80 odpovědí na toto téma

[Geralt]

Výborně! vykřikl jsem, když se mi podařilo získat stopu k druhému potřebnému artefaktu.

S touto věcí by mi mohl pomoci přítel Orf, ten už bude vědět co a jak. Musím ho co nejrychleji vyhledat! a s tím prvním.... nu snad už bude ten písař hotov... musím tu listinu mezi lid rozmnožit, snad někdo najde správný klíč a objeví ten správný předmět....

[Geralt]

Sledoval jsem jak ten malej prcek mizí za zlatnickým pultíkem. Má tedy kuráž to mu musím přiznat. Zkusit mi namluvit, že ten malej kamínek má cenu pár zlatek, ještě teď se musím smát. Jen to jeho jméno podivné, jak jen to říkal Vrtikol nebo Drbokul, chm tak nějak no.... ale to není podstatné. Co je mi po penězích. Kdyby dokázal rozlousknout tu šifru nebo najít někoho kdo to zmákne....... ale jak jsem řek, ještě ty letáky zkusím mezi lid rozhodit sám, ale moc času to zabere a ten, ten teď nemám. Nu možná začnu tím, že to pověsím zde na nástěnku. Přibodl jsem pergamen s textem:

A byla tma. Muži se pomalým krokem trousili z chrámové kaple. Už dlouho nezažili ten pocit z vítězství a zároveň prohry. Letmý dotek pána zla a vše skončilo jinak. Ej to byl boj, posteskli si mnozí mniši. Tisíce monster valících se po pláni za zurčení velkých vodopádů. Svit blyštících se mečů prorážel těžkou tmu. Vůdce kleriků třímal ohromný palcát, kterým drtil obří tvory. Ebenová těla nepřátel se valila stále vpřed s ukrutnou silou. Ten, jež svíral relikvii vztyčil ruku. Leskem ozářená pláň, tisíce netvorů padá k zemi, tma je na ústupu a pak.... se zjevil Alomar.

Prvnímu, jež tuto šifru rozlouskne vyplatím plných 10 měšců. S Oliosovým pozdravem na rtech

Gerald, Pravý vyznavač Oliosova poselství

A teď musím najít toho trpasličího krále. On je dalším dílkem ve velké skládance.

[Geralt]

Stále se mi v mysli točí ten text. Divný a velmi zajímavý. Jak říkal ten starý mág, prý je v něm ukryto tajemství jednoho z artefaktů, jež hledám. Prý je velmi mocný a strana jež ho vlastní získá jakousi výhodu. Nikdo přesně neví o co jde a nikdo neví co a kde hledat, ach.. snad se najde ve městě někdo tak chytrý jež řešení nalezne.....jež předmět pojmenuje.... a poté výpravu k jeho dobytí připravíme.....

[Geralt]

Spokojeně jsem promnul ruce. Snad se bude vše dařit tak i dál. Trpasličí král přislíbil pomoc. Snad někdo z noudrých jeho lidu rozlouskne tu hádanku. Potěšil mě, že slíbil popřemýšlet i o druhém úkolu. Přeci jen získat dračí vejce nebude tak snadné. Chápu i jeho obavy, ale kdo jiný by mohl, kdo jiný než desítky trpasličích seker má tu šanci na uzmutí té cennosti. Však ta odměna bude dostatečnou kompenzací za tu námahu a prolité či ztracené životy. Plných 50 měšců alicijských zlatých a plných 50 lahví uzdravovacího lektvaru. No pokud odmítne, budu muset najít několik žoldáků tu ve městě.

[Geralt]

Otevřel jsem dopis. Pečeť trpasličího krále mně rozechvěla ruce. Že by?
Začetl jsem se do prvních řádek. Přítel Orf tedy očekává pomoc. Nu není důvod mu nepomoci, přeci jen je jeden z věrných a pravých přátel. Takže přeci jen ho posed Démon, no mě se to jeho chování zdálo divné. Ale nyní je možnost to ukončit. Možná bych mohl zabít dvě mouchy jednou ranou. A pak ten náznak, že snad rozluštil ten tajemný dopis. Musím jej vyhledat, vyhledat co nejrychleji. Ale ten rituál, ten rituál.... budu potřebovat pomoc.....sice na ostrovech není věrnějšího oliosova klerika, ale ani má moc není nekonečná. Musím vyhledat mého žáka Assiola, snad se ještě nestih u nich úplně zkazit. Je třeba tu na ostrovech ukázat pravé Oliosovo poselství......

Hej trubači dej vytroubit, že Gerald, pravý vyznavač Oliosova poselství hledá pomoc dalších kněží, pravých kněžích Oliose! jež svou silou a vírou budou s Geraldem sloužit Rituál Očištění!

