9 odpovědí na toto téma

[Ter Leeloo II]

Kdyz Keltar a Aura opustili pokoj zustala tam sama s plnou hlavou cerstvych informaci.

„Rebelove, Kelian, Templari“ tyto pojmy ji letaly hlavou jako vyplasene hejno netopyru.

Jeste nekolik minut posedela u stolu a hledela na misto, kde pred chvilkou sedel pri lahvi vina Keltar a povypravel ji co se u nich stalo.

„Je-li to vsechno tak jak rikal, pak Kelian pokud je jeste na zivu bude slabsi, nez kdy driv. Nebudou ho chranit opevnene hradby jeho byvaleho pribytku a nebude mit kolem sebe tlupu bojovniku.“

„Musim ho najit, dokud je tato sance. Ziveho nebo mrtveho.“ razne vyskocila od stolu a vykrocila ke dverim.

Vratila se do mesta, aby se pripravila, nez vyrazi na jih hledat.

[Bedra]

Posledni mesice Nelia spala klidne. Po ziskani kamene vedeni se jeji myslenky konecne utridili a jeji mysl mirici do zahuby nasla svuj rad. Ale kamen ma stale mistr Zorathus a stale se s kamenem jeste o samote nespojila. Dnes v noci se ji zdal opet podivny sen jako kdysi. Zjevil se ji otec, smejici se, ji objal a a spustil: "Vyborne holcicko moje, jsem na tebe pysny. Ziskala jsi ten kamen a zabranila tak tomu nekromantovi, aby jej ziskal pro sebe. Avsak stele je pro vas svet hrozbou. Musis mu zabranit najit dalsi kameny a ziskat ten nebo ty, ktere vlastni. Je ted oslaben a nejspis by pro tebe nebyl hrozbou. Jsi ted silnejsi, nez kdy driv. Ale radeji si najdi spojence, kterym veris. Spolecne zleho maga najdete a znicte." V jeji mysli se nahle objevila andelska tvar elske knezky v bilem rouchu. "Dobre otce, udelam to, dekuji ti. Bud s Bohem otce...," rekla jeste nez se cela spocena probudila.

[Gobbo]

Kdesi v temných pokojích hostince sebou trhla vychrtlá hubená postava, nahmátla rychle svůj cestovní vak a vyndala z něj prsten a kámen.
Dlouhý pohled a zamyšlení, ač bz síly, ač bez magie, pořád cítil jemné vibrace kamenů a jejich moc ho šimrala na rukou.

Něco se děje.

Hleděl víc a víc upřenějí do těch neživých předmětů a soustředil se tak jako dřív, nečekal úspěch ale nakonec se to stalo.
Záblesk v jeho mysli a pak náhlý obraz, obraz krysy zbýdačené, opelychané a zmrzačené, jak se snaží mermomocí uniknout spárům jasně bílé kočky z které sálala na pohled nejen fyzická čistota.
Pak záblesk, tvář jemu tak dobře známé kněžky, její pohled byl kamenný bez výrazu. Pak se obraz změnil... osamocené tělo houpající se v lehkých závanech větru na pahorku pod nímž se rozkládalo město... Alicie.

Polil ho chlad a vytrhl se ze snění, bylo to vůbec snění? Nebyla to předtucha jeho budoucnosti? Cožpak bude odměna na konci jeho cesty tak hořká? Dříve by ho něco podobného nevyvedlo z míry, ale vědom si toho že jeho magie je pryč, a možnost jak znovu vzkřísit svou moc je tak daleko... nebo ne?
Vstal a oblékl se, za opasek zastrčil nůž a do vaku potřebné věci.
Jeho roucho se pak třepotalo na skalnetém útesu nad močály když se mu v hlavě rodil plán... takový který mu jistě přinese kýžené uspokojení které v posledních dnech postrádal.

[Ter Leeloo II]

Jiz po osme v case zapadu slunce rozdelavala ohen, aby se ohrala a odpocinula si po celodennim putovani. Tentokrat pod previsem skaly nedaleko jezera Mintarn a vypalene vesnice. Pres zada si prehodila deku a natahla ruce nad ohen. Koukala pres nej jak huste chumeli. Kdyz se pred nekolika dny vypravovala na cestu tusila, ze bude muset cestovat takovymto pocasim, ale neodradilo ji to. Pojedla cast ze svych zasob, zkontrolovala svou vybavu a s rukou na jilci mece se oprena o skalu ponorila do rise snu.

Kdyz se rano probudila bylo o dobrych patnact centimetru vice snehu. Smotala deku zpet do vaku a pripravila se na cestu.

