
Kronika klanu Hromová kovadlina
#61
Odesláno 15.02.2007 09:37
#62
Odesláno 25.02.2007 19:54
Tanur byl vyveden z cely v který trávil poslední dny a hudroval jak starej krocan. Sliboval hory doly jen když ho pustíme, ale když byl okovy upoután před Moradinovím oltáříkem, začalo démonovi v jeho těle docházet že to s tím vyhnáním myslíme vážně.
Utvořili sme kolem Tanura kruh, poklekli a obraceli se v modlitbách k našim bohům. Naší aj Oliosoví knězové pronášeli zaříkávaní určený k vymetení pekelníka. Trvalo to všecko nějakej čas, než Gerald dal znamení, že je pravá chvíla na užití Slz Lonery.
Přidřepnul sem u Tanura, nakapal na jeho čelo něco slz z butilky a pak se začali dít věci. Jeho obličej začali všelijaký škleby opanovat, chvílema jako by se na mě opět dívali oči starýho přítele a pak zase oči děsivě cizí. A pak se náhle nad jeho tělem vzpínal čerchmant kterej byl tímhle vyhnanej z Tanurova těla, a hnedle že si nás vezme do prádla.
Naštěstí byl vším tím zaříkáváním oslabanej a nestačil nadělat moc neplechy a poroučel se brzo k zemi.
Už sem chtěl nechat narazit nejlepší soudek piva abychom zapili úspěšný provedení rituálu, ale překazil nám to nezvanej návštěvník. Podle toho jak byl voblíknutej, to mušel bejt čarodějník. A podle řečí co ved nějakej emisár démonů. Tož hasi si myslál že sme z něj celý potento a hrozil nám že jesli mu Tanura nevydáme že s náma zatočí. Na takovýho holomka sme nebyli nikdo naloženej a dali mu to jasně na vědomí. No když viděl že u nás nepochodí a, že nemáme daleko k tému počastovat ho sekerama, dal se na vodchod. Tož aby se mu běželo jak se patři, pustil sem mu do kožichu pár šipek z mojej věrnej kuše…
Tak byla Tanurova duše očištěna, ale čeká nás další, o nic lehčí úkol, očistit aj jeho jméno.
Přiložené soubory
#63
Odesláno 26.02.2007 17:39
zabraňovala jakémukoliv navrácení démona zpět do jeho těla.Trpasličí kněží a felčaři
se snažili ze všech sil.Den za dnem letěl jako voda a Tanur nabýval na síle.Jednoho
dne našli Tanura,jak s vypětím sil klečí pře moradinovou sochou.Nechali ho,musi
bojovat,vědi to....tohle je začátek.Jeho duše byla pošpiněna,jedině modlitba ho
dokáže udžet od nočních můr.Vše se mu ve spánku vrací...nářek,zlo...prohnilé zlo
které si pohrávalo s jeho tělem....a on,nemohl nic dělat,jen přihlížet.Přihlížet jak
týrá obyčejné sedláky,pocestné....své přátelé,bratry.
Přiložené soubory
#64
Odesláno 01.03.2007 18:10
Cesta lesem byla klidná,nikde skoro živáčka.Suché klacky,které mu zapraskaly pod nohama házel rovnou do nůše.Minul nějaký ten čas a slunko se vyzdvihlo na oblohu.Obtěžkán dřevem se vydal zpět do slůje.Na zpateční cestě narazil na kupeckou stezku.Před prvním vkročením se zastavil a zamyslel se.Co když potkám někoho známeho?Vetšina neví co se v posledních dnech přihodilo.
...šlápl na první kámen.
#65
Odesláno 12.03.2007 23:19
Po výborném medvědím guláši, který uvařil čekatel Dordi s pomocí Hortenzie a notném přípitku na klan a Moradina, zahájil král Orf oficiální jednání, jehož předmětem byla Tanurova temná sekera z dob kdy byl ovládnut démony. Shodli jsme se na tom, že vlastní silou ji zničit nedokážeme, avšak dále se názory různily. Zazněl návrh ponechat sekeru ve sluji. Nakonec však zvítězil návrh požádat o radu samotného Moradina. Položili jsme tedy sekeru před Moradinovu sochu a společně se pomodlili. Náhle zahřměl blesk a my uslyšeli hlas našeho otce: Svrhněte sekeru z mostu do samotné jámy démonů!. Hned jsme věděli, co je třeba udělat: Vypravit se daleko na jih až k Bráně Osudu a z mostu, který spojuje zemi za branou s planinou démonů svrhnout sekeru do samotných jam pekelných...
Než jsme se ale vydali na cestu, král Orf jěště, při příležitosti našeho setkání, jmenoval své zástupce a tím i ustanovil radu starších klanu. Nimrot, Yoren a Tanur společně složili přísahu před sochou našeho otce Moradina. Po společném přípitku na počest tří výše zmíněných jsme se konečně vydali na jih abychom naplnili Moradinovu vůli.
Vyrazili jsme za ranního rozbřesku, nedošli jsme však příliš daleko a narazili jsme na dračí mládě, které nás okamžite zaútočilo. Společnými silami jsme jej zdolali, ačkoli já sám jsem byl po úderu pařátem v bezvědomí. Na další odpor jsme narazili až při vstupu do údolí stínů, kde na nás zaútočila jakási temná postava, která vzešla z pentagranu nakreslého krví na zemi. Naštěstí nedokázal odolat náporu samotné smrti a padl dříve než stačil někoho vážněji zranit. Společnými silami jsme se probili až k Bráně Osudu, nevědíc co nás za ní očekává jsme vyrazili vpřed. Očekávali nás démonické erinye a jejich přisluhovači, na opravdu tuhý odpor jsme ale narazili až na samotném mostu, kde se proti nám postavil samotný Balrog. V hrozivé bitvě ka úzkém mostu byla smrtelně zraněna Pindruše, avšak ani Balrog nápor seker a útočné magie dlouho nevydržel a s řevem se zřítil z mostu dolů. Za pomoci kouzelného svitku byla Pindruše navrácena mezi živé a nám už nic nestálo v cestě k cíli našeho poslání. Tanur převzal sekeru od Orfa a po chvíli váhání ji svrhnul do hlubin. Ozvalo se hřmění, most se začal třást, po chvíli ale vše ustalo a my jsme mohli ve zdraví a s pocitem, že jsme splnili náš úkol,opustit toto místo.
Noirin, čaroděj klanu
Přiložené soubory
#66
Odesláno 18.03.2007 11:32
10.1.1403
Dnes jsme udělali vpád na planinu demonů.Já,Orf,Nimrot a Hero.Uštědřili jsme jim
nemalou ztrátu.Nevím proč jsem je tam zavedl.Pod záminkou trénování a poznání
nepřítele jsem se vrhal vstříc těm okřídlenejm bestiím.Kupředu mě hnala nesmirná
touha oplatit vše čeho se na mě dopustili.Byla to velká chyba, kterou jsem si
uvědomil až když brach Nimrot málem přišel o život.Stačil malý kousek a kuli mě mohl
zemřít.Byl porubán zbytek ohnivých demonů a vydali sme se zpět.Moradine,jak se mám
zbavit vzpomínek a nočních můr,které mě stále provazejí?...
**
Navečer se část klanu sešela v hospodě U Maugrima.Probralo se mnoho důležitého a
kandidáti Hero s Dordim podstoupili poslední část zkušky.Rada starších nakonec
přijala oba brachy a tak sme se vydali do slůje.Proběhl závěrečnej ritual s klanovým
slibem, vše se řádně zapilo a zajedlo Dordiho výborným gulášem.
Ten večer se ještě nakůsla záležitost s Torradanovým pokusem stát se Lordem.Všeci
sme se shodli,že nám to musí Torradan vysvětlit,hlavně to že nás se svýma záměrama
ani neobeznámil a co víc,že již ziskal krystal bez pomoci brachů a že zas dává
přednost pomoci z venčí na další výpravu.Snad ho neposedla touha po moci a
penězích.Dlouho byl pryč,snad mu někdo nezamotal hlavu.Takto rychlí Lordni se
většinou rána nedožijou,mam strach co bude dál.
Přiložené soubory
#67
Odesláno 25.03.2007 11:45
Chtěl vědět názor klanu, ale když se mu naše rozhodnutí nelíbilo začal se chovat jako pomátnutej. Jediný co sme po ňom chtěli bylo, aby řádně a jasně vysvětlil proč chce fušovat do městkej politiky. To však neudělal, mluvil dost nejasně a kloudnýho slova z něj nebylo možný dostat. Pak nejni divu že klan tu jeho snahu neposvětil. Von se začal čílit, že mu nedůvěřujeme a odkráčel s tím že opouští klan. Nechce se mi věřit, že by pro něj byl ten titul a moc z něj plynoucí víc jako společenství trpaslíků…Tak jako tak od tej doby nejni po něj vidu ani slechu.
