158 odpovědí na toto téma

[Mandelák]

Počkej, počkej. Co bude s tím vobědem? Zívajíc haleká přes celé tržiště na svou ženu, stojící s Rohatým. Doma je úplná spoušť. Plotna studená, dítě řve hlady a všude nepořádek. Pod stolem se válí nějakej Mandelítkův batoh plnej haraburdí. Vodkud to to dítě provoliose nosí. Co takle sypat domu udělat pořádek. Jo poklona Rohatej. Jo, že pořádek uděláš hned tady? Jo se mnou. Jo a že mě přetáhneš, co tady řvu, jo? Aha. No tak nic. Tak se tu mějí a já du po svejch.

[Toryel]

Haraburdy? Mandelítkov batôžtek prežitia? *uškrnul sa Toryel, sledujúc miznúci chrbát rázneho pána domu* No, na prvý pohľad možno aj hej, ale na druhý... *pobavene kukol na Mandelinku a zároveň otváral zvyšný batoh, aby to preveril* Tak čo to tu máme: *vyťahuje jednu vec za druhou a vyratúva*

- Fakľa, či pochodeň z dôvodu, že Temný les vskutku tmavým miestom je a temnotu jasnou žiarou ohňa rozohnať treba!
- Prak a vrecúško výnimočne oblých kamienkov, slúžiacich na zastierací manéver pri odlákavaní nepriateľa od nášho úkrytu. Kamienky sa dajú užiť aj na hru v guľôčky počas vyčkávania na povel k útoku.
- Cesnak, základná ingrediencia cesnakovej tinktúry. Vysokoúčinné! Odskúšané Hiom. Vhodné i na ochutenie sušeného mäsa.
- Proviant, desať plátkov výživného sušeného mäsa určeného na zahnanie škvrkotavého zvuku žalúdka a tým prípadné prezradenie postavenia v bojovom poli.
- Zvitok Pravého úderu, aby aj ľavým úderom svojim každý nepriateľa presne trafil.
- Tulec šípov s hrotmi zo zeleného kovu. Možno i ručne pavúčiskám okále vyklať.
- Pakeľ obväzov na zastavenie krvácavosti a urýchlenú liečbu iných zákerných zranení.
- Povzbudzováky rôzneho druhu ako: Železný pupok, Obnova, Lektvar liečenia kritických zranení, Zúrivosť, vrátane nápoja v boji najúčinnejšieho, morálku a odvahu zvyšujúceho – Piva!

... a že vraj haraburdy, samé dôležité veci, tak veru!

[Angel]

Stranger se zadumaně prochází po tržišti a potká Mandelinku. Moc se mu mluvit nechce, ale nakonec podlehne jejímu naléhání a spustí.

Tak tedy sešlo se nás celkem mnoho, všichni odhodláni očistit město od hrozby pabouků, někdo za žold, jiný zas pro blaho a klid města. Sešli jsme se na jižní cestě a už tam nás napadli pabouci, tak jsme s nimi zatočili a chystali se je dorazit, když kde se vzala tu se vzala jakási žeština, která nás od našeho úmyslu zrazovala, s tím, že za vším stojí drowowé, kteří vytlačují pabouky z jejich území. Jenže jí uvěřil jen někdo a tak jsme se vyppravili do temného lesa zjistit co a jak. Tam nás napadli jak pabouci tak drowowé, leč byli odraženi a poslední živý drow v lese nás vyzval ke smíru a předal vzkaz od drowí matrony, že pro nás má nějaký obchod, či úkol. Tak jsme se vydali do podzemí zjistit co a jak. Tam za nás vyjednával Toryel a bylo mu sděleno, že pabouků se zbavíme jen tak, že zničíme jejich velkého boha, oni, že pak nám umožní bezpečný průchod lesem a zajistí stopaře, který tu bohyni vypátrá. No a tam se nám to asi nějak vymklo z rukou, část skupiny byla věrna úkolu zničit pabouky, zatímco druhá část nevěřila drowům ani dobý den a ta ženština z jižní cesty nás zapřísahala ať drowy neposloucháme, že jsou a byli podlí a ulhaní...
Jenže vidina splnění úklou, či tučná kořist (jak to kdo pojal) byla silnější než pud sebezáchovy, tak jsme se zavázali splniot tento nelehký úkol. Jako záruka za splnění úkolu zůstal Toryel v doupěti drowů, aby, jak řekl, při sebemenším náznaku léčky drowí matronu strestal na hrdle. Ó jak bláhoví jsme byli.... po cestě za paboučí bohyní někteří opustili družinu, jiní v lese zabloudili a tak v čele s drowím stopařem jsme dorazili k úkrytu bohyně. Tam se nám zjevil napůl anděl, který se ještě na poslední chvíli snažil nás od tohoto úkolu odradit, ale již bylo pozdě. Bohyni jsme dostihli a zabili, v dobré víře, že naše pole a město už nebudou zužována nájezdy pabouků. Pak jsme se vydali zpět do temného lesa abychom vzvedli Toryela z drowího doupěte. Jenže při hledání vchodu do doupěte jsme byli ze zálohy přepadeni drowí hlídkou posílenou o strážce doupěte, kteří nás rozprášili. Jak bláhoví jsme byli, že jsme jim věřili, že snad aspoň jednou nás nepodvedou. Toryela jsme pak našli na jižní cestě, jak se celý pomlácený ubírá k městu. Musím ti říct Mandelinko, že si nejsem zcela jist úspěchem této výpravy a jsme věru zvědav, jestli to nebude mít nějaké následky. Doufám, že se mýlím, a v Alicii nastane na dlouhou dobu klid.
Tak a teď si půjdu na chvíli odpočinout na lavičku ke kašně. Zatím s bohem.