Od skalniho previsu zacaly pribyvat stopy, ale nebyl videt nikdo kdo by tu sel. Jen praskani seslapovaneho snehu a vlocky mijejici siluetu neviditelne postavy prozrazovaly neci pohyb. Plne soustredena hledala kazdickou stopu jeho zle aury. Zde na jihu jeji smysly kricely na poplach, tak blizko Demonskym oblastem. Ale jeho auru by mezi temi za branou poznala, jiz mnohokrat se s ni setkala. Kratce zaletla myslenkami do sveho mladi, kdy se ucila v paladinskem radu ovladat smysly, kterymi ho nyni hledala.

[Bedra]

Na Demonu padl vecerni stin, zpev ptacku utichl a ze svych doupat vylezli na lov nocni dravci. Nelia se jeste chvili divala na zari,mizejici za horami, jak Slunce pokracuje ve svem nekonecnem putovani. Mirne povzdechla vstala z tvrde zeme. Od posledni otcovi navstevy ji vrtalo hlavou spoustu veci. Kde je Kelian? Je stale na zivu? Nebo uz jeho prazde ocni dulky pozoruji, jak se lesni zver a cervi pasou na jeho mrtve telesne schrance? Zachmurila se a prehodila luk pres zada. Vydala se smerem do hlubokeho lesa. Dnes by mohla prespat u druidu v hajku. V tom ji nahle prepadl stisneny pocit a zatmelo se ji pred ocima. Kdyz si promnula oci, v cernote, ktera ji obklopovala, se zjevil rudy drak na erbu. Saň ozila a zacala chrlit ohen na vsechny strany. Neli sebou trhla a kdyz otevrela oci, byla sama. Uz se ji zdavalo drive o pevnosti, ve ktere kdysi sidlil zly nekromant, ale nevedela co to znamena. Uplynulo sotva par tydnu co se skupina Svobodnych templaru vytrhla z podruci temne Kelianovi magie a zabili demonskeho vudce, jako dukaz jejich loajality k alicii. Uz davno si myslela ze v jejich srdcich je dobro a ted se to doufejme potvrdilo. Ano, napadlo Neliu, pevnost. Tam by ho nikdy nenapadlo me hledat. Kdyz ma zatim kamen vedeni v bezpeci sve veze mistr Zorathus, muze zacit patrat po magove osudu. Templari se s nim znali a mohli by ji byt velice napomocni pri skladani teto velke hadanky." Razne se otocila a vydala se k jihu, nabyta novou energii. Snad budou shovivavi a dovoli ji vyhledat na nejakou dobu utociste v byvale rebelske pevnosti

**********

Na druhy den se Nelia opet ubirala k pevnosti rudeho draka. Na moste uz cekala podle domluvy zena v prilehavem oblecku. Kratce se pozdravili a chvili se na sebe mcky divali.
„Sphinx, rozhodla ses?“
„Jses si jista, co chces udelat? Alicijsti nemaji takove pochopeni jako my nebo ty. Jestli se ukazes ve meste mohla bys mit problemy.“
Nelia se jen sebejiste usmala: „Alicie je porad mym domovem, mam tam spustu pratel. A musim vsem dokazat, ze nejste tak zli, prinejmensim ze nemuzete za to, co provadel Kelian a jeho magie. Znam i spoustu straznych, jsou to prijemni a dobri lide. Navíc uz Chilia urcite pracuje na mirove dohode s vami, takze snad problemy nebudou,“ rekla stále hranym a jistym hlasem. Doopravdy ji projel nepatrny zachvev beznadeje, který na sobe nedala znat. Nevedela, ze ji tohle rozhodnuti mozna změní život a na neakou dobu mozna zavre i brany Alicie.
„Dobra tedy, na podminkach jsme se dohodli uz predtim, tak tady mas klic a pojd za mnou provedu te po pevnosti,“ rekla zena u jejihoz boku se nebezpecne houpaly dve kamy a podala ji rudy klic, vytvarovany do tvaru lebky. Nelia klic prijala se smisenymi pocity.
„Dekuji ti Sphinx, budu se snazit delat Templarum dobré jmeno, pokusim se vas, tedy nas, ocistit před ocima tech, kteří jsou stále na pochybach a mezi tim budu dal pokracovat v mem patrani.“ Nato obe zeny zmizeli v utrobach velke starobyle pevnosti.

