54 odpovědí na toto téma

[Aelipse]

Za Alneirou se zavřela brána a její noha stanula na travnaté, avšak popelem prosycené půdě. Vzhlédla k ponuré, těžkými mraky potemnělé obloze, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Milovala pocit svěžího vánku, jež hladil její tvář, ale tentokrát se obvyklý lehký úsměv na jejích rtech neobjevil. Nechtělo se jí tam, kam se chystala, sama však tušila, že jinou volbu nemá. A odkládat to už nemohla.
Pomalu, ale s odhodláním vykročila podél hradeb k západu a sledovala, jak se krajina okolo pozvolna mění. Zdravé zelené stromy mizely za jejími zády a místo nich před ní zely tmavé, spálené a umírající zbytky dřevin, dusící se pod nánosem prachu a popele. Tomuto místu se dlouho vyhýbala, ale nyní nastal čas se svým obavám podívat do očí.
Jen několik kroků následovalo, když se zvedl vítr a ji zaštípal do nosu odporný zápach seškvařených těl. Zvedl se jí žaludek. Zakryla si dlaní ústa, odvrátila tvář a snažila se nemyslet na ty ubožáky, jejichž popel se nesl vzduchem. Už teď přitom měla chuť se otočit a na vše zapomenout. Ale to tak snadno nešlo. Pohlédla znovu před sebe a spatřila pás nenasytných plamenů, který začínal u městské brány a končil kdesi v nedohlednu. To byla jediná cesta, která ji mohla dovést k cíli. Neochotně se k peklu u městské brány blížila a současně cítila, jak teplota závratně roste. Stála od cesty přes tucet kroků, když se horko zdálo být neúnosné. Dál už se ale přibližovat nepotřebovala. Její kroky nyní měly směřovat na jih s ohnivým hadem po pravici...

Přiložené soubory

•  Cesta.jpg   281.76K   76 Počet stažení

[Aelipse]

,,Pětka! Mám to ale dneska kliku!" vykřikl Gambrinus a zvedl kostky. Alneira se na něj pousmála a znovu sáhla do měšce. Tentokrát ale nahmatala jen jeho dno a povzdechla si.
,,Je mi líto, ale zdá se, že mi došly zlaťáky."
,,Sakra, to mi nedělejte, slečno, zrovna, když se mi začíná dařit!"
,,Ledaže bychom si ještě jednou hodili a pokud zase vyhrajete, pozvu vás po službě k Maugrimovi na pivo." Gambrinus se šibalsky usmál a zachrastil v ruce kostkama. V dalším okamžiku jednu cvrnkl před sebe a s napětím sledoval, jak si to obloučkem míří k zemi.
,,Ha, šest!" zvedl vítězoslavně jednu ruku a pak se druhou spokojeně poplácal po rameni, až jeho zbroj zařinčela. ,,Služba mi končí se západem slunce, počkám na vás u vchodu." S těmito slovy se postavil zpátky k bráně a dělal, že si jí nevšímá...

Kapky potu jí tekly po tváři a popel jí štípal v očích čím dál víc. Zastavila se, aby si otřela čelo, když v tom si všimla, že ohnivá cesta dále směřuje do Temného lesa. Tohle místo mělo po celé Alicii a jejím okolí nechvalnou pověst a často figurovalo ve strašidelných příbězích, jež se vyprávěly u ohňů za svitu měsíce. Někteří tvrdili, že je les prokletý nějakým starým čarodějem, jiní zase říkali, že tam bloudí duchové padlých z dávných válek. Nikdo ale nevěděl jistě, co tam je, protože se tradovalo, že kdo do lesa vkročí, toho už nikdo nikdy nespatří.
,,Babské povídačky," prohodila Alneira pro sebe, aby si dodala trochu odvahy, ale stejně se jí lehce roztřásly nohy, když se k lesu blížila.
Nebyl ještě ani podvečer, když vstoupila mezi první stromy, přesto se záhy ocitla v naprosté tmě. Jen nehasnoucí plameny na hřbetě démonického hada slabě osvětlovaly oschlé kmeny nejbližších stromů. Chvíli se zmateně rozhlížela, ale když si uvědomila, že po své levé straně vidí jen naprostou tmu, nezbývalo jí, než se vydat dál podél ohně a doufat, že na ni z lesa nic nečíhá.
Chůze v žáru byla úmorná, ale ona se neodvažovala vzdalovat mezi stromy. Po několika krocích se její mysl opět zanořila do vzpomínek...

