45 odpovědí na toto téma

[mkov]

Žiji již nějaký ten čas a už několikrát mne napadlo, že bych mohl napsat něco z mé historie a historie mích přátel, zatím si budu psát zápisky, co se okolo děje a bude-li čas tak napíši co jsem v minulosti zažil.
Třeba jednou někdo tuto knihu najde a můj odkaz tak bude žít věčně.

[mkov]

První zápis
Nedávno jsem přijel zpět na ostrov Demona, za tu dobu co jsem byl v rodné zemi se hodně věcí změnilo. Klan Hromový kovadliny se rozrostl o dost clenu, poměry v Alicii se změnili k nepoznání a to i složením obyvatelstva.
Když jsem slyšel co všechno se za tu dobu udalo nevěřil jsem vlastním uším.
Jak to tak vypadá blíží se něco velkého, někdo dokonce mluví i o občanské válce, snad se tak nestane. Taková situace by dala příležitost nepřátelům, hlavně démonům zaútočit a zničit Alicii.

[mkov]

Jak to všechno začalo
Narodil jsem se v horách na velké pevnině, stále mě lákalo dobrodružství. Bylo vcelku jasné, že se jednou vydám z rodných hor do míst, kam až mě nohy donesou. Tak jsme jednoho dne opustil rodné místo a nohy mě donesly až do nížin a na pobřeží, kde jsem se nějaký ten čas toulal a vydělával si ne jídlo, když jsem ušetřil dost peněz tak jsem chtěl vyplout lodí ale kam? Doslechl jsem se o ostrově jménem Démona to byl můj nový cíl, místo plné nebezpečna dobrodružství. Cesta byla dlouhá a nebezpečná, ale jak jsem později zjistil v porovnání s Demonou to jen kapka v moři.
Když jsem doplul do Alicie tak jsem se chvíli toulal městem a po jeho okolí, zeptal se pár lidí jak se zde věcí mají a sel shánět nějakou tu práci. První co jsem dělal byli nějaké ty službičky pro občany Aliciie, později však jsem jako trpaslík sel kopat do dolu, nakonec v něm stále ještě kopu, už brzy ale budu muset jít jinam zachvěli ten bronz budu kopat bez problémů a potřebuji nějaké peníze, ze železa bych už mohl mít nějaký ten peníz.

[mkov]

Udělal jsem si přestávku v kopání abych mohl zapsat jednu znepokojivou zprávu.

Znepokojivé zprávy
Kopu takhle v Alicijském dole rudu a tu nejednou vidím holubici, říkám si co ta děla tady dole. Donesla mi dopis, dopis od jednoho z mích přátel, Tima. Stálo tam že je podezřelí z napomáhání rebelům, a že je teď moc dusná atmosféra, a sebemenší maličkost nebo podezření může být krutě trestáno, tak se radši klidím stranou než bude klid.
Situace zažíná být čím dál tím komplikovanější, co se všechno ještě stane!?


„Hejbni kostrou potřebuju rudu“ ozve se „No jó už jdu kopat“

[mkov]

Po boji se všelijakou tou havětí okolo Alicie jsem si našel chvilku pro další zápis.

Nic mimořádného se v mé blízkosti nestalo, ikdyž v posledních dnech se toho děje hodně, ale asi i tím to začíná být stále přirozenější. Naposledy jsme viděl Tima v jedné z jeskyň, popovídali jsme si a pak každý šel svou cestou, on dále od města já právě k Alici.
Seznamuji se postupně se členy Hromové kovadliny, kteří byli přijati mezitím co já byl pryč.

[mkov]

Mám delší chvilku v Maugrimově krčmě, tak zase napíšu něco o mích počátcích na tomto ostrově.

Jeden z prvních lidí se kterýma jsem se seznámil byl Martin Kovar, velmi dobrý bojovník a osoba zahalená trochu rouškou tajemství. Jeho příběh je trošku delší, ale mám čas tak proč bych ho nenapsal alespoň stručně.

