76 odpovědí na toto téma

[xxxMajkyxxx]

Po dlouhe dobe meho clenstvi v Cechu jsem se konecne rozhodla a dokopala zalozit tento zapisnicek. Bude slouzit nejen mne, ale vsem clenum Cechu a jinym osobam, ktere by s Cechem chteli mit neco spolecneho, napriklad jakekoliv zadosti, stiznosti, poznatky a podobne.
Budis tento zapisnik veci verejnou *uhldnym pismem podepsano* Selenia Holl

[Inulthor]

Doufám, že v případě nutnosti si Cech zaslouží o obranu města...v poslední době se rozšířili přepady od démonů i banditů.
Nehledě na podvratné živly přímo ve městě. Těším se na bližší spolupráci s Cechem ve věcech veřejného pořádku.
S pozdravem Strážník Inulthor Kallor

[Fénix]

* K věži cechu Obsidiánových holí míří postava*

Dle oblečí to vypadá na postavu, která ovládá magické umění. Je oblečaná v hnědé róbě. Jeho tvář povědomá.

*vruce drží dopis*

/Znění dopisu/

Vážená přítelkyně Selenia,

pokud bude te číst ten to dopis tak to zanmená ža já Jiří Rahel člen Obsidiánových holí jsem mrtev. A tím to dopisem tě žádám o přijetí mého syna jmenovce Jiřího Rahela, který také má magické nadání. Měl by splnňovat veškré požadavky, které byli kladeny na mě. Snad se osvědčí a bude pro cech přínosem.

S pozdravem Jiří Rahel arcimág

/konec dopisu/

*postava maldého čaroděje zanechala dopis ve věži a odchází*

[Yakut]

*Ferra, ohnivy pes carodejky z Umariny vrchoviny zaslechl zasusteni papiru, pro cloveka nevedomo a vubec ne dulezite*
Co to mas? Neco od male Vilodel? Doufam ,ze davas na svou panicku pozor?!
*Pes zablikal ocima na Selenii a ta vzala ohorele psani, nemusime vysvetlovat, ze pejsek je pekelnej*
Ah tak... To je mrzute... Ah tak...Videm, ze vyrasi nova trava...

[Yakut]

Na nastence pribude oznam: Obsidianove Hole zvou nove zaujemce o studia do Veze v pristavu. Kontaktujte Yakut knihovnici spolecnosti. Skousky a vyuka budou probihat pod prisnym dozorem naseho nejlepsiho instruktora.

[Fénix]

tajemná postva v hnědé róbě * jde k nástěnce kde si přečetl oznámení a připsal vzkaz*

Zajímalo by mě zda jsou stejné podmínky do učení jako do cechu Obsidiánových holí.

podepsán čarodějnický učeň Jiří Rahel

[Yakut]

*prisnije se mu sen* Pridte! Pridte! Pridte!

[Yakut]

Nyni vyzyvam pripadne zaujemce o nechani jmena a casu kdy se pohybuje ve mneste, zaridime nabor clenu a uzavreme formality clenstvi ve spolecnosti...

Take sem poctena oznamit, ze po malych nedorozumnenich se do posledniho kola o clenstvi dostal Amaeth-cestny.

Yakut Knihovnik Spolecnosti.

[Ice]

Severus Arcturus Nigellus Grindelwald se hlásí do cechu...

[Voren.L]

Apollyon děkuje za přijetí.

[Fénix]

Deník část I.


Dnes jsem byl přijat k mágům od Obsidiánových holí. Jsem tam jako učen. Nemůžu se dočkat první lekce z tajemného umění magie.

učen Jiří Rehel děkuje za přijetí

[Xerxes]

..v hlavách členů se se tiše opakovalo jediné slovo - věž..

Přišli dva, celkem byli tedy tři, povedlo se navázat spojení myslí tak, aby jej sdíleli jen oni.
"Kniha" .. položil ji na zem, prohlédli si ji. "Prostudujte ji, je v ní více nežli lze přečíst"
Jeden z trojice sebral knihu, kývl a zabalil ji pod plášť.
"Pak kontaktujte ostatní, řekněte jim co jste objevili"

..tiše se rozešli, jeden po druhém, aby nevzbudili dojem davu..

[Fénix]

Deník část II

Od mého učitele jsem dostal zprávu a úkol musím najít Izbeth a řici jí o knize. Nejspíš o té ze které jsem se učil a četl ji její název byl ............. Otec by jí možná i poznal ale já Izbelah ještě neviděl snad ji poznám.