[Geralt]

Chladné studené stěny, ve velké místnosti a jediný přítel - spousty knih. Stařec, zachumlán v teplé deky, obložen spoustou knih a pergamenů, sedí u starého dubového stolu. Kde je ta sláva, kde je ten přepych.... dřevo a kámen stalo se jediným přítelem....... dřevo, kámen a Otec, mocný v řadě mocných, sklánějící se před Tvůrcem, s maximální snahou ochránit své děti..... děti ne vždy pokorné a skromné....

Stařec pohlédl na kříž. Přemýšlel o znameních, viděl útržky, ale neznal podrobnosti, viděl tmu, ale neznal celek..... přesto obavy velké jej pohlcují.....

[Brambůrka]

A to sem rád, milostpane, že vás vidim. To víte, povídalo se tu ledacos. To víte, lidi maji strach a plácaji tu takový pověsti, že už sem tomu málem věřil. Ale to sem rád. *usmívá se od ucha k uchu* Tak přece se vám povedlo pabouky vyhubit, že mam pravdu? No vyprávějte, jak to bylo, abych měl taky přehled. Bábám nejde všechno věřit. *zašeptá*

[Toryel]

*Rohatec sa pomaly preberal k životu. Zrak stále zastretý viečkami vnímal striedavo svetlo a vzápätí tieň. Myseľ bola vyprázdnená. Len svetlo a tieň. Oči napokon zaklipkali a zostali žmúriace. Postava, skláňajúca sa nad ním, ho starostlivo pozorovala. Bola tieňom. ...Vedomie sa postupne rozjasňovalo, tieň dostával rysy Zory. S jej pomocou sa ocitol na nohách. Otrasený tápal, obzerajúc sa vôkol. Myšlienky blúdili, ale nenachádzali správne miesto, až zacítil dym neďalekého ohňa...

...Mandelítko páliace pavučinu... pavúky... výprava... neznáma žena a jej pavúčia bohyňa... obraz Drowa... Samanthine šatôčky... Kúsky spomienok dosadali do mozaiky. ...Drow! ...žiadal pomoc pre svoju Matriarchu... zaručil bezpečnosť... a oni išli. Za svoju vec. Za Aliciu! Neohrození! S ideou zastaviť pavúčí tlak. Správne, tak je to! ...Neznáma šla s nimi. Jej jazyk poznal však iba jediné slovo smerom k temným elfom, slovo... zrada.*

...ach, áno pane, som v poriadku. Žijem. Sám vidíte. Ťažká voľba to bola... o to viac, keď vás mrazia na chrbte pohľady po zuby ozbrojených Drowov. No uvážte sám, na jednej strane prvorodená dcéra Matróny domu, na druhej neznáma bohyňa pavúkov. Uprostred toho kompánia nebojácnych, ktorých život na vlásku visel. Čo sme mali robiť? Zabiť prvorodenú a jej nohsledov? Nahnevať Matrónu a rozpútať otvorenú vojnu s Drowmi? Náš pavúči problém by to nevyriešilo... kdeže. Tú ich temnú bohyňu... Lloth *pľuvne* ...by to neuspokojilo. Osemokí by sa naďaľej medzisebou kántrili a my všetci by sme to pociťovali na vlastnej koži. ...Alebo vyhovieť Drowom a zničiť novopríchodziu bohyňu? ...Ťarcha rozhodovania nás všetkých kvárila... a rozhodli sme... len čas ukáže ako...

