Tiefling s rudými vlasy se zastavil před branou Alicie. V dlani si poklepával se dvěma malými lístky. Chilia...hm to je ta lady tu nebude těžký najít. Ale Syw...mno co určitě ho najdu u pramenu jak čeká na mědvěda. Myslím že ho tohle psaní bude zajímat. Pomalým krokem se vydal do města.
Dva dopisy
Započal
Host_Nonreva_*
, 26.12.05 19:19
4 odpovědí na toto téma
#2 Host_Nonreva_*
Host_Nonreva_*
-
- Host
Odesláno 26.12.2005 19:27
Taky že u pramene byl. Trochu se zanli, Vok a Syw. "Zdravím tě Sywe, mám něco co by tě mohlo zajímat. Našel jsem to u jednoho mrtvého v horách...ja pohřbil ho a přečetl si ty dva lístky co měl u sebe. Jeden je pro tebe." Než stačil Syw cokoli dodat, tiefling mu do ruky vtiskl lístek a nechal ho o samotě. Jak hraničář četl, do duše se mu začal vlévat smutek.
Drahý Sywe,
jsi nejlepší přítel, jakého jsem kdy měl. Víš, když jsem jako kluk pobíhal po lese a
přemýšlel o strýčkovi, o tom jak se stal tím čím se stal, bez možnosti volby, přál jsem si
být jako on. Pln naděje jsem se vydal do světa, zahodil svůj původ(ano, skutečně jsem syn
rytíře, ač chudého, i Ave byl šlechtic, i když o tom nevěděl) a stal se hraničářem. Ale
pokud shrnu to, co jsem prožil, nějak se to mým ideálům nepodobá. Strejda tady umřel, ne
vlastně chcípnul jako pes, ztratil svoji víru i půdu pod nohama. A...a to se stalo i mě. Do
háje. Brečím jako kluk...Víš, být hraničář je za trest. Je to ušlechtilá práce, hájit přírodu
a snad i nějakou tu čest, dobro a spravedlnost. Ale je to marná práce. Poznal jsem, že
my...nikdy nemůžeme vyhrát. Jsi jeden z hrstky, kteří něco dokázali.Ale já...já nedokázal
nic. A už jsem z toho unavený...já už nemůžu. Kolem mě je jen tma. Když jsme před pár dny
stáli v Morlagu proti těm hlídkám tak...to mé sebevědomí, chvástání a snad i
statečnost...byl to jen zoufalý výkřik. Do tmy. Výkřik beznaděje, že by se snad mohlo něco
stát. Nestalo se nic. Já prostě nevidím smysl toho všeho. A teď...teď už ani vidět nechci. V
poslední době jen láska k Chilie mě držela nad vodou. Ale copak ji můžu mít rád? A ona mě?
Jsem jí jen na obtíž. Jak se o ni mám postarat, když nedokážu postarat se sám o sebe? Ne, já
nejsem muž pro princeznu. Sywe...jsem v horách. Nevím jestli ten kus papíru budeš někdy
číst. Zůstanu tu. Noční chlad to za pár noci skončí a všem se uleví. Nehledej mě, je to
zbytečné. Sbohem nejdražší kamaráde
tvůj Nonreva
Drahý Sywe,
jsi nejlepší přítel, jakého jsem kdy měl. Víš, když jsem jako kluk pobíhal po lese a
přemýšlel o strýčkovi, o tom jak se stal tím čím se stal, bez možnosti volby, přál jsem si
být jako on. Pln naděje jsem se vydal do světa, zahodil svůj původ(ano, skutečně jsem syn
rytíře, ač chudého, i Ave byl šlechtic, i když o tom nevěděl) a stal se hraničářem. Ale
pokud shrnu to, co jsem prožil, nějak se to mým ideálům nepodobá. Strejda tady umřel, ne
vlastně chcípnul jako pes, ztratil svoji víru i půdu pod nohama. A...a to se stalo i mě. Do
háje. Brečím jako kluk...Víš, být hraničář je za trest. Je to ušlechtilá práce, hájit přírodu
a snad i nějakou tu čest, dobro a spravedlnost. Ale je to marná práce. Poznal jsem, že
my...nikdy nemůžeme vyhrát. Jsi jeden z hrstky, kteří něco dokázali.Ale já...já nedokázal
nic. A už jsem z toho unavený...já už nemůžu. Kolem mě je jen tma. Když jsme před pár dny
stáli v Morlagu proti těm hlídkám tak...to mé sebevědomí, chvástání a snad i
statečnost...byl to jen zoufalý výkřik. Do tmy. Výkřik beznaděje, že by se snad mohlo něco
stát. Nestalo se nic. Já prostě nevidím smysl toho všeho. A teď...teď už ani vidět nechci. V
poslední době jen láska k Chilie mě držela nad vodou. Ale copak ji můžu mít rád? A ona mě?
