Skočit na obsah


Narazte sudy, zacnete slavit...


  • Please log in to reply
31 odpovědí na toto téma

#1 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 08.05.2005 23:25

Městem se rychle rozšířila zpráva. Něco hrůzného se prý přihodilo v přístavu. Když se k němu blížíš, už z dálky vidíš hlouček lidí namačkaných na molu. Po chvilce se ti podařilo prodrat dopředu.

Odeslaný obrázek

Strážím nějaký čas trvalo, než nebožáka vytáhli zpátky na palubu lodi. V batohu měl malou truhličku, ve které bylo několik drobností a pergamenů.
  • 0

#2 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 08.05.2005 23:32

První z pergamenů byl nadepsán jménem Perugo.

Můj nejvěrnější příteli,

asi nikdy nepochopíš, proč jsem tohle udělal. A buď za to rád, že se do takový situace nikdy nedostaneš. Nemá cenu to tu rozebírat, chtěl jsem tě poprosit, abys opatroval všechno moje jmění a jednou ho spravedlivě rozdělil mezi moje potomky. Všechny žlutý jsem nechal ze svýho účtu převýst na tvůj, moje věci jsou u nás v bedně, brnění a můj meč si pak vyzvedneš nejpspíš u hrobníka.

Opatruj se, kámo

Dumgar

  • 0

#3 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 09.05.2005 00:12

Druhý z dopisů byl určen Dumgarově dceři Miriel

Moje milovaná princezničko,

pevně doufám, že až se jednou naučíš číst nebo spíš až jednou dospěješ tak pochopíš, co mě k tomuhle vedlo.

Víš, o Tvojí matku jsem přišel vlastní hloupostí, nevěnoval jsem se jí tolik, kolik by si tak úžasná žena zasloužila. Pak se seznámila s Ilidionem a teď zpětně musím přiznat, že on jí dokázal opět učinit šťastnou - a proto si ho važ, má milá. Dokonce bych byl rád, kdybys jemu říkala tatínku, protože si to jistě zaslouží víc, než já... Upřímně doufám, že se nakonec odhodlá a požádá Tvojí matku o ruku. Moc bych jí to přál.

Nevzpomínej na mě ve zlém, princezno a pamatuj, že Ty si mi dala pocit, že můj život nebyl zbytečný. Mám Tě moc rád a jsem na Tebe neskonale pyšný.

S láskou

Táta

P.S.: Byl bych moc rád, kdyby sis vzala na památku můj prsten. Kdysi ho nosila Tvoje matka...

Odeslaný obrázek
  • 0

#4 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 09.05.2005 00:41

Poslední pergamen byl nadepsán jménem Ori.

Rád bych Tě naposled oslovil Lásko i když je to už tak dávno, kdy jsi z toho měla radost...

Doufám, že se tohle dostane k Ori, kterou nadevšechno miluju a ne k tý zfanatizovaný Olorin, kterou nadevšechno nesnášim a z který mám nepopsatelnej strach.

Když si mi dneska řekla, že čekáš se MNOU dítě, štěstím jsem sem málem rozplynul. Vždyť moc dobře víš, že o tom jsem vždycky snil - stát po Tvém boku obklopenej hromadou nezbednejch potomků. Jenže moje radost vydržela jen tu vteřinu, než si mi vmetla do tváře, že TVOJE dítě nikdy neuvidím, že je to dítě Tvýho Pána a že mu ho zasvětíš. Když si říkala, že naše dítě vychováš tak, aby mě z hloubi duše nenávidělo a jednou mě zabilo, zhroutil se mi svět.

Nechci a možná ani nemůžu Ti nic vyčítat. Myslím, že brzo budu už zase šťastnej, doufám, že brzo budu tam, kde budeš stát s úsměvem po mym boku a kolem nás bude běhat spousta našich capartů. Řeknu Ti jak moc Tě miluju a Ty se mi nevysměješ, ale ostýchavě sklopíš hlavu a špitneš že Ty mě taky. Nebo ne? Nebo se mi spíš podíváš pevně do očí a místo zbytečných řečí popíšeš dlouhým polibkem co si myslíš? Vidíš, už si ani nepamatuju.

