80 odpovědí na toto téma

[Geralt]

Cože chlapče? Co jsi to slyšel? Zopakuj mi to prosím.
No, do města přiběh nějaký muž a říkal, že ten trpaslík, ten Tanur, jak jste říkal, že urazil Oliose, tak prý má v žaláři v pevnosti tu Lady, tu jak ji máte tak rád, usměje se potutelně.Ale no tak chlapče, nebuď škodolibý, tady máš zlaťák a jdi zpět na trh. Zajímalo by mě jaký to bude mít ohlas.

Poškrábal jsem se na bradě a usedl ke stolu. Nalil sklenici vína a přemýšlel. Trpaslík urazil Oliose, Morina urazila Oliose, drowy štvala proti městu, daně zvedá a nevěřím že je kdo by ji měl rád... možná je tu možnost jak se zbavit jednoho zla a neztratit při tom ani muže, či nevyzradit mnohé z tajemství.... Možná bych mohl poslat Tanurovi dopis.... snad 400 měšců by jej přesvědčilo, aby její oči již nikdy světlo světa nevyděly... poradím se s Mistry....

[Geralt]

Další krásná ranní procházka po březích jezera. Bylinky zas povyrostly. Snad Olios mě varoval v pravou chvíli. Skála a mé tělo sehnuté u byliny snad pomohlo, že jsem nebyl spatřen. Dvojice divoce diskutujících drowých stráží prošla kolem mě. Zdá-li a opatrně jsem je pozoroval. Znám sílu a nebezpečnost jejich zbraní.

Deset, dvanáct... možná i více.... ukryl jsem se zpět za skálu a počal sesílat ochrané modlitby. Posílen a ukryt jsem se vydal zjistit co se děje, proč ty davy temnejch elfů vylezly z lesa.... snad se také doslechli, že ta jejich lordská drowka je zavřená v pevnosti a připravovali se ji vyrazit na pomoc....

...to se mi však vůbec nehodí.... přemýšlím... musím je zastavit... ale sám proti takové přesile.... jsem kousek od tábora a počítám.... snad 20 bojovníků, klerici a mágové.... naštěstí neprohlédli mou ochranu.... jak si jsou jisti sami sebou.....

...rachot z jihu... snad Olios přispěl s řešením situace.... od jihu se blíží trosky armády v čele se svým generálem Dragem....

...boj nastal... lidé umírali.... drowové, alicijští.... stojím v povzdálí... bitva spěje ke konci.... drowové značně vyhrávají, bylo jich tak 5 na jednoho... a alicijští byli zaskočeni.... již stojí jen ten jejich generál a jeden muž, ne však v barvách armády... kolik času jim zbývá... z ran teče krev, mnoho dalších ran tvoří rychle meče a šípy drowů.... mágové a klerici rozhodli tento boj... armáda bez magické podpory nemá žádnou šanci....

...dost bylo umírání.... Ustupte temní! Vraťte se zpět do lesa! na má slova mi odpovídají jen dva mágové, kteří mým směrem počali sesílat útočná kouzla....

...je po boji... těla mrtvých drowů vystlaly okolní zem... jejich černá krev skrápí krásu okolní zeleně...

Počkejte pane, jmenuji se Atrey. Díky za pomoc
Mé jméno je Gerald, patříte k této ehm.. armádě?
Ne jen jsem doprovázel kamaráda, byli jsme na jihu u pevnosti.....

Slova společně pronesená mě potěšila..... a ještě pozdější setkání s tou malou trpaslicí... sice bez koně Perlíka, velmi rozumná slova však pronášela... musím její moudrost opětovat, až se setkám s králem Orfem...

[Geralt]

.... a tento dopis dej někomu z těch pohlavárů v tý pevnosti a dej pozor všude se tam na jihu toulaj bandy těch alicijskejch ochránců, či zbytky armády...

Drazí "rebelové",

doslechl jsem se, že se do vaší podzemní kobky nějakým omylem ze svých luxusních komnat zatoulala Morina. V poslední době jsem na jihu potkal různá individua a nejsem si jist, zda je ve vašich pokojích v bezpečí. Proto bych Vám velmi rád nabídl její výměnu. Myslím, že ve městě není nikdo, kdo by chtěl za ni vysypat na stůl tolik žluťásků. Proto můj návrh je následující. V zájmu událostí minulosti i budoucnosti ve jménu Oliose navrhuji:
- ponecháte si dva prsty, o které prý nešťastnou náhodou již Lady přišla a cenný prsten, jež na jednom z nich byl, jako zástavu, oproti které Vám později lady jistě vyplatí dohodnutou částku
- předáte nám lady i s podpisem níže uvedeného dokumentu

Já lady Morina, lordka města Alicie, věnuji z městské pokladny Oliosovu řádu úměrnou částku na obnovu Oliosova kostela za vynikající služby městu. tato částka je splatná do 7 dní po opuštění pevnosti Rudého draka.

