7 odpovědí na toto téma

[Gefik]

Excel , malý krvavý ptáček

 

Takových dětí je ve velkých městech nepočítaně. Dětí žijících bez rodičů na ulici. Děti alkoholiků, drogově závislých, sirotků bez domova. Děti, kterých je příliš mnoho, než aby někomu na nich záleželo. Sirotčinců je málo a tak pro mnohé z nich jsou ulice a temná zákoutí velkoměsta dětským hřištěm. A je to život těžký, kde platí zákon džungle. Přežijí jen ti nejsilnější a nejschopnější. Ale taková je už dnes doba, dětem bez milující rodiny nepřející.

První vzpomínka Excel, byla z jejich čtyřech let. Jasně si vzpomíná na ten horký letní den. Na rozpálené ulice hlavního města. Nepamatovala si, jak se na ulici dostala. Nebo na své rodiče. Jen na to, jaký měla ukrutný hlad. Musela hladovět už několik dní a tak tak se dokázala udržet na nohou. Když se ji náhle v rukou objevilo krásné a šťavnaté červené jablíčko. Bylo tak velké, že ho musela držet svýma oběma rukama. Problém byl v tom, že to jablíčko Excel nepatřilo, čehož si majitel stánku všiml dřív, než se do něj Excel stihla zakousnout. Surově ji skopl na zem a začal ji kopat hlava nehlava. Nikdo malé Excel nepřišel na pomoc, nikdo nezastavil surové bití. Poslední, co si Excel pamatuje, než upadla do bezvědomí, bylo pomalu kutálející se jablíčko v prachu ulice.

Probrala se až za několik hodin. Když se na ni trhovec dostatečně vyřádil, tak ji hodil vedle tržiště mezi odpadky. Možná si myslel, že je mrtvá a tak ji pohodil mezi hnijící zbytky jídla. Venku už byla tma a začínala být už pěkná zima. Excel tekla krev z uší a nějakou i vykuckala z úst. Nejspíš měla i pár zlomených žeber. Jiné dítě by takový nářez nejspíš nepřežilo, ale Excel měla tuhý kořínek.

Když se konečně dobelhala do sirotčince, nečekala na ni teplá postel ani dobrá večeře, ale další výprask od sestry, která měla děti přes noc na starost. Tehdy se Excel naučila své první pravidlo: Nikdy, ale nikdy se nenech chytit.

Život na ulici byl krutý. A krutý byl i pobyt v sirotčinci Chvála matky Boží, kde úspěšnost dožití se dospělého života, se rovnalo přežití Dýmějového moru. Excel byla ale velmi chytré a zvídavé dítě. Velice rychle se naučila, jak se nenápadně vytratit, když měly sestry nutkání vybít si své frustrace na dětech. Nebo když sestry vybírali skupinku dětí do dílen, kde se pracovalo s louhem. Naučila se jak a kudy nejlépe a co nejrychleji utéct ven na ulici. Měla i velmi šikovné ruce, což se ji k životu na ulici velice hodilo. Brzy zjistila, že ji zadarmo nikdo nic nedá, ale že všechno co chce a potřebuje si může vzít. A v braní věcí, které ji původně nepatřily, se stala opravdovým přeborníkem.

Když bylo Excel dvanáct roků, cítila se na ulici jako doma. Dokázala se pohybovat mezi lidmi neviděna a neslyšena. Ikdyž se snažila být venku celý den, na noc se musela vracet do sirotčince. Jednou ji vzbudil pocit, že se nemůže nadechnout. Otevřela oči a nad sebou uviděla sestru Grétu. Tu sestru, která ji zmlátila, když byla Excel těžce raněná a kterou Excel nenáviděla ze všech nejvíc. A sestra Gréta to moc dobře věděla. Držela ji za krk a zvyšovala svůj stisk.

„Už jsem tě dlouho neviděla, ty malá svině.“ šeptala sestra Gréta a z dechu ji byl cítit alkohol. Excel už alkohol okusila s dětmi ze sirotčince a vůbec ji nechutnal. Navíc ji štvalo, že se po něm cítila malátně.

„Zajdeme si na malou procházku, co ty na to?“ Sestra Gréta ani nečekala na odpověď a zvedla Excel za krk z postele, až ji vyhrkly slzy bolestí.

Křičet stejně nemělo cenu. Nikdo by ji na pomoc nepřišel, to Excel věděla až příliš dobře. Občas v noci některá ze sester takhle vzala některého ze svých chovanců z postele a druhý den je našli v lazaretu se zlomenými kostmi a nebo je už nenašli vůbec. Sestry byly zvrhlé a sexuálně frustrované a zvlášť když si přihnuly, to bylo nejlepší se jim vyhnout obloukem.

Sestra ji táhla chodbami staré budovy a Excel se začal ztrácet zrak, jak se ji nedostávalo dechu. Věděla, že pokud se ji nevytrhne, tak za chvíli omdlí. S vypětím všech sil se vzepjala a kopla sestru do holeně. Ta vykřikla překvapením a na malý moment povolila sevření. To Excel stačilo, aby se ji podařilo dostat z vražedného sevření.

Utíkala chodbou a pak odbočila ke starému schodišti a směřovala dolů. Za sebou slyšela nadávky sestry Gréty a dupot jejích sandálů, jak se za ní rozběhla. Excel seběhla na konec schodiště a vrazila do dveří. Až příliš pozdě si uvědomila, že v šoku z napadení špatně odbočila. Ocitla se v dílnách s velkými káděmi plných louhu a nevycíděných kůží. Z dílen vedl jediný východ a tím Excel právě přiběhla. Byla v pasti.

