Ano, není to tak dlouho, abychom si to nepamatovaly. Přišla hlavním chrámovým vchodem a prošla celou lodí až sem ke kříži. Farář a všichni věřící stáli v němém úžasu. Nechápavě hleděli proč ruší dnešní mši.
Nebylo asi jen zdáním, že své okolí nevnímá. Její vždy bílé brnění bylo potřísněné ještě nezaschlou krví. Z pochvy na zádech kapaly červené krůpěje na světle modrý plášť.
Nepřítomným zrakem a mrtvolným výrazem ve tváři přejela bílou auru kříže. Dolní pysk nevydržel nápor zubů a na několika místech povolil.
Stála tam jen okamžik, všechny oči lpěly v očekávání následného jen na ní. Neslyšela slova úleku, když se pohnula a na mramorové podlaze zůstal otisk její bot v kalužce krve. Prudce se otočila a bez jediného slova omluvy zamířila do horního patra chrámu.
[Oliosův řád] Vše jednou začiná
Započal
Host_Staré chrámové zdi_*
, 01.04.07 17:08
8 odpovědí na toto téma
#2 Host_Staré chrámové zdi_*
Host_Staré chrámové zdi_*
-
- Host
Odesláno 03.04.2007 08:11
Tu noc oka nezamouřila. Pamatujeme si, že celou noc procházela pokoji, brala předměty ze svých míst a dávala je na místa jiná, někdy otevřela dveře pokoje a hleděla na spící postavu, jako by mlčky hledala pomoc. Občas nás i pohladila. Ranní čas probděla na židli před harfou. Její prsty jen těžce stačily přenášet její mysl na struny té starodávné harfy. Bylo jí jedno a možná že si ani neuvědomovala, že svou hudbou budí své okolí. Na pozdravy jen lehce kývla a nikdo se tenkrát ani nevyptával. Bylo to poprvé, co se společné snídaně neúčastnila. Ani si už nepamatujeme, jak dlouho tenkrát vydržela hrát. Ale slunce bylo opravdu už hodně vysoko. Takto strávila dalších několik dní. Každou noc probděla bez minuty spánku, každé ráno probouzela spící svou hudbou a odmítala všechny nabídky na pomoc. Pamatujeme si, že se jí snažili pomoci, opravdu. Ale všechno marné.
Čtvrtého dne ráno ji našli bezvládnou ležet u kříže.
Čtvrtého dne ráno ji našli bezvládnou ležet u kříže.
#3
Elli
-
- Hráč
-
- 510 Příspěvků:
Tovaryš
Odesláno 04.04.2007 17:29
Ani nevím, jak jsem se na to lože dostala. Utřela dlaní krůpěje potu. Zdálo se mi něco hrozného.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Ty oči plné děsu. Proč jen Olios vedl mé kroky do Slatu? To nemohla být přeci náhoda.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Ty oči plné děsu když viděly v mých rukou blyštící kus kovu. Pomalu si sedne na kraj postele a hlavu skloní do dlaní. Prolétne ji chlad po zádech a mokrá košilka se jí lepí na tělo.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Ty oči plné děsu, když blyštící kov jedné po druhé rozetnul hlavu. Opře se o hranu lože a s námahou se postaví. Pomalým krokem přejde po místnosti ke dveřím a chodbou zamíří do hlavního sálu. Těžce dopadne na židli před harfu.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Čím se vlastně provinily? Jakou vinu na své smrti nesou? Jejich jediná vina byla jejich krása a mládí.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Proč jen se mi začaly posmívat. Proč jen na mě začaly pokřikovat. Vždyť moje prsa zase nejsou tak malá. Skloní hlavu a rukou přejede po košilce. Mě, hrdé a vznešené paladince.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Proč jen se mi to tolik líbilo?
