Slunce zapadlo nad starým dolem, podvečerní stíny se prodloužily, až nakonec splynuly s nastávající temnotou. Rokle se pohroužila do stínu a nad vrcholky hor se sbíralo na déšť..
Náhle směrem od severu nějaký tmavý, obrovský tvar, na chvíli zastínil hvězdy. Ozval se šumot obrovských křídel. Velká dračice se snesla do nepřístupného údolí a rudá záře jejích očí se matně odrážela od okolních skal. Obrovský plaz složil křídla a vešel do tmavé jeskyně. Ozvalo se syčivě pronesené zaklínadlo a jeskyni ozářilo světlo.
Uprostřed velkého jeskynního dómu leželo mrtvé tělo draka.
Velké tělo Hardeen sebou škublo, jako by dostalo ránu obrovskou palicí. To poznala mrtvého. Drakonix. Rudé oči, ve kterých se po většinu jejího života odrážela moudrost prožitých věků, se rozhořely vztekem.
Přelétne pohledem spoušť v jeskyni. Stopy urputného boje, zemi rozrytou dračími spáry i podrážkami bot. Vyrabované truhly.
Z nozder vyrazi obrovský oblak ohne. Země se zachvěje a ze stromů na okraji hlubokého lesa vzlétnou hejna vyplašených ptáků. Mnoho z nich se jich do svých hnízd už nevrátí. Cítí děs, i když nechápou co se děje. Z jeskyně, ukryté v horách se zvedá volání. Příkaz Prastarého. Volání víří stíny, které se formují do známých, obrovských tvarů.
Je čas odplaty.
Pomsta za smrt Prastarého
Započal
Deekin
, 31.10.05 19:11
28 odpovědí na toto téma
#2
Deekin
-
- Kronikář
-
- 3228 Příspěvků:
Velmistr
Odesláno 01.11.2005 13:14
"Ven!" hlas mága Zorathuse se třásl hněvem a z pod hustého obočí létaly blesky na skupnku dobrodruhů. "Síla mé magie chrání Alicii před démony! Slyšíte? Alicii! Poslední baštu světla v temnotách! Alicii a ne bandu zlodějů, vrahů a chamtivců, schopných udělat za pár blýskavých kamínků a zlatáků cokoliv!"
Skupinka, vedená paladinem ve zlaté zbroji sklopila hlavy. "Odpusťte moudrý..." zamumlal paladin "ale my...."
"Odpustit?" starý mág soptil zlostí. "Hlupáci! Alfan Moudrý je můj přítel! On a jeho dračí letka nasazují krk za vaše bídné životy v bojích na Planině! A jinde, v bitvách, o kterých nemáte ani tušení! Jak myslíte, že bude reagovat na Drakonixovu smrt?"
Zorathus rozzlobeně udeřil holí do země a přerušil tak paladina uprostřed slova. "Ne, už ani slovo! Sami si snězte, co jste si nadrobili! Hardeen povolala Stínové draky! Víte co to znamená? To se nedá jen tak zrušit! Sami jste vyvolali její hněv, sami hledejte jak ji usmířit! A teď ven!"
Skupina bojovníků se mlčky vydala k východu z mágovy věže. Zorathus za nimi vrhnul vzteklý pohled. "A snažte se dobře" zamumlal už jen pro sebe. "Než se tak stane, zemřou mnozí. Budou zabíjeni v dolech, v Morlagu, u Mitharnského jezera... stíny prolijí mnoho krve."
Paladin ve zlaté zbroji vyšel z šera věže a dubové dveře za ním zapadly. V zámku samo od sebe cvaklo, s jistou konečností, která značila, že věž mistra Zorathuse od teď nepřijímá další prosebníky o radu či záchranu....
Skupinka, vedená paladinem ve zlaté zbroji sklopila hlavy. "Odpusťte moudrý..." zamumlal paladin "ale my...."
"Odpustit?" starý mág soptil zlostí. "Hlupáci! Alfan Moudrý je můj přítel! On a jeho dračí letka nasazují krk za vaše bídné životy v bojích na Planině! A jinde, v bitvách, o kterých nemáte ani tušení! Jak myslíte, že bude reagovat na Drakonixovu smrt?"
Zorathus rozzlobeně udeřil holí do země a přerušil tak paladina uprostřed slova. "Ne, už ani slovo! Sami si snězte, co jste si nadrobili! Hardeen povolala Stínové draky! Víte co to znamená? To se nedá jen tak zrušit! Sami jste vyvolali její hněv, sami hledejte jak ji usmířit! A teď ven!"
Skupina bojovníků se mlčky vydala k východu z mágovy věže. Zorathus za nimi vrhnul vzteklý pohled. "A snažte se dobře" zamumlal už jen pro sebe. "Než se tak stane, zemřou mnozí. Budou zabíjeni v dolech, v Morlagu, u Mitharnského jezera... stíny prolijí mnoho krve."
Paladin ve zlaté zbroji vyšel z šera věže a dubové dveře za ním zapadly. V zámku samo od sebe cvaklo, s jistou konečností, která značila, že věž mistra Zorathuse od teď nepřijímá další prosebníky o radu či záchranu....
#3 Host_Gazz, zvanej Krvavej Zub_*
Host_Gazz, zvanej Krvavej Zub_*
-
- Host
Odesláno 02.11.2005 11:33
Pohár s pivem se mu stále nepřestával třást v rukou. Bohatě si přihnul, hlasitě říhnul a podíval se vystrašeným pohledem na Tae.
"Tyvole, buchta, jak říkám, vypadalo to jako vopravdickej drak, akorát to bylo ňáký černý, tyvole, nebo co!"
"Ty jo, fakt Gazzi, není to zase nějaký tvůj výmysl, chichi?"
"Kurvakeci! Žádnej výmysl, buchta tyvole, je to tak jak řikám!" zaburácel, uhodil pěstí do stolu a výsledný dojem podpořil vykulením krví podlitých očí. "Kdybys tyvole tam byla se mnou a necourala se furt po lesích jak ňáká pošahaná bludička, taks to taky viděla, tyvole!"
"Ale no tááák, Zube, tak mi řekni co se tam teda přesně stalo, nóó!" protočila panenky mladá druidka a upřela na Gazze naivní pohled.
"No, tak tyvole, jak říkám, šel sem vyplundrovat ty ještěrácký jeskyně, no co tak čumíš, chceš aby se vo nás skládaly jednou básně, ze jo, tyvole, no tak vidíš, tak potřebujem ňáky šušně na vercajk, tak nevohrnuj nos, tyvole, no kde sem to skončil, jo tak si to tak ženu mezi ještěrkama, to víš, na mě se nečapout, tyvole, trenovanej sporotvec, sem jim frnknul jako nic, tyvole, kdyz tu najednou, přimo přede mnou mrtvola tamtoho chlapíka co sme ho tuhle potkali - vohnivej vobrovskej meč a takový babský méno ňáký, jo, Nonreva, máš recht, to je von, teda byl to von, páč tam ležel nataženej jak širokej, tak dlouhej, cheche, no jóóóó, to víš, že sem se mu snažil pomoct, ale svitek u sebe neměl, jenom ňáký šípy a kamínky, takže sem mu tyvole bohužel nemoh pomoct, tyvole, ALE, najednou se celá jeskyně začala třást a vozval se šílenej řev, no tyvole krev mi tuhla v žilách, tak nakouknu za roh, tyvole a!!!! BYL TAM ZKURVENEJ CERNEJ DRAK nebo co!!!! No ja taky valil bulvy jak teď ty, jenže za mnou tyvole zamčeny dveře a mě se tak klepaly hnáty, že sem nebyl schopnej vyndat ani vercajk abych tamtudy utek..."
Gazz se dlouze významně podíval na Tae, nadechnul se a pokračoval v návalu slov.
"Přesně tak, bili jsme se jako lvi, tyvole, tadyhle mym Chňapákem sem se mu zasek do krku, tyvole a vyšvih se mu díky tomu ze zadu na hřbet, v druhý ruce tady muj Řezák, jenže, tyvole, von me švihnul křídlem nebo co a ja spadnul dolu jak malina, tyvole, nevadí řek sem si, seznamim tvoje kolení vazy s mym řezákem a plánoval sem, že mu je parádně fiknu, jako tomu dvouhlavýmu hovadu tam dole, jojo, jako ettinovi, jenže tyvole, já se v tom nevyznal! No co čumíš, sem nikdy nestudoval draky, tyvole, a tam v tý tmě se zorientovat no co ti mam povídat!"
"No tyvole, nakonec sem se z toho asi se štěstím dostal, to si přesně nepamatuju, to víš bojová vřava!"
"Jo a mimochodem, buchta, koupil sem ti ňáký šípy. Z druhý ruky, ale vypadaj slušně."
"Tyvole, buchta, jak říkám, vypadalo to jako vopravdickej drak, akorát to bylo ňáký černý, tyvole, nebo co!"
"Ty jo, fakt Gazzi, není to zase nějaký tvůj výmysl, chichi?"
"Kurvakeci! Žádnej výmysl, buchta tyvole, je to tak jak řikám!" zaburácel, uhodil pěstí do stolu a výsledný dojem podpořil vykulením krví podlitých očí. "Kdybys tyvole tam byla se mnou a necourala se furt po lesích jak ňáká pošahaná bludička, taks to taky viděla, tyvole!"
"Ale no tááák, Zube, tak mi řekni co se tam teda přesně stalo, nóó!" protočila panenky mladá druidka a upřela na Gazze naivní pohled.
"No, tak tyvole, jak říkám, šel sem vyplundrovat ty ještěrácký jeskyně, no co tak čumíš, chceš aby se vo nás skládaly jednou básně, ze jo, tyvole, no tak vidíš, tak potřebujem ňáky šušně na vercajk, tak nevohrnuj nos, tyvole, no kde sem to skončil, jo tak si to tak ženu mezi ještěrkama, to víš, na mě se nečapout, tyvole, trenovanej sporotvec, sem jim frnknul jako nic, tyvole, kdyz tu najednou, přimo přede mnou mrtvola tamtoho chlapíka co sme ho tuhle potkali - vohnivej vobrovskej meč a takový babský méno ňáký, jo, Nonreva, máš recht, to je von, teda byl to von, páč tam ležel nataženej jak širokej, tak dlouhej, cheche, no jóóóó, to víš, že sem se mu snažil pomoct, ale svitek u sebe neměl, jenom ňáký šípy a kamínky, takže sem mu tyvole bohužel nemoh pomoct, tyvole, ALE, najednou se celá jeskyně začala třást a vozval se šílenej řev, no tyvole krev mi tuhla v žilách, tak nakouknu za roh, tyvole a!!!! BYL TAM ZKURVENEJ CERNEJ DRAK nebo co!!!! No ja taky valil bulvy jak teď ty, jenže za mnou tyvole zamčeny dveře a mě se tak klepaly hnáty, že sem nebyl schopnej vyndat ani vercajk abych tamtudy utek..."
Gazz se dlouze významně podíval na Tae, nadechnul se a pokračoval v návalu slov.
"Přesně tak, bili jsme se jako lvi, tyvole, tadyhle mym Chňapákem sem se mu zasek do krku, tyvole a vyšvih se mu díky tomu ze zadu na hřbet, v druhý ruce tady muj Řezák, jenže, tyvole, von me švihnul křídlem nebo co a ja spadnul dolu jak malina, tyvole, nevadí řek sem si, seznamim tvoje kolení vazy s mym řezákem a plánoval sem, že mu je parádně fiknu, jako tomu dvouhlavýmu hovadu tam dole, jojo, jako ettinovi, jenže tyvole, já se v tom nevyznal! No co čumíš, sem nikdy nestudoval draky, tyvole, a tam v tý tmě se zorientovat no co ti mam povídat!"
"No tyvole, nakonec sem se z toho asi se štěstím dostal, to si přesně nepamatuju, to víš bojová vřava!"
"Jo a mimochodem, buchta, koupil sem ti ňáký šípy. Z druhý ruky, ale vypadaj slušně."
#4
Deekin
-
- Kronikář
-
- 3228 Příspěvků:
Velmistr
Odesláno 02.11.2005 14:10
Horskou stezkou po úbočí Rudých hor stoupal starý muž s holí. Muž vypadal zamyšleně. Do pravidelného rytmu jeho kroků zazníval vzdálený hukot Klamyrského vodopádu. Na náhorní plošině, kde začínaly závěje sněhu se muž posadil na vyvrácený pařez a zapalujíc dýmku, sledoval první paprsky vycházejícího slunce.
Z dálky se ozval svištivý zvuk obrovských křídel. Sněhový vír na chvíli zahalil sedící postavu a pokryl její vlasy a vousy stríbřitým závojem. Muž, chránící dlaní zhavý tabák v dýmce otočil hlavu. Po jeho pravici se z vířícího sněhu vynořila silueta velkého, zlatého draka.
"Rád tě vidím Alfane, příteli" usmál se muž.
"Zorathusi" drak na chvíli sklonil hlavu a z nozder mu unikl obláček dýmu.
"Je mi líto, že se setkáváme za takových okolností... " zavrtěl mág hlavou a opět se zadíval do vycházejícího slunce. "Stalo se neštěstí které nelze napravit. Mrzi mě to."
Drak pomalu přikývl. "Mě taky. A nejen mě."
"Mluvil jsi s ní" Mágova věta byla spíše konstatováním než otázkou.
"Ano. Je šílená bolestí. A vztekem" zaduněl drak. "Nemůžu teď jednat... a nechci. Ustoupil jsem jí. Bojím se ale jednoho..."
Zorathus pomalu vstal a zadíval se na Alfana "Osudu Gryarr".
Zlatý drak souhlasně zafuněl a vypustil z nozder obláček kouře "Povolala stíny Zorathusi. Možná nezvratně. A myslím že to ještě není všechno. Pamatuje mnoho a její umění sahá hluboko. Tohle byl jen začátek."
Starý mág zaklepal dýmkou o pařez. Na sněhu zasyčel žhavý zbytek popela. "Zachovám neutralitu Alfane."
Na vrcholku hor dvě prastaré bytosti, čaroděj a drak, sledovaly konec východu slunce. A v údolích pod nimi se pomalu ale s neodvratností sbíraly temné stíny.
Z dálky se ozval svištivý zvuk obrovských křídel. Sněhový vír na chvíli zahalil sedící postavu a pokryl její vlasy a vousy stríbřitým závojem. Muž, chránící dlaní zhavý tabák v dýmce otočil hlavu. Po jeho pravici se z vířícího sněhu vynořila silueta velkého, zlatého draka.
"Rád tě vidím Alfane, příteli" usmál se muž.
"Zorathusi" drak na chvíli sklonil hlavu a z nozder mu unikl obláček dýmu.
"Je mi líto, že se setkáváme za takových okolností... " zavrtěl mág hlavou a opět se zadíval do vycházejícího slunce. "Stalo se neštěstí které nelze napravit. Mrzi mě to."
Drak pomalu přikývl. "Mě taky. A nejen mě."
"Mluvil jsi s ní" Mágova věta byla spíše konstatováním než otázkou.
"Ano. Je šílená bolestí. A vztekem" zaduněl drak. "Nemůžu teď jednat... a nechci. Ustoupil jsem jí. Bojím se ale jednoho..."
Zorathus pomalu vstal a zadíval se na Alfana "Osudu Gryarr".
Zlatý drak souhlasně zafuněl a vypustil z nozder obláček kouře "Povolala stíny Zorathusi. Možná nezvratně. A myslím že to ještě není všechno. Pamatuje mnoho a její umění sahá hluboko. Tohle byl jen začátek."
Starý mág zaklepal dýmkou o pařez. Na sněhu zasyčel žhavý zbytek popela. "Zachovám neutralitu Alfane."
Na vrcholku hor dvě prastaré bytosti, čaroděj a drak, sledovaly konec východu slunce. A v údolích pod nimi se pomalu ale s neodvratností sbíraly temné stíny.
#5 Host_Gazz, zvanej Krvavej Zub_*
Host_Gazz, zvanej Krvavej Zub_*
-
- Host
Odesláno 03.11.2005 12:34
Zarostlý chlapík se značným předkusem rozrazil dveře hospody u Maugrima a vpotácel se do bezpečí lokálu. Za ním se s vypětím posledních sil doklopýtala drobná dívka v zelených šatech. Oba sotva popadali dech.
"Tyyyyyvole....uff....no tyvole!" popadnul Gazz konečně dech a rukama se opřel o nejbližší stůl.