***
Tož aby toho pro ten den nebylo málo, upoutal nás hluk z tržiště, kterej doléhal až do krčmy. Na rynku už bylo srocení měšťanů a podle jejich řečí se na Jihu děje něco prapodivný a nedobrýho, tož sme se přidali k jejich kompánii a vyrazili tím směrem.
Ale podle všeho sme dorazili s křížkem po funuse..narazili sme tu akorát na skupinku která byla shluknutá kolem jakejsi čarodějný kresby na zemi. Od těch co dorazili dřívě sme pochytili že jakejsi čarodějník zde povolával rarachy a jinačí čerchmanty.
Zdá se že tenhle nešťastnej ostrov čekaj zlý časy, dej Moradin abych se mýlil.
Přiložené soubory
#68
Odesláno 11.05.2007 09:24
pouští se však oplatili, ta sekyra z kovu kerej jsme tam nakopali
ma opravdu nevídané vlastnosti.¨
Hned po příjezdu jsem se snažil vypláchnout pivem poslední
zrníčka.Musim vydržet...
Důfám, že časem se vydám i s klanem na taku velku vejpravu.
*na okraji stranky je videt obtisk korbele*
***
Za svítání jsem se stavil do stají pro Starého suda.Zafrkal a
pokejval hlavou na přivítanou.Bylo vidět, že se nemůže dočkat až
zas vyrazíme z města za čerstou travou a vzduchem.Teď je ve
měste strašný nepořádek, co svrhli Morinu, každej si dělá co
chce, všade je to samej žebrák a jedinej lord Meklír je prej
imprvére vožralej a ňáke problemy ve městě ho vůbec nezajímaj.
***
Je večer, do slůje jsem dorazil něco málo před večeří.První koho
jsem potkal byl Orf, už pozná rachot plátů a dusot Suda, tak mě
šel naproti řádně přivítat.Shledání to bylo radostné.Sedli jsme
ke stolu a pustili se do večeře.Orf chtěl vědět vše co se
událo.V pruběhu vypravění dorazili ke stolu i Pindruše a Nimrot.
Za tu dobu co jsem byl pryč se změnilo hodně.Práce na slůji
výrazně pokročili.Objednali se zamykatelné truhlice a
připravujem se na průraz další štoly a kovárnu.Koukal jsem, že
průrazu braní velký masiv kamene.Hned zítra naostřím krumpáč a
připravím třaskavinu.
***
Jinač informace o Torradanovi...pořád ještě nevíme kam přesně ho
jeho pomotaná hlava zanesla, musíme to zjistit a vypravit se za
ním...je to přeci náš brach, nemůžem to nechat být.¨
Veselejší zpráva přišla od Hera, prý je u svej rodiny v horách a
jeho baba čeká malého.Tešíme se až nás s celou familií
navštíví.Ve slůji je stále dost místa i na rošíření o nějakou tu
místnost.
Přiložené soubory
#69
Odesláno 16.05.2007 17:40
Velký magik Zorathus ji pravil že moc Pochybnostě a jejích pekelných pohůnku deň ode dně stoupá, a že je třeba s tim učinit přítrž. A učinit přítrž pekelným rejdům znamená vypravit se na Planinu démonů a pokusit se pokořit pekelnou věž i s generálem rarachů, Alomarem
A to bylo právě to, proč vyhledala madam Tery náš Klan - přibyla do hor s tím aby požádala Hromovou Kovaldinu o pomoc na tejto vypravě.
Tu nebylo co dvakráte rozmýšlat, s démony sme se už potejkali nejednou a pokud je šance jim na delší čas zhatit jejich rejdy, tož pak nezbejvá než takové šance využít. Madam Tery byla vyrozuměna že s pomoci Klanu može počítat.
Je třeba svolat nejodvážnější a nejzkušenější bratry a sestry do jednoho šiku, čeká nás přetěžká zkouška.
O velký Moradine, veď naše zbraně k vítězství!
#70
Odesláno 03.06.2007 18:29
V leženi už vartoval zbytek odvážlivců. Toryel a madam Tery, ti kteří tuto vejpravu spunktovali a jejich družiníci.
Vobá jak madam Tery tak Toryel pronesli svoji řeč vo tém proč a zač se budeme rvát s ďábli a rarachy, potém sem já vyzval bratry a sestry trpaslíky ke krátký modlitbě před bojem.
Když sme dorazili na planinu, ihned počal řádný šrumec, našinec nemoch udělat ani krok aby nedupnul na kopyto nějakýho čertiska. Zkrátka a dobře satanášů byli tucty, veletucty, kopy, nespočetně démonu a všici usilovali o život celej spojenej kompánie. Tož to sa, ale ta verbež pekelnická přepočetla, nestáli proti nim žádní sralbotkové, ale nejlepší trpaslíci z klanu a nejrekovnější lidé alicijští. Sekery, kladiva, meče a jinčí inštrumenty rubali do pekelníku až nás z jejich ryku v uších zalejhalo… a tokto to šlo furtem nežli dorazili naše šiky před tu zlopověstnou věž v kterej jenerál Alomár přebejvá. Už už sme chtěli vzít věž šturmem, když naše zraky zavadili o pozůstatky nějakého nešťastníka a nebylo pochyb že to byla kostra trpaslíka. Z častí zbroje a helmice nebylo pochyb..ano Torradan, ten vostudný trpaslík co tak hanebně se zachoval ke Klanu, ale pokud se dostal až sem aspoň doved padnout jako trpaslík. Pokud z věže vyjdeme v jednom kuse, jeho ostatky převezeme do hor aby mohl bejt pohřben jak se sluší a mohl tak předstoupit před Moradina a vyslechnout jeho ortel.
Tož tenhle Alomar, ten byl z jinačího těsta něž ti jeho fámulové a poskoci, mečem se voháněl jako divej a nejednomu z celej tej kumpánie málem zvonili umíráček. Když sme ho trošku pocuchali, hnedle byl jako rybička, protože ten vejlupek měl v zásobě lecjaký pekelný kouzlo. Ale i kdyby měl kouzel jako samotnej Zorathus, proti přesile tolika odvážnejch bojovníků by mu to bylo nakonec málo platný…a tak se stalo že po několika hodinovém boji, jenerál Alomar se zasupěním padnul k zemi a nic nebránilo aby Toryel s madam Tery zničili krystal démonů.
Pár dnů na to sem byl svědkem pasovaní těch dvou do šlechtickejho stavu, tož snad konečně bude měť Alicie schopný vedení aby naša spolupráce s městem mohla dálej skvétať.
Přiložené soubory
#71 Host_Tomco_*
Odesláno 07.06.2007 11:31
*Nateseny mlady trpazlik sa rozbehol povedat tu novinu ostatnym v klane*
#72
Odesláno 05.07.2007 19:19
Do našeho sídla v horách dorazil posel s listem vod lordůch Alicijských. Psali v nich že se ku městu blíží voje nepřátel a nás žádají o pomoc v boji.
Nemohli sme nechat svoje spojence na holičkách, svolal sem tedy všecky bojeschopné trpaslíky. Vyskočili sme do sedel a hnali naše komoně k Alicii.
Na městkej rynek sme dorazili akurát v čas. Začali sa na něj hrnout všelijací raráši a čírťata,ale ty byli rychle společným usilím odražení. Vzápětí však hlásali stráže z hradem že k vychodní bráně mašírují vojska duergarů. Tu nebylo co dvakráte rozmyšlávať. Postavit se proti duergarům na válečným poli to byla pro nás věc cti. K našej kompánii se přidalo ještě několik alicijských, rozestavěli sme se před hradbami a vyčkávali.