Martin Kovar se dostal na Demonu čistě náhodně, při plavbě lodí jej překvapila nenadálá bouře, probral se až na pláži, ale nepamatoval si zhola nic. Přišel o veškerou svou paměť a nikdy se mu nevrátila. Potloukal se po městě a jeho okolí, snažil se zapadnout do neznámého prostředí a dozvědět se něco o své osobě. Jednoho dne potkal hraničáře jménem Hiosu, který ho poznal, byly ze stejné země. Pověděl Martinovi vše co věděl, staly se více než přáteli a jednoho dne si dali bratrský slib a staly se tak pokrevními bratry. Jednou prý pomohl malému chlapci Timovi v nesnázích a tak se staly přáteli, čímž se dostal do spletitých vztahu v Timova okolí. Tim byl sirotek žil s tetou a strýcem, později našel opravdovou rodinu a dokonce i manželku, bohužel válka s démony vše zničila, ale to už moc předbíhám. Jednoho dne Martin v kryptě potkal ženu, byla to teta Tima a sem tam je viděla pohromadě, tak řekla aby domluvil svému příteli, že to sama nezvládá. Tim nesnášel Orky a další loupeživé tvory, orky ze všeho nejvíce, protože stály za smrtí jeho rodičů. Martin čistě řekl Timovi, co se stalo a jaký má na to názor. Tim mu pověděl, že jeho teta není zrovna nejhodnější ale že brzy bude snad mít normální rodinu a manželku. Tim ještě sestřenici, tu Martin jednou potkal a hrozně ho provokovala, hlavně řečmi okolo Tima. Marin to nenechal jen tak a dal jí mazadel, a ona odběhla s brekem žalovat tetě. Nedlouho poté, když se Martin s Timovou tetou potkaly, tak se strhla hádka. Martin se vše snažil vysvětlit, ale ona ho vyzvala na souboj, ať ten kdo má pravdu vyhraje, Martin nemohl odmítnou kvůli cti, které si velmi cenil. Souboj to byl dlouhý, ale konec měl, teta byla o hodně více zraněná než Martin a ten chtěl souboj ukončit s tím, že prohrála, neměl v úmyslu ji zabít. Ale když se otočil pokusila se na něj zaútočit a on reflexivně máchnul svým dlouhým mečem a tak ukončil její život, naštěstí byl poblízku klerik který ji pomohl zpět mezi živé. Timova teta se umoudřila a odešla. Tima ta událost malino zaskočila ale moc se jí nezabýval.

Klíží se mi oči půjdu spát, zbytek dopíšu až se probudím.

[mkov]

Martin Kovar pokračování

Tim a Martin se stávaly čím dál tím větší kamarádi. Nakonec se staly pokrevními bratry. Někdy tou dobou jsme se seznámil s Martinem já. Ale události náhle nabraly jiný spád, na město začali útočit démoni a situace se stále zhoršovala. Všichni se snažili bránit Alici, ale boj byl marný. Někteří se ukryly, ale většina se snažila nalodit na lodi a odplout do bezpečí. Bojovníci jako já a Martin jsme se snažili zadržet démony dost daleko od lodí aby se mohlo nalodit co nejvíce lidí. Měli jsme původně plout taky, ale když jsme se stahovaly, démoni nečekaně zaútočili. Poslední co jsem si pamatoval byla bolet a pak tma, probral jsem se po několika hodinách na moři s hroznou bolestí hlavy a u sebe jsem měl tři dopisy, jeden pro mne, druhý pro Hiose a třetí pro Tima. Stálo tam, že mě démoni málem zabili ale on byl naštěstí rychlejší, byl jsem v bezvědomí a tak mě dotáhl na loď, kde napsal tři vzkazy, jeden promne, druhý že mám doručit Hiosovi a třetí Timovi. Omlouval se, že nejede a nezachrání se, zůstat tam byla jistá smrt, ale on to věděl. Byl to pravý bojovník, bojoval vždy hrdě a se ctí. Nedokázal by si odpustit, kdyby odjel jen tak z boje, dost by ho to asi trápilo. Vzal jsem to tak, že buďto žije, nebo se dostal do Valhaly, na místo kam takoví jako on patří. Měl jsem tam ještě napsán dodatek, ten se týkal Tima, že už přišel o hodně a tato zpráva pro něj bude velmi bolestná a tak mu mám pomoct jak jen to bude v mých silách.

Tak toto je konec příběhu velkého muže Martina Kovare.

[mkov]

Zase mám chvilku, venku vládne hrozný počasí, ještě že tady u Maugrima mají tak dobré pivo.