Přiložené soubory

•  Temny_les.jpg   78.34K   57 Počet stažení

[Aelipse]

,,Pro pána pintu a pro mě džbánek vody, prosím." Callisto přikývla a zmizela ve dveřích kuchyně. ,,S vámi už kostky hrát nesmím," otočila se Alneira na Gambrinuse a široce se usmála.
,,Ale jděte, to by byla škoda," zasmál se strážný. ,,Mám pro hazard slabost, znáte to." Al se pousmála a lehce přikývla, i když s podobnými zálibami neměla žádné zkušenosti. Servírka přinesla kalíšek vody a pintu bílého, napěněného piva, položila je na stůl a zase odkráčela zpátky do kuchyně.
,,A jak se vám jinak daří? Co nového mezi rebely?" zeptala se s žertovným úsměvem na tváři. Gambrinus si otřel ústa od pěny a opřel se lokty o stůl.
,,Divila byste se, slečno, ale co je na hradě ten nový lord, tak je tady klid jako po pěšině. Mnoho rebelů bylo popraveno a ti ostatní už se tady radši neukazují."
,,No vida, takže jste s Arenem na hradě spokojen." Strážný se opatrně rozhlédl po místnosti a pak se k ní naklonil blíž.
,,To bych neřekl. Ten neřád nám snížil žold a prodloužil služby. Navíc poslední dobou mezi vojáky panuje nepříjemné napětí. Říká se, že ti jeho kupmáni mají uši všude."
,,Máte snad z čeho mít strach?"
,,Každý má, slečno. Kdyby se tak doslechl, že si s občany občas hodím kostkou... to by byl malér. Teď prej navíc zavíral všechny ty... dračí lidi a jim podobné... no řeknu vám, nezávidím jim."
,,No jo, holt na takové asi není zvyklý. Vsadila bych se, že tam odkud pochází žádní potomci draků ani ďáblů nežijí." Gambrinus se zasmál.
,,Vsadíte? O co se vsadíme? Tak sto zlatek na to, že v té jeho vesnici najdete aspoň jednoho prevíta s ocasem nebo křídlama!" zasmál se hlasitěji a natáhl k ní ruku, aby sázku stvrdil.
,,V jaké vesnici?"
,,Je prej z Obležené vesnice na jihu. Mám to od chlapů, kteří ho hlídaj na hradě, když ti jeho poskoci zrovna slídí po městě. Tak co, ruku na to?" Alneira se usmála.
,,S vámi už se sázet nemůžu, vždycky vyhrajete," mrkla na něj žertovně a položila na stůl tucet mincí. ,,Dejte si na mě ještě jedno. Dobrou noc," kývla na zklamaného Gambrinuse a se spokojeným úsměvem vyšla z krčmy. Věděla, co vědět chtěla.

[Aelipse]

Odkudsi zavál chladivý vítr a pohladil Alneiřinu zpocenou tvář. Ten nečekaně příjemný pocit ji vytrhl ze zamyšlení a ona se rozhlédla okolo sebe. Už nestála mezi stromy, ale naopak se kolem ní otevíralo rozlehlé travnaté prostranství. Než si stihla pořádně uvědomit, kam ji vlastně ohnivá cesta dovedla, několika svižnými kroky se od ní vzdálila. Nesnesitelné vedro konečně polevilo a štiplaný kouř vystřídal čerstvý vzduch. Lehla si do trávy a zhluboka oddechovala. Byla noc, po obloze plulo několik bílých obláčků a mezi nimi tančily hvězdy.
Do očí ji zaštípalo jasné světlo. Zakryla si dlaní tvář a posadila se. Chvíli si nebyla jistá, kde to je a co se děje. Opatrně se rozhlédla. Polední slunce žhnulo vysoko na nebi a stébla trávy se jemně chvěla ve vánku. Seděla pod osamělým stromem a vybavovala si včerejší cestu. Věděla, že dnes musí pokračovat.
Z batohu vyhrabala kus dýňového koláče od Pepiny, který jí zbyl z minula, najedla se a vstala, aby se trochu zorientovala. Z povzdálí na ni stále syčel planoucí had a za jejími zády se tyčily černé kmeny stromů Temného lesa. Nyní měla následovat východní horizont, tedy dál podél cesty ohně a popela.