Myslím, že tento návrh nelze odmítnout a velmi rádi opět malého pána uvidíme na pravidelných mších v kostele, kde se mu dostane bezpečné modlitby.

S Oliosovým jménem na rtech

Gerald, Velmistr Oliosova řádu

[Geralt]

chlapče, snad dnes poslední dopis.... začali jsme hrát tak musíme hrát do konce a ještě to bude těžké, proto spěchej s tímto dopisem za králem trpaslíků, nepochybuji, že bude v hospodě u Maugrima

Drahý králi,

rád bych navázal na náš včerejší rozhovor na tržišti, kde však bylo spousty pozorných uší a Vaše ctěná žena, jež samozřejmě vyžadovala Vaši plnou pozornost. Musím pochválit Váš vytříbený vkus při výběru šperku!

Velmi rád bych se s Vámi setkal co nejdříve. Věřím, že si společně najdem hodinu času, kde proberem naši možnou a doufám že i velmi plodnou budoucí spolupráci.

S Oliosovým jménem na rtech

Gerald, Velmistr Oliosova řádu

[Geralt]

Setkání proběhlo. Přišel ten malý trpaslík, furt něco hudroval pod vousy, a pak ten s holí, vedl v celku rozumné řeči, ale ten trpaslík jej asi má pod svou mocí...

...nepochopili, škoda vše mohlo být snažší a rychlejší.. ale nevadí, u Oliose, co je čas.... máme ho spoustu a můžeme i čekat... není spěch, náš čas však nadejde....


....o pár dní později mě u jezera překvapila podivná postava v sedle.... obklopena silnými magickými hradbami, která jsem ani já nedokázal prohlédnout... skoro nehmotná avšak přítomná... rozhovor byl jen krátký, ale vzpoměla Urnu... dlouho již o ni nepadlo slovo... prý budu litovat, že jsem neřekl více.. hledat tu postavu.... prosit aby se vrátila..... pche.... Olios je mocný a vševidoucí....


....ti hlupáci z města opět zaútočili na ty na jihu... byl to masakr.... dostal jsem informaci po krásném bílém holubu, avšak přišel jsem pozdě, již bylo po boji.... nedokázal jsem odvrátit škody jež byly napáchány na životech, Otec však při své moudrosti a dobrotě vdechl, využívaje mou moc, životy těm nebožákům..... kdy už si uvědomí, že tahle strategie je.....

[Geralt]

Opravdu pane faráři? Opravdu se toto stalo, neklamaly tedy zvěsti, jež se o tom dnu povídají? Dnu, ve kterém byli v chrámových zahradách zabijeni nevinní a chrám byl znesvěcen? Dojde k nápravě o tom nepochybujte! praštil jsem rozlobeně pěstí do stolu. Zde končí jakákoli sranda. Minulost ukáže cestu budoucnosti!

[Geralt]

Sešli jsme se. Medvěd, který se nás pokoušel pozorovat zemřel mocí Oliose.
Ehm.. tady mám jeden ušmudlaný kapesník, pane, Orf povídal, že Vám mám voči zavázat... odvětila malá trpaslice.
Žertuješ že? Chtěl se snad pochlubit svým doupětem nebo mě jen vodit po lese? s odporem a nechutí hledím na ušmudlaný kapesník.
No von říkal, že jen tak a ne jinak....
Dobrá, tedy mu vyřiď, že k takovéto schůzce rozhodně nedojde! na patě jsem se otočil a své tělo ukryl v ochranou magii...

[Geralt]

Ještě jednu pohlédnu na dopis. Zakroutím hlavou a hodím jej k ostatním.

Musím si to promyslet.

[Geralt]

Děkuji ti za informaci. Jsem s tebou více než spokojen, jdi a dále pátrej.

Malý muž souhlasně přikývl a pomalu odkráčel. Osaměl jsem. Pohled sklouzl na knihu, jež objevil Mistrl ukrytou v hlouby pod hřbitovními zdmi. Nikdy jsem ji vlastně nepročetl celou, možná teď nadešel ten čas. Opatrně jsem ji uchopil, vazba je stará, nepevná..... pomalu ji otvírám a nořím se do prvních slov....

