35 odpovědí na toto téma

[Paul325]

Kontinentální den 31. srpna

Ani nevím proč sem se rozhodla svěřit svoje vzpomínky na papír, možná abych hledala ulevu? Kdo ví.
Dnes večer to vypadalo že Alicie lehne popelem. Po sestře ani vidu, ani slechu. Bojovala sem na jižní frontě mezi mnoha dobrodruhy, teda hlavně sem se starala o raněné. Byl to strašný boj a po chvíly proti mě předstoupil jeden z démonů..
Vyvolal podivný kouzlo a já pocítila podivný pocit.. pocitk terý sem cítila před dvěstě lety u soudu v Suldanesselaru...

Je tomu už dvěstě let..

*začne se víc rozepisovat... *

[Paul325]

Vzpomínka...

Bylo mě tehdy 21 let, byla sem mladá elfí slečinka. Můj otec byl kouzelník u královského dvora a má matka byla šermířka a lučištnice. Tehdy se chýlila válka v Tethyru proti drowům ke konci. Zbývalo nám zapečetit znova poslední průchod do podtemna. Avšak byl těžce hlídaný.. a to nejen v noci ale i za dne. Žádná elfí jednotka se nevrátila od průchodu živá. Čert ví co je tam chránilo ty bílé lebky!! Královna Ellesime chtěla vyvolat hrozivé zemětřesení.. i za cenu že poškodí nenávratně nejbližší okolí.. ale pro lid a jeho ochranu by to udělala. Co nikdo nečekal, byla nějaká zaklínačka, v rudém oděvu, která vběhla pod ochranou mnoha mocných kouzel přímo doprostřed elitní jednotky drowů. Její rychlostí byly tak překvapení, že než řekly "Zabít" tak jim pod vlivem jejích kouzel padaly na hlavy kyselinové spršky, smrtící magie, bouře magických střel.. Drowové lítaly vzduchem, znělo to až neuvěřitelně. Po chvíly bojů se začal sesypávat i vchod se samotnou čarodějkou.. Byla to výhra.. ale ta čarodějka byla mrtvá.. Minimálně považována za mrtvou...

*nadechne se a dál píše.... *

[Paul325]

Vzpomínka...


Když války skončily, byla sem dost stará na to, abych vstoupila do učení. Vždy sem chtěla býti kněžkou, šířící moudrost našeho elfího pána mezi elfy.. případně seznámit s naším pánem lidi...
Jednoho rána došel do naší schránky dopis, od tehdejší velekněžky Damien..
Když sem jeho obsah četla, byla sem přijata! Tu radost mě nikdo předtím nemohl vzít.
Moje učení šlo dobře a někdy se mě podařilo převyšovat i mé kamarády kteří normálně byly nejlepší ze všech. Naučila sem se po dlouhém učení ovládat jak jednoduchá.. tak i mocná kouzla které mě postupně daroval můj pán.
Toho si však všimla naše královna, Ellesime. Ellesime je královnou našeho města od nepaměti, mocná kněžka našeho pána a sem tam chodila na diplomatické cesty. Pamatuju si jak přišla osobně za mnou do mé kajuty.. Přála si abych ji doprovázela jako duchovní na první výpravu do Amnu. Ani sem nevěděla co říci.. jen se na mě mile usmála a říkala ať si sbalím věci a připravím se, ráno že vyrazíme. Ráno příjemně svítilo slunko a já nadšeně čekala na královnu. Přišel za mnou elitní voják, jak sem se později dověděla byl to člen ochranky naší paní. Pověděl mě několik důležitých věci o světě lidí.. o věcech o kterých sem neměla ani potuchy..
Krádeže, vraždy, politická neplecha, nejednota.. to byla věc kterou sem mezi elfy nikdy nepoznala. Proto mě taky kolikrát řekl že sme lepší jako lidé. Po tomto povídání sme šly za královnou. Ta už byla připravena a my společně.. vyrazily do Amnu.

*otočí list a začne psát dál... *

[Paul325]

Vzpomínka...

Tehdy sem si myslela že ta cesta bude trvat snad celou věčnost. Nejdříve sme vyšly z lesa a vystoupily na obchodní cestu. Po třech dnech cesty sme došly na křižovatku. Královna navrhla dojít do nedalekého Murranu. Bylo to přístavní městečko na kraji Mečového pobřeží.
Murran patří k provincii Amnu. Je to slušné město. Ubytovaly sme se v jednom přístavním hostinci. Královna navrhovala najmout si loď a odcestovat do Athkatly, jež vlastně byla naším cílem po moři. Mě se ta myšlenka dvakrát nelíbila, radši sem zůstávala pohybu a myšlenka být několik dní na moři mě nelákala. Královna mě s radostí a bez váhání vyhověla a tak sme dalšího dne ráno vyrazily opět na cestu. Cestovaly sme přímo na sever. Prošly sme přes Innescar a dorazily na křižovatku. Cesta na západ. směrem k pobřeží uý vedla k samotné Athkatle. Po pár dnech sme dorazily přímo před brány Samotné Athkatly.. nevěřila sem svým očím co sem prvně spatřila...

*namočí brk do inkoustu a píše dál..*

[Paul325]

Vzpomínka...


Po městě se potulovala žebrota, místní lůza a v rozích uliček stály pochybní muži kteří furt držely ruce u opasků.
Nechápala sem tehdy proč se na mě někdy dívaly tak chtivě, nebo někteří i ukazovaly prstem přes krk.
Nejvíc nepříjemní byly trpasličí bandy potulujíc se po městě. Elfa sem tam sotva spatřila a když ano, chovaly se podivně.
Naším cílem tehdy byla chrámová čtvrť, kde sídlily rytíři Zářícího Srdce... nebo tak nějak. Ellesime se chtěla s nima dohodnout
na možnosti spolupráce ohledně vyhnání upírů z Tethyru... ano v noci se takové zrůdy místy pohybují po lese..
Po chvíly bloudění sme prošly do chrámové čtvrti. Amnští centurioni dbaly obzvlášt na pořádek v této čtvrti. Byla krásná a čistá.
Prvně sme prošly kolem velkého chrámu Helma. Před vstupem stál mohutný muž, v šedém brnění a v ruce třímal palcát. Pokývnul mírně královně a víc nějak nic. Stál jako skála. Vedlejší budova byla zdobena více světleji než chrám Helma, na kopuly byl mohutný symbol slunce, pána Lathandera. Hned co sme prošly kolem tohoto chrámu, došly sme ke křižovatce a vyšly sme jižněji. Kolem byla částečně skleněná budova.
Sklo bylo modře barvené, skoro neprůhledné. Z tohoto chrámu bylo slyšet mohutné rachotění. Jak mě královna řekla, byl to chrám Talose, lorda bouří. Sama budova by sklíčila i racka chechtavýho. Na konci cesty byla jediná možnost odbočit, a to vlevo. Přicházely sme k oné budově Zářícího Srdce. Kolem pochodovalo několik rytířů v těžkých nablejskaných zbrojích, u opascích jim zářily svaté meče. Jako malá sem k nim vzhlížela, chtěla sem být taky tak uznávaná už jen proto jak se projdu po ulicích. Chtěla sem dodávat lidem naději a zasloužit se o to, aby všem bylo lépe..
Krásnej cíl.. ale jak daleko od něj sem? Těžko říci. Možná mě je dávno zapovězen. Vešly sme do sálu mohutného paláce. Přiběhl k nám mladý kluk, panoš a oznámil královně že musíme vyčkat. Informuje o naší přítomnosti Lorda Hamilgona který má být připraven nás přijmout.
.. Po několika minutovém čekání ....

