91 odpovědí na toto téma

[Aren]

Začínám si psát deník, možná abych smyl všechnu tu špínu co se na mě nabalila...možná,...možná taky pro to, že za chvilku po mě neštěkne ani pes!

Celej můj zavšivenej život jsem započal ve vesnici na jihu od Alicie. Lidé z venčí ji
nenazvou jinak, než Obležená vesnice, nebo taky tábor bláznů...Koho by to bavilo hrát si
celé dětství mezi dřevěnou ohradou, každou noc zatloukat okenice a večer usínat za vzdychu
Sukub. No dobře nejni to tak každej den, ale poznamená tě to.
Ať si mě nazejvaj jak chtěj, ale v jednom maj pravdu. V téhle díře chcíp pes...jo a
po nich hladem i veškeré kočky a vlastně všechno. Sakra kočky...řeziva je tu čim dál
tim míň! Hlavně po tom posledním tahu Demonů vesnice nejni co bejvala. Je na čase
vypadnout. Sakra a hned, nevydržím ten jeho pohled, proč na mě tak čuměl?

[Aren]

U jezera jsem našel nějakýho přivandrovalce, nevypadal zrovna že by překypoval
životem. Velká krvavá nudle, která se táhla z pravé nozdry až na záda dávala znát o
mentálním útoku. Dlouho jsem se nerozmejšlel a serval z něj vocelový pláty. Projel
jsem mu všechny kapsy, ale měl tam pouze pár barevných kamínku a nějakej popel.
Jaká smůla!
Umyl jsem si ruce v jezeře a vyrazil zpět domů. Otec byl ještě v hospodě a matka na
dříví. Nejlepší čas na to, udělat něco se svým životem! Zkousl jsem ret, překontroloval
jestli nikdo nejde a vykočil k otcově truhle. Byl tam, uplně na dně, pod tím vším
bordelem. Ostří fosforově zelený a stále ostrý.

[Aren]

Se starym to vypada bledě, zachvilku si začne sypat do kalhot a bába z toho
zcvokne. Hele na tohle fakt nemam žaludek. Je krutý tohle říct, ale ta představa.Tohle
nejni život pro hrdiny. Meč jsem zabalil do deky, do pytle zbalil všechny věci a vyrazil.
Cestou se mě honilo přehršel myšlenek, samé výčitky a tak. Ale kálit na to.
Že sem neposlech Maxe, ten už je v Alicii od předminulého léta. Říkal mě: "Vole pojd
taky, budem si přivydělávat hraním po hospodách, chlastat alicijského pivoně a
prohánět motýly"...až na to poslední jsem to chápal a zamlouvalo se mě to. Chtěl jsem
jít, když on ...on v te hospodě..sakra proč? Ještě den cesty a budu tam. Maxi už jdu!

[Aren]

Našel jsem adresu kterou mě Max nechal, Slat. Už chápu co těma motýlama myslel, páni
to jsou kusy! S proslintanou košilí sedim v knajpně. Je to tu pěkně uklizený, to se
musí nechat. Ptal jsem se pár místních jestli neviděli Maxe...jeden mě poslal na
místní hřbitov, opravdu vtipný!

[Aren]

Maxe jsem nenašel, začinám se obávat nejhoršího...
To, že říkat pravdu se nevyplácí jsem si dneska hořce ověřil. Na otázku:
"Max byl tvůj nejlepší přítel?", nikdy neodpovídejte: "Ano, znal jsem se s ním od dětství".
Jediné co vás čeká je: "hmmm, tak to mě zaplatíš ten dluh co tu u mě má".
Zachoval jsem samozřejmě ledovej klid, to se ví....
Dneska ráno mam spicha s nějakejma chlapama na rudé cestě. Jsem zvědavej na ten
kšeft. Pan "B" a pan "K" ...měč a kosa. Tohle nesmim zkonit, jinak si čuchnu k hlíně.
Sakra!Maxi, to si vyžereš!

[Aren]

Ten pocit z rána mě stále hřeje. To nejni jak když seberete bábě na trhu jabko a
pak si připadáte jako hrdinové světa. Tohle bylo jiný...

S klukama jsme to sfoukli celkem rychle. Na konci nám trošku tuhla krev v žilách,
ale zachovali jsme se jako správní hrdinové. Já běžel zpátky s vyřvanejma
hlasivkama, zamnou "K" s truhlou na zádech a jako posledni "B", kterej nás kryl
zezadu. V té chvíli jsem viděl uplný lejno.Samá mlha, několikrát smočená huba v
kaluži a přelomená pišťalka v kapse. Jediný štěstí, že v té truhle bylo co mělo
bejt. Kopec zlaťáků. Dluh mam splacenej, koupil jsem si novej vohoz a ještě mě zbylo
na rychlou pusu od Mařky. To je život, že jsem nepřijel dřív!

