Den první
Sotva jsem se vylodil zahlédl jsem všude volající špínu. To ale nebylo vše, všude jen samej vandrák, v lepším případě, v horším nebezpečně vyhlíčející
postavy, žebráci, tohle byl důvod proč jsem zde? Došel jsem na místní tržiště, chtěl jsem se zeptat staré ženy co má na skladě, nevím co se událo, jestli se v ní probudil nějaký démon, nebo je to jen stará čarodějka, začla tvrdit že jsem ji ošahával..ta prohnaná žena, jak bych si přál na tom místě ji praštit a poslat do pekla! Kolem mne se shromáždil dav křičící posměšky a další muž co stál opodál tvrdil že vše viděl! Jak by jen mohl, bídák jeden! Celou dobu se bavil mimo dění!
Vše se stalo tak rychle..., poté se mne vnukla myšlenka, že ta stará vetchá čarodejnice ledva umí počítat, začal jsem se ji vyptávat kam že jsem ji to šáhl..prý na prso, zeptal jsem se ji na jaké, řekla levé, pokračoval jsem, jestli jsem udělal i něco víc? Ona že ne a já na to že zapoměla na její hýždě..netrvalo dlouho a zamotala se do vlastních lží! Než jsem dořekl poslední slovo, dav se smál té čarodejnici! Nevěděl jsem jestli ji mám litovat, poslat do pekel, nebo založit hranici pro všechny ty nebožáky!
Den druhý
Nemohl jsem vydržet pach toho doupěte, kterému se říká Alicie! Vyrazil jsem do místní krypty nedaleko přístavu, poslouchajíc své srdce!
Veden touhou po očistě, spatřil jsem neskonalou odpornost, jedna oživlá mrtvola vedle druhé, nepochybně dílo nějakého necromanta!
Vzal jsem luk, který jsem koupil za poslední úspory po cestě, hnajíc touhou zničit veškerou temnotu pálil jsem co to šlo..1 mrtvola.....2....3...trvalo to snad hodiny a hodiny, věřil jsem, nebo se aspoń snažil. Prvně začala dřevenět ruka..potom jsem naprosto přestával ztrácet pojem o prostoru, přesto jsem nepřestával, věříc že jedno všichni najdou poklidu! A poté se to stalo, nevšiml jsem si jednoho zplozence neromancie co se přibelhal ze zadu, ucítil jsem ránu do zátylku a svalil se na zem.
Sledoval jsem tu zrůdnost při nápřahu. Cítil jsem naprostou práznotu, bezůčelnost toho všeho, připadalo mě jako kdyby se mě někdo vysmíval jako malému klukovi. Snad, připouštím, ztratil jsem i to poslední co mne zůstalo?
Den třetí
Ležel jsem tam, v kryptě, cítil jsem se plně zdráv, skoro snad jako bych prospal dny v sametové přikrývce a místo té odpornosti byla jen hromádka prachu.
Všude byl klid. Viděl jsem to jasně, znak toho že jsem zde správně! Myslel jsem že se ode mne odvrátil!
Ale bylo to přesně naopak, celou dobu byl se mnou, cítil jsem to, jeho přízeň, dral se na povrch!
Den čtvrtý
Nikdy jsem nebyl rozený válečník, ale jeho síla mnou proudila a každým dnem se cítím silnější, víc pod jeho vlivem.
Nepřemýšlel jsem co dál. Věděl jsem to!
To město mě přijde zkažené na skrz. Proto jsem se vydal do stok, místa kde to vše dost možná pramení.
A dobře jsem udělal. Zmutované krysy. Blázni co vás zabijí kvůli botám.Kupky rosolu co mají jen věčný hlad.
Tolik hanebnosti...každá místnost mělo něco svého a při tom se stoky táhnou pod celou Alicii!
Nedivím se jak to vypadá na povrchu, když po slupkou je to hotové peklo!
Nikdy bych nežádal o pomoc, ale oooo bože jak jsem byl rád že jsem tam potkal toho cizince.
