125 odpovědí na toto téma

[Orf Sekerád]

Orf tomu stále nemohl uvěřit, anebo snad ani nechtěl. „Vždyť je to bůh, samotnej Moradin, copak je to v něčích silách..“
A však mistr Zorathust potvrdil chmurné domněnky krále trpaslíků i jeho soukmenovců. Podle všeho za tím stojí ta ďábelská čarodějnice Gaugnus a její fámulové. Pomocí magie, temných sil a kdoví čeho všeho se jim podařilo spoutat sílu božské bytosti. A co hůře: čím bude víra v Moradina silnější tím více jeho síly pekelníci odčerpají, a když trpaslici přestanou ve svého otce věřit ztratí svoji moc a Kovář Duší zhyne.
Jediná naději zůstává zpřetrháni okovů v nichž je Moradin držen, jak se vyjádřil velký magik – okovy by měly být zhotoveny ze čtvera mocných krystalů, a ty je třeba zničit.
Přetěžká zkouška tedy čeká na trpasličí národ...

Přiložené soubory

•  zor1.jpg   94.44K   177 Počet stažení
•  zor2.jpg   86.65K   142 Počet stažení

[Orf Sekerád]

„Přátelé, dostali sme se až sem,“Orf přejel očima zástup, byli tu nejen trpaslíci, ale i několik členů Oliosova řádu pod vedenim mistra Geralda, kteří nezištně nabídli svoji pomoc a samozřejmě Tomi, mág a přítel klanu. „Jakmile projdeme touto bránou nebude již cesty zpět, rozmyslete si dobře zdali chcete pokračovat dál, smrt nás bude čekat na každym kroku. Pokud někdo chce odejit, nikdo se mu vysmívat nebude a nikdy mu to nikdo nevytkne…“
Nikdo se neměl k odchodu, všichni chtěli pomoci přervat mocné kouzlo které vysávalo božskou sílu a také zabránit znovuzrození Alomara.
Zničehonic se brána sama od sebe otevřela „Sme očekáváni,“zašumělo davem, bez meškáni se vydali vstříc osudu. Avšak veřeje se zavřeli dříve než mohli projit všichni, tři kněží včetně Geralda zůstali za bránou a nic nepomohla hrubá sila ani zaříkání, dveře se nepohly už ani o píď. Nedalo se dělat nic jiného než pokračovat dál. Dobrodruzi si pomalu prosekávali cestu přes planinu démonů, odpor byl tuhý a pekelníci způsobovali těžká zranění i přesto všechno si sekery, meče a kladiva proklestili cestu až tam kde draci a démoni svádějí nikdy nekončící bitvu. Celá družina se vrhla na pomoc drakům a na nějaký čas obrátili zplozence pekella na útěk. Když se ptali draků zda poslední dobou se neděje něco podivného, jejich vůdce prohlásil že z věže v kráterů je cítit nebývalá sila a energie. Ano to musí být to místo kde je držen Moradin, drak se nabídl že odvážlivce na to místo dopraví na svých zádech.
A tak stanuli před věží která se výhrůžně tyčila k obzoru, všude vládl až podezřelí klid a mír, nikde nikdo kdo by chtěl zabránit ve vstupu do věže nebo jim usiloval o život. To znervóznilo výpravu více než kdyby na ně čekalo tucet arciďáblů. Ani ve věži nebylo nikoho kdo by se postavil na odpor a tak brzy objevili celu v niž se vznášely 4 krystaly. Všichni se bez rozmyslu pustili do ničení krystalů a jak se později ukázalo, nemohli už vetší chybu udělat..
Na několik okamžiků se objevil Moradin a se smutkem v hlase pravil,“neměli ste chodit synové moji…“ A jeho obraz se opět rozplynul.
To už se ale na scéně objevil jednooký muž, někteří v příchozím poznali Ingara, bývalého krále, svrhnutého tyrana. „Výborně, už jsme vás netrpělivě očekávali. „Navedl si je sem dobře..“ usmál se jednooký poskok démonů na někoho v davu pak vydal hrdelní zvuk snad to mělo být jméno osloveného.“Pojď blíž příteli a postav se vedle mne.“
Všichni s udiveným výrazem hleděli na Tomiho a na to jak pomalu razným krokem přistoupil k Ingaravi a postavil se po jeho boku.
„Co co to znamená, Tomi…vždy si byl naším přitelem…to..." Vyhrkl Bulir, ani ostatní stále nemohli uvěřit tomu co vidí. Členové Řádu byli méně překvapeni a rychle tasili své meče.
„Nuže je na čase aby tvoji přátelé okusili naši pohostinnost,“ kývnul jednooký na Tomiho. Zatímco Ingar mizel ze scény, magik se jal předvést své uměni, něco zamumlal a mávnul několikrát rukou a několik bojovníku padlo k zemi, dřív než mohl pokračovat ve svém dílu rytíř Jeff Brawo jej srazil několika ranami meče na kamennou dlažbu věže.

Přiložené soubory

•  pochod.jpg   93.9K   160 Počet stažení

[TaoKan]

Poté co padlo mágovo tělo, ozval děsivý smích,všichni se otočili za tímto temným hlasem.Stala tam,přímo před nima,vyhublé tělo čarodějky chraněné mocnou magií.
„Hlupáci,jak jednoduché bylo vas lapit do pasti",pobaveně pohlédne na družinu.
„Svého boha jste sice zachránili,ale sami tu teď zemřete".

Kolem skupinky Trpaslíků a členů Oliosova řadu se začnou zhmotňovat obrovské těla démonů.Všichni se po sobě ohlídnou,v očích je znát strach,možná to je naposled kdy bojují společně po boku svých přátel,bratrů.
Monstra vyvržena snad ze samotného pekla se s dupotem přibližují...,kruh se zmenšuje,zem se otřásá,démoni obklopujou celou družinu a tlačí obránce k sobě.
„ZA KLAN,ZA MORADINAAAA",ozve se společný pokřik z úst malejch vousáčů.
Krvavý boj znova započal.Řinčení zbraní,tlumené rany,sténaní bojovníků a řev démonů.Boj je nekonečný... až po dlouhé době chumel bojujících těl řídne.Uprostřed bojište se zmíta už jen pár jedincu co odolavaj silným ranám pekelniků....

