Schranka listu "TRUBADUR"

*Jeste jednou Konstantinus obhlidne svoje dilo a s radosti vykrikne "jojojo!". Nikdy nebyl nijak zrucny remeslnik, ale tahle schranka se mu opravdu povedla. S radosti jeste pritluce nad schranku ceduli s napisem Rada a osazenstvo listu Trubadúr" a se vzpominkou na sveho otce Bořivoje Bidla, který by naň v tuto chvili mohl byt konecně náleľitě pyąný zmizi v úřadovně periodika...*

*Jiľ ten večer se hovor u Kohouta stočí na moľnost, ľe dříve nevyslyąení občané mají nyní moľnost vyjádřit svůj názor na zivot v Alicii, upozornit na nedostatky, rozmaznout něčí nevěru či jiný drb nebo si prostě jen podat inzerat... Chlapi v rohu mistnosti se nakonec, posilněni znacnym mnozstvim alkoholu, rozhoupou a na prazdny pergamen zacnou smolit zajimavý námet na článek....*

*Dumgar si to svým rázným krokem maąíruje po Trľiąti směrem k budově Trubadura. Svůj vlastnoručně ukovaný, zahnutý meč má v pochvě přehozené na zádech a v podpaľí kostěné ruky nese menąí truhlici. Svaly na jeho odhalených nohou, potaľené vrstvou několikadeního potu, slabě odráľejí polední slunce. Je si dobře vědom své neodolatelnosti pro opačné pohlaví.

Před dveřmi se zastaví, prohrábne si kadeř a rázně zabouchá*

*Konstantinus Bidlo zvedne oci od sveho milovaneho typovace a koukne nestastne na dvere. "Koho to sem certi nesou," pomysli si a neochotne se zvedne. Nez staci dojit ke dverim, bouchani se ozve znovu, tentokrat jeste hlasitejsi*

"Jojojo, vzdyt uz jdu, momenticek!" otevře dveře a vzhledne na podivuhodného chlapíka. Přemůľe nutkání zacpat si nos.

"Dobrý den, pane, co vás k vám přivádí?
Aha, radějí vevnitř, dobrá, nuľe pojdte dál, jojojo", usměje se na Dumgara a usadí ho ke svému stolu."

*Dumgar se usadi na nepohodlné ľidli, krátce prohlídne místnost plnou polic s knihami a nakonec pred sebe poloľí truhlicku. Jemné cvaknutí zamku a na tvári Konstantina a na zdi za ním, se odrazí tisice ľlutých prasátek vyzkouzlených sympatickým obsahem.*

"Měl bych pro vás námět na článek do vaąeho listu" usměje se Dumgar a lehce přisune truhličku směrem ke Konstantinovi.

*Konstantinus jen letmo pohledne na obsah truhlicky, lehounce prikyvne, zaklapne jeji viko a uloľí ji do velké bedny v rohu místnosti. Poté se vráti ke stolu, protáhne si ruce, poloľí je na typovač a pohlédne na Dumgara*

"Tak povídejte, pane, jak si to představujete...."

...cestou z banky jeątě stačil galantně podrľet dveře malé, uąmudlané hobitce, nesoucí plnou oąatku nejroztodivnějąích bylinek.

Konstantinus naposled bouchnul do svého typovače a s pocitem spokojenosti přelétl očima text. Poté podal listy panu Dumgaorovi.

"Takľe bude vám to takhle vyhovovat, jojojo?"

Dumgar si pečlivě přečte celý článek a pak se spokojeně rozchechtá.

"Dokonalé, naprosto dokonalé!!!"

*ke dveřím budovy trubadura míří malý kobold... dojde ke dveřím, nervózně se zaklepe a za»uká*

*Do kancelare doslova vlitne mohutny pulork. v jedne ruce lyru v druhe sud piva*
Hledat prace ja!

*ke dveřím budovy trubadura míří malý kobold... dojde ke dveřím, nervózně se zaklepe a za»uká*

Konstantina klepání na dveře probudilo. Usnul nad ránem přímo u svého stolu. Novinařina je zkrátka dřina, ale za nic na světě by ji neměnil. Přehodí přes sebe dlouhý pláą», zapne si jej u krku a krom důstojnějąího vzhledu docílil i ąikovného zamaskování inkoustové skvrny na své kamizole. Měl by se vë zdejąím městě poohlednou po nějaké pradleně, načeľ si pro jistotu udělal cestou ke dveřím uzel na kapesníku.

