2 odpovědí na toto téma

[Marry]

„Tohle je krucinál přepadení ! Tak koukej zvednout svůj tlustej zadek a vodevřít ten zatracenej sejf !“
Zahulákal půlčík na k smrti vyděšeného bankéře.
Bankéř chvilku nevěřícně koukal na zbraně v rukou násilníka, a pak na sucho polknul.
„Ano…ano už to bude pane…“ řekl vyděšeně a co nejrychleji se snažil otevřít mříže chránící Alicijské zlato.
O pár chvil později se banka opět zahalila do temnoty a pod její rouškou zmizela malá, černě oděná postava, nejbližšími dveřmi neznámo kam.

* * * *

To že dnes nemá svůj den, věděl kapitán Arto už od rána. Nejdřív vstal levou nohou, pak se mu při holení rozbilo zrcátko a jako vrchol všeho, když vycházel na svoji pravidelnou obchůzku města, přeběhla mu přes cestu černá kočka se čtyřmi ještě černějšími koťaty.
A teď tohle…půl milionu zlatých zmizelo z Alicijské banky a ten zatracenej bankéř nedokáže ani popsat pachatele.

„No pane, když to se seběhlo strašně rychle, já vážně jenom vím že byl menší a v černém oblečení.“
Snažil se vysvětlit bankéř Atrovi a usrkával při tom ze šálku horkého čaje.

„To jste mi teda pomoh člověče, prosím vás běžte raději domů a chvilku si odpočiňte, tohle je k ničemu.“
Zahřměl Atro a podíval se na nejbližšího strážníka.
„Vy…utíkejte k trubači a nechte rozhlásit že kdo toho grázla chytí, dostane…deset…ne třicet tisíc zlatejch ! Ten vejlupek nemůže být daleko, nejspíš se schovává někde v kanálech nebo ve Slatu, čert vem to zatracený místo ! Pohyb pohyb !!"
Strážník rázně zasalutoval a zmizel ve dveřích.
Arto ještě chvíli koukal na prázdný trezor, tiše vzdychnul a pronesl...
„Já snad nikdy nenajdu klidu, nikdy…“
Pak se pomalým krokem vydal směrem ke strážnici.

[Nox1]

Ako kazdy vecer bola krcma u Slepej Husy plna.Spev sa rozliehal velkou miestnostou a Hornebal sa spokojne opieral o vycapny pult.
Bol to vecer ako kazdy iny,par opilcov rano vyhodia na spinavu ulicu,niekto sa pobije a mozno aj niekoho zabiju.

Obzrel sa ci je ulica prazdna a rychlim krokom si to namieril rovno k Slepej Huse.Cestou stretol len par prostitutiek.
Z krcmi bol pocut spev opilcov a vonku sa par zobrakov valalo medzi sudmi.
Spokojne sa pozrel na vak v jeho ruke a otvoril dvere krcmi.
Do nosa mu buchol ostry zapach potu a dymu z krbu.
Vyhadzovac mu iba ticho kyvol na pozdrav a dalej tupim pohladom sledoval hosti krcmi.
"Zdravim vas Majstre Hornebal"ticho sykol Wolf spod helmi.
"Aj ja ta rad vidim Wolfik,dlho sme sa nevideli".
"Potrebujem vasu pomoc".. skor ako stihol dopovedat dvere krcmi sa rozleteli a dovnutra vbehla particka dobrodruhov.
Dvomi rychlymi krokmi bol pri dverach vedla pultu Hornebala a v dalsej chvili stal za nimi a ticho pocuval co sa bude diat.
"Kde je?"Hlas bol zensky a znel priam arogantne.
"O kom to hovorite?"Hornebal sa kludne oprel o pult a pobavene si obzeral particku dobrodruhov.
"Nerobte sa ze neviete ocom hovorim"odsekla zena a pristupila blizsie k pultu.
"Presne tak neviem!"stroho odsekol a chystal sa ukoncit debatu.
"Vy neviete?"neveriaci nanho pozerala"mesto je plne vojakov a hladaju maleho cierneho hobita ktory vykradol alicijsku banku a s pol milionom zlatakov utiekol do kanalov"zena sa nadychla a pokracovala dalej"A tuto Moj partak ho videl pred chvilou vchadzat sem!!"