"Tak teď už...uff...věříš, buchta, co??! Uff, tyvole, ještě že sem trénovanej borec, ufff, ale tyvole, zdrhli sme jen tak tak, co? Tyvole, ...štěstí, že sme tomu vokřídlenýmu hovadu utekli, ještěže tam byl ten nablejskanej rytíř, kterej ho vodlákal! Uff, no tyvole, budiž mu země lehká. No, tu hubu už můžeš zavřít, nalítaj ti tam mouchy, vobjednej na mě zatim dva panáky, ať se dáme do kupy. Dvojitý!
Já si du zatim přemáchnout ty trenky."
"Tyyyyyvole....uff....no tyvole!" popadnul Gazz konečně dech a rukama se opřel o nejbližší stůl.
"Tak teď už...uff...věříš, buchta, co??! Uff, tyvole, ještě že sem trénovanej borec, ufff, ale tyvole, zdrhli sme jen tak tak, co? Tyvole, ...štěstí, že sme tomu vokřídlenýmu hovadu utekli, ještěže tam byl ten nablejskanej rytíř, kterej ho vodlákal! Uff, no tyvole, budiž mu země lehká. No, tu hubu už můžeš zavřít, nalítaj ti tam mouchy, vobjednej na mě zatim dva panáky, ať se dáme do kupy. Dvojitý!
Já si du zatim přemáchnout ty trenky."
#6 Host_Tae_*
Host_Tae_*
-
- Host
Odesláno 03.11.2005 15:08
Sledovala jsem Gazze jak se vravoravym krokem potaci smerem k obytne casti Maugrimovy krcmy. Pohledem ho zpoza baru doprovazela i pani Calisto. Soude podle jejiho vyrazu, Gazzova poznamka o premachnuti jeho spodniho pradla a s tim nevyhnutelne souvisejiciho pouziti zdejsi koupelny ji udelala pramalou radost. Nebyt tak otresena nedavnym desuplnym zazitkem docela bych se danou situaci i bavila.
Gazz byl vubec hrozne legracni. Obcas sice delal veci, o kterych nemohu rici, ze bych je schvalovala, ale vedela jsem, ze v jadru je to dobry clovek. Neustale me ale vyvadel z rovnovahy. Ty jeho zpusoby a povaha pro me byly fascinujici. Kdyz jsem ho uvidela poprve, neudelal na me valny dojem. Typicky hospodsky povalec, ochlasta, smilnik a lump. Byla jsem ale ve meste lidi nova a potrebovala nekoho kdo se vyzna. Pokud ho prekvapilo, ze jsem se nebranila jeho spolecnosti, nepochybne to pripsal na vrub svemu prirozenemu sarmu. Kdyz se pozdeji po par marnych pokusech o navazani intimnejsiho sblizeni nedockal z me strany kladne odezvy, nebyl z toho prave nadseny. Co mi to tehdy rekl? Aha neco jako "tyvole ja se z tebe buchta poseru ty si snad este panna nebo co". Ale to uz bylo pozde aby se me zbavil. Vzdyt jsem mu jiste byla prospesna i svou znalosti prirodni magie. A pak treba i on potreboval nejakou trvalejsi spolecnost nez se jen ustavicne potacet od jedne hospody a zeny k druhe.
V lesich se prochazim moc rada. Podobnou utechu a klid, ktery v nich nalezam jsem doposud nenasla nikde jinde. Ten zazitek s podivnym cernym drakem v lesich u hranice Morlagskeho uzemi mi ale na klidu nepridal. Jeste ze mel Gazz vsech pet pohromade, bleskove vyhodnotil situaci jako krizovou a vzal nohy na ramena. A jeste vetsi stesti, ze na me nezapomnel s odtahl s sebou misto aby me tam nechal stat na miste s otevrenou pusou. Gazz mel jako spravny svetobeznik silne vyvinuty smysl pro preziti coz mi dodavalo pocit bezpeci. Uz vickekrat jsem se presvedcila, ze se na jeho instinkty mohu spolehnout. Ted se vsak nabizela otazka jestli by se nedalo s draci hrozbou neco delat. Dusledky kratkozrakeho jednani par posetilych chamtivcu ted dopadly na vsechny bez rozdilu. Mocni draci se msti za smrt sveho padleho druha. Msta je vec nepekna, ale snadno ospravedlnitelna. Nasili ale plodi zas jen nasili a neni cestou k vytouzene harmonii. Nedala by se msta draku utisit pouzitim spravneho druhu onech runovych kamenu, ktere maji podle nekterych schopnost koncentrovat hrisne myslenky ze sveho okoli prave do sebe...?
Gazz byl vubec hrozne legracni. Obcas sice delal veci, o kterych nemohu rici, ze bych je schvalovala, ale vedela jsem, ze v jadru je to dobry clovek. Neustale me ale vyvadel z rovnovahy. Ty jeho zpusoby a povaha pro me byly fascinujici. Kdyz jsem ho uvidela poprve, neudelal na me valny dojem. Typicky hospodsky povalec, ochlasta, smilnik a lump. Byla jsem ale ve meste lidi nova a potrebovala nekoho kdo se vyzna. Pokud ho prekvapilo, ze jsem se nebranila jeho spolecnosti, nepochybne to pripsal na vrub svemu prirozenemu sarmu. Kdyz se pozdeji po par marnych pokusech o navazani intimnejsiho sblizeni nedockal z me strany kladne odezvy, nebyl z toho prave nadseny. Co mi to tehdy rekl? Aha neco jako "tyvole ja se z tebe buchta poseru ty si snad este panna nebo co". Ale to uz bylo pozde aby se me zbavil. Vzdyt jsem mu jiste byla prospesna i svou znalosti prirodni magie. A pak treba i on potreboval nejakou trvalejsi spolecnost nez se jen ustavicne potacet od jedne hospody a zeny k druhe.
V lesich se prochazim moc rada. Podobnou utechu a klid, ktery v nich nalezam jsem doposud nenasla nikde jinde. Ten zazitek s podivnym cernym drakem v lesich u hranice Morlagskeho uzemi mi ale na klidu nepridal. Jeste ze mel Gazz vsech pet pohromade, bleskove vyhodnotil situaci jako krizovou a vzal nohy na ramena. A jeste vetsi stesti, ze na me nezapomnel s odtahl s sebou misto aby me tam nechal stat na miste s otevrenou pusou. Gazz mel jako spravny svetobeznik silne vyvinuty smysl pro preziti coz mi dodavalo pocit bezpeci. Uz vickekrat jsem se presvedcila, ze se na jeho instinkty mohu spolehnout. Ted se vsak nabizela otazka jestli by se nedalo s draci hrozbou neco delat. Dusledky kratkozrakeho jednani par posetilych chamtivcu ted dopadly na vsechny bez rozdilu. Mocni draci se msti za smrt sveho padleho druha. Msta je vec nepekna, ale snadno ospravedlnitelna. Nasili ale plodi zas jen nasili a neni cestou k vytouzene harmonii. Nedala by se msta draku utisit pouzitim spravneho druhu onech runovych kamenu, ktere maji podle nekterych schopnost koncentrovat hrisne myslenky ze sveho okoli prave do sebe...?
Příspěvek upravil Tae: 03.11.2005 15:12
#7
Deekin
-
- Kronikář
-
- 3228 Příspěvků:
Velmistr
Odesláno 03.11.2005 19:38
Sedovlasý elf se opatrně prodíral křovisky u skalního srázu. Starý hraničár přelétl zkušeným zrakem okolí. V duchu poděkoval Thraldorovi z Háje druidů, který ho sem do Dračích hor vyslal na průzkum, za varování. Jen tak tak unikl jedné stínové bestii skoro před nosem.
Náhle strnul vytřeštil oči. Přes suť a balvany, spadlé ze skalního srázu se směrem k němu plazil stín. Ne stínový drak, kterému před chvílí unikl. Tohle byla souvislá masa temnoty, postupující pomalu ale nezadržitelně vpřed. Elf se krátce pomodlil k bohům a dlouhým, vytrvalým během vyrazil směrem k lesu. Snad budou v háji vědět co s touhle novou čertovinou.
Na Dračí hory padl stín.
Náhle strnul vytřeštil oči. Přes suť a balvany, spadlé ze skalního srázu se směrem k němu plazil stín. Ne stínový drak, kterému před chvílí unikl. Tohle byla souvislá masa temnoty, postupující pomalu ale nezadržitelně vpřed. Elf se krátce pomodlil k bohům a dlouhým, vytrvalým během vyrazil směrem k lesu. Snad budou v háji vědět co s touhle novou čertovinou.
Na Dračí hory padl stín.
#8
Garret
-
- Hráč
-
- 2219 Příspěvků:
Spammistr
- Gender:Male
Odesláno 03.11.2005 20:37
Thraldor si zamnul vousatou bradu ze které vyjkukovalo jehličí a lyšejníky a silně zabafal ze své dýmky. jindy klidný a vyrovnaný stařec teď kulil vzrušeně oči, klátil kolem sebe rukama, a obočí se mu ježilo jako ježkovy bodliny.
"U dubové palice, Sywe, ty tykve jedna dutá! co jste to provedly?!" *zahuhlal starý druid z pod vousů*
"Zabít Drakonixe! Pro pár zl´tých mincí! Ty blázne! Tohle je pohorma! Ač to možná nevíš tak Alfan Moudrý a jeho draci, mezi něž patřil i Drakonix! Dračí letka dlouhá staletí chrání Demonu, a hlavně Alicii před vpádem démonů z planin... staletí tam nasazují své dračí krky, a ty zelená hlavo asi nevíš jak vzácné je když se zrodí další drak!"
Druid mocně natáhl kouř z dýmky a naštvaně ho vyfoukl až to zasyčelo jako pára nad hrncem. Syw zkroušeně hleděl do země, ani se nesanžil starému druidovy odporovat. Veděl že udělal chybu, která se těžko napravuje. Myslel že Drakonix je zlý drak, a že jeho smrtí jen poslouží zemi. Jak šeredně se mýlil, nešlo o to zda je zlý či ne, ale draci vždy špatně nesly ztrátu svého druha. Za jejich služby se jim lidé takto odvděčily.
"Teď mě dobře poslouchej. Musíš najít způsob jak tu škodu kterou jste natropily drakům vynahradit." *druid se opřel o koleno, a nahl se k hraničáři a vyfoukl mu obláček dýmu do obličeje, Syw se zakuckal* Je to již poměrně dlouhá doba..." *druid se zahleděl někam do dálky až to vypadalo že není duchem přítomen* "... co se to stalo. V té době jsem byl malé děcko, a Kimallan byl ještě malé medvídě. Draků bylo víc, pak... pak se stala věc která měla velký dopad na dračí populaci. Je zbytečné ti to tady říkat jak to tehdá bylo, ty časy jsou dávno pryč."
"Ale... říká se, a já myslím že to je pravda, že v té době bylo ukradeno dračí vejce. Draci maji mladé velmi ale velmi málo... jednou za tisíce let, a mnoho z nich vůbec nemá. A proto každé vejce draků je věc nesmírné ceny, kterou nemůžeš vyvážit ničím na tomto světě. A právě jedno vejce bylo ukradeno zlým nekromantem..." *druid jako by zavzpomínal* "U kyselé okurky už nevím ani to jméno. Ten to vejce ukradl, snad pro své magické rituály, snad jen ze zvrácvené touhy mít něco tak cenného jako dračí vejce. Já však vím že to vejce nebylo zničeno a že ještě pořád existuje... spící, zárodek draka který čeká až nadejde správná chvíle pro vylíhnutí.
Sywe, najdi to vejce a dones Alfanovy Moudrému, a věřím že pomsta draků bude zažehnána."
Druid se zhluboka nadechl, pak vyčepraně vyfrkl, opřel se o strom a zavřel oči. Syw na něj chvíli hleděl, čekal že druid mu řekne více, ale on jen tiše seděl se zavřenýma očima. Hraničář se zvedl a pomalu odcházel, v hlavách myšlenky o dračím vejci ukrytém kdesi na tajném místě.
"Jó... Sywe!" *náhle se druid probral, zašmátral pod kutnou a vytáhl starou dýmku a váček s tabákovým listím*
"Tohle ti pomůže, a když si nebudeš vědět rady, zakuř si, aspoň si příště rozmyslíš dělat takové pitominy!"
Druid zamrmlal, hodil mu fajfku a váček, opřel se o strom a zase zavřel oči.
"U dubové palice, Sywe, ty tykve jedna dutá! co jste to provedly?!" *zahuhlal starý druid z pod vousů*
"Zabít Drakonixe! Pro pár zl´tých mincí! Ty blázne! Tohle je pohorma! Ač to možná nevíš tak Alfan Moudrý a jeho draci, mezi něž patřil i Drakonix! Dračí letka dlouhá staletí chrání Demonu, a hlavně Alicii před vpádem démonů z planin... staletí tam nasazují své dračí krky, a ty zelená hlavo asi nevíš jak vzácné je když se zrodí další drak!"
Druid mocně natáhl kouř z dýmky a naštvaně ho vyfoukl až to zasyčelo jako pára nad hrncem. Syw zkroušeně hleděl do země, ani se nesanžil starému druidovy odporovat. Veděl že udělal chybu, která se těžko napravuje. Myslel že Drakonix je zlý drak, a že jeho smrtí jen poslouží zemi. Jak šeredně se mýlil, nešlo o to zda je zlý či ne, ale draci vždy špatně nesly ztrátu svého druha. Za jejich služby se jim lidé takto odvděčily.
"Teď mě dobře poslouchej. Musíš najít způsob jak tu škodu kterou jste natropily drakům vynahradit." *druid se opřel o koleno, a nahl se k hraničáři a vyfoukl mu obláček dýmu do obličeje, Syw se zakuckal* Je to již poměrně dlouhá doba..." *druid se zahleděl někam do dálky až to vypadalo že není duchem přítomen* "... co se to stalo. V té době jsem byl malé děcko, a Kimallan byl ještě malé medvídě. Draků bylo víc, pak... pak se stala věc která měla velký dopad na dračí populaci. Je zbytečné ti to tady říkat jak to tehdá bylo, ty časy jsou dávno pryč."
"Ale... říká se, a já myslím že to je pravda, že v té době bylo ukradeno dračí vejce. Draci maji mladé velmi ale velmi málo... jednou za tisíce let, a mnoho z nich vůbec nemá. A proto každé vejce draků je věc nesmírné ceny, kterou nemůžeš vyvážit ničím na tomto světě. A právě jedno vejce bylo ukradeno zlým nekromantem..." *druid jako by zavzpomínal* "U kyselé okurky už nevím ani to jméno. Ten to vejce ukradl, snad pro své magické rituály, snad jen ze zvrácvené touhy mít něco tak cenného jako dračí vejce. Já však vím že to vejce nebylo zničeno a že ještě pořád existuje... spící, zárodek draka který čeká až nadejde správná chvíle pro vylíhnutí.
Sywe, najdi to vejce a dones Alfanovy Moudrému, a věřím že pomsta draků bude zažehnána."
Druid se zhluboka nadechl, pak vyčepraně vyfrkl, opřel se o strom a zavřel oči. Syw na něj chvíli hleděl, čekal že druid mu řekne více, ale on jen tiše seděl se zavřenýma očima. Hraničář se zvedl a pomalu odcházel, v hlavách myšlenky o dračím vejci ukrytém kdesi na tajném místě.
"Jó... Sywe!" *náhle se druid probral, zašmátral pod kutnou a vytáhl starou dýmku a váček s tabákovým listím*
"Tohle ti pomůže, a když si nebudeš vědět rady, zakuř si, aspoň si příště rozmyslíš dělat takové pitominy!"
Druid zamrmlal, hodil mu fajfku a váček, opřel se o strom a zase zavřel oči.
Příspěvek upravil Garret: 03.11.2005 20:38
#9
voodoo
-
- Kronikář
-
- 1579 Příspěvků:
Admin
- Gender:Male
Odesláno 04.11.2005 08:48
Ohnivy kotuc so zahrmenim dopadol medzi platene pristresky. Trhoviskom sa niesol zapach spaleneho masa, z dialky bol pocut detsky plac a stony ranenych. Mlady muz, este chlapec, ktory dnes isiel predavat medovniky miesto svojej matky, teraz lezal na dlazbe a krvavymi rukami sa snazil udrzat vnutornosti vo vnutri svojho brucha. Kusok od neho stalo osemrocne dievcatko, blede na smrt. Triaslo sa a hladelo do prazdna. Okridleny tien znovu zakryl slnko a zacal klesat nizsie...