*otočí stránku a píše dál*

[Paul325]

Vzpomínka...


....přišel opět malý panoš. Uklonil se před královnou a oznámil nám, že Lord Hamilgon si přeje abychom za ním šly. Malý panoš nás vedl ohromnýma sálama paláce. Bylo to tak ohromný skoro jako sály paláce královny v Suldanesselaru. Ve velkém sálu bylo málo soch. Většinou velcí rytíři a pod nima nějaké popisky, ale tehdy sem nerozuměla moc psané obecné řeči. Tak sem se popiskama moc nezabývala a procházely sme dál sálem. Vešly sme do jedné postraní komory, kde náš čekal s usměvem na rtech Lord Hamilgon. Když královna vešla, uklonil se a nabídl nám všem židly. Po všem tom běhání sem upalovala abych seděla první. Omylem sem i zasedla tehdy židly určenou pro královnu, ale Ellesime se na mě jen mile usmála a sedla si na židly moji. Sice sem tehdy moc nechápala o čem debatily, ale hovořily o problému s výskytem nemrtvých v samotném lese, jako sem už jednou psala. Nevíme nikdo kde se tma ti upíři vzaly,ale souvisí to lehce s tím, co se stalo později mě.. možná to souvisí víc jak moc. O podrobnostech o čem se vlastně nakonec dohodly sem psát nebudu, přece jen je to do dnes jen mezi nima.. no Hamilgon už stejně bude mrtvý, byl to přece jen člověk. Po uspěšné dohodě sme se vrátily zpět do Tethyru. Opět následovalo několik těkovýto výprav a schůzek které královna měla s lidma. Vše šlo výborně.. až po roce ... kdy přišel do mého pokoje tajemný elf...

*zesmutní a poté začne psát dál..*

[Paul325]

Vzpomínka...


Ten elf byl pobledlý, ale milý a vzbudoval důvěru. Měl na sobě tmavý plášt, na hlavě kapuci a nosil lehký oděv.
... zaklepal mě na dveře...

"Kdo je to?" *byla sem unavená ale přesto sem vstala z postele a ozvala se ťukajícímu*
"Tady je Urien, kouzelník z královského dvora.." *odvětil hlas za dveřma.*

Neváhala sem ani minutu a elfovi sem otevřela. Bylo mě divné že takto oděný elf byl mágem u královského dvora.. ale nikdy by mě nenapadlo že by mě elf.. osoba vlastní krve někdy lhala či mě chtěla podvést.

"Ahoj ahoj, poď dál" *Mile sem se na něj usmála. Budil docela respekt.*
"Víš.. je tu takový problém. Zítra má královna odcestovat směrem k Baldurovi brány.. Teda samozřejmě ty deš vlastně s ní jako je tomu furt teď že.. " *Pověděl tajemný elf. Podíval se na mě a pokračoval dál ve svém hovoru*
"Připravil sem plán jak zabránit číhajícímu nebezpečí jež může velmi oslabit královnu.. až možná zabít. Při cestě číhají tři černokněžníci. Sou mocní a chtějí otevřene královnu přepadnout. Jejich síla může být však oslabena.." *Tyto zpráva mě rmoutily. Ale byla sem ochotna jakkoli pomoc, co bych pro královnu našeho lidu neudělala... *
"A co stím? Přece je nenecháme aby hodné paní Ellesime ublížily.. " *pohlédla sem na muže a snažila se mu pohlédnout do očí. Bez uspěchu*
"Tento krystal.. " *vytáhnul z pod roucha krystal temný, zahalený stínem* "Sem jednou vzal jednomu z nich. Musí být zničen světskou mocí. To můžeš uděla ty. Si nadějná kněžka. Jakmile odejdu začni a ti černokněžníci královně nebudou moci ublížit."

Tajemný muž odešel. Já sem zavřela dveře do svého pokoje a podívala se na tajemný krystal. Byla sem rozhodnuta bezhlavě začít vyvolávat kouzla. Ne já musela tehdy začít vyvolávat tu pitomou magii místo toho abych šla nejdříve za královnou a varovala ji. Ten temný krystal sem položila na stůl a podívala se kolem sebe. Pozvedla sem ruce a začala vyvolávat. Temnota kolem krystalu se začala rozšířovat.. on moji moc pohlcoval místo toho aby ji ničila. Dávala sem tajemným mágům další sílu namísto toho abych je oslabila. Při zaříkání se podstata většiny mojich kouzel začala měnit. Moje kouzla začala mít podobu stínového vyvolání.... a v mé duši od té doby tkví stín.. stejně jako temnota na srdci.. ale kdo sem navenek..

[Paul325]

Kontinentální den 14.září

*Ráno si Anria v hospůdce u Maugrima za dobré společnosti a jídla otevře deník a vede další zápisek..*

Je to dávná minulost a už se nebudu k tomu vracet. Co sem dělala pak není až tak moc důležité.
Když si vzpomenu na všechny ty chrabré bojovníky, mágy, felčary kteří byly na jihu a tasily zbraně proti démonům upírající nám život.. ten pocit co vyvolal ve mě ten démon.. Bylo to jako tehdy kdy mě ovládla stínová moc a její zloba. Tehdy sem před ním poklekla a on se jen chystal jak mě slavně dorazí. Kolem proběhla nějaká šikovná dobrodružka a podřezala mu grázlovi nohy ze zadu. Démon se skácel k zemi, div mě málem nepovalil a pak mu darovala několik ran do zad. Byla sem jí vděčna ale už sem opět mohla se postavit na nohy a vyrazit do dalšího boje. Dalšího boje proti démonům upírajících nám právo na život. Bitvu sme vyhrály.. mnoho bitev sme vyhrály ale válku přesto prohráváme. Alicijští sou oslabeni a unaveni. Jestli démoni udeří v brzkou dobu, bojím se o to kdo nás bude bránit.
Během jednoho večera sem u kováren potkala Isadoru. Vypadala sem ztřískaná jak po deseti flaškách trpasličího piva. Avšak i když sem chodila jako mátoha, byl to jen projev nadměrné unavy. Byla to milá ženská, Tory si našel skvělou přítelkyni. Jen ať jim to vydrží. O čem sme se obchodně dohadovaly si nechám pro sebe. Tehdy sem zamířila k Maugrimovi a už si šla odpočinout.
Jak řekl jeden trpasličí dobrodruh, jestliže si nepudu odpočinout a nabrat síly teď, v dalším boji bych už byla k ničemu a nikomu bych nepomohla. (Drogan Droganson) To moudro si pamatuju neustále stejně věrně jako kdyby ho řek on sám mě osobně.
Další den sem vypadala podstatně líp. Tak sem se šla projít po venkově a došla sem na alicijské farmy. Byly tam dva rozhádaní sedláci, asi soused se hádal s původním majtelem. OZnačoval ho za zloděje a podobně... To mě připomnělo jednu starou událost.....

[Paul325]

Vzpomínka...


