
Poezie takova i makova...
#1 Host_Potulný bard_*
Odesláno 11.09.2006 20:43
Otočit se zády k městu,
které je baštou mrzutosti.
Zvolit jinou života cestu,
tu co se pyšní se skromností.
Však než zapíská tvůj vlak,
dřív než batoh připneš.
V mysli se objeví ten světlý mrak,
a nad přáteli si vzdychneš.
Je těžké opustit ty,
co jsou ti tu nejdražší.
Myslíš na to již po stý,
ale oni ti stejně nestačí.
Nestačí ti k tvému stání,
tam kde se daří všem kolem tebe.
Přesto ti jejich tváře brání,
v pouti za snad lepším údělem.
Polkni tedy tu krůpěj hořkou,
jež stéká z tvých suchých víček.
Oni budou stále se svou troškou,
držet ten malý naděje klíček.
Který odemkne ti fortuny bránu,
a dokope tě kam si ještě nevkročil.
Zmiz tedy, blíží se k ránu,
ještě bys možná štěstí odročil.
Nemysli na tu jejíž vlasy,
uhranuli mysl tvou.
Nevybavuj si ty pěkné časy,
co štěstí chvilky se rádi zvou.
Nech tedy její pohled,
stejně jako další za sebou.
Je čas rozšířit si vlastní rozhled,
leč tě při něm ruce zazebou.
Ignoruj takzvaný srdce hlas,
co ti říká pády slova miluji.
Načíst novou kapitolu přišel čas,
duši svou v zelený šat zakuji.
A tak tedy mizí stíny panelových domů,
tak rychle jak vzdaluje se vlak.
Již po tobě nebude na čtyři léta shonů,
dobře ti chlapče, dobře tak.
#2
Odesláno 12.09.2006 20:07

#3 Host_Potulný bard_*
Odesláno 14.09.2006 08:20
když zřel sem věty ukrývané.
Nemělo to dopadnout takto,
že tvé jméno bude proklínané.
Ne nenávist či zloba, ale žal,
je vzduchem pro oheň ve mně.
To jež jsem v řádcích rozpoznal,
je jedovaté a trpké sémě.
Musím zadusit jeho rozkvět,
dokud nedojde plné síly.
Já pláču pro svůj snový svět,
kde jedině mé naděje žili.
Nelhala si mi, ale mlčením,
si způsobila skoro stejnou ránu.
Kéž se teď v kus ledu proměním,
a přejdu na druhou tichou stranu.
Těžko budeš věřit mým slovům,
že myslel jsem i na toho druhého.
Ale že je člověk nejdivnější z tvorů,
nepřekvapí ani soucit neznámého.
On si nezaslouží úděl můj,
který jsem nucen nést.
Klidně dál po jeho boku stůj,
ale chceš to takhle dále vést?
Hnízdo na vlnách a žádný dok,
zmítáš se v bouřích i pluješ mělčinou.
Nehledej si atrapy na záskok,
když můžeš mít lásku pravou a jedinou.
Snad jednou drahá pochopíš,
proč se tyhle řádky objevují kde je čteš.
Než však odpověď doručíš,
já budu snad již zavřený v chladných zdech.
Daleko od míst a lidí,
co by mě pojili s tvojí tváří.
S tváří jež dokonale šidí,
co se mračí i když září.
Od nečistě šedých očí,
které provrtali vnitro mé.
Jejíž pohled se zdá světem točí,
a jsou živé, kruté, nezkrotné.
Když pak dojdeš na konec,
zříš poslední slova básně.
Zahraj prosím sbohem na zvonec,
bude vyzvánět krutě a krásně.
#4 Host_Potulný bard_*
Odesláno 17.09.2006 15:59
A kopyta koní,
zkracují světa čas.
Již ostří se leskne,
Na východě břeskne,
A rudé slunce vstává zas.
Již písek vlhne krví,
A ty stojíš coby prvý,
Na šachovnici zrůd.
Již pohnuli věží,
A ty stojíš pevně byť ztěží,
Když ztratil si nohy úd.
Již vracíš se domů,
Pryč od srabu a moru,
Jenž rozsel tvůj opičí pán.
Již doma tě vítají,
Však milosrdně zatají,
Že nekončí šašků plán.
Již nemáš ty nohy,
I rozumu planou stohy,
Ty zase pluješ rudému písku vstříc.
Již není zde hlasu němých,
I prozřeli oči slepých.
Že krmeni jsou z lhavých lžic.
Již nemůžeš tupě jak stroj hledět,
A nečinně jak dětsko sedět,
Tak radši otočíš se a prchneš v dál.
Již v rukou tě mají,
Ti co neznají,
Jak vypadá strachu, smrti sál.
Již soudí tě s chutí,
A do úst ti vnutí,
Slova, která znějí jim v hlavách sladce.
Již nejsi člověk plný strachu,
už cítíš smrad střelného prachu
Záblesk a rána tě uspí rychle a hladce.
#5
Odesláno 18.09.2006 19:51

