*bum,bum,bum*
Nad Aliciou sa rozprestrela noc,mesiac pomaly vychadzal spoza vrcholkov Rudych Hor.Straznik sa pomalim krokom prechadzal pri Banke a ticho si popiskoval.
*bum,bum,bum*
Vsade bolo ticho a vetsina obyvatelov sa pomaly chystala k zasluzenemu odpocinku po tazkom dni,vsetko sa zdalo byt vporiadku.Ale predsa tu bolo nieco co rusilo krasny stereotip kazdeho z vecerov.Bola to utla zena s tvarou bledou a zaroven jemnou akoby jej koza bola z papiera,vlasmi ciernejsimi ako samotna noc a povabom hodnym kralovnej.
Stala pred dverami jedneho z najvetsich domov v Rezidencii ktory patril Lordovy.Ticho zaskripala zubami a znova zabuchala na mohutne dvere.
*bum,bum,bum*
Trosku poodstupila a cakala co sa bude diat.
Hodnu chvilku bolo zase ticho a zena uz nervozne preslapovala na mieste.
Po chvili ked sa nic nedialo pootocila hlavu a pozrela sa smerom k rohu budovy kde stlp vrhal najvetsi tien"assi to nema vyznam,vyzera to ze nikto nieje doma"ticho sykla do tmy.
"skus to este raz,ten straznik hovoril ze ich videl vchadzat do domu"ozval sa z tmy chladny muzsky hlas.
Zene sa zlostne zaleskli jej hadie oci a znova pritupila blizsie k dveram.
*bum,bum,bum,bum*
Rany na dvere dopadali takou silou ze omietka okolo pantov opadala.Spokojne odstupila a nehybne ostala stat.
Ticho nic sa nedeje,ale zrazu vtom sa dvere rozletia a v vnich stoji mohutna postava chlapa s nepricetnym vyrazom v tvari.
"Teraz,alebo nikdy"pomysli si Wolf.
Chlap si to rezkym krkom namieri k zene,vtej chvili sa zanim mihne mala postavicka a zmizne v tmavej chodbe domu.
Dvere sa silne zabuchnu,zvonku je pocut muzsky hlas ako nieco vycita zene.
"Ona sa uz oseba postara,teraz je dvolezite aby som spravil to preco som sem isiel..."Maly hobit sa zlostne usmeje a tichucko sa vyda ku miestnosti odkial pocut zensky hlas.
V Alicii nastalo znova nicim nerusene ticho,len v dome Lorda sa plizil tien,Tien smrti.......
Tien Smrti.
Započal
Nox1
, 18.10.05 21:53
18 odpovědí na toto téma
#2
Nox1
-
- Hráč
-
- 132 Příspěvků:
Mladší učeň
Odesláno 19.10.2005 10:39
Ticho v dome bolo upokojujuce,sem tam ho prerusilo pukanie ohna v krbe.
Cierna postavcika v chodbe ticho stala a nacuvala,pripominala sochu jazdca ktora tiez len ticho stala vo velkej sale domu.
"Aky krasny a velky dom,kolko radosti a stastia zneho citit"pomyslel si Wolf."Ten nafukanec Lord ani nevie ake stastie ma,ale tiez netusi ze on coskoro pride"
V šere chodby sa zaleskla cervena cepel kukri.
Tichsie ako list padajuci zo stromu sa Wolf plizil k velkej miestnosti s krbom.Medzi dverami sa ticho zastavil a rohliadol sa,po jeho tvari prebehol chladny usmev ked videl ako v gauci oproti sedi Lady Nitetis a spokojne si nieco pise do zapisnicku.
"Nesmiem vahat,casu nieje vela".
Pomalim krokom sa dostal az za gauc na ktorom sedela Nitetis.
Zastavil sa a zhlboka sa nadychol jej vone"Akou cistotou vonias,si spokojna a stastna,a vobec netusis ze sa nadtebou stahuje tien...tien smrti"
S rychlostou hada jej prilozil kukri ku krku,ticho zastonala.
Pero a papier jej padli na zem,ostala ticho sediet.Vsetko sa udialo tak rychlo,tak rychlo ako rychlo pretecie voda potokom a vietor vam prebehne medzi prstami.
"Daj ruky za chrbat" ticho jej sykol do ucha."CO..?Preco?" zmetene sa spitala Nitetis.
"Daj ruky za chrbat a nepitaj sa" znova jej sykol do ucha a pritlacil kukri blizsie ku krku.
Lady neochotne dala ruky za chrbat.Zviazal ju.
Skusil pevnost uzlu a spokojne sa usmial."teraz pomaly vstan a neotacaj sa"
Lady sa postavila z gauca a ostala stat spohladom uprenym do krbu.
"Klakni si"Rozkazl jej tichi panovacny hlas.
Klakla si a v jej tvari bol vidiet znacni udiv nad tym co sa deje.Wolf vitiahol satku a pevne ju stiahol cez oci Lady.
"A teraz kde mas nejaku helmu".."Stolik na chodbe" v jej odpovedi bola citit zlost ale aj strach.
"Tak pekne pomaly predomnou chod,ja ti budem hovorit kade"
Lady sa pomalim ale istym krokom vidala do predsiene,zastavila rovno pred stolcekom az mal neprijemny pocit ze vobec nema zviazane oci.
Zobral hemlu a nasadil jej ju na hlavu."Tak a teraz pekne von a ziadne blbosti lebo ti prezeniem kukri krkom skor ako stihnes dopovedat slovo"
Zastavili pri vchodvych dverach.
Zatlacil za klucku ale dvere sa nepohli ani o centimeter.
"Kde su kluce?"...."Ziadne nemam" ozval sa tlmeni zensky hlas spod helmi.
"No nic budem si musiet pomoct sam" Polozil maly batoch na zem vytiahol zneho kozene puzdro plne sperhakov a paklucov.
*Cvak*Ozvalo sa konecne zo zamku a Wolf si spokojne vydychol.
Vykukol spoza otvorenych dveri.Vonku panoval nocni klud a straznik asi uz tiez lezal niekde v svojej starznej budke.
Mala postavicka s lanom v ruke rychlo vybehla von z dveri a zamierila si to zaroh domu kde sa obydvaja starili v tme.
Dvere sa ticho zavreli,v dome panoval klud a ticho len sem tam ho prerusilo pukanie ohna v krbe.Kedysi to bol dom plny stastia a radosti ale teraz uz nie,teraz cezneho prebehol Tien smrti.....
Cierna postavcika v chodbe ticho stala a nacuvala,pripominala sochu jazdca ktora tiez len ticho stala vo velkej sale domu.
"Aky krasny a velky dom,kolko radosti a stastia zneho citit"pomyslel si Wolf."Ten nafukanec Lord ani nevie ake stastie ma,ale tiez netusi ze on coskoro pride"
V šere chodby sa zaleskla cervena cepel kukri.