Přiložené soubory

•  spolecnost.jpg   327.59K   206 Počet stažení

[Aren]

Páni a dámy, přivítejte nejbohatšího občana města! …již brzy!

Řeknu ti deníčku, ty malé kšeftíky mě začínaj pěkně vynášet. Je pravda, že to někdy
není zrovna fér ale co voko nevidí, srdce nebolí … Třeba ten nafrněnej rádoby
dobrodruh v lesíku, nebo ta malá coura v horách u kameného dolu… vždyť voni si o to
přímo říkaj!
Těch par triků ale nebude stačit na tu fušku co plánujem s “B” a “K”. Prozatím jsme
pěkně namíchli mistní šlechtu. Ještě přitvrdíme. Po pravdě, pár lidí roznese nějaké
klepů a vladař se svým rytířkem probrečí celou noc. Prý už si balí kufry. Taková
vostuda!
Musím trošku zklidnit "K", dělá až moc bokovek. Dřív nebo později nás prozradí.

Příspěvek upravil Aren: 04.10.2020 11:34

[Aren]

Tak a je to v háji! Zavřeli Kerneixe, teď už nemá smysl tajit jeho jméno deníčku.
Pěkně mě zvedl mandle hoch. Hodí si neplacenou roznožku! Kňoura místo toho aby ve
vlastním zájmu mlčela, tak to napráší. Budu si muset najít šikovnější spojence,
nechci aby mě stáhli s sebou.

Dneska ke mě na tržišti přiběhla neznáma malá holka. Prý že jsem její otec! Cha,
chtěla se vylízat z nějakýho průseru. No jak jsem viděl Lady, tak sem ji to trošku
zazdil a neznal se k ní. Dopadlo to nějak divně, Lady ji pokarala a vyhrožovala, že
ještě jednou a šatlava. Holka ale pěkná, takovejch 17 let bych řek, sice malá...ale
ta prdelka...no jo cheche.

Dali jsme si sraz U kohouta.Trošku jsme si popovidali o životních plánech a tak. No
a chtěli jsme to zakončit u zadního východu. Sakra ale než sme stačili jít do
nejlepšího, vyrušila nás ta ženska co přičumovala na trhu. Prý že by s náma chtěla
mluvit. Začala o tom jak nemá ráda město a pořád se snažila vyloudit informace o
společenství kolem Kerneixe. Takové znám, kecá kecá a pod sukní už má plnej měšec od
šlechty. Taky sem jí řek houbelec, nejsem blbej že jo. Vyplatilo se, zničeho nic
vedle nás vykoula ta coura z hradu. Musím si dávat bacha kdo je na které straně. Je
to čim dál tím težší.

Přiložené soubory

•  ukohouta.jpg   143.26K   181 Počet stažení

[Aren]

Den k popukání. Kousek od statku ležela čerstvá mrtvola a nad ní vítězoslavně ten
výkuk Toryel. Cheche, ládoval přihlížející kecama jak hrdině zasáhl proti níčemovi z
podsvětí. Každej ale přece ví jak se věci maj. Normálně ho srabácky sundal ze zadu,
vokrad a ještě se z toho snažil vyždímat co nejvíc. Hned jsem mu řekl co si o tom
myslím. Cukaly mu pěkně koutky, ale před tolika lidma se na nic nezmoh. Trhnul
pláštěm a řekl něco, čemu jsem se smál ještě celej večer.
"Nebojte lidé alicijští, rytíři spravedlnosti dosahnou tam, kde zákon a Olios ne!"

[Aren]

Dneska mě čekalo setkání s chlápkem, kterému jsem tehdá natáhnul pěstí ve skřetím
brlohu. Bylo to trošku hrrr. Říkám, jak mě někdo leze do zelí, neznám bráchu. Podali
jsme si nedůvěřivě ruce a shodli se v tom, že vlastně jedeme na stejné lodi. No a
protože má každej jen plnou hubu keců o tom jak každýho na potkání vykuchá. Rozhodl
jsem se ho trošku prozkoušet, šli jsme na sever do táboru vokrást tam tu cházku
kočovnou. Je to sakra dobrej řezník. Uvidíme, co přinesou další dny.