[Ter Leeloo II]

Po tom co se alicijský mág Zorathus nečekaně uzdravil se po Alexovi i Gaugnus slehla zem, navzory slovům samotného Oliose. Stejně tak zmizel Vok i se svou záhadnou přítelkyní patrající po mocném artefaktu, Shaabově kruhu. Klid před bouří? Možná, ale i tak krátce na to okřídlená elfka opustila město a našla si útočiště v Dračích horách. Již velmi zřídka se Tery poslední léta objevovala v Alicii, ale i přesto se snažila být informována o tom co se ve měste i na celém ostrově děje.

Poslední dobou ale ze šuškanic zaslechla něco o Loneře, o jejích slzách. Instinktivně si sáhla na hruď, kde kdysi visel amulet se vsazenou jednou takovou slzou. Tery se koukala z hradeb na hemžení lidiček na tržisti a její myšlenka polohlasně vyšla z jejích úst: „Lonera ... kdo z nich vůbec ví, kdo to je? Kdo z nich vůbec to jméno zná?“

Z říše myšlenek ji probudilo až trubačovo ohlášení.

Gerald žádá pomoc. Gerald ... za poslední roky nepochybně kněz knězů. Vlastně kolega, ale i přesto si byli vzájemně tolik vzdálení. Těžko by se dalo tvrdit, že pro jednoho z nich víra, její šíření či život pro ni znamená míň než pro druhého, ale jejich moc a poselství na tomto světě byly přecejen odlišné.

Věřila, že její pomoc neodmítne a s jasým cíle vyrazila ke schodům z hradeb ...

[Paul325]

*zrovna co trubac zacal hlasat prosla Anrie pod hratbou* Sakra blazne pridu vo sluch co ot zas hulakas naky plesy a voslavy nebo co? *po chvilce vyslechne trubacovo hlaseni* Gerald hleda spoluverici?? *zapremysli se pac behem sve kratkeho pobytu zde nezna prilis to meno..*Hmm kdyz Gerald vola, ja odpovim..*namiri si do do nejblizsiho Oliosova chramu a zacne se ptat po Geraldovi*

[Geralt]

Anděl Oliosův a jeden klerik, říkáš tedy, že odpověděli? To je pěkné. Uvidíme zda se ještě ozve můj žák Assiolo..... Dobrá tedy, řekni těm dvěma, že vyrazíme z Alicie zítra večer a sraz, sraz ten můžeme dát v půl osmé u Maugrima, myslím, že trochu se posilnit před tou dalekou cestou bude více než vhodné.

[Geralt]

Gerald se střetl s Oliosovým andělem. Přislíbil pomoc a dostavil se jen o málo okamžiků později. Společně se vydali na dlouhou cestu.... nebyla snadná, temnota do cesty pokládala různé nástrahy, ale společnými silami došli svého cíle.....

.....Rituál Očištění začal.....

[Geralt]

.....byl dlouhý a těžký... navenek nevidno..... avšak v hlouby temno..... dlouhý boj jež jsem za pomoci Anděla sváděl z Démonem, abychom jej donutili opustit to mrňavé tělo...... vyčerpávající.... ale ve výsledku vítězný zápas.... nevím však za jak dlouho se mi povede opět nasbírat původní síly..... myslím, že se budu muset oddat několikadennímu modlení... za pomoci Otce to jistě půjde.....

obřad je u konce.... těším se na odpočinek a pak se tam zjevil ten chudák od jezera.... Anděl mi prozradil, že jeho duše jest temná.... s obavami jsem pohlížel na stále se zvyšující bojové nadšení trpaslíků..... ostří velkých seker se blýskaly ve vzduchu.... mocní trpasličí mágové počali sesílat různá kouzla a ten chlápek s tou holí přes rameno furt něco drmolil...... jen chvilky dělily vše od počínající bitvy.... ne nemohl jsem to dopustit..... dnes již ne! žádná zbytečná smrt.... zavřel jsem oči, sebral poslední dávku svých sil a seslal jedno ze svých nejmocnějších kouzel....


.....ruch ustal......

[Geralt]

spokojeně jsme s Andělem sledovali jak se pomatenec od jezera vydal na cestu ven z jeskyně, nechtěl ale musel....

...popili jsme s trpaslíky na oslavu jejich vítězství a vydali se na společnou cestu zpět do Alicie.... je třeba mysl očistit.....