Těším se tam, těším se na to štěstí, těším se, že to znovu zažiju, že mi to znova rozbuší srdce. Těším se, že znova zjistim, co vlastně uděláš až Ti řeknu, že jseš pro mě všchno...

Miluju Tě, Skleničko moje, ale bez Tebe nejsem nic.

Do skonání věků jenom Tvůj Dumgar

  • 0

#5 Brudrafon

Brudrafon

    Starší mistr

  • Hráč
  • PipPipPipPipPipPipPipPip
  • 1979 Příspěvků:
  • Location:Doma

Odesláno 09.05.2005 00:58

Odpocivej v pokoji nas drahy ...

Budes mi chybet ...

Ackoliv nechapu proc jsi to udelal ... mel si pro co zit ...

V mem srdci budes zit navzdy ...

Příspěvek upravil Brudrafon: 09.05.2005 01:04

  • 0

#6 fioriel

fioriel

    Nováček

  • Hráč
  • Pip
  • 20 Příspěvků:
  • Gender:Male

Odesláno 09.05.2005 10:15

*malá Miriel zaslechla hluk jdoucí z přístavu a jakožto zvídavá dívenka se tam hned rozběhla*...

...*když přijde k molu vidí lidi jež se nad něčím podivuji drží si rukou ústa a kroutí hlavou, někteří jásají, jiní sténají...malá Miri nechape co se děje proto jde až k davu, snaží se prodrat dál, aby něco viděla ale bezúspěšně, ohlidne se a u hradeb vidi malou Miu de Angelis...pokrčí rameny nad situací a rozeběhne se za Miou*
  • 0

#7 Host_Gobbo Red II_*

Host_Gobbo Red II_*
  • Host

Odesláno 09.05.2005 14:38

Trpaslík procházel kolem mola, cestujíc k nedalekým jeskyním obrů když tu...

"Koukej, musí to být ten Dumgar jak jsme vo něm slyšeli."
Říkal jeden ze sotva odrostlých chlapců.
" Jojo musí to být von, podívej se na tu ruku."

Trpaslík se dále prodíral davem aby zjsitil co se děje, na molu u nohou strážných leželo tělo... Dumgarovo tělo.
Stráže které stáli nad Dumgarovými ostatky vytvářeli hlouček nejrůznějších emocí.
Vysoký, blonďatý voják s jizou od pravého oka až na krk se radostně šklebil na tělo na zemi, zatímco další, mrňavý chlapík vypadal smutně, až zdrceně....

"Co se stalo u Moradinových spocených noh!" zaklek trpaslík a prošel ke strážím, jenž si ho začali přeměřovat tázavými pohledy.

"Co myslíš?!" zavrčel ten malý....
Trpaslík znovu projel pohledem po bezvládném těle, ležící mu teď u nohou.
" Víte proč to udělal?" zeptal se naprosto nevinně a s malým úsměvem se podíval k pár papírům ležící poblíž malé truhličky *možná tam bude důvod* pomyslel si, ale tomu malýmu strážnýmu, co vypadal že ho to docela vzalo jeho otázka a výraz musely znít výsměšně...
"Vy parchanti! Vy ste ho nenáviděli a tak určitě kvůli vám se...." slova mu odumřela na rtech... díval se na trpaslíka, který vypadal dosti zaraženě a pak na svoji ruku s povytaseným mečem.
Druhý strážný ho usadil a pokynul trpaslíkovi aby radší odešel....

Cestou na trh Gobbo přemýšlel... ač byl Dumgar neřád, a pořád si všechny dobíral... měl ho svým způsobem rád.
Přemýšlel proč? Proč by měl vzpomínat na takovýho jak sám Dumgar rád ostatním říkal "Ksindla"...
Odpověď se mu dostala hned po pár hodinách.... kdy i on mohl očima projet pár Dumgarových řádků.... posledních řádků.
  • 0

#8 Host_Thorik_*

Host_Thorik_*
  • Host

Odesláno 09.05.2005 16:07

Zatracene co se mi to doneslo ? ten mohutnej chlap to zabali takovym slabosskym zpusobem !!