...Nikdy bych nevěřila jak lidé dokáží být chamtivý až by elfa u srdce bolelo. Když sem provedla své vyvolání.. nachytala mě velekněžka.. postavila dalšího dne před boží soud kde u toho byla královna a společně před naším bohem sem byla prokleta a vyhoštěna z města.
Odcestovala sem do Amnu. Bylo to jediné nejbližší velké město o kterém sem věděla. I když nejbližší? Sakra jak bylo daleko.
Došla sem do místní chudinské čtvrti, jako malé elfátko sem tušila že prosadit se mohu leda tak tam. Došla sem do místního hostince a vykuleně koukala kolem sebe. Všude byly opilci, různí chmatáci kteří ulehčovaly od váhy měšců opilejm pobudům. V rohu byl však muž kterému se každý vyhýbal. Teda.. no vlastně až na mě. Pravděpodobně budil velký respekt. A nebylo divu. Byl to poloork, hodně silný a dost vnímavý. Jakoby se počítal u každého kolik měšců ukrad. Leč on ani jednou nezasáhnul. Po chvíly se strhlo mezi dvěma pobudy k hospodské bitce. Hádaly se o to že jeden drcnul do korbelu tomu druhýmu. Vykuleně sem na ně koukala a připlížila sem se k poloorkovi.
Čekala sem že bude hrubý jako ostatní jeho nečisté rasy.. Kupodivu byl až moc lidský a taky ke mě hodný. Pověděla sem mu že nemám domov ani rodinu vlastně.. že sem musela jít pryč. Bála sem se před kýmkoli říci že sem vyhoštěná. Poloork se mile usmál a nabídl mě dočasný domov, stravu a já sem nakonec bez váhání přijala.
Ten poloorčí bojovník se menoval Ben. Na zádech nosil ohromnou sekeru jež měla čepele z obou stran a nosil koženou výstroj. Byl vysoký asi dva a čtvrt metru, pokaždé když sem na něj mluvila sem snad koukala někam až uplně nahoru. Vypadá to že žil zde sám, neměl ani družku. Poloorci bývají taky vypovězení. Mezi orky poloorčí jedinci nemají ani poloviční uznání jako čistokrevný člen kmene. Stejne mezi lidma když se tam objeví poloorčí jedinec. Ale zdá se že s tím jak si on žije v Athkatle si nemůže stěžovat. Měl co potřeboval a když měl něco navíc, byl ochotný se podělit s ostatníma. Řekla bych že je to poloorčí hrdina, paladin takový, ke kterému musejí všichni vzhlížet.
Byl už i poměrně starý ale jeho sekera mu prokazovala dobré služby. Chtěla sem se naučit bojovat se zbraní tak jako on, třímat mohutnou sekeru a budit respekt na každého kdo se na mě podívá. To byla chyba. Naučil mě něco jiného. Abych budila respekt tím, jak se chovám, v co věřím a neužívala násilý tam, kde ho vůbec není třeba. Teda až na jednu lekci sem se vlastně vše naučila. On mě nakonec dal základy v boji s jeho sekerou, ale nikdy sem ji správně nedokázala držet a už vůbec ne řádně máchat. Viděl ve mě vlohy pro to, jak být šikovná. Proto jednoho dne, když přišel domů nesl něco zabaleného v látce. Vyzval mě ať to rozbalím a byly tam dva kordy.. nádherně ukované, akorát přesně do mé ruky. Říkal mě že to dá hodně práce naučit se ovládat oba na jednou, protože když se nenaučím řádně bojovat s jedním kordem v jedné ruce, no netuší jak zvládnu oba. Ale ten styl boje byl podobný. Jeho sekera taky vyžadovala umění ovládat dokonale obě jeho ruce. A v tom byl hodně dobrý a naučil mě co jen mohl. Tehdy sme k veřeru vždy vysedávaly v hostinci společně a ti lidé pohlížely na nás oba.. no spíš jen na něj. Ke mě přišel jeden trpaslík a....

*otočí stránku a píše dál*

[Paul325]

Ilustrace v deníku...

 fotomodel_asi_sotva.jpg   7.29K   65 Počet stažení

Když sem viděla tuto mohutnou orčici dnes na trhu.. hned sem si vybavila Bena.. možná by se k němu hodila?..

[Paul325]

Vzpomínka...


K tomu co se stalo v hostinci se dá říci málo. Když mě začal provokovat, vybavila sem si to co mě jednou královna vyprávěla o nevraživosti mezi orky, trpaslíky.. elfy... Viděla sem ale ve svém poloorčím kamarádovi rozdíl který každý ignoroval. On toho trpaslíka čapnul jako hračku a hodil ho přes půlku hostince doprostřed nějaké jámy v té hospodě. Lidé kolem hned zamlkly, i trpaslík kterej byl odhozen vzduchem pryč radši odstoupil. Ben nikdy neměl rád když mě někdo obtěžoval, staral se o mě jako o vlastní dítě. Mě každým dnem mrzelo že sem mu nebyla schopna mu to jakkoli oplatit. Jen tím že sem vždy stála při něm a mezi lidma sem poukazovala na jeho dobré stránky. On si toho cenil jako nikdo předtím. Tomu se říká když někdo má něčeho málo a je vděčný za všechno ostatní. Vzpomínám si když on byl už starý a umíral. Bylo mě tehdy 53 let. Přál si abych byla vždy taková jaká sem nehledě na to, co se mě stalo doma. Protože svět je daleko větší a mám dost času na to, abych ho procestovala a získala přátele. Byla sem tehdy moc smutná, rozbrečela sem se nad jeho smrtelnou postelí. Chtěl abych nebyla smutná a vždy ho nosila ve svém srdci jako svého kamaráda, učitele.. třebas i otce?..
Vážila sem si ho nadevše... Tehdy sem si řekla že jeho místo v rohu hostince zaberu za něj.. Říkala sem si že to dá práci vyznat si svoje uznání.. ale.. když to dokázal Ben, proč ne já?..

[Paul325]

Kontinentální den 18.září


*Anria posedává v krčmě u Maugrima. Podívá se na vyjevenou Calisto, mile se na ní usměje a přisedne si k baru. Objedná si něco k pití, otevře si desky deníku na baru a začne si psát další zápis*

Obešla sem smrt. To se nestává jen tak ledakomu. Pamatuju si jak sem byla u brány démonů na jihu. Nějakého sem k zemi poslala ale mě si vzalo něco děsivějšího. Netuším co to může být. To už si nepamatuju. Důležitější je to co se stalo poté. Navštívil mě samotný vyslanec Seldarinu. Byla sem v sálu posledního soudu. Kolem byly mohutné pilíře, ohromný trůn a když sem se probrala, viděla sem statného muže. Přivítal mě ve svých síních. Ihned sem před ním poklekla, prokazovala sem svoji uctu tak nejvíc jak sem jen mohla.
Vyzval mě ke zpovědi. Netrvalo to dlouho, má zpověď nebyla příliš dlouhá. Vždy sem se snažila lidem být příkladem. Vyslanec byl s mojí zpovědí spokojený. Tehdy se mě skutečně ulevilo. Má duše byla očištěna od mých hříchů a stín na duši, který sebou sem nosila.. ne.. stále ho cítím, je ve mě.. ale je slabý. Moje duše dosáhla očisty a stín nemá nademnou žádnou moc. Jen abych k tomu zcestí znova nespadla. Dostala sem na vybranou.. život nebo smrt. Vzpoměla sem si na přátelé.. a třebas bych se i mohla vrátit jednou do Suldanesselaru. Po mém domově se mě příliš stýská. Vybrala sem si život už kvůli mojim přátelům které sem získala a nehodlám je nechat v tom tam dole samotné. Vrátila sem se aby moje sestra tam dole nebyla samotná. Po vyslovení mé prosby sem se probrala v Chrámu Oliose.. v rezidenci.

