Krik nevinnych..rev demonu a nezamenitelny zvuk boje...
Slunecny den v krasne vesnici Ashavon byl nahle prerusen zableskem. Vzduch se zatetelil a vsude kolem se zacali jakoby odnikud objevovat ohavna stvoreni z nejhorsich nocnich mur. Mirumilovni elfi obyvatele nemel ani cas uvedomit si co se stalo, kdyz se uprostred jejich visky rozpoutalo peklo. Bojujici demoni a dabli neznali slitovani a kosili vse zive kolem.
Male sestilete devcatko vse pozorovalo, v ocich hruzu...
Nina
Započal
Maslostroj
, 07.08.05 01:51
16 odpovědí na toto téma
#1
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 07.08.2005 01:51
#2
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 09.08.2005 16:03
..nemelo ani potuchu o tom ze se prave ocitlo uprostred jedne z mnoha bitev Valky Krve. A protoze ve svem veku neprisla na nic lepsiho, zakryla si oci a zacala tise vzlykat. Po chvili se k ni priblizil jeden z demonu a opatrne beze slov ji vzal do naruce a jedninym dotykem na celo ji poslal do blahodarne rise snu. Probudila se v krasne zahrade uprostred podivneho chramu, obklopena hrstkou jakychsi lidi v robach. Stale v soku opakovala jen: "Ni-na, ni-na, ni-na..." jako nejake zaklinadlo. A tak ji ti lide v robach, kteri byli mnichy klastera Rhyn, takto pojmenovali a jeji prave jmeno, Aluve, upadlo navzdy v zapomneni.
#3
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 11.08.2005 12:36
Hned na druhy den aniz se Nina stihla rozkoukat, ji Rhynsti mnisi prijali k vycviku.
A tak se stalo, ze elfi divenka musela travit ranni a dopoledni hodiny meditaci a studiem prastarych spisu o anatomii a vlastni podstate a vztahu ducha a jeho smrtelne schranky. Odpoledne ji pak cekaly fyzicke prace, ze kterych se vecer vracela utahana jako kote a vzdy padla vycerpanim, vdecna i za tvrdou palandu.
Pozdeji pribyla i historie Rhynskeho radu a tak se dozvedela, ze jeho koreny sahaji hluboko do minulosti a vazali se k nemu pribehy, o kterych nikdy neslysela.
Podstatou vsak bylo nabirani novych clenu z rad takovych, jako byla Nina, tedy sirotku dosti mladych, aby se stihli naucit vsemu potrebnemu a hlavne aby jejich mysl nebyla pokrivena vlivem poznavani. A pak pomoci techto bojovniku udrzovat alespon castecnou rovnovahu a spravedlnost v tom, jak rikali, zkazenem svete. V dobe kdy se k radu pridala Nina, bylo hlavni naplni radu chranit nevinne pred utiskem samozvaneho krutovladce Urukha. Radu se podarilo s Urukhou uzavrit krehkou dohodu, ktera znamenala mnohem mensi prikori pro mistni lid.
Ubehlo nekolik let a Nina mela brzy dosahnout dvaceti let.Tedy veku kdy se od studia a meditaci prechazi ke studiu boje. Tech 16 let co uz mela v klastere za sebou, prineslo sve ovoce. Diky meditacim, kazni a tvrdou drezurou se fyzicka schranka stala obrazem jejiho ducha. Telo bylo udrzovano v dokonale harmonii a uz davno nevedela co je to nemoc nebo unava.
Nininym ucitelem se mel stat Cort, jeden z nejlepsich, nejstarsich a nejnelitostnejsich.
"Tak tebe mam ucit?" privital Ninu povznesenym tonem pri prvnim dni.
"Tak ukaz co v tobe je,"oznamil ji a postavil se z jednou rukou za zady a druhou pobizejici Ninu k boji.
Vystartovala na nej s neuveritelnou rychlosti, ale Cort jen s lehkosti ukrocil a..zmizel.
Nina se zmatene rozhlizela do vsech stran kdyz ji ze zadu srazila rana.
"Jak jak," nemohla ze sebe vykoktat.
"Jak jsem to udelal? Jako nic, kdyz nedavas pozor. Vzdy se musis soustredit na nepritele. To je chyba, kterou my, Rhynsti neodpoustime a v boji konci vzdy smrti nepritele. Jednou se to sama naucis, pokud nebudes poleno," s temito slovy znovu zmizel a toho dne uz se nevratil.
Dalsi den vycviku si sebou Cort prinesl nejake do latky zabalene zbrane.
"Tohle draha," pronesl chladne. "Jsou kamy. jedine zbrane, ktere jsou dovoleny v radu pouzivat.
"Anebo," odmlcel se. "Je tu druha moznost, mnohem vznesenejsi, bojovat jen timhle," ukazal Nine zatatou pest.
Protoze Nina netusila, co by zmohla svymi utlymi ruckami rozhodla se jednoznacne pro kamy.
"Hmm. To jsem si mohl myslet. Dneska uz nikdo neoceni a ani nepochopi co je to boj. No co se da delat," procedil mezi zuby a podal Nine zbrane. "Od ted jsou tvym majetkem, tvym jedinym majetkem a znamenaji pro tebe vsechno."
"Pokud o ne prijdes," dodal zlovestne. "Nechod mi na oci."
A tak se stalo, ze elfi divenka musela travit ranni a dopoledni hodiny meditaci a studiem prastarych spisu o anatomii a vlastni podstate a vztahu ducha a jeho smrtelne schranky. Odpoledne ji pak cekaly fyzicke prace, ze kterych se vecer vracela utahana jako kote a vzdy padla vycerpanim, vdecna i za tvrdou palandu.
Pozdeji pribyla i historie Rhynskeho radu a tak se dozvedela, ze jeho koreny sahaji hluboko do minulosti a vazali se k nemu pribehy, o kterych nikdy neslysela.
Podstatou vsak bylo nabirani novych clenu z rad takovych, jako byla Nina, tedy sirotku dosti mladych, aby se stihli naucit vsemu potrebnemu a hlavne aby jejich mysl nebyla pokrivena vlivem poznavani. A pak pomoci techto bojovniku udrzovat alespon castecnou rovnovahu a spravedlnost v tom, jak rikali, zkazenem svete. V dobe kdy se k radu pridala Nina, bylo hlavni naplni radu chranit nevinne pred utiskem samozvaneho krutovladce Urukha. Radu se podarilo s Urukhou uzavrit krehkou dohodu, ktera znamenala mnohem mensi prikori pro mistni lid.
Ubehlo nekolik let a Nina mela brzy dosahnout dvaceti let.Tedy veku kdy se od studia a meditaci prechazi ke studiu boje. Tech 16 let co uz mela v klastere za sebou, prineslo sve ovoce. Diky meditacim, kazni a tvrdou drezurou se fyzicka schranka stala obrazem jejiho ducha. Telo bylo udrzovano v dokonale harmonii a uz davno nevedela co je to nemoc nebo unava.
Nininym ucitelem se mel stat Cort, jeden z nejlepsich, nejstarsich a nejnelitostnejsich.
"Tak tebe mam ucit?" privital Ninu povznesenym tonem pri prvnim dni.
"Tak ukaz co v tobe je,"oznamil ji a postavil se z jednou rukou za zady a druhou pobizejici Ninu k boji.
Vystartovala na nej s neuveritelnou rychlosti, ale Cort jen s lehkosti ukrocil a..zmizel.
Nina se zmatene rozhlizela do vsech stran kdyz ji ze zadu srazila rana.
"Jak jak," nemohla ze sebe vykoktat.
"Jak jsem to udelal? Jako nic, kdyz nedavas pozor. Vzdy se musis soustredit na nepritele. To je chyba, kterou my, Rhynsti neodpoustime a v boji konci vzdy smrti nepritele. Jednou se to sama naucis, pokud nebudes poleno," s temito slovy znovu zmizel a toho dne uz se nevratil.
Dalsi den vycviku si sebou Cort prinesl nejake do latky zabalene zbrane.
"Tohle draha," pronesl chladne. "Jsou kamy. jedine zbrane, ktere jsou dovoleny v radu pouzivat.
"Anebo," odmlcel se. "Je tu druha moznost, mnohem vznesenejsi, bojovat jen timhle," ukazal Nine zatatou pest.
Protoze Nina netusila, co by zmohla svymi utlymi ruckami rozhodla se jednoznacne pro kamy.
"Hmm. To jsem si mohl myslet. Dneska uz nikdo neoceni a ani nepochopi co je to boj. No co se da delat," procedil mezi zuby a podal Nine zbrane. "Od ted jsou tvym majetkem, tvym jedinym majetkem a znamenaji pro tebe vsechno."
"Pokud o ne prijdes," dodal zlovestne. "Nechod mi na oci."
#4
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 12.08.2005 16:42
Cort s Ninou svadeji prvni z boju. V polovine Cort zakopne a spadne na zem. Nina svesi zbrane a chce mu pomoct na nohy a podekovanim je rana, ktera nebude prvni.
"Proc si nezautocila?" zeptal se zlostne.
"Prototoze protoze by to bylo.."
"Co? Necestne, zakerne? V boji se o cest nejedna a cest mrtvoly je kazdemu ukradena! Boj neni uvahou o moralnich hodnotach. V boji je na prvnim miste preziti, pote zdolani nepritele. Nic vic. A pokud nemuzes zabit protivnika aniz bys prezila utec! Jak rikam mrtva si nam k nicemu! pro dnesek jsme skoncili. A pripomen si to co ses ucila o anatomii budes to brzy potrebovat"
Bez dalsiho slova se otocil a odkracel.
"Proc si nezautocila?" zeptal se zlostne.
"Prototoze protoze by to bylo.."