[Geralt]

vstoupil jsem do bran města a spěchal do chrámu...... cestou po tržišti jsem zahlédl neuvěřitelný inzerát.... činnost jakéhosi pochybného brkola, či jak se jmenuje, jež říká, že má moc boha..... nu očistím své tělo dlouhou modlitbou a musím se věnovat této nové hrozbě..... nikdo se přeci nemůže takto povyšovat na Jeho úroveň.... musím prověřit všechny podrobnosti....

[Geralt]

zahalil jsem své tělo mocnými ochranými a maskovacími kouzly a oddal se modlitbě v rohu velké chrámové lodi..... meditoval s nepočítal čas.....

Neviděl jsi Geralda? protrhl mé klidné myšlenky neznámý hlas.
Geralda? Proč? odvětil muž, jemuž jsem předvídal velkou budoucnost a on pak, k mému velkému zklamání, skončil v řadách té temné děvky....
Potřebuji s ním mluvit!
Nu nevím, neviděl jsem ho.....

zpupnost a žádná pokora v těch slovech mě překvapila, dobře jsem si toho muže prohlédl.... zjistím o něm více informací a pak uvidíme.....

[Geralt]

Rozloben těmi slovy, spíše jejich tónem jsem odešel do podkroví, kde u meditace mě neruší skoro nikdo.....

ehm, Otče, někdo Vás tu hledal, začal nesměle mladý ministrant, chlapec, na kterého jsem se mohl vždy spolehnout.
Vím, odsekl jsem, v mysli se mi vynořila ta drzá postava...
Nechal tu pro Vás vzkaz, natáhl opatrně ruku, postrašen mou odpovědí. Je to již dlouho, v té době co jste byl na cestách, takže jste s ním již mluvil, mohu jej vyhodit?
Zbystřil jsem. Ne dej mi ho, prolétl jsem text rychle očima... promiň ten tón synu, tota je vzkaz od někoho jiného.... hm další učedník tedy.... no musím to promyslet, čas jenž mě nyní tak trápí se dere neúprosně kupředu... a úkol se stále nepohnul.... snad Orf mě posune dále.....

[Geralt]

Bol a ohromná vlna zla, jež prolétla planinou a vytrhla mě uprostřed modlitby. Nářek a pláč.... strach a smrt......

Ihned jsem se vydal na cestu. Zlo opět probuzeno nabírá na své síle. Kroky posíleny silmou magii mě nesou jižním směrem, co jen to může být, co ejn může působit tu bolest....

Stanul jsem před vchodem, pokryt nejmocnějšími ochranými kouzly, jež jsem znal, připravil jsem se ke vstupu. Krátký a rychlý boj s uvítacím sborem zlem prosáklých bytostí..... ale to není ono, jiné ohromné zlo jsem cítil kousek dále.... Bez bázně a hany jsem otevřel dveře, s Oliosovou modlitbou na rtech a lukem připraveným seslat roj šípů jako pozdrav svým nepřátelům....

....ustupuji.. ta síla je mocná... mnohem.. mnohem mocnější síly kterými vládnu já.... stárnu a zapomínám..... stále ustupuji, bestie je zasažena každým mým šípem.... na síle ji to však neubírá..... dostal jsem se do chodby a zabouchl dveře... získal jsem trochu času.... otočím se, rozmýšlím další postup, vědomosti mě opouštějí..... sílá kouzel vyprchává.....a za mnou tělo.... to tělo znám, to je přeci ten trpaslík...... bývalý démon.... snad se chtěl pomstít a teď tu leží, leží jen tak bez života... s posledních sil připravuji kouzlo znovuzrození..... dveře se otvírají a to OŽIVLÉ ZLO je opět s námi... prcháme jak nejrychleji nám nohy dovolí....

...lest se vydařila a my se bezpečně dostaly do Alicie.... ponořil jsem se do modliteb v chrámové podzemní knihovně.... nic.. nic.. to zlo jest stále tam a číhá.... ne tak to nemohu nechat....

...krátce jsem si odpočinul a vydal se znovu na jih.... již opět pln sil, avšak bez jakékoli stopy či vodítka..... tentokrát jsem se rozhodl nepodcenit tu bestii.... vstupuji dovnitř.... přítel.... přítel jež by mi mohl pomoci... je tu......

Buď zdráv synu, jsem rád, že tě potkávám právě zde, právě na tomto zlo plodícím místě. Již jsem tě dlouho neviděl Zokku, radost rychle vyprchává, pohled do jeho strhané tváře a nehybné tělo na zemi za jeho zády.....

...naše parta se rozrostla o další dobrodruhy.... zlo musí být poraženo......

.....sklonil jsem se před křížem v chrámu Oliose, krátká modlitba a poděkování.... dnes ulehnu do postele s úsměvem na rtech a mé srdce bude hřát další zničené ZLO....