Když se sestra Gréta přibelhala do dílen z očí ji sršely blesky.

„Kde jsi ty malá potvoro!“ Křičela a od úst jí odlétávaly sliny. „Nenávidím hnusné zakrslé podlidi, jako jsi ty, ty zrůdo.“

V dílnách bylo ticho, že by i špendlík bylo slyšet spadnout na zem.

„Přede mnou se neschováš, tady si tě najdu.“ Zabouchla za sebou dveře a lehce se zasmála. Pomalu začala obcházet kolem kádí a pátrat pohledem.

Najednou se Excel vyřítila ze své skrýše a plnou silou vrazila do sestry. Ta zavrávorala, ale v opilosti nedovedla udržet rovnováhu, přepadla přes káď a s výkřikem do ní spadla. Ozvalo se šplouchnutí a zasyčení, jak se louh zpěnil. Sestra křičela a začala kolem sebe plácat rukama. Už to vypadalo, že se z kádě dostane, ale Excel popadla nejbližší bydlo, kterým se v kádích míchalo a přetáhla ji přes hlavu. Poté ji celou vahou přišpendlila u dna.

Zbytek noci Excel už neusla. Celou noc se usmívala a nechala se laskat tím novým a příjemným pocitem. Promítala si to stále dokola a dokola. Bylo to tak snadné někoho zbavit života. A bylo to taky nádherné. Té noci se Excel naučila, že pomsta je sladká.

Ráno si myslela, že si pro ni sestry příjdou a provedou ji něco podobného, co ona udělala sestře Grétě, ale k jejímu překvapení pro ni nikdo nepřišel. Po nějaké době to celé uzavřeli jako nehodu. Když sestru našli, tak louh už všechny stopy po útoku smazal. No vlastně smazal i většinu sestry Gréty. Excel se nemohla smát víc.

 

[Gefik]

Smích ji přešel druhého rána. Zrovna seděla na dvorku a přemýšlela, jak by se mohla pomstít tomu trhovci, který ji málem přizabil, když k ní přistoupil Boris, chlapec asi o tři roky starší než Excel. Byl asi dvakrát tak větší a tupý jako poleno, jehož největší zálibou bylo mlácení jiných dětí, nebo zadupávání mravenců. Jak se nad ní tyčil do výšky, usmíval se a škrábal se na zarudlé kůži na rukách podrážděné od louhu.

„Pálí to, že?“ Řekl Boris a ukázal na její ruce, na kterých měla Excel malé červené flíčky.

Tou otázkou ji zaskočil. Excel už tušila, jakým směrem se bude konverzace ubíhat a vůbec se jí to nelíbilo. Když žduchla sestru Grétu do kádě s louhem, několik kapek louhu jí dopadlo na ruce, kde ji zanechaly podrážděná zarudlá místa.

„Zvláštní je, že jsem tě v dílnách neviděl už nejméně dva nebo tři roky.“ Odmlčel se, jako by čekal na odpověď a když se ji nedočkal, tak s úšklebkem pokračoval. „Víš, tady se jeden naučí spát s jedním okem otevřeným. Hehe, však to určitě znáš. No, předevčírem mě vzbudil nějaký hluk a viděl jsem, jak tě ježibaba táhne z postele. Docela mě překvapilo, když jsem tě ráno uviděl zpátky a bez viditelných zranění. A ještě víc mě překvapilo, když jsem se pak dozvěděl, že si ježibaba hopsla zaplavat do žiraviny.“

Teď se Boris rozesmál nahlas, až se prohnul v pase a opřel o kolena. Excel se nesmála a propichovala ho ledovým pohledem.

„Chvilku jsem si říkal, že to musela být nehoda.“ Pokračoval, když se dosytosti dosmál. „Říkal jsem si, že není možné, aby někdo jako ty dokázal ježibabu do žiraviny hodit. Ale pak jsem si všiml těch červených skvrn.“ Demonstrativně ji před obličej natáhl svá rozškrábaná předloktí. „Koukej, já mám úplně stejné skvrny.“

Excel se mu na ruce ani nepodívala a místo toho se mu podívala zpříma do očí. Borise to očividně znejistělo, ale pak nastoupil jeho pověstný vztek. Chytl ji za límec a přitlačil ke zdi. Byl k ní tak blízko, že Excel cítila jak mu z úst smrdí cibule.

„Já ti povím, jak to teď bude, holčičko. Nemysli si, že nevím, že si sem tam nějak nepřilepšíš. Moc dobře vidím, že se ti tady daří lépe než ostatním děckám. Takže teď mi pěkně budeš dávat polovinu všeho co nakradeš, nebo ti rozflákám tu tvou pěknou tvářičku a to by byla škoda, hehe. Nebo, co kdybych si zašel poklábosit s představenou o tom tvém půlnočním dýchánku s ježibabou? Myslím, že by ji určitě zajímalo, že se její oblíbená sestra nešla vykoupat do žiraviny dobrovolně.“

Vrazil do ní, až Excel upadla na zem.

„Takže první splátku očekávám přesně zítra ráno před snídaní, je ti to jasné holčičko?“ Vyhrožoval jí zatnutou pěstí a pak se otočil k odchodu.