"Co? Necestne, zakerne? V boji se o cest nejedna a cest mrtvoly je kazdemu ukradena! Boj neni uvahou o moralnich hodnotach. V boji je na prvnim miste preziti, pote zdolani nepritele. Nic vic. A pokud nemuzes zabit protivnika aniz bys prezila utec! Jak rikam mrtva si nam k nicemu! pro dnesek jsme skoncili. A pripomen si to co ses ucila o anatomii budes to brzy potrebovat"
Bez dalsiho slova se otocil a odkracel.
#5
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 13.08.2005 16:26
******************************************************************************
Ostrov Demona, soucasnost
Pred par dny jsem se zapojila do kseftu o velke penize ale nakonec se to pekne zvrtlo.
Nase druzina skladajici se ze smradlaveho trpaslika s jeste smradlavejsim vousem, tupeho orka a docela zajimave hobitky Hanako, se mela v lese setkat s osobou, ktera slibovala pekny penize.
Tou osobou byl zatraceny drow, ale pokud jde o praci skousnu vsechno. Ptal se, jestli mu pomuzeme.
"Pomoct? Ne." vsak taky nejsem zadna dobrocinna organizace. Ale: "Praci udelam." obzvlast kdyz je hezky zaplacena bleskne mi hlavou. No, pokracujme, drow vylicil ze jeho druzka byla uveznena v Alicii.
Ork se zacal osivat a smradoch zacal neco o diplomaticke ceste a o tom, ze jsme si vsichni rovni. Pche, ze by se trpaslik rovnal elfovi?
Ale co te nema hochu.Napadne me a musim se v duchu pousmat jeho naivite. Drow doda, ze ne vsichni to vidi stejne.
No nakonec sme po dalsi rade nesmyslnych kecu koncne vyrazili.Hanako jeste navrhla ze bychom mohli drowku unest a ja ji hned navrhla vymahat vykupn. Ale veci se meli trochu jinak. Kdyz jsme se proplizili k veznici, coz mi nedelalo zadny problem, drow uz na nas cekal. Trpos a ork to nakonec vzdali, ze se jim to nezda nebo co.
Ja se jen ujistila o odmene, a kdyz drow zamaval poradne naditym vackem, nebylo treba neco dal resit. Cesta k jeji cele probehla bez vetsich problemu, drow si se zamky poradil jako s hrackami, az jsem musela i ja uznale pokyvat hlavou.
V cele uz cekala. Vypadalo to na nejakou kralovnu nebo co, protoze drow mel pokory plnou hubu az mi bylo na zvraceni. Matriarcha si porad stezovala jak dlouho to trvalo a nejak se nemela k odchodu, asi si ta cuza neuvedomovala kde se nachazi.
"No nic, az si tady prestanete pochlebovat, mohli bychom vyrazit," neudrzim se.
A pak udelala kralovnicka jednu z poslednich chyb sveho zivota: "Neprerusuj me otrokyne."
A dalsimu zivotu byl smutne podepsan ortel. Udrzela jsem se, abychom mohli vyrazit.
V polovine cesty jsem uslysela podivne huceni, jako nejaky tlumeny rozhovor, radeji jsem vypila lektvar kury. Az o par kroku dal si toho vsimla i ta ubozacka. No venku cekalo pekne prekvapeni.
Sam kapitan Arto se svym "mocnym" plnovousem a jeste "mocnejsim" mecem, kterym by me netrefil ani ve snu, nas cekal. Neco nehralo...
Ork s trpaslikem stali za Artem, jakoby vubec nebyli spolupachately. Opatrne jsem prohlizela mozne unikove cesty, ten staroch by si nestacil ani vsimnout co se deje a byla bych pryc, a navic, s lektvarem kury me ani nemohl poznat. Jenze ouha, kde se vzala tu se vzala elfi strazkyne Aramis a uz z pohledu, ktery na me uprela, mi bylo jasne, ze tudy cesta nevede.
No zkratim to: Drow spachal dykou sebevrazdu a princeznicka se ji v nestrezenem okamziku zmocnila, prilozila Hanako nuz na krk a se slovy nechte me, nebo zemre si to hezky odkracela pryc.
"Ty mrcho!" sykla jsem na ni jeste.
Dav se rozpustil a Arto si me vzal do mucirny. Teda muzi se me snazili ohromit uz leccim, sbirkou motylu, vzacnych kytek, ale Arto byl jasnym vitezem.
"Mame to tu hezky, poradne se rozhlidni," rekl a potutelne se usmival.
No bylo to pekny, nejaka postel s hrebikama dole i nahore, ta se mi libila. Pak me jeste nadchla gilotina, ale ta uz se mi tak nelibila.
Nakonec jsme udelali dohodu, ten staroch umel docenit me schopnosti a tak mi nabidl sluzbu informatora.
"Nakonec," odvetim. "Je mi to jedno, hlavne ze si zachranim kuzi."
A tak jsem podepsala listinu, ktera me zavazovala informovat straze o vsech nekalostech, chystanych utocich na Alicii a kdesi cosi. Rikala jsem si, ze jsem z toho nevysla nejhur, nakonec pro ne budu mit jako informator jistou cenu, takze se muzu tesit i z nejake te ochrany.
Strazny me vyvedl ven z vezeni.
Venku uz cekal zebrak jako na zavolanou, a tak jsem s nim trosku dala rec, co je novyho a tak. No moc se mu spolupracovat nechtelo, nepomohly ani vyhruzky a dvoji blysknuti kamou. Mel fakt paru a to se mi libilo. Nabidla sem mu par zlatek, ale aby si moc nemyslel, tak i zatlaceni hrotem kamy na krk. Neco z neho vylezlo, ale moc k uzitku to nebylo. Dala jsem mu zlatky a rikal, ze kdybych neco potrebovala je mi k suzbam.
"Ale at ty sluzby za neco stoji."
"Jiste, odted budu mit oci na stopkach."
Nakonec si pristradovala drowka jakoby se nechumelilo.
"My se jeste uvidime," hezky se na ni usmeju.
"Budu pripravena," vraci mi usmev.
"Pche, na me neni nidko dost pripraveny.
Prikyvla a zmizela ve stinu noci.
Na trhu cekali ti dva podrazaci. Chtela jsem se dozvedet jak se u vezeni objevil Arto, ale ty dva hovada byli tak ozrali, ze bylo zbytecne mrhat casem.
Na druhy den jsem potkala toho orka. Podle jeho nazoru byl pry Arto na zbezne prohlidce. Nelhal, toho by se svou inteligenci nebyl schopen. Ted jeste sehnat toho smradlavce.
******************************************************************************
Ostrov Demona, soucasnost
Pred par dny jsem se zapojila do kseftu o velke penize ale nakonec se to pekne zvrtlo.
Nase druzina skladajici se ze smradlaveho trpaslika s jeste smradlavejsim vousem, tupeho orka a docela zajimave hobitky Hanako, se mela v lese setkat s osobou, ktera slibovala pekny penize.
Tou osobou byl zatraceny drow, ale pokud jde o praci skousnu vsechno. Ptal se, jestli mu pomuzeme.
"Pomoct? Ne." vsak taky nejsem zadna dobrocinna organizace. Ale: "Praci udelam." obzvlast kdyz je hezky zaplacena bleskne mi hlavou. No, pokracujme, drow vylicil ze jeho druzka byla uveznena v Alicii.
Ork se zacal osivat a smradoch zacal neco o diplomaticke ceste a o tom, ze jsme si vsichni rovni. Pche, ze by se trpaslik rovnal elfovi?
Ale co te nema hochu.Napadne me a musim se v duchu pousmat jeho naivite. Drow doda, ze ne vsichni to vidi stejne.
No nakonec sme po dalsi rade nesmyslnych kecu koncne vyrazili.Hanako jeste navrhla ze bychom mohli drowku unest a ja ji hned navrhla vymahat vykupn. Ale veci se meli trochu jinak. Kdyz jsme se proplizili k veznici, coz mi nedelalo zadny problem, drow uz na nas cekal. Trpos a ork to nakonec vzdali, ze se jim to nezda nebo co.
Ja se jen ujistila o odmene, a kdyz drow zamaval poradne naditym vackem, nebylo treba neco dal resit. Cesta k jeji cele probehla bez vetsich problemu, drow si se zamky poradil jako s hrackami, az jsem musela i ja uznale pokyvat hlavou.
V cele uz cekala. Vypadalo to na nejakou kralovnu nebo co, protoze drow mel pokory plnou hubu az mi bylo na zvraceni. Matriarcha si porad stezovala jak dlouho to trvalo a nejak se nemela k odchodu, asi si ta cuza neuvedomovala kde se nachazi.
"No nic, az si tady prestanete pochlebovat, mohli bychom vyrazit," neudrzim se.
A pak udelala kralovnicka jednu z poslednich chyb sveho zivota: "Neprerusuj me otrokyne."
A dalsimu zivotu byl smutne podepsan ortel. Udrzela jsem se, abychom mohli vyrazit.
V polovine cesty jsem uslysela podivne huceni, jako nejaky tlumeny rozhovor, radeji jsem vypila lektvar kury. Az o par kroku dal si toho vsimla i ta ubozacka. No venku cekalo pekne prekvapeni.
Sam kapitan Arto se svym "mocnym" plnovousem a jeste "mocnejsim" mecem, kterym by me netrefil ani ve snu, nas cekal. Neco nehralo...
Ork s trpaslikem stali za Artem, jakoby vubec nebyli spolupachately. Opatrne jsem prohlizela mozne unikove cesty, ten staroch by si nestacil ani vsimnout co se deje a byla bych pryc, a navic, s lektvarem kury me ani nemohl poznat. Jenze ouha, kde se vzala tu se vzala elfi strazkyne Aramis a uz z pohledu, ktery na me uprela, mi bylo jasne, ze tudy cesta nevede.