Příspěvek upravil voodoo: 04.11.2005 08:49
#10
Paldy
-
- Hráč
-
- 472 Příspěvků:
Tovaryš
- Gender:Male
Odesláno 04.11.2005 12:36
Paladin jeste otresen z nedavneho setkani s Alfanem Moudrym pomalu odchazi s hlavou plnou smisenych pocitu Proc? proc nikdo nechce pomoct krom jeho verneho pritele Orfa Sekerada, jemu ktery se snazi tento konflikt zazehnat nez preroste v krvelacny konflikt. A kdy? Kdy se setka s Hardeen jestli se vubec setka? A prezije toto setkani???? Je nejaka sance ze Hardeen najde vnitrni klid?? A kolik nevinych lidi zemre nez se tento konflikt sklidni? Sklidni se ten konflikt vubec??? Jaky osud ceka Alicii a jeji obyvatele?? A zautoci demoni kdyz je alicie nechranena draky??? Mame vubec sanci na spasu?? Plno otazek ale zadne odpovedi.
Příspěvek upravil Paldy: 04.11.2005 19:03
#11
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 04.11.2005 17:37
Nina si konečně našla místo kde bude mít od draků alespoň chvíli klid a dala se do uvažování. Tohle mi ještě tak scházelo. Zatracení vrahouni, pro pár zlatých... Brala bych je všemi deseti. Teď mi nezbývá než se všem těm drakům vyhýbat a spoléhat na své rychlé nohy. A taky doufat, že s tím někdo něco udělá. A to hodně rychle
Příspěvek upravil Maslostroj: 04.11.2005 17:38
#12
Calvin
-
- Hráč
-
- 247 Příspěvků:
Starší učeň
- Interests:NWN :-)
Odesláno 04.11.2005 19:51
Když se Zeke dovědel ,že nějaká hnusná alicijská chátra zabila prastarého Drakonixe, hnevem málem rozmlátil svou helmu. Vytáhl kus papíru naškrábal na něj vzkaz :
" Kdykoliv mně budou Draci potřebovat pomůžu jim, jsem jim do smrti zavázán.
Zeke Puldračí Bojovník "
Zapískal a za chvíly k němu přiletěl ohromný pták , přivázal mu papírek na nohy a pustil.
" Kdykoliv mně budou Draci potřebovat pomůžu jim, jsem jim do smrti zavázán.
Zeke Puldračí Bojovník "
Zapískal a za chvíly k němu přiletěl ohromný pták , přivázal mu papírek na nohy a pustil.
#13 Host_hlas z davu_*
Host_hlas z davu_*
-
- Host
Odesláno 05.11.2005 15:05
Mestem se zacina sirit reptani. K cemu platime dane? Co dela slechta a Ochranci?? Proc kazdy den priletaji nad mesto letky stinovych draku, pustosi trziste a prilehle okoli, zabijeji obcany, zeny a male deti a NIKDO z lordu a Ochrancu s tim nic nedela? KDO ZABIL TOHO ZATRACENYHO DRAKA???
Nebude trvat dlouho a do oken hradu Vulkan priletnou prvni kameny.
Nebude trvat dlouho a do oken hradu Vulkan priletnou prvni kameny.
Příspěvek upravil hlas z davu: 05.11.2005 15:06
#14 Host_gGeorg_*
Host_gGeorg_*
-
- Host
Odesláno 05.11.2005 15:19
"Sakra ale uz! Haroldeee!" Ten den uz od rana postaval pred hradem hloucek trhovcu. Shoreli jim stanky, i se zbozim. Rebelove byli neprijemni ale mit v meste rebelujici sedlaky to by byl konec. Do misnoti prave vesel stary sluha.
"At je rozezenou, ve skladisti je bednicka tich novych plynovych granatu.... . Jo, a at jim Arto rozda obuchy nechci zadny mrtvy pred hradem. Nevypada to dobre... ." dokoncil Lord MacLier.
"At je rozezenou, ve skladisti je bednicka tich novych plynovych granatu.... . Jo, a at jim Arto rozda obuchy nechci zadny mrtvy pred hradem. Nevypada to dobre... ." dokoncil Lord MacLier.
#15
Marry
-
- Hráč
-
- 161 Příspěvků:
Mladší učeň
Odesláno 06.11.2005 14:17
V Dračích horách se chvěje zem. Temnota a strach, plodící děsivé okřídlené stíny obklopila vše kolem…
Na vrcholku nejvyššího z kopců se nachází dračí sluj. Temnota a zloba je v tomto místě koncentrovaná tak že i tráva se zde bojí růst.
Řev, či snad nářek obrovské dračice, se neustále ozývá z jeskyně, a vrývá se hluboko pod kůži všeho živého daleko odsud…
Dragonix…neustále vidí jeho tělo v tratolišti krve, hluboké rány které způsobily smrtelná zranění, i neskutečně bolestivý výraz jeho očí.
Očí které viděli běh dějin, vzestup i pád, zrození i smrt...
Očí které přežily věky, aby nakonec jejich zdánlivě věčná jiskra uhasla, kvůli několika kusům zlata a kamenů, kvůli hamounství a nenasytnosti dvounohých…
Těžko popsat myšlenky honící se Haarden v hlavě. Kdo někdy neztratil někoho velmi blízkého, těžko pochopí.
Bolest drtící její srdce na tisíce malých střípků, které se ji pak zarývají hluboko do mysli…
Bolest, nenávist, zloba…smrt.
Nadešel čas zprovodit to všechno ze světa…
Dnes pořádají dvounozí oslavu boha Oliose, bude to poslední chvíle kdy se budou usmívat.
Pomsta zhmotněná ve stovkách okřídlených stínu, se potom projeví ve vší své hrůze.
Nastane peklo, mrtví i živí se budou škvařit na obrovských hromadách vně ohnivého inferna, města a sny se budou hroutit, smrt a zatracení prostoupí každého až do nejzašších častí jeho bytí…
Dragonixi…za Tebe…
Na vrcholku nejvyššího z kopců se nachází dračí sluj. Temnota a zloba je v tomto místě koncentrovaná tak že i tráva se zde bojí růst.
Řev, či snad nářek obrovské dračice, se neustále ozývá z jeskyně, a vrývá se hluboko pod kůži všeho živého daleko odsud…
Dragonix…neustále vidí jeho tělo v tratolišti krve, hluboké rány které způsobily smrtelná zranění, i neskutečně bolestivý výraz jeho očí.
Očí které viděli běh dějin, vzestup i pád, zrození i smrt...
Očí které přežily věky, aby nakonec jejich zdánlivě věčná jiskra uhasla, kvůli několika kusům zlata a kamenů, kvůli hamounství a nenasytnosti dvounohých…
Těžko popsat myšlenky honící se Haarden v hlavě. Kdo někdy neztratil někoho velmi blízkého, těžko pochopí.
Bolest drtící její srdce na tisíce malých střípků, které se ji pak zarývají hluboko do mysli…
Bolest, nenávist, zloba…smrt.
Nadešel čas zprovodit to všechno ze světa…
Dnes pořádají dvounozí oslavu boha Oliose, bude to poslední chvíle kdy se budou usmívat.
Pomsta zhmotněná ve stovkách okřídlených stínu, se potom projeví ve vší své hrůze.
Nastane peklo, mrtví i živí se budou škvařit na obrovských hromadách vně ohnivého inferna, města a sny se budou hroutit, smrt a zatracení prostoupí každého až do nejzašších častí jeho bytí…
Dragonixi…za Tebe…
#16
Ter Leeloo II
-
- Admin
-
- 2528 Příspěvků:
Cechmistr
- Gender:Male
Odesláno 07.11.2005 13:49
„Musime do Dracich hor !“ hlasala Nelia do hloucku okolostojicich obyvatel, kteri ze sebe setrepavali zbytky hruzy z priletu draka, „Mluvila jsem s Thraldorem a rikal, ze musime tam. Musime zabit draka a diky jeho supine se dostaneme do Draci sluje.“ Slova o zabiti draka se vsem zcela nezamlouvala. Syw pro zmenu vypravel jakousi legendu o dracim vejci, ktere je treba najit, a tak Hardeen usmirit. Mezi vsemi panoval zmatek, kazdy chtel s touto hruzou neco udelat, ale zabit draka kvuli supince se jim nechtelo a kde hledat vejce, take nikdo nevedel.
Odkudsi priletel ptak a promenil se v zenu. Ta potvrdila Neliina slova a vysvetlila podstatu stinovych draku. Jsou to pouze stiny, cire zlo opredene kolem jadra. Timto jadrem je u nich prave draci supinka. Krolmar stojici stranou jen prikyvoval: „Ano, citil jsem z nich salat zlo.“ Ale materialisticky zamereny Syw tomu nemohl uverit: „Stin te nesekne drapem.“ Padala slova pro a proti, ale Nelia byla ten vecer zenou cinu, sebrala se a vyrazila s Krolmarem a se slovy: „Tak tam budeme muset jit sami.“ Ne, nemohli je ostatni nechat jit samotne a tak se pridali.
Nad Hlubokym lesem se zatahlo, padla noc. Ale dnes tu byla vetsi tma nez bezne. Z vrchu bylo slyset sycive zvuky, zdalo se ze tam neco leta. Mnohoclena vyprava se blizila k Dracim horam, pomalu. Dodavali si navzajem odvahu, ale dalsi podivny ukaz, utocici humanoidni stiny, jim klidu nedodal. Kde se tu berou ?
Opustili les, vstoupili na volne prostranstvi. Zvuk kridel nad hlavou v tu ranu zesilil a na zem se sneslo nekolik stinovych draku. Hrdinove slabsi povahy brali nohy na ramena a utikali se schovat do lesa. Boj byl kruty, draku jakoby stale pribyvalo. Mnoho ucastniku vypravy padlo. Nastalo ticho. Bylo slysen jen hluboke dychani prezivsich bojovniku. Nad hlavami klid, vsude tma. Prvni slova vyrcena do tmy byly podlitby kleriku probouzejich nestastniky. Zbytky sinovych draku se povalovaly vsude kolem. Zbytky, ktere potrebovali, draci supinky.
Cekal je Stary dul, kde se prave Draci sluj nachazela. Cesta ke dverim byla snadna, ale z pozanich bylo slyset rev. Krev tuhla v zilach, ale kdyz uz byli tak blizko, nechteli ustoupit. Vstoupili a postavili se opet stinum draku.
Odhodlani a vule zvitezila i nad temito posly msty. Rozprchli se po cele sluji a kazdy chtel neco najit, stopu, jak draky zastavit. Jeskyni se rozlehlo opakujici se volani Beatris: „Teryy, muzes mu pomoci ?“ Na zemi v ritualnim pentagramu lezelo mrtve telo muze. Marne se Tery snazila prosit o silu Oliose, bylo rohodnuto. Krecovity vyraz obeti nevestil nic dobreho. V ruce sviral svitek. Opatrne vytahla rozpadajici se kus papiru.
Pismo bylo misty zcela necitelne, ale i utrzky textu ji zacaly davat smysl. Ano toto je stopa. Precetla vsem co je na svitku. Az potom ji doslo, ze asi malokro mohl rozumet tomu co precetla a proto jim podala kratke vysvetleni k pojmum jako je kamen vedeni a spojitost s draky. Svitek zminoval i jmeno Dreosovy knezky, velke Maahr. Ano sem povedou jeji dalsi kroky.
Odkudsi priletel ptak a promenil se v zenu. Ta potvrdila Neliina slova a vysvetlila podstatu stinovych draku. Jsou to pouze stiny, cire zlo opredene kolem jadra. Timto jadrem je u nich prave draci supinka. Krolmar stojici stranou jen prikyvoval: „Ano, citil jsem z nich salat zlo.“ Ale materialisticky zamereny Syw tomu nemohl uverit: „Stin te nesekne drapem.“ Padala slova pro a proti, ale Nelia byla ten vecer zenou cinu, sebrala se a vyrazila s Krolmarem a se slovy: „Tak tam budeme muset jit sami.“ Ne, nemohli je ostatni nechat jit samotne a tak se pridali.
Nad Hlubokym lesem se zatahlo, padla noc. Ale dnes tu byla vetsi tma nez bezne. Z vrchu bylo slyset sycive zvuky, zdalo se ze tam neco leta. Mnohoclena vyprava se blizila k Dracim horam, pomalu. Dodavali si navzajem odvahu, ale dalsi podivny ukaz, utocici humanoidni stiny, jim klidu nedodal. Kde se tu berou ?
Opustili les, vstoupili na volne prostranstvi. Zvuk kridel nad hlavou v tu ranu zesilil a na zem se sneslo nekolik stinovych draku. Hrdinove slabsi povahy brali nohy na ramena a utikali se schovat do lesa. Boj byl kruty, draku jakoby stale pribyvalo. Mnoho ucastniku vypravy padlo. Nastalo ticho. Bylo slysen jen hluboke dychani prezivsich bojovniku. Nad hlavami klid, vsude tma. Prvni slova vyrcena do tmy byly podlitby kleriku probouzejich nestastniky. Zbytky sinovych draku se povalovaly vsude kolem. Zbytky, ktere potrebovali, draci supinky.
Cekal je Stary dul, kde se prave Draci sluj nachazela. Cesta ke dverim byla snadna, ale z pozanich bylo slyset rev. Krev tuhla v zilach, ale kdyz uz byli tak blizko, nechteli ustoupit. Vstoupili a postavili se opet stinum draku.
Odhodlani a vule zvitezila i nad temito posly msty. Rozprchli se po cele sluji a kazdy chtel neco najit, stopu, jak draky zastavit. Jeskyni se rozlehlo opakujici se volani Beatris: „Teryy, muzes mu pomoci ?“ Na zemi v ritualnim pentagramu lezelo mrtve telo muze. Marne se Tery snazila prosit o silu Oliose, bylo rohodnuto. Krecovity vyraz obeti nevestil nic dobreho. V ruce sviral svitek. Opatrne vytahla rozpadajici se kus papiru.
Pismo bylo misty zcela necitelne, ale i utrzky textu ji zacaly davat smysl. Ano toto je stopa. Precetla vsem co je na svitku. Az potom ji doslo, ze asi malokro mohl rozumet tomu co precetla a proto jim podala kratke vysvetleni k pojmum jako je kamen vedeni a spojitost s draky. Svitek zminoval i jmeno Dreosovy knezky, velke Maahr. Ano sem povedou jeji dalsi kroky.
#17
Ter Leeloo II
-
- Admin
-
- 2528 Příspěvků:
Cechmistr
- Gender:Male
Odesláno 07.11.2005 14:56
Dlouho trvalo, nez se Tery podarilo sehnat dost dobrodruhu pro navstevu Maahr, precijen do Svatyne v Doupeti obru nemohla pozvat kazdeho, a ne kazdemu se chtelo bojovat s tamnimi obyvateli.
Ve Svatyni jiz byl klid, ale Maahr nikde. Tery zamyslene prohlizela kazdy kus vetsiho kamene: „Nevidela ve svych vizich, ze ji prijdeme navstivit ? Dosahlo zlo v srdci jejich synu jiz takove urovne, ze Maahr jiz nezije ?“ Brana se rozletla takovou silou, ze malem vyletela z pantu. Druha vlna strazcu vbehla do mistnosti. Hledajici dobrodruzi na ne nebyli pripraveni, role se vymenila. Obri rozsevali smrt mezi nynejsimi obyvateli Svatyne. Tery nestacila lecit z probouzet ostatni a mela co delat, aby prezila sama. Padaly rany z poslednich sil Wolfa, Thorika a Tery, ale podarilo se ustat.
Najednou tam stala. Dreosova knezka ve sve velikosti, stara obryne. Pomohla ostatnim, vdechla jim zivot a vyzvala je k rozmluve na jinem miste. V bezpeci, za dvermi, zarachotil jeji stalety hlas: „Proc jste prisli, proc me rusite pri spanku ?“ Jen nekolik malo slov stacilo k vyjasneni duvodu prichodu.
„Existuje legenda, ktera vypravi o potomkovi Drakonixe a Hardeen. Vylihnuty drak se mel postavit demonum. Kdyz se vsak toto dozvedeli Drowove, zmocnili se draciho vejce a za temnych nekromantickych ritualu pokrivili jeho dusi. Hardeen s Drakonixem vejce vybojovali zpet, ale jiz bylo pozde. Marne pak prosili u Gryarr o vyleceni. Hardeen pak schovala vejce tam, kde se nebude moci vylihnout. Vratte Hardeen jejiho potomka, jedine tak zabranite, aby se stalo to co za Gryarr.“ chvilku bylo ticho a nevedeli, zda bude Maahr jeste pokracovat. „Prominte, jsem unavena, jiz dlouho jsem nepouzivala svou silu. Je treba zjistit postup jakym Drowove meni draky a provest za pomoci kamene vedeni opacny ritual. Je treba najit vejce, ktere dle legendy je schovano tam, kde je zima nejvetsi. Toto je jedina cesta, ale je treba jednat rychle. Buh vas provazej.“ dokoncila Maahr a pomalu se zacala vracet do sveho domova, hlavni mistnosti Svatyne.