*Toryel zmĺkol, v mysli márne dolujúc poslednú stratenú niť. ...pamätal si ešte ako Prvorodená upadla do akéhosi tranzu a na jej zvláštne slová:* Splnil si svoj účel... *a už len tma... precitol až v prachu Južnej cesty...*

Přiložené soubory

•  Sieň_Drowov.jpg   499.79K   70 Počet stažení
•  Družina.jpg   838.58K   69 Počet stažení
•  Prvorodená.jpg   775.57K   67 Počet stažení

[Zora]

Stojí tam. Spíše ve stínu. Celá v černém. Náklonnost k té ženě včera ji vedla. Její moudrost potlačila pochybnosti. Znala tu cestu. Cestu věků. Neuposlechli její rady. S vidinou vlastního prospěchu ukryti v davu v jediném okamžiku beze snahy porozumění zničili křehkou rovnováhu pochybnosti. Před jejíma očima zničili pozemskou schránku božského stvoření.
Bude jim stínem. Jejich stopy, budou jejími. Nebudou mít tušení, kdy čas jejich se naplní. Bude tam stát tichá a beze slova. Beze slova, které pro ně stejně významu nemá.

[kapitán Zlatovous]

"To vám povim, chlapi, že sme byli celý říčný to s těma pavoukama vyřidit jednou provždy, navíc z těch umouněnců by šli vymáčknout nějaký fufně a hlavně Lady naslibovala za tu prácičku slušný žoldy, tak nebylo vo čem přemejšlet. Akorát ta jedna nána pitomá měla plno řečí jaký sou ty pavouci chudinky a to, že semtam sežerou nějakýho chalupníka i s celou rodinou, že to je jen projev jejich veselý povahy nebo co. Ta kdyby mohla tak si ty vosminožky natáhne až do postle, ale na řeči týhle cvoknutý ženský nebyl nikdo stavěnej. Roháč zůstal u tý drowky co to tam měla napovel, prej aby ji držel v šáchu, ale já vim moc dobře jaký měl s ni plány," na to se Zlatovous rozchechtal a jeho stejně elegentní a způsobní kumpáni se ke hřmotnému smíchu přidali.

"Tak sme teda táhli za tim umouněnym stopařem a pak se vodněkud vynořil takovej šašek, bílej byl jak mlynářskej pacholek a aby tý nádhery nebylo málo tak si na brnění přilípnul husí nebo jaký křídla. A začal mlít pěkný nesmysly, prej že je nějakej posel bohů nebo co a že nás varuje před nějakejma hrůznejma a strašlivejma věcma co nás potkaj esli budeme pokračovat. To vám teda řeknu, esli takovýhle pindy zkouší na holky ze Slatu, tak to možná zabíra a dostane slevu ze soucitu, ale kampak s takovejma volovinama na proslavenýho kapitána Eduarda Archibalda Roberta Klíče, řečenýho Zlatovouse? Nikam! Když viděl, že na nás s timhle dojem neudělá tak se zase vypařil jak smrad. A teď mi holka dolej rum a rovnou dvojitej, páč už mě v krku pěkně vyschlo.
A už sme toho neřáda viděli, vono se řekne pavouk a každej si hned představí nějakýho chcipáčka co ho stači botou zašlápnout, ale něco tak velkýho a hnusnýho svět neviděl, byl šerednější snad víc jak tuhle Hrbatej Angus, nic ve zlym, kamaráde. A ta mrcha byla vetší jak šíf, co šíf?! I velrybu sem už viděl kolikrát menší než tuhle nechutnost. Ale pořizení s tim bylo snadný, kopanec támhle, šavlí tuhle, rozpárat pajšl a dobrá věc se podařila.
Ale jak sme došli na pár honů vod toho drowskýho tábořiště tak si asi nějaký vodměňování rozmysleli a místo zlatem nás zahrnuli šipama. Když člověk už nemůže ani drowům věřit, tak komu. No měl sem co dělat abych vyváznul se zdravou kůží, ale jak vidíte na mě si nepřišli, sem živej a zdravej," na důkaz svých slov do sebe obratil plecháč s rumem a poručil další.