Nějaký ten čas jsem se potuloval, ale stále jsem sháněl informace o Demone, přeživších a pokrevních bratrech Martina. Nikdo nic nevěděl, brzy však se mluvilo o armádě, která byla poslána na pomoc. Pár měsíců poté se mohli lidé z Demony vrátit domů a dobrodruzi hledat dobrodružství. Dorazil jsem jak jen to šlo, začal jsem hledat, mezi těmi co na Ostrově zůstaly Martina ale nenašel, už nikdy jsme ho neviděl ani nikdo jiný. Tak mi nezbylo dělat nic jiného než hledat Tima a Hiose. Nejdříve jsem našel Hiose, ten zprávu vzal jako muž, chápal Martina. Později jsme našel Tima, tomu ta pohroma sebrala víc než bratra, ale i otce a manželku, co vím tak se s nimi dosud nesetkal. Zpráva jež jsem mu doručil, byla pro něj zničující, dlouho to trvalo než se přes to přenes, ale dodnes to nepřekonal úplně. Nakonec jsme se staly s Timem přátely.
Jednoho dne jsem se potkal s několika trpaslíky, Orfem, Tanurem, Muhdym, Khagorem, Gefnirem, Bogdarem a dalšími. Spřátelili jsme se a později byla založena Hromová Kovadlina. Zažili jsme spolu dost dobrodružství, dost starostí nám nadělal Qvadrax. Vše je v naší kronice.
No a to jsem již v přítomnosti!
Další stránky patří už jen budoucnosti.

[mkov]

Ve městě se mění spousta věcí, vše jde tak rychle, že to sotva stíhám sledovat. Ignar je králem a zakázal vstup elfů do města, Arto a Cain byli zavražděni a jejich těla byla přivezena řádem, co všecho nás ještě čeká?

Dnes jsem potkal za ve slatu elfku co potřebovala pomoc, tak jsme ji dovedl na rudou cestu, kam chtěla. Tam již bylo několik dalších elfů a bavili se o nastalé situaci. Já se přidal do konverzace. Elfové mi nijak nevadí pokud na mne neútočí a nepovyšují se nade mne, jsem z kraje, kde trpaslíci a elfové žili vedle sebe téměř bez konfliktů a když nějaké byli, tak to nebylo kvůli rasám. Později jsem se s onou skupinou přesunul do lesa, domu Emila. Tam jsme diskutovali nade vším a docházeli k různým závěrům jak se věci mají, každý věděl něco a tak jsme dohromady vytvořili celkem dobrý přehled o všem. Stále ještě některým zprávám moc nevěřím, tak si je ještě prověřím. Je jisté, že dříve neb později dojde k boji, a Ignar bude pikat za své činy. Elfové se chtějí domluvit s kým to půjde, jsme zvědav kdo všechno bude jejich spojenec, chtějí mluvit i s našim klanem hlavně s Orfem a Tanurem. Po této rozpravě jsem se vydal do města, na cestě mě zastavila opět ta elfka bála se, nepatřila k těm nejsilnějším tak potřebovala ochranu, já souhlasil a tak jsme ji ještě nějaký čas doprovázel.
Pak se dostala do bezpečí a každý jsme šli svou cestou.

[mkov]

Velmi podivné události.
Napětí roste a vše se velice komplikuje.

Dnes jsem sel okolo chrámu a viděl sem několik lidi s někým bojovat, ale radši jsem se vrátil na trh nechtěl jsem se do ničeho zaplést. Později když byla mše byla tam elitní garda stáží, a opět něco vyjednávali s Oliosovím řádem a prohledávali to tam, aspoň to tak vypadalo. Měl jsem strach, aby to neskončilo dalším masakrem. Naštěstí to vypadalo, že se nic nestalo.

[mkov]

Noví nepřátelé?
Toho jsem se nejvíce bál, že když je teď město oslabeno, tak toho nepřátele využijí a zaútočí.

Podivné události se děli na rudé cestě, nejdříve z moře útočili velcí krabi, pak se okolo prohnaly jeleni, a nakonec došlo k znepokojivým událostem a podle všeho to nebylo naposledy. Byl jsem tam já a Tanur, Pindruše a mnoho dalších lidí, elfů … . Najednou se začali hrnout severští orci, první nával jsme zvládly, při druhém jsem byl omráčen, ale Tanur mi pomohl. Pak přišel třetí a ten jsme už tak nezvládli, plno z nás padlo, včetně mě. Když jsem byl oživen, dozvěděl jsem se, že tam byl dokonce drak. Na pomoc přišli elfí bojovnící a hraničáři, kteří draka s orky sledovali. Dlouho se nic nedělo, ale pak byl nezvyklí vítr a šum a bylo slyšet jako by někde poblíž lítali draci. Pak vše utichlo, někteří se vydali na průzkum, pak se jeden vrátil udýchaný, že orkové se formují nedaleko města, u jižní brány do rezidence. Ihned jsme se tam vydali, orkové byli připraveni na odpor, první z nás byli lehce odraženi, byli tam i banditi hlavně lukostřelci, byl problém se k orkům dostat přes spršku šípů. Když jsme je konečně udolaly přiletěl drak, všechny nás pobyl, krajina byla posetá mrtvými těly. Některé z nás postavil na nohy Morradin, a ostatní byli postupně oživováni. Na místo dorazili další posily, drak se zachvíli vrátil, ale tentokrát to měl spočítaný. Myslely jsme, že je to za námi, ani jsme neviděli elfí bojovníky, kteří by nám mohli ledascos vysvětlit. Ale tu náhle přiletěl úplně jiný drak než ti předchozí, byl to velký duhový drak, dal nám co proto, nezemřeli sice všichni, ale viděl že mu nikdo moc neublíží, tak letěl spokojeně dál. Jsem zvědav co přinesou zítřky.