Možná ho Excel podcenila a zas tak úplně hloupý Boris nebyl, ale rozhodně nebyl tak chytrý, jak si o sobě sám myslel. To, že si Excel brala to co chtěla, bylo v pořádku, ale rozhodně se ji nelíbilo, že někdo chtěl brát od ní. Do rána je ještě spousta času vymyslet, jak se Borise zbavit.

Nejdříve ji napadlo ho taky shodit do kádě s louhem, nebo ho vylákat na ochoz sirotčince a shodit ho z tama. Ale pak ji došlo, že Boris je mnohem silnější než ona sama a možná byl i silnější něž sestra Gréta, takže by se ji to nejspíš nepovedlo. Pak ji napadlo vzít z kuchyně nůž a ve spánku mu podříznout hrdlo. Jenomže s nožem nikdy nepracovala a navíc by pak bylo určitě všude spousta krve. Na posteli, na zemi i na ní samotné. Přece jen Boris ji prokoukl, protože na ni dopadlo pár kapek louhu. Sestry by určitě chtěly zjistit, kdo to Borisovi udělal. Asi by to těžko narafičila jako nehodu, že třeba Boris na nůž nechtěně upadl. Opakovaně.

Procházela se ulicemi velkoměsta a lámala si nad tím hlavu. Ať ji napadlo cokoliv, vždy bylo riziko, že na ni někdo ukáže prstem. Už si začala trochu zoufat, když došla na tržiště. A tam to uviděla. Byl to jako zásah bleskem z jasného nebe. Sama se pro sebe musela smát.

Do sirotčince se vrátila až v noci. Za ty roky se už naučila, jak se nepozorovaně dostat do budovy, ikdyž je už vše zamknuté a hlavní dveře zatarasené petlicí. Stačilo jít zadem přes dvůr a přes kuchyň a malým paklíčem, který si Excel sama vyrobila, si odemknout dveře. Pak už se jen potichu plížit potemnělými chodbami a dávat si pozor na sestru, která má zrovna noční službu.

Potichu otevřela dveře do společné ložnice. Byla hluboká noc a z postelí se ozývalo jen pravidelné pochrupování. Přikradla se opatrně až k Borisově posteli. Spal jako dřevo. Excel se usmála, až odhalila malé špičaté zoubky. Tak takhle to vypadá, když se spí s jedním okem otevřeným. Chvíli tam jen tak stála a pozorovala ho. Ten jeho prasečí ksicht. Znechuceně ohrnula horní ret. Pak se sklonila k velkému jutovému pytli, který si přinesla sebou. Lehce se vlnil, když na něm rozvazovala uzel. Opatrně ho otevřela a hbitě vrazila ruku dovnitř. Pak začala pomalu vytahovat jeho obsah. Přímo za hlavu držela velkou kobru, které se celá situace vůbec nelíbila. Kroutila svým dlouhým tělem, roztahovala krk do typického kobřího tvaru a otevírala tlamu s dvěma dlouhými jedovými zuby. Ikdyž kobra měřila o dost víc než Excel, byla její krádež na trhu až příliš snadná. Naposled se na ni Excel podívala a pak ji přiložila k Borisovému krku. Kobra na nic nečekala a hned zabořila své jedové zuby do tučné kůže.

Boris zachraptěl, vyděšeně otevřel oči a začal kolem sebe mlátit rukama. Jeho pohled se střetl s Exceliným. Chtěl něco vykřiknout, ale kobra zaútočila podruhé a přímo do jeho obličeje. Excel rychle sebrala pytel ze země a ustoupila o dva kroky. Chvíli se ještě fascinovaně dívala na Borisův marný boj o život a pak se rozkřičela. Noční ticho proťal dlouhý ječivý výkřik.

Najednou jakoby se čas zrychlil. Všude bylo slyšet dupání bosých nožek a vzlyky dětí. Někdo vpadl s nadávkami do pokoje. Byla to sestra představená. Krvavýma očima přejela chaos v místnosti, až se ji pohled zastavil na chroptícím Borisovi, na jehož prsou seděla naštvaná kobra. Nijak se ji výraz nezměnil, když se ji v dlani zhmotnila malá ohnivá koule a nezměnil se ani když ta koule přeměnila hada na hromádku popela. Zato Excel spadla brada až na hruď. To bylo její první setkání s magií. Fascinovaně sledovala matku představenou, jak se snaží nastolit klid v pokoji. Co znamená to mravenčení, které Excel elektrizuje celé tělo? Co to bylo za sílu? Jak to funguje? Kde se dá něco takového naučit? Popřípadě, dají se takové schopnosti vzít a ukrást?

Borisovi už pomoci nebylo. Opustil svět mladý a nikdo za ním netruchlil. Ale takový je už dnes svět. Život nuzáka nemá valnou hodnotu. A jutový pytel už nikdy nikdo nespatřil.

[Gefik]

O pár dnů později se Excel procházela úzkými uličkami velkoměsta a stále musela myslet na tu ohnivou kuličku, když najednou za sebou uslyšela hlas. S úlekem se otočila. Vůbec neslyšela žádné kroky a najednou za ní stál on. Tyčil se nad ní jako ta nejvyšší hradní věž. A potřetí za několik dní ucítila Excel nový pocit. Když se dívala na mladého a krásného půl-elfa, lehce ji šimralo v podbřišku. Doslova se začala ztrácet v jeho pronikavém zeleném pohledu. Po vší té nenávisti a myšlenkách na pomstu byl tenhle pocit opravdu neskutečný.