*Anria dopíše poslední poznámku a podívá se na poslední zápis.. hned si vybaví o čem chtěla psát a tak otočila stránku a začala s dalším zápisem*

[Paul325]

Kontinentální den 27.září


*Anria si sedne na trhu na lavičku, otevírá po velké výpravě deník a věnuje do něj několik řádků*

Asi včera se objevil na trhu fanatický mág. Vyvolával kouzla, otevřel portál do planiny démonů a zahájil na nás otevřený útok.
Po dlouhém boji sme byly schopni přejít na druhou stranu portálu. Ostatní se bezhlavě s Lordem vrhly do utoku, já chvíly setrvávala a připravovala se pomocí kouzel. Poslala sem svému pánovi motlitbu a vešla sem do portálu. Sotva sem se vzpamatovala, už proti mě letěly 3 meče ohnivých ďáblů. Měla sem co dělat ale ze všech stran sem byla obklíčena. Všichni kteří prošly portálem byly mrtvý, pobiti.
Viděla sem poblíž sebe padlého Lorda. Ďáblové se chystaly znova na mě zautočit. Využila sem okamžiku a přivedla ho k životu. Lord byl hbitý a uvědomnělý, ihned se chopil svého meče, začal zpívat své bojové balady a ďáblové z toho byly vedle. Tehdy se štěstí obrátilo na naši stranu. Démoni pomalu padaly k zemi. Přes portál za mnou prošla i Break Heart a utkala se se svým nepřítelem, podivným mágem kterej byl uplně černej. Jak nezbývaly žádní démoni se kterýma bysme momentálně bojovaly, všichni sme se vrhly do mága. Když mág nakonec padnul, tak sme fofrem sebraly své padlé, pomohly jim na nohy a utekly portálem zpět do Alicie. Tehdy sme dosáhly malého vítězství. Ale krátce poté co sme se vrátily.. temný stín uvnitř mě který stále přetrvává.. ač sem tedy myslela že ta zlá síla je natolik oslabena.. pravděpodobně má přítomnost na planině démonů tu poskvrnu probudila. Měla sem potíže s dechem a dokonce sem se i na ulici sesypala. Ale už je to dobré. Musím to potlačit co nejvíc to pude.. nebo plánovaná akce nebude mít žádný smysl a ohrozila bych své přátele.

*Zavře desky deníku a odběhne někam na jih.. *

[Paul325]

Kontinentální den 3.října


*za dobré společnosti u Maugrima si otevře deníček a mezitím co její kamarádi vesele popíjí tak začne psát.. *

Už je tomu delší doba co žiju uplně jinak.. uplně jinak od uplynulých 200 let. Na všechno pohlížím daleko klidněji a nemám už rudo před očima. Z incidentu skrze planinu démonů sem se vzpamatovala rychle. Budu si muset přečíst nějakou literaturu ohledně těhle zaříkání. Stále nevím čeho je ten stín schopen a já chci být připravena se tomu bránit za jakýkoli podmínek.. a kterýmkoli způsobem. Začalo taky velké turnajové klání dvojic. Je to skutečná výzva změřit síly s místnimy hrdiny v přátelském boji. Když sem jednou nahlas přemýšlela na trhu s kým vyrazím do boje, zvedl ruku Dainty. Trošku ho znám ale ne moc. Ale věřím mu a je na něj spoleh. I když je to půlčík. Zapsaly sme se do turnajových bojů společně. Je to velmi schopný obránce ale já sem zatím vždy byla prvním cílem uderu soupeřů. Ono když vzadu stojí sesílatel který neustále chrání magicky svého společníka se kterým bojují ostatní není dvakrát příjemná věc. Vím svoje při bojích se skřety a podobně.
Jejich šamani když by dostaly dostatek času na seslání svých kouzel, tak jedna neškodná skupina skřetů se změní v daleko horší problém.
Koukala sem na pořadí a ač sem to nečekala, sme zatím na tom .. celkem slušně. Uvidíme jak dopadnou další boje. Doufám že bude stát štěstí při nás. A když ne, tak vyhrajou ti lepší. Utkala sem se tam s mnoha soupeři a ty boje byly kolikrát napínavé a zdlouhavé někdy..

Ale dost o bojích. Musím vyřešit něco dalšího, moc důležitého pro mne.. Jen kde začít hledat..

*zavře knížku a baví se dál s kamarády u stolu*

[Paul325]

Kontinentální den 25.října



*Po delší odmlce otvírá deník ve svém oblíbeném pokoji u Maugrima a věnuje na několik jeho řádků část vzpomínek.. *


Dům bardů mě nenabíd moc porozumnění. Jediné co tam bylo sou historické poznatky nebo i poznatky pro mágy které mě zas moc neříkají. Ale to nemá smysl řešit pro teď. Důležité je aby naše výprava do ruin hradu na severu přinesla nějaké ovoce..

Plán:
Já vlastně pojedu v tu dobu na jih, k obležené vesnici a od ní budu sledovat pohyby démonů. Kdyby v tu dobu se najednou hnaly směrem k Alicii budu muset varovat město. Protože jestli na jihu zmerčí že jejich démoní sluhové v ruinách sou pod nátlakem.. určitě to nenechaj jen tak. Jestli začnou démoni najednou postupovat na sever.. budu muset okamžitě vyrazit za družinou v dračích horách.
Co zatím vím tak bude složena ze skupiny kde bude má sestra, Lady Tery a Hiosu. Doufám že bude se jim dařit. Kdyby se něco zkazilo.. moje sestra je snad dostane pryč.
Stopa k šifře podle sestry.. a mě bude snad v té pevnosti. Je to dost daleko na severu v horách. Kdo ví jak samotnej Aragos je vlastně daleko.. teda to co z něj zbylo i když to vlastně není .. nic.

A co dál? Dneska sme já, Tiffany a jeden němý trpaslík čaply toma.. opět. Tyhle utěky z vězení nejsou normální. Měla bych oslovit Hiose a promluvit si s ním o tom. Hlavně o nedůvěře k momentálnímu dozorci protože já nevidím jiný způsob jak by lidé utíkaly ven.

*zavře desky deníku a de se radši projít *

[Paul325]

Ilustrace v deníku...



*Nad obrázkem je napsáno... * "Přísaha"..

 Demona_0001c.jpg   72.76K   91 Počet stažení

[Paul325]

Ilustrace v deníku...

Lady nás neopustila..

 Tery.jpg   516.38K   115 Počet stažení

[Paul325]

Kontinentální den 7.prosince


Když se podívám na datum posledního zápisu, přemýšlím nad tím vším co se za tu dobu událo.