To mel radeji nalehnout na mec nebo jeste lepe na ostri valecne sekery. Lepsi jelecit splin tvrdou palenkou a ne vodou brrrr..
*Pomysli si* "Asi ho zrala ta temnota v nem,ale umel ji i potlacit. Presto sem ho mel vlastne rad, a platil mi za material, sice to byl boj usmlouvat aspon slusnou cenu."

Holt zas o jednu podivnou figurku na sachovnici min.

Moradin s tebou priteli, necht tva duse najde odpocinku.
  • 0

#9 Host_Perugo_*

Host_Perugo_*
  • Host

Odesláno 09.05.2005 18:39

*Perugo se prodere davem cumilu zaslechl ze se brej nekdo zhoupnul a jeho prirozena zvedavost mu nedala a sel se podivat. prodral se mezi prvni radu cumilu a kdyz uvidel onoho nestastnika zustal stat jak primrazenej polil ho studeny pot *ne to neni pravda problesklo mu hlavou to neni on ne to neni Dumgar to by nikdy neudelal ,ale jeden jediny pohled stacil a poznal sveho nejvernejsiho pritele. "O muj boze Dumgare neee co si to udelal!!"Zakricel zoufale a rozrazejic dav utikal pryc z toho hrozneho mista. zastavil se az ve slatu v krcme u slepe husy a porucil si tu nejsilnejsi koralku vzpominal co spolu prozili a premyslel proc to dumgar udelal a pomalu se opijel do nemoty. SBOHEM PRITELI
  • 0

#10 Avernon

Avernon

    Tovaryš

  • Hráč
  • PipPipPipPip
  • 406 Příspěvků:

Odesláno 10.05.2005 19:45

*hraničář si to štráduje kolem trhu, když to uslyší...*Sakra!*vytáhne pergamen a odškrtne si na něm jednu položku*a já se tak těšil, že tohle připadne mě...*pak vzhlédne od pergamenu a zhluboka se nadechne*...*chvíli kouká*...sakra..Kruci! ještě mi toho parchanta nakonec bude líto!*vlepí si facku a jde dál*to tak!
  • 0

#11 Godzilla1

Godzilla1

    Znalec

  • Hráč
  • PipPipPipPipPipPip
  • 1013 Příspěvků:
  • Gender:Male
  • Location:Vsude mozne
  • Interests:Pcdlo
    Litani
    .-( skola

Odesláno 12.05.2005 22:36

Po delsi dobe se Krasnaja dostala do mesta kdyz slysela co se stalo jedine co rekla bylo "TO me zaplatej budu je hna do posledniho dechu dokud ten jejich spropadeny kult nezazenu az k dablu pomstim te Dumgare"
  • 0

#12 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 17.05.2005 16:33

Na nástěnce se objevil tento smuteční pergamen:



S bolestí v srdci oznamujeme všem přátelům a známým,
že nás navždy opustil náš tatínek, bratranec, snoubenec
a především báječný přítel, pan

DUMGAR WOOD

Zemřel tragicky v neděli 21. ledna létapáně 1421,
ve věku nedožitých 45 let.


S naším drahým zesnulým se rozloučíme
dnes ve večerních hodinách
v prostorách před domem alicijského hrobníka.


Po obřadu bude tiše uložen na přilehlém hřbitově.