Prohlidka byla téměř u konce a mela uz unavene nohy. Pevnost byla rozsahlejsi nez predpokladala.
„Tak a tamhle je ma loznice,“ povedela ji Sphinx v samotnem srdci Templarskeho hradu a zachichotala se, ted jsem o tom rozhodla.
„T t to byla jeho pracovna?,“ zakoktala se Nelia a kolena se ji roztrasla.
„Jasne, každý velitel tam mel pokoj. Ale Kelian tam moc casu netravil. Byl vecne zelezlej ve svoji krypte. V katakombach.“
„Pod hradem jsou..katakomby?“ rekla mirne vydesenym hlasem a nasledovala mnisku, která ji pokynula at jde za ni. Za chvili dosli, ke dverim, ze kterych salala silna magicka aura, kterou Neli neumela rozeznat. Ale citila něco temneho a zvraceneho, skryteho za dvermi, dozadujic se vypustit ven vsechny hruzy světa.
„Tak tady to je, tam travil vetsinu casu a provadel tam ruzny podivnosti. Od te doby co zmizel jsme se neodvazili tam jit, ale jestli chces muzes ji prohledat,“ rekla ji Sphinx a mocnym kopem , který by porazil dva voly rozrazila dvere dokoran. Nelia jen nasucho polkla a zadivala se do temnoty mizejici hluboko pod povrchem.
„Radeji pozdeji, nebudu spechat do podruci smrti, které ma Kelian jiste pripravene pro nevitane hosty v jeho nepritomnosti. Obe zeny se pak rozloucili a byvala rebelka tak nechala zadumanou hranicarku samotnou ve svém novem domove.

Příspěvek upravil Bedra: 23.12.2005 12:51

[Bedra]

Cely den Neli pracovala a vyrabela z jilmoveho dreva driky a z tech uz hotove vyrobky. Na rukou mela puchyre a ozyvaly se palcivou bolesti. Vubec ji ale nevnimala. Byla schoulena na palande a tise plakala. V mysli videla zive oblicej jejiho mileho, jeho usmevave rysy ztvrdly, jeho nesmlouvave oci ji probodavali a pusobili tisickrat vetsi bolest nez kterou kdy zazila . Byla nastvana na vsechny a na vsechno. Hlavne na sebe. Uz tak pevne neverila spravnosti sveho rozhodnuti, ale cesty zpet nebylo. Ne dokud nedokonci ukol, kteremu verila take cim dal mene. Vstala, utrela si zaslzeny oblicej a vydala se, plne nalozena drevem, smerem k jezeru, kde se mela sejit s Etherikou.

Eth si vzala svuj dil, z ktereho pak bude spousta skvelych sipu a hned poznala, ze s jeji spolecnici neni neco v poradku. Neli se tedy sverila druhe hranicarce, co se prihodilo a co ji vedlo k tomu, ze se na nejaky cas pripojila k templarum.
"Musim najit Keliana, ikdyby byl uz davno mrtvy. Ale tomu neverim. Ne kdyz mi otec rikal at mu zabranim v jeho silenem planu. Ale muze byt kdekoliv, je to hledani jehly v kupce sena," smutne rekla Neli a zadivala se na Eth zarudlyma ocima.
"Teoreticky bych ho mohla vyhledat pomoci me magie, ale je mocny a kdyby me objevil lehce by me mohl ovladnout."
Nelia zakroutila hlavou: "Ne Eth nechci riskovat tvuj zivot kvuli...prizraku," pouzila Krolmarova slova.
Eth se zamyslela a za chvili se jeji tvar rozjasnila: "No kdybych mela dostatecny zdroj energie a ochranu mohla bych to zvladnout. Druidi z hajku jsou na to mocni dost, mozna s jejich pomoci ho najdu."
To se Neli uz docela zamlouvalo a tak souhlasila a slibila ze zajde za mistrem Thraldorem a pozada ho o pomoc jako tolikrat predtim.