Nastal cas vyrazit odtud. Nebyli tu vitani a nebylo treba tu jiz dele pobyvat. Se spolecnou myslenkou, ze je ceka navsteva Drowu opousteli toto misto. Kazdy svou cestou, kazdy jinudy. Jen tri alicijsti ochranci a Chilia vychazeli spolu.
Snad sam nejvyssi jim poslal Rilwen do cesty. Kdysi knezka mezi Drowy, vyhostena, dnes na druhe strane. Sla zrovna opacnym smerem, nez oni. Se Strigim si nepadli moc do oka, evidentne oba tizilo neco z jejich minulosti. Ale Strigi, zdalo se, prijal jeji omluvu a pozadal ji o pomoc.
Rilwen nyni pilne shani informace, ve kterych knihach, ve ktere knihovne najit tajemne ritualy. Snad bude dost rychla, snad bude cas odvratit zlost Hardeen.
Ve Svatyni jiz byl klid, ale Maahr nikde. Tery zamyslene prohlizela kazdy kus vetsiho kamene: „Nevidela ve svych vizich, ze ji prijdeme navstivit ? Dosahlo zlo v srdci jejich synu jiz takove urovne, ze Maahr jiz nezije ?“ Brana se rozletla takovou silou, ze malem vyletela z pantu. Druha vlna strazcu vbehla do mistnosti. Hledajici dobrodruzi na ne nebyli pripraveni, role se vymenila. Obri rozsevali smrt mezi nynejsimi obyvateli Svatyne. Tery nestacila lecit z probouzet ostatni a mela co delat, aby prezila sama. Padaly rany z poslednich sil Wolfa, Thorika a Tery, ale podarilo se ustat.
Najednou tam stala. Dreosova knezka ve sve velikosti, stara obryne. Pomohla ostatnim, vdechla jim zivot a vyzvala je k rozmluve na jinem miste. V bezpeci, za dvermi, zarachotil jeji stalety hlas: „Proc jste prisli, proc me rusite pri spanku ?“ Jen nekolik malo slov stacilo k vyjasneni duvodu prichodu.
„Existuje legenda, ktera vypravi o potomkovi Drakonixe a Hardeen. Vylihnuty drak se mel postavit demonum. Kdyz se vsak toto dozvedeli Drowove, zmocnili se draciho vejce a za temnych nekromantickych ritualu pokrivili jeho dusi. Hardeen s Drakonixem vejce vybojovali zpet, ale jiz bylo pozde. Marne pak prosili u Gryarr o vyleceni. Hardeen pak schovala vejce tam, kde se nebude moci vylihnout. Vratte Hardeen jejiho potomka, jedine tak zabranite, aby se stalo to co za Gryarr.“ chvilku bylo ticho a nevedeli, zda bude Maahr jeste pokracovat. „Prominte, jsem unavena, jiz dlouho jsem nepouzivala svou silu. Je treba zjistit postup jakym Drowove meni draky a provest za pomoci kamene vedeni opacny ritual. Je treba najit vejce, ktere dle legendy je schovano tam, kde je zima nejvetsi. Toto je jedina cesta, ale je treba jednat rychle. Buh vas provazej.“ dokoncila Maahr a pomalu se zacala vracet do sveho domova, hlavni mistnosti Svatyne.
Nastal cas vyrazit odtud. Nebyli tu vitani a nebylo treba tu jiz dele pobyvat. Se spolecnou myslenkou, ze je ceka navsteva Drowu opousteli toto misto. Kazdy svou cestou, kazdy jinudy. Jen tri alicijsti ochranci a Chilia vychazeli spolu.
Snad sam nejvyssi jim poslal Rilwen do cesty. Kdysi knezka mezi Drowy, vyhostena, dnes na druhe strane. Sla zrovna opacnym smerem, nez oni. Se Strigim si nepadli moc do oka, evidentne oba tizilo neco z jejich minulosti. Ale Strigi, zdalo se, prijal jeji omluvu a pozadal ji o pomoc.
Rilwen nyni pilne shani informace, ve kterych knihach, ve ktere knihovne najit tajemne ritualy. Snad bude dost rychla, snad bude cas odvratit zlost Hardeen.
#18
Bedra
-
- Cech zlodejů
-
- 2360 Příspěvků:
Cechmistr
- Gender:Male
Odesláno 08.11.2005 11:23
Pochybnost. Hlodala v Neliine hlave poprve v zivote a pocitila smutek. Kdyz prisla pro radu za mistrem Thraldorem kvuli podivnym nocnim muram, necekala ze ji, hloupe a naivni hranicarce, sveri ukol hodny statecnych hrdinu. "Zabijte stinoveho draka, pomoci supiny otevrete vrata do draci sluje. Tam najdete snad odpoved" Jeste kdyz opoustela hajek byla plna nadeje a naklonosti pomoci, vyresit konecne to zbytecne vrazdeni nevinnych. Jake zklamani ji cekalo, kdyz vsichni jen nevericne kroutili hlavami nad tim co jim rekla. Tery k ni pristoupila: "Mohu jen neco rict? Vse se musi projednat nesmime jednat zbrkle. Vy si jen prijdete a davate rozkazy." Nez se Alicijsti dohodli, byli napadeni jeste nekolikrat drakem. Az samotna patronka zeme z druidskeho hajku musela vsem vysvetlit ze casu neni nazbyt. Nelia bezhlesne prikyvla druidce, ktera mluvila do davu. Vyprava, ktera nasledovala ji pripadala jako sen. Vsude byla tma a siluety stinu se rojili ze vsech stran. Kdyz se probojovali do sluje bylo vsem jasne, ze bez supiny, kterou vynali z tela mrtveho stinoveho draka, by se za obrovska vrata oddelujici sluji od zbytku stareho stribrneho dolu nedostali. Kdyz kdosi zasadil posledni ranu, shlukli se hrdinove kolem obrazce namalovaneho na zemi. Uprostred lezelo telo muze, ktery trimal v nehybnych prstech nejaky pergamen. Neliu to nezajimalo. Nenasli co najit potrebovali...draci vejce, ktere by rozzlobenou Hardeen uklidnilo. Myslenky ji v hlave skakaly jako pominute. Nedokazala se soustredit. V hlave citila otcovu pritomnost ac to nedokazala vysvetlit. S trochou soustredeni zaplasila zle myslenky a vstoupila do portalu, ktery zaril uklidnujici barvou. Objevila se ve meste a sikla pro sebe bolesti pod navalem novych myslenek, ktere jako by nepatrili ji samotne . Zamyslena se vydala do tehdy jeste stojici knihovny bardu, snad najde odpoved, kterou hleda.
#19
Ter Leeloo II
-
- Admin
-
- 2528 Příspěvků:
Cechmistr
- Gender:Male
Odesláno 08.11.2005 11:27
Dlouhe dny marne Tery cekala na zpravu od Strigiho ci Rilwen, ale prilis by na ne tlacila, kdyby jiz ted chtela nejake informace. Pak ji vsak na trzisti odchytl Ravi Kadara a sdelil ji, ze Rilwen jiz ma nejake informace, a ze v blizke dobe bude konkretnejsi. Tery spechala se zpravou za kolegou ochrancem Thorikem. Ten si vzal na starost sehnani ochotnych bojovniku, aby bylo mozno vyrazit hned, jak budou kompletni informace.
Rilwen na sebe nenechala dlouho cekat a po domluve se vsichni sesli v hospudce u Maugrima. Nasmerovala je do Stare veze v Temnem lese v rokli, ktera je obyvana prave Drowy. „Ve vezi bude mnoho portalu, vy pouzijte cerveny. Jen skrze nej se dostanete do knihovny. Kniha, kterou hledate se jmenuje Agamemnon.“ jasne shrnula cerna knezka, „Avsak obavam se, ze muj kontakt byl prozrazen a je mozne, ze budou tusit.“ Tery predpokladala, ze by se mohla podarit ticha nenapadna akce, ale toto ji trosku zkazilo plany. Rozloucili se vzajemne s Rilwen a poprali si mnoho stesti.
Posledni chvilka na vydechnuti byla ta tam a jiz pri vstupu do Temneho lesa je z dalky vitaly sipy cernych usatych lucisniku. Spolu s nimi vize nenapadne akce vzala za sve. Postupne se probojovavali do rokle, ale Drowu bylo moc. Nebylo dost casu starat se o padle spolubojovniky, jinak by pribyl dalsi lezici. Po nekolika hodinach padla posledni prekazka pred Starou vezi. Az nynejsi klid jim umoznil zkontrolovat stav sve druziny. Cela polovina bojovniku lezela oblicejem k zemi. Zatim co ostatni zkoumali okoli veze, Tery klecela nad tely Deynora, Amandy, Laury a Gallada.
O chvilku pozdeji vstupovalo sedm postav do cerveneho portalu. Za nim je ocekavali, jak jinak nez opet, Drowove. Tentokrat jich ale nebylo dost, aby napachali tolik skod. Podrobne se jali prohledavat tuto mistnost, ale krome mistnosti s temnymi pavouky, kteri si prave pochutnavali na lidskych obetech, truhly s lecenim, a dalsiho portalu, tu nic nebylo. „Vypada to, ze nam nezbyde nic, nez ten portal. Kdo jde prvni ?“ zvedave se optal Thorik.
Vstoupili do kulate knihovny. Zdejsi mag byl zjevne prekvapen nezvanou navstevou a stejne tak knihy. Thorik si s magem vymenoval nazory, Aeglos se snazil vyjednavat, Beatris vyhrozovat a Tery uz ocima hledala knihu. Najednou nekolik knih vyletlo z polic, rozevrely se a samy od sebe zacaly sesilat ruzna kouzla. Nez se stacila zdejsi navsteva rozkoukat a jakkoliv reagovat jiz se na ne sypaly obrovske ledove kroupy. „Vidite ? Co kdyby jste se laskave chovali jako v knihovne !“ vyhruznym hlasem pronesl mag. Chvilka ticha mu omoznila polozit otazku, proc prisli a co tu hledaji. Nez se Tery stacila nadechnout k odpovedi, vysypal ze sebe Thorik: „Proste jdeme pro knihu Agamemnon.“ „Ta kniha je uplne k nicemu, stejne neni mozne ziskat zadne draci vejce, na kterem by slo ritual provest. Dam vam ji, ale musi tahle poprosit na kolenou.“ ukazal Drow na Tery. Elfka v tom nevidela nic spatneho ani zadne nebezpeci a tak poklekla a poprosila o knihu. Mag kdesi z hlouby jedne z knihovnicek vytahl cervenou knihu a podal ji knezce. Kniha primo palila na dlanich a salalo z ni zlo. Nebylo ji moc prijemne ji prijmout, ale bylo to potreba. Na prvni strane byla do kuze vyryta hlava draka a rudy napis “Agamemnon“.
Vydali se na cestu zpet. S myslenkou, ze maji dalsi cast toho, co potrebuji, zvedali sve mece proti poslednim Drowum, kteri jim branili opustit tento les.
Rilwen na sebe nenechala dlouho cekat a po domluve se vsichni sesli v hospudce u Maugrima. Nasmerovala je do Stare veze v Temnem lese v rokli, ktera je obyvana prave Drowy. „Ve vezi bude mnoho portalu, vy pouzijte cerveny. Jen skrze nej se dostanete do knihovny. Kniha, kterou hledate se jmenuje Agamemnon.“ jasne shrnula cerna knezka, „Avsak obavam se, ze muj kontakt byl prozrazen a je mozne, ze budou tusit.“ Tery predpokladala, ze by se mohla podarit ticha nenapadna akce, ale toto ji trosku zkazilo plany. Rozloucili se vzajemne s Rilwen a poprali si mnoho stesti.
Posledni chvilka na vydechnuti byla ta tam a jiz pri vstupu do Temneho lesa je z dalky vitaly sipy cernych usatych lucisniku. Spolu s nimi vize nenapadne akce vzala za sve. Postupne se probojovavali do rokle, ale Drowu bylo moc. Nebylo dost casu starat se o padle spolubojovniky, jinak by pribyl dalsi lezici. Po nekolika hodinach padla posledni prekazka pred Starou vezi. Az nynejsi klid jim umoznil zkontrolovat stav sve druziny. Cela polovina bojovniku lezela oblicejem k zemi. Zatim co ostatni zkoumali okoli veze, Tery klecela nad tely Deynora, Amandy, Laury a Gallada.
O chvilku pozdeji vstupovalo sedm postav do cerveneho portalu. Za nim je ocekavali, jak jinak nez opet, Drowove. Tentokrat jich ale nebylo dost, aby napachali tolik skod. Podrobne se jali prohledavat tuto mistnost, ale krome mistnosti s temnymi pavouky, kteri si prave pochutnavali na lidskych obetech, truhly s lecenim, a dalsiho portalu, tu nic nebylo. „Vypada to, ze nam nezbyde nic, nez ten portal. Kdo jde prvni ?“ zvedave se optal Thorik.
Vstoupili do kulate knihovny. Zdejsi mag byl zjevne prekvapen nezvanou navstevou a stejne tak knihy. Thorik si s magem vymenoval nazory, Aeglos se snazil vyjednavat, Beatris vyhrozovat a Tery uz ocima hledala knihu. Najednou nekolik knih vyletlo z polic, rozevrely se a samy od sebe zacaly sesilat ruzna kouzla. Nez se stacila zdejsi navsteva rozkoukat a jakkoliv reagovat jiz se na ne sypaly obrovske ledove kroupy. „Vidite ? Co kdyby jste se laskave chovali jako v knihovne !“ vyhruznym hlasem pronesl mag. Chvilka ticha mu omoznila polozit otazku, proc prisli a co tu hledaji. Nez se Tery stacila nadechnout k odpovedi, vysypal ze sebe Thorik: „Proste jdeme pro knihu Agamemnon.“ „Ta kniha je uplne k nicemu, stejne neni mozne ziskat zadne draci vejce, na kterem by slo ritual provest. Dam vam ji, ale musi tahle poprosit na kolenou.“ ukazal Drow na Tery. Elfka v tom nevidela nic spatneho ani zadne nebezpeci a tak poklekla a poprosila o knihu. Mag kdesi z hlouby jedne z knihovnicek vytahl cervenou knihu a podal ji knezce. Kniha primo palila na dlanich a salalo z ni zlo. Nebylo ji moc prijemne ji prijmout, ale bylo to potreba. Na prvni strane byla do kuze vyryta hlava draka a rudy napis “Agamemnon“.
Vydali se na cestu zpet. S myslenkou, ze maji dalsi cast toho, co potrebuji, zvedali sve mece proti poslednim Drowum, kteri jim branili opustit tento les.
#20
Deekin
-
- Kronikář
-
- 3228 Příspěvků:
Velmistr
Odesláno 08.11.2005 11:49
Menhir v lesní svatyni Háje druidů zářil do okolní temnoty teplým, uklidňujícím světlem. Čtyři postavy stály kolem něj mlčky, každá zabraná do vlastních myšlenek. Obřad Hledání právě skončil.
Thraldor, neoficiální hlava rady poděkoval lehkou úklonou ostatním druidům a vyšel ze svatyně. Rozhlédl se po ztemnělém okolí a zlehka zavrtěl hlavou. Ve tmě spíše tušil než viděl obrovské temné tvary. To nedávno povolaní huorni, nyní strážící srdce hvozdu proti útoku Stínu bdělými smysly kontrolovali les, tiše vrzali a skřípali větvemi v pomalé chůzi kolem hranice Háje.
Thraldor tiše zapískal a natáhl ruku. Na dlaň mu usedla sýkorka.
"Leť do města" zašeptal druid k malému poslovi. "Najdi Neliu... tu co tu nedávno byla, hraničářku."
Thraldor promítl ze své mysli obraz mladé ženy s lukem.
"Najdi ji... a řekni, že ji čekám. Ať přijde co nejdřív."
Sýkorka krátce pípla, odrazila se od druidovy dlaně a odletěla do temnoty.
Thraldor, neoficiální hlava rady poděkoval lehkou úklonou ostatním druidům a vyšel ze svatyně. Rozhlédl se po ztemnělém okolí a zlehka zavrtěl hlavou. Ve tmě spíše tušil než viděl obrovské temné tvary. To nedávno povolaní huorni, nyní strážící srdce hvozdu proti útoku Stínu bdělými smysly kontrolovali les, tiše vrzali a skřípali větvemi v pomalé chůzi kolem hranice Háje.
Thraldor tiše zapískal a natáhl ruku. Na dlaň mu usedla sýkorka.
"Leť do města" zašeptal druid k malému poslovi. "Najdi Neliu... tu co tu nedávno byla, hraničářku."