"Ale stejnak si myslim že v tom vobrácení umouněnců měla prsty ta pavoučí milovnice, asi ji zabití ty krvelačný stvůry tak naštvalo, že na nás ty mouřeníny poslala, na to vsadim svou levou ruku, ďas ví co jim napovídala" podivá se na hák, který má na pahýlu levé ruky a usměje se na svoje spolustolovníky.

[Hiosu]

*Hiosu si sedne na lavicku vedle Maugrimovi hospody. Vedle slozi plny pytel s kuzema.*Co ze to. Oni uz se tam vypravili.Sakra ja vedel ze se na ten lov v Hlubokym
mam vykaslat.A ze uspeli ? No skveli.Ted jen najit Toryho at mi povi presne co se stalo.
No to jo ja vam verim zenska,ale ja to radsi primo od Toryho.Ale nejdriv si poradne odpocinu.

[Hokyně]

... neska mi nejdou kšefty ... vejce mam skoro všechny a másla sem prodala sotva vosminku ... no jeslivá mi bude takle pražit na hlavu, tak se mi to tu eště zkazí ... to támle Stanoušek, ten má přeci vejdělek ... prej prodal skoro fšechen česnek, cibuli a křen ... prej na křenový placky a na vobklady ... no a někerý se léčeji i jináč ... támle zrovna ... ten kořalečník bez tý pazoury ... ale mluví se tady ledaccos ... prej tam v tom lese nebyli jen pabouci ... no a prej tam dostali pěkně naložíno na záda, že jo ... ale kerejpak z těch potentátů to přizná, no? ... dopůldne přišel jeden, no sotva lez ... nohy tahal za sebou ... tady se rozplác na lavičku a jen funěl ... tak povídam jako vodvážnej hrdino, pobili voni tam ty pabouky? ... no a von se hned narovnal ... ruce vod těla, to se rozumí ... jako by podpaží měl ježky ... nafouk se a povidá: to se rozumí, matko ... ani jeden nezbyl ... a zas tam sebou plesknul ... a pak si tu kupoval tři piksly hadí masti, že jo, Božka?

[Bedra]

Pulčík potřásl hnědýma kudrnama a poškrábal si jizvu ve vlasech. Sakra ta bábina asi mluvila vo tý vejpravě na pavouky nebo pabouky nebo co, pomyslel si a navíc a měl dojem, že před chvílí v ňáký hospodě zaslech moc pěkně podanou řeč kapitána Zlatovouse o něčem velkým a hodně nechutným. Přece jenom pár zlatek nevynahradí ty hrůzy který se jim pak budou zdát po zbytek života. Ten starej kormorán se nalejval, div nepraskl. To co dodal pak Daintyho vůbec nepřekvapilo. Zrada. Za nic na světě by za černouškama nevlez do jejich bejváku. Štěstí, že sem se den předtím vožral a pak sem zaspal.
S úsměvem na tváři si to pak ten hobit štrádoval zpátky domů.

[Geralt]

...obavy..... minuty, hodiny, dny a noci...... bezesné noci, protrpěné dny..... odpočinek, krásné, ale velmi vzdálené slovo a On trpí víc a víc......obavy.....

...obavy....co bude dál, jakým směrem, kterou cestou, jen jedna je pravá? nebo není žádná správná?....obavy.....

...obavy jež na něj přenáší..... obavy z budoucna..... obavy z konce.... obavy z počátku....obavy jež nese nyní i jeho hřbet.....

[Božena Vejvarová]

Nu doopravdy... Tuhle jdu kolem toho hradu Elásia, nebo jak se to tam zve... A to byste nevěřili co tam běhalo krys!.. No na mou věru.. a vůbec je ten hrad takové celé spustlé... Špinavé a neuklizené.. no na mó věru.