Přiložené soubory

•  Unava.jpg   92.99K   57 Počet stažení

[Aelipse]

,,Já, Alneira, se zavazuji vlastní krví k oddanosti Lordu Arenu Aylomovi a slibuji, že všechny vzbouřence proti jeho vůli odvedu k Branám osudu, kde budou odevzdáni do náruče smrti..." Po zádech jí přejel mráz a na čele vytanul ledový pot, když si konečně uvědomila, co stojí na záhadném pergamenu. Elka na ni pohlédla s nevraživostí v očích.
,,To ne...," vyhrkla a z očí jí vytryskly slzy, ,,to bych nikdy neudělala!" Svět se s ní zatočil a ona pocítila, jak se do ní zabodávají nevraživé pohledy okolo stojících.
,,Alneiro, jestli jste tohle psala vy, tak vás přede mnou neochrání ani samotný Olios!" zasupěla elfí žena a křečovitě se chytila za poraněný bok. Alneira nebyla schopná jediného slova. Do očí se jí řinuly slzy a vše okolo se rozmazalo jako odraz říční hladiny za deštivého dne.
,,Musíme se nejdříve ujistit. Potřebujeme někoho, kdo se v těchhle věcech vyzná," zazněl hlas statného barda.
,,Čaroděj?"
,,Snad."
,,O jedné bych věděla," špitla elfka nespouštějíc zrak z Alneiry. ,,Nebude však snadné ji najít. Vídávala jsem ji v okolí města."
,,Není na co čekat. Pojďme, snad ji zastihneme," pokynul bard a vydal se na sever. Alneira jej mlčky a se sklopenou hlavou následovala. Svědomí jí drásaly výčitky, že tak neopatrně a neprozřetelně vedla dobré lidi z alicie a své přátele do spárů démonů. A teď navíc ještě ten prokletý pergamen, podle něhož to udělala záměrně a na popud lorda. To by přece nikdy neudělala! Ale... co když ano? Posledních několik dní si vůbec nepamatovala. Nebyla si jistá, co se stalo. Nebyla si jistá sama sebou. Nebyla si jistá už vůbec ničím. Její mysl tápala v temnotě a marně si snažila něco vybavit. Viděla jen jasné světlo v chrámu a pak těla padlých u studny na jihu. Co se stalo? Uskutečnila se vůbec výprava k Bráně osudu? Nevěděla. Jen se třásla při představě, že by zradila dobré lidi alicijské. To by nikdy neudělala! To by nikdy neunesla...

//doplněno o screeny

[Aelipse]

,,Ou...," sykla Alneira, když jí hrot dýky zajel do prstu. Několik kapek krve skanulo do lahvičky a čarodějka ji rychle zazátkovala.
,,Výborně, nyní se odebereme do mé pracovny." Isbelah vkročila do krčmy následována Dawetem, Lujzou a Alneirou. Mlčky kývla na Callisto a zastavila se u jednoho z pokojů. Opatrně se rozhlédla, poté vytáhla klíček a tiše jej zasunula do zámku.
,,Račte."
Místnůstka byla plná knih, pergamenů, svíček a prapodivných aparatur. Čarodějka si vykasala dlouhé zdobené rukávy a posadila se ke stolku. Alneira se znovu rozechvěla.
,,Ten pergamen, prosím," natáhla ruku k Dawetovi, který jí ho bez mrknutí oka předal. Isbelah jej rozvinula a položila před sebe. Následně pronesla nějaké zaříkávadlo a zvedla ruku nad hlavu. Svíčky v místnosti pohasly. Pak vzala jednu z barevných lahviček na stole a jemně pokapala pergamen jejím obsahem. Z papíru se zadýmilo. V další chvíli odzátkovala flakonek s krví. Stačila jediná kapka a pergamen vzplál jasným modrým plamenem. Alneira zbleda. Co když se teď dozví, že je smlouva pravá? Že opravdu zradila své nejbližší?
Oslepující bílé světlo a vzápětí naprostá tma. A spousta kouře.
,,Co se stalo?" Isbelah otevřela dveře, aby se v místnosti dalo dýchat, a znovu zapálila svíčky.
,,Zdá se, že byl pergamen zničen," ukázala na hromádku popela na stole. ,,To můž znamenat jen jednu věc..."
,,Jakou? Co to znamená?" nechápala Lujza. A nebyla sama. Dawet se zmateně rozhlížel po místnosti a nerozuměl tomu, jak mohl svitek vzplanout. Alneira seděla na pohovce bledá jako stěna a čekala na svůj rozsudek.
,,Nuže, tak poslouchejte," pokračovala čarodějka, ,,ten pergamen byl zničen, protože byl opatřen magickou ochranou. Taková ochrana zamezuje ověření jeho pravosti, proto se jí opatřují pouze smlouvy, které nějakým způsobem pokulhávají."
,,Takže... není pravá?"
,,Je to podvrh. Vy jste to nepsala."
Alneira schoulila hlavu do dlaní. Spadl jí obrovký kámen ze srdce. Konečně si mohla být jistá alespoň sama sebou.