A už to začalo, nejdřív bylo slyšet enem duergaří pořvávání rozkazů a zpěv jejich chorálů, po nějaké chvíli se přidalo aj dupaní těžkejch duergařích bagančat. A pak, pak už se začali vylupovat z lesíka před hradbama. Z duergařích, trpasličích i lidských hlasivek se jako naráz ozvalo: „Steč! Do útoku!“
Sekery roztínaly štíty, palice drtily přílby aj s jejich obsahy, meče a šípy pronikaly krze nechráněný místa v duergařich plátech, ale šedivců jako by neubejvalo. Jedna vlna útočníků následovala druhou. Mezi jednou takovou, než padlé soudruhy nahradili čerství nepřátelé se na bojišti zjevil jakýsi podivný mág, ale vsadil bych boty že sem ho už někdá merčil. Něčím se podobal na tého magika co se kdysi snažil překazit očistný rituál na záchranu Tanura. Ale na také úvahe nebyl čas, neboť ten čarodějník hned začal kouzlama sužovat řady obránců města. Dokázal nadělat řádnou paseku, ale jak se k němu dostalo několik ozbrojenců na dosah svejch zbraní, bylo s nebohým mágem veta.
V ten ráz se k hradbám řítili další a další duergaři a tak sme toho černokněžníka z hlavy vypustíli. Při tej litej řeži sem vočkem zahlídnul jak se ten zpaprčenec čarodějný zvedá na nohy. Aby nebylo málo teho že sme se rubali s duergary ještě von nám začal pouštěť kouzla do kožichu. Jak těch šedivců trochu ubylo začali se obránci věnovat mágovi, ale ten se enem smál, že ho chrání temnej pán a kdesi cosi, že mu nič nemůže uškodit. A taky že ano, šecky rány jako by ho míjeli a žádná zbraň ho ne a ne pořádně zranit. Ale nakonec stejnak dojel na svoju nadutosť, v tém šrumci se zadařili jednemu šťastlivci zasáhnout mágovu hůl a v tuten ráz jako by ho všecka síla opustila a během vokamérku se čaroděj válel v kaluži svej krve. Ale že sme nikdo nechtěli riskovat, že by se mu zachtělo ještě jednou oživnout, sejmul sem ze svejch zad obouruční sekyru. Stačil jeden pořadný sek aby po něm zbyla mágova hlava bez těla a mágovo tělo bez hlavy.
A už přibíhali další duergaři a tentokráte žádný obyčejný pěšáci. Bylo vidět že o padnutí hradeb stojej stůj co stůj a tak vyslali svoje nejlepší válečníky. Ale to nebylo všecko, nejdříve sem myslál, že mě to šálí zrak, ale už si všimli aj ostatní trpaslíci. Nebylo pochyb že svá vojska do pole přišel podpořit aj načelník všech duergarů, Tag. Tu už šlo skutečně do tuhého, vždyť samotnej Tag vydal v boji za tucet obyčejných šedivců a svoji hrozivou sekerou rozdával na všecky strany rány že by to aj vola porazílo.
Naštěstí se k nám postupně připojovali další bojovníci, jak se zdálo východní hradby byli posledním místem kde ještě na plno hořel boj. Byla to řádně těžká řež, duergaři na rozdíl od nás byli odpočatí a plný sil, ale přesto sme začali postupně získávat převahu až tu zvostal enem náčelník Tag a několik jeho přeživších poddaných. A i když byli pobiti aj oni, stále odmítal odejít sice poraženej ale se ctí. Chtěl padnout v boji stejně jako jeho bratři, ale jak se vokázalo chtěl sebou vzít co nejvíc z obránců města. A tak než padl pod poslední ranou, dokázal nadělat hodně škod, felčaři v lazaretech budou mět hodně práce…Ten kdo zasadil smrtelnou ránu Tagovi byl Sifon, trpaslík který by se rád připojil k našemu klanu, myslám že tento jeho čin bude mět při rozhodování pádnou váhu.
Tag byl tedy po smrti, odešel za svými bratry s kterýma toho dne našel smrt. Nadšení Alicijských neznalo mezí, někteří vykřikovali, že tělo náčelníka duergarů by se mělo vláčet za koněm po městě, nebo jeho hlavu nabodnout na kůl. Tedy, na totok može příjit enem člověk. Jistě, Tag byl náš nepřítel, jakožto vůdce duergarů byl pro nás trpaslíky mnohem nenáviděnějším nepřítelem než pro alicijský lid. Ovšem nepřítel který bojuje čestně, statečně a do posledních sil, si zasluhuje uznání, nikolivěk pohanu.
Položili sme náčelníka na jeho štít a vyrazili s ním do Rudých hor, před dolem sem nechal zatroubit na roh a vyzval duergary aby si tělo svého velitele převzali, aby mohl bejt pohřben jak se na náčelníka patří.
Při dalším setkáni s duergary už budou opět mluvit naše zbraně, ale tentokrát sme odešli v poklidu.
#73
Odesláno 05.07.2007 21:26
Před vchodem do našeho sídla vyrostla veliká pohřební hranice, na její vrchol byly umístěny ostatky Torradana. Spolu s knězem sme se ponořili do modliteb za jeho duši, potém sluha Moradinův hranici zapálil. Žádné klanové poctvy, žádné proslovy, ne pro trpaslíka který nám přines toliko zklamání a který se ke svojím bratřím a sestrám zachoval tak ostudně. Udělali sme enem to co bylo nutné haby předstoupil před Moradina a vyslech si jeho soud.
Moradin ti snad odpustí, Torradane, já to zatím nesvedu.
#74 Host_Valosh_*
Odesláno 22.08.2007 21:34
....plameny mihotavé rudé světlo a spalující žár vydávají.....
....upadnut v zapomnění, bez své síly, bez šance k návratu....
....osamocen, bez druhů, přátel, bez viny a přesto tu....
....sám a přesto jeden z mnoha, mála, sám, opuštěn a zrazen.....
#75
Odesláno 02.09.2007 15:32
Svoláni byli hrdinové klanu, bijci slovutní i zástupci města někteří. Z důvodu prostorů jeskyních byla to svatba spíše malá, by po sobě hosté nešlapali a nemuseli se na sebe moc tísniti. Vo to víc byla honosná. Zbroje trpasliků byly vycíděný přesličkou tak, že odlesky světel loučí vrhaly na stěny a strop nádherný vornamenty.
Orf navlík sobě na svalnatou postavu voblek z látky zámořský s šosama až po lejtka mu splívajícíma. Z vousu vyčesal vše, co mu tam za poslední měsíce ulpělo a pro větší lesk ho husím sádlem řádně promastil. Těžko by někdo pohledal šviháka většího, kterej by žádostivost ženštin vůkol víc provokoval. Při pohledu na něj a jeho důstojnost se všem tajil dech. To však jen do doby, kdy sál zaplavila zář ztělesněný krásy v okamžiku, kdy do něj svou útlou nožkou vstoupila panna nevěsta. Nikdy před tím nezřel svět ni sám Moradin větší nádheru. Šaty běloskvoucí a jen místy upatlaný od ruček nevěsty k zemi jak vodopád volně kanoucí, zlato v nich blyštělo až zrak všem přecházel. Vlasy vyčesány do drdolu vysokýho, cukrovou vodou ztuženýho, odstínem ryzí mědi planoucí. Nehty jakousi rudou barvou nanesený tak, že černý půlměsíce od krve nepřátel sražený pod nima vidno nebylo. Tvář pudrem jemně poprášená, jak alabastr bílá (jen sem tam s cestičkama od čůrků potu), rty borůvkama drcenejma do decentní fijalový přizdobený. Celým sálem se zašumění vobdivný neslo.
Pak spolu před Moradina sochou stanuli a Dvalin, kněz to Moradinův vobřad starobylej ved. Každičkej v sále byl pohnutej dojetim, trpaslici nohama šoupali a Lady a Shera měli co dělat, aby jim slza neukanula. Po tom, co Pindruše vpletla do Orfova vousu nalojovanýho prsten a Orf navlékl Pindruši na ručku svalnatou a zjizvenou krásnej náramek se vozval lomoz hromů hřmící, jak trpaslici svejma sekerama a kladivama o štíty kulatý zběsile třískali, až jiskry vodletovaly na všechny strany.
Pak se rozpoutalo bezuzdný veselí, kdy pivo teklo proudem a smáčelo trpasličí vousy a kalilo jejich zraky. Guláš z kňoura chuti znamenitý byl hltanej divoce za hlasitýho ryčnýho říhání. Hosté při tom předali svý dary honosný, z nichž nutno vyzdvihnout sekeru kvality takový, že snad pouze bohům náležeti smí, kterou sám lord Orfovi do rukou vložil. Chrániče mistrovsky tepaný vod platnéře brilantního Nimrota a pak i medvěda sněhobílýho, jenž Hiosu na řetězu dotáhl, by jeskyni před nezvanejma hostama chránil.