Tichsie ako list padajuci zo stromu sa Wolf plizil k velkej miestnosti s krbom.Medzi dverami sa ticho zastavil a rohliadol sa,po jeho tvari prebehol chladny usmev ked videl ako v gauci oproti sedi Lady Nitetis a spokojne si nieco pise do zapisnicku.
"Nesmiem vahat,casu nieje vela".
Pomalim krokom sa dostal az za gauc na ktorom sedela Nitetis.
Zastavil sa a zhlboka sa nadychol jej vone"Akou cistotou vonias,si spokojna a stastna,a vobec netusis ze sa nadtebou stahuje tien...tien smrti"
S rychlostou hada jej prilozil kukri ku krku,ticho zastonala.
Pero a papier jej padli na zem,ostala ticho sediet.Vsetko sa udialo tak rychlo,tak rychlo ako rychlo pretecie voda potokom a vietor vam prebehne medzi prstami.
"Daj ruky za chrbat" ticho jej sykol do ucha."CO..?Preco?" zmetene sa spitala Nitetis.
"Daj ruky za chrbat a nepitaj sa" znova jej sykol do ucha a pritlacil kukri blizsie ku krku.
Lady neochotne dala ruky za chrbat.Zviazal ju.
Skusil pevnost uzlu a spokojne sa usmial."teraz pomaly vstan a neotacaj sa"
Lady sa postavila z gauca a ostala stat spohladom uprenym do krbu.
"Klakni si"Rozkazl jej tichi panovacny hlas.
Klakla si a v jej tvari bol vidiet znacni udiv nad tym co sa deje.Wolf vitiahol satku a pevne ju stiahol cez oci Lady.
"A teraz kde mas nejaku helmu".."Stolik na chodbe" v jej odpovedi bola citit zlost ale aj strach.
"Tak pekne pomaly predomnou chod,ja ti budem hovorit kade"
Lady sa pomalim ale istym krokom vidala do predsiene,zastavila rovno pred stolcekom az mal neprijemny pocit ze vobec nema zviazane oci.
Zobral hemlu a nasadil jej ju na hlavu."Tak a teraz pekne von a ziadne blbosti lebo ti prezeniem kukri krkom skor ako stihnes dopovedat slovo"
Zastavili pri vchodvych dverach.
Zatlacil za klucku ale dvere sa nepohli ani o centimeter.
"Kde su kluce?"...."Ziadne nemam" ozval sa tlmeni zensky hlas spod helmi.
"No nic budem si musiet pomoct sam" Polozil maly batoch na zem vytiahol zneho kozene puzdro plne sperhakov a paklucov.
*Cvak*Ozvalo sa konecne zo zamku a Wolf si spokojne vydychol.
Vykukol spoza otvorenych dveri.Vonku panoval nocni klud a straznik asi uz tiez lezal niekde v svojej starznej budke.
Mala postavicka s lanom v ruke rychlo vybehla von z dveri a zamierila si to zaroh domu kde sa obydvaja starili v tme.
Dvere sa ticho zavreli,v dome panoval klud a ticho len sem tam ho prerusilo pukanie ohna v krbe.Kedysi to bol dom plny stastia a radosti ale teraz uz nie,teraz cezneho prebehol Tien smrti.....
Příspěvek upravil Nox1: 19.10.2005 10:57
#3 Host_Dumgar_*
Host_Dumgar_*
-
- Host
Odesláno 19.10.2005 14:06
Zamnul si bolavé zápěstí, v duchu proklel Oliose a zahnul do poslední uličky. Ještě pár kroků a je konečně doma.
Dvě postavy přímo u vchodu. Krucinál. Ne, nakonec tři, ten malej se umně schovává ve výklenku, kam nedopadá matné světlo lamp. Aha, to je Wolf.
Položil ruku na jílec zbraně, otočil se ke zlodějovi a podrážděně se zeptal: "Co je to tu za chamrať? To patří k tobě??" pokynul bradou směrem k dvěma ženám. Jedna s rukama svázanýma za zády, druhá odděná v luxusních černých šatech. Z loňské kolekce. Faux-pas, jak by řekli za mořem. Díky odporným hrncům na hlavě neviděl ani jedné do tváře. Avšak elfský zápach poznal okamžitě...
Dvě postavy přímo u vchodu. Krucinál. Ne, nakonec tři, ten malej se umně schovává ve výklenku, kam nedopadá matné světlo lamp. Aha, to je Wolf.
Položil ruku na jílec zbraně, otočil se ke zlodějovi a podrážděně se zeptal: "Co je to tu za chamrať? To patří k tobě??" pokynul bradou směrem k dvěma ženám. Jedna s rukama svázanýma za zády, druhá odděná v luxusních černých šatech. Z loňské kolekce. Faux-pas, jak by řekli za mořem. Díky odporným hrncům na hlavě neviděl ani jedné do tváře. Avšak elfský zápach poznal okamžitě...
#4 Host_Dumgar_*
Host_Dumgar_*
-
- Host
Odesláno 19.10.2005 14:32
Pokynul Wolfovi rukou na pozdrav, skoro neznatelně se uklonil jeho pobočnici v černém a zavřel za nimi dveře. Otočil se zpátky do předsíně a zhluboka vydechl.
"Nojo, tak se na "lady" podíváme..." zamumlal si pro sebe a zamířil do pokoje pro hosty, kde byla MacLierova paní už téměř hodinu přivázána lanem k posteli...
"Nojo, tak se na "lady" podíváme..." zamumlal si pro sebe a zamířil do pokoje pro hosty, kde byla MacLierova paní už téměř hodinu přivázána lanem k posteli...
#5 Host_Dumgar_*
Host_Dumgar_*
-
- Host
Odesláno 19.10.2005 14:51
Sundal jí přilbu, odhodil ji do kouta a dál pokračoval v monologu: "Víš, možná tomu nebudeš věřit, ale kupodivu v tomhle únosu prsty nemám. Moc se neškleb, krucinál, kdybych to měl na svědomí já, tak už teď tvoje ušounská mrtvolka plave na dně přístavu. Pche, ňáký únosy, to neni nic pro mě. Na co takový práce s vobyčejnou ušaticí? V týhle oblasti mám naprosto jasno a elfskej problém bych rozhodně neřešil únosama. Je to málo efektivní, víš? No, ale to tvůj nevyvinutej elfskej mozek jistě nepochopí, proto tě s tím nebudu dál zahlcovat... Dostal jsem zaplaceno za to, abych tě schoval do doby, než si tě tvůj kupec vyzvedne. Dokonce si tě prej objednal, zakázkový zboží, chápeš? No neboj, ja taky ne, nepochopim, co to může bejt za úchylku chtít zrovna ušatici..."
