2 odpovědí na toto téma

[Paul325]

Zápis z deníku Isbelah.. v době pobytu na ostrově Dračí kladivo...

Stalo se toho mnoho, čím bych tak mohla začít. Na ostrově Dračího kladiva sem poté, co sem unikla z války krve zažila mnohé. Stala sem se součástí rebelie proti královstvímu Katerském, stala sem se i jeho vedením.. Užila sem si toho mnoho. Ale co tomu předcházelo?

*ďáblice sedíc v síních imigračního uřadu kam byla odvedena hned poté, co se přenesla z dalekého ostrova do přístaviště Alicie... píše dál svoje zápisky*

Mnoho let po utěku z bojiště sem se usídlila v osmém pekle Baatoru, jež bylo ovládáno arciďáblem Mephistofelem. Bylo to poprvé co sem tu byla.
Doprovázel mě i jeden bojovník.. ? Byl to tiefling, ďábel jako já, bojovník jemuž nebylo rovno... Zaken. Rozhodly sme se že se usídlíme v hostinci.. vlastně jediném hostinci v tehdejším.. no i nynějším Městě duší. Kolem byla hromada unavených horníků různé rasy.. unavení ďáblové, slaadi, impové.. všechna pakáž pekel tam chlastala a chystala se jít pracovat dál. Co sem se doslechla patřily k těžařskému týmu Gruutula, pekelníka který spravoval důl kde se těžil led. Usedly sme za jeden stůl a celá podlaha se začala otřásat.. přišel k nám hostinský. Měl asi tak pět šest možná i deset metrů.. hned sem pochopila proč sou stěny tak vysoké.. Byl to totiž stínový drak..
"Přejete si?? "*zaburácel drak. Nevypadal že měl vždy dobrou náladu, spíš že se pokaždé blbě vyspal a pak šel si na každém vylévat zlost..*

Se Zakenem sme se chvíly radily co si dáme.. no.. já měla vlastně jasno, spokojila sem se jako vždy s vodou, přece jen mé schopnosti vyžadují neustálou koncentraci a abych se ztřískala jak deset ohnivých démonů po sprintu na ledové ploše mě prostě nesvědčilo. Zaken nikdy nepohrdnul tvrdším pitím. Během chvíle kdy zpracoval asi 13 piv teprv začal se sebou klimbat. Pít uměl líp jak deset trpaslíků a to je co říci. Možná za to může naše ďábelská krev. Po chvíly sme slyšely křik ženy. Se Zakenem sme se rozeběhly a ostatním to bylo celkem jedno co se tam děje.. že by něco tušily? Ale jistě! Došly sme k místo kde byl křik.. rozplýval se tam obraz jednoho ducha.. ženy. Když sem se ptala co se dělo, bylo nám řečeno že Mephistofeles utočí na materiální sféru.. a že duchové mu slouží jako armáda.. se kterýma oživuje padlé bojovníky na svoji stranu.
Zaujalo nás i bušení kovadliny. Všimli sme si drowího ducha. Představil se jako.. Rizolvir? Myslím že tak to bylo. Řekl že je nejlepší kovář jakého může peklo nabídnout. Tehdy Zaken vytáh svůj ohromný omlácený cep. Samozřejmě jak vytáh i nějaké zlato hned se Rizolvir usmál. Ale to sem ještě neviděla. Ten drow vzal jak cep, tak i zlatky a obojí je vložil do pece. Podivily sme se.. Ve krátkosti nám vysvětlil že zlatky sou prý palivo.. on sám si za svoji práci neučtoval nic moc. Po chvíly byl hotov a vytáh onen cep. Kolem něj zářila tajemná rudá aura, tak jak to Zakenovi vyhovovalo.. Řekly sme si že bude lepší se projít po městě.. sehnat nějaké známosti. Než sme vyšly ven, zarazil nás zhulenej ledovej mephit. Kouřil jako ďas, to jak se z něj hulilo to by mu záviděl i sám Asmodeus po velkém potápění v ježeře plném piraní. Představil se jako Fresto a nabíd nám průvod po městě. Přijaly sme, bylo to lepší jako nic. To že hulí při procházce města řekl asi stokrát než se dostal k důležitějším faktům. Byl to ale nakonec sympaťák. Dovedl nás k jeho obchodu kde vysedával další tiefling. Představil se jako bard.. Haer'Dalis. Milej týpek, trošku sem si ho oblíbila ale krvavá válka mě naučila nepociťovat.. náklonost, jen samou nenávist a bláá bláá blááá. Můj otrhaný oděv mě nedal moc dvakrát na vzhledu, tak se rozhodl mě vzít k místnímu krejčímu. Zaken mě slíbil že počká u Frestovo obchodu.. případně bude prohrabovat jeho zboží. To určitě, jak ho znám asi se vypaří a dlouho ho neuvidím.. já to věděla moc dobře a on vlastně taky. Haer'Dalis při procházce nešetřil komplimenty a už vůbec ne, jak sem si oblékla u krejčího nový látkový oděv. Mě se líbil a on mě ho koupil. Vrátily sme se k Frestovi a tam už po Zakenovi nebylo ani vidu, ani slechu. Možná bych ho zpomalovala? Kdo ví. Fresto byl taky milej memphitík. Nabíd mě pokoj a místo k přespání. Bydlela sem u něj několik dní a pomáhala mu s obchodem. Vymyslela sem mu samozametací koště, samoopékací pánev a další užitečné věci. Pak sem musela se i sama vzchopit a odcestovat dál. Fresto mě ještě dal zajímavé hezké rukavičky. Dost se mě líbily a taky mě nabíd... že by mě chtěl doprovázet. Pro mě to byla jen maličkost za vše, co pro mě udělal. Neotálela sem rozmýšlením ani chvilku a ihned sem jeho nabídku přijala. Říkal že mezi svým obchodem má vytvořený portál a kdykoli je schopen se odkaďkoli se tam vrátit. To je zajímavé a bude se to hodit kdybych se dostala do potíží aby přivolal pomoc. Vstříc našemu osudu sme vyrazily do hlubších plání Canie.