Jménem pozůstalých:
Miriel, dcera
Grianne, svého času snoubenka a matka Miriel
madam Klaudie, sestřenice


Děkujeme za tichou vzpomínku


  • 0

#13 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 18.05.2005 09:56

Odeslaný obrázek
Ledový vítr zaskučel mezi náhrobky a většina přítomných se pevněji přimkla ke svým svrškům... Kněžka Tinwe přávě dokončovala svoji smuteční řeč. "...a tak ten, kdo dokázal proniknout pod jeho tvrdou slupku hrané nanávisti vůči všem, našel duši možná až příliš citlivého muže se srdcem na pravém místě." nesla se její slova hřbitovem. Některým vyvolala na rtech pobavený úsměv, někteří se jej alesoň snažili zakrýt. Ale většina těch, kteří Dumgara znali trochu vice jen souhlasně sklopila hlavu. "Věnujme nyní tichou vzpomínku..."
  • 0

#14 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 18.05.2005 09:57

Rakev s Dumgarem se pomalu spouštěla na místo, kde bude marně bojovat s nadcházející věčností. Pozůstalí stáli v půlkruhu kolem pomníku a naposledy se s ním loučili...

Ubrečená dívenka zavzlykala "mam te lada, tatinku", vylila na rakev vodu z vydlabané dýně přesně tak, jak mu to v dětské hře předváděla na tržišti a s brekotem utekla.

Někdo vhodil dolů lilii, jiný zas kvítky ostružin, kloub kostlivce, dokonce i čutoru té nejlepší pálenky široko daleko.

Zřejmě jen všudypřítomný skučící vítr mohl zachytit šeptající myšlenky přítomných.


"Proč, můj malý Dumíku, proč??"

"Děkuji ti za všechno, děkuju ti za Miriel."


"Tak konečně na tebe došlo, bídaku!"

"Já.... já.... MILOVALA JSEM TĚ!!! Proč, proč, proč jsem ti to jenom neřekla!!!"


"Safra to je klendra, doufám, že bude teplá večeře."

"Budeš mi chybět... Aj ty tvoje krumpáče..."


"Já husa. Opít se do němoty, ano, to udělám, ano báječný nápad."

"Chudák, to si snad ani nezasloužil."


"Jak dlouho tu budou ještě civět? Ebuebue!"

Lidé se pomalu odvraceli a opouštěli toto místo naplněné žalem. Dva rostlí řemeslnící se chopili lopat a skrovnou dřevěnou rakev pohltila temnota. Už nikdy se od čepele ohnivého meče neodrazí paprsek vycházejícího slunce, už nikdy nikdo neocení moderní střih tajemného brnění.

A Dumgar?

Našel tam někde konečně klid?

Nezodpověditelná otázka...

A pak náhle a zcela bez varování vítr utichl a hřbitovem se rozhostilo všeobklopující ticho.

Nejdřív jedna, pak tři, deset, tisíc a nakonec celé miriády sněhových vloček se začaly v ospalých obloucích snášet k zemi...

Znamení?

Odeslaný obrázek
  • 0

#15 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 23.06.2005 17:42

To je ono?
Takhle to vypadá?


Rozhlédl se po velké holé čtvercové místnosti. Bílé stěny, strop i podlaha. Žádná okna ani dveře, nic co by naznačovalo kudy se sem dostal, či kudy se dostat ven. Bezděky si rukou promnul krk na kterém stále cítil oprátku a vykročil...
  • 0

#16 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 23.06.2005 18:20

Rozlehlou místností se ve strašidelných ozvěnách nesly jeho kroky. Přestože z těch absurdně hlasitých zvuků běhal Dumgarovi mráz po zádech, bylo tu něco, co ho znepokojovalo ještě víc. Udělal ještě dva tři kroky, aby se ujistil. Ano, bylo to tak, ačkoliv ušel dobrý tucet sáhů, stěna místnosti se nepřiblížila ani o píď. Krucinál, co je tohle za bordel?!?