„Halóó. Jsi hluchá?“ Zopakoval půl-elf. „Mluvím na tebe. Rozumíš mi, umíš mluvit?“

Excel pokývala hlavou na souhlas. Jeho hlas tak neskutečně sametový, až se jí rozklepala kolena.

„Dobře.“ Zakýval hlavou, jakoby mu ta odpověď stačila. „Na co jsi potřebovala toho hada?“

Ta otázka vytrhla Excel z transu. Začala se rozhlížet, kudy by se dalo přinejhorším nejlépe utéct.

„Hehe. Vidím, že jsem tě trochu polekal.“ Smál se cizinec. „Neboj se, kdybychom ti chtěli něco udělat, ani by jsi o tom nevěděla.“

Excel došlo, že mluví pravdu. A navíc si půl-elf vybral místo od kud by mu utéct nedokázala. Rovná tichá ulička. Žádné bedny, ani dveře. Ne, s jeho dlouhými atletickými nohami by nedokázala soupeřit. Sakra, pěknými a dlouhými atletickými nohami, jak si Excel všimla.

„Opravdu mě zajímá, na co jsi toho hada chtěla. Pochop, už dávno jsme si všimli, že nám někdo krade v našem rajónu. Nejdřív jsme si mysleli, že se nás pokouší vytlačit nějaký jiný gang, Ale cech to rezolutně popřel. Rada si hodně hlídá, aby znovu v ulicích nevypukla válka gangů.“

Skoro to vypadalo, jako by si cizinec mluvil sám pro sebe. Excel rozhodně neměla tušení o čem to mluví. Gang a válka? Cech? Rada?

„Ale pak si někdo všiml tebe.“ Stočil pohled opět k ní. „Nemysli si, že jsi tak dobrá, abys zmátla profesionály. Ale nemůžu popřít, že máš talent. Rozhodně ta krádež hada, to byl teda pěkně husarský kousek. Na něco takového by si polovina zlodějů netroufla. Zvlášť, když byl ten had větší než ty sama. Tak na co jsi toho hada chtěla?“

Provrtával ji zeleným pohledem a pak si jen povzdechl a pokrčil rameny.

„Dobře, nech si to teda pro sebe, když myslíš. Líbí se mi tvá kuráž. Budeme tě sledovat, malý ptáčku.“ Sotva to dořekl, luskl prsty a zmizel.

Od toho dne, co potkala toho záhadného půl-elfa, všechno nabralo rychlý spád. Na ulici ji najednou začali kontaktovat cizí lidé. Muži a ženy, ze kterých stávaly chlupy na těle. Excel bylo jasné, že tihle lidé jsou velice nebezpeční, ale vůbec jí to nevadilo. Svým způsobem ji to přitahovalo. Dostávala od nich různé úkoly. Sice to byly pěkně jednoduché a vcelku i nudné úkoly, jako dones tohle tam. Ale to Excel zas tak nevadilo, věděla že jde o určitý způsob zkoušky.

S každou splněnou obchůzkou se dozvídala něco nového o gangu, pro který pracovala. Zjistila, že ten tajemný půl-elf se jmenuje Allon Dellon a že je vůdce gangu. Hodně zlodějů překvapilo, že ji jako první kontaktoval on. Prý ho většina zlodějů spatří až po několika letech u gangu. Často až u přijímání do cechu před samotnou Radou. Zloději ji řekli, že momentálně zastává funkci spojky. Nejnižší funkce v zlodějském cechu, že ještě nepatří do gangu, ale pokud bude pilně pracovat, tak za tři až čtyři roky by mohla postoupit výš.

Jaké to bylo pro všechny překvapení, když ji ani ne po roce Allon Dellon sám osobně ukázal tajnou skrýš gangu, čímž ji fakticky přijal mezi ně. V pouhých třinácti letech splnila zlodějské zkoušky a byla tak přijata cechem. Tehdy dostala od Rady své první jméno. Excel.

Toho úžasného dne opustila sirotčinec. Při odchodu zatarasila vchod do kaple zrovna když se tam sestry modlily. Pak kapli podpálila.

Po přijetí do cechu zlodějů, začala dostávat zajímavější prácičky. S každým splněným úkolem šplhala výš a výš po pomyslném žebříčku. Navíc byla hladová po vědomostech. Přečetla každou knihu, co se ji dostala do ruky. Učila se stále nové a nové věci. Pilně trénovala své atletické tělo.

Často ji učil i Allon Dellon, což udivovalo všechny v gangu. Nikdy se nikomu takhle nevěnoval a z jejich tréninků se nakonec stala běžná věc. Nakonec byla Excel jediná, která dokázala Allona porazit, jak v běhu, tak v souboji i ve znalostech. On ji nikdy nenazval jinak než malý ptáček a ona byla do něj tajně zamilovaná.

V sedmnácti se pomstila obchodníkovi z dětství. Vkradla se mu v noci do sídla a svázala ho do kozelce. Během toho, co mu vybírala trezor, mu osvětlila kdo je. Nevzpomněl si na ni. Ale ona si ho pamatovala dobře. Pomalu ho ubodala škrabkou na jablka.