Oslava trvalo dlouho a dlouho, v divokym reji tanečnim. Lord tak upřimě na zdraví novomanželů připíjel, až ho trpaslici podpírati museli, jak jeho krok nejistej se stal. Mnozí zemdlený únavou pod stoly popadali hned vedle obsahu svejch žaludků. V ten moment Orf maje ve voku divnou jiskru Pindruši za ramena uchopil a do komnat královských vodvedl. To už je ale ouplně jiná kapitola……
#76
Odesláno 03.09.2007 00:34
Bulir donesol velikou knihu z kniznice z toho Elfiho ostrova na mori Stromoradu nejakou o tech Cernych usiskach o Drowech. Naskitla se otazka ci sou ti cerny usaci co ohrozujou miesto a jeho okoli vubec Drowaci kdyz maj tak divny spusoby o kterych se ani v ti moudre knihe nic necmaralo. Toz povdalo sa ze mozna sou to nejaky nepodarky, nejaky misenci neco jak zaprdky.
Yoren sa optal po knajpach a ve mieste co se tak povda. Vysluchal mnoho drbu a povdaciek podle nich sesipusoval nejakej lejstr na ktery naskrabal mena a popisi ktery se dosluchal.
Pak prisla votazka co Lordi a ty jejich vochranci. Kral nam povdal ze se neco deje mno ze Lord potrebuje vic dukazu a ze bez dukazu nic delat nebude. Toz sme dospeli ktomu ze odnich se pomoci asi nedockame.
Hovorilo sa aj navrhu o utoku na Temnej Les aby sme ty cerny usiska nasekali sekirami na kupu jak polinka na topeni.
Nakonec sme se dohodli ze treba vic informaci a ze musime byt v pozoru.
Porada se rozisla kdyz se vietsina nasincu pobrala do pelechu.
Ja a Pindrus sme se po porade a kdyz ostatni usnuli vydali do miesta. Uz byla tmava noc tak sem sel napred Pindrusi sem seckal na odpocivadle v Hlubokim Lese. Kdyz neprichazela vidal sem se zani naspak. A co nevidim hned pod Dracimi Horami na zacatku hlubokeho lesa sou postavi jak stoji kolem Kralovny. Kdyz sem prisel bliz zmerkoval sem ze sou to Cerny Usaci. Zaujal sem misto po boku Pindrusi. Chteli aby sme odhodili sekiri na zem. Toz sem jim rekl ze Trpaslik pusti sekiru z ruky jedine kdyz je mrtvej. Pak dorejtoval nejakej Jich vudce a sedel na divny jesterke. Breptal neco o tom ze nam ce neco povdat o vodkazu a podobne ze prej oni sou pravy Drowove a ze ti co ohrozujou okoli miesta sou nejaky ti zaprdki jak sme se domnivali na porade. Kedze sme na jeho slova moc nedali postval na nas sve nohsledy ktery sme v mziku pobili mno snim to bilo horsi. Bil to nejakej Drowskej carifuk a tedy nas vokouzlil svima carama. Kdybi neprisla ta Devcica z Hajku tak prdime do hliny a hodujeme s Pindrusi uz v Moradinovych sinich s nasimi predky. Ten Drowsky carifuk zmizel na ty svi potvore odcvalal do lesa protoze zacinalo svitat. Pak se uz na ceste do miesta nic zvlastni nestalo.
Kdyz sem se pak vienoval remeslu ve mieste na trhu skaknu sem po drine na pokec k mistrovy kovari ve Slatu. Spacirujem si to tam za pieknyho dne rovnou ke kovari kdyz tu na mne prislo chcani. Chciju si to na sochu a tu zrazu zacujem divny zvuky ze skviri v muru. Pak sem zmerkoval nejakej pohyb. Vlezl sem pak do diri v muru ze to prohlidnu. A co se neobjevilo dalsi cerna usacka. Vylezla ze stinu jak psouk z riti. Chtel sem ji hned prastit kovarskim kladivem rovnou do cela jak vola na zabijecke ale mrcha bila jak uhor. Taky zacala zvatlat neco o vodkazu od jeji pani nejaky Valsheres. Mno sluchat sem ji necel tak sem se po ni zas ohnal kladivem ze ji prastim mezi voci mno uskakovala jak kocka. Toz zacala zvatlat mezi tim jak sem ji honil po jeskini pod Hradbami. Neco otom ze Drowove z Temneho Lesa nemaji nic spolecny stemi Zaprdki co ohrozujou okoli miesta. Ze prej jeji pani vodkazuje ze Drowaci z Temneho Lesa daji pokoj kdyz mi dame pokoj jim a ze stemi Zaprdki nemaj nic a vubec nic spolecny ze prej sou to nejaky odpadlici. Pak zmizla jak ranni hmla. Jediny co sem zacul kdyz mizla bilo jak pizda a vrci kdyz vybiehla na slunecni svietlo a vytratila se v ulickach Slatu.
Prednesu novinky na dalsi Klanove porade. Nozna de jen o saleni kazdej vy prece jak sou Drowaci prefikani...
#77
Odesláno 06.10.2007 15:26
Jeden by řek že je už po tom syčákovi veta, že už bude vod něj svatej pokoj, a vono je zase všecko ouplně jinak…
Ten den sme ve městě narazili na toho elfskýho klenotníka, co má svůj kšeft na trhu. Bědoval že mu práce stojí a že by potřeboval pořádnou várku zlatých cihel. Tož našinec si málokdy nechá ujít příležitosť k přivýdělku a vyrarazili sme tedy k zlatýmu dolu. Když sme se vrátili za klenotníkem chtěl abychom mu to donesli do slatu k tému potrhlému výrobci pumajzlí a vejbuchovadel. Ten ve svojim krámu nebyl, zato elf se smál a choval blaznivějc než je u elfůch zvykem. A když sa dosytostě nasmál, tak se ve voblaku síry vobjevil červenej rárach, jak někteří poudaj imp. Tož mě ani Tanurovi se nemusel dvakráte představovat abychom vědíli co je to za létajícího skřeta. Kvadrák Nesmrtelnej, jak sám sebe menuje…a to méno nejni zrovna vod věci, z vlastej zkušeností víme že sekery, kladiva ani jinčí zbraně s ním mnoho nenadělají, natož třeba kouzla.
A ten syčák několikrát obletěl po krámě a pak byl fuč a co víc aj s Pindruší. Tož vzteky sem všade viděl rudě a než sem se trochu uklidnil odneslo to pár polic a stolků. Budu se muset stavit u mistra Bum Báce a zaplatit mu škodu…
Do krámu pak vstoupila dvojice hlubinejch gnómů, chlap a ženská a hádali se na celý kolo. Hned bylo jasné, že takto se můžou hádat enem manželé, jak sem už taky na vlastní kožu zjistil. Hned sme na ně vyklopili esli někde nezahlédli toho raracha a nevšimli si kam se ubíral. Nu, ten gnóm najednou začal podivně huhňat a mluvit jako náměsíčnej. Mluvil tak divně, že nám zabralo drahnej čas vyšpekulírovat, že nějakého impa zahlédnul kdesi v Oudolí Stínu.
A že je tomu vskutku tak, sme seznali hnedle jak sme se k tému oudolí začali přibližovať, čírťáta a démoni se tu nás sesypali jako sršání. Ale s pomoci Moradinovou sme se těma čerchmantama proklestili pěknej kus cesty, až sme zaslíchli takové skřehotání, že nebylo pochyb že pochází od tého Kvadráka. Přiblížili sme se jak nejblíže to šlo a viděli sme jak ten mezulán poletuje kolem klece a v něj drží nebohou Pindruši. Napadnul mě zoufalej plán: Tanur se pokusí toho raracha odlákat dost daleko a je se pokusím vysvobodit Pindruši z tej klece. Tanur tedy šel a ptal se co po nás ten rarach voubec chce, a ten se nechal slyšet, že Pindruši vymění enem za naši prastarou korunu. Tanur mu tedy nabulíkoval, že jsem někde padnul pod ranou těch ďáblů a že korunu budu mět u sebe. Když byli dost daleko, vzal sem sekeru a řádně sem udeřil do zámku mříží, popadnul drahou Pindruší a upalovali sme tam kde sme naše komoně uvázali. Sice po cestě mlela jakési nesmysle o broucích, vilách a jiné podivnosti, ale teď nebylo času se tím zaobírat. Když už sme byli dost daleko, zatrůbil sem na válečnej roh abych tim dal Tanurovi na vědomí, že je na čase dát se do běhu…Tanur celé udýchané naskočil do sedla a naše oře sme pobídli do vostrejho běhu. To se rozumí že se ten rarach vydal za náma, ale naštěstí se nám ho podařilo setřást a tak sme mohli dojed v poklidu do našich síních v horách. Tam sa ukázalo, že s moji nejdražší to nejni ani za mák růžový, sice se nám podařilo dostat ji ze spáru těch pekelníků, ale její mysl byla pořád oblouzněna, pomatena a Moradin ví v kterých končinách její vědomí bloudí…
#78
Odesláno 06.10.2007 16:08
Hned jak bylo možný začali sme prohledávat všecky knihy, zápisky, poznámky a jinačí písemnosti co se nám válej po všech těch knihovnách, almarách a kumbálech co jen v našej tvrzi sou. Nakonec se našel jeden zápis aj s návodem na tutok zbraň. Soupis matriálu potřebnýho ke kutí tu nechyběl ani poměry jednotlivých kovů a přesný postup tavby, ale jak vidno za ty roky padla velká část toho návodu za oběd myšám a molům a tak pořadně zůstal zachován enem seznam matriálu…poměry a přesné postup ještě musíme proštudýrovať.