[Paul325]

Zápis z deníku Isbelah v době pobytu na ostrově Démony
Kontinentální den 27.srpna
Alicie, přístav, sídlo Alicijských mágů

Jo tady na ostrově se toho stalo mnoho a radši bych to nechtěla příliš rozvádět. Nicméně poté, co jsem s Yakut zbudovala nový cech mágů, nic nešlo po másle.
Přijímání mágů nepřináší ovoce bohužel. Za poslední týden přišla jedna žádost. Když se dotyčný měl přihlášit o ukoly, zatím se nic nestalo. V cechu je málo mágů ale to nevadí. Vystačíme si tak, jak jsme. *když se isbelah chystala napsat další řádky, přiběhla k ní "Kulička" a chytla do tlamičky pero, upaluje z věže. Isbelah neochotně utíká za kočičím stvořením*

[Paul325]

Zápis z deníku Isbelah v době pobytu na ostrově Démony
Kontinentální den 15.březen
Alicie, přístav, sídlo Alicijských mágů

Ve jménu těch Alicijských bylo prolito mnoo krve. Normálně by mě to nedělalo vrásky, ve skutečnosti by mě to bylo jedno ale když na to pohlédnu, že většinu dřiny odřeli moji mágové a to i v případě, že některé jsem vedla dlouhá léta.. To mě na klidu nepřidá. Rozhodla sem se pro poslední boj. Přišel za mnou ten Paldy který by se chtěl stát Lordem.. cha ! Lordem. Měla sem co dělat, abych se tomu smrtelníkovi nevysmála. Žádal mě o podporu cechu. Nevím proč šel za mnou když hovořil s Yakut, přeci jen její slovo má v cechu váhu stejně jako to mé. A jestli s něčím Yakut souhlasí, tak s tím nemám problém taky. Ten Paldy po mě chtěl informace o nějakém kultu, který operuje v Alicii. Smůla, před pár lety sem mu byla na stopě ale kvůli jiné práci sem od toho musela ustoupit. Stačí mě bohatě to, že v cechu kult neoperuje. Co si dělají v Alicii už mě začalo být jedno. Jednou chci udělat něco čeho za posledních 140 let litovat nebudu. Chci ochránit odkaz cechu. Pokud to bude nutné, našla sem způsob jak pomocí krystalu bariery uzavřít věž proti vlivu zvenčí. Kdo ví jak dlouho to vystačí proti démonům ale věřím že na tak malou věžičku to vystačí víc než dost dlouho. A i kdyby ne, naši členové jim dají zažít pořádné peklo.

Když ten Paldy se nenechal odradit, tak sem vymyslela teorii podle něčeho, co bych v roli takového kultisty udělala sama. Něco co sem chtěla zkusit ... ale Fai tehdy.. se nenechal zmanipulovat. Zkusila bych obrátit rebely proti Alicii. Po nějaké době se Paldy s tímhle vrátil a říkal že od rebelů zjistil, že opravdu to nějakej posel nebo co, fakt zkusil. Máme jméno. Tohle bude můj poslední boj, do kterého se pustím. A slíbila sem Paldymu, že mu s tímhle pomohu. Začala sem vynakládat poslední síly cechu na vyrvání toho jedu z rány Alicie. Uvidíme, jestli to přinese ovoce. *malé děvče, přivedené z farmy k mágům zrovna přiběhne za Isbelah.. * "Teto Annah.. pověz mě ten příběh o ... " *a v tomhle momentě Isbelah zavře desky deníku a začne se starat o malou holčičku*