"Čemu se divíš?" Opáčil se zničeho nic zjevící se muž v černém. "Cos čekal?" zazubil se a pokračoval: "Jestli bys radši byl zpátky s ostatníma..." pokrčil rameny, lusknul jemně prstem a během mrknutí oka se jedna ze stěn změnila v jakýsi podivuhodný živý obraz...
  • 0

#17 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 23.06.2005 18:46

Na věky kvetoucí park se táhl od obzoru k obzoru. Miriády nejrůznějších stromů a květin lemovaly širokou cestu z barevných dlažebních kostek. A na oné cestě se vinula podivuhodná bizarní fronta lidí. Muži, ženy, hobiti, sem tam nějaký elf, většina z nich v pokročilém věku. Nejzarážející na tom všem bylo, že postavy čekaly v nekonečné frontě v naprostém klidu a pokoji. Dokonce I několik malých dítek stálo netypcky v tichosti a s bezstarostným úsměvem na tváři.
  • 0

#18 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 23.06.2005 18:47

"Na co všechna ta lůza čeká?" snažil se Dumgar silácky zakrýt naprosté ohromení z toho pohledu. Jeho průvodce s úsměvem odvětil. "Zrovna od tebe bych nečekal zbytečné otázky." Změřil si Dumgara zkoumavým pohledem: "Tedy upřímně doufám, že jsem tě z té fronty nevytáhnul zbytečně! A teď mě dobře poslouchej," zašeptal muž a vůbec prvně se rozesmál. Smíchem, při kterém tuhla krev v žilách...
  • 0

#19 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 23.06.2005 18:49

"Ujednáno, první rok strávíš tady. Pak se opět uvidíme," shrnul stručně muž a zanechal Dumgara uprostřed místnosti s židlí, stolem a jednou jedinou knihou...

Co může pána smrti potkat lepšího, než když sám zemře?
  • 0

#20 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 27.06.2005 20:22

Dveře se na den přesně po roce neslyšně otevřely. Dumgar, stojící u průhledné stěny, pozoroval neutuchající příliv nově příchozích. "Krucinál, proč je mezi nima tak sakra málo ušatejch?" zamumlal si spíš pro sebe a otočil se k příchozímu.
"Jak se ti líbilo studium?" otázal se muž téměř škodolibě. "Bezva," odsekl Dumgar, "tyhle žvásty jsem si moh číst ale i dole. Nebo nahoře? Krucinál, čert ví kde to vlastně sem?!?" zavrčel. Chlapík se usmál a uznale pokýval: "Vidím, žes měl dost času přemýšlet... A získat motivaci vrátit se zpátky..."
"Cože?? To by šlo???" vyhrkl až příliš horlivě Dumgar. "Zase zbytečná otázka..." povzdychl si muž a zlehka lusknul prsty...
  • 0

#21 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 27.06.2005 22:11

Stáli na Alicijském hřbitově. Jen štěkot kdesi za městkými branami narušoval poklid zimní noci.

Instinktivně si chtěl zamnout ruce a zahřát je svým horkým dechem, když si s úlekem uvědomil, že žádné nemá. Stál tam jenom mihotající vzduch, jakási bílá mlha zformovaná do něčeho co s velkou dávkou fantazie mohlo připomínat člověka. Víte, ono popravdě, kdyby ho teď někdo viděl, nejspíš by utekl se slovy duch... "Co, co...? Co to, krucinál?" vydechl Dumgar, "kde... kde mám... TĚLO??" rozpřáhl udiveně ve vzduchu vkající pahýly. "Tady," ukázal nevzrušeně jeho průvodce na náhrobek, před kterým stáli. "Nejspíš z něho ale už moc nezbylo," uculil se škodolibě chlapík. "Ale.... vždyť... TAM jsem ho měl...? Tak proč tady vypadám jak maškara?" Muž teatrálně vzdychnul: "Ty tvoje otázky mě jednou připraví o nervy, copak ses ještě nic nenaučil? Nahoře můžeš přeci vypadat jak jen chceš, stačí prostě jenom pomyslet. A stejný je to I se vším ostatním. Kde myslíš, že se ti vzala v tvojí studovně ta průhledná stěna? Objevila se tam prostě jenom proto, žes byl zvědavý a pomyslels na to..."