Tehdy se na ni celý cech hodně zlobil a chtěl ji vyloučit ze svých řad. Takhle bez zakázky cech nezabíjel. Navíc se báli, že je kvůli ní vypátrají. Báli se zbytečně. V domě se nenašla nejmenší stopa a navíc Excel přinesla hodně zlata a cenností a většinu toho věnovala cechu. Nakonec ji Rada, k nelibosti ostatních zlodějů, udělila titul důvěrníka, což je už skoro nejvyšší příčka, kam se může zloděj dostat. Stala se tak nejmladším důvěrníkem za celou historii cechu. Jako důvěrník měla přístup ke všemu co cech nabízel a navíc ji začala úkolovat přímo samotná Rada. A tehdy dostala od Rady své druhé jméno. Pettirosso – Červenka, malý krvavý ptáček.

Díky přístupu k tajné cechovní knihovně se dostala k spoustě nových knih. Učila se a cvičila jako žádný jiný zloděj. Začala si vyhledávat knihy o magii a sama dokázala zjistit, že i pro magii má určité vlohy. Možná kdyby se narodila v dobré rodině a na správném místě mohla z ní být kouzelnice. Nic nemohlo být pro Excel více vzrušující. Sama na sobě začala tohle kouzelnické nadání více rozvíjet.

Její rychlý vzestup v hirearchii cechu ležel mnoha zlodějům v žaludku. Nedokázali unést, že je takhle dokázala trumfnout žena. A navíc takhle mladá žena. A ke všemu nejvíc půlčice. S největší nelibostí to nesl zloděj Voren. Podlý ničema, kterému se říkalo Krysák. Jeho mužské ego to těžce snášelo. Hodně přemýšlel, jak se Excel konečně zbavit, až ho konečně něco napadlo.

[Gefik]

Uslyšela zaklepání na dveře a pak se dveře otevřely. Ucítila lehkou vůni hřebíčku. Poznala ho ještě dřív než promluvil. Kdo jiný by si taky mohl dovolit bez vyzvání vejít do její osobní komnaty.

„Malý ptáčku.“ Jeho hlas ji jako vždy lehce stáhl útroby.

Zvedla oči od stolu, kde si zrovna luštila nějaký starý svitek, a pozorovala ho, jak se elegantně usadil na jedinou volnou židli před stolem.

„Doufám, že tě neruším.“ Promluvil Allon Dellon a usmál se na ni.

„Ty přece nikdy nerušíš.“ Ty přece nikdy nerušíš? Jsem snad úplně blbá? „Ehm. Co potřebuješ?“

„Přišel jsem ti říct, že večer jdeme do akce mimo město a zeptat se jestli půjdeš s námi.“

„My ale nikdy neoperujeme mimo město.“ Řekla a zamračila se. „Ty přece znáš pravidla nejlépe ze všech. Víš jaké by mohly být následky. A zvlášť v terénu, který neznáme.“

„Ano, máš pravdu.“ Lehce se zavrtěl na židli. „Ale teď jde o něco velkého, co prostě nemůžeme odmítnout. I Rada nám to už posvětila. Chápu, že si myslíš, že to je takhle na rychlo, ale neboj se. Krysák si už terén prohlédl a má plán.“

„O co jde?“ Vyštěkla Excel trochu podrážděněji než by chtěla. Krysák? A plán? Začíná snad Allon senilnět?

„Krysák zjistil, že v noci povezou přes les do města truhlu s vybranými daněmi. Bude plná platin a budou ji hlídat vojáci. Na kraji lesa na ně budou čekat strážní z města a pojedou s nimi celou cestu až do hradu. Proto je okrademe ještě v lese. Očekává se krveprolití a proto tě tam potřebuji. Odměna za to rozhodně stojí. Budeme bohatší než král!“

Excel nikdy moc nerozuměla téhle touze o hromadění bohatství. Brala si vždy jen to co potřebuje a dělala to hlavně pro ten pocit z akce.

„Můžeš se mnou počítat.“ Odpověděla mu Excel. „Půjdu.“ Za tebou bych šla klidně i do vroucího pekla.

[Gefik]

Když se blížila ke stájím, cítila vůni sena a ustájených zvířat. Slyšela tichý hovor jejich společníků. Když vešla všichni utichli a na krátký moment na ni pohlédli, než uhnuli pohledem. Moc dobře věděla, jak na ostatní působí. Neměli ji rádi, ale taky z ní měli obrovský strach a respekt.

Kromě Allona tam už čekali všichni. Opravdová elita jejich gangu. Ti nejlepší z nejlepších. Balur Dubová palice, ne zrovna nejmrštnější ze zlodějů, ale nikdo se s ním nemohl rovnat pokud šlo o surovou sílu. Grel Zlaťák, celý oděný do zlatých kroužků. Více než zlato miloval snad už jen zabíjení, pěkně nebezpečný parchant. Valerie zvaná Sedmikráska, mrštná jako kočka a nejlepší vrhačka nožů z gangu. Řezník, starý muž, který klamal tělem i smutným výrazem v obličeji. Byl to naprostý psychopat. A poslední Voren Krysák. K němu Excel necítila žádnou úctu. Sebestředný egoista, který si o sobě myslel, že je nejlepší ze všech. Což vůbec nebyla pravda.

Všichni, kromě Krysáka, byli už dlouholetými důvěrníky. Excel bylo jasné, proč ta nula Krysák, tady s nimi může být. Celé to byla jeho akce. Excel nepochybovala, že Krysák doufá, že si díky téhle krádeži zajistí povýšení mezi důvěrníky.