Jsem jí jen na obtíž. Jak se o ni mám postarat, když nedokážu postarat se sám o sebe? Ne, já
nejsem muž pro princeznu. Sywe...jsem v horách. Nevím jestli ten kus papíru budeš někdy
číst. Zůstanu tu. Noční chlad to za pár noci skončí a všem se uleví. Nehledej mě, je to
zbytečné. Sbohem nejdražší kamaráde
tvůj Nonreva
Příspěvek upravil Nonreva: 26.12.2005 19:32
#3
Garret
-
- Hráč
-
- 2219 Příspěvků:
Spammistr
- Gender:Male
Odesláno 26.12.2005 19:42
Rukama zamazanýma od hlíny a zčervenalé chladem držel kus papíru, dopis. Bylo to jen pár řádků, ale četl je celé minuty, ne proto že by neuměl dobře číst, ale proto že to co tam stálo ho hluboce ranilo.
Bylo to už pár let co ho potkal jako mladého usmrkance, co nedokázala ani pořádně chytnout Avernonův obouručák, což bylo jediné co mu po starém hraničáři zbylo na památku. Ten meč předal Nonrevovi, jeho synovci, a čekal pln nadějí že to bude on kdo povznese zašlou slávu hraničářů.
Nestalo se tak a on teď četl dopis na rozloučenou. Už tolikrát pocítil smutek v srdci když odcházeli jeho přátelé. Prvně Silo, pak Grianne a teď Nonreva. Přemýšlel nad řádem světa, nad tím co ještě bude muset zakusit než odejde i on. Měl toho mladíka rád, jeho naivitu a mladické odhodlání, jeho hlasitý smích i nerozvážnost se kterou se vrhla do každé situace. Teď tu zbyl jen on, poslední který nesl ve svém srdci cnostné myšlenky Kruhu.
Oči mu zvlhly ale slza neukápla, to vítr a prach z cest mu je už dávno vyusušil. Zvedl se ze země, popadl svůj luk a vydal se zpět do lesů hledat cestu hraničáře.
Bylo to už pár let co ho potkal jako mladého usmrkance, co nedokázala ani pořádně chytnout Avernonův obouručák, což bylo jediné co mu po starém hraničáři zbylo na památku. Ten meč předal Nonrevovi, jeho synovci, a čekal pln nadějí že to bude on kdo povznese zašlou slávu hraničářů.
Nestalo se tak a on teď četl dopis na rozloučenou. Už tolikrát pocítil smutek v srdci když odcházeli jeho přátelé. Prvně Silo, pak Grianne a teď Nonreva. Přemýšlel nad řádem světa, nad tím co ještě bude muset zakusit než odejde i on. Měl toho mladíka rád, jeho naivitu a mladické odhodlání, jeho hlasitý smích i nerozvážnost se kterou se vrhla do každé situace. Teď tu zbyl jen on, poslední který nesl ve svém srdci cnostné myšlenky Kruhu.
Oči mu zvlhly ale slza neukápla, to vítr a prach z cest mu je už dávno vyusušil. Zvedl se ze země, popadl svůj luk a vydal se zpět do lesů hledat cestu hraničáře.
