Trpasličí klany mají mnoho mistrů. Války, řemesel, runotepců ale třeba i mechaniků o kterých se toho moc neví. Každý z nich si střeží svá tajemnství a předávají si je z otce na syna, či na nejlepšího z uchazečů o mistrovské zkoušky. Vše je opředeno tajemstvím a jen vyjímečně se procesy a nauka zavede do runových knih. Nic nesmí přijít do rukou nepřátel. Nikde jinde ale není takovový zájem, jako o to stát se runovým válečníkem. Stát po boku krále v nejtěžších bitvách, být zaznamenán v kronikách a příbězích které se vypráví holobrádkům před spaním. Takový bojovník musí projít mnoha zkouškami. Musí být kovaný v technice boje, strategii, znát složení hornin, jejich zdolávání a být připraven na všechny výzvy jak pod povrchem, tak i nad ním. Jeden z požadavků je služba u průzkumných jednotek. Náš příběh nás zavede k jedné z nich.
Argul Tarag – Kamenný vous, težká průzkumná jednotka. Taková skupina je cvičena a složena vždy ze dvou težkých obránců, mistra sekery a bojového kněze. Posílají se tam, odkud se již nenavrátil žádný běžec zprávonoš a kde již selhala i lehká průzkumná jednotka.
Vetšinou se jedná o nově ražené tunely v oblastech, kde je možné narazit na krysáky, gobliny nebo orky. Cíl je zapečetit tunel a podat hlášení o výskytu nepřátel.
Kdesi daleko v pevninských horách, mimo ostrov Demona se line pás hor. Vrcholky jsou celoročně pokryté sněhem a hluboko pod bodem mrazu. Je to daleko na severu a není divu, že všechny lidské osídlení jsou na míle daleko. Tak přesně tam mají trpaslíci své pevnosti a kovárny. Jen trénované oko by si mohlo všimnout větších kovaných bran ustících do zalesněných oblastí nížin. Hluboko v hoře si však nevšimnete ani náznaku mrazu. Spíše naopak, je tam velice příjemně a v takové hloubce lze narazit na i průrvy, ze kterých vzlíná teplý vzduch, případně nedýchatelné plyny. Ty se odvětrávají labyrintem šachet ustících ven a ty bohaté na hoření pak rovnou do vysokých pecích na tavení rudy. My se ale přesuneme dál od těchto míst, do nitra vzdálené hory. Den cesty od prvního obranné linie.
Ticho na hrubo opracovaného tunelu rozezní dusot okovaných bot. „Rychle, poběžte už je nám zase v patách, nedá se mu utéct!“ těžce oddechuje trpaslík v lesklé plátové zbroji a popohání další dva před sebou. „musíme se dostat za první bránu a varovat ostatní,“ prohodí další. „Korva neviděl si cestou ty mrtvoly, nikdo to nestihl, mosíme sa temu postavit!“ s tím vběhnou do velké přírodně vzniklé síně rozpínající se desítky sáhů daleko. „Nestihneme přeběhnout, musíme to udělat tady a teď ...u ústí téhle chodby, skřípnem ho!“ Vydýchává zrzavo vousatej trpaslík a pohlédne na ostatní. „Ticho!“ sykne.
V prostoru kolem jako by někdo utnul veškeré zvuky. Jen tu a tam se ozval cinkot, to jak kapka potu dopadla na zářivou zbroj trpaslíků. Chodbou dolehl vzdálený zvuk dusotu a skřípot zařezávajících pařátů o skalní masiv. Najednou vše přestalo ...ticho, naprosté ticho, jen tu a tam dolehne vzdálená ozvěna. Všichni hledí upřeně do chodby. „Tohle se mi nelíbí“ špitne jeden z nich a pak se otočí na trpaslíka ve zlatě zdobené zbroji: „Daine, vidíš něco?“ Tomu se však během vteřiny promění výraz a otevře doširoka vydešeně oči. „Drtič skal, teď!!“ hromově zavelí a ostatní sborově dodají: „HO!“ bez dalších povelů se v mžiku poskládají tak jak je výcvik naučil. První si sundá ze zad mohutný kulatý štít, s jednou nohou dopředu sníží težiště a postaví se do obraného postoje oproti ústí chodby,další dva se zapřou o ramena prvního a svou nohou udělají zarážky pro ty jeho. Strašlivý dupot nabere na rychlosti, blíží se. Následující okamžik se odehraje v desetinách sekund. Těsně než narazí obrovská tlama na štít, trpaslík znovu hromově zavelí: „KRU!“ hned jak povel zazní, trpaslíci jako jeden muž sníží těžiště v nohou a opětovně zatnou veškeré síly proti úderu. Přišel včas. Bestie dlouhá jak čtyři trpaslíci narazí celou svou vahou na štít a sveze se lehce bokem. Je překvapená, ale neztratila ani kousek své síly. Její šupinami a ostny pokryté tělo se mrská na místě a leskne se ve světle zářících seker. Netrvá to dlouho a dere se opět na dva páry krátkých noh. Snaží se švihnout ocasem. Marně, ještě z části je zalezlá v úzké chodbě. Otevře tlamu plnou zubu ve dvou řadách a hrozivě zařve. Dain znovu zavelí: „Grudure! Štítové sevření!“ během mžiku se dva trpaslící prohodí. Grudur v pohybu ze zad sundá mohutný štít a tak tak vykryje přicházející sek. Další na nic nečeká a se štítem se přisune šikmo k tlamě příšery. Teď jsou oba obránci po stranách obří tlamy a kněz přímo proti nestvůře. „Otano von didnjava!“ pronese Dain zaklínadlo a z ruky mu vyšlehne jasný záblesk světla přímo do očí nestvůry. Netvor zaskučí a stáhne hlavu mírně dolu k zemi. Obránci na bocích na nic nečekají a přískokem mu štíty zalehnou krk. Dain se rozpřáhne sekerou jako by měl štípat dříví. Otočí ji ostřím nahoru a velkým bodcem dolu. Vší silou sekne shora přímo do lebky. Ozve se pronikavý lupnutí, to jak se hrot dostal skrz lebku až dovnitř. Netvor se začne škubat ze strany na stranu až obránci odletí. Poslední záškuby….klid.
„Korva mat, co to sakra je! Viděl jsem už kde co, ale tohle!“ zvedá se ze země Grudur a prohlíží si svůj štít. „Mám z toho hotovej bramborák!“ prohlíží si naštvaně prohnuté části. „Gorhunku, vysekej mu z držky část těch vořezávátek jako důkaz a nějaký ty šupiny.“ zaúkoluje kněz a vypáčí bitevní sekeru z lebky. „Daine, myslíš že tu byl jen jeden? Co ta brána kam až jsme došli? Myslíš, že jsou další za ní?“ Hodí si Grudur štít na záda a sundá z řemínku svou oblíbenou sekeru. „Ba, hen se podívej kolem, ty vrata někdo dělal ve spěchu. Musíme jít. Sbalte to a vypadnem.“ v tom se zarazí když chodbou dolehnou další tlumené zvuky.
„Mizíme!“ rozeběhnou se přes rozlehlou jeskynní síň...
pokračování příště...
Přiložené soubory
-
trpaslici pribehy 1.jpg 32.39K
0 Počet stažení
Příspěvek upravil TaoKan: 06.12.2020 23:34