[mkov]

Dnes jsem sel s Nimrotem do železného dolu, byl jsem zde poprvé a není to špatný důl.
Ale když jsme se vrátili do města na tržišti se odehrála odporná scéna. Byla popravena elfka Terra Nowa a to jen tak bez důkazu jen ji chytili ve městě a obžalovali z napomáhání rebelům. Příšerné co se děje. Všichni byli proti, jen jeden chlápek ne, ten se v tom vyžíval, až ho potkám mimo město tak ho asi zabiji.
Ignar vyhlásil že za informace na dopadení rebelů dá 150000 zlatých, tak mne napadlo se s nimi někde spojit a udělat léčku, já přinesu Ignarovi informace k dopadení, za které dostanu peníze a rebelové pak vyslané vojáky zabijí. Ignarova síla se tak zmenší a ja bdu bohatší, no asi budu muset dat pak podíl rebelům ale víc než 50000 jim nedám.

[mkov]

Pohled z druhé strany

Dnes jsem využil příležitosti navštívit Ignara, byl jsem tam s Avarionem nebo jak se ten člověk jmenoval. On se ptal na důvody proč nesmí elfové do Alicie a ještě nějaký podrobnosti okolo poprav a tak. Ten Ignar je docela charismatickém člověk, kdyby mne přesvědčoval ještě nějakou dobu asi bych mu začal věřit, ne ve všem ale v něčem určitě. Na otázku, kdy zruší zákaz vstupu elfů do města, odpověděl, že až budou pochytáni rebelové. Takže daná situace má dvě východiska, buďto budou pochytáni rebelové, nebo rebelové dostanou Ignara.
Já jsem tam byl z důvodů sankcí trpaslíkům, kteří by kovali na trhu, takhle musí kovat ve slatu. Podařilo se mi je snížit z 500 na 100, aspoň nějaký úspěch.

[mkov]

Zmatení a starosti

Od rozhovoru s Ignarem jsem značně zmaten, nevím co si mám myslet a co mám dělat. Ukázal mi druhou stranu věci, tu kterou jsme celou tu dobu neviděl, zdá se, že není až tak špatný. Všichni ho pomlouvají, ale vypadá to, že on se snaží nastolit mír a pořádek. Nesouhlasím s jeho nepřiměřenýma praktikami, ale jinak ano. Poslední dobou jsem byl několikrát zklamán těmi, kterým jsme pomohl, vidím i odvrácené tváře. Jediné řešení je si znova promluvit s Ignarem a snad si tak vše srovnám. Napíšu mu žádost o audienci.
Další starosti mi dělají orci a draci, celá to klem posedních událostí, je neobvykle zahaleno tajemstvím. Nejvíc asi budou vědět elfí hraničáři, ale kde je najít.
Tolik otázek a žádné odpovědi, mám z toho těžkou hlavu.

[mkov]

Nalezení

Tak jsem byl na oslavě pořádané Ignarem, no vyhrály jsme s Bulirem jeden zápas v turnaji a Ignar ušetřil život architektovi. Později jsem byl na audienci, nejprve mě utvrdil v tom, že je to člověk který chce mír a pořádek, tak jako já, ale jde přece jen krutou cestou. Řekl jsme mu, že člověk kterého hledají, se určitě nejmenuje Tanur, nechtěl jsme totiž aby bylo pošpiněno jeho jméno. Nedlouho poté, co jsem odešel, bylo vyhlášeno zrušení sankcí trpaslíkům. Ale když jsme řekl bratrům v klanu můj názor na věc, nebyli se mnou dvakrát spokojeni. Proto si mne vzali stranou a řekli mi spoustu věcí, a pak jsme zjistil, že Ingar je opravdu hrozný padouch.