"Kruci dyť to já přeci vim, já sem to jenom tentonoc.... si to jenom ověřoval!" zamumlal Dumgar a dál se radši už ničemu nedivil...
  • 0

#22 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 27.06.2005 22:26

"Další dva roky strávíš zpátky tady. Pamatuj, že jestli nenajdeš nikoho, kdo by to ze svobodné vůle podstpoupil, nikdy dál nepokročíš!" zopakoval muž Dumgarovi, promnul palec a ukazováček a v mžiku se za zvuku mrazivého smíchu vypařil. Duch se rozhlédl po hřbitově a po chvilce vyplul vzduchem směrem ke Slatu...
  • 0

#23 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 11.07.2005 21:12

První rok utekl Dumgarovi jako voda. Tolik zábavy a vzrušení dřív nikdy nazažil. Popravdě se cítil jak pán světa. Takhle nějak si představoval ráj, posmrtnej život mu náramně zachutnal. Ano, jistě, musel zvládnout spoustu problémů a hlavně naučit se ovládat svoje nehmotné "tělo". Byla to spousta dřiny a celonočního tréninku, ale hrůza s kterou pak před ním utíkali místní farmáři - ta za tu námahu stála.

Jak se však naučil zvládat svojí novou podobu, toužil čím dál víc přiblížit se zpátky k civilizaci v Alicii. Byl zvědavý na své staré známe, ukájel se nad představou, že by mohl znepříjemnit spaní svým bývalým nepřátelům, osnoval zákařné strategie na teror v ulicích města...

Avšak osud měl své vlastní plány...
  • 0

#24 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 11.07.2005 22:20

Vítr hnal před sebou poslední zbytky spadaného listí a z ulic Slatu se neslo hrůzostrašné kvílení vichru doprovazené nelidským smíchem.

Oba strážní u brány do této odporné čtvrti se na sebe útrpně podívali, přimkli k sobě těsněji své pláště a s obavou pohlédli přes bránu. Sloužit u západní městské brány nebyla šichta zrovna za odměnu. "Co se to tam doprdele zase děje?" zakřičel přes ulici na svého kolegu strážný, aby přehlušil hukot větru. Ten pokrčil rameny a zahulákal zpátky: "Znáš rozkazy, co se děje tam nám může bejt vol..." zarazil se a zadíval se na divoce houpající se těla na Slatských šibenicích. Něco bylo špatně. Sakra špatně...

  • 0

#25 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 11.07.2005 23:09

Od banky se ozýval dusot strážných, kteří spěchali na pomoc svým kamarádům. Tedy spíše k tomu, co z nich zbylo. První ležel na zemi bez známek zranění, avšak jeho nepřirozeně vykulené oči vypovídaly o tom, že nezemřel na sešlost věkem. Druhý z vojáku seděl opřený o otevřenou bránu, neveřícně zíral na čepel svého meče trčící mu z břicha a z chroptěním se marně snažil vybojovat poslední doušek vzduchu.

"Kurrrva, mithril!!!" zařval zoufale strážný, když mu na jeho marný výpad stříbrnou zbraní duch se smíchem odpověděl jen prudkým vytržením jeho štítu. "Doneste mithril, jinak tu, u Oliose, zhebneme!!“ zahřměl znovu a jen s vypětím všech sil se vyhnul zpřerážení svých žeber štítem se kterým se nyní duch s vítězným řevem mocně rozmachoval. Hrál si s nimi jako kočka s myší. Zbraně stráží mu nemohly ublížit - se stříbrem se naučil vypořádat už před měsíci. A nic lepšího tu nikdy nikde neviděl. Chvíle jeho triumfu se blížila!

  • 0

#26 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 11.07.2005 23:21

Vybíhající postavy kapitána Arta zpoza sousedního domu si Dumgar všiml až na poslední chvíli. Velitel stráží za běhu tasil svoji naleštěnou, nebesky zářící čepel a vyštěkl několik rozkazů.

Mithril lačně tnul do nehmotného těla a Dumgar brzy hořce poznal, že i po smrti může cítit bolest...