Padla poslední rána.Tělo démona se za zvuku zpívající čepele odporoučí k zemi.
Uprostřed kruhove mistnosti klečí jen jeden co přežil.Trpaslík celý od krve se opíra o svou sekeru a zhluboka oddechuje.

V tom se pred ním objeví ona,čarodějka v plne síle.Trpaslík zvedne hlavu a podíva se okolo,dlažba pokryta těli trpasliků a zastupců řádu boha Oliose.
Přikročí k němu blíž.
„Jak jednoduché,již mam dostatek božské síly a nyní si z vašich těl vezmu zbytek který potřebuji",znovu se dabelsky pousměje
Trpaslik se opře o štít,nemá už žadnou sílu,sekera mu vypadne z ruky.
„Gaugnus,to nedovolím",dostane ze sebe trpoš.
„Jak rotomilé,ty mě v tom chceš snad zabranit?"
„Ušetři nás,řekni si o co chceš"
„hmmm,ty jsi Tanur,jeden z nejsilnějších že?"
„možná"
Gaugnus pomalu přistoupí k trpošovi,veme jeho hlavu do dlaní a zadivá se mu přímo do očí.
„Je v tobě velká síla....dobře,vezmu si tvůj život.Ostatní nebudu potřebovat a dam jim svobodu."
Trpaslik se na ni zadívá.
„Jak tobě můžu věřit?",vychrchla ze sebe
„máš snad na výběr?"
Trpaslík zklopí hlavu.
„Stoupni si do středu".čarodějka udělá pár gest rukama a ve středu místnoti se na zemi vykreslí magický obrazec.Trpasličí bojovnik pobere zbytky sil,popojde k vyvolavacímu kruhu a padne na kolena.
„bratři,odpuste mi....ať vás víra stále provazí"

Gaugnus započne rituál,Alomar,generál démonů se vrací.

Přiložené soubory

•  NWN0017.jpg   184.01K   196 Počet stažení

[Orf Sekerád]

A tak odchází Tanur. Hrdina, velký válečník, dobrý rádce a ještě lepší přítel. Trpaslík pro nějž žádná oběť nebyla dost vysoká a nebál se podstoupit i tu největší. Zemřel abychom my mohli žít dál.
Trpaslík jehož činy mu zajistili čestné místo u Moradinovi tabule, trpaslík na něhož mohou být jeho předkové hrdí a nyní s ním popijí dobré medoviny.
Tanurova památka nebude nikdy zapomenuta, bude s námi dál žít v příbězích a písních.
Smrt Tanurova jest velká rána pro náš klan, avšak nesmíme upadnout na duchu a nechat vše padnout v plen nepříteli. Trpaslíky však žádná rána nesrazí na kolena, nepřátelé a zrádci budou dopadeni a přesvědči se že nejsme vynalézaví jen ve zpracovaní kovů a kamenů, ale též i v provádění práva útrpného.
Tanur, velký hrdina odchází, klan musí překonat i tuto ztrátu, seč je sebe bolestnější. Jinak by byla Tanurova oběť zbytečná.

S bohem, než se opět setkáme, příteli

[Orf Sekerád]

Poslední dobou město sužovaly nájezdy drowských rabiátů. Po jednom takovým útoku se lady Morina rozhodla k protiútoku. Byli svoláni dobrovolníci, mezi nimi nechyběli ani členové z našeho klanu. Během pochodu na temný les nás přepadla banda drowů, strhla se rychlá bitka. Alicijští schytali spousty ran, ale nic co by ranhojič nezvládnul, ale to nejhorší sem se měl teprve dovědět…Několik svědků vidělo kterak zlopověstní drowové unášejí přímo bitevního pole Pindruši. Zatracenej osud, zasazuje mi jednu ránu za druhou, smrt nejvěrnějšího přítele a teď nepřítel ohrozil i moji nejdražší. Vztek neznal mezí, proklínal sem osud i svoji neopatrnost…
Naštěstí lady Morina souhlasila s tím že musíme nebohou Pindruši osvobodit z rukou těch bastardů. K naši již tak početný skupině se přidalo několik vojáku pod vedením kapitána Draga, díky bohům byl s nimi i Hiosu a díky jeho stopařskýmu umění se brzy našla stopa únosců, a ta zavedla nás do Temnýho lesa. Odpor byl slabej, ale slitovaní sme s nikým neměli, aspoň ne já, drtil sem drowský lebky s nevídanou nenávistí, nebyla to ani tak nenávist vůči nim, spíš zloba pramenící z toho že sem nedokázal Pindruši líp ochránit..
Stopa pokračovala dál a když sme procházeli kolem Mintarmskýho jezera, tak se na nás vrhla hlídka směřující od vypalený osady. Nešťastná víska, ještě nepominul puch spáleniště a tlejících těch vesničanů a už měla být svědkem dalšího krveprolití.
Drowové byli ve slušný výhodě, ale naše zbraně postupovali dál a dál a nechávaly za sebou zohavená těla najezdníků. Pak sme uviděli strašný výjev – Pindruše ležela bezvládně v jakymsi magickým kruhu a nad ní se tyčil zahalený mág, na drowa byl moc vysokej, jistě to tedy byl nějaký člověk, nebo něco podobnýho. Mával holí a něco mumlal..
Lady a já sme se rozhodli vyjednávat, ale s černokněžníkem nebyla žádná řeč, neustále vyhrožoval a plácal všelijaký nesmysle, nejspíš byl pod vlivem nějakejch muchomůrek, nebo čím se to takovýhle ládujou. Snažili sme se dál vyjednávat, když v tom přiskočil jeden z jeho drowských poskoků a vrhnul se na lady. Opět následoval boj, při němž se čaroděj dal na úprk a nechal svoje služebníky na pospas osudu.
Jeden z kněží přived Pindruši opět k vědomí, avšak ke šťastnému shledáni přece jen nedošlo, zdalo se, že není úplně v pořádku. Nejdřív sem to přikládal šoku z tohodle nepříjemnýho zážitku, ale zdalo se že to bude něco mnohem vážnějšího..Nemohla si vzpomenout kdo jsme a mluvila neustále z cesty. Já, Vok a Torradan sme se rozhodli že raděj nic nepodceníme a vydáme se pro radu k Zorathovi. Zdá se že její zmatení měl na svědomí ten divnej čaroděj a přes čáry není lepšího vodborníka než mistra z Alicie.
Cestou sme zbudovali menši tábor a zdáo se že po odpočinuti je Pindruše jako dřív, chovala naprosto běžně ale furt ji nebylo do zpěvu. Nemělo cenu návštěvu Zoratha odkládat..
Velký magikus se nás vyptával na všechny okolnosti tej příhody, něco zkoumal pomoci amuletu a pak dlouho přemýšlel. Nakonec dal Pindruši vypít nějakej dryák a dal nám několik dobrých rad. Vypadá to,že už je Pindruše v pořádku...aspoň doufám.