No zkratim to: Drow spachal dykou sebevrazdu a princeznicka se ji v nestrezenem okamziku zmocnila, prilozila Hanako nuz na krk a se slovy nechte me, nebo zemre si to hezky odkracela pryc.
"Ty mrcho!" sykla jsem na ni jeste.
Dav se rozpustil a Arto si me vzal do mucirny. Teda muzi se me snazili ohromit uz leccim, sbirkou motylu, vzacnych kytek, ale Arto byl jasnym vitezem.
"Mame to tu hezky, poradne se rozhlidni," rekl a potutelne se usmival.
No bylo to pekny, nejaka postel s hrebikama dole i nahore, ta se mi libila. Pak me jeste nadchla gilotina, ale ta uz se mi tak nelibila.
Nakonec jsme udelali dohodu, ten staroch umel docenit me schopnosti a tak mi nabidl sluzbu informatora.
"Nakonec," odvetim. "Je mi to jedno, hlavne ze si zachranim kuzi."
A tak jsem podepsala listinu, ktera me zavazovala informovat straze o vsech nekalostech, chystanych utocich na Alicii a kdesi cosi. Rikala jsem si, ze jsem z toho nevysla nejhur, nakonec pro ne budu mit jako informator jistou cenu, takze se muzu tesit i z nejake te ochrany.
Strazny me vyvedl ven z vezeni.
Venku uz cekal zebrak jako na zavolanou, a tak jsem s nim trosku dala rec, co je novyho a tak. No moc se mu spolupracovat nechtelo, nepomohly ani vyhruzky a dvoji blysknuti kamou. Mel fakt paru a to se mi libilo. Nabidla sem mu par zlatek, ale aby si moc nemyslel, tak i zatlaceni hrotem kamy na krk. Neco z neho vylezlo, ale moc k uzitku to nebylo. Dala jsem mu zlatky a rikal, ze kdybych neco potrebovala je mi k suzbam.
"Ale at ty sluzby za neco stoji."
"Jiste, odted budu mit oci na stopkach."
Nakonec si pristradovala drowka jakoby se nechumelilo.
"My se jeste uvidime," hezky se na ni usmeju.
"Budu pripravena," vraci mi usmev.
"Pche, na me neni nidko dost pripraveny.
Prikyvla a zmizela ve stinu noci.
Na trhu cekali ti dva podrazaci. Chtela jsem se dozvedet jak se u vezeni objevil Arto, ale ty dva hovada byli tak ozrali, ze bylo zbytecne mrhat casem.
Na druhy den jsem potkala toho orka. Podle jeho nazoru byl pry Arto na zbezne prohlidce. Nelhal, toho by se svou inteligenci nebyl schopen. Ted jeste sehnat toho smradlavce.
******************************************************************************
#6
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 15.08.2005 21:18
Ubehlo nekolik let, jejich napln byla porad stejna, trenink.
Az mel prijit den posledni Nininy zkousky. Avsak i mimo klaster se dely veci.
Samovladce Urukh byl svrzen z trunu vlastnim synem Bashou a ten mel ponekud jine nazory na dohodu a na chod veci. Vyhlasil klasteru otevrenou valku a nastala doba nelitostneho teroru. Avsak proti dobre vycvicenym mnichum, kteri vyuzivali prekvapivych utoku ze stinu a vzdy se stihli bezpecne vratit do temer nedobytneho klastera, mel pramalou sanci.
Az jednou..
Az mel prijit den posledni Nininy zkousky. Avsak i mimo klaster se dely veci.
Samovladce Urukh byl svrzen z trunu vlastnim synem Bashou a ten mel ponekud jine nazory na dohodu a na chod veci. Vyhlasil klasteru otevrenou valku a nastala doba nelitostneho teroru. Avsak proti dobre vycvicenym mnichum, kteri vyuzivali prekvapivych utoku ze stinu a vzdy se stihli bezpecne vratit do temer nedobytneho klastera, mel pramalou sanci.
Az jednou..
#7
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 23.08.2005 18:02
Nina pristoupi k hrde elfi strazkyni Aranis.
"Vznesena pani mam informaci, ktera by se vam mohla hodit."
"Proc radeji nezajdes za Artem, ten ma tyhle veci na starosti."
"Tedy ne, ze bych vuci tomu starochovi mela nejake vyhrady, ale radeji budu jednat s vami."
"Jak myslis, tak spust."
"No byla jsem na vylete v Doupeti obru a koho nevidim. Muhdy s nejakym plechacem. Ihned jsem se ukryla ve stinu jednoho ze sloupu a posloucham: Ten plechac si stezoval ze ho nikdo ve meste nema rad *usklibne se nad vzpominkou jeho vystrasenym hlaskem* a tak dale a tak dale. Nacez mu Muhdy neco predal, ze pry se mu to bude hodit, bohuzel jsem stala ve spatnem uhlu takze nevim o co se jednalo. Nato Muhdy zmizel a ja se dala do sledovani toho nikym nechteneho. Nejak uvizl pod zavirajici se branou, takze jsem se vynorila ze stinu a on hned spustil: 'Pomoz mi prosim.' 'A komu mam pomoct?' Nacez mi vyklopil ze se jmenuje Draco."
Nina se odmlcela: "No nevim jestli takovy hlupak je nejakou hrozbou ale radeji at jste informovani."
"Diky Nino, tve zprave venujeme patricnou pozornost."
"Vyborne, a me muzete venovat par zlataku ne?"
"Snad jsi nezapomnela jak to vypada ve vezeni, ze ne?" prohodila Aranis s usmevem.
"Ách tak dobre," ucedila Nina a zmizela do stinu prichazejici noci.
"Hech ta elfka je nepoucitelna," pomyslela si Aranis a dal se venovala svym povinnostem.
"Vznesena pani mam informaci, ktera by se vam mohla hodit."
"Proc radeji nezajdes za Artem, ten ma tyhle veci na starosti."
"Tedy ne, ze bych vuci tomu starochovi mela nejake vyhrady, ale radeji budu jednat s vami."
"Jak myslis, tak spust."
"No byla jsem na vylete v Doupeti obru a koho nevidim. Muhdy s nejakym plechacem. Ihned jsem se ukryla ve stinu jednoho ze sloupu a posloucham: Ten plechac si stezoval ze ho nikdo ve meste nema rad *usklibne se nad vzpominkou jeho vystrasenym hlaskem* a tak dale a tak dale. Nacez mu Muhdy neco predal, ze pry se mu to bude hodit, bohuzel jsem stala ve spatnem uhlu takze nevim o co se jednalo. Nato Muhdy zmizel a ja se dala do sledovani toho nikym nechteneho. Nejak uvizl pod zavirajici se branou, takze jsem se vynorila ze stinu a on hned spustil: 'Pomoz mi prosim.' 'A komu mam pomoct?' Nacez mi vyklopil ze se jmenuje Draco."
Nina se odmlcela: "No nevim jestli takovy hlupak je nejakou hrozbou ale radeji at jste informovani."
"Diky Nino, tve zprave venujeme patricnou pozornost."
"Vyborne, a me muzete venovat par zlataku ne?"
"Snad jsi nezapomnela jak to vypada ve vezeni, ze ne?" prohodila Aranis s usmevem.
"Ách tak dobre," ucedila Nina a zmizela do stinu prichazejici noci.
"Hech ta elfka je nepoucitelna," pomyslela si Aranis a dal se venovala svym povinnostem.
#8
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 25.08.2005 10:51
Ninu probudily z lehkeho bdeni nejaky lomoz. Vstala, zkontrolovala kamy, nasadila si
cerny plast a vydala se zjistit co se deje. U hlavni brany klastera se mihl nejaky stin.
Musela jit bliz, aby zjistila co se deje. Ten stin patril postave jejiho ucitele Corta.
'Co ksakru dela venku takhle v noci. A pak si vsimla neceho horsiho. Pred branou cekala snad
stovka Bashovych muzu.
Nahle ji bylo vsechno jasne. Ale proc? Jak jen mohl? A proc nas straze nevarovaly?Na nic
necekala a rozbehla se ke strazni vezi rozeznit varovny zvon. Tam ji cekal duvod, proc
nebyl vyhlasen poplach. Straze lezely s hlavama v neprirozenych uhlech. Okamzite zacla
zurive tahat za provaz zvonu, ale to uz mel Cort branu otevrenou a dovnitr se valily hordy
krveziznivych muzu, kteri byly nateseni, pomstit ztraty z poslednich let. Nic nemohlo
zabranit nadchazejicim jatkam. Mnisi byly rychle na nohou, ale presto si moment prekvapeni
a nekolikanasobna presila vybrala sve. Vlastni zbran mnichu, bleskovy utok, byl najednou
pouzit proti nim a pro vetsinu znamenal jistou smrt. Nina mela vice casu a, kdyz
videla bezvychodnost situace, preskocila pres hradby a zmizela v lese, nechavajic za sebou
rinkot zbrani a jazyky ohne, ktere si zadonily o potravu.
Nevedela jestli se nekomu krome ni podarilo utect, ale jedno vedela jiste. Cort zaplati.
Pockala az drancovani skonci a dala se do sledovani utocniku. Az k jejich taboru. Tam zacla
nehorazna oslava jejich vitezstvi a Nine vrela krev v zilach. Pockala do doby jedne hodiny
pred usvitem, kdy veseli a ruch opadl, snad bude mit dost casu.
Taborem se pohyboval temer neznatelny stin. Nine nedelalo zadne potize dostat se kolem
nepozornych strazi. Cortuv stan nasla jednoduse. Pripravovala se na lity boj, protoze Cort
je nebezpecnym protivnikem. Vkradla se do stanu a co neslysi. Cort chrape div, ze se
neudusi. Je si naprosto jisty svym vitezstvim, ale dlouho si ho neuzije.