[Aren]

Průser jak vrata! V doupěti jsme narazili na dva pobudy a nařkli je z toho, že nám z
obří pokladnice vzali před nosem naše poctivě ukořistěné zlato. Netrvalo dlouho a
začala pěkná řež. Už ani nevím kdo to začal, atmosféra by se v té chvíli nedala
krájet ani sekerou mistra kata. Boj trval až příliš dlouho. Trpaslík si sednul na
prdel jako první, pak nám ale pěkně pil krev ten pulčík. Schovával se do vysoké
trávy, útočil z poza stromů a takové vylomeniny. Zachvilku tam přispěchal jejich
kámoš kněz a začal je pumpovat všelijakejma kouzlama. Mrkli sme na sebe s "S"
a pár ranama ho poslali k Oliosovi. S vypětím sil padnul i ten pulčík. "S" ho dodělal a
prošacoval mu kapsy.

Byl tam ještě někdo zašitej, jestli nás napráší tak sme v loji. Zdrhli jsme k Huse
na pokoj a obvázali si největší šrámy. Asi hodinu potom jsem do kapesníku vyklopil
obří krvavej chrchel, snad to nic nebude. Podplatil jsem dva známé, aby rozhlásili, že
jejich kamaráda jménem Kan napadli tři bandité. Trpaslík,člověk kněz v červených
zbrojích spolu s pulčíkem vlastnícím krátký syenit meč a zlatou dýku.
Doufám, že se k Lady vše dostane.

[Aren]

Trošku jsem uklidil koule do ústraní. Bude to tak lepší dokud situace nevychladne.
Pořídil jsem Mařce krásnej prsten, snad se jí bude líbit. Napadlo mě, že bych si
pronajal barák ve Slatu a nastěhoval se tam sní. Když jsem viděl ceny, sen se
rozplynul. Možná za pár let.
Rána od nože pulčíka se nechce zahojit. Pořád hnisá a je celá zarudlá. Nevím co měl
za srágoru na tom ostří, ale takhle se holce ukázat nemůžu. Ráno zajdu za léčitelem.

[Aren]

Konečně! S posledním dílem mého plánu už mohu započít to, co už mělo přijít dávno.
Promiň deníčku, teď si pěkně poležíš v chládku. Pravda, která se odehraje v
následujících dnech nesmí být nikde zapsána.

[Aren]

To je bordel! Chtěl jsem se k tobě vrátit později, ale věci nabrali takovej spád, že
později znamená nikdy. Hlavní plán jde jako po drátkách, ale někdo z vometáků nám
chčije pod nohy až to prosakuje do každé knajpny.

Nevím co se stalo, probral jsem se v chrámu na kamenném oltáři. To je svinstvo,
snad mě nevodřel ňákej ten fáterník. Ať si pleská ministranty a slušné lidi nechá na
pokoji! Prdel mám naštěstí na svém místě.

Po pár kšeftech jsem s bolavou hlavou vyrazil za hradby. Nadejchat se trošku
čerstvýho vzduchu, rozmrazit kamaráda a ulovit si cvičně ňákou tu bestii. Nedošel
jsem ani k lesu, když mě zastavili ňácí hrdinové. V jednom jsem poznal vejlupka,
kterej zaplatil životem, když mě chtěl vychmátnout před nosem truhlu v kryptě. Jo
zamrazilo mě v zádech a hned jsem věděl, že bude zle. Polknul jsem, dal si štít na
záda a vystřelil k městu tak rychle, že po mě stačili vypálit jen párkrát. Namířil
jsem si to rovnou do Slatu, tam se snadno schovam. Ale vono prd, pořád mě byli v
patách až k bráně do rezidentní části. Schovali zbraně a nastal čas na menší
rozmluvu. Prý co vím o společenství o Sallym a tak. Nakrmil jsem jim huby samejma
srajdama a ještě přihodil pořádnou porci výsměchu. Cheche....
Takže to máme k práci: Kněz s lukem a špičatou červenou helmou, rytíř ve světlém
brnění nejspíše paladin nebo také kněz a jako poslední starý známy kněz s kladivem
"MG". Připravte si hlíněnou přikrývku pánové.

[Aren]

Nemám rád, když se mnou snaží někdo vyjebávat! Tuhle si domluvil schůzku jeden tejpek.
V osm večer U Husy, měl jsem tam stejně cestu na pár tupláků tak proč ne. Tušení, že v tom
bude nějáká levárna jsem měl voprávněně... ale v srdci mě hřála představa, že ta podlaha už
je dávno vydrbaná a stopy v tahu. Chvilku po osmé přišel podrazák Brandero s ňákejma svejma
kumpánama a strážníkem. Povolil jsem si límeček u krku a hlasitě polknul.