[Orf Sekerád]

Po několikadenním průzkumu Dračích Hor konečně našli co hledali. Toto musí být ono místo, které Moradin ve snech ukázal Králi Hromové kovadliny.
Objevili hrubě opracované síně pod horou a bránu z kamene a kovu…“Naplníš tyto síně opět životem a společně je zvelebíte k mé potěše“ tak pravil Moradin ve snech. Ten kdo zde kdys pobýval odvedl kus práce, ale dílo nestihl dokončit. Klan dokončí co započato bylo.


Práce se rozběhly na plné obrátky, těžba železa a dřeva na vzpěry, rubicitu k výzdobě, jen co kováři ukuly nářadí bylo třeba obstarat nové a pivo mizelo po celých sudech v útrobách pracujících trpaslíků. Ale stále byli přerušováni obranou proti vetřelcům – jakýmsi ještěrovitým zrůdám. Jak bylo vidno, pronikají do sluje krze malé jezírko.

Dostat se do doupěte těch potvor nebyl takový problém jak se původně zdálo, otvorem vedoucím z jezírka do vlhké jeskyně zvládli i nestatnější trpaslíci. Zpočátku postupovali bez problému a beze ztrát hlouběji do jeskyně, ale tam už začalo přituhovat. Pěšákům přispěchali na pomoc ještěři ovládající mocná kouzla a kvalitní zbraně. Ačkoliv trpaslíci bojovali ze všech sil, nakonec přesile podlehli a byli předvedeni před velitelku ještěřích bytostí. Na první pohled vypadala jako běžná lidská žena, ale lidé na sobě obvykle nemají tolik šupin.
Nejvyšší ještěrka, jaká to hanba, jednala s trpaslíky jako by to byli nějací vetřelci a dokonce je oslovovala jménem Gurmil. I největší bloud snad rozezná trpaslíka od duergara, ale to nebylo jediné co je vytáčelo, šupinatá dáma se dožadovala i peněžitého výkupného.
To už bylo pro trpaslíky hodně a někteří svoji nelibost dávali na odiv a výhrůžně se chopili seker. Vůdkyně ještěrů jen pokynula na svého mohutného poskoka se slovy: „Horáci, máš tu něco k vyřízení..“
Po chvilce boje bylo jasné že silou zde nijak nepochodí…Ještěři požadovanou sumu po této nepříjemnosti o značné množství navýšili, když jim zaplatí oni z jeskyní odtáhnou a nebudou se už plést klanu do cesty. Znělo to rozumě, ale takovou částku vyplácet studenokrevným potvorám? Snad se najde jiná cesta…

[Orf Sekerád]

Při dalším jednání se ukázali ještěři mnohem vstřícnějším našim návrhům na snížení částky, kterou požadujou za vyklizeni sousedních jeskyní. I takový šupinatci se mohou dostat do problémů a jak jednemu teče do škorní tak je k lecjaký oumluvě nakloněnej. Dohodli sme se tedy že za ně odvedeme špinavou práci a tím se cena za jejich jeskyně sníží na přijatelnější sumu, i když i tak sou to nehorázný peníze…
Věc se měla tak, Ještěři žijou v podivný vzájemnosti s koboldama. Koboldi nevynechaj žádnou přiležotosť aby ještěrům ztrpčili živobytí a kdejakou lotrovinu jim nachystaj, ale ještěři sou nucený s tim nic nedělat, neboť tyhleti koboldi sou na celom světě asi jediný kdo s nima sou vochotný kšeftovat a všelijakej tovar shánět. A na nás bylo těmhle malim pazgřivcům trochu tej oucty do palic dostat, ale přitom na živu je ponechat. No to se snadno řekne.
Nákazal sem chlapům aby při tom jednání s nejvyšším koboldem se tvářili zle a neústupně a vůbec jak nejstrašlivějc dovedou. Tož aby to těm slovům dodalo tu kýženou váhu. Kobold se všelijak kroutil a veršolal při tom jak nějakej poblázněnej trubadůr, ale nakonec ten náš tyjátr snad zapůsobil a obchodník úslužně přislíbil že ke všem zákazníkům s tou největší úctou a pokorou přistupovat bude a že pro sichr i změněj svoje působiště. To bylo co sme chtěli slyšet a dali sme se k odchodu, ale celý nám to přišlo nějako moc snadný a taky když už jsme bylo skoro u výhodu z jeskyně, přiletěli první šípy. Taková sprška ze samostřílů dokáže napáchat pěknou paseku, avšak i přes naše zranění sme se vrhli vstříc koboldím kušovníkům, než stačili kuše jejich mechanismy opět natáhnout naše sekery a kladiva už jim začali ty jejich lotroviny rozmlouvat…

Tak tohle už je muselo přesvědčit a naši domněnku posléze potvrdila i velitelka ještěrů. Předali sme jim pytel napěchovaný zlaťáky a rozešli sme se snad v dobrém, konečně bylo možné zase se plně vrhnout do práce.

Přiložené soubory

•  vyjednáváni.jpg   81.84K   155 Počet stažení

[Orf Sekerád]

Začínal sem věřit tomu že nás teď čeká období klidu a že budu svůj čas věnovat pouze budování důstojnýho bydlení pro náš klan a hlavně své nejdražší Pindruši. Ano, sice se teď ve městě mluvilo o takzvaných rebelech více než vobvykle, ale lapkové a loupeživý rytíři tu byli dycky a mistr málodobrý má pro všechny špagátu dost . Aspoň babky na trhu měli nové téma k probírání a jarmarečníci mohli zase oprášit nějakou tu píseň Vo mordu přeukrutném….
A právě když jeden si mysli že zrovna je ta chvíle začít se cejtit spokojeně a věnovat se tému co je mu nebližší, zasáhne ten prevít osud s celou svoji silou.