Thraldor promítl ze své mysli obraz mladé ženy s lukem.
"Najdi ji... a řekni, že ji čekám. Ať přijde co nejdřív."
Sýkorka krátce pípla, odrazila se od druidovy dlaně a odletěla do temnoty.
#21
Ter Leeloo II
-
- Admin
-
- 2528 Příspěvků:
Cechmistr
- Gender:Male
Odesláno 08.11.2005 11:56
S usmevem na tvari doklusali do mesta. Nekteri se odpojili jiz v prvnich castech mesta a zamirili ke svym domovum, a tak volnym krokem kolem banky k trzisti prochazeli jiz jen Thorik, Beatris, Gallad a Tery. Ostry pistivy zvuk prorizl klid pozdniho vecera a silny proud svela krajejici cast dlazby zasahl Tery. Div neupadla, instinktivne uskocila ke zdi a zakricela: „Draciiii !“
Vbehli na trh s pripravenymi zbranemi a udivem zustali stat na miste. Dva obrovsti draci, kosteni draci, rozsevali zkazu mezi poslednimi trhovci. Kdesi v dali v pristavu jim jeste sekundoval stinovy drak. Thorik pozvedl sve kladivo a s krikem: „Na neeee !“ se vrhl pod nohy jedne z velkych koster.
Boj byl silne nevyrovnany. Draci byli prilis silni a pod jejich paraty padali k zemi sebelepsi bojovnici. Branili se i bezni obyvatele mesta, ale jejich sance na preziti byla stejne miziva. Behem chvilky se z trhu stal jeden velky hrbitov. Rozedrana tela lezela snad uplne vsude. Dokonce i na hradbach.
Obrovska monstra evidentne usoudila, ze jiz jim nehrozi nebezpeci a dala se do cileneho niceni trziste a jeho okoli. Jen nekolik malo prezivsich jeste zmatecne pobihalo kolem. Mezi nimi i Tery, ktera se snazila vdechnout zivot nekterym bojovnikum a bojovat dale. Draci se venovali likvidaci budov. A kdyz jeden z nich se pustil do domu bardu, vyuzili bojovnici jeho nepozornosti a podarilo se jim ho zdolat. Na pomoc skolenemu drakovi pribehl druhy, ale na nej jiz nezbylo sil. Jako mravenecci v trave se pred nim rozutikali pryc. Vetsina si to namirila do Maugrimovy krcmy.
Tram jen tesne minul jeji hlavu a strecha hospody se zhroutila. Bylo ticho. Ne takove ticho jako by si elf predstavoval, ale dusave kroky dracich tel utichly. Stejne tak rev jejich strachuplnych kouzel. Tato noc byla ve znameni zkazy a smrti. Tmou se rozlehalo praskani ohne, vzdechy ranenych, plac a pokriky pri zachranovani a haseni budov.
01_drakolich.jpg 196.63K
154 Počet stažení
02_bardsky_dum.jpg 204.83K
87 Počet stažení
03_u_kovadlin.jpg 252.09K
71 Počet stažení
04_maugrimova_krcma.jpg 209.91K
62 Počet stažení
05_trziste.jpg 209.15K
79 Počet stažení
06_trziste.jpg 172.19K
65 Počet stažení
07_chudak_kalisto.jpg 266.11K
80 Počet stažení
08_cerverny_opar_ohne.jpg 133.58K
82 Počet stažení
09_spoust.jpg 111.51K
78 Počet stažení
10_nekteri_se_vraci_k_praci.jpg 225.24K
70 Počet stažení
Vbehli na trh s pripravenymi zbranemi a udivem zustali stat na miste. Dva obrovsti draci, kosteni draci, rozsevali zkazu mezi poslednimi trhovci. Kdesi v dali v pristavu jim jeste sekundoval stinovy drak. Thorik pozvedl sve kladivo a s krikem: „Na neeee !“ se vrhl pod nohy jedne z velkych koster.
Boj byl silne nevyrovnany. Draci byli prilis silni a pod jejich paraty padali k zemi sebelepsi bojovnici. Branili se i bezni obyvatele mesta, ale jejich sance na preziti byla stejne miziva. Behem chvilky se z trhu stal jeden velky hrbitov. Rozedrana tela lezela snad uplne vsude. Dokonce i na hradbach.
Obrovska monstra evidentne usoudila, ze jiz jim nehrozi nebezpeci a dala se do cileneho niceni trziste a jeho okoli. Jen nekolik malo prezivsich jeste zmatecne pobihalo kolem. Mezi nimi i Tery, ktera se snazila vdechnout zivot nekterym bojovnikum a bojovat dale. Draci se venovali likvidaci budov. A kdyz jeden z nich se pustil do domu bardu, vyuzili bojovnici jeho nepozornosti a podarilo se jim ho zdolat. Na pomoc skolenemu drakovi pribehl druhy, ale na nej jiz nezbylo sil. Jako mravenecci v trave se pred nim rozutikali pryc. Vetsina si to namirila do Maugrimovy krcmy.
Tram jen tesne minul jeji hlavu a strecha hospody se zhroutila. Bylo ticho. Ne takove ticho jako by si elf predstavoval, ale dusave kroky dracich tel utichly. Stejne tak rev jejich strachuplnych kouzel. Tato noc byla ve znameni zkazy a smrti. Tmou se rozlehalo praskani ohne, vzdechy ranenych, plac a pokriky pri zachranovani a haseni budov.
01_drakolich.jpg 196.63K
154 Počet stažení
02_bardsky_dum.jpg 204.83K
87 Počet stažení
03_u_kovadlin.jpg 252.09K
71 Počet stažení
04_maugrimova_krcma.jpg 209.91K
62 Počet stažení
05_trziste.jpg 209.15K
79 Počet stažení
06_trziste.jpg 172.19K
65 Počet stažení
07_chudak_kalisto.jpg 266.11K
80 Počet stažení
08_cerverny_opar_ohne.jpg 133.58K
82 Počet stažení
09_spoust.jpg 111.51K
78 Počet stažení
10_nekteri_se_vraci_k_praci.jpg 225.24K
70 Počet stažení
#22
Brudrafon
-
- Hráč
-
- 1979 Příspěvků:
Starší mistr
- Location:Doma
Odesláno 09.11.2005 20:44
Kdyz jsem se probrala, stala vedle me ta mila holcicka, teda ted uz z ni byla vyspela zena se vsemi ctnostmi paladinky, a byla z ni citit sila ochrance nas vsech, naseho boha.
Rozloucila se formalne, jako by to byl jeji denni chleb a prace.
Vydala jsem se smerem k memu oblibenemu mistu, mistu klidu a zaroven oblibeneho ruchu.
Plny batuzek naznacoval, ze mam pred sebou jeste mnoho prace a uceni ...
Az v pristavu me udivila podivna tma, ktera se nesla celou cestu jiz od rudych hor.
Straznik Frento mel po polozene otazce jeste vystrasenejsi vyraz ...
Svetla v pristavu byla prijemna, ale ten sirny puch byl nesnesitelny. Jojo kolikrat jsem rikala Macovi, at na slavnostech pouzivaji oleje a ne ty smrdute sirne michanice od alchymistu ...
To co prislo ted ... byl ... sok ...
Neverila jsem svym vlastnim ocim ...
Ne to je jen sen ... musim se probudit ... probudit ... probudit ...
*po chvili*
... pichani u srdce neprestavlo, prestoze jsem jiz jiste vedela ze nespim ani neblouznim.
Kolem prochazeli obcane mesta, nekteri i se svymi nemrtvymi kolegy nechavajice horici stanky a lavicky bez povsimnuti ...
Chtelo se mi plakat ... ale ne .. neplakal jsem ani kdyz me demoni mucili ...
Rozloucila se formalne, jako by to byl jeji denni chleb a prace.
Vydala jsem se smerem k memu oblibenemu mistu, mistu klidu a zaroven oblibeneho ruchu.
Plny batuzek naznacoval, ze mam pred sebou jeste mnoho prace a uceni ...
Az v pristavu me udivila podivna tma, ktera se nesla celou cestu jiz od rudych hor.
Straznik Frento mel po polozene otazce jeste vystrasenejsi vyraz ...
Svetla v pristavu byla prijemna, ale ten sirny puch byl nesnesitelny. Jojo kolikrat jsem rikala Macovi, at na slavnostech pouzivaji oleje a ne ty smrdute sirne michanice od alchymistu ...
To co prislo ted ... byl ... sok ...
Neverila jsem svym vlastnim ocim ...
Ne to je jen sen ... musim se probudit ... probudit ... probudit ...
*po chvili*
... pichani u srdce neprestavlo, prestoze jsem jiz jiste vedela ze nespim ani neblouznim.
Kolem prochazeli obcane mesta, nekteri i se svymi nemrtvymi kolegy nechavajice horici stanky a lavicky bez povsimnuti ...
Chtelo se mi plakat ... ale ne .. neplakal jsem ani kdyz me demoni mucili ...
Příspěvek upravil Brudrafon: 09.11.2005 20:49
#23
Brudrafon
-
- Hráč
-
- 1979 Příspěvků:
Starší mistr
- Location:Doma
Odesláno 09.11.2005 21:08
... bezela jsem se vyplakat do domu bardu ...
... s otevreou pusou jsem stala vedle nastenkare a koukala na ruiny domu, kde se prednesali ty nejkrasnejsi basne od uzasne krasne Nitetis, vitezky posledniho klani Rhilanon Lug ci veleznameho barda Aramila Galanodela.
*po chvili*
pichani u srdce neprestavalo a povrchni dech se studenym potem mi nepridaval na uklidneni ...
Rozhodla jsem se, ze sednu ve svem obvyklem podniku za sve oblibene hudby.
Maugrinovi polstare, natvrdla Callisto a hudebni skrinka dovedli vzdy zvednout naladu ...
... ohorela dyne a stojici pitoma Callisto mezi ohorelymi tramy me dostali na dno mych sil ...
... sedla jsem si na z jednu stranu ohorele lavicky a cekala ...
... s otevreou pusou jsem stala vedle nastenkare a koukala na ruiny domu, kde se prednesali ty nejkrasnejsi basne od uzasne krasne Nitetis, vitezky posledniho klani Rhilanon Lug ci veleznameho barda Aramila Galanodela.
*po chvili*
pichani u srdce neprestavalo a povrchni dech se studenym potem mi nepridaval na uklidneni ...
Rozhodla jsem se, ze sednu ve svem obvyklem podniku za sve oblibene hudby.
Maugrinovi polstare, natvrdla Callisto a hudebni skrinka dovedli vzdy zvednout naladu ...
... ohorela dyne a stojici pitoma Callisto mezi ohorelymi tramy me dostali na dno mych sil ...
... sedla jsem si na z jednu stranu ohorele lavicky a cekala ...
#24 Host_kuldinka_*
Host_kuldinka_*
-
- Host
Odesláno 12.11.2005 22:29
V kostele u kříže se modlí klečící kněžka.Ještě teď se třese zlobou a smutkem z toho co viděla na trhu a co slyšela.Jak mohla skupinka dobrodruhů zabít Drakonixe,jak vůbec mohla vztáhnout ruku na draka.Umí si vůbec někdo z nich představit tu bolest co teď zažívá Hardeen? Vstane a tiše jenom sama pro sebe :"Jak může někdo zabít draka?Vždyť to je jako zabít .......ach neee......můj miláček byl přeci jedním z nich."Znovu poklekne a modlí se za všechny zabité draky a prosí Oliose o odpuštění těm co to zavinili.
#25
Bedra
-
- Cech zlodejů
-
- 2360 Příspěvků:
Cechmistr
- Gender:Male
Odesláno 13.11.2005 00:28
Stala na vysokem previsu tycicim se nad Malkolnovym mlynem a kochala se nadhernou vyhlidkou. Blizky les, který se halil do temnoty, vypadal hroziveji nez obvykle. Nekde v dalce se zachvel vzduch. Poryv vetru který nesledoval Neliu malem shodil ze skaly do propasti pod ni. Zasramoceni kridel znamenalo jedine, jeji konec se rychle blizil. Novy vyhled na pristavajiciho draka v udoli se ji ani trochu nelibil. Prastary stinovy drak si ji nejspis nevsiml a odkracel nekam za svým bizarnim cilem. Nechtela zde jiz stravit zbytecne vteriny, které by mohli znamenat jeji odhaleni. Orel, kral nebeskych vysin krouzici vysoko na obloze, se snesl nize, aby si ji lepe prohledl. Krouzil stále nize az dosedl na nastavenou ruku hranicarky. Chvili ji pozoroval cernyma ocima a pak se odrazil a letel smerem k hlubokemu lesu. Divala se jak mizi do dali a vyrazila stejnym smerem, mumlaje něco o tom ze by se hodili kridla.
Temnota se usidlila i v hajku druidu, kde strazili obrovsti huorni klid lesa před vsemi vetrelci. Mistr Thraldor vypadal zamyslene a když uvidel prichazet Neliu, smutne se usmal a pozdravil: „Vitej Nelio.“ V jeho obliceji se zracil neklid a napeti. Nelia se lehce uklonila.
„Zdravim vas mistre v těchto zlych dnech. Vase sykorka mi dorucila vzkaz, tak jsem spechala jak jen to slo.“
Druid se opet bezutesne usmal a tak se ho zeptala na duvod jeho smutku. Druid jen pokyval hlavou a podal ji velky dubovy list na kterem byla napsana pisen barda Aramila o jeho milovane.
Jinak se věci žijí, jinak se o nich zpívá,
jinak se o nich sní a jiná pravda bývá.
Já prožil jsem si lásku a také o ní psal,
však vážit si jí začal, až mi ji život vzal.
Tak zpívat bych chtěl, o sudbě která bere,
o bezmoci a zlobě, jež na povrch se dere,
jak krásné je lásku najít a těžké si jí cenit,
o tom jak jsem ji ztratil a nemohu to změnit.
Její jméno bylo hvězda, v očích měla její záři,
když prsty přejížděl jsem po milované tváři.
Já z jejích úst rád a často sladký nektar pil,
kdyby zhynula ona, sám bych se usmrtil.
Tak omámen tóny láskyplné hudby,
já blázen neslyšel slova temné sudby.
Ta blížila se na křídlech černých vran,
aby pila krev z mých otevřených ran.
Že ženou pána temnot, sama stát se měla,
syna mu porodit, tak ta věštba zněla.
Po boku mu stanout hrozivá ve své kráse,
ztracena v temnotě a pokřivené spáse.
Jak překazit cestu hrozivé sudby tenat,
kde po pomoci pátrat a kde spasení hledat?
Ta touha zavedla ji pod zelených listů střechu,
odhodlanou ke všemu ve strachu a spěchu.
Tam moudří druidi, strážci rovnováhy,
věděli dobře, jak vychýlit osudu váhy.
Dali ji napít ještě horké dračí krve,
jejíž chuť pocítila na svých rtech prve.
Tak roztrhali spolu, temné sudby sítě,
ta žena nebude mít, už nikdy vlastní dítě.
Netřeba slzy ronit, pro nezrozené děti,
vždyť úsloví praví, účel prostředky světí.
Smutkem přemožena, prý ztratila se v lese,
kterým se věčně, teskný šepot nese.
A já se ptám, co dělí dobro a krutost,
kde končí zlo a kde začíná nutnost.
Tak ztratil jsem, ženu co sem miloval,
ženu kterou ani sám osud nezdolal.
Lehce se to poslouchá, ale těžce o tom píši,
jiné je však vypít až do dna smutku číši.
Po precteni Nelia slabe vzlykla a utrela si do ruky slzu, která stekala po jeji tvari. Porad ale nechapala co tim druid mysli. Povedel ji pribeh o Amber, vyvolene temneho pana, která mu ma porodit dite, ktere pak ovladne svet. Delal si vycitky za to co udelal, ikdyz jednal v nutnosti. Doufal, ze se jednoho dne vrati, ale ted nebyla k nalezeni. Patron ohne a neoficialni hlava rady se na ni opet dlouze zadiva: „Jsi ji podobna vis? Ona mela jen vlasy barvy vceliho medu. Mela pronikave oci…,“ a opet se zasnil. Nelia se na nej opet nechapave podivala. Az po tom co ji řekl svůj navrh zakoktala: „Ja ja jak to myslite? Ja mam jit k vyslancum pekelnym a predstirat, ze jsem ona? Vzdyt ja ja jsem strasne slaba, mistre. Nedokazu to.“ V jejim hlase ted byla patrna beznadej a hlavne strach. Thraldor zavrtel razne hlavou: „Nemas pravdu ma mila, prezila jsi pronasledovani drowu, to jen tak někdo nedokaze,“ na chvili se odmlcel. „Navíc to nikdo jiny nedokaze ale nemohu ti to naridit, musis to vykonat z vlastní vule. Temny pan se nedostal tenkrat na svobodu jen tak, k otevreni brany něco potreboval, byl to mocny artefakt. Vis o cem mluvim?“ Zadival se na ni tentokrat soucitne. „A ano, myslite ten kamen vyrobeny před davnymi veky?“ Prikyvl: „Myslim ze tam ještě nekde je. Kdybys ho nasla, dal by se vyresit ten problem s tmou. A taky problemy ze spanim,“ zadival se na ni tentokrat vyznamne. Nelia jen tise prikyvla na srozumnenou a poslouchala co musí udelat. „Jednej rychle, ale ne bez rozmyslu, pujde o utajeni. Musis stiny oklamat, ze ty jsi ona. At ti pomuze jen ten, komu veris. Hlavou ji probleskl Krolmar a Tery a zaroven nejistota. Sama tedy nemá jit ale kdo by ji mohl pomoct v tak obtiznem ukolu? Rozloucila se a spechala smerem k mestu.