Prochazela temnym lesem a jako vzdy se ji roztrasla kolena pri vzpomince na drowa, ktery si z ni chtel udelat otrokyni. Pohledla do korun stromu, kde mezi vetvemi chrupkali orisek dve veverky a vzdychla. Za zady ucitili jak se k ni nekdo plizi a bleskove se otocila s pripravenym sipem na tetive. Pred ni stal vysoky sedy vlk a zkoumave ji pozoroval. Hranicarka sklonila luk.
"Aha to jsi ty. Nejdriv jsem te nepoznala," usmala se na stareho pritele, ktery ji tenkrat pomohl dostat se ze zajeti temneho elfa. Vlk pokyval hlavou a pristoupil k ni bliz. Ocichal ji a tazave se na ni pohledl. Neli jen smutne sklopila oci ale nic nerekla.
"Musim se ted soustredit na nalezeni nekromanta. To pocka...," rekla a po tvari ji stekla slza. Vlk zaknucel a olizl ji nastavenou ruku. V batohu nasla nejake zasoby co zbyly po Baloo a nabidla je vlkovi, ktery je vdecne prijal. Divala se jak zhltl potravu a usmala se. "Musim te pozadat jeste jednou o pomoc priteli."
Vlk kyvl na srozumnenou a poslechl si co mu chce rict.
"Chci abys hlidal hranice tohoto lesa. Jestli se tu zly kouzelnik ukaze, ty se svymi bratry to jiste budes vedet jako prvni." Ten stekl na souhlas, dlouze zavil a zmizel nekde v podrostu. Jeste chvili zamyslene stala a pak se vydala dal svoji cestou.

Příspěvek upravil Bedra: 23.12.2005 14:25

[Gobbo]

Dávivý kašel jej zastihl uprosřed noci, stejně jako mnoho minulých dní předtím. Vstal a roztřesenýma rukama se opřel o schřadlá stehna.
Rostřepané vlasy mu padaly do očí a zakrývali zarudlé bělma a černé kruhy pod očima, tvář byla neuvěřitelně probadlá a popraskaná, místy nahnědlá.
Vstal...
Jeho kroky zaduněly na dřevěných schodech hostince a pak klaply dveře.

Je úplněk.

Konstatoval, když se měsíc v celé své tajemné kráse objevil zpoza černých mračen nad jeho hlavou, minuty minuly a vyzáblá postava oděná v černém saténu, který jí halil jako cáry starých oděvů halí kostlivce, se objevila u nočních břehů jezera.
Její kroky na vlhké měkké zemině zanechali otisky kožených bot, které byly občas omýlány vlnami jezera.

Jak paní, jak pokračovat? Celé měsíce již minuly a má cesta je stále nedokončena. Proč?

Pohled mu zabloudil k měsíci, marně čekal odpověd, určitě mu nemohla být dána teď, v době kdy se stal lovnou zvěří.
Když viděl jak se luna znovu halí do svých černých šatů z mračen, svěsil hlavu a vydechl. Obrátil se a cestou kterou přišel se vracel zpět do svého provizorního pelechu. Nevšímaje si jak ho ze stínů nedalekého lesa pozorují vlčí oči.

[Bedra]

Tezke rezave dvere se rozleteli dokoran. Před Neliou se roprostrela tma. Pro jistotu se posilila ochranou prirodni magii a pomalu zacala sestupovat do podzemi. Kolem se vznasel divne zapachajici vzduch a vladlo zde az ochromujici mrtvolne ticho, jako by tu někdo kdysi provadel hrozne veci. Vstoupila do ohromne mistnosti plne symetricky rozmistenych sloupu. Na kazdem nich byla paka. Po sve pravici při vstupu byla také jedna. Radeji se niceho nedotykala a pokracovala za mirneho osvetleni pochodne dal. Na konci monstrozni mistnosti nasla dvere. Davala pozor na pripadne nastrazene pasti ale zadne nezpozorovala. Opatrne vstoupila a pokracovala do dalsich dveri které se před ni postupne objevovaly az dosla do velke mistnosti, zdaleka ne takove jaka byla na zacatku. Tahle byla jina. Uprostred vevodil na vystupku trun tvarovany do ruznych demonickych obliceju. Mozna se ji to jen zdalo a sklebici se zrudne fresky byly jen vyplodem fantazie. Vzduch se také zmenil. Citila zde syru a zapach krve. Na podlaze byly nakresleny ruzne symboly, kterym nerozumnela. Pomalu kracela po obvodu mistnosti a nechavala odstup od vevodiciho trunu a davala pozor aby se zadnych obrazcu nedotkla. Obesla zapraseny stul a tri zidle. Na stole staly ještě prazdne pozlacene pohary a dohorele svice. Krome par dalsich svicnu nebylo v mistnosti nic zajimaveho, tak se pomalu vydala nahoru k trunu. V jedne ruce si svitila louci a v druhé trimala mistrne kovany rapir. Hledela na trun, pokryty silnou vrstvou prachu. Nikde se nepohnulo ani smitko, nezaslechla zadneho zivacka. Rozhledla se po vsudypritomne temnote a nastvane kopla do trunu. Ten se tezkopadne prevalil a s rachotem se zritil. Nebylo tu nic zajimaveho co by stalo za povsimnuti. Stále ostrazite trimajici rapir vyrazila nazpet do hlavni mistnosti. Když dosla k vychodu zastavila se a nevericne hledela na dvere, které se ještě před chvili pohupovaly v mirnem vanku. Ted staly pevne a na jeji snahu o otevreni nereagovaly. Vydesene se rozhledla kolem sebe.