Už uplynulo několik let od tý doby co Tanur,ve jménu klanu a Moradina, hrdinně a statečně padl v boji proti démonům, a stále sme jej drželi v srdci a vždy sme si na jeho památku připili medovinou a pivem, jak se na památku takového trpasličího reka patří. Jistě bychom dali nevím co znovu se ním setkat, zvlášť já sem na svého přítele, s kterým sme v těch dávných dobách zakládali Klan, nemohl zapomenout, ale ani já bych nestál o to co se nedávno událo, takle si to žádnej z nás nepředstavoval…

Už sme byli skoro na místě, stařec nás dovedl k nějaké jeskyni na jihu, stále nechtěl vysvětlit o co se jedná jen že můžeme překazit nějakou lotrovinu. Tohle se mi od začátku nelíbilo, v kostech sem cejtil nějakou léčku a čertovinu, ale přesto mě sem něco táhlo. A tak král a kněz Moradinův následovali staříka do jeskyně, nebylo pochyb tohle byla vskutku čertovina a ne ledajaká, stařec se kvapně dobelhal k magickýmu kruhu, zabreptal několik slov a sesul se k zemi, v kruhu se v záplavě ohně zjevil starej známej – Ingar, bývalí uchvatitel Alicijského trůnu, hubitel elfů a nyní slouha démonů.
Zle sme se po něj s Dvalinem podívali, co může tenhle ničema po nás chtít, snad se pomstít za to že i díky trpaslíkům byl svrhnut z čela města…
Ingar se hned rozpovídal, stále mlel o démonech o své paní Gaugnus, nic co bysme od poskoka démonu neznali. A pak rozhodil rukama a v kruhu stál další, podle postavy bylo jasné že to je trpaslík a když sundal helmici..
„To nee, to nemůže být on..“ vyhrkli sme naráz, „šalba a klam, démonský mámení!“ ale sám už sem veděl že to bohužel pravda je.
Ingar pokynul trpaslíkovi,“Ukaž jim pravdu, Tanure!“
Démoni museli nějakým způsobem přivést k životu našeho zemřelého bratra a přinutit se stát jejich služebníkem, ale jak je to možný…?!
Tanur se k nám blížil, ale nemohli sme nic dělat, než se ho snažit probrat a snad přivýst k rozumu. Řvali sme na něj ať vzpomene na klan, Moradina, na svoje přátele, ať se vzpamatuje…ale on se stále přibližovat a pomalu tasil svoji sekeru, stále sme se ho snažili přesvědčit slovy ale marná snaha, když zaútočil tak sme se museli bránit. Ale poslední ránu sme mu nemohli zasadit, nepřítel s tváři nejlepšího přítele, nešlo to…
Pak už si jen pamatuju jak sem se s námahou zvedl a začal zvracet a hlavou se mi šířili všemožné otázky…co nejdřív sme vopustili toto prokletý místo. Daleko sem nedoběch vysílením a rozčilením sem upadl do prachu cesty…pokleknul jsme na kolena, Dvalin mě v tom následoval „Moradine, dej nám sílu do nadcházejících časů…“

[Orf Sekerád]

Seděl sem zrovna u svého oblíbeného stolu v Maugrinově nálevně a nad tuplákem piva sem rozjímal vo věcech co se poslední dobou udály. A v tom do lokálu vběhnul klučina a prej že má dopis pro moji maličkost. Hodil sem mu zlaťák, list převzal a začet se do něj.
Další špatný zprávy, že by se Tanur dostal do křížku i s představili Oliosova Řádu? Už to tak vypadalo… požádal sem tedy Calisto o kalamář, husí brk a pár papírů a dal sem se do psaní dopisu veleknězi Geraldovi.

Velevážený velmistře,

musím vaši vobavu potvrdit, skutečně Tanur ,kterého sme všici už oplakali a věřili že teď dlí ve společnosti Moradina a předků, opět kráči po tomto světě. Nikoho víc by návrat přítele mezi živé nepotěšil než mě. Avšak jeho znovužití nejni dílem Moradina či Oliose ani dobrotivosti osudu. Na vlástní kůži sem se moch přesvědčít že za tim stojí ta démonská pakáž, nějakým záhadným způsobem ho přivedli k životu jako svoji loutku.
Sekeru, kterou třimal do poslední chvíle svý hrdniský smrti nyní obrátil proti svým bratřím. Vězte tedy vážený příteli, že činy toho jehož sme znali jako Tanura nesouvisí s Hromovou Kovadlinou, už ani snad se nemůže řadit mezi trpaslíky…tudíž jeho jednáni je v naprostém rozporu s naším klanem a trpasličím rodem vůbec.
Doufám tedy že sem dostatečně zodpovědel vaše dotazy, tahle záležitost je strašlivá pro nás všechny.
s úctou,

Orf, král Hromové Kovadliny

Prohlídnul sem si výsledné dílo. List přeložil a nakapal něco vosku ze svíčky na hospodském stole a pak jako pečetidla užil prstenu se znakem Klanu. Jakmile sem zaplatit útratu, vyhledal sem na trhu kněze v rouchu Řádu a klad mu na sérdce aby list předal co nejdřív Geraldovi.

[Orf Sekerád]

Pořád musím myslet na to co mi vyprávěl Zorathus, byl to příběh ze starých časů, a udál se mnoho let před tím něž sem se na tomhle ostrově usadil.
Za normálních okolností bych si myslál že to je jen taková poudačka a vyprávěnka pro děcka, ale po posledních událostech sem tomu nemoch nevěřit. Bylo v tej histórii až moc podobnýho s tím co se děje teď a jistě ji mistr magikus nevyprávěl jen tak z rozmaru.
Velký čaroděj vyprávěl a já poslouchal, každý slovo sem hltal, jen aby mi nic neuniklo. Podle příběhu slzy Lonery dokázaly znovu očistit srdce dávného hrdiny, a v právě nich musí bejt mocná síla která dokáže ledacos napravit.
Ale nikdo neví kde ji hledat, snad jen poslení kněžka starého boha v sídle obrů by mohla poradit, ale bude se chtít o svoje vědomostě podělit? Kéž Moradin dá by naše naděj nebyla marná.

