Husitský pěšák, pozdější fáze. (Období Prokopa Holého)

Historie, dle malovani.
Započal
Kolemjdoucí
, 30.10.08 20:34
1 odpověď na toto téma
#1
Odesláno 30.10.2008 20:34
Z počátku byla Žižkova lidová armáda jen bando sedláků a pár posádek hradů (Vyšehrad), zbroj byla drahá, nikdo si ji jen tak nemohl koupit. Ovšem když začala ada vítězství nad železnými pány, začali se i Husité vyzbrojovat kyrysy. (Z počátku byly vidět jen na hejtmanech, většinou jízdních a velitelích vozů). Následkem častějších spanilých jízd, rabování a výkupného, si mohli husité později dovolovat koupi právě zbrojí. Žižka přišel s vozou hradbou (jež byla užívána už dřív, ne sice v nám známe podobě...) a Prokop později dodal punc profesionalizace armády, kdy byly vozy a osádky vozů, rozdělovány na bojové vozy a placní vozy. Každý vůz měl přidělenou svou výstroj a výzbroj a u každého vozu bylo cca 20 lidí. Sudličníci, cepníci, kušníci, střelci z ručnic a velitel vozu.
Husitský pěšák, pozdější fáze. (Období Prokopa Holého)
Husitský pěšák, pozdější fáze. (Období Prokopa Holého)
#2
Odesláno 30.10.2008 21:36
Součástí husitského vojska byli i sudličníci a cepníci. Nejdostupnější vybavení pro venkovský lid, byly právě zemědělské nástroje, které po pár úpravách mohly sloužit coby účinné zbraně (pokování cepu dalo vznik "dřevcovým řemdichům", narovnání kos dalo vznik provizorním halapartnám a kopím.)
Sudličník a cepník, byli neoddělitelnou osádkou bojového vozu, kdy měli za úkol odrážet nepřátelskou jízdu, pakliže prošla skrz smršť kulí a šípů. Útok na samotný vůz byl koňmo zkrátka neproveditelný, rytíř na koni se musel přiblížit na vzdálenost svého dřevce (pokud jej neztratil a tím pádem ještě blíž na dosah meče.) a proto byli sudličníci a cepníci na vozech, aby dosáhli na rytíře ještě předtím, než se dostal do přímého kontaktu s vozem. Po odražení útoku, se vozová hradba otevřela (měla povětšinou dvě linie) a z ní se vyhrnula pěchota, aby dobila zraněné.
Sudličník a cepník, byli neoddělitelnou osádkou bojového vozu, kdy měli za úkol odrážet nepřátelskou jízdu, pakliže prošla skrz smršť kulí a šípů. Útok na samotný vůz byl koňmo zkrátka neproveditelný, rytíř na koni se musel přiblížit na vzdálenost svého dřevce (pokud jej neztratil a tím pádem ještě blíž na dosah meče.) a proto byli sudličníci a cepníci na vozech, aby dosáhli na rytíře ještě předtím, než se dostal do přímého kontaktu s vozem. Po odražení útoku, se vozová hradba otevřela (měla povětšinou dvě linie) a z ní se vyhrnula pěchota, aby dobila zraněné.
Přiložené soubory
1 uživatelů si čte toto téma
0 členů, 1 návětěvníků, 0 anonymních