"Pche, kde jsou zasady, ktere jsi me ucil starochu. Mohla jsem alespon neco mit ze sveho
vitezstvi." zasepta nad opilym muzem. "Tvou krvi si ani nebudu spinit kamu," nacez vytahla
dyku, kterou si porcovala jidlo divokych prasat a jinych zvirat, ktere lovila a presne jako
to prase, ho zapichla.
'Kdyz uz jsem tady,' pomyslela si s nehezkym usmevem, 'mozna bych si mohla jit popovidat s
Bashou.'
Daleko za zady se ji ozval zdeseny vykrik, kdyz prvni strazny nasel Bashovu hlavu na kulu
uprostred tabora.
Tem ubozakum bude trvat par mesicu nez si najdou noveho velitele, takze se o sebe nemusim
bat.
A tak se Nina vydala do sveta, sve umeni obohatila jeste schopnostmi zlodeje a rozhodla se
zit jen pro sebe. Neveri na zadny rad, spravedlnost nebo snad dokonce na pratelstvi. Uz
nikdy by nikomu nesverila svuj zivot. Spoleha se jen na sebe a sve schopnosti.
cerny plast a vydala se zjistit co se deje. U hlavni brany klastera se mihl nejaky stin.
Musela jit bliz, aby zjistila co se deje. Ten stin patril postave jejiho ucitele Corta.
'Co ksakru dela venku takhle v noci. A pak si vsimla neceho horsiho. Pred branou cekala snad
stovka Bashovych muzu.
Nahle ji bylo vsechno jasne. Ale proc? Jak jen mohl? A proc nas straze nevarovaly?Na nic
necekala a rozbehla se ke strazni vezi rozeznit varovny zvon. Tam ji cekal duvod, proc
nebyl vyhlasen poplach. Straze lezely s hlavama v neprirozenych uhlech. Okamzite zacla
zurive tahat za provaz zvonu, ale to uz mel Cort branu otevrenou a dovnitr se valily hordy
krveziznivych muzu, kteri byly nateseni, pomstit ztraty z poslednich let. Nic nemohlo
zabranit nadchazejicim jatkam. Mnisi byly rychle na nohou, ale presto si moment prekvapeni
a nekolikanasobna presila vybrala sve. Vlastni zbran mnichu, bleskovy utok, byl najednou
pouzit proti nim a pro vetsinu znamenal jistou smrt. Nina mela vice casu a, kdyz
videla bezvychodnost situace, preskocila pres hradby a zmizela v lese, nechavajic za sebou
rinkot zbrani a jazyky ohne, ktere si zadonily o potravu.
Nevedela jestli se nekomu krome ni podarilo utect, ale jedno vedela jiste. Cort zaplati.
Pockala az drancovani skonci a dala se do sledovani utocniku. Az k jejich taboru. Tam zacla
nehorazna oslava jejich vitezstvi a Nine vrela krev v zilach. Pockala do doby jedne hodiny
pred usvitem, kdy veseli a ruch opadl, snad bude mit dost casu.
Taborem se pohyboval temer neznatelny stin. Nine nedelalo zadne potize dostat se kolem
nepozornych strazi. Cortuv stan nasla jednoduse. Pripravovala se na lity boj, protoze Cort
je nebezpecnym protivnikem. Vkradla se do stanu a co neslysi. Cort chrape div, ze se
neudusi. Je si naprosto jisty svym vitezstvim, ale dlouho si ho neuzije.
"Pche, kde jsou zasady, ktere jsi me ucil starochu. Mohla jsem alespon neco mit ze sveho
vitezstvi." zasepta nad opilym muzem. "Tvou krvi si ani nebudu spinit kamu," nacez vytahla
dyku, kterou si porcovala jidlo divokych prasat a jinych zvirat, ktere lovila a presne jako
to prase, ho zapichla.
'Kdyz uz jsem tady,' pomyslela si s nehezkym usmevem, 'mozna bych si mohla jit popovidat s
Bashou.'
Daleko za zady se ji ozval zdeseny vykrik, kdyz prvni strazny nasel Bashovu hlavu na kulu
uprostred tabora.
Tem ubozakum bude trvat par mesicu nez si najdou noveho velitele, takze se o sebe nemusim
bat.
A tak se Nina vydala do sveta, sve umeni obohatila jeste schopnostmi zlodeje a rozhodla se
zit jen pro sebe. Neveri na zadny rad, spravedlnost nebo snad dokonce na pratelstvi. Uz
nikdy by nikomu nesverila svuj zivot. Spoleha se jen na sebe a sve schopnosti.
#9
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 01.10.2005 16:49
Konečně nadešel ten čas. Čas pomsty! Naše malá drowí princeznička nebo jaka vlastne káča, konečně zakusí můj hněv. Slíbila jsem jí, že se ještě uvidíme a sliby plním *vycení bělostné zuby*.
Už kdysi jsem se pokusila proniknout na Drowí uzemí v Temném lese, ale... No dobře dostala jsem na frak a tak tak se doplazila pryč. Na zvěstech, které o nich kolujou něco bude.
Takže takhle to nepůjde. Budu muset sehnat nějakého "průvodce", který mi za pár měšců pomůže proniknout až přímo k ní, nechraněné...
*Naposled zkontroluje zásoby lektvarů a ostří zářících kam a mizí ve stínu*
Už kdysi jsem se pokusila proniknout na Drowí uzemí v Temném lese, ale... No dobře dostala jsem na frak a tak tak se doplazila pryč. Na zvěstech, které o nich kolujou něco bude.
Takže takhle to nepůjde. Budu muset sehnat nějakého "průvodce", který mi za pár měšců pomůže proniknout až přímo k ní, nechraněné...
*Naposled zkontroluje zásoby lektvarů a ostří zářících kam a mizí ve stínu*
#10
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 10.10.2005 18:16
Nina se byla zeptat u elfu v Morlagu, jestli nevi jak se dostat tem zatracenym Drowum na kobylku, kdyz v tom potkala svou znamou Emelii knezku Oliose s dracimi kridly. Pry jde zrovna na prochazku. Pridala jsem se, ze si trosku odpocinu. Prosli jsme branou do srdce Morlagu. Jenze tady se stala chyba. Nevsimla jsem si, ze Emelie k otevreni te brany pouzila klic!
Prochazka probihala tak, jak spravna prochazka probihat ma. povidaly jsme si, kochaly se mistni faunou a florou, zazavodili s mistnimi zodlaky... Az jsme dorazili do podivne jeskyne. Ve vzduchu se vznasely prapodivne stiny. Emelie na ne vzdycky posvitila a bylo po stinech hihi, jenze pak se ze stropu uvolnila hromada kameni. Tak tak sem vyvazla nejvetsimu z sutru a unikla, ikdyz se zranenim, jiste smrti. Emelia uz takove stesti nemela...
Protoze jsem ji sama nedokazala pomoci rozhodla jsem se zajit pro pomoc, opet honicka s zoldaky az jsem dorazila k one brane, poradne jsem se do ni oprela, veda, ze mam v patach ony povestne zoldaky... A ejhle..vrata brany se ani nehla. Otocila jsem se, pripravena celit poradne rozzurenym zoldakum..nastesti zadni neprichazeli. S oddychnutim jsem si vsimla, ze u brany ceka jeji strazce, takze mi urcite otevre.
*o 10 minut zbesileho kriku o pomoc a neustaleho buseni na vrata pozdeji*
"Sakra ten chlap je snad hluchej! No jasne, ze musi byt hluchej. Prece by tu nenechal me elfku, jeho vlastni pleme. Co elfku..pche..elfi pani! Elfi cisarovnu. Jsem ta nejhezcci, nejchytrejsi a nejnebezpecnejsi elfka co kdy chodila po tehle zemi!"
Strazny si to evidentne nemyslel a dal si Niny nevsimal.
"Vis s kym mas to docineni?! Tak uz, ksakru, otevri!" jecela na nej hrozive.
"Povidam ti nestvi me! Nebo..nebo.. Ja mam konexe! Mam takovy znamosti, ze kdyz budu chtit, tak budes az do smrti jen uklizet podzimni listi a lestit parkety!"
Bez odezvy.
"No táák...prosím!" zkusila to po dobrem, ale stale hnevivym tonem.
Mlceni.
"Ja to tak nemyslela.." hlasem plnym pokory a zoufalstvi.
"Zaplatim ti! Jasne zaplatim kolik budes chtit," sla na nej pokusitelsky, tim nejsladsim hlaskem jaky dovedla.
Strazny se mezitim kochal onim listim, ktere mu hrozila uklizet.
"Tak si ksakru trhni! Vsak to zvladnu sama ty ubozaku!" pojal ji surovy, ale bezucelny hnev.
"Me nejaka brana nerozhodi, pche me, Ninu, nejaka vase uboha brana!"
"Slysis?!! Klidne vam ji rozmlatim!"
A dala se do mlaceni ohnem i mrazem do vrat brany, bez uspechu, musela byt nejak magicky chranena.
"Takhle prece neskoncim! Ja ne!" zacla uvazovat nahlas. A utapela se do viru beznadeje.
A pak dostala napad.
"Preskocim ji..no jasne ze me to nenapadlo driv."
Ve svem zoufalstvi si neuvedomila vysku brany, a ze natohle zkratka nestaci, Rozbehla se, napnula svaly, dlouze letela vzduchem....a prásk, narazila hlavou do tvrzeneho dreva a ztratila vedomi.
'Konecne klid,' pomyslel si strazny.
'My, lesni elfove, vime, ze sila prirody a jejiho dreva je nezmerna, jeste tahle "Elfi cisarovna" si to musi uvedomit hehe.' pomyslel si skodolibe a vychutnaval to opojne ticho.