"Ale, ale, dobrý den, pane, co vás k nám přivádí??? Jestliľe potřebujete zastání ve věcech úředních, či víte o nějakých nekalostech v tomto městě, pak jste tu na správné adrese, TRUBADUR jsou noviny na VA©Í straně!" Vyhrkl Konstantin na přichozího, který instinktivně udělal krok zpět. Neľ stačil překvapený kobold odpovědět, Konstantinus uľ dokořán otevřel dveře a se slovy "vidím, pane, ľe to bude něco delikátnějąího, pojďmě se tedy raději posadit" jej jemně zatlačil do budovy a vzápětí usadil ke svému stolu. Poté odběhl do vedlejąí místnosti.

"PRÁÁÁÁSK!" ozvala se rána tříątěného skla doprovázená podivnou plechovou kanonádou. Odhadujeą, ľe se musela zřitit opravdu úctyhodná kopa nádobí, coľ ti vzápětí potvrzuje přikutálelený dřevěný pohár. Po chvilce daląího rachocení vyjde Konstantinus vítězoslavně ven, v jedné ruce dľbán s naľloutlou tekutinou v druhé talíř s bochníkem sýra a v podpaľí skleněný pohár. Ten postaví před kobolda, sám se sehne pro ten dřevěný na zemi a oba naplní ze dľbánku. "Aľ z Letohradu, pane, vynikající ročník, jojojo," pyąně pokýve a přistrčí koboldovi talíř se sýrem.

"Tak s čím jste za mnou přiąel, pane?" poloľí po chvilce otázku a vąimnuvąe si značně ąpinavého poháru, který dal svému hostu, udělá si na kapseníku nenápadně druhý uzel...

Morfion ticho, zákerne zaklope na dvere redakcie Trubadura a potichu čaká na vpustenie dnu...

*Do kancelare doslova vlitne mohutny pulork. v jedne ruce lyru v druhe sud piva*
Hledat prace ja!

Ve stejném okamľiku kdy Půlork rozrazil dveře, se způsobený průvan postaral nejen o to, ľe okenní skleněné tabulky opustily své lety zaběhnuté místo ale - a to je potřeba předevąím zdůraznit - mocné nadechnutí větrného proudu za zvuku tichého krátkeho "Pfuíí" vyneslo do vzduchu snad kaľdičký z pečlivě srovnaných listů papíru. Poznámky spolu s vytiątěnými listy z typovače, prázdné ątosy ruku v ruce s načtrnutými obrázky - to vąe v jediný okamľik utvořilo nad stolem Konstantina Bidla obludný vír, či spíąe mrak. Ano, mrak je výstiľnějąí, protoľe teď se ve vzduchu kroutily mraky Konstantinovy práce a stejně tak to zabere minimálně daląího "půlmraku" práce, neľ se to vąechno opět zpátky srovná. Ale na to je třeba myslet aľ po tom co se listy usadí, aľ poté, co dopadnou k zemi stejně jako poslední podzimní listí, smutně seznal Konstantin.

"HLEDAT PRACE JA!" vyhrkl půlork, stál ve vrávoravém pozoru a buď zcela ignoroval, nebo si spíąe ani nevąiml spouątě, která se teď pomalu snáąela k zemi.

"Jejeje, pane, těąí mě váą zájem, ale příątě prosím vás, raději počkejte za dveřmi, rád vám otevřu osobně," snaľil se nedat najevo své rozhořčení Konstantn, zatímco vylezl na stůl a opatrně sundal půlorkovi z hlavy jeden z přistanuvąích listů.

Snad moľná i pro lepąí lepąí komunikaci s obrovitým chlápkem, či jen z rezignace zůstal Bidlo stát na stole. "Moľná bych pro muľe vaąich.....kvalit, měl nějakou prácičku. Jistě jste slyąel o té aféře se stráľnými, co kdybyste zkusil z nich vypáčit nějaké daląí informace? Ke mně se toho zatím moc nedostalo a momentálně" rozhlédne se zoufale po místnosti, "mám práce aľ nad hlavu." Nuceně se usměje. "Moľná byste s těmi válečníky naąel společnou řeč, přeci jen máte na první pohled mnoho společného, co vy na to?"