Balada o Oliosovi a Loneře

Jsou prý věci, o kterých stojí za to snít,
bojovat, trpět, umírat a žít.
Jsou prý příběhy, které stojí za to znát,
poselství, za kterými můžeme se hnát.

I já dnes vyprávět bych chtěl,
o spalující lásce, již každý by prožít měl.
Příběh, jež dávno odvál čas,
písní svou dnes připomenu zas.

...........

....mnoho dalších řádek, jako by mě vtáhly do sebe... přestal jsem číst a příběh jako by znovu ožil...

[Geralt]

Nelhal. To je dobře, pomyslel jsem si. Je dobré mít schopné lidi na vlivných místech.

Děkuji ti za vyřízení vzkazu. Určitě Orfa vyhledám...

Jistě se dá mnohé využít. Nové události, jenž opět potvrdí, že jen jeden Otec je ten pravý.... budu se muset co nejdřívě vypravit do té říše, jen tam dojde k doplnění mých informací a snad správnému pochopení dalších minulých i budoucích událostí....

[Geralt]

Pane, Váš nový příbytek je hotov, potutelně se usmál realitní agent.

Vzhlédl jsem od právě vyřizovaných lejster. To je nádhera, rád se pujdu hned podívat!

Opravdu pěkně. Skvostné! Ach ty mé nové komnaty. Vidím, že je tu skoro vše, jak jsme se dohodli. Jsem s Vaší prací spokojen.

Děkuji, pane. Jsem rád, že se Vám to líbí.

Myslím, že to za to čekání a peníze stálo. Ještě jednou díky a pozdravujte ode mě všechny dělníky, které se na stavbě podíleli!

[Geralt]

Na hřbitově jsou rebelové, na hřbitově se zabijí, vraždí..... podobné a jiné výkřiky slyším rozléhat se celým městem.... nedá mi to a jdu se podívat...

ač co je mi do nějakých rebelů? nebo snad svobodných občanů, jež je lepší název, myslím, že by se o své ovečky z města starala lady a její slavní ochránci.... to ne ne ne... jen vybrat prachy za daně a šupky dupky do postele bůh ví s kým....

Asi pět elitních gardistů mlátí do malého trpaslíka na koni, chudák odolává ale je tak sám.... a kousek od něj tělo bez ducha... poznávám jej je to ten mág Wertin... zmateně se rozhlížím a hledám byť jen jediného vojáka, velitele, Lady, prapor Ochránců... nic... nic jako vždy.... jen huba plná keců... to jo na tržišti mlátit slabé občany, v base mučit bezbrané odsouzence.... vydávat rozhodnutí a pak se krčit za městskými branami.....

gardisté se vydali pronásledovat trpaslíka na koni....

u těla se shromažďují lidé, je jich mnoho, náhle se přiřítí jakási postava, bez jediného hlesu, otázky či výzvy oživí mrtvolu a už zas pádí někam pryč.... budu se muset Otce zeptat, zda je dobré dávat tuto moc lidem, jež s ní zacházejí takovým to způsobem! nu a ještě snad více mě svým jednáním překvapil ten mág.... na nic nečekal, nic neřekl a počal sesílat kouzla.... nechápajíc jsme ho všichni pozorovali... a pak náhle, bez jakékoli výstrahy, upozornění či čeho dalšího počal sesílat omračující kouzla na všechny kolem..... nebyl jsem připraven, tak i mě náhlé kouzlo srazilo k zemi, dříve se vždy choval přátelsky a tak jsem na něj svá kouzla použít nemohl, ale do budoucnosti si to jistě budu pamatovat a budu muset asi vážně přehodnotit svůj postoj k "svobodným" lidem na jihu

[Geralt]

Otec mi ukázal cestu... cesta do řše snů... dlouho jsem se připravoval a ta chvíle nadešla... tolik otázek snad naleznu alespoň nějaké odpovědi....

Poslední runa umístěna, z dálky mě sleduje ten elf.... procházím portálem a......

Dlouhá cesta, dlouhý pochod, vše okolo stejné. každá cesta vede tam a hned zpět.... divné, že zde nepociťuji moc svého Otce.... v skrytu procházím okolo beztvarých a nehmotných velkých okřídlených příšer..... schody nahoru a dolu.... tráva stromy a spousty mrtvol.... živá duše zde však není.... a pak, pak... pak jsem nalezl tu zprávu....