#6 Host_Jeff Brawo_*
Odesláno 22.09.2006 01:13
pěkný den.
Vítr ustál,
a prší jen.
#7
Odesláno 26.10.2006 14:10
stojí
nad
propastí,
nechce,
nechce
přepadnout
přes okraj
a vodopádem
nechat se
strhnout
k volnému pádu
do dravé řeky
svých vlastních snů...
#8
Odesláno 21.11.2006 20:40
Zvukomalba
z pušky salva
ohluší mě tahle palba.
No co no



edit: //po učitelském pokárání od Wikinky, se musím alespoň krapet opravit

zblblou palbou
zovu zvuky zvukomalbou
// No, je to složitější než se to zdá

#9
Odesláno 22.11.2006 00:47
Tak nepromiň!
Když prstem v prachu kreslíš sobě květy
a zašlá krása začne znovu žít.
Blbě se dejchá,
ale za ty věty... potichu
sajem levný cigarety
i to co nechci začnu znova chtít...
Když tělem kradeš zbytek mýho spaní,
opřu se zády o výkladní skříň.
A noční můry popoženu dlaní,
jen dokud budem nezamilovaní
neumřem spolu...
...tak nepromiň!
(sapro)
#10
Odesláno 22.11.2006 08:50
Ironie
Je to zvláštní ironie,
ve dne leží,
v noci žije...
Je to zvláštní ironie,
vodu stěží,
pivo pije...
Je to zvláštní ironie,
jak čas běží,
ruka ruku...
...myje.
#11
Odesláno 22.11.2006 17:25
déšť a vítr do oken buší.
Zlé věci do mé mysli začínají se drát
a všichni to o mě jistě už tuší.
Co to slyším vytí vlčí,
úplněk mě zas ozařuje.
Má ústa zas nemluví a jen vrčí,
má smečka mě opět potřebuje.
Vytí zesiluje já už běžím,
smečku cítím je nablízku.
Před naším vůdcem se klaním,
ale jenom na chvilku.
Když do noci kráčíme,
ucítíme lidské maso.
V tom cizí skupinu spatříme,
jakého hladu se nám dostalo.
Drápy a tesáky zabíjejí,
aby uhasili touhu svou.
Však jeden muž z luku vypálí,
šíp stříbrný se zablesk tmou.
Zlost, vztek, nenávist,
to se honí zvěři hlavou.
Když dozní její řev
a její krev se plazí trávou.
#12 Host_Aristo_*
Odesláno 22.11.2006 17:49
Šest žen magického původu,
šest stromu nočních můr,
pláčí, skučí, naříkají,
a to vše jen za démonský trůn,
Šest žen magického původu,
pověšeno na čepelích nožů,
už jen čtyři dny zbývají,
do konce jejich muk,
Šest žen magického původu,
umirají jistě a pomalu,
a to jen pro jednoho,
ze sedmého dne vzešlého,
šest žen magického původu,
tvoři démonské dílo,
dvě nohy, dvě ruce, hlava a hruď.
#13
Odesláno 28.11.2006 19:33
Na oblázku slzy ronila
proč tak smutně má milá?
Má se tak, dědečku,
příliš mnoho důvěry,
dala jsem do věnečku.
Věneček mi uplaval
přesto se nikdo nehněval.
Jak je možné, dědečku,
že řeka pořád plyne
a nikdy nezahyne?
Nekoukej na mě, Adélko
a vymáchej si prádélko.
Člověk není živ,
aby řešil všechen světa div.
Prozatím se musíš spokojit,
že tě nechtěl utopit.
#14
Odesláno 12.12.2006 23:13
Hlavy mytí
Myši dělaj hlavy mytí,
kupodivu zubní nití.
To sou ale krávy,
že?
#15
Odesláno 05.01.2007 00:26
Lorelei, svůdná a krásná,
Ze rtů ti piju šírání,
Má mysl však opomněla,
že nedočkám se svítání.
Lorelei, má hvězdo jasná,
V prach mne mění touhy žár,
Kdo slíbí tobě celý život,
K smrti má jen kroků pár.
Lorelei, ty lákalas mne,
ovinula zpěvem svým,
Na strmou skálu nad tůněmi,
a pak stáhla do hlubin.
Dej pozor, tou cestou k Rýnu,
Když slibuje ti věčný ráj,