Takové pěkné stavení a asi to nikomu nepatří, vám povím babky, škoda že to tak chátrá..

[Hokyně]

.... tak vono prd je mi do těch panskejch sídel ... ale toho vodtamtaď znam ... je to hroznej paďous ... pořád někde lítá ... chvíli nepostojí ... a dyž sem příde na trh, tváří se jak trkavej bejk ... až by čověka vyděsil ... no anebo tu zakládá vohně na trhu ... pálil tu vonehdá celkem pěknej mundůr ... no jak povidám ... divnej pabouk ... jo dyž sme u těch pabouků ... byla jsem včera navečír dole pod hradbama a to je klid, vám povim ... ani noha nikde kolem ... jen ty vlci, ale těm já hodim kus vod svačny a du dál ... no je to přece pohovění, dyž ty pabouci sou pryč

[Božena Vejvarová]

..a to jako dovopravdicky? takové lidi a sou to rytíři?... to vám povédám, za méch mladéch let, to byla jiná.. to rytíři byli dovopravdy jako rytíři... Vždycky chlap jako hora.. no a gálán.. radost pohledět..

[Božena Vejvarová]

A zdali pak víte co mi připadá takové divné? No pravda že nevíte. Tak poslouchejte...

Vonehdá jsem přeméšlela, kde bydlí třeba takový pan rohatý? ten Torijel mám dojem. Nevíte? Takové vážené pán to je, ten bude mít jisto jistě taky nějaké zámek nebo aspoň nějaké rezidenci

[Hokyně]

... no co já vim, tak Rohatej bydlil na tom ... na hrádě ... tady ve městě ... ale pak vodtamtuď utek ... dovíproč ... hmm ... takovej hrád velikej a dvá se tam nevešli ... no a teď už tu nebejvá tak vidět ... ale dyž jo, tak tu bejvá s ňákou takovou ... to von bude jistě shánět něgde bydlení ... se ví, mladý potřebujou bejt sami ... *uculí se* ... ne něgde u rodičů ... zvlášť dyž von má rohy ... komu by se to líbilo, že si céra přitáhne domu ňákýho rohatýho ... a ani nevim, vodkaď vona je ... rodiče taky neznam ... doví, co je zač ... *zamyslí se* ... ale tam k tomu paďousovi voni taky chodili, co já vim ... řikala to ta ... komorná vocamcaď ... no ... ta sem chodí nakupovat ... neznáte jí? ... vona je jako by vám z voka vypadla ... neni to vod vás z přízně?

[Hokyně]

... no Mařce taky, dyť vám povidám ... ta má taky život, co? ... no eště že ty děti našli ... jen jedno tam ten ksindl zamordoval ... prej jako rukojmí si ho vzal ... no já vám povim, dyž už se kradou i děti ... co čekat vod života ... no ... ved to ten hraničářskej ... ten vyšňořenej ... ale lidí šlo ... no každýho to naštvalo ... to dá rozum ... nejdřív tu pobořili půl tržiště ... prevíti ... a pak eště todle ... dyť i stráže pomordovali ... válelo se tu mrtvejch jak na krchově ... kde se tam vůbec ta pakáž bere?

[Božena Vejvarová]

Panečku.. kdo co? to sem tu asi nebela zrovna, no ale jak slyším o nic sem nepříšla. no nech povédajů dál co sa přihodilo

[Hokyně]

... á stálý zdraví, Božka ... no zrovna povidám ... tady sem stála a vtom sem vtrhli ... tak sem vzala toho jednoho košíkem po palici a než si znova učís vofinu, tak sem koukala, gde nechal tesař díru ... a jak tak běžim, tak slyšim ženský, že volaji na děti ... tak sme hledali a voni nigde ...
no a pak teda se shoufoval gdegdo a prej že je beztak zatáhli tam do toho jejich sídla banditskýho ... tak každej vzal, co unes a vyrazili ... na město tu zatim dohlížel Rohatej a byl z toho celej pryč ... skoro nigdo tu totiž nevostal a stráže se něgde válely ... no bylo to dlouhý čekání ...
ale nakonec je přivedli ... kromě toho chudáka jednoho ... tak to bylo hned radosti ... jak se děti vítaly s mámama ... no div se neumačkaly ...

