2 odpovědí na toto téma

[shade]

Neslyšel ani necítil dlouho nic. Vlastně ani nevěděl jestli spí, nebo jestli vůbec žije. Nevnímal čas, všechno mu připadalo jako věčnost. Ale pak to pocítil. Něčí chladný dotek. Pomáhal mu ven. Ven odkud? Nevěděl, ale instinktivně přijal pomoc. Zjistil že byl pod nějakými kameny. Ruka která ho vytahovala byla černá. Pohlédl nahoru a zjistil, že se dívá do červených očí. Očí stínu, stínu který byl jeho obrysem. Přesným. Do očí svého stínu. Přesto se zeptal: "Kdo jsi?"

[shade]

Seděli v horách, na kameni. Přesto nebylo chladno. Nebylo tu nijak. Bylo tu všude jen podivné šero. Stín odpovídal muži na jeho otázku a pak spolu hovořili. Dlouho, tiše a beze spěchu. "Já jsem ty a ty jsi já. Kdysi jsi se spojil se stíny. Ty víš o čem mluvím. Problém je v tom, že každý, kdo to udělá způsobí jednu věc. Každý kdo se spojí se stíny..." "Tedy každý stínový tanečník?" přerušil stín muž. "Ano, tak jim říkáte. Každý z nich způsobí to, že jeho stín už není jen místem, kam méně dopadají světelné vlny. Jeho stín v téhle sféře ožije. Stane se živou bytostí. Nikdo neví proč to tak je. No a já, já jsem se zrodil díky tobě. A patřím sem, do téhle sféry. Do stínové sféry."

Příspěvek upravil shade: 02.01.2006 00:23

[shade]

"Možná se ptáš, proč jsem to udělal. Proč jsem tě zachránil. A taky jak. Tedy poslouchej. Musíš toho vědět ještě hodně. Už jen kvůli tomu, až se vydáš nazpět. Abys byl silný. V téhle sféře nic nekončí, neumírá. Pocítil jsi to. Když jsem tě sem přenesl, začal jsi znovu vnímat. Vnímal jsi tu nekonečnost. Jistě, stíny umírají. Umírají, když zemřou ti, kdož je vrhají. Mezi námi - ty ses možná zbláznil kdyžs udělal to, cos udělal. Ale já, já chci žít rozumíš? Žít! Mám na to právo. A ty nemáš právo umřít, dokud to já budu moci změnit. A veř mi, nevím proč ale jsem dost mocný na stín. Tedy to budu moct změnit ještě mockrát. Přenesl jsem tě sem z posledních sil. To tě vrátilo zpět. Tady totiž nic neumírá, jak jsem řekl." Muž však namítl: "Ale já už viděl stíny zemřít. Ty co straší v kryptách nebo hřbitovech!" "Ano. Neřekl jsem že stíny neumírají. Mohou zemřít, ale ne tady. Tady je vše věčné. Jako temnota, dokud do ní nevneseš světlo." "Víš já...dobře ale...byla to chyba, já chci žít. Ale co teď mám dělat?" "Já nevím. Vrátíš se do svého světa. Budeš už trochu jiný. Navždy. Ve všem. Ztratil jsi svou sílu. Dotek stínů ji vysává. A ty jsi ve stínovém světě. Jsi ale mrštnější, a tma ti bude pomáhat. A tohle." Stín podal muži dvě dýky. "Nenávist a Svár. Dvojčata. Kukri. Časem se je naučíš ovládat. Jsou zlé. Ale je to s nimi jako s ohněm. Dobrý sluha ale zlý pán." "Ty máš rád oheň? Já myslel že stíny..." "Že se bojí světla? Ne. Světlo nás vytváří. Ne temnota. Ale světlo. V temnotě žijeme, ale světlo nás tvoří. Neřeš to, nepochopil bys. Měl bys už jít. Pobyt tady ti nesvědčí." S tím ukázal muži zrcadlo. Ten se zděšením zjistil, jak se změnil. Jeho vlasy byly černé. Ale ne tak, jako bývají vlasy. Byly jako ta nejhlubší temnota kterou si dokázal představit. A jeho kůže bledá. Jako by nikdy nepoznala slunce. Jeho svit a teplo. "Co tak koukáš? Zrodil ses tu znovu. Tvoje chyba, nemuselo se to stát, ty to víš." Muž se ještě chvíli pozoroval. "Jsem teď někdo jiný." "Možná. Musíš toho hodně vykonat. A taky začít znovu. Mnoho si zapomněl. Stíny jsou od teď tvými spojenci, nezapoměň. Budeš teď skutečným...tanečníkem" to slovo řekl s odporem "protože víš, co je podstatou stínů. Těch které využívají tanečníci. Každý z vás, když tančí ve stínech, nevědomky částečně vstupuje do naši sféry. Teď znáš celé tajemství věci. Vidíš to světlo támhle? Jdi směrem k němu. Po chvíli budeš ve svém světě. Chce to jen trochu soustředění. Zatím ahoj, ještě se uvidíme, tím jsem si jist." Muž kývl a vydal se směrem, který mu ukázal stín. "Ještě počkej. Zapomeň na nějaký čas na své jméno. Jména nám bezejmeným škodí. A ty jsi k nám málem přešel." "Dobře. Budu si tedy říkat shade. A nebudu daleko od pravdy." A vykročil. Stín se pousmál. Shade, tedy stín. Velmi dobře...

Příspěvek upravil shade: 02.01.2006 00:30