2 odpovědí na toto téma

[*Chilia*]

"Drahý, drahý kde jsi ?"
Běhá Lady po lese a kříčí do dálky.
"kde se mi schováváš ? Proč jsi odešel ? Proč už ti na mě nezáleží ?"
Posadí se na kládu, sevře hlavu do dlaní slzy pomalu stékají. V jednu chvíli zvedna hlavu jako by kroky slyšela.
"Né to né. to není on."
Pomyslí si a hledí dál uplakanýma očima do země.

[*Chilia*]

"Určitě se vrátí. Přece by mě v tom nenechal."
Povstane hrdě. Rozhlédne se kolem sebe. Pozoruje stromy a veverky jak přeskakují ze stromu na strom. Listí co padá k zemi až se jí hlava zatočí.
pomalu opouští les. Že by k horám se vydala ? Ne ne ne, k horám ne. Do města jí nohy nesli. Na svou lavičku kterou má tak ráda se posadila. Slzy z očí tryskem stékali.
"Proč já ?"
Posmutnila začla zpívat smutnou píseň přez celý trh.

"Srdce mé jež zlomené se cítí, pocity něhy ve mě smutek šíří. Pocit opuštění myslí cloumá. Kde jsi, co jen dělaš ?

Lalalala.

V noci při mešíčku z okna do tmy hledím. Slzy z očí utírám, pomaličku dveře žalem otvírám a do temné noci vcházím.

Lalalala.

S rukama před sebou slepě se prochazím, tvuj hlas naslouchám. Ty slůvka něžná stále si opakuji. Miluji tě miluji tě...."

Lidé kolem se scházejí že by pozorně poslouchali nezdálo se.
Sklopí hlavu a pláče...

[*Chilia*]

Zvedne se z lavičky, rozhlídne se kolem, vytasí měč a zadívá se na jeho zář.
"Takhle mi zařilo srdce v tvém obětí. Ten pocit nedá se vyslovit, ta něha, ty doteky kterýma si mě hýčkal a zahrnoval. a teď je to nenávratně pryč!"
Povzdechne. Zadívá se do nebe.
"Ty. Pověz proč jsi to udělal proč si mě tu nechal. Proč ses nerozloučil ? Jak mám bez tebe žít ?"
Pevně sevře meč. Jako by se chtěla rozmáchnout a zahodit ho, ale nešlo to. Něco jí to nedovolilo. Sebrala se a odešla na noční procházku do doupěte obrů.
Cesta doluhá za doprovodu cvrkotu. Nebe černé zatměné žalem zrovna takým jako její srdce.
"Mám chuť jít za tebou. Za tebou kde klid a mír vládne, kde nic nekazí tu lásku. Miluji tě."
Nalehko s odvahou vykročí do doupěte. Mečem se ohání na všechny strany, hlavy obrů lítají všude kolem. Postupuje dál a dal. Najednou ? Zarazí se!
Před Chiliou temný pes se zjevil. Křídla potrhaná, děsivé zuby z tlami čněli. Sliny stékali z tlami za doprovu hrozného vrkotu.
"Sežrat mě snad chces ? Pán podsvětí tě sem posílá ? No tak skončito dělej!"
Pobízí psa. Pes naposledy zavrčí a vrhne se na nebránící se Chilii. Zakousne se do do boku a Lady padá k zemi. V tom světlo bílé z nebe rozzáří se pře snad celé doupě. Oči klopí tělo bezvládné unavené v kaluži krve ležící. Naposledy snad světlo světa spatřila. Pes zmizel.
"Co co to bylo ?"
Naposledy pomyslela a zavřela oči...

Zdatná klerička doupětem procházela, všimla si z krváceného těla.
"Ach ne! To je lady!"
Vykřikne a s údivem popadne bezvládné tělo a namíří si to rovnou na hrad.
"Stáže! Otevřete!"
Kopala žena do dveří. Dveře se otevřeli mezi nimi stál zděšený strážník. žena neváhala a odnesla za doprovodu strážníka Lady do svého pokoje. Položí ji na postel.



Trocha péče léčitelky zdáse ovoce nenese. Poklekne a pronese modlitbu.
"Oliosy. Nenechávej tuto nebohou ženu v bolestech. Zbav jí utrpení a pomož jí prosím."



V tom na dveře zabušila celá udýchaná Laura. Všimne si těla a...



Uklidňovala Laura léčitelku. Léčitelka však trvala na svým.
"Promiňte ale nevypadáte jak bych to jen řekla... dobře a ..."



Vážným hlasem...



Vyčkává a pomalu se chystá pro hradní stráž. Vo tom Laura...



Léčitelka odešla.



Po chvilce povstane a pronese...





Dokončí proslov a ďábelsky se usměje. Otočí se a začíná prohledávat pokoj...