"Mno nic, tady zůstat nemůžeš, Rydiss by nadávala, žes ji rozbordelila povlečení pro hosty.
Mám pro tebe dvě zprávy. Ta dobrá je, krucinál, kde to je... ta dobrá je, že nebudeš muset cestovat přivázaná na provaze, to mi přijde barbarský... hele, tady je... no a ta špátná? Ta špatná je, že tahleta násada tě pošle do říše snů, abys neviděla, kam máme namířeno...."
"Mno nic, tady zůstat nemůžeš, Rydiss by nadávala, žes ji rozbordelila povlečení pro hosty.
Mám pro tebe dvě zprávy. Ta dobrá je, krucinál, kde to je... ta dobrá je, že nebudeš muset cestovat přivázaná na provaze, to mi přijde barbarský... hele, tady je... no a ta špátná? Ta špatná je, že tahleta násada tě pošle do říše snů, abys neviděla, kam máme namířeno...."
#6
Gobbo
-
- Hráč
-
- 1341 Příspěvků:
Mistr
Odesláno 19.10.2005 19:31
Hleděl do plamenů, které se zlověstně odráželi v jeho očích. V myšlenkách již získal druhý kámen a soustředil se na získání dalších, ale k tomu je nejprve třeba dovést tyto myšlenky i k realnemu konci.
Podíval se na noční oblohu a vyslal k Sylvanas prosbu o úspěch v jeho poslání. Nastavil dlaň a nechal stvořit na ní malou černou kouli, která ve vnitřku bíle zářila.
" Wolfe, čas kvapí a již si všimli její nepřítomnosti. Zítřejší večer se zdá být vhodný pro dokončení této malé hry."
Koule se pak vznesla do vzduchu, pomalu se zmenšujíc jako když loď mizí na obzoru.
Podíval se na noční oblohu a vyslal k Sylvanas prosbu o úspěch v jeho poslání. Nastavil dlaň a nechal stvořit na ní malou černou kouli, která ve vnitřku bíle zářila.
" Wolfe, čas kvapí a již si všimli její nepřítomnosti. Zítřejší večer se zdá být vhodný pro dokončení této malé hry."
Koule se pak vznesla do vzduchu, pomalu se zmenšujíc jako když loď mizí na obzoru.
#7 Host_gGeorg_*
Host_gGeorg_*
-
- Host
Odesláno 19.10.2005 19:31
"Zatracene!" rozmrzely hlas patril k telu, co se prave vymotavalo z prachovych perin. Muz se posadil na posteli a uchopil vlastni hlavu do dlani. Svaly na ramenou se mu chvili napinali, chvili to vypadalo ze se snazi si ji rozmacknout. Pak si to zrejme rozmyslel, vstal a tak jak ho Olios stvoril, dosel k truhlici. Chvili tam neco hledal.
"Zatracene, nic k jidlu! Achjoo." nahle se mu tvar rozjasnila. Namiril si to k rohu mistnosti, kde se vzdy povalovalo nekolik lahvi.
" Prazdna, prazdna, taky prazdna, .... ." neco maleho se zalesklo na zemi.
"Tenhle prsten nosila Nitka." Ale proc se valel tady v rohu pomyslel si. Muz nevericne zakroutil hlavou.
"Musim sehnat neco k jidlu." oblekl se a otevrel okno kterym vstoupilo do mistnosti poledni slunce.
------
Sesel po schodech do haly. Na hrotu kopi obrovske sochy Daria dobyvatele byl navleceny venecek ususenych kvetin. Muz se usmal kdyz ho zahledl.
"Nitkooo, Niit. Kde jsi" v krbu doutnaly zbytky polen a o kus dal na zemi lezel Nitetis notysek.
"Cheche." muz nakoukl skvirkou do sauny, ale ta byla studena a prazdna.
"Nevadi, skocim k ahmedovi na rizek." upravil si pomacakanou kazajku bez rukavu a otevrel dvere od domu. Klika se podivne klimbala.
"Zatracene!" dvere byly vypacene zevnitr. Zamek nebyl poskozen, jen nekdo, zrejme ve spechu, zapomel utahnout jistici sroubky. Mistrovska prace.
"Zatracene!" muz prastil pesti do dveri. "Tohle ne!"
Vybehl z domu, ani se nenamahal se zaviranim, nic cenneho tam uz nemel.
------
"Haroldeee! Haroldee!" krik mezi starymi zdmi zatuchleho hradu znel ponekud nepatricne.
"Sezen mi je! Vsechny!"
"Ano, pane jiste. Ehm, koho mate na mysli?"
"Vokouna, Sywa, Aegla a taky toho novyho prcka, nooo jak se menuje ... "
"Jiste pane." uklonil se Harold a vycouval z mistnosti.
MacLier s mecem v ruce razoval po mistnosti. Na rizek u Ahmeda uz zapomel, mel chut zabijet ... .
"Zatracene, nic k jidlu! Achjoo." nahle se mu tvar rozjasnila. Namiril si to k rohu mistnosti, kde se vzdy povalovalo nekolik lahvi.
" Prazdna, prazdna, taky prazdna, .... ." neco maleho se zalesklo na zemi.
"Tenhle prsten nosila Nitka." Ale proc se valel tady v rohu pomyslel si. Muz nevericne zakroutil hlavou.
"Musim sehnat neco k jidlu." oblekl se a otevrel okno kterym vstoupilo do mistnosti poledni slunce.
------
Sesel po schodech do haly. Na hrotu kopi obrovske sochy Daria dobyvatele byl navleceny venecek ususenych kvetin. Muz se usmal kdyz ho zahledl.
"Nitkooo, Niit. Kde jsi" v krbu doutnaly zbytky polen a o kus dal na zemi lezel Nitetis notysek.
"Cheche." muz nakoukl skvirkou do sauny, ale ta byla studena a prazdna.
"Nevadi, skocim k ahmedovi na rizek." upravil si pomacakanou kazajku bez rukavu a otevrel dvere od domu. Klika se podivne klimbala.
"Zatracene!" dvere byly vypacene zevnitr. Zamek nebyl poskozen, jen nekdo, zrejme ve spechu, zapomel utahnout jistici sroubky. Mistrovska prace.
"Zatracene!" muz prastil pesti do dveri. "Tohle ne!"
Vybehl z domu, ani se nenamahal se zaviranim, nic cenneho tam uz nemel.
------
"Haroldeee! Haroldee!" krik mezi starymi zdmi zatuchleho hradu znel ponekud nepatricne.
"Sezen mi je! Vsechny!"
"Ano, pane jiste. Ehm, koho mate na mysli?"
"Vokouna, Sywa, Aegla a taky toho novyho prcka, nooo jak se menuje ... "
"Jiste pane." uklonil se Harold a vycouval z mistnosti.