#4 Host_Nonreva_*
Host_Nonreva_*
-
- Host
Odesláno 26.12.2005 19:43
Od pramene si to zamířil rovnou k městu. Chvilka chůze a ocitl se na trhu. Nechtěl ztrácet čas a tak promluvil na strážného "Nevíš prosimtě kde je Chilia? Ta lady..." strážný vytržený z polospánku na něho chvíli tupě zíral, pak zaostřil a pronesl "Jo." "Hmm...A kde teda?" strážník unaveně máchl rukou směrem ke kašně "Před chvílí byla na jedné z těch laviček tam." "Díky..." řekl Vok a vyrazil k lavičkám aby se nerozesmál. Našel ji mluvit s nějakým měšťanem. Bez pozdravu jen se slovy "Tohle je myslím pro tebe." ji vrazil lístek do ruky. A pak odešel, aby se vyhnul otázkám a vzpomínkám na toho ubožáka z hor. A také její tváři, která asi nebude veselá. Na lístku stálo:
Milovaná Chil,
víš, nikdy jsem nebyl ten pravý. Jsi princezna a lady. á jsem míň než nic. Těžko se opouští to, co miluješ víc než
svůj život, přesto to opustím. Opustím tebe Chil, protožejá už nemůžu. Můj život nemá smysl, a hory, hory si mě
vezmou rády. Nevím jestli mě někdo někdy najde a jestli jo, doručí-li ti tendle lístek.
Miluju tě moc a moc, tvůj Non
Milovaná Chil,
víš, nikdy jsem nebyl ten pravý. Jsi princezna a lady. á jsem míň než nic. Těžko se opouští to, co miluješ víc než
svůj život, přesto to opustím. Opustím tebe Chil, protožejá už nemůžu. Můj život nemá smysl, a hory, hory si mě
vezmou rády. Nevím jestli mě někdo někdy najde a jestli jo, doručí-li ti tendle lístek.
Miluju tě moc a moc, tvůj Non
#5
*Chilia*
-
- Hráč
-
- 455 Příspěvků:
Tovaryš
- Gender:Male
- Location:nevidim do nevidim...
- Interests:chilia@email.cz
Odesláno 26.12.2005 20:10
Lady jen koukala co se děje. Že človek či snad nějaký démon nese papírek ? Muž celkem urostlí a svalnatý ocas co ho zdobyl spíše démona připomínal. Jedním očkem se podívala na dopis co právě přinesl v tom bytost zmizela.
"Co to je ?"
Pomyslela si a nedočkavě se pustila do čtení:
Milovaná Chil,
víš, nikdy jsem nebyl ten pravý. Jsi princezna a lady. á jsem míň než nic. Těžko se opouští to, co miluješ víc než
svůj život, přesto to opustím. Opustím tebe Chil, protožejá už nemůžu. Můj život nemá smysl, a hory, hory si mě
vezmou rády. Nevím jestli mě někdo někdy najde a jestli jo, doručí-li ti tendle lístek.
Miluju tě moc a moc, tvůj Non.
Po přečtení zakroutila hlavou a přečetla si vše ještě jednou a pozorněji.
"Ne to ne. To není pravda!"
Rozplakala se, kolena se ji podlamovala hlava se točila, oči se jí klížili. pomalu padla k zemi. Že by žalem ? po chvilce se zvedne podívá se opět na dopis.
"Ne! Tomu nevěřím!"
Odběhla směrem k lesu...
"Co to je ?"
Pomyslela si a nedočkavě se pustila do čtení:
Milovaná Chil,
víš, nikdy jsem nebyl ten pravý. Jsi princezna a lady. á jsem míň než nic. Těžko se opouští to, co miluješ víc než
svůj život, přesto to opustím. Opustím tebe Chil, protožejá už nemůžu. Můj život nemá smysl, a hory, hory si mě
vezmou rády. Nevím jestli mě někdo někdy najde a jestli jo, doručí-li ti tendle lístek.
Miluju tě moc a moc, tvůj Non.
Po přečtení zakroutila hlavou a přečetla si vše ještě jednou a pozorněji.
"Ne to ne. To není pravda!"
Rozplakala se, kolena se ji podlamovala hlava se točila, oči se jí klížili. pomalu padla k zemi. Že by žalem ? po chvilce se zvedne podívá se opět na dopis.
"Ne! Tomu nevěřím!"
Odběhla směrem k lesu...
0 uživatelů si čte toto téma
0 členů, 0 návětěvníků, 0 anonymních