[Orf Sekerád]

Další list od Oliosova velekněze. Zajímalo by mě co může mít na srdci, nu to se snad brzy ukáže. Sepsal sem tedy dopis určený k jeho rukám. Vyjádřil sem v něm ochotu k setkání a vylíčil v jakém čase je mou maličkost možný v městě zastihnout.
Teď se zase můžu vrátit k plánům výstavby a načaté láhvi domácího likéru.

[Orf Sekerád]

Udělali sme další pokrok v pátraní po těch léčivejch slzách. Podařilo se nám přemluvit náčelníka obrů aby nám dovolil promluvit s kněžkou Maar, která mezi posledníma uctívá boha Dreose. Knežka obryně byla už letitá a často mluvila z cesty, nejasně a většinu času upadala do dřímoty.
Ale než dokázala usnout hlubokým spánkem dozvěděli sme se celkem dost. Podle jejich slov, Dreos ukryl Loneru tam kde každý musí sám se sebou zápolit, a navíc to místo je pro smrtelníky smrtelný.
Musíme rozhodnout který místo stará obryně měla na mysli a vypravit se tam…

[Orf Sekerád]

Znova v krátký době je třeba dopis Geraldovi, to naše setkáni se věru nepodařilo, tím spíš že k němou ani nedošlo…

Vážený velmistře Geralde,

je mi líto a velmi mě tíži, že došlo k tom k čemu došlo. Věřte že to neměla bejt žádná urážka, či jakejsi akt neúcty k vašej váženej osobě. Je to už tak našemu rodu vrozený že hájí svoje soukromí, a je nám vlastní brát za velikou čest pro členy jinejch národů už to že můžou popatřit síně trpasličím umem zbudované. A proto sem zamejšlel naše setkáni v síni pod horou uskutečnit, haby vám byla tatok čest daná.
Naše zvyklostě asi můžou lidem divný připadat, tak i nám často nad počínáním lidí zvostává rozum stát. A řek bych že totok bylo právě takový nedorozumění co se zvyklostí týče, a rmoutilo by mě kdyby tohle nedorozumění nějak pošramotilo našich vztahů.Páska přes voči nebyl akt nedůvěry vůči vám, ale zabezpečení proti tomu, kdyby vás třeba společný nepřátelé zajali a tortuře podrobili, i když bolest by ste jistojiste unesl. Ale považte, že by vaši mysl prolomili a cestu takto ohavným způsobem vyzvědíli. Jistě nechcete jako spojence někoho, kdo by snad veškerý bezpečnostní vopatření nečinil a lehkovážně postupoval. Nepředpokládám, že jste snad nějakej úklad vod nás čekal a proto si nenechal šátkem voči vovázat.
Ještě jednou bych chtěl vyjádřit politovaní nad tímto nedorozuměním, ač nic zlýho tím myšléno nebylo

S upřímným pozdravením,

Orf



Jak sem to dopsal, vyrazil sem někoho z toho řádu vyhled, by dopis veleknězi doručíl.

[Muž v kápi]

Krysa co proběhla mezi uličkami rozpadlých domů si moc nevšímala dvojice mužů stojících pod oprýskanými zdmi Alicijské věznice.

" Takže oni byly, za ní?"

Pokývání druhého muže bylo dostačující, oba se pak podívali na mraky zakrytý měsíc.

" Nechápu jak my mohli uniknout, sledoval jsem je každý den... já, já..."

Pohled Alexe Romanova jej však umlčel. Muž polkl a rozklepal se, tenhle pohled znal. Takhle se vždycky Alex Romanov podíval na ty, jenž upadli v nemilost jeho paní. Vlastně, takhle se nedíval Alex, ale skrze něj si teď Letina prohlížela přímo Ona.

" Já, vysnažím se zjistit vše co vědí. Vždyť víte paní, že já jsem schopný. Zařídím to, do týdne vím kde je skryta."

" Ne. Vše zařídím já." tohle už byl Alex sám, bez aury temné paní. Ale ty oči, pořád se dívali tak, zle.

" Ty si vezmeš dovolenou, delší odpočinek mimo Alicii." Alex se usmál na Letina a protáhl ztuhlý krk. Rozpršelo se.
" Děkuji pane. Já, můžu ještě něco udělat?"

Alex se usmál, až se zdálo že se mu koutky úst dotýkají uší.

" Ano. To můžeš."

" Pane?"

" Nekřič."

Krysa znovu proběhla uličkami a tentokrát už žádného z mužů nestřetla, jen mezi dlažebními kostkami se míchala dešťová voda a krev.

[Orf Sekerád]

Nejni dne aby se ke mně nedostali zprávy o Tanurově řádění v čelech těch lapků z Jihu, mordujou a olupujou každýho kdo jim pod ruku přijde. Obrací zbraň a nenávist i na svoje staré známe z dob kdy to byl ještě skutečnej Tanur a ne tahle loutka v rukou nepřatel. Musíme získat slzy Lonery dokud je ještě pro něj cesty zpátky.
Rada obryně nám sice ledacos napověděla, ale stále nemáme jistotu kde hledat.

„Místo které je pro smrtelníka smrtelný. Místo kde se musí každý postavit sám sobě. Místo kam boží moc nedosáhne.“
To nám ta obryně pravila. Po těch slovech mi vytanula vzpomínka jak sem před lety podstoupil cestu očisty. Tam sem taky musel nakonec svést boj sám se svoji hříšností. Ale ostatním se to nějako nezdálo a padali i jinačí návrhy. Je jasný že výpravu můžeme svolat až bude jistý kam přesně vyrazit, neboť vynaložit zbytečně všecky síly na cestu která nic nepřinese, by bylo v těhle časech osudný.

Rozhod sem se že navštívim knihovnu v domě těch veršotepců, snad by se v nějakym svazku našla stopa..