MacLier s mecem v ruce razoval po mistnosti. Na rizek u Ahmeda uz zapomel, mel chut zabijet ... .
#8 Host_Tonda Křížů_*
Host_Tonda Křížů_*
-
- Host
Odesláno 19.10.2005 21:39
Říkají mi Pelikán, přestože se menuju Tonda Křížů. Čert ví proč zrovna Pelikán, ale co na tom záleží. Je mi pětasedumdesát let a to je věk, kdy už na moc věcech nezáleží.
Celej život sem strávil tady, ve Slatu a všechny svoje kamarády jsem už dávno přežil. Snad proto, že jsem tak výjimečnej, jak řiká pan Dumgar. To je vám tuze tvrdej chlapík. Ale zase férovej, vo tom žádná. Už dvacet let mě zaměstnává. Tehdy mě vytáh ze spárů zubatý, která na mě číhala v mym potrhanym stanu v jedný ze slepejch ulic Slatu. Chcípnul bych tam na souchotě, zrovna jako chudák Honzin. Budiž mu země lehká.
U pana Dumgara sem nafasoval čistý prostěradla o svou vlastní cimru - kumbál plnej smetáků, košťat a jinýho tuze důležitýho vybavení. Je to takový moje malý království. A já jsem jeho král. Mám totiž na starost celou "správu budovy" jak mi zdůrazňuje pan Dumgar. Tuze důležitá práce. Víte, vono neni zrovna jednoduchý udržovat v chodu celej tenhle vobrovskej barák plnej zlodějů a hrdlořezů. Teda vlastně "konzultantů" a "poradců" jak by řek pan Dumgar. Kolikrát sem totiž dotáhnou věci, nad kterejma radši nepřemejšlet. Drhnu zrkvavenou podlahu a nepřemejšlim nad blbostma. To pan Dumgar voceňuje. Prej je to moje další výjimečná vlastnost.
Víte, možná se podivíte proč si vlastně stěžuju, dyť mám prima flek a i se šéfem se snesu. A navíc mě občas pochválí. Třikrát. Ale jsem u něho teprvá dvacet let. No ale vono to právě neni vždycky takovej med. Na ty zkrvavený hroudy nedejbože lidskýho masa si zvyknete hned, ale na některý věci... Vono se budete smát, ale v mym věku si takovejhle věcí vážíte a vo to víc vás to pak bolí. Jako třeba nedávno, ten známej únos naší lejdy...
Celej život sem strávil tady, ve Slatu a všechny svoje kamarády jsem už dávno přežil. Snad proto, že jsem tak výjimečnej, jak řiká pan Dumgar. To je vám tuze tvrdej chlapík. Ale zase férovej, vo tom žádná. Už dvacet let mě zaměstnává. Tehdy mě vytáh ze spárů zubatý, která na mě číhala v mym potrhanym stanu v jedný ze slepejch ulic Slatu. Chcípnul bych tam na souchotě, zrovna jako chudák Honzin. Budiž mu země lehká.
U pana Dumgara sem nafasoval čistý prostěradla o svou vlastní cimru - kumbál plnej smetáků, košťat a jinýho tuze důležitýho vybavení. Je to takový moje malý království. A já jsem jeho král. Mám totiž na starost celou "správu budovy" jak mi zdůrazňuje pan Dumgar. Tuze důležitá práce. Víte, vono neni zrovna jednoduchý udržovat v chodu celej tenhle vobrovskej barák plnej zlodějů a hrdlořezů. Teda vlastně "konzultantů" a "poradců" jak by řek pan Dumgar. Kolikrát sem totiž dotáhnou věci, nad kterejma radši nepřemejšlet. Drhnu zrkvavenou podlahu a nepřemejšlim nad blbostma. To pan Dumgar voceňuje. Prej je to moje další výjimečná vlastnost.
Víte, možná se podivíte proč si vlastně stěžuju, dyť mám prima flek a i se šéfem se snesu. A navíc mě občas pochválí. Třikrát. Ale jsem u něho teprvá dvacet let. No ale vono to právě neni vždycky takovej med. Na ty zkrvavený hroudy nedejbože lidskýho masa si zvyknete hned, ale na některý věci... Vono se budete smát, ale v mym věku si takovejhle věcí vážíte a vo to víc vás to pak bolí. Jako třeba nedávno, ten známej únos naší lejdy...
#9 Host_Tonda Křížů_*
Host_Tonda Křížů_*
-
- Host
Odesláno 19.10.2005 21:40
Pan Dumgar za mnou přišel a nakázal mi, abych se staral o vzácnyho vězně, kterýho právě ubytoval dole v cele ve sklepech. Pokejval sem, jako že rozumim a šel jsem do špajzu pro sůl, kterou bych dochucoval vezňovu pitnou vodu - jako tolikrát předtím. Kopanec pana Dumgara mi dal ale na srozuměnou, že tentokrát jsem špatně odhadl ironii ve slově "staral". Už asi přesluhuju. Každopádně mi bylo nakázáno, abych vězni dopřál k jídlu a pití co jen si bude přát. Dokonce jsem dostal klíč pana Dumgara od jeho osobních zásob vína. Dost mě to překvapilo, ale pokejval jsem hlavou a šel vše zařizovat. Bez zbytečnýho remcání. To pan Dumgar oceňuje. Je to prej výjimečná vlastnost.
U všech šlaků, kdyby mě viděli kluci ze Slatu, budiž jim země lehká, tak by se asi potrhali smíchy. Stál jsem před mříží jak vopařenej a ruce s miskama jídla se mi rozklepaly. Teda ještě víc než normálně. Takhle krásná nebyla ani Inka z Farmy, když jsme za ní jako malý caparti lítali s Honzinem. A že to byla rošťanda široko daleko vyhlášená! Nevim co se to se mnou stalo, ale když sem viděl tuhle paninku - samotnou lejdy Nitetis, jak se později ukázalo - tak sem si připadal jak v ráji. Ten její smutnej úsměv a pohled očima, v kterých se zračil naprostej klid a mír... A láska. Olios požehnej tomu, komu ta její láska patří. Musí bejt nejštastnější pod sluncem!
Chodil jsem za ní co nejčastějc to šlo. Vždycky vstala, přistoupila k mříži, vzala si ode mně to, o co předtím zdvořile požádala a pokaždý na mě promluvila pár slov. Ani pořádně už nevim co, v uších sem slyšel jenom hukot svýho srdce. Přísahám při všech svatejch, že kdybych měl u sebe klíč vod cely, tak bych jí pustil na svobodu. Ale klíč nemám. Vim, že je to pro mojí vlastní bezpečnost, pan Dumgar mi to vysvětloval. Na pomatenýho senilního hrdinu sem si teda hrát nemohl, tak jsem u ní aspoň byl co nejvíc to šlo. Strašně rád jsem jí pozoroval když spala. Měla na rtech takovej krásnej spokojenej úsměv. Na co asi myslela? Chtěl bych se jí zeptat. Tak moc bych se jí chtěl zeptat...