Položila prsty na struny a začala hrát. Pomalu se začalo rozednívat.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Ty oči plné děsu. Proč jen Olios vedl mé kroky do Slatu? To nemohla být přeci náhoda.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Ty oči plné děsu když viděly v mých rukou blyštící kus kovu. Pomalu si sedne na kraj postele a hlavu skloní do dlaní. Prolétne ji chlad po zádech a mokrá košilka se jí lepí na tělo.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Ty oči plné děsu, když blyštící kov jedné po druhé rozetnul hlavu. Opře se o hranu lože a s námahou se postaví. Pomalým krokem přejde po místnosti ke dveřím a chodbou zamíří do hlavního sálu. Těžce dopadne na židli před harfu.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Čím se vlastně provinily? Jakou vinu na své smrti nesou? Jejich jediná vina byla jejich krása a mládí.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Proč jen se mi začaly posmívat. Proč jen na mě začaly pokřikovat. Vždyť moje prsa zase nejsou tak malá. Skloní hlavu a rukou přejede po košilce. Mě, hrdé a vznešené paladince.
Pořád vidím ty ustrašené oči. Proč jen se mi to tolik líbilo?
Položila prsty na struny a začala hrát. Pomalu se začalo rozednívat.
#4 Host_Staré chrámové zdi_*
Host_Staré chrámové zdi_*
-
- Host
Odesláno 07.04.2007 12:45
Slunce stálo již hodně vysoko, co ulehla opět na své lože. Co si pamatujeme, tak nás samotné překvapilo jak klidným a hlubokým spánkem usnula. Na její tváři bylo vidět uvolnění a vyrovnanost její duše.
Brzo ráno vstala. Vznešenost byla cítit i z nás. U snídaně se pozdravila s Otcem Abramelem. Spolu vypili šálek horkého čaje. I když se říká, že zdi mají uši všude, tak co si spolu šeptali to ví snad jen oni dva.
Brzo ráno vstala. Vznešenost byla cítit i z nás. U snídaně se pozdravila s Otcem Abramelem. Spolu vypili šálek horkého čaje. I když se říká, že zdi mají uši všude, tak co si spolu šeptali to ví snad jen oni dva.
#5 Host_Staré chrámové zdi_*
Host_Staré chrámové zdi_*
-
- Host
Odesláno 07.04.2007 12:48
Ano, na to si také pamatujeme. Bylo to krátce po té osudové události. Ona stála za tím, že ten naivní stařík odešel. Ani se mu nedivíme. Změnila se, hodně se změnila. Měla dny, kdy z ní vyzařovala láska a porozumění, ale když to na ní přišlo, bylo lepší se jí vyhnout. Je pravda, že v tyto dny ani ona sama nevyhledávala společnost. Čas trávila mimo chrám a nebo dole v knihovně. Vydržela hrabat se v dokumentech třeba i celé dny. Nevadil jí nedostatek světla. Tu kapku dračí krve, co dostala od Mistra nosila stále v sobě. Už je tomu ale opravdu dávno.
Jo to jsme říkaly, že odešel kvůli ní? Měl spoustu starostí a ona mu je neulehčila. Nedokázal se přenést přes její chování. Důvodem opravdu nebyla veřejná, snad i skrytá pomoc ke svržení té temné elfky a že my o tom něco víme, ale právě její chování. Jak jen se ona ta elfa vlastně jmenovala? Morina, ano určitě se jmenovala Morina.
Ale vraťme se zpátky k ní. Ona si to snad ani neuvědomovala. Byly dny, kdy se k němu chovala přirozeně. Znali se vlastně už velmi dlouho, ale někdy se její vztah k němu změnil tak, že bylo cítit, jaký z ní má strach. V jejích očí byla vidět zloba a právě ten pohled ho dováděl k šílenství. Ano k šílenství. Cítil v něm neskutečně velkou zlobu. Jeho spánek byl neklidný a modlitby častější.
Až přišel ten den a jeho poslední kroky vedly k našim bočním dveřím. Od té doby jsme Geralda již neviděly.
Jo to jsme říkaly, že odešel kvůli ní? Měl spoustu starostí a ona mu je neulehčila. Nedokázal se přenést přes její chování. Důvodem opravdu nebyla veřejná, snad i skrytá pomoc ke svržení té temné elfky a že my o tom něco víme, ale právě její chování. Jak jen se ona ta elfa vlastně jmenovala? Morina, ano určitě se jmenovala Morina.