#79
Odesláno 13.11.2007 21:49
Tož hnali sme sa od čorta k ďáblu, jak se tak povidá. Habysme vynašli nějaký rady či ponaučení jak tu mocnou zbraň vykovat, nebo aspoň kterak Pindrušinu mysl napraviť. Mnoho sme se tého nedovědíli, enem mistr kovář ze Slatu, taky trpaslík, si trochu věděl rady…Podle jeho slov je při kovaní takej zbraně třeba haby u teho vokouněl magik co je v elemantech študovonej a dokáže jakejsi konšternace vypočítat. Tož ale kde takového čarodějníka hledat, to ví snad enem Moradin..
Ale s hledaním lýku pro Pindruši sme už lepší pochodili. Lečitelka co sídlí kus za hradbama Alicie, poudala že měla kdys recepis na lýk co prej dovede mysl rozjasnit a vůbec napravit oblouzněný myšlení. Ale je v tém háček , jako na potvoru před nějakym časem vzali ten její krám útokem dvojhlavý obřiska a kromě jinejho vzali aj všecky její recepisy. Inu nějakých obrůch sme se už taky porubali, takže se zdálo že s tím budem raz dva hotový.
Ale taká selanka to ani za mák nebyla. Enem sme sestoupili níže do peleše dvouhlavců, hnedle sme zaslechli skřehotavé smích. Že se tak řehoce ten rarach Kvadrák pochyb bejt nemohlo, natož když ze všech koutů na nás začali vyskakovať čorti, dáblové a vůbec všelijká sběř pekelná. Rvali sme sa udatně, ale aj tak byly chvíle až to vypadalo, že co nejdříve navštívíme sině našich předkůch. Naštěstí nad náma po celej čas Moradin držal svoju ochranou ruku. Takže sme se přecejen prodrali aj do podzemní mistnosti kde v jednej z truhlic byl aj návod na namíchání tej meducíny.
#80
Odesláno 13.11.2007 21:56
Všecky přísady byly pokupě a už nic nebránilo ve svaření lektvaru.. Konečně se snad věci obracej k lepšímu, když je Pindruše opět v richtiku je na čase vzít si na paškál teho zatroleného raracha a jednou pro vždy s nim skoncovat.
#81
Odesláno 18.11.2007 15:26
kvasinkama pivního moku bylo usouzeno, že by měl někdo reprezentovat na takto velkej
akci i náš klan.Nu a protože vostatní ogaři mají ještě spousty práce v dolech a u
kovadlin, přenechali tu reprezantaciu na mě.Snad nezklamu brachy a našeho
vševědoucího moudrého krále, Orfa.
***
Do města jsem přijel akorát na čas.Ustájil jsem Suda, překontroloval batoh s krámama
a vyrazil přímo na tržište.Z dálky je vidět hlouček lidi obklopující nástěnku.
„Safra co je tohle!",slyším pulčíka, který zrovná přečítá turnajový bestiář.
„Alhoon!To je ta Oliheň o které nám tuhle vyprávěl kapitán!",ukáže mladík flaškou
laciného rumu na šestý řádek seznamu.
„Seš dutej, co by Oliheň dělala na souši!", okřikne ho další.
„Sežrala tě!", zašermuje mu lahví před obličejem a odpotací se do davu.
Počkám až se uvolní místo a vykročim přímo k nástěnce.Až na několik potvoráku jsem
se s většinou setkal.Alhoon,Morlagský mozkožrout,Obrovská bichle ... nu,nechám se
překvapit, snad Moradin bude stát při mě.Odebral jsem se před hrad Vulkán.
Lord Toryel převzal poslední přihlašovací listy a slavnostně vyhlásil začátek
turnaje.Stačilo se rozhlédnout kolem sebe a mohli jste si povšimnout mnoho známých
tváří válečníků,kněžích i mnichů.V tomto turnaji pujde o hodně...
Ubytoval jsem se v zájezdním hostinci U Maugrima, pivo tu jakž takž chutná a vepřové
tu nezkazí.Ještě znovu překontrolovat pláty, přeostřit sekyru a mohu jim ukázat zač
je toho trpasličí um!
***
Slunko začalo zapadat.Já stále sedím na slamníku a hraju si s ostřím sekyry.Zítra je
velký den, nesmím udělat chybu.... tentokrát ne.
#82
Odesláno 04.12.2007 17:06
Sedím na rozvrklaný židli v knajpně U Kohouta a přemítám poslední vokamžiky turnaje.Pořád vidím mezeru mezi pavézou a sekyrou.Nestihl jsem to.První bejkorohatec mě nenechal zaútočit, nestačil jsem pokrýt všechny jeho výpady a do toho druhý, vobešel mě, zvedl svou vobří sekyru... dál si pamatuju leda skřetí lejno.Čert to vem!
Sedl jsem na kámen před arénou, že se taky poděvám na tu konkurenciu.
Páni a že se bylo na co dívat!Paní Emelie je skutečná dračice, taků žensků dokáže zkrotit leda Gozer z Elysie!Však taky měli stejnako bodů.Jeden jako druhej, vobá publiku předvedli výkon na kterej nikdá nezapomenou.Druhej den prý zápasil nějaký Ruug Sag.Neznám jej, ale lidi říkali, že tam snima pěkně vymetal zem.Nu uvidíme, má prý stejně bodů jak já.Škoda jen, že někteří vyhlášení bijci udělali mládežnické chyby a vypadli tak moc brzo.Pěkné vidět pak ty jejich kysele ksichty,cha!
Jináč,tak dobře zvládnutý turnaj som dluho neviděl.Panu Glorfindelovi a Lordu Toryelovi patří velká poklona.
Tak už začli vyhrávat, jdu se podívat na to slavné vyhlášení.
***
Z arény vyjde trpaslík.Na zádech má připnut obrovský kulatý štít a u pasu se mu pohupuje naditý měšec.
Městská nástěnka:
Turnaj naděje
První a druhé místo společně obsadili s počtem 35 bodů:
Emelie a Gozer rytíř z Elysie
Třetí a čtvrté místo společně obsadili s počtem 33 bodů:
Tanur z klanu Hromová kovadlina a Ruuug Sag
Přiložené soubory
#83
Odesláno 05.12.2007 08:06
*pride Trpaslik k stolcu v novem MORADINOVOM salu a polozi na nej velikou knizku a korbel piva, pripravy si brka a kalamar, zasadne a zapocne psati*
Toz bolo to tadlectak.
Som prisol dom do nasi sluje ze si dam zas poradny Trpaslici pivo a naberu si zasoby abych nemusol chlemtat tu lidskou mutnou vodu cemu voni rikaj pivo. Tedy aby som ho nemusel chlemtat tolik a aby som su nepokazil bruch.
Sluj ako v poslednim casu povietsinou znela prazdnotu a moje kroky bulo sluchat az prilis hlasno. No jo vsici su rozlitany ale kdybi ne to by sme nemohli byti Stitovy Trposi.
Kdyz som vesel do nasiho MORADINOVA salu koho to muj zrak nezmercil. Kral sedel na svem miste trunu velikem a za stolcom sedel nas druhej kvitek Hortenzie. Druhej ponavadz na nas kvitek Pivonku nebude miti nikda.
*na papire se udela kanka jak sa Trpaslik zamyslel a zasnil*
Pozdravil som vsackych a sol si rovnou pro pivo. Nacepuval sem samo sebou i Kralovy toz Hortenzia necela. Divna to devcica Pivo nepije skoro vubec a vladne carum.