Najednou se za nimi zjevil Allon Dellon a všem předvedl, proč se mu říká Tichá smrt.

„Jste tu všichni, to je dobře.“ Spustil s úsměvem velitel. „Takže plán je následující. Vyjedeme na koních a až se budeme blížit k místu střetu, tak je uvážeme a dále půjdeme pěšky. Podle Krysákových informací by vojáků mělo být čtrnáct a jeden velící důstojník. To jsou dva pro každého a jeden bonus. Měla by to být hračka.“

Řezník se uchecht a olízl si suché rty. Ostatní si ještě jednou zkontrolovali výstroj. Byli připraveni.

Do lesa dojeli mlčky. Měsíc byl v úplňku a jeho světlo prosvítalo větvemi stromů, takže bylo docela dobře vidět. Uhli ze stezky a pokračovali mezi houstnoucí stromy. Allon jim dal signál a tak seskočili z koní a důkladně je uvázali. Dál pokračovali pěšky.

Excel ještě nikdy nebyla mimo městské hradby. Takže ji všechno okolo připadalo nové a zvláštní. Plížili se podrostem v tichosti. Jen občas Excel slyšela svými zostřenými smysly zapraskání větvičky. Někde v dálce uslyšela zahoukání sovy. Připadalo ji, jakoby se plížili už snad celou věčnost, když se najednou začaly stromy trochu rozestupovat. Přikrčili se za nízký keř. Před nimi zalévalo měsíční světlo malý palouk, zvedající se do malého kopečku.

Excel se podívala na své společníky. Allon právě něco gestikuloval Krysákovi a ten jen pokrčil rameny. To si snad dělá srandu, ztratili se?

Pak se Allon otočil k ní. V očích mu viděla, že je podrážděný. Udělal pár gest ve znakovém jazyce. Rozkaz byl jasný. Excel měla udělat průzkum, jestli je okolí čisté.

Přikrčila se a plíživým krokem se vydal kupředu. Ikdyž byl pro ni terén nový, byla expert v skrytém pohybu, takže neměla strach, že by ji někdo mohl spatřit. Systematicky pročesávala okraje palouku, vše se zdálo být v pořádku, než vyšla na vrcholek malého kopečku. Za kopečkem palouk prudce padal do hluboké rokle. Celé to vypadalo jako vlčí zub. Na dno rokle Excel ani nedohlédla, ale zdálo se ji, že dole slyší šumění větví stromů. Od tud žádná cesta nevedla. Jo, ten blbec Krysák ztratil směr. Teď už bude vůz se zlatem kdoví kde. Rada bude bez sebe vzteky.

Najednou za sebou uslyšela zvuk tasených zbraní. Prudce se otočila a uviděla ostatní, jak se pod kopečkem seřazují v půlkruh. Pomalým krokem se k ní začali blížit.

„Ty můj malý ptáčku.“ Začal Allon Dellon, když se zastavil pět metrů od ní. „Víš, tady Krysák mi na tebe začal trochu donášet. Nejdřív jsem mu nevěřil, že by jsi byla něčeho takového schopná, ale nakonec mi to všechno připadalo logické.“

„O čem to sakra mluvíš?“ Zavrčela Excel.

„Ty moc dobře víš.“ Pokračoval Allon. „Chceš se mě zbavit, abys sama mohla vést gang!“

„To jsou sprosté lži!“ Vykřikla Excel.

„Ano. Klidně to tak může být.“ Řekl Allon klidně a Voren Krysák se nervózně zachvěl. „Jenomže, ty můj malý ptáčku, jsi z nás ze všech nejlepší a nejchytřejší. A jestli nad tím neuvažuješ teď, možná by tě něco takového napadlo později. A to já nemohu dovolit.“

„Allone, já bych nikdy...“ Umlčel ji zvednutou rukou.

„Promiň mi. Neber to osobně, já to taky osobně neberu. Mám tě rád jako svou vlastní dceru. Ale své postavení si vzít nenechám a to od nikoho.“

Poslední slova už jen zašeptal. Excel tasila svůj krátký meč. Cítila se nastalou situací zdrcena a zrazena, ale rozhodně se nevzdá zadarmo. Jestli má dnes umřít, umře s mečem v ruce.

Chvíli jen tak stáli a mračili se na sebe. Měsíční svit se odrážel od tasených čepelí. Vítr jim tahal za pláště. A pak najednou vyrazili, chtěli na ni zaútočit najednou a nedat ji žádnou šanci. Jenomže na to byla už Excel připravená. Měli ji zabít šípem z luku, pěkně mezi lopatky. Teď jim ukáže, proč se ji říká Červenka.

Z pravé strany na ni útočil Balur Dubová palice. Své obouruční kladivo měl zdvižené vysoko nad hlavu a s burácivým výkřikem se ji chystal rozdrtit na placku. Do svého úderu vložil až příliš síly, jak bylo pro něj typické, takže už nestihl změnit směr úderu, když se Excel dostala kotoulem pod něho a ťala ho mezi nohy. Ozvala se rána jak se hlavice kladiva zarazila do skály, doprovázená skučením Balura, který se sesunul k zemi a držel se za slabiny, ze kterých proudem tekla krev.

Excel se postavila a přeměřila si je opovržlivým pohledem. Ostatní na ni chvíli překvapeně koukali. Znám vás všechny, vy parchanti. Měli jste na mě přijít ve větším počtu.