Zprvu vypadal jako místní obyvatel, málem jsem na něj chtěl zaútočit, ale třímal meč a štít, na zádech obrovský rytířský meč,
přes hlavu kapuci. Vypadalo to jako by ve stokách žil půlku života, přes to vše nebyl místní obyvatel.
Za žádných okolnosti bych mu nevěřil, nicméně on zase zasáhl.., přinutil mě?
Cizinec mě provedl přes celé stoky. Vypadalo to že zná každý milimetr. Prošli jsme mnoho kilometrů stok, o každý metr se bojovalo, nevím kolik to trvalo dní...
Cizinec i já jsme každy došli na hranici sil. Několikrát.
Potom to přišlo. Bestie podobná netopýru, nějak dokázala vrhat omamný pohled.
Cizinec několikrát podlehl, já se zdál immuní. Jeho práce?
Nevím, vše se událo rychle.Po chvilce ležela kupa těch bestíí mrtvá.
Cizinec se probral....a začal hltat tu bestii, jen tak syrova.
Tvrdil že léčí. O pane můj, jak moc jsme to potřebovali! Prošli jsme doslova peklem.
Vskutku po chvilce vypadal jako když jsem ho potkal. Jen minutu mě trvalo než jsem podlehl!
Jestli má duše přijde do pekla jsem smířen! Udělal jsem to co jsem musel!
Měl pravdu, každy šrám - a že jich nebylo málo, se začal pomalu léčit, neuběhla půl hodina a já se cítil skoro
jako když jsem přišel do města. Pokračovali jsme. Zastavila nás divná magická bariéra.Cizinec tvrdil že se jedná o jakési doupě místního zloducha. Saleka.
Věděl jsem co musím udělat. Můj spolubojovník nevypadal nadšeně, bázlivě přešlapoval, tvrdil že bariéra každého semele.
Jeho slova nemají smysl, za to můj úkol ano. Buď projdu na druhé straně živ neb se setkám a poznám ho!
Věříc v něj jsem vešel. Měl pravdu, bariéra vysála skoro celou mou životní sílu.
Ti blázni...TI BLÁZNI, nevědí že život je jen pomíjivá schránka.
To hlavní je duch! A ten zůstal nezraněn. Já i společník jsme navíc měli v zásobě plno těch netopýrů.
Po pár minutách jsme vkročili do předsíně kde nás uvítala skupinka hrdlořezů.
Za chvilku bylo vyřízeno.
stažený soubor (1).jpg 9.03K
0 Počet stažení
Pokračovali jsme dále. Před námi se otevřela obrovská místnost.
Tentokrát byla opravdu plná těch lapků a magických netopýrů.
Všem jim šéfovala nějaká žena. Nedá se popsat co poté nastalo, prostě jsme tam vletěli jak hurakán.
Všichni se budete smažit v pekle, o to se já a moje kladivo postaráme. Cizinec si také vedl dobře.
Poté jsem to zahlédl. Ta žena byla čarodejnice.
Můj spolubojovník se škvařil v jejím pekelném obětí! Nebylo času nazbyt, přiběhl jsem hned jak jsem posledního lapku poslal do pekel.
Můj přítel už ležel ohořelí na popel. Ženě jsem zasadil údér...poté přivolala nějakou dábělskou pavučinu na zem!
Byl jsem zpomalen ale né zastaven, příští rána ji dorazila. Neměl jsem čas se ani rozloučit.
Hned opodál čekal houf netopýrů. Mají své zuby a tak, ale pro mne je to jen rutina. Dočistil jsem zbytek.
Ohlédl jsem se zpět po tom všem chaosu. Cizinec stál zdráv a neškrábnut na nohách.
Vypadal jako já druhý den v kryptě. Jak je to možné? Zná ho také? Má stejný cíl?
To není možné! Je to jen darmožrout, bez cíle, beze smyslu, jediná jeho priorita je vydělat na flašku a potom se v ní utopit.
Proč?