Ať tvůj život kvapem neukrátí,
Sladká víla Lorelei!
#16 Host_Josifek_*
Odesláno 05.01.2007 00:55
Jsi exoticky motýl
jsi zpocená unava
jsi bílé peří i černá struna
jsi nekonečné zoufalství.
Jsi vítr, co mi pročesává vlasy
jsi zženštělý tvar kytary
jsi okno trouchlivého napětí .
Jsi rozcuchaná hříva nezkrotnosti.
Jsi lichoběžník bez obrysů
jsi člověk zmirající touhou
jsi trocha ošklivosti.
Jsi modrobílá luna.
Jsi suchopár času a těžkost usínání
jsi pouhý sebeklam
jsi horký kamen bolesti.
Jsi jediný červánek.
Jsi bezedná kapsa
jsi pramen poznávání.
Jsi hýkající zvíře.
Jsi plachetnice na štěrku
jsi plamen žarlivosti
jsi zvadlá černá lilie.
Jsi udupaná zem.
Jsi beznaděj a nenávratnost
jsi naděje vzkříšení.
Jsi všechno ...
... a přesto je to malé vyznání.
#17
Odesláno 12.01.2007 17:27
jelikož jak šašek sem se zpil
Chodil sem po domech chodil sem po trhu
okusil sem zem, okusil sem i podlahu
Mou snahu udržet se na nohách
dávno již v hospodě alkohol splách.
I když jindy jsem v notách jako doma
dnes to byla hrůza, dnes to byla pohroma
Jak by řekl Salaman z Thalie "sú doma v komora"
Každá zeď, každá žena byla pro mne opora
Hlas Olia byl slyšet až tam ze zhora,
jak se mi vysmívá, z čehož vyplívá
že jsem černou ovcí jeho zářivě bílého stáda
což dokládá i to, jak se na mě koukaj ty kněžský hovada
#18
Odesláno 12.01.2007 17:30

bez tebe neni svet plnej barev
bez tebe je zivot jak dort bez polev
bez tebe mi srdce krici
a jediny co mi usi slysi je ten rev
bez tebe my v zilach usicha krev
kam se hrabe nebe
na tebe na tvoje oci
kdyz na me cuci
mam tendence
stat se tvym tamagoci
mam jeden svet
kterej se kolem tebe toci
si sladsi nez med
staci mi pet
vterin te videt
a hned verim
ze co nevidet
rozvarim si lejtka
bez tebe sem bez chuti
jako kokakola lightka
bez tebe sem bez tonu
jako samotna hajtka
bez tebe sem
les bez stromu
ves bez domu
jez bez kamenů
knez bez ámenů
trest bez zlocinu
vykres bez tonu
vitez bezcinnu
nebe bez hvezd
bez tebe sem zem
bez mest
bez tebe sem jen
teze beze slova
jak sova bez kridel
jak hridel bez loziska
jak duplex bez diska
jak sex pri kterym neni hic
jak jedna ze dvou plic
jak rub co nema lic
bez tebe sem polovic
a nikdy ne vic
ale spis min
ale vis kym
me cinis
kdyz travis cas semnou?
najednou vsechno chyta jas
s tebou je svet plnej barev
s tebou je zivot dort z tisicu polev
s tebou mi srdce porad krici
a jediny co mi usi slysi je rev stesti
ze uz mi v zilach neusicha krev
ze uz neupadam jak na podzim listi
#20 Host_Potulný bard_*
Odesláno 02.07.2007 04:36
Přehráváš si scenérie.
Na polštářích z naděje,
Spí se dobře, ale krátce.
Pod peřinou zoufalosti,
Ozbrojíš se troufalostí.
Pod peřinou dobře je,
Když oplatí se ti práce.
Ty neulehneš v takové lože,
Kde tě i bolest rozveselí.
Bez šarlatána, jež vyndá ty nože,
Ačkoliv rány nezacelí.
#21
Odesláno 02.07.2007 07:23
Píšete tu samí h*vna,
na to nemam náladu zrovna.
Udělejte mi takovou radost,
a přestaňte už s tím, dost.
Ne kecam to byl jen žert,
celou tuhle kravinu vem čert.
A protože mě už nic nenapadá,
tak radši mizim, olá.
Yeah..