Na trhu potkala jen Chill, ale ta ji jen kupodivu nevrle sjela pohledem. Tak kdo? U kovadlin kovari prodavali sve zbozi ale nemohla najit nikoho, kdo by ji mohl pomoci. Tu spatrila jak si to masiruje kolem Syw, tak ho ihned odchytila. Jen mavl rukou na pozdrav a uz chtel pokracovat, když mu Neli rekla ze ji posila Thraldor a je to dulezite. Hned nato se ji za zady objevil jeji drahy Krolmar a druzina uz byla kompletni. Preci jen jde o utajeni a ti dva se jako mi strazci urcite hodi. Povedela jim to co slysela v hajku o velkeho druida a zamyslela se: „Pry mela vlasy zlate jako jarni vceli med, ty moje jsou hnede jako kura zdraveho stromu. Budeme potrebovat nejakou barvu.“ Syw vytahl z batuzku kvetinu zlatave barvy: „Třeba takovou?“ Vsichni se zahledeli ke krejcirskym stolum kde stala zacinajci krejcirka se svým dvojcetem. Opodal Calisto, v rozvalinach Maugrimovy krcmy, postavila kotlik s vodou na ohen. „Copak to budes varit Calisto?“ zeptala se Neli.
„Aale jen caj,“ odpovedela krasna divka s usmevem.
„A mohli bychom si na chvili pujcit ten kotlik? Ale caj si asi potom uz neudelas,“ zahihnala se Nel.
„No proc ne,“ pokrcila rameny pracovnice byvale hospody co tu před par tydny stala. Tak syw hodil kvetinu do vody a zacal michat. Za chvili byla jiz barva na svete, tak ji nalil do nadobky po pivu kterou vyprazdnil na jeden zatah.
Za par chvil uz byli na ceste. Ještě stihli Tery rict kam mají namireno a ze kdyby jejich skupina potrebovala pomoct, posle vzkaz. Na oblohu vykoukl mesic a tak se vydali obchodnickou stezkou. Celou dobu jim cestu zneprijemnovala ruzna havet v podobe pavouku, ale z pomoci Sywovych fint se jich vetsinu podarilo obejit. Za dalsich par chvil uz stali před temnotou opredenym udolim. Statny zalesak vytahl z batohu namichanou barvu a podal ji Neli. Ta si cely obsah vylila na vlasy a rovnomerne rozetrela. Rozhodli se pokracovat dále. Když vstoupili na prokletou pudu okamzite je napadl zly duch. Neli strhla helmu a duch se s jekotem stahl. Opodal je uz cekala vysoka zahalena postava, která jim se syčivým hlasem zastoupila cestu: :Ssssstat! Kdo jsssste?“ když zjistila ze se jedna o panovu nevestu okamzite zkrotl a vyvolal portal. Ten je mel zasnest za strazcem, ktereho musí porazit a pak bude konecne jeho pan volny. Dobrodruzi se na sebe podivali poslili sve smysli kouzly a lektvary a vydali se v neblahem ocekavani do neznama. Vystopili do kouzly osvetlene mistnosti se tremi branami. Uprostred, magickymi symboly popsane podlahy, ve vzduchu levitoval mec. Uz chtel zautocit s tim, ze jim nedovoli otevrit branu a uvolnit tak temneho pana. V tom ale Nelie doslo, ze asi nebude zly, coz ji Krolmar s jistotou potvrdil. A tak se mu rozhodla rict pravdu. Strazce se citil zmaten tim, ze demoni k nemu pustili nekoho jineho nez amber a tak s vlastnim uspokojenim vydal kamen bez odporu. Druzina podekovala a jala se rychle k odchodu protože se zacala mistnost mohutne otrasat. S jejich odchodem cela mistnost a jeji vchody do cizich svetu prestaly existovat. Alespon do doby nez je zase někdo otevre.
Thraldor potesene zamrucel když videl hranicarku zivou a zdravou. „Ten kamen si nech Nelio a strez ho jak dokazes. Nedovol, aby jej ziskal nekromant z jihu. Pouzij ho abys zabranila nocnim muram. Pouzij ho na odstraneni te zatracene tmy.“
Nelia se v duchu poprve za dlouhou dobu usmala, snad to konecne zkonci a ja se budu moct poradne vyspat.
Temnota se usidlila i v hajku druidu, kde strazili obrovsti huorni klid lesa před vsemi vetrelci. Mistr Thraldor vypadal zamyslene a když uvidel prichazet Neliu, smutne se usmal a pozdravil: „Vitej Nelio.“ V jeho obliceji se zracil neklid a napeti. Nelia se lehce uklonila.
„Zdravim vas mistre v těchto zlych dnech. Vase sykorka mi dorucila vzkaz, tak jsem spechala jak jen to slo.“
Druid se opet bezutesne usmal a tak se ho zeptala na duvod jeho smutku. Druid jen pokyval hlavou a podal ji velky dubovy list na kterem byla napsana pisen barda Aramila o jeho milovane.
Jinak se věci žijí, jinak se o nich zpívá,
jinak se o nich sní a jiná pravda bývá.
Já prožil jsem si lásku a také o ní psal,
však vážit si jí začal, až mi ji život vzal.
Tak zpívat bych chtěl, o sudbě která bere,
o bezmoci a zlobě, jež na povrch se dere,
jak krásné je lásku najít a těžké si jí cenit,
o tom jak jsem ji ztratil a nemohu to změnit.
Její jméno bylo hvězda, v očích měla její záři,
když prsty přejížděl jsem po milované tváři.
Já z jejích úst rád a často sladký nektar pil,
kdyby zhynula ona, sám bych se usmrtil.
Tak omámen tóny láskyplné hudby,
já blázen neslyšel slova temné sudby.
Ta blížila se na křídlech černých vran,
aby pila krev z mých otevřených ran.
Že ženou pána temnot, sama stát se měla,
syna mu porodit, tak ta věštba zněla.
Po boku mu stanout hrozivá ve své kráse,
ztracena v temnotě a pokřivené spáse.
Jak překazit cestu hrozivé sudby tenat,
kde po pomoci pátrat a kde spasení hledat?
Ta touha zavedla ji pod zelených listů střechu,
odhodlanou ke všemu ve strachu a spěchu.
Tam moudří druidi, strážci rovnováhy,
věděli dobře, jak vychýlit osudu váhy.
Dali ji napít ještě horké dračí krve,
jejíž chuť pocítila na svých rtech prve.
Tak roztrhali spolu, temné sudby sítě,
ta žena nebude mít, už nikdy vlastní dítě.
Netřeba slzy ronit, pro nezrozené děti,
vždyť úsloví praví, účel prostředky světí.
Smutkem přemožena, prý ztratila se v lese,
kterým se věčně, teskný šepot nese.
A já se ptám, co dělí dobro a krutost,
kde končí zlo a kde začíná nutnost.
Tak ztratil jsem, ženu co sem miloval,
ženu kterou ani sám osud nezdolal.
Lehce se to poslouchá, ale těžce o tom píši,
jiné je však vypít až do dna smutku číši.
Po precteni Nelia slabe vzlykla a utrela si do ruky slzu, která stekala po jeji tvari. Porad ale nechapala co tim druid mysli. Povedel ji pribeh o Amber, vyvolene temneho pana, která mu ma porodit dite, ktere pak ovladne svet. Delal si vycitky za to co udelal, ikdyz jednal v nutnosti. Doufal, ze se jednoho dne vrati, ale ted nebyla k nalezeni. Patron ohne a neoficialni hlava rady se na ni opet dlouze zadiva: „Jsi ji podobna vis? Ona mela jen vlasy barvy vceliho medu. Mela pronikave oci…,“ a opet se zasnil. Nelia se na nej opet nechapave podivala. Az po tom co ji řekl svůj navrh zakoktala: „Ja ja jak to myslite? Ja mam jit k vyslancum pekelnym a predstirat, ze jsem ona? Vzdyt ja ja jsem strasne slaba, mistre. Nedokazu to.“ V jejim hlase ted byla patrna beznadej a hlavne strach. Thraldor zavrtel razne hlavou: „Nemas pravdu ma mila, prezila jsi pronasledovani drowu, to jen tak někdo nedokaze,“ na chvili se odmlcel. „Navíc to nikdo jiny nedokaze ale nemohu ti to naridit, musis to vykonat z vlastní vule. Temny pan se nedostal tenkrat na svobodu jen tak, k otevreni brany něco potreboval, byl to mocny artefakt. Vis o cem mluvim?“ Zadival se na ni tentokrat soucitne. „A ano, myslite ten kamen vyrobeny před davnymi veky?“ Prikyvl: „Myslim ze tam ještě nekde je. Kdybys ho nasla, dal by se vyresit ten problem s tmou. A taky problemy ze spanim,“ zadival se na ni tentokrat vyznamne. Nelia jen tise prikyvla na srozumnenou a poslouchala co musí udelat. „Jednej rychle, ale ne bez rozmyslu, pujde o utajeni. Musis stiny oklamat, ze ty jsi ona. At ti pomuze jen ten, komu veris. Hlavou ji probleskl Krolmar a Tery a zaroven nejistota. Sama tedy nemá jit ale kdo by ji mohl pomoct v tak obtiznem ukolu? Rozloucila se a spechala smerem k mestu.
Na trhu potkala jen Chill, ale ta ji jen kupodivu nevrle sjela pohledem. Tak kdo? U kovadlin kovari prodavali sve zbozi ale nemohla najit nikoho, kdo by ji mohl pomoci. Tu spatrila jak si to masiruje kolem Syw, tak ho ihned odchytila. Jen mavl rukou na pozdrav a uz chtel pokracovat, když mu Neli rekla ze ji posila Thraldor a je to dulezite. Hned nato se ji za zady objevil jeji drahy Krolmar a druzina uz byla kompletni. Preci jen jde o utajeni a ti dva se jako mi strazci urcite hodi. Povedela jim to co slysela v hajku o velkeho druida a zamyslela se: „Pry mela vlasy zlate jako jarni vceli med, ty moje jsou hnede jako kura zdraveho stromu. Budeme potrebovat nejakou barvu.“ Syw vytahl z batuzku kvetinu zlatave barvy: „Třeba takovou?“ Vsichni se zahledeli ke krejcirskym stolum kde stala zacinajci krejcirka se svým dvojcetem. Opodal Calisto, v rozvalinach Maugrimovy krcmy, postavila kotlik s vodou na ohen. „Copak to budes varit Calisto?“ zeptala se Neli.
„Aale jen caj,“ odpovedela krasna divka s usmevem.
„A mohli bychom si na chvili pujcit ten kotlik? Ale caj si asi potom uz neudelas,“ zahihnala se Nel.
„No proc ne,“ pokrcila rameny pracovnice byvale hospody co tu před par tydny stala. Tak syw hodil kvetinu do vody a zacal michat. Za chvili byla jiz barva na svete, tak ji nalil do nadobky po pivu kterou vyprazdnil na jeden zatah.
Za par chvil uz byli na ceste. Ještě stihli Tery rict kam mají namireno a ze kdyby jejich skupina potrebovala pomoct, posle vzkaz. Na oblohu vykoukl mesic a tak se vydali obchodnickou stezkou. Celou dobu jim cestu zneprijemnovala ruzna havet v podobe pavouku, ale z pomoci Sywovych fint se jich vetsinu podarilo obejit. Za dalsich par chvil uz stali před temnotou opredenym udolim. Statny zalesak vytahl z batohu namichanou barvu a podal ji Neli. Ta si cely obsah vylila na vlasy a rovnomerne rozetrela. Rozhodli se pokracovat dále. Když vstoupili na prokletou pudu okamzite je napadl zly duch. Neli strhla helmu a duch se s jekotem stahl. Opodal je uz cekala vysoka zahalena postava, která jim se syčivým hlasem zastoupila cestu: :Ssssstat! Kdo jsssste?“ když zjistila ze se jedna o panovu nevestu okamzite zkrotl a vyvolal portal. Ten je mel zasnest za strazcem, ktereho musí porazit a pak bude konecne jeho pan volny. Dobrodruzi se na sebe podivali poslili sve smysli kouzly a lektvary a vydali se v neblahem ocekavani do neznama. Vystopili do kouzly osvetlene mistnosti se tremi branami. Uprostred, magickymi symboly popsane podlahy, ve vzduchu levitoval mec. Uz chtel zautocit s tim, ze jim nedovoli otevrit branu a uvolnit tak temneho pana. V tom ale Nelie doslo, ze asi nebude zly, coz ji Krolmar s jistotou potvrdil. A tak se mu rozhodla rict pravdu. Strazce se citil zmaten tim, ze demoni k nemu pustili nekoho jineho nez amber a tak s vlastnim uspokojenim vydal kamen bez odporu. Druzina podekovala a jala se rychle k odchodu protože se zacala mistnost mohutne otrasat. S jejich odchodem cela mistnost a jeji vchody do cizich svetu prestaly existovat. Alespon do doby nez je zase někdo otevre.
Thraldor potesene zamrucel když videl hranicarku zivou a zdravou. „Ten kamen si nech Nelio a strez ho jak dokazes. Nedovol, aby jej ziskal nekromant z jihu. Pouzij ho abys zabranila nocnim muram. Pouzij ho na odstraneni te zatracene tmy.“
Nelia se v duchu poprve za dlouhou dobu usmala, snad to konecne zkonci a ja se budu moct poradne vyspat.
Příspěvek upravil Bedra: 13.11.2005 00:37
#26
Ararat
-
- Hráč
-
- 470 Příspěvků:
Tovaryš
- Gender:Male
Odesláno 13.11.2005 18:00
Všichni kolem jásali, vždyť dračí hrozba právě pominula. Ale Ravi mlčel a zamyšleně hleděl před sebe. Potom se rozhlédl kolem sebe a nevěřícně zamrkal. Zdálo se, že všichni jsou tak nadšení a dojatí šťastným koncem, že Alfana vůbec neposlouchali. Ale Ravi měl tu scénu stále před očima:
Obrovský drak se tyčil na zástupem Alicijských a děkoval jim za pomoc. Potom jakoby pro sebe prohodil: „Už jsem myslel, že je po mně. V poslední době se mi démoni zdají mnohem silnější a divočejší, jako by jim nějaká temná moc dávala sílu“. Nikdo kromě Raviho tomu nevěnoval pozornost a než se vzpamatoval a odvážil se na draka promluvit, mocná bytost se naposledy rozhlédla po davu před sebou, roztáhla křídla a vznesla se k obloze.
Ravi potřásl hlavou a násilím zahnal chmurné myšlenky, které se mu vkrádaly do mysli. Tohle není věc, kterou by měl promýšlet sám. Ještě jednou se rozhlédl a v davu zahlédl mága Zorathuse, jehož zamyšlená tvář ostře kontrastovala s rozesmátými obličeji zbytku davu. Ten by mu to mohl osvětlit. Než se však Ravi probojoval davem až k mágovi, ten udělal pár magických gest a zmizel. Ravi si povzdechl a vykročil směrem k mágovu sídlu...
Obrovský drak se tyčil na zástupem Alicijských a děkoval jim za pomoc. Potom jakoby pro sebe prohodil: „Už jsem myslel, že je po mně. V poslední době se mi démoni zdají mnohem silnější a divočejší, jako by jim nějaká temná moc dávala sílu“. Nikdo kromě Raviho tomu nevěnoval pozornost a než se vzpamatoval a odvážil se na draka promluvit, mocná bytost se naposledy rozhlédla po davu před sebou, roztáhla křídla a vznesla se k obloze.