Uz asi podesate zkusila zatahnout za paku u hlavnich dveri ale opet s neuspechem. Dostala silnou davku magicke energie do ruky a boleste sykla. Jeji ochrana bariera zamzikala.
„Uz to stacilo, je to beznadejne,“ zalaterila hranicarka a promnula si bolavou ruku. „Musí tady byt ještě jiny vchod,“ rekla si a sla po obvodu mistnosti, které dominovala tri ohromna slouporadi. Dlouhou dobu tapala, ale nakonec objevila ve stene umně zamaskovane drevene dvere. Zajasala, ale dvere se ne a ne odlepit od zdi. Rezignovane svěsila ramena. Dvere se jako mavnutim kouzelneho proutku sami odsunuli, tak necekala na nic a vbehla do chodby. Pokracovala dal a po chvili dosla do nejake mistnosti, se dvema pakami. Za jednu zatahla a jejim telem projel elektricky sok. Malem upadla do bezvedomi, jakou to mělo silu. Krev ji vrela a z mnoha malych ranek krvacela. Vypila lecivy lektvar a zatahla za druhou paku. Naproti ni se zed odsunula a prosla do jednaci mistnosti v templarskem doupeti. Vyjevene zirala a za ni se pomalu tajny vchod uzavrel. Otocila se hledela na normalni knihovnu, ani stopy po otvoru. Premyslive se zamracila a povystrcila napadnou knihu. Cela knihovna se dala do pohybu a opet se před ni objevil vchod do Kelianova brlohu. Zajimave, to se muze nekdy hodit, pomyslela si a jala se ještě prohledat mistnustku, , kterou ji Sphinx uz ukazovala. Byl to byvaly nekromantuv pokoj. Každý velitel tam pry bydlel, třeba najdu něco uzitecneho. V suplech ale nenasla nic krome slusivych saticku a jineho uzitecneho pradla, trochu se zastydela a odesla do svého pokoje trochu si odpocinout. Radeji co nejdriv zajdu do druidskeho hajku, ti snad poradi co a jak, ještě ji proletlo hlavou nez zacala pravidelne oddechovat.

Druhy den při rozbresku vyrazila podel bazin smerem na zapad. Ještě se tam moc nevyznala a proto zvoli bezpecnejsi cestu temnym hvozdem. Pomyslela co asi ted dela Krolmar nebo Eth a vsichni jeji pratele z Alicie.

Příspěvek upravil Bedra: 29.12.2005 21:31

[Bedra]