Následovala hromada hnoje na moji hlavu, že prý jsem zavraždil trpaslíka Klenka, napsal do jeho
krve své jméno...no deníčku. To bylo trošku moc. Obviňovat bejvalého parťáka z vraždy kterou
spáchal. To si chlapec dovolil moc. Naštěstí už jsem to všechno měl podržený cinkátkama a jejich
důkazy a výpovědi se změnili v oblaka prachu. Bylo to o hubu, ale nakonec jsem od Husy odcházel
s velkým úsměvem na rtech. Stěstí, že jsem v Branderovi našel neschopu dřív než udělal průser na
mojí hlavu.

Můj novej spojenec dostal práci, ale Brandera si nechám pro sebe. Jen počkej až si sedneš sám na
rozkvetlou louku, nikde ani noha...tohle bude krásné.

[Aren]

Stopy po Maxovi vedou do kanálu, jen škoda že ta stopa je jeho prst s prstýnkem od
Magdy, kterej dostal tehdá k narozeninám. Kdo to mohl udělat, proč nechal takovou
stopu? Každej normální šmejd vobere svoji obět o poslední cennosti.

Dlouho se mě neozval parťák, musím na tom případu zapracovat trošku sám.
Doznání viny je pro někoho nepřekonatelnej problém, hlavně když neví vo co jde.
Naštěstí mě starej Bob naučil pár fíglů ze své kuchyně...hehe. Nikdy jsem nevěřil,
že budu mit to srce to někdy použít.

Přiložené soubory

•  svedek.jpg   197.19K   148 Počet stažení

[Aren]

Mistr Brandero si nachcal na vlastní hlavu. Uplně bez rozmyslu začal přepadávat v okolí hřbitova . Počíhal jsem si proto na něj. Už jsem ho trošku prokouk. Je to ještě mladej nevychovanej bažant co si myslí, že se z něj kde kdo posere. Však voni ho v šatlavě naučej kluci.
Stát skrytej kouzlem u pilíře mostu je pěkná nuda. Každý den k večeru kdy každej slušnej chlap sedí doma s rodinou u večeře, jsem tam stál a čekal.... Přesně podle předpokladu, na třetí den z křoví vyběhl a začal žebrat o zlaťáky. Poté co umlátil do bezvědomí toho starého blázna Bláhu, začal si brousit zuby na dalšího zelenáče. Rychle jsem tasil meč a udělal s ním moji oblíbenou rychlou vosmičku zakončenou otočkou s prohozením za zády. Čepel krásně zazpívala a frajerovi došlo kdo přihlíží. Než vzal nohy na ramena, jeho pravé rameno bylo přišpendlený k zemi. Připadal jsem si jako velkej drsňák když mě ti zelenáči tleskali a děkovali za záchranu. Jen kdy by věděli, že v tom je vyrovnání čistě soukromých účtů. Nezapomněl jsem jim připomenout, že jsem místní obchodník.

Zrovna když jsem U Husy partě vysvětloval plán na jednu bokovku, přišel strážník a omluvil se za to, že chvilku vážně pomýšlel o mé vině. Odpustil jsem mu a popřál mnoho úspěchů ve službe. Při loučení poděkoval za polapení Brandera, prý má v cele nového přítele. S úsměvem jsme se rozloučili.

[Aren]

Dnes mě vyhledal jeden z kumpánů od Brandera, jménem tuším Roderick. Chěl abych ho přijal mezi svoji bandu, že s panem B už nechce mít nic společného. Usmál jsem se nad tou nahlou změnou. Je jasný, že jsem mu nevěřil ani slovo. Po několika minutovém tichu jsem z mých osobních zásob vyndal malou lahvičku. „Navštiv Brandera v lochu a tohle mu dej do misky s vodou. Je mě jedno jak to uděláš, musí to vypít. Pokud zklameš, nebudu ti duvěřovat". Lučišník kývnul a přijal lahvičku.

[Aren]

Původně jsem vůbec nezamýšlel se ti stím svěřovat, ale tíží mě to co jsem udělal. Radši to hodím teď a tady na papír, určitě se mě do zítřka uleví.
Z tmy, která mě pohtila mě vysvobodila temná bytost. Chtěla po mě mnohé, od připomenutí histrorie ostrova až po obchod. Jo sakra, ale na tohle já nejsem. Vykroutil jsem se z toho jak se dalo, ani upsání krví se naštěstí nekonalo. Nechci dopadnout jako ten ubožák tenkrát unás v hospodě. Bože to je let...Ale nevykroutil jsem se dokonale. Proč pokaždé musí být to "Ale"?! Temné bytosti jsem dlužil život, přecejenom nepřijít on, tak drhnu prdel čertům v kotli! Musel jsem slíbit pomoc a spolupráci, která se městu vlastně ani mě nebude líbit. Nechal jsem si pár unikovejch kliček. Něco mě ale říká, že jen co začnu s vykrucováním. smička se ještě víc stáhne.