[mkov]

Ignar byl sesazen, ale utekl. Vše se vrací do pořádku, jsem zvědavý, co se bude dít dál, něco mi říká, že ještě není všemu konec.
Reserva měla pohřeb, bylo to hezké rozloučení. Až na dva lidi kteří obřad zneuctili. Jeden byl drow bílé dlouhé vlasy a modrý plášť, vybíral na pomník Reservě ale byl to podvodník. Druhá byla žena v hnědé róbě, tu jsme našli na trhu a strážník ji zatkl. Jestli je někdy potkám mimo město nebudou žít dlouho.

[mkov]

Dnes mě překvapil neobvyklí počet obrů s memphytama poblíž malého dolu na železo. Co se stalo, že i mrační obři sestoupili tak dolů. Poslední dobou přibývá záhadných událostí. Mám z toho divný pocit a otázek přibývá.

[mkov]

Až na hmyz který se tu a tam objeví, jako naposledy když si udělali štíři a hadi hnízdo v díře za farmou, se nic moc zvláštního neděje. Vypadá to jako ticho před bouří. Jen mě mrzí, že se všichni nepoučili z doby Ignarovi vlády a zase se začínají všichni hádat a házet špínu a pomluvy jeden na druhého. Ale to se asi dlouho nezmění. No snad teď bude na dlouhou dobu mír a klid.

[mkov]

Těžký den

Vše začalo na trhu, byl tam Orf tak jsme si sedli ke kašně a rozmlouvali, ale objevil se tam jeden provokatér, myslím, že se možná jmenoval Sareos. Nějakou dobu provokoval a měl nějaké prupovídky proti Orfovi mě a trpaslíkům vůbec. Asi to byl elf, měl sice helmu ale postava na to vypadala, jazyk byl stejně ostrý a opovržlivý. Několikrát jsem ho hodil do kašny aby vychladnul, ale provokoval dal, tak jsem ho vyzval na souboj. Ten se konal na hřbitově ale dřív než jsem se stačil připravit začal kouzlit. Málem jsem ho strefil ale stačil zmizet, a pak mě oslepil a nejen mě. Ale i tak jsem po něm sel a těžce ho zranil. Nakonec ale použil nějaká kouzla a plno lidí včetně mě zabil. Nakonec provokoval prý i Tomyho a ten ho dorazil.
Když mne klerici vrátili mezi živé, uzdravili mne a já zase konečně viděl.
Bylo zde dost Alicijskych občanů, hlavně trpaslíci, klan Hromové kovadliny, pak Tomi, Drago a jedna elfka, Crianza, která provokuje, kdy může. Já ty některý elfy nechápu místo aby žili v klidu a míru tak provokují a vyhledávají konflikty, pak se diví, že je má málokdo rád a odnesou to ti neviní, pár elfů dokonce s námi trpaslíky vycházejí v dobrém a bez konfliktů.
Po menší debatě přijel nějaký chlápek na koni, později jsem se dozvěděl, že to byl Tarsem, měl zase nějaké narážky na nás. Jelikož jsem byl naštvaný, tak jsem hned vyběhl pro ti němu a chtěl mu uštědřit pořádnou ránu sekerou, ale měl nějakou magickou ochranu mé přesné údery těsně před ním byli odkloněny a pak začal kouzlit a já padl do bezvědomí. Když mě probrali, tak Tarsem ležel spoutaný na zemi. Prý pak na něj zaútočil Orf a pak i zbytek, co tam byli, poslední ránu dal Tomi nějakými kouzli, je to dobrej kouzelník, jsem rád, že je to přítel. Crianza dělala potíže, skončilo to tak, že zemřela. Tarsem byl odtáhnut do vězení, brzy snad bude soud, město se zase zbaví dalších problémů. Crianza pak se s vím koněm zaútočila na Hunara, nejlepšího hospodského, kterého znám, dělá u Maugrima a má výborný guláš a to trpasličí pivo je lahodný, pěkně se tam o to stará. Crianzin kůň Hunarovi kopl no brnění, to se promáčklo a Hunara málem udusilo, jsem mu zachránil život. Pak jsem si to chtěl vyřídit s Crianzou ale zmizela.
Nakonec jsme si já, Orf, Hunar, Drago a Tomi dali Pivo a oslavili chycení Tarsema.