*trpaslik pokrouti hlavou*
Mno toz nase kralovna to je devcica jak sa na Trposkou kralovnu patri a slusi. Sekiru sa vohani pivo chlemta jak kdejakej Ogar a v pitke aj nektere Ogary propije. Slusneho chovani ji MORADIN nadelil az az.
*trpaslik sa zasmieje pri pohledu na Pindrusin portret vysici vedle trunu, vipije pul korbelu piva, pivo mu po vousech stece na papir a udela krasny kanky*
#84
Odesláno 05.12.2007 08:11
Toz dost o robach jinych Ogaru natoz o Krlovy robie.
Kdyz sedime popijime nas zlatavy mok a vienujeme se tlachani o viecech dulezitych tak ako o viecech nedulezitych. Nesu na stul uz ale patou rundu je zrazu sluchat narek a krik. Krik a narek to divny natoz ze byl sluchat po celi sluji. Toz sme zapocli hledati pricinu toho nareku. Sluj sme celou presnorili i nasi kadi cimru sme prohledali mno nic sme nenasli a cim bliz sme k vchodu byli tim hlasiteji narek slucahti bilo. Toz sme sa navlekli do platu, narazili helmice a popadli stity a sekire. Dali sme se do vychazkoviho jak se na Trpose zijicich v Dracich Horach slusi a patri. Ponevadz nikda nevi co muze Trpose pred branu potkat v takovejchle horach.
Toz sme ze sluje vysli a pocli ten zdroj toho nareku ktery se tu vsude vozival hledati. Jak sme kolem sluje po vokoli snorili zmercili sme Demony. Ty pekelnici vyzerali ze taky neco hledaj. Smejdili vsude kolem nasi Sluje. Toz sme necekali na vhodnejsi prilezitost a vrhli sme se na ne. Ja a Kral sme na ne vyrazili s bojovim pokrikem a nase Hortenzie pocla mocne kouzla do nich slehati. Toz certiska nemneli sanci proti nasim sekiram a kouzlum v mziku bilo po nich. Kdyz sme tak nad popelem pekelniku dumali coz tu hledali zmercili sme nejakou starou babu proti nam utekati ak se to belhani utekanim dalo nazvat. Kricela a narikala toz sme usoudili ze ona je ten zdroj toho narikani a place coz sme ve sluji sluchali. Kdyz sme se lepe rozkoukali za ni se hnali dalsi pekelnici. Na nist sme necekali a po pekelnicich vyrazili. Toz todlecto bil boj jinaci. Rubali, sekali sme s Kralem kolem sebe sluchali sme jak Hortenzie mocnou magii vivolava az se mi vsicky vlasi co mi zustali a chlupi jezili. Demonaky sme zdolali.
*trpaslik se zahmiri na stolici, podrbe se na brichu az si zamaze inkoustem pupek*
Toz stara baba prestala ricet sceho mne pomalu hlava boleti zacinala a dekovat nam zacla na kolena padala a nejaky jajco nam nukat zacla. Prej ji ti demonaci kvuli tomu jajcu honi a ona prej nevi voc de ale ze prej jim ho necela vidat jen tak. Ze prej je asi magicky ze pri vohni zary a teplo sala. Toz Kral prijal to jajco podivny. Ja byl samo sebou proti ponevadz se mi ta baba nelibila. Co tu tak stara sarpula v horach a s magickym jajcom hledala a jeste ji ktomu demonaci honi. Nezdalo se mi to!
Jak Kral jajco prijal. Baba stara se hned pric odebirala s dekovanim a kulahanim. Napadlo mne jak se tak stara babizna tak daleko dostala kdyz ji tak klouby vrzou a ledva se na tych svych krivych haksnich nese.
Toz i tak sme jajco vzali dovnitr do sluji. Kdyz sme se zas vratili do MORADINOVA salu stretli sme Pindrusi ktera pravie z pelechu vylezla. Vyzerala bidne prej mnela tezky vecir. Uznale sem koukl na Krale ktery nepatri uz k nejmladsim toz ale...
Kdyz sme pocli jajco obzerati a pochodnu sme priblizili naozaj zaclo svititi a hrati cim bliz sme s pochodnu byli. Toz Kral mi podal jajco ze prej mi ho svieruje. Mno kdyz uz bilo ve sluji a pri pochodni zarilo a hralo co se muhlo uz stati. Hortenzie chtela jajco pod slepicu dati ze prej znej bude drak. Otom Kral ani sluchat nechtel ze Trposi ktery maj ve sluji draka. Este to by nam chibielo. Pindrus znej zas omeletu tela delati. Prava pani domova se vni nezapre. Mno po par ranach sekiru co s jajcom nist nedelalo sme to zavrhli. Toz sem sebral jajco do cimry zastupcu ze ho vyskousime u krbu. A tam zacli ty trable!
#85
Odesláno 05.12.2007 08:15
Kdyz sme bili v nasi cimre zastupcu pomalu sem polozil jajco ke krbu. Zaclo svititi jemnym svietlem a prijemne hrati. Kdyz sme si posedali kolem krbu a nechal sem kolovat soudek specielniho piva co mame odlozeny v cimre zaclo jajco podivne brnet. Toz sem ho vod vohna vodsunul no zaclo znej i tak salat ohromny teplo az mi pot na chrbte vyrazil a tekl mi cicerkom mezi pulky. Odstrcili sme jajco vod vohna no ono poclo divny zvuk vidavati a jasnym svietlem svititi. Toz Kral vzal svoji mocnou sekiru a ze prej ho rozbije.
Jak se Kralova sekira dotkla jajca to se rozletlo a do vzduchu se roznesl jemnej ligotavej prach a kam skrupina dopadla tak vohan splanul. Toz to musel byt vohen magickej ponevadz aj skala pocla horati. Na nic ostatni necekali a po vodu utikat zacli. Ja samosebou zacal ty nejcennejsi cennosti z nasi cimri nositi do bezpeci. Vyvlacel sem ven vsicky soudky toho speci piva. Pak sem se i ja chopil gbeliku. Mno voda nepomahala vohen se jen siril a voda ho neuhasovala.
Zrazu se z najvatsich vohnu zacli Demonaci vobjevovat. Kedze nas prekvapili pocnul sem jich gbeliky mlatiti. Jeden s tech Demonaku zacnul vylezati z vohna rovnou predemnou toz sem mu narazil gbelik na hlavu. Nevierili by ste co ti demoni maj za veliky makovice gbelik ne a ne nasadit toz po par ranach piestu sem mu ho tam narazil. Rohy mu znej trucali a von se ho snazil sundat. Na nic sem necekal a sekiru popadnul a Demonaka snu pres tu makovici v gbeliku pretahl jen zaricel a do vohna naspak se svalil. Stahli sme se za dvere nasi cimry. Dvere sme zavreli a zapreli se do nich.
Toz todlecto ne rekl Kral. V nasi sluji se demonaci roztahovat nebudou. Vsichni sme sa pripravili na tuhej boj. Demonaci zacli na vrata busit no poradny Trposky dvere jen tak nejakej Demonak neprorazi. Kdyz napor na dvere ustal zacli byt horke.
Toz sme je votevreli a s pokrikem...
*trpaslik vstane od stolcu s brkem na psani v jedny ruce a s medviedi sunku v druhy a vykrikne* „Za KRALA za KLAN za MORADIMNA!“ *zas se posadi a rozohneni pokracuje psati dal*
...sme se vrhli na ne. Sekali a rubali sme kolem sebe jak pravy Trposi. S chrubtami k sobie a vyrou v srdci sme bojovali jak se na Trpose slusi a patry.
Kdyz padnul posledni z Demonu a my myslali ze je po vsem a vytezstvy je nase se rovnou pred nami otevrela brana pekelna. Znej zacli na nas skakat novy Demonaci. Maly, velky, tlusty i chudi toz bilo jich moc i na nas ktomu nas vohrozoval vsede pritomny vohan. Toz sme zacli ustupovat no ne bez boje. Sekali sme kolem sebe uz i Hortenzie se zbrane chitla ponevadz vsacky cary na ti pekelniky pouzila. Mno jich stale bribivalo a vohan se siril. V MORADINOVIE sale sme stali a bojovali. Shlukli sme se kolem sochy naseho stvoritele naseho otce. Kdyz nas videl musel byt pisni. Krvaceli sme z tuctu ran no bojovali sme dal. Kdyz popela po pekelnicich kolem nas pribivalo a Demonaku stale nebilo videt konce Kral s velkou nevuli a nechuti zavelel na ustup za dvere do velkyho salu. Pri ustupu se podarilo Demonakum mne obklicit a zacli domne rubat. Povalili mne na zem a ja uz myslel ze tu zhinu kdyz se pro mne Kral a Kralovna vratili a odtahli mne skrvaveneho za dvere velkyho salu ktery sme za sebou zabouchli a zavreli na zavoru.