Prochazka probihala tak, jak spravna prochazka probihat ma. povidaly jsme si, kochaly se mistni faunou a florou, zazavodili s mistnimi zodlaky... Az jsme dorazili do podivne jeskyne. Ve vzduchu se vznasely prapodivne stiny. Emelie na ne vzdycky posvitila a bylo po stinech hihi, jenze pak se ze stropu uvolnila hromada kameni. Tak tak sem vyvazla nejvetsimu z sutru a unikla, ikdyz se zranenim, jiste smrti. Emelia uz takove stesti nemela...
Protoze jsem ji sama nedokazala pomoci rozhodla jsem se zajit pro pomoc, opet honicka s zoldaky az jsem dorazila k one brane, poradne jsem se do ni oprela, veda, ze mam v patach ony povestne zoldaky... A ejhle..vrata brany se ani nehla. Otocila jsem se, pripravena celit poradne rozzurenym zoldakum..nastesti zadni neprichazeli. S oddychnutim jsem si vsimla, ze u brany ceka jeji strazce, takze mi urcite otevre.
*o 10 minut zbesileho kriku o pomoc a neustaleho buseni na vrata pozdeji*
"Sakra ten chlap je snad hluchej! No jasne, ze musi byt hluchej. Prece by tu nenechal me elfku, jeho vlastni pleme. Co elfku..pche..elfi pani! Elfi cisarovnu. Jsem ta nejhezcci, nejchytrejsi a nejnebezpecnejsi elfka co kdy chodila po tehle zemi!"
Strazny si to evidentne nemyslel a dal si Niny nevsimal.
"Vis s kym mas to docineni?! Tak uz, ksakru, otevri!" jecela na nej hrozive.
"Povidam ti nestvi me! Nebo..nebo.. Ja mam konexe! Mam takovy znamosti, ze kdyz budu chtit, tak budes az do smrti jen uklizet podzimni listi a lestit parkety!"
Bez odezvy.
"No táák...prosím!" zkusila to po dobrem, ale stale hnevivym tonem.
Mlceni.
"Ja to tak nemyslela.." hlasem plnym pokory a zoufalstvi.
"Zaplatim ti! Jasne zaplatim kolik budes chtit," sla na nej pokusitelsky, tim nejsladsim hlaskem jaky dovedla.
Strazny se mezitim kochal onim listim, ktere mu hrozila uklizet.
"Tak si ksakru trhni! Vsak to zvladnu sama ty ubozaku!" pojal ji surovy, ale bezucelny hnev.
"Me nejaka brana nerozhodi, pche me, Ninu, nejaka vase uboha brana!"
"Slysis?!! Klidne vam ji rozmlatim!"
A dala se do mlaceni ohnem i mrazem do vrat brany, bez uspechu, musela byt nejak magicky chranena.
"Takhle prece neskoncim! Ja ne!" zacla uvazovat nahlas. A utapela se do viru beznadeje.
A pak dostala napad.
"Preskocim ji..no jasne ze me to nenapadlo driv."
Ve svem zoufalstvi si neuvedomila vysku brany, a ze natohle zkratka nestaci, Rozbehla se, napnula svaly, dlouze letela vzduchem....a prásk, narazila hlavou do tvrzeneho dreva a ztratila vedomi.
'Konecne klid,' pomyslel si strazny.
'My, lesni elfove, vime, ze sila prirody a jejiho dreva je nezmerna, jeste tahle "Elfi cisarovna" si to musi uvedomit hehe.' pomyslel si skodolibe a vychutnaval to opojne ticho.
#11
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 15.10.2005 18:25
Pomsta...
Rikaji, ze je to ten nejhorsi z hrichu. Pry se pomstou nic nevyresi. Pche, zajimalo by me, ktery hlupak tohle vymyslel. A kteri hlupaci se timhle ridi. Pomsta je jedina spravedlnost, jedina odmena, kterou si muze dovolit kazdy, kdo na ni ma zaludek. Tohle nam dali bohove, moznost pomsty, to uzasne nepopiratelne pravo stare jako sam svet.
Taky jsem zaslechla, ze nejlepe chutna za tepla. Taky hloupost. Zabiti je cilem a vrcholnym prozitkem celeho tohohle aktu, ale neni to vse...
Msta je ritual. Neni nad to, kdyz obet vi, ze na ni ciha nebezpeci, vi, ze jeji cas nadesel a uzira se tim. Muze jenom cekat na ono Kdy, bez klidneho spanku bez moznosti se branit.To je odmena panecku, strachem obeti by se daly zivit cele armady pekla. Coz mi pripomina...
Temny les, domov Drowu
"Královno, královno!" ozyval se hlas jednoho ze strazcu s peclive ukryvanou hruzou.
"Tohle nasli nasi lovci," oznamil a ukazal ciste odriznutou drowi hlavu.
Kralovna jen netecne prejela pohledem ten krvavy nalez.
"A to neni vse, nasli jsme dopis..."
"Ukaz!" vykrikla chladne a netrpelive.
Strazce bezeslova predal kralovne pregamen.
Ta jej take mlcky prevzala a dala se do cteni.
Kralovnicko,
jak se ti libi ma prace? Uz brzy takhle skonci i Tva hlava!
Protentokrat jsi mela stesti, tenhle bezhlavy ti byl verny,
ale jsou takovi vsichni?
S pozdravem a nedockavosti na nase setkani
Ta jiz vdecis za svobodu a brzy i za svou smrt.
"Hmm tak nejaka chudera si mysli, ze mi muze vyhrozovat. Najdete ji a skoncujte s ni. Na takove hlouposti nemam cas." mluvila co nejznudenejsim tonem.
Jeji dcera byla pobliz a pred ni si nemuze dovolit ukazat strach.
Neprijemneho pocitu v zaludku se vsak zbavit nemohla...
Rikaji, ze je to ten nejhorsi z hrichu. Pry se pomstou nic nevyresi. Pche, zajimalo by me, ktery hlupak tohle vymyslel. A kteri hlupaci se timhle ridi. Pomsta je jedina spravedlnost, jedina odmena, kterou si muze dovolit kazdy, kdo na ni ma zaludek. Tohle nam dali bohove, moznost pomsty, to uzasne nepopiratelne pravo stare jako sam svet.
Taky jsem zaslechla, ze nejlepe chutna za tepla. Taky hloupost. Zabiti je cilem a vrcholnym prozitkem celeho tohohle aktu, ale neni to vse...
Msta je ritual. Neni nad to, kdyz obet vi, ze na ni ciha nebezpeci, vi, ze jeji cas nadesel a uzira se tim. Muze jenom cekat na ono Kdy, bez klidneho spanku bez moznosti se branit.To je odmena panecku, strachem obeti by se daly zivit cele armady pekla. Coz mi pripomina...
Temny les, domov Drowu
"Královno, královno!" ozyval se hlas jednoho ze strazcu s peclive ukryvanou hruzou.
"Tohle nasli nasi lovci," oznamil a ukazal ciste odriznutou drowi hlavu.
Kralovna jen netecne prejela pohledem ten krvavy nalez.
"A to neni vse, nasli jsme dopis..."
"Ukaz!" vykrikla chladne a netrpelive.
Strazce bezeslova predal kralovne pregamen.
Ta jej take mlcky prevzala a dala se do cteni.
Kralovnicko,
jak se ti libi ma prace? Uz brzy takhle skonci i Tva hlava!
Protentokrat jsi mela stesti, tenhle bezhlavy ti byl verny,
ale jsou takovi vsichni?
S pozdravem a nedockavosti na nase setkani
Ta jiz vdecis za svobodu a brzy i za svou smrt.
"Hmm tak nejaka chudera si mysli, ze mi muze vyhrozovat. Najdete ji a skoncujte s ni. Na takove hlouposti nemam cas." mluvila co nejznudenejsim tonem.
Jeji dcera byla pobliz a pred ni si nemuze dovolit ukazat strach.
Neprijemneho pocitu v zaludku se vsak zbavit nemohla...
Příspěvek upravil Maslostroj: 15.10.2005 18:34
#12
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 21.10.2005 14:23
Mina
Doupětem se proháněla Nina, vzteky bez sebe a s krvavou mlhou před očima. Podřezávala ty tupé hromotluky jako ještě nikdy předtím.
"Do prdele. Zasraná coura drowská..." klela a odkopla menší hlavu právě sťatého ettina.
"Ať si třeba shoří v pekle, ... na ni! Strávím několik měsíců života, abych ji dostala a výsledek? Téměř žádný!"
"Nepříjemná věc což?" ozval se posměšný a podivně známý hlas.
Nina se bleskurychle otočila, a chystala se dotyčné říct, že právě není nejvhodnější doba.
Ale za ní nikdo. Porozhlídla se..nic.
"Kam to koukáš? Mě zatím neuvidíš. Jsem uvnitř tvé hlavy." odpověděla jí posměšně.
"Ale..kdo nebo co ksakru jsi?"
"Já? Já jsem ty, moje drahá...ikdyž tvá poněkud černější verze."
"Jakto já? CO to má být?! Kde ses tu vzala?" chrlila zmatená Nina salvu otázek.
"Kde jsem se tu vzala? Byla jsem tu vždycky...jen ne tak silná jako jsem teď moje zlatá."
"Pořád mi to nedává smysl," poplašeným hlasem. 'Přece neblázním?' pomyslela si pro sebe.
"Ne, neblázníš zlatíčko. Dovol mi menší příběh." A jízlivě dodala: "A můžeš mi říkat Mina, zní to mnohem lépe."
"Takže...pamatuješ na strážce v Morlagském lese? Toho u piedestalů? Říkal něco o hříších je to tak?"
"Pokračuj ksakru," popoháněla ji netrpělivě Nina.
A Mina pokračovala: "Zkrátka je to možnost očištění. A taky ti jistě neuniklo, že na konci se máš setkat se svým já...tedy vlastně se mnou."
"Ale jaktože jsi teď tady?"