[Orf Sekerád]

Proštudýroval sem pěknou řádku knih, snad všecky co v těch regálech měli. Spisky to teda byly poučný, dověděl sem se jak zalátat nohavice nebo kterak se heřmánek od blínu rozezná. Dál sem si pročet všelijáký historky o zapomenutejch hrdinech, který svoji slávu nejspíš už dávno utopili v chlastu.
Ale vo Loneře, sem se toho moc nedověděl a o místě kde jí hledat už teprv ne. Sice sem v jedný knize našel tu známou pověst o tom jak v Loneře našel Olios zalíbení, ale nebylo tam nic co bych už dávno neslyšel. Takže ani tohle nám v naší věci moc nepomohlo.

Když se veme v úvahu že Lonera se svým způsobem tejká i božskýho patróna tohodle ostrova, nebylo by nejmarnější zapříst na to řeč s jeho uctivačema.
Ale každopádně co nejdřív bude třeba svolat další poradu klanu, možná ostatní trpaslíci zjistili něco víc než já..

[Truhlík]

Karta se začíná obracet.
Lidé na alicijském trhu byli svědky nečekané události. Rebelský trpaslík, očividně posílen dobrým pitím, vběhl na trh a mávajíce sekerou chrlil nadávky a kledby na všechny strany. Nezůstal bez povšimnutí městských stráží, které se na něj sesypaly. Přesto že trpošovi pohyby nevypadali tak ladně jako obyčejně, dokázal několik strážných těžce poranit a jednoho dokonce svoji sekerou roťal na dva kusy. Nakonec byl však udolán velkou přesilou.
Druhého dne ráno se probouzí v městské věznici.


Musíme rychle najít tu ženu, o které mi říkal Orf a navrátit tak Tanurovo tělo jeho pravému majiteli.

Přiložené soubory

•  tanur_v_dire.jpg   367.57K   168 Počet stažení

[Orf Sekerád]

Opět sme navštívili mistra Zorathuse v jeho věži a přeřikali mu všecko co kněžka obrů poudala. Bylo zvláštní, že velkej magik taky pro nás měl několik novot o Maahr, dostala se k němu zvěst že obryni unesli a maj v držení pekelníci, kdo ví co za čertovinu maj zase za lubem…
Mág si pozorně vyslech naše povídání a přislíbil že prolistuje svoje učený knihy . A pokusí se z nich vyčíst něco co by nám odhalilo trochu víc ze smyslu slov starý obryně.

[TaoKan]

Nářek vězňů náhle přerušila hádka kdesi v utrobách věznice.Klapot ocelových bot a
rány zapadavajících mříží se dostali až k uchu Tanura.Snažil se rozpoznat hlasy,ale
byl moc sláb.Z posledního boje si odnesl mnoho ran,některé se dosud nezacelili.Upadl
zpět do težkého spánku....

***

Ze spánku ho probudil silný náraz.Celé tělo jakoby se vzneslo do výšin,když mu tělem
projel obrovský tok lečivé energie.Otevřel oči,nad ním se zkláněla postava zahalena
do mnoha knežských aur a kouzel.
„Vstávej,žádný kněží se mě tu nebude povalovat",pobídl ho.
Tanur se podíval na své hadry,opravdu vypadaly jak zbytek kněžské roby,raději se na
nic nevyptával a odkulhal se záhadnou postavou ven.Po cestě potkali jestě pár
Elitních hlídek,naštěstí se podařilo prokličkovat i mezi nima a rozprchnout se ve
slatu.
Cestou k pevnosti draka to trpaslikovi nedávalo smysl.Kdo byl ten záhadný kněz,snad
samotný Gerald?Proč by mu ale pomáhal,že by ho nepoznal?

[Truhlík]

Ruzzuřeně uhodí bičem o mříž prázdné cely. "Jak je možné že uprchl?" Oboří se na velitele vězeňské straže. Ten jen se svěšenou hlavou pokrčí rameny a něco zabrekotá.
"Určitě se odsud nedostal sám, někdo mu musel pomáhat, chci znát jména a chci je znát hned! Jasné?!"

[Orf Sekerád]

Mistr Zorathus stále tráví čas ve svojí knihovně a dumá nad učenejma svazkama, kéž najde to na co všichni napjatě čekáme.
Dej Moradine, ať v této zkoušce uspějeme. Dej ať Tanura opět přivedeme na cestu hodnou čestných trpaslíků a zbavíme ho tý zatracený kletby.
Mám obavu co by naše selhání způsobilo a obavy mě neopouštěj ani při myšlence na úspěch. Pokud se nám všechno podaři, co dál? Tím by nic neskončilo, právě naopak. Další a další otázky a obavy…
Ó Moradine, dej nám silu a odvahu.

[Orf Sekerád]

Čaroděj nás přivítal ve svoji pracovně dobrou zprávou. Konečně se mu podařilo vynajit místo kde by měla bejt uložená ta Lonera, jejíž slzy by snad dovedli Tanura zbavit jha pekelníků.
Ale když nám řek který místo že má na mysli, tož nadšení už tak veliký nebylo…opět se vydat na tu zatracenou Planinu a střetnout se s démonama na jejich území. Ale jiná možnost nezbajvá, Zorathus se dušoval že tam, pod nosem čerchmantů, byla Lonera ukrytá.
Ale předtím ještě musíme získat vzácný stříbro na výrobu klíče. Jináč se krz Bránu Osudu nedostanem…

[Orf Sekerád]

Získat to čarodějný stříbro nebyl žádnej med, během našeho sestupu do útrob krypty se nás pokoušela zastavit všelijaká umrlá sebranka. Vod kostlivců, přes všelijaký mátohy až po ty kostlivý čarodějníky, co se jim lichové říká. Tož ale díky Moradinově přízni sme se krze ně prosekali až k tému kýženýmu cílu a hrobku Syboxovu našli.
Rychle se prosekat houfcem nemrtvých co se znova vyrojili a předat Syboxovo stříbro Zorathovi. A hlavně důfat v požehnání Moradina.

