Déšť se spojil s větrem, aby vytvořili mocnou ukázku nezměrné síly přírody. Vzdouvající se vlny a jejich ohlušující hřmot kvílely svou nemilosrdnost do všech směrů a dálek. Ve tváři muže byl usídlen strach ze smrti. Byl bičován kapkami, kterým vichřice dodávala sílu jehliček, jež se zarývaly a bodaly do kůže. Muž ve smrtelném sevření držel se tlustého kmene. Ta chvíle, kdy s ním nebyl jeho majetek, ani jeho nešvary. Chvíle, kde byl jen on sám, měl zavřené oči a bojoval o to jediné, co mu zbylo. Běs, chlad, strach a vyčerpání. Nechtěl otevřít oči, snad aby nezjistil, že hledí přímo do chřtánu své poslední minuty. Tolik sil a přemáhání – postavit se strachu čelem a vkročit do neznáma. Už nemá sílu vzdorovat, už přišel moment zvědavosti a odevzdání. Otevřel oči a k jeho překvapení se držel pilíře mola u neznámého města. ,,Kde je moje loď?“
Příspěvek upravil Oooz: 01.10.2020 17:45