*kobold promluví drobným piątivým hláskem*Jmenuju se Dakkin. Dakkin přiąel hledat práci. Dakkin má totiľ uľ zkuąenosti se psaním, sic nepříjemné, ale má.
A vy jste prej místní list nebo jak tomu říkáte a Dakkin by chtěl u vás dělat něco jakoooo *zdá se, ľe přemýąlí a pojednou vykřikne* REDAKTORA! Jo! To je to slovo, Dakkin by chtěl dělat redaktora........

*kobold promluví drobným piątivým hláskem*Jmenuju se Dakkin. Dakkin přiąel hledat práci. Dakkin má totiľ uľ zkuąenosti se psaním, sic nepříjemné, ale má.
A vy jste prej místní list nebo jak tomu říkáte a Dakkin by chtěl u vás dělat něco jakoooo *zdá se, ľe přemýąlí a pojednou vykřikne* REDAKTORA! Jo! To je to slovo, Dakkin by chtěl dělat redaktora........

"Mno vida, redaktory momentálně skutečně potřebujeme!" usmál se Konstantinus, odlomil si kousek sýra a zapil jej bílým vínem.

"Jestliľe se ukáľe, ľe máte skutečně talent, pane Dakkine, milerád vás přijmu do naąeho kolektivu!" nadąeně pronesl. "Jediné co musíte udělat je sespat a přinést sem váą první článek - a jestliľe se bude Radě líbit, máte to v kapse, jojojo!" povzbudivě se usmál Konstantin. "Ten článek můľe být o čemkoliv chcete, cokoliv si myslíte, ľe by mohlo naąe čtenáře zajímat. Nuľe, být vámi, pospíąím si, abychom jej mohli zařadit do naąeho prvního vydání, pane Dakkine!"

Morfion ticho, zákerne zaklope na dvere redakcie Trubadura a potichu čaká na vpustenie dnu...

Po chvilce se v okně zamihotá světlo a dveře otevře malý tlustý půlčík v noční koąili a se svíčkou v ruce. "Uff, co se děje, pane?" Koukne Konstantin tázavě na příchozího. "Vevnitř," zaąeptá muľ a bez pozvání vklouzne do domu.

Pulork chvilu stoji a snazi se pochopit vse co mu bylo receno. Po chvilce namahaveho premysleni z nej vyleze: " Dobra zjistit ja co dit, pan vy uklidit mit tu velka bordel" rekne vycitave, prevrati do sebe flasku lihoviny a odchazi

V poloosvetlenej miestnosti sa Morfion usadí na stoličku a bez slov pozre svojimi tmavými očami na ąefredaktora Trubaduru. Hobit sa medzitým opatrne posadil oproti nemu a zvedavo na zaklinača pozeral. Po straąne dlhej (Konstantinovi sa zdalo ľe trvá celú večnos») chvíli Morfion otvoril ústa a lenivými slabikami objasnil Konstantinovi prečo ho vlastne takto v noci navątívil.

"Je mi naozaj lúto ľe Vás vyruąujem v tejto nočnej hodine ale čo sa dá robi»." povedal z hranou lútos»ou. "Chcem sa Vás pane naksôr opýta», sú vaąe noviny pche alebo ako to nazva» naozaj dvôverihodné? Pretoľe, rozumiete ma, nepatrím k µuďom ktorý beľne vyuľívajú takéto sluľby." dokončil Morfion a znovu pozrel na hobita.

Zatial čo sa rozprávali, neznáma postava sa vynorila v najtmavąom kúte miestnosti. Hobita viditelne trhlo a skoro spadol zo stoličky. Morfion sa ani nepohol, vedel kto priąiel...

"Zdravím strýko Morfion." povedal muľ chladne. "Ach zase môj otravný synovec Atalis hmm. Práve sme tu niečo rieąili chlapče."

"Môj čas opustí» temné sféry eąte nepriąiel, ale čoskoro Éphel-Deeph príde!"