"Jak jsem říkala, byla jsem vždy s tebou. Každým tvým hříchem sílím. Všechny už jsi spáchala, krom jednoho."
"Krom mé pomsty..."
"Ano...jenže..toužíš po ní tak silně, že tě úplně pohltila. A mě pomohla dostat se ke kormidlu..ikdyž zatím jen částečně..."
Doupětem se proháněla Nina, vzteky bez sebe a s krvavou mlhou před očima. Podřezávala ty tupé hromotluky jako ještě nikdy předtím.
"Do prdele. Zasraná coura drowská..." klela a odkopla menší hlavu právě sťatého ettina.
"Ať si třeba shoří v pekle, ... na ni! Strávím několik měsíců života, abych ji dostala a výsledek? Téměř žádný!"
"Nepříjemná věc což?" ozval se posměšný a podivně známý hlas.
Nina se bleskurychle otočila, a chystala se dotyčné říct, že právě není nejvhodnější doba.
Ale za ní nikdo. Porozhlídla se..nic.
"Kam to koukáš? Mě zatím neuvidíš. Jsem uvnitř tvé hlavy." odpověděla jí posměšně.
"Ale..kdo nebo co ksakru jsi?"
"Já? Já jsem ty, moje drahá...ikdyž tvá poněkud černější verze."
"Jakto já? CO to má být?! Kde ses tu vzala?" chrlila zmatená Nina salvu otázek.
"Kde jsem se tu vzala? Byla jsem tu vždycky...jen ne tak silná jako jsem teď moje zlatá."
"Pořád mi to nedává smysl," poplašeným hlasem. 'Přece neblázním?' pomyslela si pro sebe.
"Ne, neblázníš zlatíčko. Dovol mi menší příběh." A jízlivě dodala: "A můžeš mi říkat Mina, zní to mnohem lépe."
"Takže...pamatuješ na strážce v Morlagském lese? Toho u piedestalů? Říkal něco o hříších je to tak?"
"Pokračuj ksakru," popoháněla ji netrpělivě Nina.
A Mina pokračovala: "Zkrátka je to možnost očištění. A taky ti jistě neuniklo, že na konci se máš setkat se svým já...tedy vlastně se mnou."
"Ale jaktože jsi teď tady?"
"Jak jsem říkala, byla jsem vždy s tebou. Každým tvým hříchem sílím. Všechny už jsi spáchala, krom jednoho."
"Krom mé pomsty..."
"Ano...jenže..toužíš po ní tak silně, že tě úplně pohltila. A mě pomohla dostat se ke kormidlu..ikdyž zatím jen částečně..."
Příspěvek upravil Maslostroj: 21.10.2005 14:25
#13
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 21.10.2005 14:43
"Ale...všechny hříchy jsem přece nespáchala?!"
"Achjo achjo naděje opravdu umírá poslední. Tak počítej se mnou."
"Jsi pyšná, a tohle přece nemůžeš popřít ma milá, je to tak?" pronášela sladce svá slova a nechala je působit na Ninu, kterou mezitím všechen vztek přešel.
"Závidíš kdekomu kdeco? Odpověď je samozřejmě zase ano. Co tu máme dál...ááchh ano.. lakota. Tvoje druhé, po mě vlastně, třetí Já. Není nad zář zlaťáků neníliž pravda? Ano jasně, že ano," pokračovala Mina ve výčtu hříchů.
"Ale nesmilnila jsem, nikdy v životě!!!" bránila se zoufale Nina.
"Ale?! A co Gazz? Ale nech mě pokračov.."
"Nikdy jsem nevelebila jídlo nad úroveň přežití," zkusila Nina každou možnost.
"Cha! Měla ses vidět za mlada! Nebýt vypálení Tvé vesnici byla bys dnes jako džbán na pivo, a ne tahle krásná elfka postavou srovnatelnou s karafou na víno."
Teď nebo nikdy blesklo hlavě Nině a jala se chytat posledního stébla naděje: "Nikdy jsem nebyla lenivá!"
"Ano to je pravda, milá zlatá," připustila Mina a Nině svitla v očích jiskérka naděje, aby byla vzápětí uhašena pohrdlivými slovy. "Jenže..tenhle hřích si vymysleli ti pánbíčkáři, aby měli své robotníky pod kontrolou," dokončila výčet hříchů a dala se do chraptívého smíchu.
Nině se v krku udělal obrovský knedlík, takže nebyla schopna slova.
"Budu se na tebe těšit. Má síla roste každým dnem! Ale mám pro tebe i dobrou zprávu. Ty taky nejsi žádný svatoušek Nino já to moc dobře vím!"
"Jsem to, co ze mě život udělal." vykřikla v bezmocném vzteku.
"Ale to já přece taky děvenko, to já přece taky..." a s těmito slovy se odporoučela do temných koutů Ninina podvědomí...
"Achjo achjo naděje opravdu umírá poslední. Tak počítej se mnou."
"Jsi pyšná, a tohle přece nemůžeš popřít ma milá, je to tak?" pronášela sladce svá slova a nechala je působit na Ninu, kterou mezitím všechen vztek přešel.
"Závidíš kdekomu kdeco? Odpověď je samozřejmě zase ano. Co tu máme dál...ááchh ano.. lakota. Tvoje druhé, po mě vlastně, třetí Já. Není nad zář zlaťáků neníliž pravda? Ano jasně, že ano," pokračovala Mina ve výčtu hříchů.
"Ale nesmilnila jsem, nikdy v životě!!!" bránila se zoufale Nina.
"Ale?! A co Gazz? Ale nech mě pokračov.."
"Nikdy jsem nevelebila jídlo nad úroveň přežití," zkusila Nina každou možnost.
"Cha! Měla ses vidět za mlada! Nebýt vypálení Tvé vesnici byla bys dnes jako džbán na pivo, a ne tahle krásná elfka postavou srovnatelnou s karafou na víno."
Teď nebo nikdy blesklo hlavě Nině a jala se chytat posledního stébla naděje: "Nikdy jsem nebyla lenivá!"
"Ano to je pravda, milá zlatá," připustila Mina a Nině svitla v očích jiskérka naděje, aby byla vzápětí uhašena pohrdlivými slovy. "Jenže..tenhle hřích si vymysleli ti pánbíčkáři, aby měli své robotníky pod kontrolou," dokončila výčet hříchů a dala se do chraptívého smíchu.
Nině se v krku udělal obrovský knedlík, takže nebyla schopna slova.
"Budu se na tebe těšit. Má síla roste každým dnem! Ale mám pro tebe i dobrou zprávu. Ty taky nejsi žádný svatoušek Nino já to moc dobře vím!"
"Jsem to, co ze mě život udělal." vykřikla v bezmocném vzteku.
"Ale to já přece taky děvenko, to já přece taky..." a s těmito slovy se odporoučela do temných koutů Ninina podvědomí...
#14
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 26.10.2005 21:49
Osamělý výkřik prořízl ticho přilehlého lesa a tělo elfky se skácelo k zemi.
Drowí lovec se s pošklebkem na tváři vytratil mezi stromy.
Chvíli se nic nedělo...
"Ve jménu Tyra, vrať se mezi živé!" pronesla drowí kněžka a odnikud se objevil záblesk světla.
"Já..Stát!...kdo..kdo jste?" koktala Nina, ne docela při smyslech.
"Už je dobře..Jste v pořádku?" konejšila ji kněžka, která se pak Nině představila jako Rillwen.
"Jste ve velkém nebezpečí!" pokračovala ve spěchu.
"Tohle byl ten nejnebezpečnější s vrahů. Musela ho za tebou poslat samotná Ilharess! Nevite proc?"
"Jistěže vím. Je to dlouhá historie..." začla Nina a dala se do vyprávění.
Když skončila s příběhem o záchraně drowky z alicijkého vězení povzdechla si: "No a proto jí jdu po krku. Jenže jak se zdá, vzala jsem si příliš velké sousto," připustí neochotně.
"Hmm," přikývla zamyšleně kněžka. "Pak nejjednodušším způsobem bude zabít Ilharess."
"Přesně to mám v plánu," zašklebí se Nina.
"Tak v tom případě běž do Temného hvozdu, najdi cestu do podzemí, pobij beholdery, její stráže a další hrůzné obyvatele a probij si cestu k jejím komnatám," poradila jí věcně.
"To nezní příliš lákavě...musí být jiná možnost!"
Rillwen dlouze přemýšlela a pak se usmála: "Znáš Christinne? Kovářku?"
"Nic mi to neříká."
"Pak věz, že má stejné problémy jako ty a společnými silami byste možná..snad dokázali to, co je třeba udělat," odmlčela se.
"Uhm?" zamumlala netrpělivě Nina.
"Možná by šel by otevřít portál rovnou k Ilharess, tu byste pak bez přítomnosti stráží, a tak aby se o tom nedozvěděl celý rod, mohli společnými silami porazit a zabít!"
"Ale...?" zeptala se intuitivně Nina, protože věděla, že tak lehké to určitě nebude.
"Ale...její komnaty jsou chráněny mocnými kouzly a jen opravdu mocný mág by toho byl schopen."
"Zorathus," vyšlo Nině bezděky z úst.
"Ano ten a také Garibaldi."
"Garibaldi? Ten s věží v lese?"
Kněžka přikývla, dodala, že ti dva se nemají moc v lásce. Poté se rozloučila a připomněla Nině, že je potřeba najít Christinne.
Nina ji poděkovala, rozloučila se a...
...a udělala něco, co od dob kláštera nikdy neudělala, uctivě a upřímně se Rillwen uklonila.
Drowí lovec se s pošklebkem na tváři vytratil mezi stromy.
Chvíli se nic nedělo...
"Ve jménu Tyra, vrať se mezi živé!" pronesla drowí kněžka a odnikud se objevil záblesk světla.
"Já..Stát!...kdo..kdo jste?" koktala Nina, ne docela při smyslech.