Když sme za mágem po několika dnech opět zašli, měl už pro nás zhotovenej klič z toho stříbra, klíč co pasíruje do zámku Brány Osudu. Ještě nám dal několik dobrejch rad a hlavně jakejsi magickej inštrument co nám má pomoct najit přesný misto Loneřina odpočinku.
Nebylo času na nějaký obšírný přípravy, stejnak sme se na tenhle den chystali už pěkně dlouho..

[Orf Sekerád]

Náš pochod na Planinu Démonů začal.
Ale co čort nechtěl, všici klanový ranhojiči a felčaři šířili slávu Moradina v zámoří a tak nakonec nezbylo než přijmout nabídku Moriny. Sice to znamenalo imrvére poslouchat ty její namyšlený řečičky, ale bez léčitele bysme byli mezi rohatcema nahraný. A pro záchranu přítele se musí překousnout ledacos…
Díky bohům klíč splnil svůj účel a veřeje Brány se rozletěly v jeden ráz.
Jen co sme vkročili na Planinu, hnedle se na nás sesypala ta pekelná čeládka a musím uznat že bez Morininýho kurýrovaní by nás tam par zvostalo na věky. Tož jak jsme se z tého šrumce oklepali, přišel čas vyzkoušet tu čarodějnou věcičku. Začalo to všelijak prskat a bzučet až nakonec náš všecky slepilo podivný světlo.
A když sem se zase rozkoukal, stáli sme v nějaké podivné chodbě, ze stropu se až na zem spouštěli různobarevný sloupce světel a bylo slyšet roztodivný zvuky. Na konci tej chodby byla kamenná cimra a v ní stály dvě podivný bytosti, nejspíš strážci tohohle zvláštního místa. Hnedle ten jeden povídá že dál může pouze jeden z nás a ten se bude muset postavit sám sobě.
Tož nebylo nad čím dlouze dumat, když sem tuhle výpravu svolal, budu muset udělat aj ten poslední krok. Vykročil sem ku předu a skála za strážci se rozevřela a objevila se další jeskyně. Nakráčel sem tam a se sekou v ruce čekal co se na mě chystá. Tu se za mnou ozve hlas a volá moje méno. Otočim se a popatřím starou šedovlasou trpaslici. Něčím mě byla povědomá a když sem se podivil jak mě může znát, tak babice pokračovala. Vykládala kterak za dobu co sme strávili v říši Lonery uběhlo na světě tisíce let a svět už dávno skončil, už prostě není nic, jen sině Moradina.
„Drahý, následuj mě do síní Moradina, již tam čekají tvoji bratři, sestry. Tvoji přátelé a předci. Přidej se ke mně, Orfe. Už není svět…pojď. I Tanur už čeká jak popijete jedné medoviny….“ A takle pořád dokolečka, vábila mě abych šel s ní a nezbejvalo málo a možná bych se za ní vydal. Když tu mě něco nehrálo: Jak by moh Tanur dlít s Moradinem, když jeho duše nebyla dosud zachráněna? A právě to mě uchránilo, najednou se přízrak falešný Pindruše rozplynul jak pára nad rendlíkem a skála se rozestoupila podruhý.
V další místnosti byla akorát jakás socha a nic jinačího. Pak sem začal slyšet naříkaní a bědování…nebylo pochyb že to plakala socha klečící ženy.
Nejdřív sem koumal kde je zakopanej pes, čekal sem že to je další zkouška. Ale ta socha tvrdila že je Lonera a moc času nezbejvalo…jeskyně se začínala otřásat. Tak sem tedy vzal prázdnou lahvičku a nachytal do ni co nejvíce slz to šlo.

Konečně sme tedy získaly kouzelné slzy Lonery, slzy co snad dovedou zachránit Tanura a jeho duši.

Zorhatus potvrdil že opravdu sme získali ty čarovný Slzy. Avšak teď budeme potřebovat pomoc zkušených kněží či kněze, kteří znají tajemné nauky a vědí mnohá tajemství mezi světlem a tmou. Takový kněz, jak pravil mág, musí vést očistnej rituál.

[TaoKan]

Tanur se opět vydal na cesty.
"Zvěstovat zkázu a utrpení",tak pravila jeho paní.
Pevnost draka zas na krátko ožije.Na dvůr vyjde pomenší ramenatá postava
a štráduje si to přímo ke stájím.Mohutným krokem a s cinkaním kroužkové zbroje
vkročí do ohrady.Sekyru připevní nacvičeným pohybem na záda.I přes silné
kožené pozdro vyzařuje ostří matně červenou zář.Jeho oř zařechtá a poodstoupí.Je
sním již dlouhou dobu,ale chovaní a prázný obličej jeho pána ho nenechává
klidným.Po chvíly je trpaslík v sedle,brána se otevře sním i nový osud...

***

Ticho....trosky armadního tábora,stromy lemující jezero Mintarn...vše nehybně
stojí,dívají se přímo na něj.Pohledy jsou cítit čím dál více,někdo se díva,ví to...
Zastaví se a zavětří.Jen ticho a lehký vánek se opře o jeho tvář.Žádný
zabloudilý bylinkář kterého by okradl a vyhnal od jezera,ani hrdina bažící
po jeho hlavě....Ňeco je jinak,něco se mění.
Vydá se po čerstvých stopách koňského povozu.Stopy míří přímo do obležené
vesnice.Z dalky je slyšet volaní a zaklapnutí okenic....nejni vítán.

Přiložené soubory

•  DSC00211.JPG   40.88K   146 Počet stažení

[Pee]