Za par dni vyrazili s Ethericou, jak se domluvili, smerem do driudskeho hajku. Hranicarky vetsinu casu stravili mlcenim a premyslenim jestli neco objevi. Kdyz stali na posvatne pude, Etherica se bazlive zeptala jestli nema Neli strach.
"Neni ceho se bat, druidove nas ochrani," odpovedela s mirnym zachvenim v hlase. Sama ale uvnitr citila napeti, ktere ji napovidalo ze selzou nebo se stane neco hrozneho. Potrasla hlavou, aby zaplasila spatne myslenky a obe zeny se sly pozdravit s mistrem Thraldorem. Ten je s usmevem privital a vyzval je at se posadi reknou duvod jejich nastevy. Nelia zacala vypravet jak se pridala k Templarum, aby s jejich pomoci vypatrala kde se skryva Kelian. Pak mu rekla, co je napadlo s Eth a ze by ho mohla elfksa lucistnice pomoci sve magie.
"To neni vlastne zadna magie. Ja kouzlit neumim. Jde o takove dusevni cestovani na astralni urovni. Muzu tak Keliana stopovat podle zbytkoveho zla, ktere zanechal treba v pevnosti. Ale kdyby me odhalil, mohl by me lehce ovladnout, jestli je tak mocny jak se rika. Na to bysme potrebovali ochranou auru lesa a neci silnou vuli, ktera by me dokazala ochranit." Thraldor moudre prikyvoval.
"Ano to se mi zda jako dobry napad. Muzeme vyuzit magicke bariery, ktera vychazi z techto kamenu a mam mysl te bude varovat, kdyby se objevilo nebezpeci a okamzite prerusime spojeni," rekl pak Thraldor. Nelia zpocatku nechtela souhlasit. Nebezpeci bylo preci jen velike a nechtela riskovat dalsi zivot, ktery by si nekromant mohl vzit. Nakonec preci jen souhlasila, nic lepsiho nemeli a tak za chvili Etherica se zavrenyma ocima pomalu oddychova dostavala se do tranzu. STejne tak Thraldor. Telo elfi hranicarky pak pohltila zlutobila zare a jeji telo zprusvitnelo. Pak jeji duch opustil telo a zacala patrat v pevnosti jestli neco nenalezne. Zacala patrat v krypte, kde byla aura zle moci nejsilnejsi. Svym zrakem vse prohledla a tak tajnou chodbou v trunim salu pokracovala opatrne pres baziny az do oblezene vesnice, kde se slaba stopa ztracela. Thraldor vyslal zpravu k Eth ze neco citi, ale po dalsim prozkoumani nenasla nic zajimaveho. Eth otevrela oci a prudce vydechla. Magicka zare kamenu prestala pulzovat a Nelil se rychle vrhla k pritelkyni zjistovat jestli je v poradku. Nastesti ji nic nebylo, ale take se toho moc nedozvedeli.
"Mame jedinou stopu v oblezene vesnici, nezbyva nez to tam prokoumat," rekla s odhodlanim v hlase Neli a pohledla na spolecnici. Ta mirne oddechovala po narocnem astralnim cestovani ale jinak nejevila jine znamky slabosti nebo pritomnosti zleho ducha.
"Ano prozkoumejte to tam," rekl Thraldor. "Ale radeji si sezente nekoho komu duverujete. Kelian je mocny protivnik a muze byt na vas pripraven. Duch lesa bude s vami a ochrani vas i v nejhorsim." Druid jim jeste pozehnal a Neliu prostoupil krasny pocit. Citila se pripravena na vsechno a konfrontaci s magem by ted snad i uvitala. Chtela to uz skoncit. Jestli temny carodej pozre jeji dusi, bude to vule lesniho ducha a ona se podvoli cemukoliv. Obe zeny se s velkym druidem rozloucili a vyrazili k mestu, kde se pokusi sehnat nekoho, kdo se nezalekne postavit se proti nejvetsimu nepriteli, kteremu zatim kdo celil.

[Bedra]

Nelia nervozne postavala pred vychodni branou Alicie a cekala koho Eth privede. Snad najde nekoho kdo se nezalekne postavit se obavanemu nekromatovi. Asi za hodinu spatrila tri postavy. Po boku Eth kracela docela vysoka zena se svetlymi vlasy, na rameni ledabyle opirala oburucni mec z rudeho kovu, ktery se chystal uz uz vzplanout a v radach nepratel tak pachat jiste nemale skody. Jmenovala se Vanila. Za nimi sel pomalym krokem stihly elf, ktery se chvili usmival a chvili se zas tvaril jako by mel prijit konec sveta.
"Tak kamze to vlastne deme?" zeptal se Garrat, ktery si stale v ruce s necim musel pohravat. Kdyz mu Nelia povedela o hrozicim nebezpeci, jeho celist trochu poklesla. Dodal si odvahy a souhlasil ze pujde. Vanila chtela take pomoci v nadchazejicim pri nebezpecne vyprave a tak ctverice vykrocila k temnemu lesu.

Az na par pavouku se jim zatim nikdo nesnazil zabranit v ceste, ale jak se priblizovali k byvalemu rebelskemu uzemi, pocitovali stale rostouci pocit stisnenosti a zloby. Sli sviznym krokem podel rozlehleho jezera a ve vzduchu zajiskril aura mocne magie. Temer neslysne se za zady dobrodruhu zjevile temna postava. Na jeji bezmase tvari se objevil neco jako usklebek a hned vzapeti zas zmizela. Garrath se otocil jako by neco zaslechl, ale kdyz v dohledu nebylo nic nepratelskeho, opet se otocil a chtel pokracovat dal, ale malem narazil do neceho, co se z cista jasna zjevilo pred nim. Ulekem malem spadl, poskocil dozadu a z jeho ust vysel priduseny vykrik. Vsichni se otocili a ulekem narposto ztuhli. Pred nimi stala klidne kostlivec obleceny do cerneho habitu. Na jeho bezmase lebce mel starodavnou korunku posazenou zaprasenymi drahokamy. Z jeho ust vysel hrdelni smich, ktery vsem napovedel ze hledi na pana zatracenych. Tech, kteri se nazyvali lichove. Vzapeti hned zmizel a tam kde pred chvili stala prizracna postava, stala ted skupina lichu a okamzite zacli mumlat nesrozumitelnou reci smrtici zaklinadla. Druzina se na ne statecne vrhla a tyto sluzebniky temnot navzdy vratila do podruci smrti. Ale chybelo jeste par mil a hrdinove se vycerpane plahocili dal. Po ceste museli celit mnoha dalsim nepratelum, ktere na ne poslala samotna Sylvanas. Mnohokrat se museli zastavit aby celili ucinkum magie, ktera v kazdem zanechala stopu. Nejvice ale v Garrathovi, jehoc krvave oci ted tekali z jednoho na druheho z hrdla mu vysel neprirozeny demonsky hlas:"Vratte se dokud je cas. Nedovolim vam pokracovat. Zterste se me moci!" Nasledny dabelsky smich notne otrasl moralkou druziny, ale nezalekli se a rozhodli se pokracovat. I garrathovi se navratili normalni oci a byl schopen pokracovat.