[Geralt]

znovu a znovu...... vytržen od modlení....... pevně stisknul svůj kříž....

s obavami k jihu pohlédl, ten záchvěv krátký ale mocný....

Snad Alicie svou víru v Oliose spojí a jednotná bude, nyní když rozpor v církvi je značný a nejednostnost jí hýbe...., pomyslel si.....

[Geralt]

Máte radost Geralde, pronesl Abramel, jakmile jsem vešel do chrámu. To jsem rád, ráno jste byl celý brunátný vzteky, ale jak je vidno, večer je moudřejší rána.
Usmál jsem se na něj. Jste pozorný, musím Vám vyprávět co se událo, pojďte se mnou na horu, uvaříme si čaj a povyprávím Vám.

Usedli jsme na bohatě polstrovaná křesla, nalili čaj do krásných porcelánových, zlatem zdobených šálků, pěkně se uvelebili a já počal vyprávět.

Ráno jsem se dozvěděl, o tom vykonstruovaném obvinění, co ta temná mrcha z hradu dokázala vymyslet, Olios ji odpusť, o tom schopném obchodníkovi. Pro prachy a moc už se jí zatemnily i ty její černý oči. Ona si snad vážně myslela... ale to je jedno, mávl jsem rukou, vraťme se raději k těm událostem jež se staly, zbytečně bych se rozčiloval.

Abramel se na mě usmál, polkl jsem další doušek lahodného nápoje a pokračoval.

Přišel jsem před hrad Vulkán o něco dříve, než byl stanovený čas. Nebyl jsem první koho napadlo, přijít včas a zabrat dobré místo. Shromážděný dav nervozně přešlapoval a strážní se krčili u brány, jako by cítili náladu davu. Čekali jsme, nic se nedělo, mezi lidmi počal klíčit nešvar, nesouhlas a vzdor. Viděl jsem bezradné stráže a rozhodl jsem se tu chvilku vyplnit modlitbou k Oliosovi. Předstoupil jsem před ně. Většina z nich poklekla a přidala se.

Olios ochraňuj Alicii v těchto temných dnech! cítil jsem jak z davu vyprchává špatná nálada, narůstá chuť, chuť něco udělat něco změnit, postavit se zlu!

Další a další lidé proudili a Lady se svým vězněm stále nikde. Dav byl naladěn na stejnou notu. A pak se objevilo procesí, Lady, Drtikol a dva či tři další, ze kterých se později vyklubali zajímavý svědci. Proces, možné lépe povědět cirkus počal. Svědci byli předvoláváni, vždy jen ti, jež měli dokázat pravdivost jejích slov, nikdo nesměl nic říct, nikdo jiný nesměl vystoupit...... prostě fraška, jiná slova proto nenacházím, z dáli přihlížel i Lord MacLier, notně utahán těmi nesmysly co mlela. Ani jeho slova ji neodradili, když počala proti davu posílat ozbrojené stráže. dav se veřejně postavil proti Lady, na stranu ctihodného obchodníka Drtikola, nebýt těch ozbrojenců a rozvahy MacLiera, mohla být pověšena z hradeb. O jejím postavení dost vypovídalo i to, že ani jediný z jejích kamarádíčků ochránců ji nepřišel podpořit, žádná zástava na její podporu nezavlála, stála sama uprostřed davu a každým svým slovem jen více a více probouzela krev, krev po které prahl dav.

První předvolaný svědek, vidouc to šílenství jež rozpoutala, lehce přepočítal klady a zápory z falešného svědectví, které by mu plynuly. Nejeden z davu křičel o uplácení, které na vlastní oči v prostorách alicijské banky viděl. A další svědci následovali jeho příkladu. Zachovali chladnou hlavu, zahodili možnost snadno vydělaných 50 alicijských měšců a raději mluvili pravdu!

a závěr, lady bráněna několika ozbrojenci prchala do útrob Vulkánu, MacLier se snažil upokojit dav a pár chvil na to oznámil trubač novinu, jež na trhu způsobila veselí a radost, povídá se že i Maugrim přikázal rozlévat na tu počest zadarmo!

Obchodník Drtikol je zproštěn všech obvinění! Lady Morina již není lady!