[mkov]

Soud Tarsema

Na trhu se měl konat soud toho ničemného mága Tarsema, přípravy proběhly v klidu. Jelikož jsem byl jediný přítomný trpaslík z klanu hromové kovadliny, tak jsem byl v porotě, která měla rozhodnout o jeho osudu. Obvinění bylo veliké, a rozsudek jasný. Při poradě poroty se uvažovalo i nad tím, že by se nechal žít a byl zbaven jeho moci a i další podobné návrhy padly, hlavně od Strinxe, který je členem oliosova řádu, ale shodli jsme se na tom, že by to bylo velké riziko. Rozsudek zněl Smrt! Když jsme se vrátili na trh a řekli lordovi rozsudek, Tarsem začal něco říkat a pak i křičet. Zem se začala třást a objevili se nějaké pekelné stvoření, které jsem neznal, a baloři. Vznikl zmatek a krutý boj. Já jsem se pustil do balorů dával jsem jim zabrat, ale když už jsem je skoro zabil, přiběhli ty pekelné stvoření a já podlehl přesile, ještě než jsem ztratil vědomí, viděl jsem, jak se u Tarsema objevil Ignar. Vypadá to, že nás čeká tvrdý boj. Podle mne je nejlepší obranou útok, chtělo by to aby se dala dohromady armáda, klan Hromové kovadliny, elfí obránci a dobrovolníci, ti všichni by se vydali do sídla démonů a porazili to zlo.

[mkov]

Přepadení na rudé cestě

Šel jsem z vesnice skrz hluboký les na rudou cestu. Najednou vidím mrtvého Hiose, okolo stály tři postavy Nyel milá Hiose, a dvě ženy. Prý ho dostaly bandyti, nechtěl jsem tomu věřit. Za chvíli přišel Marstaj a taky tomu nevěřil. Jednu ženu jsem poznal byla to Tyfany, ta která při pohřbu Reservy ukradla drahý kámen a já jsem se později podílel na jejím zatčení. Začalo mi být jasné, že jejich verze není pravdou. A pak Nyel zakřičela, že ho ony zabily. Na to ony zareagovali tím, že ji zabili. Já a Marstaj jsme zaútočili na Tyfany, snažila se nám utéct a ta druhá se skryla. Už jsme Tyfany málem měli ale pak ta druhá zákeřně zaútočila a Marstaj zemřel. Chvíli jsem se snažil té přesile odolávat ale pak jsem radši co nejrychleji běžel do města a tam sháněl pomoc. Nahlásil jsem vše strážím. Díky Tery byli všichni padlí oživeni. Byl tam i jeden z těch co prý Hiose přepadly, ten ležel mrtvý, byl to mág, vzpouzel se, ale já ho odtáhl do města. Byl zatčen nic víc jsem se později nedozvěděl. Tyfany to až jí potkám schytá ji odvleču do města a předám strážím. Ale ta třetí, tu neznám, ale uvidím li ji a uslyším její hlas tak budu vědět kdo to je.

[mkov]

Zorathusovy pokusy

Šel jsem do města a v přístavu okolo mágovi věže byla spousta blesků. Díval se na to ještě nějaký námořník a že prý to už nějaký čas trvá. Tak jsem se vydal prozkoumat co to bylo, zaklepal jsem na dveře. Nic. Tak jsem zabouchal, ale nevím čím to bylo, jestli moc velkou silou nebo stářím dveří, ale rozpadli se na kousky. Vešel jsem a byl tam golem, nikoho nepouštěl dál, že prý mistr dělá nějaké důležité pokusy a že nechce být rušen. Tak jsem mu řek, že mu má vyřídit omluvu za ty dveře a šel jsem zase do města. Za chvíli poté trubači vyhlásili, že ochrana města před démony je oslabena a tak jsme se s bratry trpaslíky připravili na boj. Démoni využili příležitosti a zaútočili, trh jsme ubránili. Později démoni zaútočili na Zorathusovu věž, ale i tam jsme zvítězili. Padlých bylo mnoho. A tak když Zorathus přišel bylo na něj hodně otázek, ale žádné kloudné odpovědi jsme se nedočkaly. No snad těmy experimenty přijde na něco co nám pomůže.

[mkov]

Opět orci a draci.

Na rudé cestě zase došlo k šarvátce mezi trpaslíkama a Crianzou. Zase mě ta mrcha zabila ale i ona zemřela. Ale pak najednou začali útočit severští orci ty jsme pobili, pak ale prilitl drak, každý kdo mohl se do něj pustil, i já jsem mu zasadil pár ran než mne poslal k zemi. Když mne bratři oživili, tak tam už bylo po všem. Crianza se chvástala s tím že ho zabila, pche jsme ji ho pořádně zranili a ona ho jen dorazila. Prý tam byla zase elfí hraničářka, zase to nezvládli uhlídat. Můžeme čekat další útoky.