Kdyz vstupovali do bazin vsechny halilo zlovestne tuseni, ktere v hloubich vsech srdci hlodalo. Dodavali si odvahy, rikaje si ze jde zas jen o zlou magii, ktera je chce odradit od dosahnuti jejich cile. Za chvili prosli baziny a stanuli pred branou vesnice, onlezene orcimi bandity a najezdiky. Vstoupili na suchou pudu a trimaje zbrane v rukou se rozhlizeli. Strazny se na ne podival a zacal zjistovat, co ze tu vlastne chteji.
"Hledame nekromanta Keliana. Velice nebezpecneho muze. Mohl by byt tady," rekla Nelia patrajic pohledem po prilehlem namesticku.
"A jak vlastne vypada?" zeptal se strazny a kdyz dostal presny popis, jak si ho Neli pamatovala ze snu, strazny pritakal. "Jo jeden takovej bydli v hostinci, ale nebezpecnej se mi nezda, je to nemocnej chudak." Strazny se na dobrodruhy usmal zkazenym chrupem. "A mohli byste si schovat zbrane, at nestrasite lidi." Neli mu za informace dala maly vacek s mincemi a dobrodruzi vyrazili do blizkeho hostince. Pred nim se posilnili ochrannou magii, ktera se sice s Kelianovou nemohla srovnavat, ale aspon zrnko utechy poskytovala. Vstoupili obezretne dovnitr. Nebylo tam moc lidi, jen par stamgastu a postava v kapi, ktera je bdelyma ocima pozorovala. Muz v plasti vstal smerem k nim a odhodil kapuci dozadu, aby tak odhalil zelene vlasy a zadumany oblicej.
"Jee ahoj sywe, co tu delas?" zeptala se prekvapena hranicarka sveho kamarada a kolegy.
"To bych se mel zeptat spise ja vas," odvetil typicky zachmurene a pohledl na jejich vytazene zbrane.
"Jsme na stope Keliana, Etherika zjistila ze tu asi naky cas pobyval," rekla Nelia. Ostatni uz se poohlizeli po sale a hledali nekoho odpovidajiciho popisu. Garrath se zastavil pred muzem, ktery se pomalu zvdaloval. Jeho krok byl nejisty a musel se drzet zdi, aby neupadl. Z pod helmice, kterou mel nasazenou se ozval davivy kasel. Tento muz musel byt zjevne velmi nemocny a nebo to umel zatracene dobre hrat. Nelia a zbytek druziny se shromazdili kolem muze. Nikdo jiny tu uz nebyl a zdalo se ze neuspeli.
"Sundal byste prosim helmu pane?" zeptala se privetive Nelia muze, ktery se v agonii kroutil stale v zachvatu kasle. Podival se na druzinu a jaksi strnul: "Devenko to nepujde. Mam nakazlivou nemoc, mohl bych vas nakazit."
"To je pravda, ma lepru," pritakal Syw. Vanila se ale priblizila a rekla vsem septem ze z nej citi zlo. Pak si ho prisne prohledla a rekla: "Ja se nebojim zadne nemoci, ma vira me ochrani. Sundej tu helmu."
"Ja se take nebojim," rekla Nelia, idkyz si nebyla jista zda ochrana sila lesniho ducha pusobi i tady. Muz z pod helmy zachrchlal nebo to mozna byla nadavka. Pomalym pohybem rukama, na kterych mel cerne rukavice, sundal helmu a odhalil tak zjizvenou tvar belovlaseho carodeje. Vsichni vydechli ulekem a Syw vytasil sve rapiry a vrhl se s revem k cernokneznikovi. "TO je ooooon!" bleskove priskocil a prilozil cepele ke krku sveho zaprisahleho nepritele. Ano byl to on, pokrouceny a zubozeny. Mocna magie si jiste vybrala svou dan a ted shlizeli na parodii nekoho, kdo byl pred veky velitel rebelske skupiny, sirici zkazu a chaos.