Jen tak mimo už znám i třetého učedníka obsidijánových holí ale to jméno má hrozně dlohé to si snad nezapamatuji .

učen Obsidiánových holí Jiří Rehel

[Fénix]

[quote name='Fénix' date='28.11.2009, 17:58 ']
Deník část III

Dnes jsem byl ve stokách a u Saleka. Získal jsem docela pěknou sumičku. Pka jsem šel na orky. Ty dva šmani mě málem zabili. "drobná poznámka" až zesílím a zdokonlím se v umění magie tak si to snima vyřídím a budiu toho litovat.

ještě jsem Izbeth nenalezl tak nevým jak to učení u cechu bude pokračovat snad když se objeví Yakut tak by mi to mohla říci kde jí najdu. Zatím jsem po tom úkolu nemluvil ani s Xarxes.

učen Obsidiánových holí Jiří Rehel

[Xerxes]

..na hřbetech větrných vln se mezi stromy motá myšlenka..

Vstoupil do věže vedle přístavu. Dokráčel doprostřed místnosti a nějakou dobu jen tak tiše stál ... a vnímal.
Pak si sundal rukavici z levé ruky a sevřel prsty v pěst, kromě malíčku. Natáhl paži před sebe a plynule se jednou otočil kolem dokola proti směru hodinových ručiček. V kruhu, který symbolicky vyznačil do prostoru vzduch ztuhl jako když dopadne rozbité vejce na horkou pánev. Několika prudkými pohyby vykrojil malíkem do prázdna sadu plamenem zářících hieroglyfů. Nasadil si rukavici, škubnutím ramen upravil plášť a rychlým krokem se přesunul ke dveřím. Otočil hlavu přes rameno a zkontroloval zda se vše vrátilo do původního stavu. "Nikdo by nic nepoznal, nebyl jsem tu", řekl sám sobě v myšlenkách.

..dveře se zaklaply..

[Fénix]

Deník část IV

Opět se máme "my členové" sejít na smluveném místě. Aý vyjde měsíc a bude zářit na obloze.
Bohužel jsem se nestihl dostavit. Zhatila to mrška smrt. Tak snad příště to vyjde.

učen Obsidiánových holí Jiří Rahel

[Xerxes]

..v útrobách kostí lebečních zazněl všem členům známý hlas..

"Musíme se sejít, musíme se spojit, objevil jsem jednu z přísad. Dnes při východu měsíce. Kdo by na oblohu neviděl, snad z nějakého podzemí, pak ať orientuje se na 19. hodinu globálního času". Sdělení bylo více než jasné, všichni bez pochyb chybně nepochopí, že nepůjde o setkání ve věži né nepodobné té v přístavu, či snad zcela konkrétní tamtéž.

..jak se hlas dostavil, tak odezněl, prapodivná to telepatie..

[Xerxes]

..cosi se pokazilo, nesešli se..

[Xerxes]

..v útrobách kostí lebečních zazněl všem členům známý hlas..

"Musíme se sejít, musíme se spojit, objevil jsem jednu z přísad. Dnes při východu měsíce. Kdo by na oblohu neviděl, snad z nějakého podzemí, pak ať orientuje se na 19. hodinu globálního času". Sdělení bylo více než jasné, všichni bez pochyb chybně nepochopí, že nepůjde o setkání ve věži né nepodobné té v přístavu, či snad zcela konkrétní tamtéž.

..jak se hlas dostavil, tak odezněl, prapodivná to telepatie..

Poslal zprávu s původním zněním avšak upřesnil čas - 21. hodina času kontinentu

[Xerxes]

..té noci byla chladno..

Srp oblohy rozjasnil své kontury a rozpáral mraky nad přístavem.
On stál již na dohodnutém místě. Krunýř, který ohne světlo tak, že zraku se sám, i vše co obalí, ukryje ... maskoval jeho přítomnost dokonale. Pozoroval a čekal.
O pár minut později zaslechl z přístavní mlhy rychle se blížící, lehce ufuněný hlas - Apollyon se řítil přímo proti vchodu mágovi věže. Rozkopl dveře a zmizel v útrobách. Venku čekající mistr se vnitřně zasmál - shodil plášť neviditelnosti a přešlápl. Učeň vykročil z věže s pohledem zabodnutým do země a rty úst zkroucených do nechápavého otazníku. "ve zprávě bylo za úsvitu měsíc..e" v tu si všiml, opodál stojící postavy, "eh". Lehce na sebe kývli, volným krokem se přesunuli za mágovu věž, postavili se tvářemi k sobě na vzdálenost natažené paže a zavřeli oči.