"Pol miliona hovorite?"Hornebalovi sa zaleskli oci"tu urcite nieje a vypadnite prec len mi tu kazite vzduch"odsekol.
"Urcite je nerobte znas blbcov"nedala sa odbit zena.
"Povedal som ze nie a daje si odchod kym vam pekne hovorim"zamracil sa a pozrel smerom k Hromotlkovy.
"ale je!!!"vsetko v krcme stichlo.
"pocitam do desat a potom vas vyprevadi von tuto Hrmotlk"..
9,10.."ako chcete blazni"sykol Hornebal a kyvol smerom k vyhadzovacovi.
Dvere k Wolfovi sa rozleteli a do malej miestnosti vbehol Hornebal.
"Dakujem vam pane".
"Dakovat mi budes potom,teraz rychlo pod zamnou".
V stene za velkym orkom sa objavili male dvere a obydvaja sa vnich stratili.

"Tu je mapa ktora ta dovedie k skrysi,par krat som sa tam skryval aj ja"pousmial sa Hornebal.
"Som vasim dlznikom pane"povedal Wolf a preletel pohladom mapu.
"Vyrazim hned,tu nieje bezpecno aj ked sme za mestom".
Hornebal len ticho prikyvol a otocil sa smer k mestu.
"Budem ti nosit informacie,kymsa to neukludni,tam budes v bezpeci."
Ork sa vydal smerom k mestu,"bude to este dlhy den",ticho si zasomral...

[Marry]

Ještě toho večera, stál Hornebal opět za barem své milované hospůdky.
Obsluhoval tu nejhorší Alicijskou lůzu ale myšlenkami byl někde úplně jinde.
Půl milionu … ta částka mu nedala spát, tolik peněz, mít je tak všechny pro sebe…
V jednu chvíli se dokonce přistihnul při představě, jak si tu hromadu zlatých mincí nasype do vany v jeho pokojíku, a pak při tom jak by se každé ráno v té hromadě koupal…

Hospoda ztichla, všemožní raubíři a povaleči najednou sledovali jedinou věc. Dveře.
Stál v nich totiž Kapitán Arto.
„Dobrý večer vespolek.“ Prohodil z úsměvem, a vydal se rovnou k baru. Po cestě zakopl o opilce válejícího se na zemi.
„Dobrý večer Hornebale“ pokračoval.
„Heh…brej večír Kapitáne“ vypadlo z Hornebala, sledujícího střídavě Arta a náhlý odliv zákazníků z jeho hospody.
„Tak se posadíme ne ?“ pokračoval Arto.
„Ale jistě pane, tadydle k tomu stolku.“
V tu chvíli už byli v hospodě úplně sami.
„Eee tak copak nás přivádí kapitáne?“
„Hornebale, řeknu to takhle, někoho hledám. Ten někdo byl naposledy viděn s vámi, tady ve vaší hospodě a při tom, jak vy mu pomáháte v útěku. Takže?“
Hornebal se rozkašlal „Eeehm totiž, jaksi, to bude nějaká mýlka pane. No jo, to je úplně jasný, copak já bych mohl…počestný občan…“
Arto chvilku koukal na Hornebala a pak jeho oči začali pokukovat po hospodě. Byla plná rozbitého nábytku, zvratků, a prázdných lahví od alkoholu. Také nějakých věcí o kterých Arto raději nechtěl vědět k čemu slouží.
„Tak jinak Hornebale, ty máš svou krčmu určitě moc rád že ?“
„Se ví pane, je to moje živobytí žejo“
„A určitě by se ti nelíbilo kdyby ti někdo tu hospodu zavřel. Dejme tomu z důvodu nevyhovujících hygienických podmínek. Hm?“
Hornebalovi poklesla čelist.
„Nee, totiž ano, všechno vám řeknu, jen mi nechte moji hospodu !“ Vykřikl zděšeně.
„Poslouchám, Hornebale“
„Je to Wolf , takovej malej grázl, nikdy sem ho neměl rád. Utek z tím půl melounem do Dračích hor. Skrývá se tam v troskách strážní věže !“
Arto pobaveně sledoval Hornebala, pak ho ujistil že hospodu mu prozatím nikdo zavírat nebude, a vesele se vydal zpátky na strážnici.

„Tak v Dračích horách…“ říkal si pro sebe cestou „…teď si můj Wolfe !“