2 odpovědí na toto téma

[Bedra]

Jednoho slunneho rana si to tak stradoval Dainty Bibelverdt po lesiku nedaleko Alicie a potkal sveho znameho a pritele Perciho Shuttenbacha.
"Nazda kamo, jak to de," optal se s usmevem hobit sveho krajana.
"Ale jo, de to. Mam namireno do nedaleke vesnice kterou obsadili pulorci. Jejich velitel by mel pro nas mozna nakou pracicku."
Dainty jen pokrcil rameny a protoze stejne nemel nic na praci, vykrocili oba pulcici smerem, kudy do lesa prosvitaly ospale slunecni paprsky. Po ceste potkali osamoceneho orka, ktery si na ohni opekal uloveneho jezevce. Chvili s nim pohovorili a zjistili, ze utekl z nedaleke pevnosti, kam maji namireno.
"Hele kamo a co tak klic od brany...myslis ze bys ho jeste nasel?" zeptal se s sibalskym usmevem Dainty. Ork se jen tupe zasmal: "Ja mit klic, ano ja ho mit."
"No a co bys za nej chtel kamarade? My bysme tam totiz potebovali jit."
Ork se zachmuril, ale take to mohlo znamenat ze premysli nebo se chysta k bezhlavemu utoku. Co to bylo ale doopravdy to vedel jen o dva krajany vyssi hromotluk. Hobiti ho napjate sledovali a cekali co bude.
"Ja ti ho vymnenit za kaminek," nakonec z nej vypadlo a oba kamaradi si viditelne oddychli. Ork nic nepostrehl a pozoroval je drsnym nesmlouvavym vyrazem.
"No tak kaminku ti muzem dat spoustu," zaradovali se oba.
"Ja chtit ale zvlastni kaminek," hobiti se na nej tazave podivali. "Kaminek mit jedna plemenice, co bydlet tam v lese. Mit tam velky dum a ona me k ni nepustit. Ona nemit rada moje lid."
"Dobre donesem ti kaminek," rekli jednohlasne a vyrazili na nedalekou mytinu kde s o svou zahradku starala starsi ale stale krasna zena. Hobiti se zastavili. Uz k ni chteli vyrazit kdyz oba strnuli. Noha nedoslapla tam, kde oba zretelne videli smrtici past pro nezvane nastevniky. Daitny jen pohrdave odfrkl a pridal nastrazene pasti do sve sbirky. Gurt, jak se zena jmenovala, si je oba prohledla a dal pokracovala ve sve praci. Perci s ni zacal vyjednavat a mezitim se Dainty nenapadne vytratil aby zjistil ze ma doma v truhlici ubohych dvacet zlatek. Shrabl je a za par okamziku si to uz masirovali zpatky k orkovi i s kamenem co tak chtel.
"Chtela za to dva mesce, snad se to vyplati," stezoval si Perci, ale to uz stali pred vysokou postavou mocalove pleti a menili drahy kamen za klic.

Slunce se vyhouplo vysoko na oblohu, kdyz Dainty s Percim stanuli pred branou. Klic pasoval presne. Naskytl se jim komicky pohled na pulorci bandity, kteri se mohli pominout kdyz se brana s rachotem zabouchla. Nikde se ale nepohlo ani steblo travy a tak se dementni bojovnici starali dal o sve zalezitosti. Dva prcci se proplizili az k nejvetsimu domu uprostred tabora a vstoupili dal. Uvnitr stal u stolu asi nejvetsi ork, nebo snad pulork, ktereho za cely svuj zivot videli. Zvedl ostry pohled od nejakeho pergamenu ktery studoval a tazave se na ne podival: "Co tady pohledavat, jak vy se sem...blbi idioti," zalateril.
"Hele kamo, mir jo, my sme tady jenom kvuli nake pracicce," zacal pomalu couvat Dainty.
"Jasne zaslechli sme, ze shanite pracovite hochy jako sme my dva," usmal se Perci a pokynul Daintymu ze se neni ceho bat. "Tak mate pro nas neco? Kamaradicku?
"No pravda, ja neco od vas potrebovat skrcci. Nedaleko byt vesnice, kterou hlidat jeden zoldak. Menovat se Latt. On byt silna protivnik, my ho neporazit. Ale on mit slabinu. Mit syna. A vy mi ted prinest jeho hlava. Pak uz pro nas nebude tak silny a my se ho pak nebat. Ja vam dat za to velka odmena."
Slovo odmena vyvolalo v hobitech nejspis nejakou chemickou reakci, protoze jeden zacal slintat a druhy jen neme prikyvoval kazdemu slovu. Za chvili uz byli na ceste do oblezene vesnice.