[Geralt]

Naposledy pohlédl na křeslo, stůl, židle, harfu. Pomalými kroky procházel bohatě zdobenou chodbou. Několik posledních slov u kříže. Dlouhé, přesto tolikrát zdolané schody. Poslední pohled na Abramela, ministranty a pár věrných věřících. Boční branka se neslyšně otevřela a zavřela. Stopy v písku prozrazovali jeho směr. Ve skalách však jeho kroky končí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

[Geralt]

Šedé skály, rozlehlé zahrady, taková doba uplynula a zde jako by se čas zastavil. Vše jako dřív. Majestátný Oliosův chrám, překrásné kamenné hodiny, zdáli se ozývající vytí vlků, jemně se prolínající melodickými tóny bardsých balad plynoucích z rukou mistra....... snad jen těch věřících již není tolik......

Vrátil jste se Mistře? radostně zavýskl akolyta?
Usmál jsem se. Nikdy jsem neodešel, synu. Mé tělo bylo daleko, ale víra, duše a mysl dlely stále zde. Otec náš, jediný opravdu milující celý tento svět, však rozhodl se pro můj návrat. Budoucnost zdá se ..... chmury překryly starcův obličej.... ale to sem nepatří, Řád musí opět svou sílu ukázat. Znamení mocná ukazují mnohé, málo však těch, kdo luštiti je dokáží.
Ach, Mistře, Vaše slova jsou tak vznešená, ale ničemu z toho ani za mák nerozumím, posteskl si akolyta., ale abych nezapomněl, včera Vás tu hledal nějaký poslíček z trhu, marně jsem mu vysvětloval, že tu již dlouho nejste, ale prý pro Vás nějaký pán z města má nějakou cennost, kterou jste prý v dražbě ocenil nejvýše. Truhlu, a čtvrt další prý, plnou zlaťáků, no já si o něm hned myslel svoje, kdo by dával tolik peněz, tolik, že si to ani představit nedovedu, za nějakou cetku, když by si za to mohl koupit dům v nejlepší čtvrti, no řekněte Mistře, že ten hoch nemohl být při smyslech, tázavě vzhlédl.
Pohladil jsem chlace po vlasech. To jistě nemohl, usmál jsem se.

Ozvěna kroků a akolyta v povzdálí. Úspěch v dražbě takové ohromné cennosti alespoň na chvilku rozjasnily mou mysl. Pomalu jsem stoupal do prostor oliosových nejvěrnějších.

[Geralt]

Vážená Lordko, vážený Lorde,

nedávno jsem se vrátil z dlouhých cest. Jako by to můj návrat předestřel, zjevil se velmý cenný kámen. Připojil jsem se do dražby, kterou pořádali nálezci. V dramatickém závěru dražby jsme zůstali jen dva. Já a pan Gozer. Rozhodl jsem se využít části chrámového bohatství a tento klenot zakoupit pro ctěnné a městu v poslední době velmi prospěšné bratrstvo Oliosova řádu.

Snad to byla Oliosova vůle, že jsem se po úspěšném absolvování dražby nedostal nějakou dobu do města, možná jen shoda náhod. Události, které následovaly po uzavření dražby mě šokovaly. Od několika velmi důvěryhodných městských zdrojů jsem se dozvěděl, že pan Gozer získal stejný kámen podivným způsobem od tvůrců dražby. Pochopil bych toto jednání, kdyby ten kámen byl poskytnut za stejnou cenu, jako byla konečná částka v dražbě, ale tak prý se nestalo. Toto jednání ve mě právem vzbuzuje pocit, že v dražbě se někteří z účastníků nechovali čestně, ba možná přímo klamali a podvodem se snažili vymámit co nejvíce peněz, od poctivých občanů Alicie.

S ohledem na váženost, známost a věřím, že i jistou míru zavázanosti členům Řádu, který vždy stál věrně po boku, proti všem nepřátelům občanů Alicie tuto podivnou dražbu řádně prošetříte a do té doby zakážete její nové pokračování, potažmo v ní se vyskytující veřejně urážení stoupenců Oliose! Jistě netřeba připomínat, kdo je patronem tohoto krásného místa a kdo jeho slova šíří dále.

Věřím, že prošetření celé události nijak nepoznamená fakt, že muž, jenž prazvláštně šponoval cenu směrem nahoru a na závěr si jako třešničku odnesl stejný kámen, je jeden z Vašich Ochránců.

Podepsán ctihodný Otec Gerald

[Geralt]

Mírně se pohupoval na své židli. Velké chmury, patrné na jeho tváři, pomalu přecházely. Ten obraz, jež mu vyjevil Otec, jej naplňoval obavami. Stále stejné obrazy, stále stejné osazení, stále stejné šance a přesto úplně nejasná budoucnost. Viděl tolik a přece neví nic. Vrátil se, ale kdo ví zda přišel včas... mnoho otázek, velmi málo odpovědí a čas.... čas ten se krátí...


.....a oni......oni čekají a jejich moc roste....