[Aelipse]

Hlavou se jí hnaly myšlenky a němé otázky bez odpovědi jako mraky za vichřice. V té změti obrazů a představ jí však vytanula dvě jasná slova - Aren... démoni... Jakou jen ta měla souvislost?
Ze zamyšlení ji vytrhl až pohled na starou rozbořenou studnu uprostřed opuštěné travnaté krajiny. Byla si jistá, že je to ta, kterou hledá. Nyní ji tedy čekala cesta na sever. Do této chvíle měla v úmyslu si u studny odpočinout, než se vydá dál. Když však stála několik kroků od ní, necítila na sobě známky únavy a spánek jí připadal jen jako ztráta času. Vydala se tedy dál směrem, který považovala za severní, a brzy se ocitla oprostřed zničené vesnice. Tohle místo znala, už několikrát tudy procházela, přesto ji pokaždé děsilo novým způsobem. Rozbořené domy, zubožená těla bezbranných obyvatel a tu a tam stále mihotající se plameny, které nenasytně oblizovaly zbytky trosek jako by poháněné nějakou zlou silou.

Zrychlila krok. Nerada se zdržovala na podobných místech. S pohledem upřeným před sebe vyšla ze zbytků kdysi možná malebné vesnice a stanula na promoklé půdě travnatého údolí. Do nosu ji udeřil mrtvolný zápach tlejícího dřeva a kdejakých mršin. Tušila co je to za místo. Bažiny...

Stačilo pár kroků a její světlé kožené botky se začaly s čvachtáním bořit do smradlavého bahna. S obtížemi zvedala nohy, ale chůze s vrstvou bláta na kotnících a brzy i holeních byla čím dál obtížnější. Snažila se vyhýbat viditelným jezírkům v mokřinách a zamířila k nejbližšímu stromu. Své síly ale přecenila a najednou si uvědomila, že se její nohy ztratily v močálech úplně a že s každým dalším pohybem vězí níž a níž. Zapřela se rukama o zem kolem sebe, ale jediným výsledkem bylo, že se její dlaně zanořily rovněž. Rychle ruce vytáhla ze studeného, odporně páchnoucího bahna a ztuhla. Snažila se přemýšlet, jak se dostat z bažiny, ale zima a rostoucí strach jako by jí zatemnily mysl. Schoulila se a zavřela oči.

[Aelipse]

Když ji únava začala přemáhat a smysly zrazovat, měla pocit, že před očima vidí jasné světlo. V uších jí přitom zazněla slova ve starém jazyce bohů, která jako by jí našeptávala staré známé zaklínadlo. Ano, to kouzlo si pamatovala, naučila se jej už dávno. Protřela si zrak a pohlédla na strom několik kroků před sebou. Kdyby tak jen dosáhla na jeho větve... Natáhla k němu ruce a zašeptala ona tajemná slova. Byla však zesláblá a její ruce se třásly, proto jediným výsledkem bylo, že strom obrostl hustým zeleným mechem. Prostřela si zrak a zkusila to znovu...
,,Dho bid´dae, ael dóha, khad!" vyřkla hlasitěji a snažila se soustředit. Toto kouzlo běžně požívala před bojem k pokrytí svého těla stromovou kůrou, aby tak zmírnila obdržené rány, dalo se však použít k růstu čehokoliv živého. A opravdu. Dřevo lehce zapraskalo a větve se protáhly. Pousmála se a znovu pronesla magická slova. Pak se stačilo jen dostatečně natánout a mohla se zachytit konečků větví. Boj s bahnem nebyl snadný, ale po chvilce snažení ji rašeliniště se zamlaskáním pustilo. Konečně. Stála tam, špinavá od kotníků až po prsa, promrzlá a páchnoucí od tlejícího nánosu bláta, ale živá.