Vše co jsem znal, mi zmizelo:
líbezné tvary stromů,
moře i nebe, zeleň polí k tomu;
jen velké, mocné věci, které žijí
jinak než lidé, táhly mojí myslí
a rozsívaly neklid do mých snů.

a kousek dál snad pokračování.....

Po věku věk a po něm jiný
nesou hluk jazyků a chrabré činy,
jako prach vrství vlády, víry viny.

pod věží pak slova další nalezl jsem....

A té noci nastala na planině vřava jako
za veliké bitvy a přeskakovali ohňové,
jichž nikdo nemohl vysvětliti,
a zázrakové různí na nebi.....

vystoupal jsem po schodech do velké věže, hlavou mi stále vířila ta slova.... poslední dveře, poslední sál a uvnitř....

[Geralt]

Ministrant mi vymýval těžké řezné rány.

Ten Vám dal Otče, v takovémhle stavu jsem Vás ještě neviděl, máchal ve vědru hadr.
Byl silný. Ani pevné mříže jej nezastavili! Musím je dát znovu vysvětit a lépe zpevnit! celé tělo mě bolelo od těch ran, ještě že Olios opět držel ochranou ruku velmi blízko.

Otče, nesu Vám list, přiškobrtal další ministrant.
Děkuji ti.

poznávám pečeť, rychle rozlamuji..... a vydechuji úlevou.....

Děti Oliosovi dnes je nádherný den. Pospěšte do města na tržiště a užijte dnešního volného dne!
Ale Otče, oba ministranti mě pozorují ve vyděšeném úžasu, dnes není neděle.
Rozhodl jsem. Dnes je krásný den plný krásných zpráv. Máte volno. A už jděte, sic si to rozmyslím....

Dveře se zavřeli, znovu jsem pohlédl na dopis..... nezklamal, vše jde podle plánu..... pohladil jsem dlouhou čerstvou řeznou ránu na prsou, právě sešitou, s pocitem vítězství a Oliosovi spravedlnosti budiž to jako výstraha všem kdo by se chtěli postavit Boží moci

[Geralt]

Rány se hojí, ale tato zpráva mě velmi nadzvedla.

Hej chlapče, pergamen a brk, rychle.

Ve známost budiž důrazně dáno, že každý, kdož bude chycen či viděn páchajíc v chrámu nepravosti bude po zásluze potrestán! Trest peněžitý, žalářový či za velké prohřešky až hrdelní bude vykonán neprodleně! Chrám Oliose je místem klidu a míru, nikdo zde nebude umírat na nastražených pastech, či pod noži různých lapků, se kterými si černota z hradu nedokáže poradit!

Každý nechť zví, že v Chrámu Oliose a přilehlých chrámových zahradách platí práva a zákony moci duchovní!

S Oliosovým jménem na rtech

Gerald, Velmistr Oliosova řádu

Jdi chapče a tento dokument nech několikráte rozmnožit našimi písaři a po městě jej rozvěsit! Spěchej. Jestli chytím toho lumpa co klade pasti po chrámu, bude se modlit, aby ........

[Geralt]

Cože? Ta temná mrcha nemá dost úcty k životu? To je neuvěřitelné. Pro potěchu šlechty zabíjet v ohradě. Kam ten svět spěje... Otče Otče, zda-li ve tvých zahradách nebylo lépe..... posteskl jsem si nad novými zprávami jež se šíří městem

[Geralt]

Procházím městem. Z dálky již vidím tu malou známou postavičku, nyní však s brunátným obličejem....

Proč se rozčilujete králi?
Vidíte to? Támhle, ukazuje.
Kousek od kovadliny stojí v klidu přivázaný kůň.
Vidíte to? Když sem moje milá paní Pindruše dojela na svém poníkovi, tak hned šup s ní do basy a tam ji linčovali jako by snad někoho zavraždila.
A čípak je ten kůň? otázal jsem se zvědavě.
Ale támhle toho oficíra, toho v tom červeném brnění, co se tam tak předvádí před tou svou..... no prostě zase má každý jiný práva, to je k vzteku takovýhle město....

[Geralt]

Další bylinka, a ještě jedna... nádhera jak dnes ty bylinky u jezera rostou, pomyslel jsem si.
Buď zdráv převozníku, stále tvrdý chleba máš? chlapec jen přikývl a dál bloumal po okolí, duchem jako by nepřítomen. Usedl jsem na lavici, abych ulevil starým nožkám.