První věci je smrt Lady Tery, která otřásla především mojí sestrou. Byly to kamarádky co mě pověděla a je z toho neštastná. Ke zkoumání možností ji pomalu schází motivace, nedělá žádné pokroky. Její plán ohledně výpravy do pevnosti v dračích horách selhal. Jediný kdo jí tam může doprovodit je Hiosu a já. Přemýšlím komu mohu věřit že bych ho s tímhle seznámil. Možná Narenie a její milý Hatori. Sou to příjemná dvojice. Už to odkládáme příliš dlouho.
Další věcí která mě osobně rozhodila je degradování Hiose od ochránců města. To není možné, jediný kdo pro město něco skutečně dělá a Lord ho prostě vykope? Vždyť tam byl déle jak on sám. To je hnus prostě. Slyšela sem o jmenování nových ochránců co sem se dnes vrátila z jihu opět. Co se mě doslechlo především jima jsou Sparhawk a Gozer. O Sparhawkovi vím jen to že je mág a ovládá značné síly. O tom sem se krátce přesvědčila na turnaji. A Gozer je karierista. De tam kde se hnout peníze. To je jediné, čemu asi rozumí. Pamatuju si ho jinak. Je ho škoda.
Další věcí která se mě nelíbí je Tom. Jak na takového vrahouna, démona a nepřítele města mohla bejt stržena odměna? To nikomu nevadí co proved a jen stržením glejtu si myslí že zase bude vše dobré? To se sakra přepočítal! Jasně že nic nebude dobré. Je falešný a nedá se mu věřit ani slovo. Těžko říci co s ním udělám. Když na něj pohlížím mám rudo před očima. To není vůbec dobré. Musím se krotit ale tenhle vztek posiluje stín který ve mě přetrvává. Musím si promluvit s nějakým zkušenějším čarodějem nebo i mystikem. Už to musí přestat, nemohu dál.
Magická ochrana na jihu brány stále drží a brání cestě v pokračování. Ale kdoví na jak dlouho. Občas sleduju nějakou pochybnou démonku či ďáblici jak sem ji slyšela kolikrát o sobě říkat, když ji někdo nařknul jinak. Střílí impy jako kdyby to pro ni byl sport. Nepochopím to. Ale nepřítel mého nepřítele je můj přítel? Možná ale za jakou cenu tentokrát.
Jeden obchodník z tržiště mě vyprávěl o pochybném muži který navštívil krčmu. Celý v černém a sálala z něj magická síla. Jako kdyby toho bylo málo. Ještě se tu začínají procházet pochybní mágové.
Není to dlouho co sem se svěřila Narenii se svým drobným problémem. Je to tak dávno kdy sem porodila svého syna. Škoda že jeho otec mě jen tak zneužil. Utekl s ním pryč a sebral matce to nejdůležitější. Možná tohle vše je pro mě náznak toho, abych konečně odcestovala pryč z tohoto ostrova a hledala své dítě. Vzdala sem se toho dříve možná příliš brzy. Ale tentokrát zkusím udělat vše proto, abych své dítě našla.
Nejvíc mě rozhodilo poslední obvinění Arena vůči Toryelovi. Nemůžu uvěřit že ta aura kolem Elysie je jeho dílo. Jak to dokázal? Že by se v něm probudily jeho staré zaklínačské schopnosti? Akria si ho pamatuje jako mága a já si ho naopak nedokáži jako mága představit.
Pokusím se ho najít a říci mu o tom, co chystám. Myslím že pro něj bude přínosem opět s mojí sestrou vyrazit za dobrodružstvím. Vždyť ji zná déle jak já jeho.

*za všema poznámkama na konci stránky udělá velký puntík a zavře desky deníku*

[Paul325]

Kontinentální den 22.prosince


Instikt mě říká že Narenie postoupila daleko dál než když sem ji viděla. Doufám že záchrana Lady proběhne bez větších problémů. Navíc nevím co ji chytlo a začala se vybavovat s Tomem. Najednou sou na něj staženy plakáty o odměně. Je to špinavec jakému není rovno. A navíc neumí improvizovat. Inu vím, že záchrana Lady je pro nás nejdůležitější a pak s její pomocí dosvědčit Arenovu zkaženost. Od této chvíle se nemohu držet ale Narenie když budí Tomovu pozornost. Vsadím měšec že pracuje pro něj. Budu se muset promluvit s Narenii abych věděla jak je daleko a pokračovat v tom ukolu jestliže se jí něco přihodí. Moje sestra zničeho nic taky zmizela. Když sem za ní šla do věže, nebyla tam. Podívala sem se na tajné místo, kam dává vzkazy pro mě a taky tam nic nenechala. Že by se jí taky něco přihodilo?
Jestli jí ten všivák něco proved... Možná nebude na škodu vetřít se trochu mezi Lorda a jeho poskoky, abych více zjistila. Avšak za jakou cenu mě tenhle pokus bude stát, to pozná jen čas.

*malým písmem je připsáno.. *

Nejlepší bude, když ani Narenie nebude o mě vědět.

[Paul325]

Kontinentální den 9.ledna



Každý rok od doby co nejsem doma sem neslavila žádné vánoce, žádný nový rok. Tenhle rok byl stejný jako ty které sem prožila předtím. Každý nový rok přemýšlím nad tím vším co se tehdy v Suldanesselaru událo. Jestli hrdá elfí pýcha není někdy i přespříliš nespravedlivá.
Ale takové myšlenky by se mě neměly honit hlavou. Ne teď, ne tady. *nad chvíly zvedne hlavu od deníku a rozhlídne se ve svém lesním ukrytu hned u vypálené vesnice, pak opět začne psát* Každým dnem se tu mám důvod obávat zda mě něco nepotká. Sleduju démonní bojovníky kteří občas v mohutném počtu projdou přes vesnici kterou pokořily, sleduju jak bandy šílených dobrodruhů sou jimy přepadány a utíkají v hrůze a daleko menších počtech než přišly. Jednou sem se všimla něčeho podivného. Do vesnice ze severu přišla podivná ďáblice. Už sem si říkala že je to další z místních nepřátel. Viděla sem ji jako snadný cíl. Sledovala sem ji dlouho a za chvíly se u ní zjevilo pár démonů. Jako kdyby ji neznaly nebo je zradila, kdo ví. Démoni se chystaly na ni bezeslova zautočit.. ale takovou sílu sem neviděla. Ani u mé sestry. Oči ji se blejskaly rubínově rudým odstínem, zuřila až žíly na nohou a rukou žhnuly plamenem. Vypadala daleko strašitelněji než ti ďáblové kolem ní. Jeden napřahoval mež a za chvíly se zastavil. Sledovala sem jak jednoho bezmocně proměnila v kámen, druhý, kterého toto moc nepřekvapilo se pomalu sesypal k zemi jak na něj ukázala a třetí ji povalil k zemi. Nevěděla sem co mě to popadlo.. uchopila sem se svého luku a vklidu, nerušeně sem vypálila šíp. My elfové sme štístka nebo to máme vrozené, šíp ho strefil mezi rohy. Tehdy sem se radši honem ztratila, netušila sem co od ní mohu čekat.. jenže.. nepřítel mého nepřítele.. může být mým přítelem a tady to platí dvojnásob. Oprášila se a bylo jí hned jasné že tu někdo kolem další je. Jak se zvedla, rozhlížela se kolem.. velmi pronikavě a ... asi mě i zahlédla. Ukrýt se bylo těžké, nejsem zase tak užasná průzkumnice a ve schovce s děckama sem byla vždy nalezena. Ale zdá se že se toho hledání vzdala. Jen by mě zajímalo co tam hledá...