Hobit chvilku vyděąeně koukal na oba muľe, pak ale pokrčil rameny, potřásl hlavou a zamumlal si něco o profesionalitě. Poloľil ruce na typovač a s úsměvem pohlédl na prvně příchozího.

"Pane, rozhodně není třeba se omlouvat za pozdní příchod, od toho tu konečně sem, abych byl vám, občanům Alicie, plně k dispozici." Konstantinus poněkud zváľněl a pokračoval: "Pokud jde o naąi serioznost - nemusíte mít jakékoliv pochyby. Mohu vám dokonce - jako svému zdroji - zaručit naprostou anonymitu! Pakliľe nebudete tedy chtít, vaąe jméno se nikde neobjeví, či jej můľeme změnit."

Mile se usmál, protáhl si prsty, znovu je poloľil na typovač a tázavě pohlédl na muľe. "Takľe říkáte temné sféry, jojojo? Nu, to zní VELICE zajímavě, vzácní pánové!"

-----------------------------------------
//ooc Buď můľete svůj přiběh převyprávět tady (můľe se toho chytit nějaký DM a rozvinout ho ve hře), nebo mi jej poslat přes PM (bude to překvapení aľ to vyjde a naopak se toho nebudou moci chytnout hráči, kteří by Tě třeba po přečtení potkali ve městě a se slovy: "hele, to je ten vrahoun z temnejch sfér" poslali pod drn). Volba je na Tobě ;)

Atalis chcel niečo odvrknú» ale Morfion mu rukou pokynul aby bol ticho. "Som veµmi rád ľe máte k veci takýto prístup pane. Môľem Vám poveda» ľe Morfion sa bohato odvďačuje kaľdému kto je na jeho strane... ale je moľné ľe s článkom tohoto typu budete ma» nemalé problémy s niektorými úradmi ale aj fyzickými osobami." povedal nezaujato. "Myslím vąak ľe ostrieµaný muľ ako vy s tým nebude ma» problém!" doplnil. Atalis v rohu miestnosti niečo otrávene zamrmral.

"Tak teda prejdime k predstavovaniu. Som Morfion de Marsha, zaklínač. V dávnych časoch som bol elfský arcimág a mal som obrovskú, priam boľskú moc, niekoµko kmeňov ma eąte stále uctieva ako boha. Formoval som armády orkov a snaľil som sa očisti» svet od faloąných bohov. Lenľe to bolo samozrejme pre niekoµkých µudí nepríjemné a tak na mňa môj vlastný král poslal nevídanú armádu a vątko čo som vybudoval bolo v momente zničené. Týmito rukami som rozpáral kráµové hrdlo a zabil vąetkých jeho ąiestich synov. Od vtedy som blúdil krajinami a bojoval v kaľdej bitke ktorá mi priąla pod ruku. Nie kvôli peniazom ale pre poteąenie duąe. Stovky rokov som cestoval a čudoval sa nad µudským pokolením, prečo sú takí naivní? V Amne som miestodrľiteµovi zabil dcéru a bola na mňa vypísaná odmena 10 000 zlatých toliarov. Musel som odís» z krajini ale pri jednom konflikte z partiov dobrodruhov som ztratil vąetkú moju drahocennú moc. Preto som doąiel na Demonu, vylieči» µudstvo z nevedomosti!!"

"Dovolte aby som zdôvodnil svoj príchod!", povedal Atalis a odhrnul si tmavozelené vlasy spred očí. Teraz mu bolo konečne vidno do boľsky sa tváriacej bledej tváre. "Totiľ ako syn..." Morfion vąak rázne zavelil: "Buď ticho, náą čas eąte nepriąiel." "Chcel som len niečo prinies»", prehodil Atalis, "chcem vám odovzda» doposiaµ prísne stráľený dokument, teraz po vaąich slovách uľ viem ľe vám môľem plne dôverova». Musím sa vąak urýchlene vráti» do Abyssu, ale keď slnko opä» zapadne, budem tu zase. Donesiem vám to čo vám chcem odovzda»." Atalis sa pekelne usmial, poklonil sa mocnému Morfionovi, zvrtol sa na opätku a zmizol v nenávratne.