[Aelipse]

,,Dobrý den," kývla na starého muže, který postával mezi domky. Byla to Obležená vesnice, cíl její cesty. Byla unavená a ve svých starých šatech se cítila nesvá, ale hřál ji pocit vítězství nad Temným lesem, plamennou cestou a bažinami. Byla tady. Konečně.
,,Mokrý hlen? Copak tady děláš, chlapečku?" Alneira se nejistě otočila za sebe, aby se ujistila, že stařec nemluví na někoho jiného.
,,Ehm... promiňte, hledám rodinu Aylomových."
,,Hodinu bramborových? Počkej, nedáš si bonbónek?" zamžoural muž a vytáhl z kapsy cosi chlupatého. ,,Počkej, je trochu zaprášený," oblízl ho a nabídl jí. Alneira se zaculila a zakroucením hlavy dar odmítla. ,,No tak já si ho sjedu sám," zamumlal s bonbonem v puse.
,,Nevíte, kde tady bydlí A y l o m o v i?" zkusila to o něco hlasitěji.
,,Jo ty hledáš starýho Ayloma, no ten žije v té chýši tam za tebou." Otočila se.
,,Aha, dobře, děkuju," kývla na něj vděčně a se zaklepáním vstoupila do domu.

[Aelipse]

,,Já už nemám syna!" vyprskl starý muž.
,,Ale no tak, drahý...,"chytila ho jeho žena za paži, když se mu samým rozrušením rozechvěla kolena. ,,Ano, slečno, Aren je náš syn. Ale odešel od nás bez jediného slova. Bude tomu už sedm let." Žena se na chvíli odmlčela a odvrátila zrak, ale slzy v očích před Alneirou neskryla.
,,A nenapadá vás, proč odešel?"
,,Nevím, prostě jednoho dne hrál karty s tím svým kamarádem, jako to dělávali často, ale druhý den už ho tady nikdo neviděl."
,,Kamarádem?"
,,Ano, jak se jen... M..."
,,Marx!" zamumlal stařec rozhořčeně.
,,Max! Jmenoval se Max," opravila ho jeho žena. ,,Byl to takový vejlupek, byly s ním jenom problémy."
,,Klidně si odešel," pokračoval starý Aylom v zamyšlení, ,,a vzal si sebou i meč mých předků, Súlazarův Nohsled." Zakroutil hlavou a zatnul pěst. ,,Uhranul ho ďábel!"

[Aelipse]

,,Uhranul ho ďábel!" zazněla jí ta slova v hlavě, když procházela travnatým údolím. Její kroky se klikatily mezi stromy a keři a křišťálové nebe nad hlavou začalo pomalu plát zlatavým ohněm rozbřesku.
To je víc, než jsem chtěla slyšet, pomyslela si. Teď už si můžu být naprosto jistá... jen by to chtělo důkaz. Uhranul ďábel... ta slova jí zněla v uších znovu a znovu. Co když je v tom nevinně? Co když je jen bezmocnou loutkou v rukou démonů? Jedná z vlastní vůle nebo z jejich? Musím se o těch pekelných stvůrách dozvědět co nejvíc. Ta elfka... snažila se vybavit si její jméno... její sestru napadnul démon. A ten hraničář... Hiosu, prý má dráp toho netvora. Zkusím s ním promluvit, třeba něco ví. Arena uhranul ďábel...

[Aelipse]

Bylo slunečné nedělní ráno, ale Alneiřinu mysl trápily starosti. Seděla na lavičce a zamyšleně upírala zrak do fontány.

,,Spojen s démony... tušila jsem to, ale teď už si mohu být jista. I kdybych o tom ale našla důkaz, pochybuju, že to nějak pomůže. Lid je slabý a nechce bojovat... Alicijští mají strach. Pokud je to ale magie démonů, která Arenovi a jeho poskokům dodává sílu... Ano, je třeba ho od nich oddělit. Na každé kouzlo existuje protikouzlo... ochrana, která by v lepším případě mohla vyrvat Arena ze spárů těch ohnivých bestií...
A co ten Max? Podle všeho se vydal do Alicie s Arenem, proč jsem pak o něm ale nikdy neslyšela? Je to vůbec člověk? Nebo se za něj jen vydává? Hmm, otázky... samé otázky a žádné odpovědi. Musím najít Hiosa. Snad se mu dá věřit. Nezbývá, než doufat, že po své degradaci nechová lorda příliš v oblibě... Ale věřit se nedá nikomu."

Rozhlédla se okolo sebe, jako by se bála, že někdo může její myšlenky slyšet... Ne, nikdo tu nebyl.

,,Ten useknutý démonův dráp by mohl pomoci, ale chtělo by to čaroděje, který by dokázal říci, s kým... nebo s čím přesně máme co dočinění. A pak je tady ta tajemná elfka. O lordovi mluvila s nemalým odporem, snad jsme tedy na stejné lodi. I když... možná něco ví, snad bych se s ní mohla setkat."