K veceru dorazili do one vesnice a zacali se mistnich vyptavat.
"Hm, tohle je jeho dum, a velkej Latt je pry na obchuzce," sdelil Perci druhemu pulcikovi.
"Dobre, tak ja du na to," rekl Dainty, ale nez stacil vykrocit, za jeho zady zahrimal drsny hlas:"At me trefi slak jestli to neni Percival Shuttenbach, kde se tady beres, kamarade?" Hobiti se prekvapene ohledli za sebe a spatrili dva muze kracejici primo k nim. Plesaty muz ktery ho zdravil a jeste jeden v klerickem rouse.
"Nazdar Rizzi, jak se vede. Noo my sme tady jen tak na vylete vsak to znate."
"No my taky, zrovna jdem splachnout zizen nakym poradnym pivem. Pojd s nami, este mi jedno dluzis."
"Sigellusi, rad bych ale...," nedorekl a uz ho oba kumpani tahli smerem k putyce.
"Zadny ale, jdeme," zasmali se oba.
Dainty chvili sledoval jak tahnou Perciho pryc a pak tise vstoupil do domu. V mistnosti panovalo pritmi a bylo slyset praskani ohne v krbu. Rozhledl se a pohledl do oci male divenky, ktera na nej vytrestene hledela.
"Mamiiii, tady je nakej malej pan," kricela holcicka a utikala pryc. Kdyz se vratili uz tam byl jen vzduch. Dainty pomalu kracel po schodech az dosel ke dverim, ktere s vrznutim otevrel a vpadl do mistnosti, kde si hral maly chlapec. Mohlo mu byt tak deset let. Hoch ho pozorne sledoval.
"Ahoj, ty ses mladej Latt je to tak?"
"Ano, to jsem ja potrebujete s necim pomoct?"
"No to bych teda potreboval, eee...sakra," odmlcel se hobit a v ruce se mu zaleskla dyka. Civel na kluka asi pet minut pak se zamracil:"Mas zatraceny stesti smrade," a s nadavkami zmizel. Pred domem pak cekal nejakou chvili nez se k nemu dopotacel Perci a spustil podnapile: "Taak cooo, uz je... *hyk*... uz je po nem? Ja sem musel kopnout par silnych pivek nez me propustili."
"Sakra bracho...," podival se na nej vydesene Dainty, "ja to nedokazal...proste toho malyho kluka nemuzu sejmout...to nejde kurva, nejde to!"
"Mu mu mu musis myslet na tyyy...," zamyslel se Perci, "..jo prece na ty prachy co dostanem. TUCNAA VODMENA." Dainty nestihl vyslovit uz ani jednu nadavku a jeho spolecnik zmizel potacive v dome. Za par minut se odnekud objevil a pres nekvalitni kuzi Perciho batohu prosakovala krev. Oba na sebe pohledli a prikyvli. Mlcky vyrazili zpet za velitelem orcich banditu.

"CHECHECHE," smal se dabelsky obr, kdyz v ruce drzel detskou hlavu. "Ted uz nas tak ten Latt neohrozit, vy odvest dobra prace."
"A kde je nase slibena vodmena?" zeptal se prisne Dainty.
"Odmena pro vas je tady," rekl velky ork a dal kazdemu do ruky jednu zlatou minci. Oba se na nej nespokojene zahledeli a spustili: "Co to ma kurwa jako byt, za to si nekoupim ani pirko na sipku do kuse, ty zatracenej..."
Nad malymi muzicky se rozprostrel stin a oba nasucho polki.
"To vam jiste stacit," rekl vyhruzne a tim ukoncil dalsi diskuzi, " jestli nespokojeni, vzit si jeste tohle, patrit to kdysi tomu krysa Latt." Podal Percimu podivne tvarovany kamen. Jak se kamen dotkl kuze, hobit vriskl a kamen upustil. V dlani mel vypaleny nejaky symbol. Oba hobiti se radeji s nadavkami stahli a upalovali co nejdal jen mohli. Radeji se pokusi na tohle nepovedene dobrodruzstvi co nejdrive zapomenout.