[Aren]

Jako vždy, slabina všech plánů jsou lidé. Začíná se to pěkně hroutit. Bokovka asi nevýjde, syn parťáka "S" kterému říkáme "S mladší" to pěkně sere. Vyvětranej z cest jsem si chtěl trošku užít s buchtou, ale něco mě nehralo. Nakonec jsem zjistil, že mě jí "S mladší přeříz!". Do prdele, člověk si nemůže ani odskočit za poctivým obchodem, aby ho nevyšplouch mladej šupák. Pokud se to nevysvětlí, tak je s prachama konec. Ten večer nic nebylo a tak přišlo na řadu čištění trubek ve Slatu.

U Husy jsem se potkal s "S fotrem". Požádal jsem ho vo povolení zabít jeho syna. Nekoukal se na mě zrovna přívětivě. Když jsem mu vyložil situaci, tak mě nechtěl uvěřit. Jeho syn je přesná kopie, ten samej sígr...ale kámošovi by holku nepřeříz. Ten večer mě šokovala další novinka. Když vypadl "S" korbel z ruky, všiml jsem si jak je bledej a že vlastně přišel o holi. Dlouho jsme mlčeli u rozlitého piva. Pak mě to řekl. Nějakej parchant ho bodl otráveným šípem a nikdo si s tou otravou neví rady. Poprosil mě, ať se o jeho syna postarám v dobrém, že to je jediné co po něm na tomhle světě zůstane. Souhlasil jsem.

[Aren]

Dostal jsem se přes hlouček lidí u nástěnky a přečet si
tu zrůdnost. Nějakej magor se tam vychloubal mindrákem z
dětství. Svázat a ubodat holku jen tak, to je teda
frajer. Rozhodim pár sítí, třeba se rybka chytne.

Ještě ten den jsem potkal kluka od nás z vesnice.
Namířil si to přímo do Slatu. Jednou rukou si lovil
nudláka z nosu a druhou schovával něco pod tornou.
Chvilku jsem ho sledoval a když procházel uličkou směrem
ke kováři, čapnu ho pod krkem a povídám: "Ahoj Vašíku,
včera ti bylo sedmnáct žejo? Táta by tě tu asi nechtěl
vidět." Zbělal jako kravské mlíko a vykoktal ze sebe:
"A..a.a..Arene ja ...ja se ztratil", "ukaž co máš v
ruce". Otevřel dlaň a v ní se blejskali užmoulane tři
zlaťáky. "Za tohle si moc neužiješ", usmál jsem se na
něj a pozval ho na pivo.
Poveděl mě co se událo za poslední měsíce ve vesnici,
ale proč je tu jsem z něho nedostal. Prý mě hledaj
rodiče, otec by mě rád odkázal svůj dům... Poslal jsem
Vaška domů, že meč otci nevrátím.
Dneska večer pořádně prozkoumám čepel, opíšu runy a
zajdu se porozhlédnout po knihovně bardů. Stejně to je jen
cetka co tehdá otci zatemnila hlavu. Blázen něco našel a
celej život si namlouval jakej má artefakt, kterým by za
mlada rozpáral minotaura na dvě půlky. Skvělí příklad barda,
kterého pohltí jeho vlastní ulhaná tvorba.

[Aren]

Tak se nám seběhl den se dnem a Roderick stále nevykonal o co jsem ho žádal. Brandero stále prdí do slámy, ne a ne se pod ni zahrabat. Zdá se, že "R" má citovou vazbu ke svému starému šéfovi a nedokáže mu pomoci k Oliosovi. Nebo mě chtěl jen vochcat? Páníčka jsem neviděl už pěkně dlouho. Má cenu se ho vůbec zbavovat? Uvidíme....

S Kath to vypadá bledě. Vrhla se přímo po hlavě do nekromancie. Ted má z levé ruky jen kosti, které se mě neznámou silou hejbají. Jsem rád že už sní nejsem. Jen Olios ví z čeho jí ještě sleze maso a kůže. Brrr, takovej kus holky to byl. Se Sallyho parchantem se zas začínam bavit, ani nechci vědět co se tenkrát stalo na pokoji U Maugrima. Ty popáleniny co mě ukazoval svědčej buď o tom že se ho snažila dostat, nebo on jí...Nechme to bejt sakra...