Během chvíle kratší než máchnutí křídel noční můry si vyměnili myšlenky. Mistr předal učni úkol. Odměnou mu měla být clona, která ho ochrání před jeho vlastními kouzli, jenž si učeň nastudoval bez hlubší znalosti jejich dopadu.

"Tucet tuctů jich potřebujeme a ještě tucetkrát tolik", to byla závěrečná řeč Xera, mistra temné magie. Učeň Apollyon se snažil počítat kolik slz je vlastně potřeba, ale než si prsty vyvrátil a mozek zavařil, tma padla na stín veže a Apollyon zůstal stát sám v trávě orosené ranním oparem.

..později pak začalo sněžit..

[Fénix]

Deník část V

Tak jsem hovořil opět se Xarxesem. Řekl mi , že si mám promluvit s Apollyonem. Apollyon mi řekl u úkolu. který dostal. Mám najít velké množství slz "Tucet tuctů jich potřebujeme a ještě tucetkrát tolik". Když se mi to povedlo spočítat tak jsem zjistil, že je to skoro 2000 slz. To je hodně a nebude je lehké získat. Možná by stím pohli přátelé. jeden určitě musím se ještě rozhodnout no uvidím....... Získal jsem už 200 slz to je pořád málo uvidíme jak si povdou další učni.

učen Obsidiánových holí Jiří Rahel

[Xerxes]

..s měsícem v úplňku..

Mihl se přístavem plášť a svým plátěným plápoláním rozpáral stereotyp vln narážejících do boků kotvících lodí. Chumel krys se zdekoval do nejbližšího kanálu a od strážného u západní brány ozvalo se jen "Hpfm? Je tu někdo?". Ticho. Měsíc na okamžik zahalil malý mrak černé oblohy a v jeho stínu se zatřepetala křídla. Dveře přístavní věže vrzly.

Dvě odlišné tváře, obě stejné a každá jiná, na sebe mlčky soustředěně zíraly. Jedna patříc bytosti opřené v rohu místnosti, druhá tvář tělu v prostotu vznášejícím se lehkým lomem křídel náležijíc. Proud vzduchu mezi nimi měl tmavě čirou barvu a byl teplejší než okolí, téměř se tetelil.
"Potřebujeme je dřív, potřebujeme je hned, potřebujeme jich víc, potřebujeme je teď", neslyšná myšlenka přelila se mezi postavou a bytostí. "Víc jich najdi, víc jich zapoj, odměnu slib, nebo ... straš je. Chci jich víc, rozumíš?", stále stejný neslyšitelný hlas nesl sdělení. "Pokud nebudu je mít včas, najdu si jiný způsob, ale to tě už nebudu potřebovat".

Ticho se rozprostřelo a strávilo zbytek noci.

..na východě vyšlo slunce..

[Xerxes]

..svíce hořely z těžka..

Noc kdy rudé znaky rozpáraly prostor spodního patra Zorathusovy věže a vzduch se zahustil jako včelí med, ta noc byla téměř zapomenuta. A přeci, byla to ta noc, kdy se onen hustý vzduch začal z pod dveří věže šířit při zemi celým přístavem. Plazil se k hradbám města a podél nich obestoupil celé tržiště. Vlil se do kanálů a při stropech tamních chodeb se rozprostřel pod celým městem. Vyšplhal všemi výdechy kanalizace a do všech útrob lidských staveb. Alicie byla zaplavena oparem neviditelného a necítitelného pachu. Byl všude a jen zvolna se rozpouštěl směrem k horám za Rudou cestou a ustupoval tam kde vody moře omývají pláž za městským hřbitovem. Každý ho dýchal, aniž by věděl nebo tušil.

On jim to přeci říkal, všem a několikrát. Ale jednou z vlastností těch, kteří vládnou kouzlům a magii je přeci pocit vlastní moci a neohroženosti. Cítí jen sílu z rezerv, které skrývá jejích plamenný dech, smrtící salva magických střel či plášť neviditelnosti.

"Neposlouchají", prohnal sám sobě myšlenku hlavou a při tom se zlehka pousmál pod přilbu, která halila jeho .... v tu chvíli rachot rychlých kroků členů armádního uskupení města přerušil jeho rozjímání .... prudké gesto, hůl nad hlavu, paže do kříže, zmizel z jejich zraků.

..zůstala hořet jen jedna..

[Yakut]

*rozleti se poslove ze spravou po vsech koutech ke vsem clenum*

Dnes kolem osmi deviti kontinentalniho sraz v krypte mnesta ve druhem patre na odpocivadle.