Timto s vrylo prokleti rodiny de Latt do dusi obou hobitu. Nebo jen jednoho?

[pitomec]

Pulčík s růžovými vlasy klečí u potoka a drhne si dlan ostrým kamenem,až mu silně krvací...Dopr.. co sem to udelal....nejde to dolu sakra...Lamentuje se slzami v očích...

Příspěvek upravil pitomec: 22.12.2005 15:59

[Bedra]

Andelsky bila snehova vlocka line dopadla na hobiti nosik a neprijemne zastudila. Dainty se osil a zaklel. Vsude kolem nej lide nesetrili usmevy a radost ze svatku vsude jen pretekala. O další duvod vic, proc byl ted nastvany a rozmrzely. Prihnul si z male lahvicky, ze které se linul tradicni zapach dedovi palenky. Zasklebil se a zadival se na skupinku dobrodruhu na trhu, kteří se prave smali nejakemu vtipu a svitili si magickymi svetylky, které seslal obyvatelum Demony Olios. Ac Dainty prohledaval svůj batuzek sebelip, zadny darecek nenasel. Pohledl k nebi a zahrozil pesti. To není poprve kdy si z nej buh udelal cil svého rozmaru a nedobrych vtipku. Este jednou se zakabonil na vsechny okolo a odbehl k hrbitovu kde se pripravil na prvniho kolemjdouciho, který mu prskavku da nebo si ji vezme z jeho chladnoucich prstu.

Vyckaval asi hodinu a stále nikdo neprosel, když v tom spatril tri postavy jak miri k odpocivadlu, člověka, hobitku a tupe se usmivajiciho orka, na kterem bylo videt ho zmanipuluje i male dite. Opatrne se vyhoupl z ukrytu za velkym balvanem a vyhruzne potezkal kusi. Vyhruzny vyraz vystridalo prekvapeni, když v hobitce poznal Marry, jeho pobocnici zlodejskeho cechu, který spolu zalozili.
„Nazdar sefiku,“ okamzite spustila vyrecna hobitka a vesele se zazubila. To Daintymu naladu uz moc nezvedlo, ale sklonil aspon samostril.
„Svetylko mate?“zavrcela Dainty k oboum muzum. Oba jen kyvli a vytahli z batohu modrou prskavku. „Tak navalte. Ja chci taky.“ Oba muzi se na sebe tazave pohledli a pulcik se jen zlovestne usmal.
„Tys nic nedostal?“ zeptala se starostlive hobitka a Dainty jen zavrtel hlavou nespousteje oci z obou chlapu, trimajici svetylka. „Tak tady mas…ja mam stejne dve.“ Hobit se nervozne usmal a prijal nabizeny artefakt.
„Ted si ty dva zachranila před peknym vypraskem,“ vyprskl Dainty a pulcici se dosyta zasmali. „Tak tohle je ta nase banda? Takovi zelenaci?“ zakroutil nechapave hlavou.
„Jo, ten velkej dela stit a tady ten druhej je klerik,“ zaseptala mu pulcice.
„To se hodi tak hybaj trenovat, zatím by si nas nenajal postizenej kripl se salmonelozou co neumi vzit ani za kliku.“ V tom prisla k odpocivadlu další postavicka mensiho vzrustu. Dainty zbystril, slo o peknou hobitku a tak ihned pozdravil a zeptal se jestli se k nim nechce pridat. Nebyla ale moc vyrecna, mozna i proto ze tu bylo moc lidi. Gang pochopil ze s Daintym uz nic nebude protože se plne venoval nove prichozimu a tak se rozloucili a sli pokosit par nemrtvych do krypty.