... studený pot mě polil, u srdce mě píchlo...... Rovnováha byla narušena..... Adrenalin zaplavil mé tělo, krev vzkypěla...... a pak, opodál udeřil do země třikrát blesk..... a tři předměty se objevily..... tři, jeden jako druhý, přesto odlišný.... a pak...... Rovnováha byla opět vyrovnána.....

....nevěděl jsem co si myslet a oddal jsem se modlitbě na svatém místě, jež mi poskytuje ohromnou moc.......

[Geralt]

Zem se zachvěla.... pocítil jsem ten nápor zla, jež počal proudit okolo mě, ač jsem odpočíval v samotném srdci chrámu.....

V chrámu je plno lidí Velmistře, turnaj prý nskončil příliš šťastně a nyní rebelové oslavují příchod svého pána....
udivěně hledím na ministranta
Dnes byl ten turnaj, aha již si vzpomínám, ještě si budu muset jít promluvit na hrad o tom nenahlášeném použití Chrámových zahrad! Budem ještě muset prodiskutovat náhradu za stav jenž se odehrál.

další záchvěv zla mě srazil na kolena....ministrant se tvrdě udeřil hlavou o zem.... hlavu již nepozvedl....

Křik mnoha hlasů se ozýval ze spodních pater.... zlo plynulo i touto vysvěcenou místností... poklekl jsem o počal se modlit....další kněži poklekali kolem mě... naše modlitby se spojily v jednu..... Zlo vstoupilo.... fyzická bolest byla jednou z mnoha.... naše duchovní síla byla tísněna stále více... těla kleriků, modlících se kolem mě se počala hroutit..... jeden po druhém.....poslední tři.... dva......

jas, světlo..... záře Jeho těla.....pocit radosti z dalšího shledání.....

a opodál rudě žhnoucí tvor...... hrozivá hora masa a ohně... ničíc vše kolem sebe...

a On pronesl Slovo moci....

procitl jsem, okolo ležící bratři se počali pomalu probírat...... rovnováha byla opět nastolena....

[Geralt]

Procitl jsem. Roztřesenou rukou jsem z čela utřel krůpěje potu. Zrychlený dech se pomalu uklidňoval. Ticho se prostíralo okolo mě, oknem ještě nepronikl první záblesk slunečného dne. Opatrně a pomalu jsem opustil postel. Potichu jsem zavíral dveře s pohledem upřeným na kříž.

[Geralt]

Co vy tu tak pozdě v noci, Velmistře? Také nemůžete spát?
Ale, mávnul jsem rukou, od toho okamžiku, kdy Alomar vstoupil do chrámu.....
Asi vím o čem mluvíte. V ten okamžik jako by se něco pohnulo, změnilo, nevím jak přesně to popsat...
Rovnováha byla narušena. Mocné magické ochrany byly prolomeny a nebýt našeho společného úsilí a zásahu samotného Otce, nevím zda bychom nyní spolu ještě mluvili.
Ano, to je pravda. Moc dobře si vzpomínám na ten okamžik, právě jsem vedl polední mši, když dveře chrámu, jako by v prach obráceny byly a zjevil se samotný generál demonů. Spousty věřících umíralo pod mocnými údery jeho zbraně..... otřásl se farář
A to je důvod, proč jsem nyní tu. Každou z předešlých nocí mě budí noční můry, nemohu zamouřit oči a ani poselství Otce nejsou tak jasná, ale tu by měl být klíč... jen jej najít.... pohlédl jsem na rozsáhlé řady uskladněných knih a svitků...

[Geralt]

Něco mám, objevila se hlava faráře za hordou knih. Myslím, že to bude jedna z těch věcí, které hledáte Geralde.

Hledím na starou listinu. Pomalu čtu její řádky. Po prvé, po druhé i po třetí...... To je snad jen vzpomínka na nějakou událost, minulou bitvu, nevím zda je to přesně to co hledám, tázavě jsem pohlédl na Abramela.
Farář zakroutil hlavou. Pátrej. Myslím, že s tímto jsi na dobrém začátku. Mnohé bylo mocné a mnohé bylo skryto a možná bude znovu objeveno. Každá věc má svůj osud, cíl či směr, ve špatnou dobu na špatném místě k užitku jistě nebude, pokýval hlavou a pomalým krokem opouštěl knihovnu.