  • 0

#27 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 12.07.2005 16:06

On ji za života nazýval amatérskou čůzou, ona jeho kostěnným grázlem. On každou volnou chvilku přemýšlel jak jí zprovodit ze světa a ona rovnou přecházela k činům. Byli svoji úhlavní nepřátelé, ale Dumgar si ji ve skrytu duše přesto vážil. Za nic na světě by to nepřiznal, ale byla pro něj dobrým soupeřem. Žárlil na její krásu, zuřil nad její elegancí, krev se mu vařila nad tím, že byla lepší kovářka než on. A tajně mu imponovala. To jeji okázalé pohrdání, ta jeji totální nadřazenost, kterou mu v krátkých slovních potyčkách tak okatě dávala najevo a přitom ten zvláštní zkoumavý pohled, který mu věnovala, než s grácií zmizela za dveřmi svého domu. Šroubovala jeho fantazii na maximum...

Rozdílnější než den a noc, Kráska a Zvíře! Avšak náhle měli jednu věc společnou. Oba zahanbeně utíkali co nejdál od civilizace. Ona zhnusená sama svojí ubohostí, on s obrazem nepochopitelné potupné porážky u městských bran, kde málem jeho cesta skončila.

Ani jeden z nich nevěděl, kam míří, avšak přesto, nebo možná právě proto se jejich bezcílné cesty měly brzy protnout...
  • 0

#28 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 13.07.2005 21:32

Nejposlednější bašta známých zákoutí ostrova, dávno opuštěná a kdysi slavná Pevnost rebelů, sledovala hříčkou osudu zinscenované setkání dámy v černém a čehosi, co nápadně připomínalo ducha.

Netasila svou zelenou čepel a nepokusila se o marný výpad. Ani on nevyužil svých nových schopností, nekoncentroval síly aby ve vzduchu zhmotnil své nemrtvé prsty a mohl jí tak rozdrtit hrdlo. Stáli proti sobě a dlouho mlčeli. "Jen si posluž..." "Nech sa páči, máš šancu," protnuli ticho zničeho nic oba současně a překvapeně se na sebe podívali. "Dumgar, že? Už som o tebe počula. Rada by som ti niečo povedla, než sa ma pokúsiš zabiť..." řekla zlomená žena naprosto bez emocí, otočila se k němu zády a vystoupala po polorozpadlém schodišti na bránu pevnosti...
  • 0

#29 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 13.07.2005 21:44

Odeslaný obrázek

Tato podivná dvojice zarytých nepřátel tam nahoře na hradbách stála v tichém rozhovoru celý den a pak dál, dlouho do hluboké noci kdy jim už dávno dělaly společnost myriády hvězd nad jejich hlavami.

Život je plný překvapení.

Obzvláště po smrti, napadlo Dumgara a podíval se na Rydiss úplně jiným pohledem než tolikrát před tím...
  • 0

#30 Host_Dumgar_*

Host_Dumgar_*
  • Host

Odesláno 13.07.2005 22:00

Odeslaný obrázek

Celou tu dobu v pevnosti rebelů nevnímal čas.

Každé ráno na ní čekal před opuštěným hostincem U rudýho draka a celé dny spolu rozmlouvali. Nepotřebovali k tomu ani jedno slovo, brzy přišel na to, že jeho současná podoba mu umožňuje s ní rozmlouvat myšlenkami. A kupodivu ho to stálo mnohem míň sil, než hlasité mluvení. Těžká rána od artova meče se nehojila a popravdě už se dávno smířil s tím, že tomu nebude někdy jindy jinak. Teď by ho dokázal zprovodit ze světa kdejaký začínající klerik...

Ba ne, nedokázal.

Před Dumgara by se teď totiž postavil nečekaný spojenec - dáma v černém - a bránila by ho vlastní zbraní.

Vlastním životem...
  • 0




0 uživatelů si čte toto téma

0 členů, 0 návětěvníků, 0 anonymních