[Aren]

Ten falešněj bard! Nerozuměl dobře mému obchodu. Ten jeho kopanec mě pěkně rozcinkal vozdoby. Mu nedaruju!...Takhle blbě se nechat nachytat. Jen co doskáču na patách, vezmem ho na procházku za jeho rodinou!

**

Pátrání po fešákovi s kytarkou jsem spojil i s pátráním po původu otcového meče. Sedl jsem si ke stolu v bardske knihovně a vzal něco knih o vzácných zbranich a dějinách ostrovního království. Stálo mě to hodně času i vypitého vína. Nakonec jsem k večeru narazil na jednu zajímavost. Podle popisku a náčrtku by to mohl být on. Stálo tam:
--
Soulrazorův nohsled je stínem Soulrazorova meče, zduplikován s pedantskou
snahou Kholem ze Zhentilské pevnosti. Jelikož nemohl pojmenovat zlou mocnost
tak, jako na originální čepeli, dodal si Khol odvahu k tomu, že zamořil zlem jiné
čepele pomocí procesu, který nazýval "odběr prázdnoty". Vytvořil mnoho Nohsledů,
ale patrně narušil nějakou vyšší rovnováhu a byl zavlečen na nějaké temné
místo, které rozrušil.
Meč byl spatřen a popsán neznámím vypravěčem v období druhého věku.
Čepel matně šedého odstínu obklopena nazelenalou září připomínajíc verdicitové
výpary, toť jest první čehož si lze povšimnouti. Tři vratné ostny na špici, toť bližším
pohledem bude odhaleno oku vašemu. Ďáblova čepel sajíc životy vsazena do záštity
trnové. Meč jež nebyl ukován lidskou bytostí. Zlobou a chtíčem nasycen. Však
slabší než ten, který pán dřímá v rukou.
--

Otec to podle mě věděl a chtěl tomu "Pánovi" přijít na kloub. Kde je jeho konec a kde bude otce? Lepší přenechat snílkům.

[Aren]

Rodiný zázemí vytvořený kšeftíkama, mečem a prořízlou hubou se začíná pomalu rozpadat. Staří známí jsou buď dekou matičky země, nebo nezvěstní. Začínám se porozhlížet po někom novém. Prozatím jsem se dozvěděl o dobře organizované uzavřené skupince, která má nejeden vroubek a záhadné úspěchy na svém kontě. Chce to ještě čas a vomrknout situaci. K naplnění plánu potřebuju hodně lidí. Zatím je to samé šlapání po hovnech, maloval jsem si to teda lépe...

**

Pan neznámý mě předal kontakt na osobu, která zná nebo má ve vlastnictví člověka s podivnou vrozenou vlastností. Prý se mě bude možná hodit, ale mam si připravit plnej měšec cinkátek a pořádnej pytel nervů...No jen jestli to nebude ňáká vochcávka....

[Aren]

Setkal jsem se oním vobchodníkem. Sjel mě pěkně podezřívavým pohledem a pomalu zavedl do sklepení. Už od půlky schodů mě praštil do rypáku štiplavej zápach něčeho tlejícího.Vešli jsem do místnosti v půlce oddělené mřížemi. Za nimi se nad stolem hrbil podivnej chlap a pokřiveným výrazen si prohlížel náčiní řeznického učně. Polknul jsem a zkontroloval unikovou cestu. Težké kovové dveře jsou stále otevřené a bez jediného hlídače. Úlevu umocnil pocit, že meč mám stále u pasu. Můj hostitel se usmál a ujistil mě o férovosti vobchodu, kterej vede. Dobrej to chlap. Ukázku, kterou mě uštědřil jen tak nezapomenu. Zatímco se chlapík, kterej ještě před chvilkou zíral na zahnuté páčidlo a pilu krčil v rohu kamenných stěn, sluhové otevřeli dveře do druhé půlky místnosti a vnesli tělo mě známého lapky z bandy na východě. Znal jsem ho moc dobře, tomu borcovi jsem ještě dlužil prachy za práci, která pro jeho bandu neskončila zrovna nejlíp. No byl mrtvej...a mrtvoly přece nemluvěj. Moc jsem se zmejlil....

