu dokonce dala jméno, jinde se zas jmenoval úplně jinak. Shodou okolností byl ale úplně všude považován za špatné znamení. Tuze špatné znamení.

Sama Gwen by asi řekla - jejda...

Dříve vyhledávaná kovárna mistrů Rydiss a Dumgara ve slatu byla obklopena podivným tichem. Ostatně stejně tak, jako posledních pár let. Dveře zatlučené, okna zamřížovaná a můžete vzít jed na to, že ten dům nebyl chráněn jen těmihle primitivními zábranamy. Stačí zajít hned vedle do krčmy U husy a nechat si vyprávět historky o bandách odvážlivců, kteří se tu čas od času ukázali aby se sami přesvědčili, co je pravdy na tom, že sklepení toho domu skrývá nebývalé poklady. Někteří z nich dokonce mluvili o vzácném artefaktu v samotné Dumgarově pracovně. Avšak ani jeden z nich se odtamtud nikdy nevrátil.

"No to bych -škyt- řek, ty skopová hlavo, že -škyt- je to tam prokletý! Sama pajdavá Anča mi to -škyt- vyprávěla! A to to musí -škyt- sarka vědět, né? Jak říkám -škyt- živá duše se votamtud nevrátila!" Ano, starej Arsen měl pravdu. I když ne tak docela. Právě totiž do domu kouskem rozbitého okna vlétl malý motýlek. Se světlou skrvnou na zádech, která mu v některých krajích dala dokonce jméno. Ale jinde se zas jmenoval třeba úplně jinak. Shodou okolností byl však ale úplně všude považován za špatné znamení. Tuze špatné znamení.

Sám Dumgar by asi řekl - Krucinál, kterej prašivej ušoun tohle zpískal?