[Xerxes]

..meluzína se proháněla mezi stromy..

Je to už nějakou dobu co se neobjevil. Nikdo ho nevídal ani předtím, ale teď? Zem jako by se slehla. Ani nikdo z cechu se nezajímal, nepátral. Možná zapomněli. Město bylo plné překvapení a záhad. Obchody plynuly. Lodě plavaly. Skřeti otravovali na cestách i v jeskyních. Tma se střídala se světlem. Zmizel. Napořád? Dočasně? Naposled se vydal na sever. Morlag.

..začalo sněžit..

[Yakut]

*Utira prach, jakoby mela k tomu mistu vztah, kuze barvy mesice v uplnku ve svetle lamp poulicnich, presakujic drevene okenice*
Uz se neukaze, a to sem si rikala jakej panacek... Nemluvil moc...hmmm...nemluvil vubec, ale zato pokouzlil a kluci mladi si ho oblibili...Dokonce i Jirka...
*Zadumane bruozdala pak komnatama veze*
Tak sem rada, ze aspon ten jemnouch, co bych si od nej nechala rict, nasel kus chochmesu a nechal se slozit Martiem na skousce... Je to hrdina a je horkej vic, nez si dovedou predstavit vsechny kurtizany ve meste...
*Projde si rukama po lune*
Sila je velka a to co nas tvori, nedelitelne jest od toho, co nas rozlozi.
Udelila sem ho Mistrem Obsidianovych Holi... jedina cista krev v tom mizmazi, co tu mame. Jedna bila jako stena, druhe roste vsudemozne cokoliv a o mladejch uz ani nerikajic...
Martius prosel tou skouskou jen diky jeho benevolenci... Vedeli to oba, ale nic neni spatne zatim, zda se...
Inu I ja se procvicila nicmene, musim zaky brat na cvicak vic, at sou jako ripy...
*Pak zas sjemnil se jeji vyraz a neprilis udivene pousmala se nad proudem vedomi mluvicim*

Přiložené soubory

•  skouska.JPG   109.49K   44 Počet stažení
•  zaverecky.JPG   205.51K   43 Počet stažení

[Yakut]

*Podivala se na Xerxea a jemu zadunelo hlavou*
Sem rada ze si v poradku a ze te opet vidim...

[Fénix]

Deník část VI

Tak po dlouhé době jsem se vrátil do Alicie. Hned jsem navštívil věž Obsidiánových holí. Zda mají již nové sídlo nebo zda se schází ve městě to bohužel netuším. Na žádného člena jsem nenarazil. Je to dávno co jsem byl ve věži naposledy. Vypadala opuštěně. Ani nevím zda jsem pořád členem tím, že jsem musel narychlo své přátelé opustit aniž bych se rozloučil a nedokončil úkol při získávání slz. Ani netuším zda cech ještě funguje. Kolem města jsou změny a nejspíš se i bojovalo. Jsme rád, že jsem cestu přežil a jsem zpět na jak dlouho to nevím. Doufám, že potkám některé členy a přátelé


učen Obsidiánových holí Jiří Rahel

[Fénix]

Deník část VII

Podkal jsem čarodějku Nabu. Bohužel mi toho moc neřekla. O cechu nic nevěděla ani kde se scházejí. Jen mi potvrdila, že Yakut je mocnější čarodějkou než byla když jsem odcházel. Můj otec říkal, že to bude jeden z nejmocnějších mágů. Uvidím co budu já.

učen Obsidiánových holí Jiří Rahel

[Fénix]

Deník část VIII

Tak už jsem na ostrově dlouho, ale žádného mága z cechu Obsidiánových holí jsem nepotkal. Ale zjistil jsem novinku. Zdá se, že kolem Alicie se nachází Spousta zakopaných pokladů. Měl jsem štěstí a narazil jsem na jednu mapu pokladu. Mapa mě zavedla k Severnímu moři. Tam jsem poklad vykopal a hned se na mě vyrojila hromada skřetů. Musím si dávat lepší pozor a být lépe připraven. Hned se na mě sesypali a já byl hned mrtvý. Naštěstí jsem se rychle přes očistec vrátil na místo k pokladu. Kde jsem zabil z bývající skřety a otevřel truhlu s pokladem. Ještě, že jsem to stihl dříve než šel nějaký zloděj kolem a poklad by mi vyfouknul. * Po dokončení zápisku v deníku si velmi oddychl.*


učen Obsidiánových holí Jiří Rahel