[mkov]

Znovusetkání s bandytkama

Byl jsem v doupěti obrů a když jsem šel směrem k městu potkal jsem povědomou ženu. Byla to Tyffany, řekl jsem jí, že pude semnou dobrovolně nebo násilím. Vzpouzela se tak jsem ji ukázal co dokážu. Ale pak tam přijela Crianza na koni a začala se mezi nás vměšovat. Nakonec se přidala k nim, prokázala to co jsem si myslel , byla zlá a proradná až do morku kosti. Pak tam přišla i ta třetí, to už byla moc velká přesila, naštěstí přišel Hiosu a síly se tak aspoň trochu vyrovnaly. Vyhrožovali nám a pak nás i napadli. Boj to byl těžký, přišel na pomoc ještě Masrstaj. Hiosu Zabil Crianzu a tu třetí, tu co nevím, kdo to je. Objevil se tam i Chivay z klanu a léčil nás trpaslíky. Tyfany se snažila utéct, pronásledoval jsem ji dost dlouho, ale v temném lese jsem ji ztratil. Když jsem se vrátil bylo po dalším boji. Prý tam byl velký zmatek a ty mrchy zachránil nějaký mág.
Nakonec jsme se shodli, že bude nejlepší, když klan a armáda spojí v těchto časech své síly. Těším se až se zorganizuje hon na Crianzu Tyfany a tu třetí mrchu.

[mkov]

Další přepadení

Šel jsem po rudé cestě, jako vždy tam byli skupiny bandytu, které zvládnu bez problémů. Ale pak se tam objevili dva hobiti v černém. Byli to další bandité, tak jsem je chtěl zabít, bohužel tihle dva byli organizovaní a nad moje síly. Musel jsem jim odevzdat své peníze, dal jsem jim co jsem měl pár set zlatých, pak po mě chtěli léčení, ale to už se tam z ničeho nic objevil z armády Hiosu a za chvíli další skupina lidí. Byla tam nějaká žena, která jim řekla, že ji také okradli. Hobiti neměli proti takové přesile šanci, tak se rozhodli utéct. Pronásledoval jsem je jako první, ale pak mi vyrazili zbraň, sebrali ji a utekli. Ještě jsme běželi za nimi ale byli rychlejší, už jsme je nedostihli. Sekeru jsem našel na zemi, asi byla pro ně moc těžká.
Bandytů přibývá a jsou stále organizovanější, nikdo proti nim nezasahuje a tak nemají strach ze spravedlnosti. Měli by se popravit, aby si to ti ostatní rozmyslely.

[mkov]

Výprava na záchranu Mayi

Na trhu nějaká skupina okolo Avariona a víly Aniel hledala Nimrota, jelikož je od nás z klanu, tak jsem se ozval. Tím začalo nové dobrodružství. Mayu prý unesl nějaký zlý démon a tak jsme chtěli jít až na planinu démonů. Došli jsme až k bráně osudu, ale nevěděli jsme jak se dostat dál. Vrátili jsme se do města a zašli k Zorathusovi. Ten zase dělal nějaké pokusy, zajímal se jen o sebe o svou moc o nic jinému tomu dědkovi nejde! Tak jsme tedy šli za Garibaldem ten byl vstřícnější, slíbil pomoc za amulet z jedné pověsti. Díky Moradinovi jsme našli medvěda, který měl brloh v Morlagu a amulet v žaludku. Amulet ale nebyl úplný, chyběl mu nějaký krystal. Tak nám Garibald řek, ať přijdeme za pár dní, než zjistí ještě něco o tom chybějícím krystalu. Opět s nepořízenou a naštvaní jsme odešli, ale naděje umírá poslední, snad to Maya přežije v pořádku.

[mkov]

Úspěšná záchrana

Vydali jsme se najít ten chybějící kamínek ve tvaru oka a zjistili jsme, že jej vzali severští skřeti. Boje byli tvrdé náročné, taková příprava na to co mělo přijít později. Kámen jsme předali Garibaldovi a ten nám dal konečně klíč k bráně osudu. Cesta k bráně byla těžká, jeden nepřítel vedle druhého. Dostaly jsme se za bránu a vešli do nějaké jeskyně, byl tam most, ale v byl uprostřed pobořený. Přehodil jsem lano a mohli jsme pokračovat, jenomže na konci nebyl žádný vchod jen skála ve tvaru v chodu a silueta sochy. Vzal jsem krumpáč a kopla co to šlo až jsem vykopal otvor dost velký aby se každý z nás bezpečně protáhl. Dostaly jsme se až na planinu démonů. Zachvíli se tam objevil ten největší démon co jsem kdy viděl, byl snad velký jak drak. Maya tam byla také, ale byla asi tím démonem ovládnutá, protože si nic nepamatovala. Avarion zapískal na píšťalku od Mayi a tím ji vrátil vědomí. Strhl se těžký boj, zvítězili jsme. Maya byla zachráněna.