Když sem ji pak neviděla, vrátila sem se do města. Nedokázala sem dlouho v jeho zdech vydržet, to co vyved náš neomezenej vládce je strašné!
Ovládá všechnu korupci města snad. Potkala sem Narenii a ta mě pověděla o pár zajímavých věcech ve kterých má Lord prsty. Málem se mě udělalo zle. Ale.. už mě nic nepřekvapí. Jeho ochránci a on sám sou jen sprostí surový barbaři. Pche.. i barbar má více cti jak to zvíře co sedí na trůnu. Ne, i zvíře je civilizovanější. Těžko najít dostatečně silnou nadávku kterou bych ho vystihla. Je mě jasné, že Tom, když mu byla zázračně stažena ta odměna.. tak že si ho Lord najal na špinavou práci. Stoprocentně někoho udává. Jen doufám že Narenie nedopadně špatně.
Já se však zaměřím na Toma. Bez jeho špinavejch služeb bude všem kolem líp.. Je to nechutné, že se chystám s ním tak vypořádat, ale od takového zrádce co jiného mohu čekat?!! Jen by mě zajímalo.. jestli Tom je skutečně pod vlivem démonů nebo svoji poskrvnu využívá aby se mohl na vše vymlouvat. Nic lepšího ani nedovede...

*zavře desky deníku a uvelebí se ke spánku*

[Paul325]

Kontinentální den 13.ledna


Ráno sem se probrala svázaná. Moje zbraně držely dál odemne a provazy zářily podivnou jiskrou.. Otočila sem hlavu a viděla před sebou onu ďáblici kterou sem viděla bojovat s démony. Už sem viděla jak toto bude mé poslední dobrodružství... První její otázka byla... "Kdo si?".
Tvářila se dost nepříjemně a nedůvěřovala mě o nic víc než já ji. Než sem ji stačila cokoliv říci vyběhl do mého tábořiště malej démon. Ta ďáblice ho položila na zem jedním kouzlem. Za chvíly přišel další.. a další... Nebyl čas vyvolávat další kouzla.. Zavolala sem na ní..
"Jako nepřítele mých nepřátel tě žádám.. povol má pouta a dovol mě bojovat ti po boku". Nepřemýšlela dlouho a má pouta se povolila.
Chopila sem se ihned svých mečů. Vyzvala mě abych držela utočníky mezitím co se pokusí otevřít portál do města. Ty útoky byly moc tvrdé. Na chvíly sem se otočila a bránu vedoucí do neznáma... "Je podivně nestabilní ale zvládne přenos nás obou. Pohni!" Zavolala a já neváhala ani na chvíly. Vyběhla sem za ní do portálu. Co sem přešla na druhou stranu.. objevila sem se v podivné zimní tvrzi.. Čarodějka byla překvapená víc než já. Tvrz byla prázdná. Vypadala jako kdyby se v ní dříve chystaly lidi do boje a žily tam i rodiny těch lidí. Ona se ihned vzpamatovala a procházela se tam jako kdyby to znala. Mířila do pevnosti. "Trias zapracoval dřív než sem čekala. Ale je to podivné. Toto byl jen obyčejný portál na krátkou vzdálenost. Jakto že sme na Dračím Kladivu?!!" Tehdy sem vykulila oči já. Netušila sem totiž vůbec kde to sme. Kolem sem si všímala zbytků výstroje elfích vojáků. Byly mě povědomé. V této pevnosti byly naši vojáci? Co tu dělaly?! Kdo je vedl?! Byly tu i daleko jinačí rekvizity ale těm sem nevěnovala moc pozornosti. "Tohle je Ithaka.. má pevnost.. vedla sem zde odboj rebelství proti království Katerskému. Moji lidé odpluly do bezpečí. A my musíme za nima.. do Tethyru." Tehdy mé srdce zabušilo. Tethyr.. tam sem byla naposledy jako malá holka. Uvidím svou rodnou zem. Ale do města přijata nebudu. Sem vypovězena. Ale chci svoji zem.. aspoň zvenčí opět vidět. Tehdy sme se rozhodly že spojíme své síly a dostaneme se odsaď pryč. Budu se muset tu trochu zařídit. Isbelah.. jak se ďáblice představila mě pověděla snad vše o této zemi. Něco o její historii a její vyprávění mě jak nadchlo.. tak i zděsilo. Za chvíly sme slyšely výbuch z pevnosti. Neváhaly sme a vběhly dovnitř. Byl tam temný kouzelník který kolem sebe shromaždoval stínové služebníky a vyvolával jakási kouzla. Když sem ho viděla má srdce zabušilo. Stínová síla uvnitř mě jakoby chtěla na povrch. Chvíly sem viděla rudě. Co ten mág mě proved? Proklel mě pohledem?! Kdo je to?
Isbelah se to dvakrát nelíbilo a začala s ním bojovat. Kouzla lítala vzduchem, ten randál byl nesnesitelný. Ucpala sem si uši a musela sem vyběhnout ven. Sotva sem vyběhla letěla skrz dveře i čarodějka. Na nic nečekala a z posledních sil vyvolala kouzlo.. a za chvíly sme obě byly na předměstí Katery... Ach jo.. co bude teď s Démonou? Mám tam přátele.. známé na které se mohu spolehnout.Co Lord Aren a jeho sprosté páchání zločinů?! Měla sem tolik plánů ale všechny přichází vniveč. Proč? Tady neznám vůbec nikoho. Budu muset zjistit víc o elfech z naší země kteří zde byly. Jeden by tu mohl být.. povědět mě o novinkách z mého rodného domova.. Co se tam asi dělo? Ach.. je to tak dávno..
*zavře desky deníku a vyráží vstříc novým poznatkům*

[Paul325]

Kontinentální den 7. února


V místním hlavním městě, Katera se mu říká sem našla jednu svoji hodně starou známou. Ona mě vůbec nepoznala ale já ji ihned. Vůbec se nezměnila. Viděla sem ji štastnou protože dosáhla toho po čem toužila - stát se Tormovo válečnicí - a tak sme se musely hned pustit do řeči. Bylo toho tolik co se stalo v mé domovině. Mé vyhnanství stále platí ale s její pomocí může skončit. Vyjádřila mě i lítost nad královniným rozhodnutím ale ona za to nemohla. Povídaly sme si hodně dlouho a jak sem jí říkala, že sem přišla s Isbelah, vyjádřila taky drobné nadšení. Co ty dvě spolu měly do činění?.