Na chvíli zvedla hlavu k obloze a zaposlouchoala se do zpěvu ptáků.

,,Lucie tvrdila, že naše lady Tery není mrtvá, jen uvězněná kdesi... daleko... Zvláštní je, že ač to zní jako hloupost, začínám tomu věřit čím víc o tom přemýšlím. Služebnice Oliosova... nechal by ji všemocný bůh padnout? Nevěřím tomu, nechci tomu věřit... Už nepochybuju o tom, že v její smrti... zmizení... má prsty Aren a jeho poskoci."

[Aelipse]

Plamínek poskakoval na knotu svíčky a nechával po stěnách tančit tmavou siluetu ženského těla. V místnosti vládlo ticho, jen chvilkami vyrušené zašustěním listů staré knihy. Alneira přejížděla zrakem řádky na zažloutlých stránkách a soustředěně se při tom kousala do rtu.
,,Hmm, nic...," špitla si sama pro sebe a sáhla pro další svazek. Oči se jí pomalu klížily a hlava jí pozvolna klesala. Náhle ji však v textu cosi zaujalo...
,,...úlomky tohoto modrobílého krystalu, v některých jazycích nazývaného Eloth, mají zvláštní schopnost zapuzovat zlo. Jejich přítomnost odrazuje démony a nemrtvé a oslabuje jejich magii. Traduje se, že to jsou slzy andělů, které přetrvaly z dávných věků. Úlomky Elothu jsou však velmi vzácné, dodnes se neví, odkud přesně pocházejí..."
,,Zajímavé...," zakroutila Alneira hlavou a přečetla si poslední odstavec znovu. ,,Kdyby se mi tak podařilo získat fragmenty toho kamene... Snad by se mi pak podařilo nějak oslabit vliv ďáblů na Arena. Musím se poradit s nějakým čarodějem, ti by o těchhle věcech mohli něco vědět."

[Aelipse]

,,Konečně se věci trochu pohnuly z místa," pomyslela si, když večer ulehala do postele v pokoji krčmy U kohouta. ,,Xelis a Inulthor budou skvělý pár, o tom není pochyb. Hlavně se mi na jejich svatbě ale konečně podařilo potkat tu záhadnou elfku... Já tušila, že bude něco vědět. O tom vzácném krystalu sice neslyšela, za to mě ale odkázala na jistou čarodějku... ďáblici... která by mi o tom snad dokázala něco říct. Každopádně musím být opatrná, před ďáblicí mě varovala i ona samotná. Taky prý od své zesnulé sestry zaslechla cosi zajímavého o Zorathusovi a jeho zápiscích ohledně historie ostrova... A shodou okolností má kopie těch zápisků právě ona ďáblice. Teď už ji zbývá jen najít a přesvědčit ji, aby mi pomohla...,"
Otočila se na bok a zavřela oči. ,,Isbelah... kde jsem to jméno jen slyšela?"

[Aelipse]

,,Znáš mou matku, Tanyu?" zaleskly se Lucii oči, když otevírala dveře do Domu bardů.
,,Slyšela jsem o ní, ale ještě jsem neměla tu čest," zakroutila hlavou Alneira a vstoupila dovnitř následujíc ji. K jejímu nemalému překvapení před ní v místnosti stála žena ve středních letech, oděna v plnoplátové zbroji a výraz v její tváři jí nápadně připomínal Lucii. Pozdravily se a podaly si ruce.
,,Zaslechla jsem, že se chcete připojit k řádu...," navázala Alneira. Tanya se však jen podivila.
,,K řádu? Snad nejste členkami nějaké sekty!" Až teď Alneira pochopila, že ač Lucie navrhovala její členství, jí samotné ještě nic neřekla.
,,Žádná sekta, jsme řád Templářů a naším úkolem je ochraňovat lid, hájit pravdu a bojovat se zlými silami," bránila se pohotově mladá De Kordanová. Její matka ji však jen přísně sjela pohledem.
,,Je třeba bránit lid, zvláště pak v těchto zlých časech...," přidala se Al.
,,V jakých zlých časech? Dlouho jsem byla mimo ostrov, co se zde dělo?"
,,Neslyšela jste o ničem? O démonech? O Arenovi?"
,,Ano, Aren úplně ovládl město a manipuluje s lidmi jako s loutkami, nepohodlných osob se zbavuje a ti jeho poskoci pořád slídí po městě," doplnila Lucie.
,,To Tery proti němu nezasáhne?"
,,Vy to nevíte? Tery je...," zarazila se Alneira, jako by hledala správné slovo, ale Lucka za ni větu pohotově doplnila.
,,Nezvěstná! Aren ji unesl a někde ji skryl." To nebylo to, co chtěla Al říct, ale ta myšlenka se jí zamlouvala čím dál víc. Byla to alespoň naděje. Lehce přikývla.
,,To snad ne!" otočila se Tanya.
,,Kdyby tak existoval způsob, jak ji najít..."
,,Existuje," potvrdila Lucka, "Hiosu a jeho spojenci už na tom pracují."
,,Opravdu?" podivila se Alneira. "Jak ji chtějí najít? Vždyť jediný, kdo ví kde je, je náš lord - Aren."
,,Prý jim pomáhá Drakeen - drak a starý Teryin přítel." Mezitím se Tanya otočila zpět k nim.
,,Jaký máte tedy plán?" Al jí pohlédla do tváře.
,,Potřebuji vypátrat jednu čarodějku. Ale má to háček - je to ďáblice."
,,Ďáblům se nedá věřit!"
,,Tahle je zdá se... jiná. Už jednou mi pomohla. Isbelah se jmenuje."
,,Isbelah!" vyprskla Luciina matka a sevřela dlaně v pěst. Nebylo pochyb, že se znají. ,,Ta vám nepomůže. Leda do hrobu."
,,Potřebujeme ji, podle všeho toho hodně ví. A navíc má prý kopie jistých Zorathusových spisů, do kterých bych ráda nahlédla." Tanya se zamračila.