Osaměl jsem. Znovu jsem pohlédl na pergamen a v duchu si opakoval slova, jež vyryta na něj byla....

A byla tma. Muži se pomalým krokem trousili z chrámové kaple. Už dlouho nezažili ten pocit z vítězství a zároveň prohry. Letmý dotek pána zla a vše skončilo jinak. Ej to byl boj, posteskli si mnozí mniši. Tisíce monster valících se po pláni za zurčení velkých vodopádů. Svit blyštících se mečů prorážel těžkou tmu. Vůdce kleriků třímal ohromný palcát, kterým drtil obří tvory. Ebenová těla nepřátel se valila stále vpřed s ukrutnou silou. Ten, jež svíral relikvii vztyčil ruku. Leskem ozářená pláň, tisíce netvorů padá k zemi, tma je na ústupu a pak.... se zjevil Alomar.

[Geralt]

Prudce jsem otevřel dveře a spěchal nahoru po schodech. Poslední dveře byly otevřeny. Uvnitř jsem zaslechl hlasy. Ve dveřích jsem málem porazil malého trpaslíka....

Mágu, potřebuji Vaši radu, netrpělivě jsem vyřkl jakmile se zavřely dveře za malým mužem.
Povídej Velmistře, usedl mág do svého křesla a poslouchal.
Vyprávěl jsem mu události posledních několika dní. Text z pergamenu již znám z paměti.

Zvláštní. Podivné. Hm.... myslím, že to bude nějaké sdělení, které nemá poskytnout nezvanému čitateli nic víc než prostý text... velmistře zkus požádat učence a lid z města ať ti pomohou nalézt co hledáš, vždyť i v jejich zájmu to je....

Z věže jsem neodcházel o nic moudřejší. Hned jak se vrátím požádám ministranty a ostatní členy řádu, aby po městě roznesli zprávu, že Velmistr řádu hledá skupiny učenců a dobrodruhů, které mu pomohou s řešením nelehkého úkolu. Úspěšní budou odměněni.

[Geralt]

Opravdu? To že se povídá?
Ano Velmistře, slyšel jsem to, jak spolu ti dva hovořili.
Víš že poslouchat se nemá, zahrozil jsem na malého chlapce. Ale i tak ti děkuji za informaci. Mohu tedy činit kroky dříve než oni.... uvidíme v budoucnu, kde bude vůle Oliose....

Drazí věrní členové řádu i vy ostatní,

dnešním dnem jsme se rozhodl abdikovat na svůj post Velmistra řádu. Okolnosti, které mě k tomuto činu přiměli není třeba více komentovat ani o nich spekulovat. Všem, jež i nadále budou potřebovat pravou víru v Oliose, velmi rád uvítám a poskytnu jim své skromné služby. Budu se nyní dále věnovat bádání na podporu věčné slávy a uznání Oliose na tomto světě.

S Oliosovým jménem na rtech

[Geralt]

Sestoupil jsem do podzemí. Několikráte jsem cestu za sebou zkontroloval. Ne nikdo mě nesleduje. Ne, zde nikdo nebude hledat, říkal jsem si již tenkrát....

...vše je na svém místě, přesně tak, jak jsem před lety zanechal....

...teď již jen objevit vše co je potřeba....

[Geralt]

listoval jsem knihou... knihou vázanou v černé kůži.....s podivným rudým písmem...

...trojice jest potřeba..... trojice s mocí.....

[Geralt]

zaklapl jsem knihu, již vím co jest třeba, tedy vím...... náznaky znám.... ale opravdová práce nyní započne....

[Geralt]

Usedl jsem u jezera. Slabý vánek a křik ptactva. Krásný slunný den. Unavené staré nohy jsem pomalu ponořil do chladné, ale sílu navracející vody. Otevřel jsem velký batoh a opatrně v něm šmátral..... až jsem to nalezl....

....opatrně jsem otevřel váček.... vysypal jeho obsah do dlaně.... tolik zářivých kamínků... tolik těžkých chvil potřebných pro jejich získání... ale co je to ve srovnání s tím.... jak mi chybí... celých 14 let tomu již je co jsem ji naposledy spatřil.... a pak ten osudný okamžik a já tam nebyl...... co je to bohatství, peníze, drahé kameny ve srovnání s tou možností..... nic...vše obětuji.... vše, ale najdu cestu..... a nic se mi nemůže do cesty postavit..... NIC...... obrázek v mysli se rozplynul a já povzbuzen novou energií vydal se pátrat dále....