#86
Odesláno 05.12.2007 08:16
Vsichni sme ledva dech popadali ruky nas vod namahy boleli jak sme se sekirami Demonaky srazeli.
Brana drzela mno Demonaci na ni busili a busili vselijaky kouzla do nich metali ten napor nemohli vydrzet viecne aj kdyz to bila poradna Trposka prace. Toz sme obvazali sve rany a vyclemtali lecivy vejvary, pripravili se na novej boj.
Pripraveni sme stali oproti brane a cekali az ji prorazy. Minuty ubyhali a vlekli se. Pripadali nam nekonecne. Nikto nic nerikal no vsichni urcite viedeli ze se blizi nevyhnutelne. Kral mlcel a jen nas pozoroval s pruhledu sve helmy.
Kdyz brana zacla povolovati vsichni sme pozvedli sve stity a sekiry.
Kdyz se brana rozpadla vyslehl proti nam nejprve vohen ktery zapaloval vse kolem nas. Z husteho dymu na nas vyrazili Demonaci prokleti a mi sme se jim postavili jako stena s ocely a masa. Stena s Trpaslicich bojovniku a bojovnic ktery brani svuj domov. No pomalu a neochotne sme museli ustupovat. Za kazdej krok ktery sme udelali spiet padlo hodne tech sluzebniku pekel.
Kdyz uz sme unavou nemohli byli sme dosekani a krev znas srcela jak z deravych hrncu Kral zavelel na ustup ven ze sluje.
Pri ustupu se Kralovna dostala do uzkejch Demonaci ji dostali do kolen vyzeralo to ze ji daji posledni ranu no Kral se vrhl mezi ne a pomohl ji ven sty zmieti ran a Demonackych udu ktere na ne dorazeli.
Hortenzii taky skoro dostali kouzla uz do tejch pekelniky vyslehala vsicky no ty jich nezastavili. Kdyz padla k zemi prispiechal sem ji na pomoc a vzal ji pod pazi a vlekl ven kym sem jednu ruku odrazel ti proklati pekelniky ktery se nam pri ustupu stavieli docesty. Kral mi podal Kralovnu pod druhou pazi ze prej bude kryt nas ustup a mam obe devcice vyvleci ven. Poslechl sem bez premysleni. Kdyz sem obe devcice vyvlekl pred sluj a Kral taky po chvili vybiehl Demonaci nas neprenasledovali.
#87
Odesláno 05.12.2007 08:19
Klecel sem v travie pred sluji a tezko oddechoval s lezicimi devcicami po bokoch. Kral tam jen stal a dival se do sluje se sviesenyma rukama.
Kral knam podesel a horlivie nas zbyral na nohy ze prej musime do miesta pro pomoc. Ze miesto nam moc dluzi a ze pomoc urcite ocekavat muzem.
Cesta to bila nevesela a ticha. Nik nic nerikal vsichni sme sa hnali jak nam nase rany dovolovali. Ve mieste sme zasli hned za tim jejich magikusem menem Zorathus nebo jak.
Tomu kral vilicil vse co sa prihodilo. Carifuk jen pokivoval hlavou a Kralovmu vypravieni o jajcu a brane naslouchal. Pak neco v tech svych knihach vysnoril a ze prej musime tu branu zavriti jinac Demonaky nevyzenem z nasi sluje. A na to je treba nejakej magickej vyrobek a ze prej mu chyby nejaka ingredijence. Prej ji mame chititi. Mno kdyz nam rek co mame chititi. Prej je potreba to svetilko co bleskum vladne Vortex se to cudo menuje dal nam aj nejakej pristroj do kteryho ho mame lapiti. Pro mne to vypadalo jak lahev na voharky no ten caryfuk nastojil na tom aby sme toho maliho bleskavce jen do ty lahve na voharky capli. Vse Kral vypocul a hned sme se na cestu dali toho maliho bliskavce polapiti.
Hned sme k Jezeru na jihu masirovali kde se prej ten malej rarach zvikne potulovati. Aj tak bilo. Potkali sme ho na jizni stezce. Sluchat ho bilo uz z dalky ponevdz kolem nej blesky slehali. Toz sme to vymysleli tak ze Ja udelam navnadu a ostatni na nej skoci z krovy. Toz sem sa vybral na dohlad toho maliho raracha. Hned jak ma zmercil pocnul se chichotati a pronasledovat mne. Toz sem sa mu vysmyval a zadnicu mu vokazovat zacal. Ten malej rarach ma pronasledoval a kdyz sem mu potreti zednicu vokazal slehnul po mne bleskem a do riti mne trefil az se mi pred vocima zatmielo a vsechny chlupi na riti mi vopalil. Kdyz sem sa po ty rane hubu do hliny zaboril chvili mi trvalo nez sem se vspamatoval a na nohy postaviel. Zatim mne ten malej rarach dobiehnul a po mne bleskymi strilet pocnul. No ja uz merkoval kam jich sleha protoze podruhy sem se hliny nazrat uz netel. Ustupoval sem pomalu uz sem mu rit nenastavoval a uhybal jeho ranam. Potvora to podivna pred ocima se mi jen maly svietylko mihalo. Toz kdyz se, prosol kolem skrise kde bili vostatni ukriti voni vyrazili a toho maliho raracha hned do ty lahve na vokurky lapili. S rarachem v nalevu sme se hnedka za tim miestskym caryfukem vypravili.
Ten nas uz vocakaval. Zamaval rukama a nejaky zaklinadla vyblabotal. Toz nikdy neporozumim carum ponevadz mi to jeho helakani a mavani rukama pripadalo jako by byl prastenej. To Magikusove vyhazovani rukama a nesmyslne zvatlani mi pripominalo toho prasteneho Slanecka Suchoplavce Kapitana Zlatovouse kdyz po pristavu s falsku rumu v ruce na tech svich kocabkach kterym on rika nohy pluje. Ten starej poblaznenec taky tak rukama vyhazuje a nesmysli zvatla kdyz ma dostatek toho sveho podivnyho drijaku v sobie jak ten Magikus a mozna i ten Slanecek carum vladne. Utechto lidicek to nikda nik nevi presne. Mozna Slanecek svoji magickou moc stoho podivnyho drujaku ma co furt do sebe nasava. Vola ho rum a prej je to vejmysl namornickej. Dobrej rum je prej taky velika vzacnost. Mno bodej byt ne podle chuti bych rek ze jej se starych namornickych fusekli delaj. Bodet by to nebula tak velika vzacnost kdyz najit namornika s fuseklemi je takovej problemys. Zlatovous taky rika ze jedine s dostatkem rumu vsobie dokaze prezit na sousi nebot jen kdyz ho ma vsobie nadmiru dostatek se pod nim puda poradne houpe.
Toz neodbocovat vod tematu.
*trpaslik si lokne poradne piva aby mockovy zavity namazal*
Tak ten Magikus kouzla dokoncil prej a dal nam divnou viec kterou kral hned ksebe vzal. Carufuk nam povdal ze prej musime tu branu uzavrit co nejdrive. Ten predmietem co Kral vod nej vzal musime dovnitr ty pekelny brany smarit. Toz sme sa rozhodli vydat na cestu naspak hnedka. Kdyz sme celi varyzit povdal nam ze nam pomuze. Zas pocnul rukama mavati a breptati divny slova. Pred vocami se nam nejakej portal votevrel a on povdal ze nas donese skoro az ke sluji. Toz s podekovanima se Kral jak prvni vrhnul do portalu a ostani hned za nim. Ja tim kouzlu moc nevierim tak sem zavrel voci a zatajil dech kdyz sem do portalu skaknul a bum.
#88
Odesláno 05.12.2007 08:21
Jak sem voci otevrel byl sem hned v nasich Dracich Horiskach. Cejtil sem se jak prezvejkany vod obra a vyplivnutej. Namirili sme si to rovnou do nasi Sluje ponevdz ten magikusov portal nas kousek od nasi Sluji vyplivnul.
Kdyz sme dorazili pred Sluj po Demonacich ani slichu ani chyru. Ze sluje se nedimilo a po boji ani vidu ani slechu. Ani by sme nevierili ze se tu neco stalo kdybi sme to sami nezazili. Pocli sme sa rychtovat na boj.