[Aelipse]

Můžu té zbrklé kněžce vůbec věřit? Vždyť se o Narenii proslýchá, že se hlásila k lordovi do sboru... Co má potom ale společného se Zlatovousem? A proč ten by se mnou měl chtít mluvit? Buď je to léčka a Narenia se mě snaží předhodit Arenovi a nebo... Ta potrhlá elfka přece měla s lordem nějaké rozpory a Zlatovous jak by smet. Co když se chystá něco většího? Musím o tom zjistit více. Ale opatrně...

[Aelipse]

Tak z Isbelah jsem toho moc nedostala... co si to nalhávám, neřekla mi vůbec nic. Začínám mít pocit, že měla Tanya pravdu. Každopádně s pomocí té čarodějky už nemůžu počítat. Jediná naděje je se teď spojit s Hiosem a pokusit se vypátrat lady. Jen pevně doufám, že se Lucie nemýlí.

[Aelipse]

,,Skonal? Tomu nevěřím." Hnala se k hradu mezi domky rezidence se zatajeným dechem. Nevěřila tomu, nevěděla, co si má myslet. Dorazila na místo a opravdu... černé vlajky nasvědčovaly, že je tomu tak. Zastavila se a chvíli nevěřícně vzhlížela k hradním věžím pozorujíc, jak si vítr pohrává s kusy černé látky.

Naplnila ji nejistota. Tušila, že by měla cítit úlevu, ale ta se nedostavovala. Spíš měla dojem, že z toho ční cosi nedobrého. Lord Aren aby se nechal otrávit... tak hloupý určitě nebyl. Buď to jen nahrál, aby nechal uklidnit zčeřené vody... a nebo v tom mají prsty démoni. O jejich spojení s Arenem už dlouho neměla nejmenší pochyby. Pokud by ho ale už nepotřebovali... znamenalo by to něco moc špatného. Zakroutila hlavou a povzdechla si. Musím být ve střehu.

[Aelipse]

,,Podivný klid... jako ticho před bouří. Nelíbí se mi to. Po Arenovi jako by se slehla zem - žádné tělo, žádný pohřeb, žádní pozůstalí... nikdo nic neví. A cesta na jih stále plane. Vypravím se tam, třeba něco zjistím, ač moc velké naděje si nedávám."

,,Už uplynulo pěkných pár týdnů od chvíle, co se mnou chtěl Zlatovous údajně mluvit. Za tu dobu jsem však o něm taky nic nezaslechla. Že by jeho nepřítomnost nějak souvisela s Arenovým zmizením? Taky by nebylo od věci se konečně setkat s Hiosem. Ačkoliv si nejsem úplně jistá, zda se vůbec pokouší po Tery pátrat, a rovněž mám pochybnosti, zda mi vůbec bude ochoten důvěřovat... za pokus to stojí. Naděje umírá poslední."

[Aelipse]

Alneira se vrátí z jihu celá poškrábaná a popálená, položí pavézu na zem a opláchne se v potůčku. Pak z torny vyloví deník a pustí se do psaní.