Ravi potřásl hlavou a násilím zahnal chmurné myšlenky, které se mu vkrádaly do mysli. Tohle není věc, kterou by měl promýšlet sám. Ještě jednou se rozhlédl a v davu zahlédl mága Zorathuse, jehož zamyšlená tvář ostře kontrastovala s rozesmátými obličeji zbytku davu. Ten by mu to mohl osvětlit. Než se však Ravi probojoval davem až k mágovi, ten udělal pár magických gest a zmizel. Ravi si povzdechl a vykročil směrem k mágovu sídlu...
#27
Ter Leeloo II
-
- Admin
-
- 2528 Příspěvků:
Cechmistr
- Gender:Male
Odesláno 14.11.2005 08:37
Sedela uprostred zpustoseneho trhu. Jeji neutralni vyraz v jejim, bezne se usmivajicim, obliceji jasne rikal, ze veci zdaleka nejsou takove, jake by si je prala. Jeji oci pomalu zkoumaly okoli. Byla pripravena kdykoliv vyskocit a postavit se dalsi draci hrozbe, pomoci ranenemu ci pomoci pri uklizeni nasledku minule navstevy stinu z hor.
Tu je spatrila, propletali se mezi troskami a trhovcema. Paladin Krolmar v zelene zbroji, Syw hranicar se svym mechovym ucesem a Nelia, Sywova zenska obdoba a Krolmarova mila. Pozorovala jak Syw kraci zas svym jistym krokem, neupoutava zbytecne pozornost, ale presto sam vse pozorne sleduje. Zahral ji pocit, ze Syw je opet v poradku. Vzpomnela si na udalost z Oblezene vesnice, kde spolu skrizili zbrane. Tenkrat ji stesti nepralo a musela si zivot zachranit vcasnym uprkem z hospody, ale jeho zla duse byla tak zaslepena, ze zahy padla do pasti a nyni tu mohl kracet mestem po boku Nelii a Krolmara.
Avsak v pohledu teto trojice, bez mrknuti a bez jedineho slova, byla videt starost. Oci sedici knezky se setkaly s Neliinymi a jen maly naznak stacil, aby se knezka postavila a vyckala prichodu teto trojice. „Dobry den Tery, mohu s vami prosim mluvit ?“ potvrdila Nelia domnenky. Poodesli kousek za polozboreny stanek, kde momentalne nikdo nebyl a Nelia povypravela elfce o setkani s Thraldorem. „Musi si myslet, ze ja jsem Amber. Byla bych rada, kdyby jste mohla jit s nami, ale okolnosti to asi nedovoli. Musi to byt nenapadne a jiz pujdu s Krolmarem a Sywem, ale prosim budte pripravena, kdyby bylo potreba vasi pomoci, dame vam vedet.“ Vsichni se rozloucili. Nyni jim koukala na zada. Pokracovali ve sve chuzi do Alicijske rezidence.
„Ne, nemohu je preci nechat jit tam upne samotne, musim byt na blizku. Nelia rikala skrz Udoli stinu a mozna dale za branu. Syw preci s nami byl za Branou osudu, musi vedet, ze demoni jsou na ne prilis silni. Ne ! Budu jim tam ku pomoci.“ proletlo hlavou Tery a sotva trojice zmizela mezi obytnymi domy Rezidence, rozebehla se jinou cestou avsak se stejnym cilem. Vbehla do Lesiku, kde si kratce odpocinula, nabrala silu na dlouhou cestu k jezeru a dale. Zahalila se do ochrannych kouzel a nechala sve telo rozplynout. Ac byla tma, mirne zariskovala veric ve svou ochranu kouzly a probehla Temnym lesem obyvanym Drowy. Dostala se tak pred trojici, kracejici jinou casti lesa.
Prvni stinovy vyslanec Pochybnosti se rozplynul, kdyz jeho temer nehmotnym telem projel Teryin zivotem a dobrem zarici mec. Jen kratka chvilka ji stacila nez stanula pred branou. Z batuzku vytahla zabaleny klic s lebkou na konci. Brana se rozevrela. „Pokud sem opravdu prijdou budu jim za zady pripravena pomoci !“ prohodila si pro sebe a vkrocila mezi skaly, kde chtela prozkoumat, zda tu na ne neceka nejake nebezpeci.
Hodiny mijely a ti tri nikde. Den vystridala noc, ikdyz zde pobliz Planiny demonu se barva oblohy temer nezmenila. Probdela celou noc s rukou na meci, ale Nelia s doprovodem nedorazila. „Je to dobre ? Nemuseli az sem ? Nebo potrebovali pomoc jiz nekde drive ?“ Cekala jeste cely den, ale s novym vecerem se vydala zpet. Prozkoumavala okoli zda je nenajde, ale marne. Vydala se do mesta s nadeji, ze se uspesne jiz davno vratili. Kdyz vstupovala na trznici zahledla je jak zrovna prihazeji. Zas vsichni vedle sebe, unava na nich byla znat, ale v ocich radost. Tery se posadila na lavicku, delala, ze tu sedi jiz dlouho a o nich nevi, pockala az prisli k ni.
„Ano, tak Nelia ma kamen vedeni. Nabidla se, ze nam jej zapujci k dracimu ritualu. Znamena to vsak, ze svet spatril dalsi kamen. Maahr vsak rikala: “sesty drak stravi”. Ja vim pouze o peti. Bylo proroctvi chybne, nebo jiz je na svete kamen o kterem nevim ?“
Zkousela se presvedcit, ze Kelian se snad noveho kamene vedeni nedopatra. Ale dobre vedela, ze jeho odhodlanost mu jednou prinese informaci, kde dalsi kamen hledat. Pozvedla svuj mec nad hlavu a jeji rty se dotkly rukojete: „My se ale Kelianovi postavime, uvidime koho budeme chranit. Draka ci Neliu ? Snad ale majitel bude vice na ocich, nez nenalezitelna Devin.“
Tu je spatrila, propletali se mezi troskami a trhovcema. Paladin Krolmar v zelene zbroji, Syw hranicar se svym mechovym ucesem a Nelia, Sywova zenska obdoba a Krolmarova mila. Pozorovala jak Syw kraci zas svym jistym krokem, neupoutava zbytecne pozornost, ale presto sam vse pozorne sleduje. Zahral ji pocit, ze Syw je opet v poradku. Vzpomnela si na udalost z Oblezene vesnice, kde spolu skrizili zbrane. Tenkrat ji stesti nepralo a musela si zivot zachranit vcasnym uprkem z hospody, ale jeho zla duse byla tak zaslepena, ze zahy padla do pasti a nyni tu mohl kracet mestem po boku Nelii a Krolmara.
Avsak v pohledu teto trojice, bez mrknuti a bez jedineho slova, byla videt starost. Oci sedici knezky se setkaly s Neliinymi a jen maly naznak stacil, aby se knezka postavila a vyckala prichodu teto trojice. „Dobry den Tery, mohu s vami prosim mluvit ?“ potvrdila Nelia domnenky. Poodesli kousek za polozboreny stanek, kde momentalne nikdo nebyl a Nelia povypravela elfce o setkani s Thraldorem. „Musi si myslet, ze ja jsem Amber. Byla bych rada, kdyby jste mohla jit s nami, ale okolnosti to asi nedovoli. Musi to byt nenapadne a jiz pujdu s Krolmarem a Sywem, ale prosim budte pripravena, kdyby bylo potreba vasi pomoci, dame vam vedet.“ Vsichni se rozloucili. Nyni jim koukala na zada. Pokracovali ve sve chuzi do Alicijske rezidence.
„Ne, nemohu je preci nechat jit tam upne samotne, musim byt na blizku. Nelia rikala skrz Udoli stinu a mozna dale za branu. Syw preci s nami byl za Branou osudu, musi vedet, ze demoni jsou na ne prilis silni. Ne ! Budu jim tam ku pomoci.“ proletlo hlavou Tery a sotva trojice zmizela mezi obytnymi domy Rezidence, rozebehla se jinou cestou avsak se stejnym cilem. Vbehla do Lesiku, kde si kratce odpocinula, nabrala silu na dlouhou cestu k jezeru a dale. Zahalila se do ochrannych kouzel a nechala sve telo rozplynout. Ac byla tma, mirne zariskovala veric ve svou ochranu kouzly a probehla Temnym lesem obyvanym Drowy. Dostala se tak pred trojici, kracejici jinou casti lesa.
Prvni stinovy vyslanec Pochybnosti se rozplynul, kdyz jeho temer nehmotnym telem projel Teryin zivotem a dobrem zarici mec. Jen kratka chvilka ji stacila nez stanula pred branou. Z batuzku vytahla zabaleny klic s lebkou na konci. Brana se rozevrela. „Pokud sem opravdu prijdou budu jim za zady pripravena pomoci !“ prohodila si pro sebe a vkrocila mezi skaly, kde chtela prozkoumat, zda tu na ne neceka nejake nebezpeci.
Hodiny mijely a ti tri nikde. Den vystridala noc, ikdyz zde pobliz Planiny demonu se barva oblohy temer nezmenila. Probdela celou noc s rukou na meci, ale Nelia s doprovodem nedorazila. „Je to dobre ? Nemuseli az sem ? Nebo potrebovali pomoc jiz nekde drive ?“ Cekala jeste cely den, ale s novym vecerem se vydala zpet. Prozkoumavala okoli zda je nenajde, ale marne. Vydala se do mesta s nadeji, ze se uspesne jiz davno vratili. Kdyz vstupovala na trznici zahledla je jak zrovna prihazeji. Zas vsichni vedle sebe, unava na nich byla znat, ale v ocich radost. Tery se posadila na lavicku, delala, ze tu sedi jiz dlouho a o nich nevi, pockala az prisli k ni.
„Ano, tak Nelia ma kamen vedeni. Nabidla se, ze nam jej zapujci k dracimu ritualu. Znamena to vsak, ze svet spatril dalsi kamen. Maahr vsak rikala: “sesty drak stravi”. Ja vim pouze o peti. Bylo proroctvi chybne, nebo jiz je na svete kamen o kterem nevim ?“
Zkousela se presvedcit, ze Kelian se snad noveho kamene vedeni nedopatra. Ale dobre vedela, ze jeho odhodlanost mu jednou prinese informaci, kde dalsi kamen hledat. Pozvedla svuj mec nad hlavu a jeji rty se dotkly rukojete: „My se ale Kelianovi postavime, uvidime koho budeme chranit. Draka ci Neliu ? Snad ale majitel bude vice na ocich, nez nenalezitelna Devin.“
#28
Ter Leeloo II
-
- Admin
-
- 2528 Příspěvků:
Cechmistr
- Gender:Male
Odesláno 14.11.2005 09:11
„Kamen vedeni by mel byt k dispozici. Musime se vypravit pro posledni a nejdulezitejsi cast. Pro draci vejce.“ z oblohy se snesl orel, „Vzpominate Thoriku ?“ Jeji kolega Ochrance prikyvl: „Ano, schovane tam, kde zima je nejvetsi. Myslim, ze nas ceka cesta na sever do Morlagskych kraju.“ Orel se promenil v zenu, patronku zeme. „Prinasim vam nedobre zpravy od mistra Thraldora. Nad Dracimi horami se shlukuje obrovske mnozstvi stinovych draku. Mohem vetsi, nez kdy bylo zaznamenano. Budte obezretni, pripravte se na ne, doufam, ze vase mesto proti nim obstoji.“ s pranim mnoha stesti se promenila zpet v operence a odletla kamsi do dali.
„Je cas jednat !“ shodli se oba Ochranci. Informovali kapitana Arta a zacali shanet dobrodruhy, kterym osud mesta nebyl lhostejny. Postupne se pridavali dalsi a dalsi, a kdyz se vsichni nahrnuli pred kapitana lodi, ktera by je mohla odvest na sever ostrova, nemel moc radost prevazet takovou tlupu. Nekteri sice stravili cestu v predklonu pres zabradli a se zelenou barvou, ale po prirazeni k severnimu brehu je z nevolnosti rychle probrali nebezpecni pavouci.
Zdalo se, ze sama priroda se jim stavela do cesty a nechtela pripustit, aby bylo vysvobozeno vejce s malym drakolichem. Obzivle stromy a pavouci se jim stale snazili zabranit dojit k branam Morlagu. Marne, dobrodruhu bylo na ne prilis moc. Brana se otevrela, vstoupili mezi skupinky zdejsich hlidajicich zoldneru. Ani ti jim nechteli uvolnit cenu k dolu a jejich agresivita je stala zivot.
Vsichni stali pred vchodem, navlekali na sebe co nejteplejsi vybaveni a nekteri i helmy, ktere primo pro tuto vypravu ukoval Strigi. Prvni krok do kralovstvi ledu, prvni omrzliny a drkotajici zuby. Prvnim patrem prosli bez problemu, ale v druhem jiz mene otuzilejsi navstevnici zacali mit existencni problemy. Ale Maahr rikala, tam kde je mraz nejvetsi. Cekalo je jeste jedno patro dolu. Tam jiz vstoupili jen ti nejodhodlanejsi, ostatni se museli urychlene vratit nahoru jinak by velmi rychle umrzli. Thorik, zkuseny a odolny hornik, Gerald a Tery prohledavali kazde zakouti sachet a hledali stopu. Brzy se k nim pridal jeste Tolinus.
Osud tomu tak chtel a Thorik na kousku ledu uklouzl a s mirnym heknutim dopadl na zem. Kdyz se zvedal zahledl pri zemi drobnou sterbinku ve stene, ktera nasvedcovala tomu, ze je tam duty prostor. Tato vetev chodby byla oznacena znackou, ze zde neni zadny vhodny material. Tak neni divu, ze zde jiz desitky let nikdo nekopal. „Zkusme to tady.“ ukazal Thorik na sterbinu a pozvedl pripraveny krumpac. Dlouho kopali a mraz se na nich podepisoval, vyjma Thorika, obrovskou silou. Tery malem ani nestacila vybirat ze svych lekaren bylinne extrakty na rozproudeni krve a zahrati, Gerald si pomahal kouzly. Vykopali nekolik sahu dlouhy tunel, s dalsim sekanim do steny opadla ledova hradba a pred nimi se objevila mala skulinka s vejcem. Velke bile vejce s cernymi fleky a pruhy zde v zime odpocivalo a nemohlo se vylihnout.
Pred vchodem do dolu jiz cekali ostatni a pretlacovali se u maleho ohynku. Kdyz vsak vysla ctverice polorampouchu, o kterych malem zacali pochybovat, ze prezili, ihned se od ohne odvratili a vyptavali se, zda nasli. Posledni vysel Thorik s vejcem peclive obalenym snehem a ledem. Radostny vyraz z tvarim jim vsak bleskove vyhnalo obrovske zemetreseni. Thorik tak tak udrzel vejce, ale citil, ze je to prave drakolichuv zarodek, co zpusobilo to zemetreseni.
Znenadani pred nimi stanul sam mistr Zorathus: „Zdravim vas, koukam, ze se vam podarilo najit vejce.“ pohledl na Tery, „Mate jiz vse potrebne pro ritual ?“ Tery mu predlozila strucne stav veci a Alicijsky mag byl spokojen: „Chvatejte, casu je prilis malo. Pospeste pred chram Pohody, tam na vas pockam a sezenu Alfana.“ na zaver z jeho ust zaznelo nekolik nesrozumitelnych slov a Zorathus zmizel.
„Je cas jednat !“ shodli se oba Ochranci. Informovali kapitana Arta a zacali shanet dobrodruhy, kterym osud mesta nebyl lhostejny. Postupne se pridavali dalsi a dalsi, a kdyz se vsichni nahrnuli pred kapitana lodi, ktera by je mohla odvest na sever ostrova, nemel moc radost prevazet takovou tlupu. Nekteri sice stravili cestu v predklonu pres zabradli a se zelenou barvou, ale po prirazeni k severnimu brehu je z nevolnosti rychle probrali nebezpecni pavouci.
Zdalo se, ze sama priroda se jim stavela do cesty a nechtela pripustit, aby bylo vysvobozeno vejce s malym drakolichem. Obzivle stromy a pavouci se jim stale snazili zabranit dojit k branam Morlagu. Marne, dobrodruhu bylo na ne prilis moc. Brana se otevrela, vstoupili mezi skupinky zdejsich hlidajicich zoldneru. Ani ti jim nechteli uvolnit cenu k dolu a jejich agresivita je stala zivot.