Ale nemůžu.
Jak říká pan Dumgar, jsem výjimečnej.
V životě jsem nevydal ani hlásku. Němej zamilovanej stařík, kterýho zachvíli dohoní právě ta zubatá, která na něho čekala před tolika lety v jeho rozedranym stanu.
U všech šlaků, kdyby mě viděli kluci ze Slatu, budiž jim země lehká, tak by se asi potrhali smíchy. Stál jsem před mříží jak vopařenej a ruce s miskama jídla se mi rozklepaly. Teda ještě víc než normálně. Takhle krásná nebyla ani Inka z Farmy, když jsme za ní jako malý caparti lítali s Honzinem. A že to byla rošťanda široko daleko vyhlášená! Nevim co se to se mnou stalo, ale když sem viděl tuhle paninku - samotnou lejdy Nitetis, jak se později ukázalo - tak sem si připadal jak v ráji. Ten její smutnej úsměv a pohled očima, v kterých se zračil naprostej klid a mír... A láska. Olios požehnej tomu, komu ta její láska patří. Musí bejt nejštastnější pod sluncem!
Chodil jsem za ní co nejčastějc to šlo. Vždycky vstala, přistoupila k mříži, vzala si ode mně to, o co předtím zdvořile požádala a pokaždý na mě promluvila pár slov. Ani pořádně už nevim co, v uších sem slyšel jenom hukot svýho srdce. Přísahám při všech svatejch, že kdybych měl u sebe klíč vod cely, tak bych jí pustil na svobodu. Ale klíč nemám. Vim, že je to pro mojí vlastní bezpečnost, pan Dumgar mi to vysvětloval. Na pomatenýho senilního hrdinu sem si teda hrát nemohl, tak jsem u ní aspoň byl co nejvíc to šlo. Strašně rád jsem jí pozoroval když spala. Měla na rtech takovej krásnej spokojenej úsměv. Na co asi myslela? Chtěl bych se jí zeptat. Tak moc bych se jí chtěl zeptat...
Ale nemůžu.
Jak říká pan Dumgar, jsem výjimečnej.
V životě jsem nevydal ani hlásku. Němej zamilovanej stařík, kterýho zachvíli dohoní právě ta zubatá, která na něho čekala před tolika lety v jeho rozedranym stanu.
Příspěvek upravil Tonda Křížů: 19.10.2005 21:45
#10
voodoo
-
- Kronikář
-
- 1579 Příspěvků:
Admin
- Gender:Male
Odesláno 20.10.2005 08:11
"Tamhle, to je ten pan, ktereho hledate.", ukazal pekar ponukajuci svoje vyrobky smerom k stredu namestia. Straznik kyvnutim prejavil vdaku a rychlym krokom sa vydal k muzovi, ktoreho hladal.
Vysokemu plodrowovi dopadla na rameno ruka v okovanej rukavici. So zamracenym vyrazom sa otocil a zahladel sa straznikovi do oci. Potom jeho pohlad sklzol smerom k ruke. Tu straznik urychlene odtiahol.
"Hladame muza zvaneho Aeglos. Bol som informovany, ze ste nim vy. Chcel by s vami hovorit Lord MacLier v neodkladnej zalezitosti."
Poldrow sa zahladel smerom k hradu a zadumane prikyvol.
Vysokemu plodrowovi dopadla na rameno ruka v okovanej rukavici. So zamracenym vyrazom sa otocil a zahladel sa straznikovi do oci. Potom jeho pohlad sklzol smerom k ruke. Tu straznik urychlene odtiahol.
"Hladame muza zvaneho Aeglos. Bol som informovany, ze ste nim vy. Chcel by s vami hovorit Lord MacLier v neodkladnej zalezitosti."
Poldrow sa zahladel smerom k hradu a zadumane prikyvol.
Příspěvek upravil voodoo: 20.10.2005 08:12
#11 Host_Nitetis_*
Host_Nitetis_*
-
- Host
Odesláno 20.10.2005 08:36
Probrala se v malé špinavé místnosti. Nikde nikdo, jen malí pavouci si v rozích spřádají svoje sítě.
U stojku jediná rozvrzaná stolička a zbytky nějakého jídla. *otřese se zimou*
Po chvíli se objevil stařík a přinesl jí jídlo a deku. Usmála se na něja poděkovala mu. Chvíli ji tiše pozorova a pak odešel. Snažila se vzpomenout co se vlastně stalo.
... Zase ji v noci probudily ty sny, šla si je dolů ke krbu zapsat aby nezapomněla. Oheň příjemně hřál a pak se tam objevil ten mrňous, nejspíš hobit. Chvili si myslela, že usnula a vše se jí jen zdá. ...
Po nějaké době se za mřížemi objevil Dumgar. "Myslelal jsem si, že v tom budeš mít prsty.."
"Budeš se divit, ale v tomhle nejedu. Jen mě něko požádal abych tě tu schoval. Bejt to na mě tak..." *v očích se mu zlověstně zablýskne* "A nezkoušej na mě žádný svý triky, na mě to neplatí."
*"To se uvidí" pomyslí si elfka.*
... Ještě chivíli si vyměňovali zdvořilostní fráze a pak odešel. Tak tohle bude chtít hodně štěstí abych se z toho dostala. Aspoň že ten stařík se tu čas od času ukáže...
U stojku jediná rozvrzaná stolička a zbytky nějakého jídla. *otřese se zimou*
Po chvíli se objevil stařík a přinesl jí jídlo a deku. Usmála se na něja poděkovala mu. Chvíli ji tiše pozorova a pak odešel. Snažila se vzpomenout co se vlastně stalo.
... Zase ji v noci probudily ty sny, šla si je dolů ke krbu zapsat aby nezapomněla. Oheň příjemně hřál a pak se tam objevil ten mrňous, nejspíš hobit. Chvili si myslela, že usnula a vše se jí jen zdá. ...
Po nějaké době se za mřížemi objevil Dumgar. "Myslelal jsem si, že v tom budeš mít prsty.."
"Budeš se divit, ale v tomhle nejedu. Jen mě něko požádal abych tě tu schoval. Bejt to na mě tak..." *v očích se mu zlověstně zablýskne* "A nezkoušej na mě žádný svý triky, na mě to neplatí."
*"To se uvidí" pomyslí si elfka.*
... Ještě chivíli si vyměňovali zdvořilostní fráze a pak odešel. Tak tohle bude chtít hodně štěstí abych se z toho dostala. Aspoň že ten stařík se tu čas od času ukáže...