[Hiosu]

*Hiosu prichazi k zenskejm, ktery klabosej o nedavnem prepadeni mesta*
Dobrej damy, nemohl jsem preslechnout vas rozhovor.Nojo, byl jsem tam.Hned jak jsem slysel zvony bezel jsem na trh.To uz davno byli ti smejdi pryc a ozyval se rev od jizni brany.Kdyz jsem tam dorazil, uz se pred branou sikovala velka skupina dobrodruhu.
Kdyz jsem tam videl Toryho, hned jsem se chtel vsech povinosti zbavit a veleni a rozhodovani hodit na nej. To vite, preci jen to vudcostvi ma v krvi. Ale jen s usmevem na rtech a jiskrou bojechtivosti v oku prohlasil, ze ted uz je to ma starost a mel taky pravdu. Nemelo smysl na neco cekat, tak jsem zarval neco jako hura na ne.Boj to byl teda radny.JA jsem dostal hned, jak jsem vystrcil hlavu z brany na ucho. Dobrou pulhodinu jsem nic neslysel.
Potom co jsme ty smejdy rozprasili, jsme se dozvedeli, ze unesli deti. Ja jsem byl porad nahluchlej, takze jsem byl rad,kdyz jsem se v tom hluku vsech zucastnenych orientoval.
Nekteri vyrazili za unosci, jini pomahali ranenym a nekteri pomahali s mrtvolami. Doufam, ze Lady vyplati rodinam padlych strazniku naky penize navic.
Tory s par prateli se vratili do mesta pro vetsi bezpeci vas vsech.Ja jsem vyrazil za skupinou pronasledovatelu.Dostihl jsem je v Lesiku.Byl tam dost rozvasneny dav. Ani jsem se ho nijak nepokousel usmernovat. Nemelo to smysl. Vsak to znate. Jak mile nekdo sahne na nas nejvetsi poklad, deti, tak to se pak dobrodruzi neznaj.
Brasnu do ty jejich pevnosti vylomili, jako by byla nariznuta.Behem chvilky bylo po boji a jediny, kdo zbyl, byl vudce ty bandy. No a to by jste neverili, ze prej ho musime nechat jit a dalsi takovy keci.No, snazil jsem se ho usetrit a nevidat davu, ale on, ze nam povi, kdo v tom ma prsty a ze za tim stoji cele mesto a dalsi takovy keci.
Nakonec jmenoval i nektere lidi, kteri za ten unos muzou. No, vsak mi si to overime.
*Pokyva hlavou.*No ale pak.*Sklopi zrak a nadechne se.*Ze, ja nenechal lidi, aby ho popravili.Vyklouzl se mi a skocil po jednom decku. Hned mu dal nuz, ktery schovaval v rukavu ke krku.V tu chvili do me vjela takova zlost.Prosil jsem at ho nechaji odejit.*znovu sklopi zrak*Kdyz uz byl ve dverich, prisel nekdo z venku a ten hajzl se asi lekl a to dite pred nasimi zraky podrizl.
Takovou nenavist, ktera naplnila mistnost jsem dlouho nepocitil. I me to pohltilo. Vzpamatoval jsem se az, kdyz ten hajzl spadl mrtvi k zemi.
Pak uz jsme jen doprovodili vystrasene deti domu.
No jsem se nejak rozpovidal, radsi uz pujdu. Zatim a at jdou opchody.

[Božena Vejvarová]

No to přepadení, to je hrozné. S tém by se mnělo nečeho učiniti. Neboť jak si má být pak člověk jisté sám sebou, žejo?

A to sem teď zas vonehdá šla kolem toho Hrádu tam za fármou. No a to vám povídám. Vono je to čím dál spustlejší. Krysy se tam prohání jako o dostizích.. A jak ten barák vypadá panečku! Okna vymleté, dveře prohnilé. Ani bych se nedivil, kdyby se ve vnitř usídlili nějaké bezdomovci, nebo to tak vykrádnul zloděj!