Obchodník dal znamení mužum aby opustili místnost. Dveře zaklaply. Usedl jsem na připravenou židli a začal pozorovat dění. Chlapova ruka osázená prsteny sevřela bič a začala švihat toho mrzáka za mřížemi. Ten začal vyděšeně vykřikovat, že ne...že to už neudělá....následovala další rozhodující neúprosná rána. Tajemnej mrzák se sebral a doplazil k mrtvému lapkovi. Pomalu se naklonil nad tělo a začal ho očuchávat. Vypadalo to, jako když něco hledá. Šmátraje nosem sem a tam, občas přiložil ucho a zaposlouchal se....Ta pravá podívaná přišla až s nástupem páčidla a pily. Hledal, řezal, lámal, naslouchal, ochutnával...vše jen aby získal co chce...
Měl jsem co dělat abych nenaplnil přiloženej kýbl vedle židle. Po chvilce to vypadalo, že našel vše co mohl. Obchodník se usmál a zavolal si shrbeného hledače k mřížím. Uposlechl, otřel si zkrvavené ruce do kusu hadru a připotácel se blíže. Zápach co se z něj linul mě podruhé málem převrh žaludek.
„ Tak Igore, řekni nám co jsi ukradl," stačila minuta a ten divnej člověk nebo bestie mě pověděla nejtajněší tajemství a informace toho naporcovaného lapky... včetně té o mém obchodu!
Prej to je nějaká vrozená vlastnost, nebo úchylka...našli toho blázna jak se rochní nad střevama rozkládající se krávy. Dál co se dělo už mě neřekl. Prý to nejni pro jemné uši. Každopádně umí z mrtvol vyčíst, nebo spíše vyrvat jejich tajemství.

Když se mě vrátila barva, zašli jsme projednat podrobnosti a nabídku jeho obchodu. Pověděl jsem mu také o konkurenčním obchodníkovi, kterej určitě někde skrejvá svůj velký poklad a nebylo by od věci zjistit kde že se nachází. Mimo to by mě podívaná na jeho rozpáranej břich jeho vlastním hákem jasně potěšila. Dřevěnou nohu co mu slibuju už pak nebude potřebovat. Fešák to bude až moc velkej checheche....

O den později jsem prošel pár knih o necromancii, určitě to bude nějaký druh co ten blázen nechtěně ovládá. Jak odporné a užitečné!

[Aren]

Nečinností místní šlechty tu začínaj bejt dobrý podmínky pro řádnej vobchod. Nikdo nešmíruje, nikdo nikam nestrká nos. To má za následek pořádnej přísun materiálu pro využití. Dnes večer jsem se sešel s příjemnou holčinou. Dodat zboží neporušeně na mě určené místo jí prej nebude dělat vetší problém, hlavně když jde o takového suchara...Spokojila se i s mnou navrženou částkou. Jo jo, kdo by neodolal lesklejm placičkám.

Přiložené soubory

•  obr_obchod.jpg   26.86K   119 Počet stažení

[Aren]

Čekání na materiál se protahuje jak tajpan na skřipci. Stále čekáš a čekáš, nic neslyšíš, ale jednou to určitě rupne. Zatím si chvilky krátím vobchodem a převážením horkýho zboží. Mezi chátrou ve Stromořádu to jde na dračku. Koho zajímá, kdo to kde sebral, hlavní je cena. Ještě musim střelit tu parádní šavličku ze stínáče, nakonec sem slevil na devadesát měšců. Vohánět se takovou zbraní...z fleku ji koupim. Město je to ale pěkný, hlavně za vobchodní čtvrtí se to jen hemží pořádným materiálem na zdělání. Není nad to si pracovní den zakončit naládováním krocana. Dál z města jsem se ale nevodvážil, prej je to pěkně vo hubu.

[Aren]

Dneska byl den jak s fešnejma, tak chlupatejma zprávama.
Prvně jsem se sešel v obchodní záležitosti se stejně poctivým chlapem. Úkol kterej sem mu zadal splnil. Na rumu s jedem si obět pochutnala. Byl to takovej menší test jak schopnosti, tak věrnosti. Řekl jsem mu, že v jedu je parazit, kterej nejprve pěkne pocuchá střeva a pak sice umře, ale pro obět to má smrtelný následky. Pravda je taková, že účinkem je pouze silnější otrava s horečkama a pěknou srágorou. Nicméně úkol splnil, vysloužil si tak pěkně nasekanej měšec a důvěru pro úkol, kterej teprv příjde.
Další smradlavá zpráva přišla od trpaslíka nejspíš z onoho tajmeného spolku. Z vousu mu kromě zaschlé bramboračky vypadlo plno mouder o obchodech a cenách. Vypadá to, že von k obchodování má hodně daleko. Cápků kteří si ho mohli najmout je spousta. Možná obět jedového vtípku tuší...

Přiložené soubory

•  jed.jpg   154.36K   114 Počet stažení
•  trpos.jpg   184.15K   114 Počet stažení

[Aren]

Výprava

Odpolední tržiště prošlo změnou. Jediné tučnější kšefty uzavírám se starejma hrdinama, kterejm už téměř zvoní umíráček. V poslední době se to jima jen hemží. Samá jizva, samej sval... v hlavě jim někdo vyvětral...