Dainty se na na slecnu snazil zapusobit vsim sarmem co v nem este zbyl, ale bylo to tezsi nez myslel. Kraska toho moc nerekla ale svých chichotanim si nasla místo v jeho davno zlomenem a ještě zcela nezahojenem srdci. Uz to vypadalo dobře, opekali spolu burty u ohynku, když se nad obema rozprostrel stin plny problemu. Stin patril medvedovi a Dainty ulekem vyskocil. Zjistil ze je docela krotky a jaky byl jeho udiv když se z medveda vyklubal trpaslici druid a velice otravny jak se pozdeji ukazalo. Dainty chtel mit jen trochu soukromi ale trpaslikovi nebyla zadna podlost cizi. Promnenil se v draka a prohanel chudaka hobita jen proto aby se sam priblizil k Violet, tak se jmenovala. Když sedel vedle ni a nemohl ho od ni odstrcit, zaklinadlem se posilnil a odhodil ho dal. Dainty si tedy sednul na druhou stranu, ale to bylo trpaslikovi s rohatou helmou malo a promnenil se v jezevce a kousl Daintyho do lytka. Rude to v nem vrelo, ale nechtel vybuchnout před damou. Když videl druid hobitovu nezdolnost, opet řekl nejake zaklinadlo a a z nebe se snesl dest. Hobiti jen zklamane hledeli na uhasinajici ohen a trpaslik se spokojene usmival: „Krasny ocistujici dest. Ale pozor na blesky prcku.“ Vzapeti po jeho slovech se snesl z oblohy blesk magickeho puvodu a uderil primo do Daintyho. Ten upadl do bezcedomi. Když se probudil zjistil ze je u nej druid a osetruje ho. „Tak priste uz ti nikdo nepomuze,“ řekl pohrdave. Když ale Dainty opet usedl vedle hobitky trpaslik se kdoviproc nastval a opet privolal bourku. Dainty se radeji uchylil pryc z kruhu kde prselo, vytahl kus a vystrelil sipku, která rozcisla parohaci hunaty vous. Trpaslik se narovnal a chladne zacal odrikavat zaklinadlo smrtici magie. Která uz mela chudaka Daintyho vymazat z povrchu zemskeho. Dainty okamzite vyhledal ukryt ve stinu nedalekeho stromu a ztratil se tak trposovi z dohledu. Dainty zacal palit jednu sipku za druhou. To ale nebyl konec druidovi magie. Krikl mocne zaklinadlo a transfomoval se do obrovskeho obra. Dainty jen nasucho polkl, ale neustaval v krupobiti strel, které sice castecne zastavoval silny golemuv pancir ale stále ho zranoval. Obr pochopil ze tady nepochodi a zacal se stahovat k blizke brane do města. Uz byl jen par kroku od zachrany, ale poslední sipka mirila presne a golem se s obrovskou ranou zritil. Když prisel Dainty blize, na zemi lezelo vyhasinajici druidovo telo.
„Chudak,“ rekla hobitka, sedla si vedle tela a nohou kopala do parozi.
„“No nechtel sem ho zabit ale ten zmrd si koledoval videlas to.“ Hobitka jen pokrcila rameny a dal sledovala mrtvolu. „Dobře sezenu nakyho kneze,“ řekl a napsal kratky dopis a vyslal krysu pro pomoc.

„Diky, uz jsem myslel ze ho budu mit na svedomi,“ řekl Dainty a kyvl na pozdrav trpaslikovi a zene, která se chystala ozivit toho otrapu. Pomodlila se a poprosila Oliose a zazrak. Ten nenechal okolostojici dlouho cekat a trpaslik se pomalu zvedl. Asi nejvetsi Daintyho prekvapeni bylo v jeho tvari videt ještě dloho pote, co okamzite po vzpamatovani trpaslik řekl zaklinadlo a poslal tak hobita k panu. Protahl se a řekl s usmevem: „Diky bratre to jsem poterboval.“ Potom vytahl nuz a sklonil se nad Daintym. „Ted toho neznaboha poslu do pekelnych hlubin vecnosti kam patri.“ Dyka se uz dotkla krku ale druidovi další ciny zastavil trpaslik který doprovazel zenu: „Jestli to udelas uz me nenazyvej bratrem.“ Nastesti pro Daintyho to sileneho paroznika odradilo a zanechal pulcikovo telo sveu osudu. Nastesti se vracela na msi jeho kamaradka knezka Eowiel a ta mu pomohla. Dainty se jen zmatene dival kolem nic nechapal, ale když pohledl na Violet, kera ho starostlive nebo mozna vice zkoumave pozorovala, v mysli se mu objevil obraz druida s parohatou helmou. Zamracil se.

„Takze vite jak ten zakomplexovanej manik vypada, takze mate za úkol mi rict, kdybyste ho potkali. Pak si ho poradne podame, jasny bando?“ řekl nastvanym hlasem Marry a jejim spolecnikum.