[Paul325]

Kontinentální den 17.února



Na radu Isbelah sem tedy vyhledala toho dévu. Je mě divné proč se déva stýká s ďáblicí, možná proto že ona sama nemá nečestné pohnutky. Ani já sem z ní nevycítila poskvrnu zla kterou lze rozeznat na kterémkoli ďáblovi nebo démonovi..
To co mě řekl mě šokovalo. Můj syn žije ale co dělá.. až mě z toho naskočila husí kůže. To si nechám pro sebe radši, nerada bych aby o tom věděly další kdyby se můj deník ztratil. Když sem ji pak potkala před hlavním městem, hned jí bylo jasný že něco není vpořádku. Ale nic sem jí neřekla, bude to tak lepší. Navrhla mě vrátit se na ostrov Démony. Nevím proč ale nabídku sem přijala. Přece jen, tam mám přátele a někdy i dočasný domov narozdíl odsaď. Prošly sme jejím kouzlem a zjevily se v přístavu Alicie.
Isbelah začal oztravovat nějaký podnapilý námořník a mezitím, co si ona s ním vyřizovala učty, já sem vyrazila hlouběji do města.
Už ani nevím do jaké podoby ho zaklela.. jestli do vidličky nebo kozla.. byla vzteklá jako sem ještě nikdy u ní neviděla.
Procházím se zrovna na tržišti a přemýšlela sem. Vyjevila se mě jedna dávná vzpomínka..

[Paul325]

Kontinentální den 23.února


Nikdy bych nevěřila že to jako elfka řeknu ale.. smrt lidem a jejich proradný pýše. A jestli někoho ještě budu nesnášet.. je to můj vlastní druh! Proboha jak hluboko zdejší elfové klesly. Radši už nebudu ve společnosti ani vyprávět vtipy, je to o život. Radši budu žít za tohle s trpaslíky jak s vlastním lidem. I když.. asi tenhle elf není z Tethyru.. tethyrší elfové by se podržely. Holt za žerty se platí a já platila nejvíc.
Kdybych se tak aspoň zodpovídala před někým kdo skutečnej zákon zastupuje, ne místo toho nějakému vrahovi! Ve věznici sem v sobě soustředila svoji nečistou polovinu která ve mě přebývá a odolávala bolesti ran holí s nažhaveným koncem. Tímhle budu poznamenaná hodně dlouho. To že sem v cele vyvolala sílu stínů mě ale také poznamená. Jen se bojím aby ne špatně. Dnes sem se dívala do zrcadla a mé oči nabývaly šedého odstínu. Co se se mnou děje? Tohle není normální. Provedla sem něco strašného. To se ani nedělo předtím. Nedokážu se tomu bránit ale musím se naučit to ovládat, potlačit. To bude teď mým cílem. Musím hledat sílu v motlitbách..

*poté se odebere do kláštera*

[Paul325]

Kontinentální den 25.února


Isbelah sem se svěřila s objevy které učinila moje sestřička v době co Lady žila a snažila se vypátrat jak cestu zastavit. Teď je má nebohá sestra pryč a já sem tu sama. Isbelah se zdá být dobrá přítelkyně a kamarádství si ona váží. Říkala mě že zjistí co se dá a poví mě. Popsala sem jí ten text který se moje sestra snažila neuspěšně rozluštit.
Poté, co sem u Maugrima ve svém pokoji šla spát, ozvalo se děsné vrzání a různé povzdechy z vedlejšího pokoje. To si lidi nemohou nechat nadoma? Sice je hezké že tu lidi chtěj své potomky ale nemusely rušit když sem chtěla spát. Šla sem se projít do sálu a sedla si ke stolu. Objednala sem si něco k pití a položila nohy na stůl. Ten neřád se pořádně vydováděl, budu kulhat ještě půl roku snad než budu schopna stát pevně na nohou. Bolí mě vše. A hele co sem to pak nenalezla. Něčí kniha. Číst se to nemá, ale byla sem zvědavá. Že to byly zápisky Gozera sem se divila.. ale že by napsal něco takového...

*následuje přepis z Gozerovo knihy*

Ten den začal jako každý jiný a nic nenasvědčovalo tomu, že by se vůbec něco událo. Šli jsme s Lordem a Sparkem na obchůzku kolem města. Všude klid, jen na hřbitově si nějaký sedlák otvíral hubu. Však ho to taky stálo skoro všecky zlaťáky, které měl u sebe. Příště už bude držet klapačku nebo přes ní dostane, póvl jeden sedláckej.
Události začali nabírat na obrátkách, když jsme u východní brány potkali tu malou, drzou démonku, která v předchozích dnech uprchla ze žaláře. Byla tak přidrzlá, že ani několik ran lordským mečem ji neumlčelo. Jenom se dala na útěk. Dostihli jsme ji na rudé cestě, kde nakonec padla hubou do prachu cesty. Pohodili jsme její tělo do vody a pokračovali v obchůzce. Kousek od původního setkání jsme potkali další dvě podezřelá individua. Dělali že nic, že nic nevědí, nikde nebyli a tak podobně. Nám to ale bylo hned jasné, k čemu se chystají. Proto, jakmile zmizeli z dohledu, tak nás Spark zahalil do hávu neviditelnosti a pospíchali jsme za nimi. Načapali jsme je. Padouchy oživená démonka se akorát protahovala a klábosila s nima. No netrvalo dlouho a všichni tři leželi s hubama na zemi, takhle oživovat démony...mizerové.
Už už jsme se jich všech chtěli nadobro zbavit, ale najednou se tam začali scházet lidi. Zčistajasna. A bylo jich čím dál víc. Ukázalo se, že to má na svědomí ten podělanej sedlák, co jsme ho "pokutovali" na hřbitově, ten začal na rynku svolávat lidi. Ta jeho přiblblá farmička brzo lehne popelem, o to se postaráme. Bude to hezkej táborák.

No, prostě ti přihlouplí lidi se normálně začali zastávat těch šmejdů! A prý že mají mít soud. Pchéé, od kdy se démoni a jejich pomocníci soudí? Co? Však někteří lidé byli chytří a stáli na naší straně. No ale co s těmi dalšími hlupáky? Prohlásili jsme je za pomocníky té drzé démonky a pod drn s nima, jakýpak copak. Jenže když už jsme se k tomu chystali, najednou se zjevili démoni!
Ta křídlatá mrcha si je určitě zavolala na pomoc.


Najednou byla rudá cesta plná démonů. Ale bylo to taky k něčemu dobrý. Udělali nám službu, ti hlupáci, co se zastávali té mrchy, popadali jako mouchy ve vichřici, jenom pár jich přežilo. Démoni se s nima nepárali, vraždili jak smyslů zbavení. Ale nakonec přiběhla i královská garda, tak démoni nakonec pěkně pochcípali. Hlavně, že nás zbavili těch otravů. Po krátké kontrole situace jsme to přenechali veliteli gardy a pokračovali v obchůzce města, jestli se náhodou démoni nedostali dovnitř. Ale tam byl klid, magická ochrana držela. Tak jsme to šli ještě zkontrolovat do okolí. A tam na nás čekalo překvápko! Ti rebelující hlupáci, kterým pomohli ranhojiči a klerikové, se shromážďili v lesíku snad ještě ve větším počtu než předtím na rudé cestě!