Ale vraťme se zpátky k ní. Ona si to snad ani neuvědomovala. Byly dny, kdy se k němu chovala přirozeně. Znali se vlastně už velmi dlouho, ale někdy se její vztah k němu změnil tak, že bylo cítit, jaký z ní má strach. V jejích očí byla vidět zloba a právě ten pohled ho dováděl k šílenství. Ano k šílenství. Cítil v něm neskutečně velkou zlobu. Jeho spánek byl neklidný a modlitby častější.
Až přišel ten den a jeho poslední kroky vedly k našim bočním dveřím. Od té doby jsme Geralda již neviděly.
#6 Host_Staré chrámové zdi_*
Host_Staré chrámové zdi_*
-
- Host
Odesláno 13.12.2007 16:37
Ano, na to si také pamatujeme. Dlouhou dobu jsme tu byly osamocené. Velmi osamocené. Víme jen, že odešla někam na elfí ostrov. Kolik to bylo návratů Luny, to nevíme, ale cíl to splnilo. Našla co hledala, ale ty dvě bytosti v ní jen vyspěly a zformovaly své charisma. V tomto směru se neměnila, jen vyzrála. Smutné na tom je, že si to ani neuvědomovala. Ale stejně jsme byly rády, že tu byla a my nebyly samotny.
Jen čas měl ukázat, co státi se mělo.
Jen čas měl ukázat, co státi se mělo.
#7 Host_Staré chrámové zdi_*
Host_Staré chrámové zdi_*
-
- Host
Odesláno 13.12.2007 16:59
Ano, soucítily jsme s ní. Vždy když jedna začala přebírat nadvládu nad jejím tělem a druhá hájila právo na svou existenci, dosahovaly její muka vrcholu. Frustrující na tom však byla ta ztráta minulosti. Co včera bylo, dnes ve vzpomínkách nenajde. Nevíme, snad jen intuitivně ta temná paní stranila se dění, však o to silnější vůle v ní byla. Věděla to, co jiným bylo ukryto a snaha poznání v ní byla zakořeněna, jak jeho pradávná síla.
#8 Host_Staré chrámové zdi_*
Host_Staré chrámové zdi_*
-
- Host
Odesláno 14.12.2007 11:46
Abychom si to nepamatovaly. Není to tak dávno. Co je vlastně ale nedávno? Pro někoho celá věčnost, pro jiného jen ranní rosa, stékající po zeleném lístku levandule v chrámových zahradách. A ona to věděla.
Jeho zrození si pamatujeme jen my, my nejstarší. K jakému účelu byl tehdá před dávnými věky povolán o tom se můžeme jen domnívat. Možná to byl jen Oliosův rozmar. Možná ne. Kdo by mohl porozumět Jeho krokům a Jeho vůli?
Proslýchávalo se, že on byl jedním ze sedmi zplozenců. Andělé stáli u jeho zrodu, však jména nikdy nedostal.
Jeho zrození si pamatujeme jen my, my nejstarší. K jakému účelu byl tehdá před dávnými věky povolán o tom se můžeme jen domnívat. Možná to byl jen Oliosův rozmar. Možná ne. Kdo by mohl porozumět Jeho krokům a Jeho vůli?
Proslýchávalo se, že on byl jedním ze sedmi zplozenců. Andělé stáli u jeho zrodu, však jména nikdy nedostal.
#9 Host_Staré chrámové zdi_*
Host_Staré chrámové zdi_*
-
- Host
Odesláno 18.12.2007 15:59
Ano, je pravda, že jména při zrození nedostal. Však v průběhu věků jmen dostal vícero. Poslední mistři před Věkem zapomnění ho nazývali Samuel černý. Černý ne snad pro svou temnou vnitřní sílu, jíž andělé při jeho zrození ukryli v nejzašších hlubinách jeho vědomí, ale pro barvu jeho kutny. Černou, jak nejtemnější noc.
1 uživatelů si čte toto téma
0 členů, 1 návětěvníků, 0 anonymních
