Odesláno 20.11.2006 23:02
"Pošli pro válečníky ďábla Lutrixisse, on se na toto hodí nejlépe." řekl Ingar rarachovi, kterého si v poslední době velice oblíbil jakožto poslíčka a osobního posluhu.
Když zmizel za hradbami pevnosti, obrátil své jedno oko opět k severu, kde se po pláních kolem jezera šinuli šiky městských vojsk. Usmál se.
Ačkoliv nečekal úder tak brzy, věřil že to může být jedině ku prospěchu.
Sledoval bitvu ze vzdáleného vrcholku hor, aby byl co nejdál od zraků Alicijských. Neměli šanci, jak vypozoroval. Pevnost nechrání jen silné zdi a pevné brány, ale i magie stará mnoho věků. Magie nekromantů mnoha generací a teď ještě legie jižanských démonů, nepočítaje správce pevnosti.
Kochal se pohledem na tu podívanou kdy vždy šlehaly plameny a sáh po sáhu se tlačili městské voje od opevnění dál a dál.
Najednou šak pocítil chlad, takový ten divný pocit že je někdo na blízku, otočil se. Hrklo v něm a strnul, stále vedle něho a taktéž pozorovala řež. Pak stočila svůj pohled jeho směrem. On se radši věnoval dál bitvě.
" Jsem ráda že dostali lekci, ale nemyslíš si můj "králi" že tuší oč nám jde?" zaskřípal zuby, oslovení "králi" používala když ho chtěla potupit.
" Má paní, jistě ne. Nemůžou, jak by.. totiž, kdo by jim to mohl prozradit, když jen vy znáte celý plán a..."
" Dost, na to sem se neptala. Ptám se, jestli tuší co se skrývá za těmi poskoky v pevnosti?"
" Ne." jednoduchá odpověď asi byla nejlepší.
" To doufám, už jen kvůli tobě Ingare. Pokud by se zjistilo že kvůli tvému nápadu využít v našem plánu ty odpadlíky, se zkazí veškerá naše dosavadní snaha. Pochybnost nebude potěšena a On, už vůbec ne." Ingar polkl, tak teď se mu setsakramentsky rozklepali kolena. Věděl kdo je "On" a to se sakra ví že ho nechtěl nakrknout.
" Má paní, lady vytáhla na pevnost protože ji má za sídlo fanatiků lačnících jen po penězích. Ujišťuji vás, že ani sám Olios netuší co se bude dít."
Zavrčela při tom jméně.
" To doufám, to opravdu doufám."
NWN0006.jpg 74K
210 Počet stažení
