Téma nemá žádné odpovědi

[xxxMajkyxxx]

Byl další neskutečně horký den, vzduch se třepotal nad rozžhaveným pískem a v okolí se rozléhal pach spáleniny, zkyslé krve, magických prachů a lektvarů. Nedaleko u vchodu do nedávno objevené pískem zavalené krypty probíhal další z mnoha rituálů s nemrtvými. Přes řinčení mečů, bojový křik a uši rvoucí pazvuky, které nemrtví vydávají se nemohu soustředit na čtení. Vydám se do nedaleké oázy…. stín palem poskytne aspoň trochu zchlazení. Cestou potkávám skupinku bylinkami omámených mágů, kteří mučí a baví se týráním několika ulovených ďáblů. Fanatici pomyslím si. Trýznivý křik okřídlených stvoření mi vhání do očí slzy. Mágové je čtvrtí za živa, trhají křídla a nasazují je svým bojovníkům na brnění, namísto nich jim vyrábí křídla andělská. Nemohu se na to dívat a pokračuji v cestě do oázy. Konečně jsem na místě, křik už je slyšet jen z dálky. Sedám si pod palmu do chladivého stínu…. Otevřu láhev, setřu pot z čela a vypiji zbytek vody z lahve. Během čtení si vzpomenu na červeného draka, kterého jsem nedávno zahlédla na nebi. Kde se tu asi vzal? Ptám se sama sebe. Uplyne několik stránek knížky o Nekromancii, když najednou; Asi jen další fatamorgána…..z dálky se přibližuje okřídlená ženská postava. Promnu si oči, ale vidina nemizí, přibližuje se stále víc, jde rozeznat, že křídla jsou rudá jako ten dráček, kterého jsem nedávno viděla na nebi. Pomalu se z oparu vynořují detaily přicházející dívky. Nevěřím vlastním očím, znovu si je promnu……Maranith? Ahoj Selenie *usměje se s nepopsatelným štěstím ve tváři* . Vyskočím na nohy a sáhnu na ní jestli je skutečná. Jsi to opravdu ty sestřičko? To se mi snad jenom zdá *skočí ji po krku a drží ji jako malé dítě*. Drží se na vzájem a nebrání se slzám dojetí. Musíš mi toho hodně vyprávět sestřičko….
Po několika dnech se vydávám se svojí sestrou na vzdálený ostrov Alicie….