[Altharian]

"Komorná! Komorná!? Kde se zase ta ženská fláká?" rytíř, jenž se po dlouhých cestách navrátil domů, rozmrzele hledá služebnou. "Beztak se celé dny vykecává na trhu, babizna jedna. Ale já ji to už spočítám. Postele neustlané! Nadobí v kuchyni neumyté! Krysy si tu dělají mejdany! *odkopne krysu, lezoucí kolem něj* Alomar aby tu ženskou po poli honil!" uleví si rytíř. "Musím se jít podívat do města na trh, určitě tam bude klábosit s těma ostatníma drbnama." Pomalu vychází z hradu a ve vratech si ještě zabrblá "A musím si pořídit nějakou kočku, ty krysy jsou odporné. Zkusím říct Hiovi, třeba mi ochočí nějakou pumu *ušklíbne se a vyrazí do města*.

[Hradní komorná z Elysie]

A pozdrav Olios, Boženko. To jsem ráda, že Tě vidím. Doufám, že se už nezlobíš. On pán je dobrák, jen je trochu nervozní, vždyť víš. Ve zlém to neudělal, to on by nemohl. Vždyť pamatuješ, že si nás pletl i tatínek. To se mu nediv. A kolikrát jsem dostala naplácáno za to, co jsi provedla ty. *rozesměje se* A jednou si nás spletl i tvůj nebožtík manžel, pamatuješ? *odkašle si* Ale dopadlo to dobře. *koukne na sestru* No tak už se nehněvej. Mohl si stejně tak nechat k ruce tebe a já bych se na tebe nezlobila. Vždyť on je opravdu moc uznalý pán. Jen škoda, že se tak málo drží doma. Je to tam teď o strach. Předevčírem jsem pořídila velkého kocoura. Nechala jsem ho přes noc v pánových komnatách, aby tak udělal pořádek. A ráno? Okno rozbité, deky roztahané, police s nádobím shozená a kocour pryč. Myši máme všude. Už nevím, co si počít. Lezou i krbem. Bojím se tam vejít. Tak jsem si vzpomněla na tebe. Vím, že pána nemůžeš vystát, ale mě přeci pomůžeš. Když se vyznáš v ledajakých lektvarech, určitě znáš i jedy. Potřebuju něco opravdu účinného. Jinak se pán vrátí do toho nejhoršího. To by byl zas oheň na střeše. Neboj, dobře ti zaplatím. *postaví na stolek košík, sundá z něj šátek a na trh vyskočí potkan velký jak malé sele* Tak o tomhle zrovna mluvím. Tak oni už si ze mě dělají mezka! A šátek je samá díra. *spráskne ruce* To je jistě trest boží!

[Božena Vejvarová]

Jo a to véš že pomóžu. Ale nebude to jednoduché. Budu potřebovat náramnou spoustu indrediencí, že jo, asi bys měla řéct tomu svémo mecenášovi štědrému aby trochu sáhl do kapse a rovnó někoho poslal shánět všecko co bude potřeba. No budu potřebovat asi tohle *začne vypočítávat*
Takovéch padesát kósků bělotrnu, kopu dryádníku, a tři tucty zeměžluči, hrst chlupů z kocóra co mu ve tmě svítí oči, kravské kopýtko, no a co hlavně, hlavně zub z bazilišky co žije v to močálisku u jezera!

[Hradní komorná z Elysie]

*spráskne ruce* No toto. Takových věcí pro trošku jedu na krysy? To se mi ani věřit nechce. Ale nu což. To býlí jistě můj pán vlastní. Tuším, že jsem zahlédla tucty svazků různých bylin v jeho laboratoři. To ono se tam najde i tohle. No a pak ty chlupy. To je zapeklitá věc. Kdo ví, kde je konec tomu kocourovi. Tak ho vyděsilo to myšstvo, že se od té doby nevrátil. Ale jak se ukáže, hned mu nějaké vyčešu. A nebo zkusím ženské na trhu. Každá má toho svého kocoura, že? A oči jim svítí jedna radost. Tak a pak kopyto. To mě napadá, že jsem tu nedávno jedno na trhu viděla. *koukne ke stolku* Sice nebylo kravské, ale vypadalo tak. Jen nevím, jestli mi ho majitel půjčí. Nevadí, já si nějak poradím. *natahuje krk a kouká po hlavách kolemjdoucích* Ale ta poslední věc, to je teprv oříšek. *kroutí hlavou* Ani se mi nezdá možné, aby se do mokřin někdo odvážil. No snad naleznu odvážlivce, co se tam pro zub vypraví. Když dobře zaplatím, seženu leccos, to ano. A můj pán je velice štědrý, to ví každý. Jen nevím, jestli taková nebezpečenství stojí za to podstupovat. I tak děkuji, jsi hodná Boženko. Přijdu ti dát vědět. *potřese hlavou a smutně odchází*

