Čas se nachýlil.
Dainty se domákl, že je už Arenovi líp a navíc byl ouplněk. Konečně pokročí v plánu postarat se o radní, kteří už byli na svejch vyhřátejch místečkách přece jen nezdravě dlouho.
Chladná mlha padla do křivolakejch ulic Slatu a rozlila se jako mlýko. Všude byl podivnej klid, mezitím co v sídle Cechu to po dlouhý době ožívalo.
Créve už tam byla a pan Černej přivedl toho pulčíka Jozefona na zaučení. Zatím s páskou přes voči, když ho prováděl kanálama. Chtěl mít ale mladýho u plánování akce. Začínala běžná rutina, něco vo pravidlech cechu a tak.
Do toho se tam dobelhal Aren a udejchanej se svalil na židli. Rebelský pasti se na něm pěkně vyřádili, jen co je pravda.
Dainty už chtěl pokročit k další fázi sněmu, když Créve ozámila, že pro ně něco má. Loupl tázavým pohledem k Arenovi a ten mu to voplatil. Uslyšeli dupání po solidní dřevěný podlaze, jako by tam beželo stádo volů. Byl ale jen jeden a k němu se během úderu srdce připojilo pár dalších známejch tváří z pevnosti Rudýho draka. Neviděl mezi nima Omarona, ale přesto Dainty vyskočil na dřevěnej trůn a z rukávů mu vystřelily dýky. Aren měl už v ruce starej dobrej šutr návratu, ale ten hroch zkříženej s vopicí byl na svoji velikost pěkně rychlej. Nejdřív mu vyrazil důležitou součást únikovýho plánu z ruky a pak ho v rychlým sledu ještě seknul přes prsa až se svalil na zem jako něco hodně těžkýho.
Aren byl v prdeli. Takže brzo tam bude aji Dainty, už zase a ještě víc a hloubš. Odmítl se ale vzdát bez boje, to nikdy. Nejdřív zkřížil čepele s okřídlenou kovářkou, kterou si pamatoval z přístavu u dračí pevnosti. Jen proti ní by možná měl nějakou šanci. Velký možná, ale rozhodně ji neměl. Hrog obrátil spokojenej výraz krysoprasa z Arena na hobita soupeřícího s rebelkou. Se sekerou v ruce se pohnul k Daintymu, ale předběhla ho nějaká rychlonohá ženština a pořádně mu spravila fasádu.
Dainty se ocitl tam, kde byl před malou chvílí Aren a taky tam byl celej Cech. Slat ale ne, ten tam byl už dávno a takováhle drobná šaráda, mezi dvěma hašteřícíma se dětma, to rozhodně nezmění.
Někdo se nad ním slitoval a ošetřili mu rány. Nechápal proč ho tak mučej, ikdyž tuto techniku asi taky nemohl vyloučit, když šlo vo následovníky pana krále.
Nakonec byl nucenej pan Černej kejvnout na dohodu, kterou mu Jarda Řiťolezec laskavě nabídl. Nic jinýho mu taky nezbejvalo. Bude obnoveno spojenectví mezi Cechem a jihem, který sami porušili. Bezva!
Dainty se snažil udržet klidnej výraz, když si vobřík naložil Arena na záda, jako by skoro nic nevážil a jal se k odchodu. Všichni ho brzo následovali a ještě mu něco říkali na rozloučenou. Dokonce i Créve. Ale Daintoš to nevnímal, pochopil že Cech se musí změnit.
Jestli má tahle prastará vorganizace přežít, je potřeba přitvrdit.
Příspěvek upravil Bedra: 04.12.2020 11:32