Přišli o výhodnou pozici obklíčení, ale nedalo se nic dělat. Museli zaútočit znovu. V mžiku u Excel stála Valerie s Řezníkem a doráželi na ni svými zahnutými čepelemi. Ikdyž jim Excel sahala po pás, neměla problém jejich údery blokovat. Skoro to vypadalo, jako by tančili nějaký bláznivý tanec. Zatím co ji Valerie a Řezník zaměstnávali, uviděla jak se na ni z boku vyřítila žlutavá záře. Grel Zlaťák si myslel, že využije Červenčiny nepozornosti a nabodne ji na svůj dlouhý meč jako na špíz. Jeho vítězoslavný výkřik se změnil v trochu překvapený, když tam kde měl předtím ruku s mečem, byl najednou jen krvavý pahýl. Červenka se piruetou dostala za Zlaťáka a dvakrát ho rychle bodla do boku pod zlatý kyrys. Grel zachrčel a klesl na kolena. Správná výška pro Excel. Ťala mečem a Zlaťákova hlava se skutálela z kopečku.

Najednou byli u ní všichni čtyři a Excel měla co dělat, aby se stačila jejich výpadům vyhýbat. Vyměnili si několik úderů a Excel si všimla, že Řezník už začal pomalu zaostávat. Byl celý rudý v obličeji a ztěžka oddychoval. Není se čemu divit, na takový šerm zvyklý nebyl. Nejraději měl, když mohl někoho rozpárat zezadu. Excel věděla přesně, jak na něj. Moc dobře si pamatovala, jak si Řezník před lety při pádu zlomil levou nohu a rozdrtil kyčel. Jeho staré tělo se s takovým zraněním jen těžko vypořádalo. Když se měnilo počasí, tak Řezník vždy nadával na bolesti. Takže teď, když na ni zaútočil, byl jeho pohyb žalostně pomalý. Excel naznačila krok do leva a pak se stočila do kotrmelce a skočila na druhou stranu, přitom Řezníkovy čistě uťala levou nohu pod kolenem. Dostala se za něj a když se zvedala z kotoulu ještě rychle sekla za sebe a trefila padajícího Řezníka mezi lopatky.

Když se Excel opět postavila do připravené pozice, ucítila v levém rameni bodavou bolest. Valerie ji trefila svou vrhající dýkou. Excel věděla, že ji nesmí dát prostor pro házení nožů, protože Valerie svůj cíl nikdy neminula. Dvěma skoky byla u ní připravena ji seknout do překvapeného obličeje, jenomže do ní ze strany vrazil Krysák. Tak tak se po nárazu dokázala udržet na nohou a už musela vykrývat útok Allona. Jeho údery byly tak rychlé, že skoro nebyly vidět. Excel se vydala do protiútoku a sekla mečem ze strany, ale tam, kde Allon před momentem stál, najednou nebyl. Koutkem oka ho spatřila, jak ji chce bodnout do pravého boku a v poslední chvíli dokázala úder vyblokovat. Byl až neskutečně rychlý. Nestíhala ho sledovat a přitom si dávat pozor na Valerii s Krysákem. Musela se nejdříve zbavit těch dvou, potom už pro ni Allon nebude představovat problém.

Piruetou se dostala od půl-elfa a najednou se ocitla před Valerií a před Krysákem. Vrhla se na ně jako malý démon z devíti pekel. Výskokem kopla Valerii pod bradu až spadla na zem a Krysákovi vysekla dlouhý klikatý šrám přes obličej. Už se je chystala dorazit, když najednou v zádech ucítila tvrdý náraz a uviděla jak ji z hrudi vykoukla špička meče. To mě ten parchant bodl do zad?

Allon trhnutím vytáhl meč z Excel a krev si utřel do pláště. Excel klesla na všechny čtyři a vyplivla krev na skálu pod sebou. Sakra práce.

„Říkal jsem ti ať to nebereš osobně.“ Allon k ní přešel ze předu, chytil ji pod krkem a zvedl do výšky, takže párkrát kopla nohama do vzduchu. Excel cítila, jak ji jeho ocelový stisk nedopřává kyslík. Oběma rukama ho chytila za prsty a snažila se povolit jeho sevření.

„Copak. Chceš abych tě pustil?“ Řekl Allon se zvednutým obočím. „Měla by sis dávat pozor na to co si přeješ.“

Excel stočila oči pod sebe a uviděla, že mezitím přešel Allon na okraj srázu, takže se ji pod nohama otevírala temnota propasti.

„Co takhle vyzkoušet jestli umí ptáček lítat?“ Řekl směrem ke svým dvěma pomocníkům. Krysák se držel za zkrvavený obličej a probodával ji nenávistným pohledem. Valerie se mnula pod bradou a skoro to vypadalo, jako by už chtěla být někde jinde.

„Mi...“ Zachrčela Excel.

„Copak? Ptáček by chtěl ještě něco zazpívat?“ Zasmál se Allon Dellon a trochu povolil stisk.

„Milovala jsem tě.“ Zašeptala.

„Jo, jasně. To víš, že ano.“ A pustil ji.

Padala do prázdna snad celou věčnost a než přišel náraz o zem, tak už ji vrcholek útesu ve tvaru vlčího zubu dávno zmizel ve tmě.

[Gefik]

Pomalu otevřela oči. Neviděla vůbec nic, jen tmu. Pokusila se pohnout, ale necítila tělo.