No a hádej kdo byl přímo v jejich středu. Ta pekelná zrůda, kterou jsme už několikrát poslali hubou k zemi. To lidi co jí pomáhají mají v hlavách snad opravdu naděláno. Pomáhat démonce...co k tomu říct. Aren to ještě zkusil po dobrém, ale ta děvka se mu vysmála přímo do ksichtu. Však za to taky v následném okamžiku schytala několik ran lordským mečem. Nevím teda jak to udělala, ale v okamžiku, kdy dostala první zásah mečem, tak se opět začali zjevovat démoni. Ale tomu tupému davu jejich přívrženců to prostě moc nepálilo a jali se ji chránit.
Masakr započal.
Démoni a jiná pekelná stvoření se neohlíželi ani nalevo, ani napravo a kosili vše, co jim přišlo pod ruku. Naštestí mnoho rebelujících padlo hned prvním Sparhawkovým kouzlem. Ta jeho kvílivka má opravdu velkou sílu. Ani já s Arenem jsme nezůstali pozadu a mlátili vše co přišlo pod ruku. V jednu chvílí to byl démon, ve druhé nějakej rebel, vzápětí nějaký půlčík...no co budu vykládat, byla to jatka. Démoni se rojili, ranění a umírající řvali, pach krve a smrti byl cítit úplně všude.



Boje neustávali, rebelští měli na své straně několik ranhojičů, kteří se bojů neúčastnili, léčili zraněné a oživovali mrtvé. Naštěstí pro nás, démoni je zase pěkně rychle posílali k zemi. Po nějaké době plné bojů jsme se přeskupili u mostu přes vodu a jen co jsme to vyčistili kolem sebe, tak jsme se takticky stáhli za hradby města. Přeci jenom démonů přibývalo a za magickou ochranou jsme byli v bezpečí. Rebelující sedláci za vyučenou dostali, tak snad dají pokoj. Teď už vědí, že s náma si není radno zahrávat. Tohle je teďka naše město! A každý, kdo se nám vzepře, skončí ...

Jedno je z toho jasné.. Gozer propadl zlu. Což je velmi politováníhodné ale co se dá dělat. I slečna Emilka byla hodná holka ale všichni teď stojí na opačné straně palisády.. a já se tomu musím přizpůsobit.

[Paul325]

Kontinentální den 1. března


Poslední dobou sem učinila pár pokroků v používání mojich dovedností vnitřního stínu který je ve mě.
*následuje soupis pár schopností které ona je schopna přivolat*

Ignorování bolesti - Naučila sem se stíny usměrnit tak, aby překryly má povrchová zranění a dovolily mě ignorovat veškerou bolest

Průchod tmou - Jednou sem se procházela v noci a při troše soustředění sem ve tmě viděla i daleko líp než i kterýkoli elf mne podobný

Pomátni cizince - Tuhle schopnost pořádně ani nevzládám, povede se jen občas a stěží. Sem schopna vyslat impuls kterým pomátnu toho, jež proti mě stojí. Skoro ani nestojí za zmínku.

Posílení Silnější obnovy - Jednou sem si všimla že moje kouzlo léčení má daleko větší moc než bývávalo, sem schopna s ním uzdravit i újmu na mysli, sem tam se mě už skrze mé kouzlo vracely vzpomínky.

Je to vlastně vše co sem ovládla, stále se musím učit.

[Paul325]

Kontinentální den 10.března


Dneska abych si pročistila myšlenky sem odjela do Stromořadu. Měla sem opět drobný úspěch ve své skromné obchodnické kariéře a něco si přividělala. Navštivila sem krejčího a požadala ho o přebarvení mé uniformy. Vypadá tak jak vypadala dřív. Když sem plula zpátky do Alicie, tak se stala neovyklá věc. Můj Adamantinový kord nabral rudého odstínu. Nechápu co to má znamenat ale něco přece jen. Je to zbraň jako kterékoli jiná. Na trhu sem poté uzavřela ještě pár dalších obchodů a sama musím říci že sem měla jakž takž dobrý den.
Jedna věc mě nedá spát. Ta doba, kdy Lady poprvé ke mě, Hiosovi a Narenii promluvila z říše mrtvých. Chci postupovat v tomto ohledu sama. Nevím jak sou daleko moji přátelé ohledně hledání odpovědí od Draakena, ale já pudu za ním sama a začnu od nuly. Pochybuju že Lord objeví záměr jedné osoby narozdíl od skupiny. Přece jen, nemůže vynaložit usilý na to, aby hlídal každou osobu na ostrově. Má první cesta bude tedy mířit do dračích hor.
Chvíly sem se jen tak koukala co chystá Isbelah ale zdá se, že si Lord z ní udělal nepřítele taky. Neznám ji tak dobře ale věřím, že jako ďáblice si nenechá nic líbit a že její odplata bude bolestivá. Což si upřímně přeji. Ať Lord trpí neskutečně, jako kvičící prase. Ani nemohu věřit že sem tento řádek napsala, ale je to tak.
Po naší schůzi se sestrou, u které byla i Isbelah sem sestřičku odvedla do dračích hor. Ta její slibovaná výprava se příliš dlouho oddalovala. A našly sme asi další skládanku do puzzlí.
Akrie si myslí že odpovědí je sám Aren. Nebo ji rozhodně zná. Každopádně pro zastavení cesty bude asi klíčem Aren. Buď se vzdá toho zla nebo.. padne. Všechno do sebe zapadá. Zrádcovo srdce které zrazuje protože musí i když chtít nemusí. Aragos byl podle Akrie zničen zevnitř a Aren teď dělá to samé. Musím se připravit, protože jak veřejně ublíží lidu Alicijskému, budu s ním bojovat do konce!

[Paul325]

Kontinentální den 3.dubna


Dlouho sem nic nenapsala a myslím že je čas to změnit.
Nejhorší věc která se přihodila je ta.. že moji sestru rozervala nějaká stvůra. *ukápne ji slza na deník* Kdo ten čin spáchal, taky draze zaplatí. Hiosovi má sestra dala dráp té bestie, který do mé sestry ta mrcha zarazila. Jestli někdo něco dokáže vystopovat, pak určitě on.
Posledně mě zaujal leták který nechal vyvěsit Lord. Hledá rekruty do stráže. Jestli se něco má změnit, pak právě zde! A Hiosu bude ve stráži pomoc potřebovat. Proto teď se vydám k jednomu z těch letáků a zanechám tam svůj podpis... *zavře desky deníku a odejde pryč z krčmy u Maugrima*

[Paul325]

Ilustrace v deníku...

Stojí to za to, obnovit starou vzpomínku a učinit ji reálnou

[Paul325]

Kontinentální den 5.dubna


Konkurz ke stráži nedopad dobře. Jak že Lord je naprostý osel je jasný a kapitán je voslem taky. Ani jeden netuší nic o schopnostech kněžských a oni hned ohrnují nosem. Mě to nevadí, zkusila sem to a nevyšlo to. Stále zůstanu u své poslední vize. Tou jest společně s lidma, kterým se lordova diktatura nelíbí přesídlit se jinam. Bohužel zásoby z města budem potřebovat a proto by to mělo být městu nejblíž. A nejlepším místem by byl opuštěný elfí tábor. Tolik vzpomínek je v tomto místě. Jestli se nepletu, tak zde elfové sídlily když začala Ingarova krutovláda a jeho násilné zabíjení elfů. Lidé.. Co více dodat. Mluvila sem o tom s Narenií a myslím že se jí nápad líbil. Jen oslovím lidi kteří s Lordem spokojení nejsou aby odešly s náma. Sice tím otevřeně Lordovi dáme najevo co si myslíme ale za to riziko to stát asi bude. A když ukážeme naši sílu vůle, tak se k nám přidají další utlačovaní. Zabydlíme se tam a budeme žít pokojně bez umorných daní. A lord? Ten bez podanných bude asi muset sám se naučit pracovat..