"Už je dobře..Jste v pořádku?" konejšila ji kněžka, která se pak Nině představila jako Rillwen.
"Jste ve velkém nebezpečí!" pokračovala ve spěchu.
"Tohle byl ten nejnebezpečnější s vrahů. Musela ho za tebou poslat samotná Ilharess! Nevite proc?"
"Jistěže vím. Je to dlouhá historie..." začla Nina a dala se do vyprávění.
Když skončila s příběhem o záchraně drowky z alicijkého vězení povzdechla si: "No a proto jí jdu po krku. Jenže jak se zdá, vzala jsem si příliš velké sousto," připustí neochotně.
"Hmm," přikývla zamyšleně kněžka. "Pak nejjednodušším způsobem bude zabít Ilharess."
"Přesně to mám v plánu," zašklebí se Nina.
"Tak v tom případě běž do Temného hvozdu, najdi cestu do podzemí, pobij beholdery, její stráže a další hrůzné obyvatele a probij si cestu k jejím komnatám," poradila jí věcně.
"To nezní příliš lákavě...musí být jiná možnost!"
Rillwen dlouze přemýšlela a pak se usmála: "Znáš Christinne? Kovářku?"
"Nic mi to neříká."
"Pak věz, že má stejné problémy jako ty a společnými silami byste možná..snad dokázali to, co je třeba udělat," odmlčela se.
"Uhm?" zamumlala netrpělivě Nina.
"Možná by šel by otevřít portál rovnou k Ilharess, tu byste pak bez přítomnosti stráží, a tak aby se o tom nedozvěděl celý rod, mohli společnými silami porazit a zabít!"
"Ale...?" zeptala se intuitivně Nina, protože věděla, že tak lehké to určitě nebude.
"Ale...její komnaty jsou chráněny mocnými kouzly a jen opravdu mocný mág by toho byl schopen."
"Zorathus," vyšlo Nině bezděky z úst.
"Ano ten a také Garibaldi."
"Garibaldi? Ten s věží v lese?"
Kněžka přikývla, dodala, že ti dva se nemají moc v lásce. Poté se rozloučila a připomněla Nině, že je potřeba najít Christinne.
Nina ji poděkovala, rozloučila se a...
...a udělala něco, co od dob kláštera nikdy neudělala, uctivě a upřímně se Rillwen uklonila.
Příspěvek upravil Maslostroj: 28.10.2005 15:41
#15 Host_Christinne_*
Host_Christinne_*
-
- Host
Odesláno 27.10.2005 10:18
Chris rázovala po lese, zamračená a pohroužená do vlastních myšlenek. Zarazila se až u řetězce skal obkličujících a chránících vstup do jeskyně obrů. Zmateně se rozhlédla a tiše zavrčela. Sem přece nechtěla... Přerovnávala si tlačící batoh a chystala se k návratu do města, když za sebou zahlédla pohyb. Rychle otočila hlavu na příchozího a zamračila se. Další černá huba. Zas budou chtít ten seznam. Ale tahle nevypadá moc silná, mohla by ji zvládnout. Rukou v batohu nahmatala provaz a začala si ho připravovat. Tuhle si vychutná. Už už měla na jazyku uštěpačnou poznámku, když drowská kněžka promluvila.
"Nechodíte náhodou v červeném brnění? A nejste kovářka?"
Chris se zarazila. Poslední, co by od černohubých čekala, je slušné chování.
"Co chceš?" vyštěkla na ni a zamračila se.
"Nesu vám vzkaz. Říká vám něco jméno Nina?"
"NE, co je to zač?" zazněla příkrá odpověď.
"Někdo, kdo má podobné problémy jako vy..."
"A to ti mám věřit?" v očích Christinne se posměšně zablesklo. "Jak znám ten váš národ, bude to zase nějaká past."
Kněžka pokrčila rameny. "Jak myslíte, v tom případě vám asi nepomůžu."
"Jaký vzkaz?" Zeptala se kovářka už mírnějším tónem.
"Ilharess na vás obě vyslala své vrahy. Něčím jste ji nazlobily...když spojíte síly, budete silnější."
Chris přimhouřila oči, zdálo se, že si kněžka nevymýšlí. "Kde najdu tu...Ninu?"
Drowka zakroutila hlavou. "To netuším, posledně jsem ji zahlédla v Morlagu."
"Kdybys ji náhodou potkala, vyřiď jí, že ji budu čekat při každém úplňku o půlnoci u Kohouta."
"Dobře, vyřídím."
Christinne se zamyslela. "A nebo radši při každém úplňku i novoluní, přece jen, mesíc je moc dlouhá doba."
Kněžka přikývla a rozloučila se.
Christinne zachmuřeně pohlédla k Temnému lesu a uvažovala, kde onu neznámou bude hledat. Nejlepší bude, když jí ještě zanechá pár vzkazů.
Za pár desítek minut už stála na tržnici a prohlížela obličeje přítomných. Byli tu jen stálí obchodníci.
"Sakra, proč tu musí být mrtvo zrovna když potřebuju co nejrychleji někoho najít?" zavrčela si pro sebe a znovu obhlédla přítomné. Pepina, ta by z nich mohla být nejvhodnější.
"Hej, svačinářko, neznáš nějakou Ninu?" houkla na Pepinu přes její stolek.
"Obchodnice se zamyslela. Ano, asi jsem tu to jméno zaslechla a myslím, že vím o koho jde."
"Kdybys ji náhodou zahlédla, předej jí tohle." Christinne rychle načmárala na pergamen stejný vzkaz, jaký předala Drowce. "A nezvorej to!"
Pepina kývla a převzala zprávu.
"Tak...ještě poslední možnost." Pomyslela si Chris a vydala se k bráně v Morlagu. Na zamčená vrata připíchla měděnou dýkou vzkaz:
"Nino, mám zprávy o někom, kdo by nám mohl pomoct s naším společným problémem...s černohubými z temného...pokud chceš jít do boje společnými silami, čekám tě o každém novoluní a úplňku u Kohouta...C."
Spokojeně zabručela a vydala se do města nabírat síly k očekávanému nelehkému boji.
"Nechodíte náhodou v červeném brnění? A nejste kovářka?"
Chris se zarazila. Poslední, co by od černohubých čekala, je slušné chování.
"Co chceš?" vyštěkla na ni a zamračila se.
"Nesu vám vzkaz. Říká vám něco jméno Nina?"
"NE, co je to zač?" zazněla příkrá odpověď.
"Někdo, kdo má podobné problémy jako vy..."
"A to ti mám věřit?" v očích Christinne se posměšně zablesklo. "Jak znám ten váš národ, bude to zase nějaká past."
Kněžka pokrčila rameny. "Jak myslíte, v tom případě vám asi nepomůžu."
"Jaký vzkaz?" Zeptala se kovářka už mírnějším tónem.
"Ilharess na vás obě vyslala své vrahy. Něčím jste ji nazlobily...když spojíte síly, budete silnější."
Chris přimhouřila oči, zdálo se, že si kněžka nevymýšlí. "Kde najdu tu...Ninu?"
Drowka zakroutila hlavou. "To netuším, posledně jsem ji zahlédla v Morlagu."
"Kdybys ji náhodou potkala, vyřiď jí, že ji budu čekat při každém úplňku o půlnoci u Kohouta."
"Dobře, vyřídím."
Christinne se zamyslela. "A nebo radši při každém úplňku i novoluní, přece jen, mesíc je moc dlouhá doba."
Kněžka přikývla a rozloučila se.
Christinne zachmuřeně pohlédla k Temnému lesu a uvažovala, kde onu neznámou bude hledat. Nejlepší bude, když jí ještě zanechá pár vzkazů.
Za pár desítek minut už stála na tržnici a prohlížela obličeje přítomných. Byli tu jen stálí obchodníci.
"Sakra, proč tu musí být mrtvo zrovna když potřebuju co nejrychleji někoho najít?" zavrčela si pro sebe a znovu obhlédla přítomné. Pepina, ta by z nich mohla být nejvhodnější.
"Hej, svačinářko, neznáš nějakou Ninu?" houkla na Pepinu přes její stolek.
"Obchodnice se zamyslela. Ano, asi jsem tu to jméno zaslechla a myslím, že vím o koho jde."
"Kdybys ji náhodou zahlédla, předej jí tohle." Christinne rychle načmárala na pergamen stejný vzkaz, jaký předala Drowce. "A nezvorej to!"
Pepina kývla a převzala zprávu.
"Tak...ještě poslední možnost." Pomyslela si Chris a vydala se k bráně v Morlagu. Na zamčená vrata připíchla měděnou dýkou vzkaz:
"Nino, mám zprávy o někom, kdo by nám mohl pomoct s naším společným problémem...s černohubými z temného...pokud chceš jít do boje společnými silami, čekám tě o každém novoluní a úplňku u Kohouta...C."
Spokojeně zabručela a vydala se do města nabírat síly k očekávanému nelehkému boji.
Příspěvek upravil Christinne: 27.10.2005 11:25
#16
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 28.10.2005 15:47
Nina se opět vydala do Morlagu, doufaje, že Ještěří lidé stihli zase nashromáždit nějaké poklady, když vtom její zrak upoutala měděná dýka.
Nebyla tam zapomenuta, jak si prvně myslela. Její hrot přidržoval nějaký pergamen. Vzkaz.
Vzkaz určený pro ni! Podivila se tomu a dala se do čtení.
Jakmile dočetla poslední slova, koukla na noční oblohu...
"Už jen pár dní."
Nebyla tam zapomenuta, jak si prvně myslela. Její hrot přidržoval nějaký pergamen. Vzkaz.
Vzkaz určený pro ni! Podivila se tomu a dala se do čtení.
Jakmile dočetla poslední slova, koukla na noční oblohu...
"Už jen pár dní."