Vsichni sme vypili vselijaky posilnujici drijaky. Hortenzie nas carami posilnila. A nakonec sme se aj svitkama s magicku mocu vocarovali. Svitili sme a blikali jak svietlusky za jasny noci az mi sli kukadla kolem a kolem.
Toz kdyz sme bili tadlectak vyrychtovani Kral padnul na kolena a pocnul modlitbu vypravieti. Baby se hned pridali no ja zustal stat a pevne sem sevrel sekiru a stit v rukou. Ponevadz myslim ze modtlitby sou nanic. Dulezity sou nase ciny!
Ne ze bych byl neznabuh ale myslim ze MORADIN nas vidi vsechny. Soudi nas podle toho jak zijeme a bojujem ne podle toho kolikrat padnem na kolena a pocnem jeho mano vzivati v tezkych chvilich. Radeji budu v tezkych casech pevne stat na nohou se sekiru a stitem v rukou pevne hledet pred sebe a v MORADINOVEM menu neprizni zivata rany rozdavat a nevzdavat se.
*trpaslik vstane otoci se celem k novy sose stvoritela, otce vsech trpalsiku a pozvedne korbel piva a vypijeho dodna, pak usedne naspak a pocne psati dal*
Toz kdyz sme vsici vyrichtovani pred vchodem stanuli pripraveni vijit vstric svemu osudu koukli sme na sebe a vyrazili sme.
Mneli sme za ukol zavrit branu proto sme se nezdrzovali a utikali rovnou k ty pekelny brane. Po ceste sme stinali Demonaky ktery se nam postavili do cesty ostatnich sme si nevsimali. Vsude vevnitr bilo vydet znaky predchoziho tuhyho boje. Ohan uz nehorel jen kde tu plapolal. Nektery Demonaci nebili schopni zadny reakce tak sme je prekvapili a zaskocili. Ti co se nam stihli postavit do cesty hned padli k zemi zniceni Trpaslici silou a odhodlanim. Utikali sme rovnou k portalu pri kterem nik nestrezil asi si mysleli ze se uz nevratime. No ti se zmejlili Trposi se bez boje nevzdavaji. Kral na nic necekal a prastil do toho pekelnyho portalu ten magikusov pripravek.
Nejprve se nic nedelo a my se rychtovali ze nas Demonaci prevalcuji no nedali by sme se lacino. Kdyz knam uz dobihali Demonaci okolo kterych sme ve sluji jen probiehli nastala ohlusujuci rana. Demonaci se v mziku v plamenech rozpadli a z ty pekelny brany se ozval ohlusujuci vriskot jako by nekoho na skripci natahovali. Nase sluj sa pocla otrasati a pekelna brana se stratila s oslnujicim zableskem a rachotem az sme na rite popadali po tom tresku.
Vsichni sme pocli jasati no nase radost se ukazala jako predcasna. Nase milovana sluj se zacla otrasati a skaliska nam ze stropu na hlavu zacli padati. Se stitama nad hlavami a s viecmi co sme stihli pobrati a co sme unest zvladali nas Kral vedl do sve kralovsky komnaty k tajnymu vychudu ktery tam mnel ukrytej. Kazdej nas krok byl doprovazen padanim skal na nase stiti. Otresi bili tak silne ze sme poradnyho kroku nedokazali udelati. Kral popadl Klanovou Kroniku a vrhl se ven tajnym pruchodem a mi sme ho nasledovali. Jen tak tak sme se z nasi Sluje dostali kdyz nam padl strop rovnou za chrubtama.
Mlcky sme stali venku pred nasi bivalou sluji. Tak tezce vybuduvanou, tak tezce branenou, zas vydobytou z pazuru temnoty a pak takhle stracenou. Nevim jak dlouho sme tam jen tak stali a koukali na zavalenej vchod. Byli sme pokriti silnou vrstvou prachu. Kral tam jen tak klecel a na prsou sviral nasi kroniku. Po nejakym case sme se pomali zacli zbyrat na odchod do miesta. Nase cesta bila smutna a ticha. Uz sme se neponahlali a jen sme pokladali jednu nohu pred druhou. Ani si nedovoluji odhadnout jak nam to dlouho trvalo kim sme dotrazili k branam miesta.
Se smutkem v srdcich sme smutnou spravu sli oznamit tomu Carifukovy v ty jeho viezi. Nic nerekl jen ze bilo dobry ze brana bila zavrena a s nasi sluji je mu to uprimne lito.
#89
Odesláno 05.12.2007 08:27
*trpaslik se s usmievem na tvari zadiva nekam do dali a spomina na casi minule, mysli na to jak se jiny mieni a jen trpaslici vse preckavaji skoro bez zmieny a nikdy nezapominaji, pak se probudi ze zasneni*
Toz u Maugrima jen tu maj dobry pivo sme to roztocili po Trpaslicku se spievem a pivem tak jak se na Trpose slusi a patri.
S pivem v rukou smutkem na dusich a tiahu na srudciach sme pili a spivali...
Pod horou osamelou tam poklad lezi cennejsi nez zlato, tma jej strezi, nezni tady radost ni vesely zpev, ohniste jej nezahreji, smutek jen a hnev.
Bohatstvi kralu pod zemi tu spi, odvazlivec statecny nalezne jej a zri nadheru a krasu, co nevidel svet, musi vsak byt chrabry, chce-li se vratit zpet.
Kopeme hluboko, razime stoly, z utrob zeme tezime mithril, pracujeme bez slunce, beze svitu hvezd, tvrdou skalu, kamen drti nase pest.
Prisli na nas nepritele s cervenou ohnivou kuzi, Konec je radosti, zalem dech se uzi. Sekera ni kladivo nezahnaly je zpet, Krev zbarvila jezero a to zcernalo hned.
Valku jim vyhlasili zastupci i kral,protivniky hubime, drtime je dal, z temnych hlubin povstal nevyslovny des, probudil jej hluk boje a zbrani tresk.
Z temnoty a hlubin vylezl nas pad, pozabijel vsechny trpasliky snad, se zalem tu zustanou nasi mrtvi cteni, zustal nam jen smutek, nadeje uz neni.
Vyhnali nas z domovu a vysokych sini, putujeme po kopcich jak tulaci bidni, opustene domovy v temnotach lezi, te ztraty stale zelime a cas dal bezi.
*trpalik naskrabe posledni slova dopije pivo a doji medviedi sunku, povstane a prohledne si popsany stranky smutnym pribiehem, koukne na par nepieknych kanek od atramentu, na par nadhernych kanek od piva a na velkou mastnou otlacku dlane, nakonec podejde ke krbu vybere za hrst popele a posime stranky, pak popel odfoukne a zavre kroniku, pozbyra brka a kalamar a vse odnese na sve misto v novy kralovy komnate*
#90
Odesláno 02.02.2008 16:16
Během posledních dnů se událo několikero událostí. První bylo osazení našej kovárny novejma vercajkama a vysokou pecí. Odlili jsme i pořádnou kovadlinu z těch nejlepších matriálů. I když se více vyznám v dobejvání kovů a práci se sekerou, myslím že pec je hotové majstrovo dílo. Proběhlo několiko zkoušek. Hlavní bylo dostat z tej pece co nejvíce. Hned na první pokus se podařilo na výbornou rozdělit kvalitní kov od strusky a jinačích nečistot. Na poslední odpich připadá velice kvalitní ocel s nízkým procentem uhlíku mezi třemi a pěti procenty. To je ale pořád moc a je třeba ho dále vypálit v kokyle. Dále se podařilo najít velice dobrou slitinu mitrilu s příměsí křemíku a wolframiu. Zbraně z této oceli mají velice dobré vlastnosti při zachování tvrdosti a pružnosti. Chceme s klanem jít jestě dále, jako poslední je na seznamu kov adamantinium.
Přípravy na velkou vejpravu do pouště neberou konce. S Orfem jsem probrali podrobný plán. Sestavili jsem ho na základě vzpomínek z výprav, ktere se uskutečnili před lety při objevení pouště. Bude to velice obtížné, ale ne nemožné. Moradin drž nad námi svou ochranou ruku.
Dobrou zprávou je, že máme další zájemce do klanu. Ogaři Sifon a Hafur si získali duveru nejednoho člena Hromovej kovadliny. Uvidíme co přinesou nastávající dny. Braši jsou na dobré cestě.
0 uživatelů si čte toto téma
0 členů, 0 návětěvníků, 0 anonymních