*po pár krocích se otočí a zahledí do okna velkého domu, přidá do kroku a po tvářích jí přeběhne úsměv*
Vážený pane, vaše tklivá melodie upoutala můj sluch. Jste skutečný umělec. Některé tony, zvlášť ty vysoké, nabývají takové čistoty, že snad je škoda, aby vaše píseň rozeznívala jen tyto stěny. Vaše výjimečné hodnoty ocení jen skutečný znalec. Navrhuji vám proto, abyste dopřál sobě malý výlet k nedalekému velkolepému sídlu velkého mecenáše umělců. Vezměte s sebou i své druhy. A hlavně nezapomeňte píšťaly. Čím víc, tím líp. *pokýve hlavou a nechá zazvonit zlato o desku stolu*

[Hiosu]

*Hiosu prochazi na trhu kolem selky ktera vyzdvihuje Arena jaky to je hrdina.*

No tak jste se dockali.Cas ukaze.

[Hokyně]

... prach na cestě to je překvapení!


... tamten jo? ... no nepovídejte ... tomu bych zrovna nevěřila ani nos mezi vočima! ... a hrdina prej, povídáte, jo? ... von se mi nelíbí ... má takovej zlej kukuč ... a nevíte, co se chystá? ... všude plno stráží ... ale zasejc jak je tu plno národa, tak dou líp vobchody ... už mam prázdnej košík, ale eště nepudu ... abych zas vo něco nepřišla, že jo?

[Muž v kápi]

Čas od času je možné na tržišti zaslechnout tajemného tuláka, jak rozpráví s dalším, jemu podobným.

"Jen se naparujte, dobrodruzi!" zejména slovo dobrodruzi vyslovuje s náležitým opovržením.
"Copak tohle je nějaké hrdinství? Plížit se obydlími jiných bytostí jako hadit a houfně je vraždit?"
"Nemáte snad rozum? V těchto těžkých časech, kdo může, hledá si kam by se zdejchl, kam by se zašil.." bručí..
"Nebyli snad obři dříve spojenci lidí? Cožpak by nám nemohli i jiné rasy pomoci proti hrozbě z jihu? No mohli, mohli, ale proč by to dělali, když je vraždíme, loupíme jejich majetky, znesvěcujem jejich obydlí. K čertu, měl bych se někam zašít než se to všechno přežene..."

[Hokyně]

… a jestlipak nevědí, co se neska děje venku za hradbama? … taky ne? .. no mě nechtěl strážnej pustit ven … prej neska nikoho nepouští … prej se neska dijou velký věci … a víc mi neřek, prevít jeden … no vono taky neska vemou k těm stážim gdekoho, že jo? … no co si budem povídat! *utře si ruce do vrchní zástěry* … z jednoho furt táhne kořalka, že čověk ani nemůže kolem projít, aby nebyl taky hned pod parou … druhej je támdlencten … vidíte? … tak ten vobšourník furt dorážel na mladou vod mlejna … no holka byla ještě mlaďounká, nevěděla, co a jak … no a pak jí naondil a holka teď chová malýho stážnýho … no eště jí chtěl starej vyhodit z baráku … to tomudle vobšourníkovi měl naložit na záda … dyť se kouknou, nenechá projít jednu sukni jen tak … ten by zasloužil! … je to tady samej chlívák, to jim povídám … jeden aby si tu nebyl nigdy jistej … a ticho … zrovinka sem de … *vycení tři zuby na kolemjdoucího zbrojnoše*… helejte mladej … dyť já si jen skočim támdle pod vosiky na ty špičníky a hned sem zpátky … dyť to ani nigdo vědít nemuší … dyť mi stojí kšefty … došly mi sušený houby a zrovna je taková poptávka po nich … jaká myš? … co by dělala myš za hradbama? … no tak myš si tu nechaji a mě tam na chvilenku pustěji, ne? … *dá si ruce v boka kouká za strážným* … tak viději, taková je s nima neska domluva ... neska pude do tuhýho ... tolik lidu v alicii, nigdo nemuže ven ... no tady se eště něco semele, to jim řikam já, zkušená vosoba!