#12 Host_Nitetis_*
Host_Nitetis_*
-
- Host
Odesláno 20.10.2005 16:22
"Pomoz mi prosím!" zkoušela to již snad tisíckrát. Stařík vždy jen přinesl jídlo, poslouchal a pak odešel.
"Dnes měl ale takový zvláštní výraz ve tváři. *zamyslela se, vzdychla a zakousla se do pečeně* Možná zítra až zase přijde, ale vařit umí to se musí nechat." *Pousmála se* Dopila sklenici vín, náhle jí přepadla ospalost. "Ach ne..." upadla do bezesného spánku...
"Dnes měl ale takový zvláštní výraz ve tváři. *zamyslela se, vzdychla a zakousla se do pečeně* Možná zítra až zase přijde, ale vařit umí to se musí nechat." *Pousmála se* Dopila sklenici vín, náhle jí přepadla ospalost. "Ach ne..." upadla do bezesného spánku...
#13 Host_Veithan_*
Host_Veithan_*
-
- Host
Odesláno 20.10.2005 18:05
Chvíli ji trvalo, než si zjistila vše potřebné, aby mohla splnit přání svého "zaměstnavatele".
Ten zvláštní hobit v černém mohl být nebezpečný, a Veithan tušila, že by nebylo moudré jej zklamat....alespoň ne teď.
A tak ve chvíli, kdy nastal správný čas, si našla klidné místo daleko od zvědavých očí a z batohu vytáhla pár kousků pergamenu, černý lesklý brk, pečetní vosk a několik dalších potřebných věcí.
Nespokojeně zasyčela... písmo a psaná podoba jazyka zdejších obyvatel, to vše jí činilo nemalé potíže, ale po několika nezdařených pokusech, byla schopná napsat vzkaz pro toho, jenž měl převzít drahocennou zásilku.
Pečlivě jej zapečetila a poslala po klukovi, jehož odchytila v temných uličkách slatu a uplatila několika zlatými mincemi.
Než se ten malý ušmudlanec vrátil, připravila si vše potřebné na cestu, neboť měla hobita při této transakci zastupovat. Sotva však přečetla první řádky odpovědi, kde bylo určeno místo a čas předání, skřípla zuby. Byla ještě příliš nezkušená v boji ve zdejším prostředí, než aby tam mohla bezpečně dorazit.
"Damerya'ccu" zaklela ve svém jazyce a se zlostným zasykáváním poslala svého bratra, aby Dumgarovi sdělil potřebné informace, načež v rychlosti napsala ještě jeden vzkaz pro Nekromanta.
Ten zvláštní hobit v černém mohl být nebezpečný, a Veithan tušila, že by nebylo moudré jej zklamat....alespoň ne teď.
A tak ve chvíli, kdy nastal správný čas, si našla klidné místo daleko od zvědavých očí a z batohu vytáhla pár kousků pergamenu, černý lesklý brk, pečetní vosk a několik dalších potřebných věcí.
Nespokojeně zasyčela... písmo a psaná podoba jazyka zdejších obyvatel, to vše jí činilo nemalé potíže, ale po několika nezdařených pokusech, byla schopná napsat vzkaz pro toho, jenž měl převzít drahocennou zásilku.
Pečlivě jej zapečetila a poslala po klukovi, jehož odchytila v temných uličkách slatu a uplatila několika zlatými mincemi.
Než se ten malý ušmudlanec vrátil, připravila si vše potřebné na cestu, neboť měla hobita při této transakci zastupovat. Sotva však přečetla první řádky odpovědi, kde bylo určeno místo a čas předání, skřípla zuby. Byla ještě příliš nezkušená v boji ve zdejším prostředí, než aby tam mohla bezpečně dorazit.
"Damerya'ccu" zaklela ve svém jazyce a se zlostným zasykáváním poslala svého bratra, aby Dumgarovi sdělil potřebné informace, načež v rychlosti napsala ještě jeden vzkaz pro Nekromanta.
#14 Host_Dumgar_*
Host_Dumgar_*
-
- Host
Odesláno 20.10.2005 20:43
"Nad ránem v bažinách za Opuštěnou vesnicí, rozumim. Budu tam a předám kupci jeho zboží, tu ušatou lejdy," pokýval Dumgar hlavou. "Nuže, mam co dělat, abych to stihnul," podotkl a pohrdavým gestem posla propustil.
Jakmile za ním zamknul dveře otočil se a zamířil do ložnice. Právě si napustil horkou lázeň a hodlal si jí pořádně vychutnat. Nebylo kam spěchat.
Lady Nitetis propustil tajně už včera.
A za kupcem se vydá rozzuřený manžel unesené, aby mu durazně vysvětlil, co si o něm myslí. Chudák. Nechtěl by být v jeho kůži.
Ještě než se ponořil do teplé koupele, sepsal krátký dopis.
Meklíre, k předání má dojít dnes ráno v bažinách Opuštěné vesnice. Hodně štěstí a nezapomeň na naši dohodu.
Jakmile za ním zamknul dveře otočil se a zamířil do ložnice. Právě si napustil horkou lázeň a hodlal si jí pořádně vychutnat. Nebylo kam spěchat.
Lady Nitetis propustil tajně už včera.
A za kupcem se vydá rozzuřený manžel unesené, aby mu durazně vysvětlil, co si o něm myslí. Chudák. Nechtěl by být v jeho kůži.
Ještě než se ponořil do teplé koupele, sepsal krátký dopis.
Meklíre, k předání má dojít dnes ráno v bažinách Opuštěné vesnice. Hodně štěstí a nezapomeň na naši dohodu.
#15 Host_Okoun_*
Host_Okoun_*
-
- Host
Odesláno 20.10.2005 21:16
Vysoký muž v elegantním, černošedém šatu, který doslova splýval s okolní temnotou, se zastavil u jednoho z mnoha zákoutí alicijskeho slatu. Ozval se tichý zvuk odsouvaného kamene a v ruce se mu objevil nekolikrát přeložený, malý kus pergamenu.
Jeho oči přelétly ve spěchu naškrábaná slova a ústa zkřivil zlý úsměšek. Muž pomalu zavrtěl hlavou. Někdo zradil. Akce podobného rozsahu neprobíhaly jinak než na jeho pokyn a nikdy bez jeho vědomí. Ruka zmáčkla pergamen a v jeho očích na malý okamžik proběhl záblesk čehosi, co by náhodný pozorovatel mohl nazvat šílenstvím, možná fanatismem.
Někde tady je zrádce. Není to poprvé a asi ani naposled. Ale nikdy nikdo, po dobu co tu byl on, nedokázal dvě věci zároveň. Zradit a přežít.