K večeru jsem vyměk a dal se do řeči s tím chalanem Toryelem. Je to ukázkovej příklad kladného hrdiny. Imrvére by jen bojoval za čest, lásku a plodil stejně jeté pacholky se svojí "květinkou". Aby řeč nestála, přidal se do našeho rozhovoru jeden dobrodruh, kterej se nám pak představil jménem, které jsem si nedokázal zapamatovat. Snad později deníčku. No a tenhle chlápek nás nakrmil řečma o vlkodlacích, o hrůze která se děje poslední týden v nějaký vesnici na západě od hadího údolí a o chudácích rolnících, kteří si snimi nevědí rady. No a protože už bylo po žních, rozhod jsem se snima jít na menší vejpravu a zjistit co je na tom pravdy...jo a taky si trošku nalámat kapsu žejo....
Na cestu jsme se vypravili za svítání. Na sebe jsem si hodil jen cestovní plášt a do báglu veškerý bojový nádobíčko. Cesta byla úmorná, ani nechci odhadovat kolik mil jsme ušli.Přibližně hodinu cesty před vesnicí jsme narazili jen na jednu rozervanou mrtvolu, mohlo to být v klidu dílo vlkodlaka a nebo taky smečky vlků. Težko soudit podle ohlodaného těla v pokročilým stavu rozkladu. Ve vesnici nás uvítali obyvatelé s otevřenou náručí. Nikde ani náznak nepřátelství. Zeptal jsem se co je pravdy o nájezdech vlkodlaků, odpovědí mě bylo tupé zírání s navazujícím výbuchem smíchu. Prý ani jejich děd tu nezažil jediného vlkodlaka. To se dalo čekat, zkrotil jsem se a požádal místní o nocleh. Ráno vypadnem a cestou zpět budu mít co dělat abych udržel nerv na uzdě. Jooo vědět co se stane v noci...to bych ti kámo nepřál zažít....

[Aren]

Ten vesnickej sígr nás ubytoval v prázdném domě přibližně ve středu vesnice. Dům tu prý zůstal po rodině, která se neštastně otrávila houbovkou. Takovejma kydama ať si ale krměj měšťáky. Kluka z vesnice jako jsem já na to nenabulíkujou. Dobře znám tyhle nehody. Tenkrát unás starosta pěkně zatočil s kupcem co ho vošulil vo mastnej majlant. Chudák bohatýr tenkrát uklouzl a napíchl se na vlastní pohrabáč....směšné. Stahanej jako pes jsem si hodil věci na židli a sedl na postel. Když v tom se dívám jak Toryel šmátrá v knížkách pečlivě srovnanejch na policích. Vypadalo to, jako by byl plnej sil po tom vejlete. Ukázal na mě knihu a než stačil říct: "hele knížka o Lykantropii", přeměnil se na chlupatou bestii s tesákama jako dva krátký meče. Zavřel jsem oči a řek jsem si: "Ty vole Arene, seš uplně sjetej nebo co"?. Otevřel jsem oči a Toryel stál zas ve své podobě před kni[sedmikráska]u. Dal jsem si facku, ale to už na mě čuměl Kalten s otevřenou hubou. Jo přesně tak se jmenoval. Šel jsem k němu a šeptám mu jestli to viděl taky. Voba jsme se shodli na faktu, že s hrdinou něco není v pořádku. Dál jsme se shodli v plánu. Jestli se to stane ještě jednou, zabijem ho. Stalo se....stalo se a my v rukou leštili ostří našich špičatých kamarádů. Trvalo to jen chvilku a chlupáče to ani nebolelo. Než jsem stačil odříznout měšec, nějaká neviditelná postava přiběhla, zléčila mocným kouzlem jeho rány a zas odcupitala do neznáma. Proklel jsem všechny svatý a přivítal našeho kamaráda zpět. Se strachem v očích jsme mu vylíčili co se stalo. Zřejmě to měl z toho vědra vody co si naládoval hned po příchodu do vesnice. Každopádně se vověřila teorie vlkodlaků ve vesnici. Netrvalo dlouho a začal masakr, moc toho nezapíšu, jen útržky si pamatuju. Byl to tuhý boj a tuhej útěk. Někdy se tam vrátím, ale teď ne...ted tam nebude ani zlatka po tom našem nájezdu. Možná poslat tam pár konkurenčních vobchodníků na zkušenou....ať se chlupáči nabaští!