Jsem mrtvá? Je tohle nebe? Nebo peklo?

Zdálo se ji, jakoby proplouvala prostorem a časem. Pak se před ní otevřely dvě obrovské zelené oči a zářily do prostoru. Pokusila se natáhnout ruku a pak ucítila osten zrady a nenávisti.

Zabiju tě. Zabiju je všechny. Všechny vás zabiju!

[Gefik]

Někde slyšela kapat vodu. Chtěla se pohnout a najednou ucítila příval bolesti. Z každého kousíčku těla ji vystřelovala ohromná bolest. Chtěla vykřiknout, ale z krku ji vyšlo jen škrábavé zachrčení.

„Šššš. Tiše, tiše.“ Uslyšela nad sebou neznámý hlas.

Ucítila u nosu štiplavou vůni nějakých bylin a bolest jakoby trochu odezněla.

„Takže už jsi vzhůru. To jsem vážně nečekal. Spala jsi asi čtyři měsíce. Vzhledem k tvým zraněním jsem si nemyslel, že přežiješ. Ale očividně máš tuhý kořínek. Teď ti sundám obvazy okolo hlavy, ano?“

Pomalu ji rozmotával obvazy až konečně mohla otevřít oči. Stál nad ní nějaký starý muž s plnovousem dlouhým až k pasu. Ležela na posteli v nějaké chýši. Viděla strop z klestí a hlíny, prostou místnost s jedním stolem a jednou židlí. Uprostřed ohniště, ve kterém doutnal malý ohýnek. Všude vysely různé byliny a okolo místnosti postávaly nejrůznější nádoby, baňky a lahvičky.

„No, na svou obhajobu musím říct, že jsem dělal vše co bylo v mých silách.“ Pohledem ji prozkoumával čelo.

„Kde to jsem.“ Řekla Excel pomalu.

„No kde. U mě. Spadla jsi mi stropem přímo doprostřed mé chýše. Málem jsem leknutím umřel.“ Stařec se na chvíli odmlčel a trochu smutně ji pozoroval. „Měla jsi ohromné štěstí. Tvůj pád zbrzdily větve stromů a taky střecha mého domku. Byla jsi pěkně zřízená. Zlomila sis snad každou kost v těle a to nemluvím o tom, jak jsi byla prošpikovaná skrz naskrz.“

„Já. Nemůžu pohnout nohama.“ Sykla bolestí.

„Jak říkám. Zlomila sis vše, co se zlomit dalo. Možná, že už nikdy chodit nebudeš.“

Excel ucítila, jak se ji oči naplnily slzami. Vzpomněla si na pohrdavý pohled Allona Dellona. Ucítila sžíravost nenávisti. To si kurva buď jistej, že chodit budu. To si kurva buď jistej!

[Gefik]

Terapie byla těžká a velice bolestivá. Stařec byl poustevník, který žil uprostřed lesa úplně sám už několik desetiletí. Už si ani nepamatoval své jméno. Byl to zdatný alchymista a léčitel. Ukázal ji, které byliny ji uleví od neutuchající bolesti. Ukázal ji jak se dělá hašiš, opium a jak vypadají ty správné houbičky. Nejvíce si oblíbila černý kořen, který ji dokázal zbavit bolesti na dlouhé hodiny a přitom se vůbec necítila mimo realitu.

Stařec s ní cvičil každý den a nechával ji samotnou jen na nezbytně dlouhou dobu, když šel na bylinky a nebo se šel postarat o zahrádku. Natahoval ji zkřivené ruce a nohy. Masíroval ji celé ztuhlé tělo. Excel trvalo půl roku než dokázala sama udržet lžíci a nakrmit se. K Její radosti neztratila ani cit v nohách. Soustředila se na každé citlivé místo a snažila se tu citlivost rozvíjet. Další půl rok ji trvalo než se dokázala postavit o berlích a udělat malý váhavý krůček. Excel si nedopřávala oddechu a hodně na sobě pracovala.

Trvalo další rok urputného cvičení a bolestivého natahování než zvládla chůzi bez opory. Často ji přepadávaly záchvaty bolesti a jediná věc, která ji pomáhala, byl černý kořen. Dá se říct, že se na něm stala lehce závislá. Navíc zjistila, že v malém množství ji nejen ulevuje od bolesti, ale taky ji ostří smysly. Zjistila, že to co ztratila na eleganci a pružnosti, získala v magickém cítění.

Po třech letech strávených u poustevníka už věděla, že je připravená odejít. Nebyla už zdaleka tak rychlá a její ruce ztratily hodně z dřívější šikovnosti, ale Excel věděla, že se musí posunout dál, pokud se chce přiblížit k naplnění své pomsty. A pomsta byla to jediné, na co dokázala myslet.

Poustevník ji popřál hodně štěstí. Dlouho se loučili, protože za ty tři roky se stali dobrými přáteli. Stařec byl vlastně jejím prvním skutečným přítelem. Vděčila mu za svůj život a za to, že ji dokázal postavit na nohy. Nakonec mu zamávala a otočila se vstříc svému osudu.

Nejdřív bude muset zajít do nějakého města a nebo vesnice a nakrást si nějakou výstroj, protože jediná věc co měla byla vrhací dýka od Valerie. Ať je navždy prokleta, ta zmije. Pak musí ještě pořádně zesílit. Nakonec si je najde a všechny je zabije.