Jeho oči přelétly ve spěchu naškrábaná slova a ústa zkřivil zlý úsměšek. Muž pomalu zavrtěl hlavou. Někdo zradil. Akce podobného rozsahu neprobíhaly jinak než na jeho pokyn a nikdy bez jeho vědomí. Ruka zmáčkla pergamen a v jeho očích na malý okamžik proběhl záblesk čehosi, co by náhodný pozorovatel mohl nazvat šílenstvím, možná fanatismem.
Někde tady je zrádce. Není to poprvé a asi ani naposled. Ale nikdy nikdo, po dobu co tu byl on, nedokázal dvě věci zároveň. Zradit a přežít.
#16 Host_gGeorg_*
Host_gGeorg_*
-
- Host
Odesláno 20.10.2005 21:29
MacLier neco po desate vybehl z domu. Rozcepyreny ,ale zjevne v dobre nalade. Vyletnim tempem se prosel po meste a najal par dobrodruhu co potkal cestou. Bylo jich tak tucet. Sebranka to byla az hruza. Nekteri svirali sve zbrane pochybne kvality vyhublymi klubnatymi prsty.
"Tak bando, na jih. A pokusem mame tam byt dnes rano." zavelel MacLeir kdyz na vezi odbila dvanacta.
K privozu se mala armada dostala nekdy k veceru.
"Tagnare vem si par lidi a vem to doprava. Ostatni za mnou."
"Paneee co vlasne hledame?" ozval se nekdo z davu.
"To poznate, jen co to najdete." uchcetl se MacLier."
K ranu se obe skupiny sesly u studny pod vsi. Postipani od komaru utrmacni a obaleni bahnem.
"Chceme zlato!"
"Chceme zold!"
Ozyvalo se nespokojene mrmlani davu. Zvlast jedna, Orebica. Jeste je povzbuzovala.
"Tichooo! Jdeme zpet. tady uz nic nenajdeme. A Marto, aleglosi! Co tu delate?"
"Povrava o nejakych nepokojoch." usmala se vzdy dokonale upravena Lady Marta.
--------
"Pozooor Droouch..." zklatil se na zem jeden zoldaku.
Pak se rozpoutalo peklo. Drowove si sve teritorum umi ubranit.
--------
Zbytek dobrodruhu se v oblacich otravneho plynu vypotacel z Temneho lesa.
"Tady je kousek klidne misto tak se dame do poradku." Maclier naznaci mavnutim ruky smer.
--------
Mezi zabahnenymi a pokaslavajicimi dobrodruhy se v taboristi obevil Dumgar. Jak to ten kostenej parchant dela, ze je vzdycky je tam kde se neco deje?
"MacLiire," protahl cernovlasy muz " muzes na chvili stranou." Opovrzlive se rozhledl po odpocivajicich dobrodruzich.
"Ech?"
"Jen takovej rozhovor mezi ctyrma ocima. "
-------
"Chyte hoooo!"
Dumgara dohnali a obklicili az u temneho lesa. Je s podivem jak ten dedek umi utikat.
" Vrat ten prsten."
"Ne je to moje jedina ochrana kdyby se vratil, a ..."nestacil dopovedet Dumgar.
Svet kolem se podivne rozmazal. Pres svetle modry lupen u cesty prejel obrovskou rychlosti snek.
-------
"Co se stalo ? a kde je Dumgar?" viditelne zmateny Macler se zvedal ze zeme.
"Na to jsem se pred chvili ptala pane," ustepacne pronesla Orebica.
"Sakraaaa, tak to je zlyy moc zly..."
"Tak bando, na jih. A pokusem mame tam byt dnes rano." zavelel MacLeir kdyz na vezi odbila dvanacta.
K privozu se mala armada dostala nekdy k veceru.
"Tagnare vem si par lidi a vem to doprava. Ostatni za mnou."
"Paneee co vlasne hledame?" ozval se nekdo z davu.
"To poznate, jen co to najdete." uchcetl se MacLier."
K ranu se obe skupiny sesly u studny pod vsi. Postipani od komaru utrmacni a obaleni bahnem.
"Chceme zlato!"
"Chceme zold!"
Ozyvalo se nespokojene mrmlani davu. Zvlast jedna, Orebica. Jeste je povzbuzovala.
"Tichooo! Jdeme zpet. tady uz nic nenajdeme. A Marto, aleglosi! Co tu delate?"
"Povrava o nejakych nepokojoch." usmala se vzdy dokonale upravena Lady Marta.
--------
"Pozooor Droouch..." zklatil se na zem jeden zoldaku.
Pak se rozpoutalo peklo. Drowove si sve teritorum umi ubranit.
--------
Zbytek dobrodruhu se v oblacich otravneho plynu vypotacel z Temneho lesa.
"Tady je kousek klidne misto tak se dame do poradku." Maclier naznaci mavnutim ruky smer.
--------
Mezi zabahnenymi a pokaslavajicimi dobrodruhy se v taboristi obevil Dumgar. Jak to ten kostenej parchant dela, ze je vzdycky je tam kde se neco deje?
"MacLiire," protahl cernovlasy muz " muzes na chvili stranou." Opovrzlive se rozhledl po odpocivajicich dobrodruzich.
"Ech?"
"Jen takovej rozhovor mezi ctyrma ocima. "
-------
"Chyte hoooo!"
Dumgara dohnali a obklicili az u temneho lesa. Je s podivem jak ten dedek umi utikat.
" Vrat ten prsten."
"Ne je to moje jedina ochrana kdyby se vratil, a ..."nestacil dopovedet Dumgar.
Svet kolem se podivne rozmazal. Pres svetle modry lupen u cesty prejel obrovskou rychlosti snek.
-------
"Co se stalo ? a kde je Dumgar?" viditelne zmateny Macler se zvedal ze zeme.
"Na to jsem se pred chvili ptala pane," ustepacne pronesla Orebica.
"Sakraaaa, tak to je zlyy moc zly..."
#17
Nox1
-
- Hráč
-
- 132 Příspěvků:
Mladší učeň
Odesláno 21.10.2005 09:25
Zrada...zrada..zrada..To slovo mu behalo po hlave uz hodnu chvilu a pomali ho zozieralo ako najsilnejsi jed.
Silueta hobita v krbe pripominala demona z najhlbsich pekiel a v jeho ociaho bol vidiet hnev a tuzbu po pomste.
*Dvere sa s tichim zaskripanim otovrili*
Ucitil pritomnost tej Hadej zeny ktora ho v hlbke duse ukludnovala a citil snou iste vzajomne puto,puto lovca.
Ale teraz nie,teraz sa na niekom potreboval vyvrsit a bola to ona!
Veithan potichu pristupila za Wolfa a nehybne ostala stat.