#17
Maslostroj
-
- Hráč
-
- 2381 Příspěvků:
Cechmistr
- Location:Víceméně Karviná
- Interests:Books & Pubs
Odesláno 31.10.2005 17:18
"Konečně! Konečně se ta mrcha smaží v kotli pekelném! A její posluhovači mi snad dají pokoj! Je nejvyšší čas zajít za tím elfem do Morlagu!"
"Ty máš nějak dobrou náladu zlatíčko," zavrčela stejně spokojeným hlasem Mina. Která se uměla ozvat vždy v pravou chvíli. "Snad si na mně nezapomněla?"
"Na tebe?" zakoktala chvilkovým překvapením Nina, ale okamžitě přešla k chladnému samolibému tónu: "Jak bych mohla. Vždyť právě kvůli tobě mám takovou radost, konečně se tě zbavím."
"Jenom abych se nezbavila já tebe děvenko," pronesla s hrdelním smíchem Mina. "Tak už nemeškej časem, ať to máme za sebou."
A takyže nemeškala. Vydala se za elfem s tím, že se cítí připravena. Ten mlčky přikývl, pronesl nesrozumitelným jazykem zaklínadlo, zamával rukama a před Ninou se objevil zářivý portál fialové barvy. Vstoupila do něj a ve vteřině se ocitla v
(zemi nikoho)
v krajině, jakou v životě neviděla. Okamžitě se v jejím těle usídlila zima a strach a nemínila ji jen tak opustit. A tak se vydala s dvěma novými přáteli na hledání portálu své barvy. Kolem byl slyšet křik umírajících a řinčení zbraní. Během chvíle pochopila co tyhle zvuky znamenají. Byla to minulost, která si bezostyšně žádala její pozornost. Byla to poslední noc v klášteře. Všechno kolem na ni působilo strašlivým dojmem a zdálo se, že i okolní skály na ni z výšky hledí svým obviňujícím pohledem. Nejraději by vzala jednu ze zářivých zbraní a ukončila tohle trápení, ale takhle to přece nesmělo dopadnout. Opevnila mysl a pokračovala dál.
Konečně našla portál a u něj vitrínu s knihami. Jednu otevřela a zhrozila se po několika řádcích. Zkusila jinou, ale výsledek byl stejný. Všechny byly o...raději vběhla do portálu dokud jí zbývala vůle a ten zbytek zdravého rozumu.
Dveře..schody..zrcadlo.
Zahleděla se do něj a
(Mina)
její vlastní odraz se na ni šklebil.
Zatřepala hlavou, aby si ji pročistila, a když znovu vzhlédla zrcadlo bylo totam a místo něj se na ni řítila Mina s bezbřehým šílenstvím a nenávistí v očích.
Máchla se zuřivou rychlostí. Jen zázrakem se tomu úderu Nina vyhla a sama se dala do útoku, ale myšlenky ji zrazovaly. Nemohla se soustředit, bylo to jakoby jí někdo trhal vědomí a dával jej na odiv jejím očím.
Mina dotírala rychlostí Nině vlastní a ta jen ustupovala a zoufale se bránila. A pak to přišlo...jedna rána..druhá..třetí si našla místo v jejím žaludku a hrozila ukončit její trápení. Z posledních sil vyzžila učení svého mistra a v příhodnou chvíli...zmizela.
Doufala, že ta chvilka, než ji objeví, bude stačit. Nahmatala kouzelnou ampuli od Geralda a jedním hltem ji vyprázdnila. Byla v nebi, na sekundu se jí zdálo, že je po smrti. Tekutina působila blahodárně naplnila její tělo novou silou a mysl euforií. Překvapená Mina neměla šanci.
"Tak mě doraž zlato!" smála se Mina chrčivě a z úst jí vytékal pramínek krve.
"To neudělám." překvapila ji Nina, popadaje dech.
"Cože? To mě tady chceš nechat?" a poprvé byl v jejím hlase slyšet strach.
"To taky ne. Nechci tě zabít, protože nechci přijít o Tvé emoce! Líbí se mi vztek, nenávist a pohrdání! Ale chci je mít pod kontrolou! Pod svým vedením! A ty, ubožačko, se můžeš jen bezmocně přihlížet, jak jich využívam pro svůj prospěch. Budu prostě dokonalá!" načež se začla soustředit a zdálo se, že Minino tělo se pomalu vytrácí a scvrkává.¨
"Nééé!"
...probudila se ve starodávném chrámu, kde vždy vybírala "desátky" od ještěřích věřících. Zdálo se jí, že ji ze sna, neobvykle živého, probudil něčí zoufalý výkřik plný bezmoci.
"Copak se to celé odehrávalo v mé hlavě?"
V hlave...odpověděla jí ozvěna.
"Mino?"
Nic...
Ticho...
Slastné a opojné.
"Tak to vypadá, že jsem to zvládla," pomyslela si Nina s úšklebkem, vylovila z fontány nazelenalý krystal uspokojivé velikosti a vydala se ven z jeskyně, jakoby se nechumelilo.
Ale uvnitř, uvnitř ji hřál pocit uspokojení a úlevy.
"Ty máš nějak dobrou náladu zlatíčko," zavrčela stejně spokojeným hlasem Mina. Která se uměla ozvat vždy v pravou chvíli. "Snad si na mně nezapomněla?"
"Na tebe?" zakoktala chvilkovým překvapením Nina, ale okamžitě přešla k chladnému samolibému tónu: "Jak bych mohla. Vždyť právě kvůli tobě mám takovou radost, konečně se tě zbavím."
"Jenom abych se nezbavila já tebe děvenko," pronesla s hrdelním smíchem Mina. "Tak už nemeškej časem, ať to máme za sebou."
A takyže nemeškala. Vydala se za elfem s tím, že se cítí připravena. Ten mlčky přikývl, pronesl nesrozumitelným jazykem zaklínadlo, zamával rukama a před Ninou se objevil zářivý portál fialové barvy. Vstoupila do něj a ve vteřině se ocitla v
(zemi nikoho)
v krajině, jakou v životě neviděla. Okamžitě se v jejím těle usídlila zima a strach a nemínila ji jen tak opustit. A tak se vydala s dvěma novými přáteli na hledání portálu své barvy. Kolem byl slyšet křik umírajících a řinčení zbraní. Během chvíle pochopila co tyhle zvuky znamenají. Byla to minulost, která si bezostyšně žádala její pozornost. Byla to poslední noc v klášteře. Všechno kolem na ni působilo strašlivým dojmem a zdálo se, že i okolní skály na ni z výšky hledí svým obviňujícím pohledem. Nejraději by vzala jednu ze zářivých zbraní a ukončila tohle trápení, ale takhle to přece nesmělo dopadnout. Opevnila mysl a pokračovala dál.
Konečně našla portál a u něj vitrínu s knihami. Jednu otevřela a zhrozila se po několika řádcích. Zkusila jinou, ale výsledek byl stejný. Všechny byly o...raději vběhla do portálu dokud jí zbývala vůle a ten zbytek zdravého rozumu.
Dveře..schody..zrcadlo.
Zahleděla se do něj a
(Mina)
její vlastní odraz se na ni šklebil.
Zatřepala hlavou, aby si ji pročistila, a když znovu vzhlédla zrcadlo bylo totam a místo něj se na ni řítila Mina s bezbřehým šílenstvím a nenávistí v očích.
Máchla se zuřivou rychlostí. Jen zázrakem se tomu úderu Nina vyhla a sama se dala do útoku, ale myšlenky ji zrazovaly. Nemohla se soustředit, bylo to jakoby jí někdo trhal vědomí a dával jej na odiv jejím očím.
Mina dotírala rychlostí Nině vlastní a ta jen ustupovala a zoufale se bránila. A pak to přišlo...jedna rána..druhá..třetí si našla místo v jejím žaludku a hrozila ukončit její trápení. Z posledních sil vyzžila učení svého mistra a v příhodnou chvíli...zmizela.
Doufala, že ta chvilka, než ji objeví, bude stačit. Nahmatala kouzelnou ampuli od Geralda a jedním hltem ji vyprázdnila. Byla v nebi, na sekundu se jí zdálo, že je po smrti. Tekutina působila blahodárně naplnila její tělo novou silou a mysl euforií. Překvapená Mina neměla šanci.
"Tak mě doraž zlato!" smála se Mina chrčivě a z úst jí vytékal pramínek krve.
"To neudělám." překvapila ji Nina, popadaje dech.
"Cože? To mě tady chceš nechat?" a poprvé byl v jejím hlase slyšet strach.
"To taky ne. Nechci tě zabít, protože nechci přijít o Tvé emoce! Líbí se mi vztek, nenávist a pohrdání! Ale chci je mít pod kontrolou! Pod svým vedením! A ty, ubožačko, se můžeš jen bezmocně přihlížet, jak jich využívam pro svůj prospěch. Budu prostě dokonalá!" načež se začla soustředit a zdálo se, že Minino tělo se pomalu vytrácí a scvrkává.¨
"Nééé!"
...probudila se ve starodávném chrámu, kde vždy vybírala "desátky" od ještěřích věřících. Zdálo se jí, že ji ze sna, neobvykle živého, probudil něčí zoufalý výkřik plný bezmoci.
"Copak se to celé odehrávalo v mé hlavě?"
V hlave...odpověděla jí ozvěna.
"Mino?"
Nic...
Ticho...
Slastné a opojné.
"Tak to vypadá, že jsem to zvládla," pomyslela si Nina s úšklebkem, vylovila z fontány nazelenalý krystal uspokojivé velikosti a vydala se ven z jeskyně, jakoby se nechumelilo.
Ale uvnitř, uvnitř ji hřál pocit uspokojení a úlevy.
0 uživatelů si čte toto téma
0 členů, 0 návětěvníků, 0 anonymních