Ten den byl celej nějakej zvláštní. Když sem se přikolejbala na trh, čekal tam už Orf, Yoren a Walavyn. Všichni měli takovej vodhodlanej vejraz, jako když maj za lubem něco náramě důležitýho. Sotva mě Orf pozdravil, vrazil mi do pazoury lano a Yorenovy nějakou tyč. Sem si nejdřiv myslela, že pudem do naši jeskyně věšet nějakej vozdobnej závěs, páč von je Orf tou slují posedlej a porád mě pobízí, abych na její zvelebení něco podnikala, což v poslední době nejni nic jinšího, než sekat celý fůry dubovýho dříví do úmoru. Jenže mě chlapí brzo vyvedli z vomylu. My to mělo bejt hnedle jasný, podle těch kamennejch sveřepejch vobličejů, že to bude něco velkýho. Už z toho, jak se všicí potilli bylo vidět, že to může bejt náramě nebezpečný. Pak to z Orfa vylezlo „Mušíme dneska zajmout Tanura, mám na to náramě vychytralej plán“ Z toho se mi teda fakt málem podlomily šlajfky, páč sem s timhle pašákem párkrát po jeho boku, když ešte v rukou mitril svíral a nebyl jen loutkou v moci zla bojovala. Se mi v kebuli vrátily vzpomínky na jednou jeho ranou rozpolcený lebezně, rozpáraný plnoplátový zbroje nepřátel i na hromady vyhřezlejch teplejch sřev z jejich břuch a pach bublající krve z jejich proraženejch hrudniků. Esli ten plán nebude dost dobrej, tak to někdo z nás může šeredně vodskákat. Jak ze mi tohle všecičko prohnalo kedlubnou, vorosila sem se taky, až mi čůrek ledovýho potu začal stejkat ve předu pod hrudnim plátem v místech, kde se mí bujarý vnady skoro vzájemě dotýkaj…..

[Pee]

Vydali jsme se na jih, proklusali temným lesem a u jezera Orf zavelel stát. Pak na nás vybalil ten svůj tuze vychytralej plán. Měl hlášku, že tudlevá kolem jezera Tanur jezdívá na vobhlídku rebelskýho rajónu právě v tenhle čas. Připevníme k vrbě lano, skováme se za skálou a až Tanur tudyma požene trapem svýho oře, zatáhnem za špagát a až se v kotrmelcích bude válet, tak ho svážem a na hlavu mu navlíknem pytel. No plán to byl teda fakt znamenitej, šak ne nadarmo je Orf králem. Vona dyby moudrost a chytrost svítila, tak je Orf druhý slunce na tomhle světě. Všechno sme připravíli, tak, jak on pravil a netrpělivě jsme čekali. Já Yoren a Walavyn Sme drželi lano a Orf svým vostřížím zrakem sledoval cestu. Tanur ale pořád nikde, to bylo tuze podezřelý. Když už sme se vzdávali naděje, přišel šok! Tanur se najednou vobjevil v plný zbroji, sekera mu plála temně rudě. Mělo to jen malikej zádrhel, páč se vyloupnul na druhý straně lana…….

[Pee]

Všicí sme se připlácli ke skále a byla v nás jen malá dušička. Vě mě dokonce tak malinká, že se mi spoza dolní části brněni s tichým zabrumlánim z těla chtěla vydrat. V tom se Orf postavil, povolal Hromnici, vyšvihnul se na ní ladně za zvuku sypajícího se železářství a vyrazil Tanurovi v ústrety…Z toho se mi sevřelo ouplně mý trpasličí srdce, zrovna ted o něj přijdu, zrovna, kdyš se po plese, kde moje šaty za nejkrásnější byly prohlášený a na kerym sem ho úplně svou krásou vomámila až se konečně vymačknul, na kolena s rachotem po projíždce do naší sluje padnul, a tak pěkně, slovama dvornejma mě vo mou jemnou mozolnatou ručku poprosil. Prstýnek mi přitom na můj sukovitej prst navlík tak krásnej, až se dech tají. Sám ho ukoval a věnování na něj vyryl. Snad nebudu vdovou eště před svatbou! Se zatajeným dechem a vočima hrůzou rozšířenýma sem koukala jak se blížil k Tanurovi a hromovým hlasem tak jak se na krále kovadliny sluší na něj zahřímal „ Todlecto území zabíráme ve jmenu klanu Hromový Kovadliny“ Tanur se pomalu otočil a pozvedl svou temnou sekeru…

Přiložené soubory

•  prsten.JPG   25.89K   120 Počet stažení

[Pee]

Orf s Hromnicí nesmírně důstojně s královskou nonbesou začal ustupovat. Hledim Tanurovi přilbice prosvítaly jeho krví podlitý nepřítomný voči . Ten pohled by chlapa dokázal zmrazit ale Orf nehnul ani brvou a hrdinně couval. Tanur se s nepříčetným řevem rozjel proti králi, sekera vysoko vztyčená se svištěním rozrážela vzduch. V tom zuřivym šílenství, kdy mu hustá pěna vodkapávala vod huby si ani nevšiml, jak se mezi ním a jeho výsostí napjalo silný konopný lano. Tanurův komoň v plném trysku zakopl a střembřich se rozplácl na zemi. Pád byl prudkej, že si ten nebohej ponik zlomil vaz tak hlasitě, až se z vrby vyděšeně vzneslo hejno vran. Tanur se zřítil z tý vejšky přímo na hlavu a jak si ji snažil krejt, vylítla mu z pracky ta jeho strašlivá zbraň. To teda byla klika, páč když si to ted s vodstupem rovnám v hlavě, mohl by nás naporcovat jak podsvinčata. Takhle sme se na něj všicí vrhli, Yoren ho třískal tou tyčí, až vůkol lítaly tříšťky a Orf se vytasil s dubovym vobuškem, kerym mlátil do Tanurovy helmy až zněla jako puklej zvon. Já s Walavynem sme mezitim vomotávali jeho rozličný oudy lanem a pomalu ale jistě ho stahovali do smyček. Nešlo vo to ho ubezdušit, náš cíl byl jasnej, musíme ho vomráčit, dostat živýho ale vodzbrojenýho a nemohoucího. Po velikym úsilí se to nakonec podařilo. Tanur neschopen pohybu se svalil jako žok se špinavejma hadrama a pozbyl vědomí. Nic nebránilo tomu, mrsknout s nim na Hromnici a vydat se na cestu do tej naší krásný trpasličí sluje. Projeli jsme temnym lesem, drowové cítivší bojový vodhodlání linoucí se zpod našich krunýřů se nevodvážili vystrčit ani špičky svejch ušisek. Těšili jsme se domu ale po vyjetí z lesa se náhle vobjevil velkej zemětřas, až se vůkol ze skal sypalo kamení. To ale byl jen počátek, páč to zemětřesení mělo původ v tom, že síly pekelný se vypravily pro Tanura, aby nám ho vyrvaly zpátky……

Přiložené soubory

•  čertisko.jpg   110.65K   119 Počet stažení