[mkov]

Pomoc Zorathusovi

Tak jsem se přece jen možná mýlil v Zorathusovi. Bádal nad tím jak zvrátit kletbu nade dvěma ostrovy. Byl jsem mezi dobrovolníky, kteří měli zajistit bezpečnost krystalů při rituálu.
Zorathus otevřel první portál, dostaly jsme se do nějaké oázy v poušti. Obstoupili jsme krystal a začali ho bránit. Byl to těžký boj. My trpaslíci jsme vydrželi nejdéle, ale i tak jsme padli. Úkol byl však splněn a to bylo hlavní. Byli jsme vzkříšeni a připravili jsme se na další ostrov. Portál nás přenes opět do pouště. Tentokrát zpočátku boj byl organizovanější a vedli jsme si dobře. Ale pak se tam objevil džin. Plno z nás pozabíjel. Málem se mi ho podařilo zabít, ale něco na mne zakouzlil a já začal kamenět, než jsem ztuhl úplně, pamatuju si, že ze na mne útočil obrovský pavouk. Džina pak prý zabili drujdi, kteří přežili nejdéle, ale tomu se ani nedivím, protože zatím co my jsme bojovali, oni se schovávali za kameny a tam na sebe sesílali kouzla, pak jim stačilo dorazit zraněné nepřátele.
Hlavní je, že byli ostrovy navráceny. Brzy snad bude vypravena loď, která převeze dobrodruhy na tyto ostrovy. Jedna by tu i byla, ale musí se nejdříve opravit.

[mkov]

Zákeřní démoni

Démoni zase začínají se svými útoky, prý bude ještě hůř. Moradin náš bůh řekl Orfovi, že přijdou těžké časy, zlo na jihu sílí, útoky se zvětší a poteče mnoho krve a slz. Tak se i stalo. Ale několik dobrodruhů pod vedením drowky Moriny zabilo Alomara. Útoky na nějaký čas ustaly, ale pak se stalo co nikdo nečekal. Ignar předal jednomu z nás zprávu, které zprvu nikdo nevěřil. Bylo v ní, že Moradin byl uvězněn démony skrz silnou magii. Museli jsme se co nejrychleji vydat Moradina zachránit . K výpravě se přidali nějací členové řádu, armády a Tomi. Vydali jsme se směrem na jih. Došli jsme až k bráně osudu. Ta se sama otevřela, byli jsme očekáváni. Prosekávali jsme si cestu, šlo to poměrně lehce, na to, že už o nás věděli. Nakonec jsme se dostali až k věži, vešli dovnitř tam pobyli pár démonů. Našli jsme místnost s krystaly, ihned jsme je zničili. Objevil se Moradin a řekl nám, že jsme to neměli dělat a pak zmizel,na tomhle místě oslabený neměl moc. Objevil se Ignar, chtěli jsme ho zabít, ale nešlo to, rozbitím kristalu jsme na sebe uvalili prokletí, nemohli jsme ublížit Ignarovi ani Gaugnus. Ignar vyzval nějakého Anghanthula nebo jak mu to říkal aby k němu přišel. Tomi se najednou choval jako by byl někdo jiný, přišel k Ignarovi a pak na nás začal sesílat kouzla. Museli jsme ho zabít. Pak se objevila Gaugnus, pravá ruka Alomara, a přivolala na nás démony. Bránili jsme se dlouho, padl jsem mezi posledními. Probrali jsme se někde na cestě, jen jeden mezi námi chyběl, Tanur. Objevil se Moradin a zdělil nám špatnou zprávu. Tanur jako jediný přežil a prý se obětoval abychom my mohli žít. Ale jeho obětí a energií z Moradina povstal prý znovu Alomar.

[mkov]

Urovnání myšlenek

Zrada Tomyho a smrt Tanura nechala na každém z nás stopy. Já od té doby už nejsem tak důvěřivý. Vypravil jsem se do hor, kde jsem si urovnal myšlenky, modlil k Moradinovi a za ta Tanura, který zasedl k jednomu stolu s Moradinem a hodují spolu, stejně jak každý udatný trpaslík.