"Som rad ze si prisla Veithan",chlad v jeho hlase hrozil uhasit ohen v krbe prednim a zmenit ho na sneznu krajinku.
"Sklamala si ma...velmi si ma sklamala",citil ako hnev zacina ovladat jeho mozog.
"Vysvetlimi ako je mozne ze straze videli Lady Nitetis v meste!"
Zena ticho zasicala."Ja som vas nesklamala,urobila som vsetko ako ste povedal,kontaktovala som kupcu,ten si urcil miesto predania a vsetko som povedala panu Dumgarovi."
"A co bolo dalej?"
"Pan Dumgar povedal ze rozumie" nachvilu sa odmlci"a trval natom ze ho preda sam!"
Pomali sa otocil a venoval jej chladny a zlomyselny usmev,"takze Dumgar"
Znova sa otocil a zahladel do ohna.
"To je vsetko Veithan,mozes ist".
Zrada..zrada,znova a znova sa mu to slovo vkradalo do mysle,nevedel pochopit preco prave Dumgar,Dumgar ktoremu tak veril.
Silueta hobita v krbe pripominala demona z najhlbsich pekiel a v jeho ociaho bol vidiet hnev a tuzbu po pomste.
*Dvere sa s tichim zaskripanim otovrili*
Ucitil pritomnost tej Hadej zeny ktora ho v hlbke duse ukludnovala a citil snou iste vzajomne puto,puto lovca.
Ale teraz nie,teraz sa na niekom potreboval vyvrsit a bola to ona!
Veithan potichu pristupila za Wolfa a nehybne ostala stat.
"Som rad ze si prisla Veithan",chlad v jeho hlase hrozil uhasit ohen v krbe prednim a zmenit ho na sneznu krajinku.
"Sklamala si ma...velmi si ma sklamala",citil ako hnev zacina ovladat jeho mozog.
"Vysvetlimi ako je mozne ze straze videli Lady Nitetis v meste!"
Zena ticho zasicala."Ja som vas nesklamala,urobila som vsetko ako ste povedal,kontaktovala som kupcu,ten si urcil miesto predania a vsetko som povedala panu Dumgarovi."
"A co bolo dalej?"
"Pan Dumgar povedal ze rozumie" nachvilu sa odmlci"a trval natom ze ho preda sam!"
Pomali sa otocil a venoval jej chladny a zlomyselny usmev,"takze Dumgar"
Znova sa otocil a zahladel do ohna.
"To je vsetko Veithan,mozes ist".
Zrada..zrada,znova a znova sa mu to slovo vkradalo do mysle,nevedel pochopit preco prave Dumgar,Dumgar ktoremu tak veril.
#18
Nox1
-
- Hráč
-
- 132 Příspěvků:
Mladší učeň
Odesláno 22.10.2005 21:37
*Hobit preskocil potok a dalej pokracoval ticho v ceste do Alicie.*
Hlavou mu behali myslienky a coraz viac zacinal byt presvedceni otom co si myslel,ze ho Dumgar zradil.
Ale nevedel pochopit preco.Ved ten chlap mu ponukol svoju pomoc,bol tak otovreny a dokonca mu ponukol ze mu vzdy pomoze v nudzi.
Ale dnesni rozhovor s Kelianom ho len utvrdil v tom co si myslel..
"Pan Dumgar narozdiel odteba dokozal splnit co som chcel"..musel si stale tuto vetu opakovat a hnev vnom vrel coraz viac a viac..
*Temnota lesa zacala pomali ustupovat a pred hobitom sa vynarala kulisa z hradieb,pomalym krokom si to namieril k domu cislo 14 v Alicii*
Hlavou mu behali myslienky a coraz viac zacinal byt presvedceni otom co si myslel,ze ho Dumgar zradil.
Ale nevedel pochopit preco.Ved ten chlap mu ponukol svoju pomoc,bol tak otovreny a dokonca mu ponukol ze mu vzdy pomoze v nudzi.
Ale dnesni rozhovor s Kelianom ho len utvrdil v tom co si myslel..
"Pan Dumgar narozdiel odteba dokozal splnit co som chcel"..musel si stale tuto vetu opakovat a hnev vnom vrel coraz viac a viac..
*Temnota lesa zacala pomali ustupovat a pred hobitom sa vynarala kulisa z hradieb,pomalym krokom si to namieril k domu cislo 14 v Alicii*
Příspěvek upravil Nox1: 22.10.2005 22:03
#19
Ter Leeloo II
-
- Admin
-
- 2528 Příspěvků:
Cechmistr
- Gender:Male
Odesláno 25.10.2005 16:14
„Dumgar, Dumgar, Dumgar proc Dumgar ?“ premyslela nad tim, co se pred nekolika minutami dozvedela. Myslela si, ze za unosem bude stat nekdo z tech, co se nyni ukryvaji v Pevnosti rudeho draka, ale vypraveni ukazalo na Dumgara.
Najednou si vzpomnela na obrad, pri kterem Quixote prisel o sve srdce. Na obrad, ktery provedli Norian Salek, Dumgar, Rydiss a ... Pri vzpomince na posledniho clena obradu ve spojeni s ukoristenym prstenem strnula. „Ne, to nemuze byt pravda !“ sykla a sekla mecem do zeme. Sekla prilis silne a necekala, ze mec narazi na kamen. Zbran silne zabrnela, az ji Tery pustila z ruky. Mec dopadl na zem. Pohledla na zem: „Ja vim, to neni spravna cesta.“
O nekolik minut pozdeji si jiz balila zasoby jidla a piti do batuzku. Vyrazila do Rudych hor. Prosla horami a vklouzla do Hlubokeho lesa. „Snad tu Marcus bude, snad bude na bylinkach, ci odpocivat v Hajku. A snad ji bude znat nebo aspon poradi, kde hledat druidku.“
Najednou si vzpomnela na obrad, pri kterem Quixote prisel o sve srdce. Na obrad, ktery provedli Norian Salek, Dumgar, Rydiss a ... Pri vzpomince na posledniho clena obradu ve spojeni s ukoristenym prstenem strnula. „Ne, to nemuze byt pravda !“ sykla a sekla mecem do zeme. Sekla prilis silne a necekala, ze mec narazi na kamen. Zbran silne zabrnela, az ji Tery pustila z ruky. Mec dopadl na zem. Pohledla na zem: „Ja vim, to neni spravna cesta.“
O nekolik minut pozdeji si jiz balila zasoby jidla a piti do batuzku. Vyrazila do Rudych hor. Prosla horami a vklouzla do Hlubokeho lesa. „Snad tu Marcus bude, snad bude na bylinkach, ci odpocivat v Hajku. A snad ji bude znat nebo aspon poradi, kde hledat druidku.“
0 uživatelů si čte toto téma
0 členů, 0 návětěvníků, 0 anonymních