Vsichni stali pred vchodem, navlekali na sebe co nejteplejsi vybaveni a nekteri i helmy, ktere primo pro tuto vypravu ukoval Strigi. Prvni krok do kralovstvi ledu, prvni omrzliny a drkotajici zuby. Prvnim patrem prosli bez problemu, ale v druhem jiz mene otuzilejsi navstevnici zacali mit existencni problemy. Ale Maahr rikala, tam kde je mraz nejvetsi. Cekalo je jeste jedno patro dolu. Tam jiz vstoupili jen ti nejodhodlanejsi, ostatni se museli urychlene vratit nahoru jinak by velmi rychle umrzli. Thorik, zkuseny a odolny hornik, Gerald a Tery prohledavali kazde zakouti sachet a hledali stopu. Brzy se k nim pridal jeste Tolinus.
Osud tomu tak chtel a Thorik na kousku ledu uklouzl a s mirnym heknutim dopadl na zem. Kdyz se zvedal zahledl pri zemi drobnou sterbinku ve stene, ktera nasvedcovala tomu, ze je tam duty prostor. Tato vetev chodby byla oznacena znackou, ze zde neni zadny vhodny material. Tak neni divu, ze zde jiz desitky let nikdo nekopal. „Zkusme to tady.“ ukazal Thorik na sterbinu a pozvedl pripraveny krumpac. Dlouho kopali a mraz se na nich podepisoval, vyjma Thorika, obrovskou silou. Tery malem ani nestacila vybirat ze svych lekaren bylinne extrakty na rozproudeni krve a zahrati, Gerald si pomahal kouzly. Vykopali nekolik sahu dlouhy tunel, s dalsim sekanim do steny opadla ledova hradba a pred nimi se objevila mala skulinka s vejcem. Velke bile vejce s cernymi fleky a pruhy zde v zime odpocivalo a nemohlo se vylihnout.
Pred vchodem do dolu jiz cekali ostatni a pretlacovali se u maleho ohynku. Kdyz vsak vysla ctverice polorampouchu, o kterych malem zacali pochybovat, ze prezili, ihned se od ohne odvratili a vyptavali se, zda nasli. Posledni vysel Thorik s vejcem peclive obalenym snehem a ledem. Radostny vyraz z tvarim jim vsak bleskove vyhnalo obrovske zemetreseni. Thorik tak tak udrzel vejce, ale citil, ze je to prave drakolichuv zarodek, co zpusobilo to zemetreseni.
Znenadani pred nimi stanul sam mistr Zorathus: „Zdravim vas, koukam, ze se vam podarilo najit vejce.“ pohledl na Tery, „Mate jiz vse potrebne pro ritual ?“ Tery mu predlozila strucne stav veci a Alicijsky mag byl spokojen: „Chvatejte, casu je prilis malo. Pospeste pred chram Pohody, tam na vas pockam a sezenu Alfana.“ na zaver z jeho ust zaznelo nekolik nesrozumitelnych slov a Zorathus zmizel.
#29
Ter Leeloo II
-
- Admin
-
- 2528 Příspěvků:
Cechmistr
- Gender:Male
Odesláno 15.11.2005 09:31
Cekal je, tak jak slibil, pred Chramem pohody. Nez sem dosli jeste nekolikrat se zatrasla zeme a zdalo se, ze intervaly se zkracuji. Vazne to navodilo atmosferu, ze casu neni na zbyt. Tery jen doufala, ze brzy najde Neliu a s ni kamen potrebny k ritualu. Nastesti stacilo se jen poradne rozhlednout mezi troskami trznice.
Nad hlavami vsech okolostojicich se ozval v posledni dobe ne prilis oblibeny zvuk dracich kridel. Avsak tentokrat misto tmavych stinu se k zemi snasel zarive zlaty drak. Jeho obrovske supinne platy odrazely tolik slunecnich paprsku, ze Alfan vypadal, ze sam sviti. Dosedl jen nekolik sahu od lidi stojicich v prvni rade. Alfan si prohledl mravenecky pred sebou a najednou jako by zahrmelo se z jeho hrdla vydralo: „Zorathusi ! Slibil si neutralitu.“ Kouzelnik s holi se vsak branil a potvrdil, ze neutralitu drzi stale: „To sami lidi se snazi resit situaci. Vyslechni je.“
Tery velmi vahave predstoupila pred Alfana Moudreho. Nedavno mu slibovala nejlepsi umysly a o nekolik mesicu pozdeji pred nim s takovymto bremenem. Zacala popisovat jejich umysl, cestu jak se usmirit s Hardeen, ale jiz od prvnich slov Alfan jen kroutil hlavou. Presla pomalu k popisu veci co nasli a zjistili, v prubehu toho polozila pred zlateho draka ohorely svitek a knihu Agamemnon. Nasledoval Thorik a predlozil pred nej draci vejce. „Neee, vzdyt je to drakolich, co jste to udelali ?“ vydesil se Alfan, ale Tery dale povidala dokud nedokoncila myslenku Maahr. Na znameni predlozila i Nelia svou cast potrebnou k ritualu, jiz byl kamen vedeni. Obrovska hlava pohledla neduverive na Tery, ale pak se sklonila ke knize.
Zeme se opet otrasla. „Potrebuji dva kneze, kteri mi predaji svou silu.“ pozvedl hlavu od knihy a po chvilicce vedle mohutneho draciho tela kleceli Gerald s Tery a odrikavali modlitby. Alfan mezi tim za pomoci kamene vedeni vytvoril magicky kruh, kam na jeho prikaz Thorik umistil vejce. Nahly prival bozi sily zazaril modrym svetlem nad obema knezema a po Alfanove vyzvani se kazdy dotkl jednoho jeho kridla. Sam Alfan pak vyslovoval potichu slova, kterym nikdo z pritomnych nerozumnel. Vzduch se nasytil energii a Prastary presmeroval silu ze svych kridel pres kamen vedeni do vejce.
Vsichni uvideli jasny zablesk a po rozkoukani zdrave ciste bile draci vejce, ale Tery se naopak pred ocima zatmelo. Svou velice uzkou vazbou s jejim bohem nabrala prilis mnoho sily. A pres snahu urzet ji vsechnu pri sobe, pres snahu pomoci malemu drackovi, pres pocity, ktere do ritualu vlozila, si nedokazala udzet podstatu sama sebe. Tim letmym dotykem jeji ruky a Alfanova kridla, presla nejen nastradana bozi sila, ale i cast ji samotne. Nemaly kousek jeji duse jako elektricky vyboj projel dracim telem a nasel cil ve vejci. Zavravorala, jak se ji tocila hlava a nebyt pohotoveho Strigiho, na nohou by se neudrzela. Unavene se oprela o sveho trpasliciho kamarada. Davem se zacalo ozvyvat tleskani a gratulace, ale jeste nebylo jasno.
Hardeen po dlouhe dobe opustila draci sluj a telo Drakonixe, naposledy se hodlala proletnout se nad Alicii, naposledy, nez ji stinovi draci srovnaji se zemi. Obrovsky shluk lidi a velky drak pred hradem vsak prilakali jeji pozornost, snesla se niz a vysmesnym hlasem zarvala: „Vy cerv ...“ slova ji uvizla v hrdle, kdyz jeji pohled padl na vejce. Dosedla na zem: „To ... to ... je muj syn.“ Nekteri jen sotva stacili uskocit noham Hardeen, a kdo se zrovna nestaral o to, aby nebyl zaslapnut, jen s otevrenou pusou sledoval dracici.
Ticho by se nyni dalo krajet. Hardeen nechapave pozorovala maly ovalny predmet a ostatni ji. Tu se ozvalo krupnuti. A znovu, vejce se zatrepalo a znovu se od nej ozvalo lupnuti. Zvuky lihnouciho se mladeho draka pronikali snad uplne kazdym. Nikdo se ani nehnul, vyjimku tvorily slzy radosti na nekolika tvarich. Cela pulka skorapky odpadla a vyskocil malinkaty dracek a namiril si to rovnou ke sve matce. Ta nemela temer slov, pohledla na Alfana a ten mirne kyvnul. „Ja ... ja vam dekuji za meho maleho syna. Ja ... hned odvolam stinove draky. Jsem ted tak stastna.“ Draci maminka a jeji syn se k sobe meli dobre a uz to vypadalo, ze odleti. Ale Hardeen se naklonila k unavene Tery. „To ty stojis za zdravim a zivotem meho syna ?“ Knezka nejiste zavrtela hlavou a se slovy, ze kazdy mel na tom nejaky podil, zminila napriklad Neliu a Thorika. „Ja jsem jen sbirala informace.“ se sirokym usmevem zakoncila. Dracice pokyvala hlavou: „Je-li to tak, pak dej jmeno memu synovi.“ Tato slova zaskocila uplne vsechny, i v pozadi stojiciho Alicijskeho maga. Tery pomalu ani nedychala, kdyz se znazila neco vymyslet. Ale bylo to na ni moc rychle a oci vsech pritomnych smerovaly k ni. „Necht na pocest Drakonixe a vas Hardeen, nosi ve jmene kazdeho z vas. Necht se jmenuje Drakeen.“ Hardeen pokyvala hlavou a promluvila ke svemu synovi: „Necht te jmeno Drakeen doprovazi cely tvuj zivot.“
Po chvilce louceni se jiz vsichni tri draci ztraceli v oparu nad mestem. Zorathus kyvnul hlavou: „Stinovi draci budou odvolani, ale asi ne vsichni. Nekteri zustanou a budou dale pachat skody, dokud je nekdo nezabije. Ale gratuluji.“ Tery s Geraldem na sebe pohledli a prikyvli si. „Pojdme podekovat do kostela, za dnesni vysledek.“ Mnoho lidi tenkrat s nimi slo, nekteri i poprve, do kostela. Takovou cenu pro ne mel jejich zivot. Prisli vzdat diky Oliosovi, ze jim dopral preziti teto doby. Tery odrikala dekovnou modlitbu a pohledem prejela obsazeni kostela. „Ano, toto se musi Oliosovi libit, takhle se dekuje za jeho schovivavost.“
Vsichni se postupne rozesli a elfi knezka zustala sama. Unavena a nechapajici. Citila se tak nesva, neco ji chybelo, neco ztratila. Stala tam sama, unavena a slaba.
Nad hlavami vsech okolostojicich se ozval v posledni dobe ne prilis oblibeny zvuk dracich kridel. Avsak tentokrat misto tmavych stinu se k zemi snasel zarive zlaty drak. Jeho obrovske supinne platy odrazely tolik slunecnich paprsku, ze Alfan vypadal, ze sam sviti. Dosedl jen nekolik sahu od lidi stojicich v prvni rade. Alfan si prohledl mravenecky pred sebou a najednou jako by zahrmelo se z jeho hrdla vydralo: „Zorathusi ! Slibil si neutralitu.“ Kouzelnik s holi se vsak branil a potvrdil, ze neutralitu drzi stale: „To sami lidi se snazi resit situaci. Vyslechni je.“
Tery velmi vahave predstoupila pred Alfana Moudreho. Nedavno mu slibovala nejlepsi umysly a o nekolik mesicu pozdeji pred nim s takovymto bremenem. Zacala popisovat jejich umysl, cestu jak se usmirit s Hardeen, ale jiz od prvnich slov Alfan jen kroutil hlavou. Presla pomalu k popisu veci co nasli a zjistili, v prubehu toho polozila pred zlateho draka ohorely svitek a knihu Agamemnon. Nasledoval Thorik a predlozil pred nej draci vejce. „Neee, vzdyt je to drakolich, co jste to udelali ?“ vydesil se Alfan, ale Tery dale povidala dokud nedokoncila myslenku Maahr. Na znameni predlozila i Nelia svou cast potrebnou k ritualu, jiz byl kamen vedeni. Obrovska hlava pohledla neduverive na Tery, ale pak se sklonila ke knize.
Zeme se opet otrasla. „Potrebuji dva kneze, kteri mi predaji svou silu.“ pozvedl hlavu od knihy a po chvilicce vedle mohutneho draciho tela kleceli Gerald s Tery a odrikavali modlitby. Alfan mezi tim za pomoci kamene vedeni vytvoril magicky kruh, kam na jeho prikaz Thorik umistil vejce. Nahly prival bozi sily zazaril modrym svetlem nad obema knezema a po Alfanove vyzvani se kazdy dotkl jednoho jeho kridla. Sam Alfan pak vyslovoval potichu slova, kterym nikdo z pritomnych nerozumnel. Vzduch se nasytil energii a Prastary presmeroval silu ze svych kridel pres kamen vedeni do vejce.
Vsichni uvideli jasny zablesk a po rozkoukani zdrave ciste bile draci vejce, ale Tery se naopak pred ocima zatmelo. Svou velice uzkou vazbou s jejim bohem nabrala prilis mnoho sily. A pres snahu urzet ji vsechnu pri sobe, pres snahu pomoci malemu drackovi, pres pocity, ktere do ritualu vlozila, si nedokazala udzet podstatu sama sebe. Tim letmym dotykem jeji ruky a Alfanova kridla, presla nejen nastradana bozi sila, ale i cast ji samotne. Nemaly kousek jeji duse jako elektricky vyboj projel dracim telem a nasel cil ve vejci. Zavravorala, jak se ji tocila hlava a nebyt pohotoveho Strigiho, na nohou by se neudrzela. Unavene se oprela o sveho trpasliciho kamarada. Davem se zacalo ozvyvat tleskani a gratulace, ale jeste nebylo jasno.
Hardeen po dlouhe dobe opustila draci sluj a telo Drakonixe, naposledy se hodlala proletnout se nad Alicii, naposledy, nez ji stinovi draci srovnaji se zemi. Obrovsky shluk lidi a velky drak pred hradem vsak prilakali jeji pozornost, snesla se niz a vysmesnym hlasem zarvala: „Vy cerv ...“ slova ji uvizla v hrdle, kdyz jeji pohled padl na vejce. Dosedla na zem: „To ... to ... je muj syn.“ Nekteri jen sotva stacili uskocit noham Hardeen, a kdo se zrovna nestaral o to, aby nebyl zaslapnut, jen s otevrenou pusou sledoval dracici.
Ticho by se nyni dalo krajet. Hardeen nechapave pozorovala maly ovalny predmet a ostatni ji. Tu se ozvalo krupnuti. A znovu, vejce se zatrepalo a znovu se od nej ozvalo lupnuti. Zvuky lihnouciho se mladeho draka pronikali snad uplne kazdym. Nikdo se ani nehnul, vyjimku tvorily slzy radosti na nekolika tvarich. Cela pulka skorapky odpadla a vyskocil malinkaty dracek a namiril si to rovnou ke sve matce. Ta nemela temer slov, pohledla na Alfana a ten mirne kyvnul. „Ja ... ja vam dekuji za meho maleho syna. Ja ... hned odvolam stinove draky. Jsem ted tak stastna.“ Draci maminka a jeji syn se k sobe meli dobre a uz to vypadalo, ze odleti. Ale Hardeen se naklonila k unavene Tery. „To ty stojis za zdravim a zivotem meho syna ?“ Knezka nejiste zavrtela hlavou a se slovy, ze kazdy mel na tom nejaky podil, zminila napriklad Neliu a Thorika. „Ja jsem jen sbirala informace.“ se sirokym usmevem zakoncila. Dracice pokyvala hlavou: „Je-li to tak, pak dej jmeno memu synovi.“ Tato slova zaskocila uplne vsechny, i v pozadi stojiciho Alicijskeho maga. Tery pomalu ani nedychala, kdyz se znazila neco vymyslet. Ale bylo to na ni moc rychle a oci vsech pritomnych smerovaly k ni. „Necht na pocest Drakonixe a vas Hardeen, nosi ve jmene kazdeho z vas. Necht se jmenuje Drakeen.“ Hardeen pokyvala hlavou a promluvila ke svemu synovi: „Necht te jmeno Drakeen doprovazi cely tvuj zivot.“
Po chvilce louceni se jiz vsichni tri draci ztraceli v oparu nad mestem. Zorathus kyvnul hlavou: „Stinovi draci budou odvolani, ale asi ne vsichni. Nekteri zustanou a budou dale pachat skody, dokud je nekdo nezabije. Ale gratuluji.“ Tery s Geraldem na sebe pohledli a prikyvli si. „Pojdme podekovat do kostela, za dnesni vysledek.“ Mnoho lidi tenkrat s nimi slo, nekteri i poprve, do kostela. Takovou cenu pro ne mel jejich zivot. Prisli vzdat diky Oliosovi, ze jim dopral preziti teto doby. Tery odrikala dekovnou modlitbu a pohledem prejela obsazeni kostela. „Ano, toto se musi Oliosovi libit, takhle se dekuje za jeho schovivavost.“
Vsichni se postupne rozesli a elfi knezka zustala sama. Unavena a nechapajici. Citila se tak nesva, neco ji chybelo, neco ztratila. Stala tam sama, unavena a slaba.
0 uživatelů si čte toto téma
0 členů, 0 návětěvníků, 0 anonymních