#22
Odesláno 02.07.2007 10:41
Růžička trní,
Hvězdička nebe,
a já..,já miluju tebe.
#23
Odesláno 10.07.2007 08:41
V pokoji pět krát pět metrů.
Melodie z nízkých věží.
Pozoruje mrtvý ruch.
Cigareta se krátí, pálí prsty.
Kouř tančí s myšlenkou.
Představy víří v ulici.
Vlasy schnou po očistě.
Lehká róba halí tělo.
Pozoruje jedince noci.
Smutně hledají v kontejnerech.
Zasedá a oči pálí megabity.
#25
Odesláno 10.07.2007 11:29
Hej jou.. Niggas..
Píšete tu samí h*vna,
na to nemam náladu zrovna.
Udělejte mi takovou radost,
a přestaňte už s tím, dost.
Ne kecam to byl jen žert,
celou tuhle kravinu vem čert.
A protože mě už nic nenapadá,
tak radši mizim, olá.
Yeah..
Miluju tyhle radoby černý
ste jenom odpad sběrný
věrný ste jenom rapu typu
"basničky ze školní lavice"
když však příjde někdo s majkem v ruce
nezbývá Vám než dávit se
a pro nás - bavit se

#26 Host_Galain_*
Odesláno 10.07.2007 12:25
Bez tebe //psáno od srdce...kdo ma zajem muzu zaslat i zvukovou nahravku tohoto textu
![]()
bez tebe neni svet plnej barev
bez tebe je zivot jak dort bez polev
bez tebe mi srdce krici
a jediny co mi usi slysi je ten rev
bez tebe my v zilach usicha krev
kam se hrabe nebe
na tebe na tvoje oci
kdyz na me cuci
mam tendence
stat se tvym tamagoci
mam jeden svet
kterej se kolem tebe toci
si sladsi nez med
staci mi pet
vterin te videt
a hned verim
ze co nevidet
rozvarim si lejtka
bez tebe sem bez chuti
jako kokakola lightka
bez tebe sem bez tonu
jako samotna hajtka
bez tebe sem
les bez stromu
ves bez domu
jez bez kamenů
knez bez ámenů
trest bez zlocinu
vykres bez tonu
vitez bezcinnu
nebe bez hvezd
bez tebe sem zem
bez mest
bez tebe sem jen
teze beze slova
jak sova bez kridel
jak hridel bez loziska
jak duplex bez diska
jak sex pri kterym neni hic
jak jedna ze dvou plic
jak rub co nema lic
bez tebe sem polovic
a nikdy ne vic
ale spis min
ale vis kym
me cinis
kdyz travis cas semnou?
najednou vsechno chyta jas
s tebou je svet plnej barev
s tebou je zivot dort z tisicu polev
s tebou mi srdce porad krici
a jediny co mi usi slysi je rev stesti
ze uz mi v zilach neusicha krev
ze uz neupadam jak na podzim listi
stačí když k tomu hodíš akordy

#28 Host_Galain_*
#30 Host_Galain_*
1 uživatelů si čte toto téma
0 členů, 1 návětěvníků, 0 anonymních