"Tak templari meli pravdu," oddechla si trochu Nelia a pohledla na trosku pred jejima ocima. V jejich ocich zaplala nenavist a stiskla jilec sveho rapiru. Je to porad ten stejny muz, ktery se snazil o zniceni zivota na tomto ostrove a mozna na celem svete. Zlostnym hlasem krikla: "Kde mas shovane kameny vedeni? Rekni to a my te nezabijem a predame spravedlnosti," ackoliv s jistotou nevedela ze by jich mohl mit vic, pokud vubec jeste nejaky ma. Ale prislo ji to pravdepodobne, kdyz v pevnosti po nem nezustalo ani smitko.
Kelian se chrcive zasmal: "Hledej a najdes. Divala ses poradne?"
Snazili se z neho neco vytahnout, ale nerekl blize nic nez ze jsou kameny v pevnosti. Tomu Nelia odmitla verit pri pohledu na proradnou tvar. Kelian jim rekl ze je za nimi zavede kdyz si bude moct na chvili promluvit s Garrathem, ktereho znicehonic zase posedl demon a rude oci temne zhnuly na Vanilu, ktera jim hlidala zada.
Uz se se zdalo ze je vse marne, protoze Kelian trval na promluve se svou pani, ktera sidlila v elfove tele, kdyz v tu najednou vsechny svice zhasli a vsude se rozhostila neproniknutelna tma. Nelia zaklela a krikla:"DVERE!" Kdyz se rozhostilo pet svetlo nebyl zde nekromant a hranicar, ktery jej nejspis nasledoval otevrenymi dvermi. Nelia rychůe vybehla ven a pripravila si do ruky svuj dubovy luk. Venku se rozlehdla a slysela Sywa, jak vola: "STUJ!"
Pripravila se az vybehne mag z poza domu a opravdu se tak stalo. Bezel kupodivu rychle a hbite na to, ze vypadal jako by se mel kazdym uderem srdce rozpadnout na kousky. Nelia polozila sipy na tetivu a vyckavala. Z poza domu vyletl sip jiste patrici zkusenemu lovci a hranicari. Zasahl nekromanta do nohy, ten hekl a nechranen svou magii se plahocil dal. Celou svou vahou se oprel do brany a zanechal na ni kusy sve kuze. Nelia napla tetiv u az k ustum a zamirila. Trochu vydechla a vyslala sip. Jilmovy sip se s neuveritelnou rychlosti vymrstil a zelezny hrot projel Kelianovym srdcem, ktere se okamzite zastavilo. Jeho telo padlo bezvladne k zemi. Nebyla si jista jestli znova nevstane a tak se rychle rozebehla k nemu a dobehla, kdyz uz se nad nim skladnel Syw. Cela druzina se strategicky rozmistila kolem necinneho tela, kdyby slo opet o podraz. Tentokrat se ale carodej uz nezvedl a vsechny zachvatil pocit blaha. Je to konecne pryc. Nekromant je mrtev. Nelia se opatrne priblizila k telu a postupne ho prohledavala, az nasla v zahybu jeho tuniky kamen a presten, ktery byl tez vykladany kamenem vedeni. Prozatim je uschovala u sebe, nez je preda nekomu u koho budou v bezpeci.

Druzina se rozhodla telo spalit a tak nasekali nake drevo a mrtvolu polozili na hranici. Vanila se pomodlila, aby jeho duse nalezla klid a vsichni se mlcky divali jak ohen stravuje minulost, plnou nasili a utlaku. Neliou projel pocit litosti nad timto muzem. Kdysi to byl nejspis stejny clovek jako ona, jeji otec, syw nebo kdokoliv jiny. Ale nejakym zpusobem se z neho stala zruda lacnici po moci a vyhlazeni vseho ziveho. Zatrasla hlavou a spitla motlitbu k Oliosovi a duchovi lesa za shovivavost a silu kterou jim dali. Popel a zbytek ostatku syw posbiral a slibil, ze je zanese do chramu kde si s nimi snad poradi a vse oznami lordum a vseobecny mir tak mohl opet zavladnout temiti kraji. Dobrodruhove se v tichosti ale s radosti a ulevou vydali domu, beze strachu z toho, jake hruzy by mohl prinest zitrek, kdyby byl nekromant nazivu.