,,Situace na jihu vypadá pořád stejně, cesta plane jako planula už týdny před tím a navíc tam panuje zlověstné ticho, které se mi ani trochu nelíbí. Pokud by se démoni Arena opravdu zbavili, protože už jej nepotřebovali, pak bych čekala, že se na jihu začne něco dít - něco jako nárůst zlé moci, rozšíření planoucího hada nebo výskyt démonů mimo Bránu osudu. Ale nic takového jsem tam nenašla. Mám čím dál silnější pocit, že Aren vůbec není mrtvý, pouze se někde skrývá a cosi chystá.

Další možnost, která mě napadá, je, že se nějakým způsobem vymanil z jejich moci a teď někde bloudí. Zkusím se vypravit do jeho rodné vesnice, tam totiž byl naposledy před tím, než se ho zmocnilo zlo."

Vzhlédne k obloze, zamyslí se a píše na další stránku.

,,Ať už je to s Arenem jakkoliv, jeho démonická moc už nad městem nevládne, proto by bylo dobré začít konečně jednat a pokusit se odstranit planoucího hada. Každopádně po těch Arenových poskocích ještě stále není veta, proto je třeba se mít pořád na pozoru. Zkusím promluvit s pár vlivnými lidmi, třeba něco vymyslíme."

Přiložené soubory

•  Demona_0000u.jpg   57.79K   59 Počet stažení
•  Demona_0001h.jpg   30.09K   47 Počet stažení
•  Demona_0002f.jpg   46.07K   49 Počet stažení

[Aelipse]

Seděla u jižní brány opřena o hradby Alicie a s planoucím hladem na dohled. Zapisovala si do deníku, přičemž každou chvíli zvedla hlavu a pokládajíce dlaň na jílec meče se rozhlížela v obavách, jakoby očekávala příchod čehosi zlého.

,,Včerejšího večera se stala podivná věc. Přímo uprostřed tržiště se objevil malý beholder - zřejmě jakýsi menší příbuzný těch okatých zabijáků z jihu. Snažila jsem se být opatrná, ale k mému velkému překvapení byl tenhle tvor naprosto neškodný. Zřejmě se mu podařilo proniknout do mé mysli, protože jsem záhy spatřila obrazy - snad nějaké představy. Ukázal mi, jak se sem dostal - pokud jsem pochopila správně - odvedl jej sem nějaký démon, když procházel napříč sférami. Viděla jsem...," zavře oči a nechá si vzpomínku znovu projet myslí, ,,...postavu velkého muže s křídly a ocasem, jedna jeho paže byla jen z kostí a tvář mu krylo tmavé tetování."

,,Pak jsem tu postavu spatřila znovu, jak stojí obklopená houfem nemrtvých bytostí - jakýchsi temných stínů. A potom jsem viděla...," zvedne hlavu a znovu se dobře rozhlédne. ,,Zkřížila jsem s ním meč." Pohlédne na bělavou čepel své zbraně, jako by tomu stále odmítala uvěřit.

,,A nakonec... spatřila jsem i tu podivnou ďáblici, která už dlouho obývá tohle město - spatřila jsem ji v boji s démony, ve kterém se nedalo zvítězit. Měla bych ji varovat, přestože beholder dával jasně najevo, že mé vidiny patří jen mně a nikomu jinému."

Zavřela knihu a prsty bubnujíc o její přední desku upírala pohled v dál. Tak jsem asi s Arenem nakonec měla pravdu, napadlo ji. Démoni jej už nepotřebují. Chystá se něco velkého, něco zlého...

[Aelipse]

,,Konečně se mi podařilo najít Hiosa. Ležel skoro mrtev v jedné z nejnebezpečnějších částí temného lesa a přerostlí pavouci se zrovna chystali k hostině. Naštěstí se mi v modlitbách podařilo přesvědčit bohy, aby ho vrátili zpět k životu. Když jsme vyšli z lesa, vyzvěděla jsem od něj, že zvěsti nelhaly. Opravdu se s dalšími lidmi pokoušejí vypátrat naši lady a já jsem se samozřejmě nabídla k pomoci. Řekl mi také, že se v blízké době chystají za zakrytým <škrtnuto a opraveno na zahaleným> a že mi dá včas vědět. Obdivuju jeho důvěru ke mně a doufám, že jim budu schopna pomoct."

Zvedne hlavu a zamyslí se.

,,Poznámka: Měla bych v blízké době svolat templáře, oznámit jim Luciin odjezd a případně se poradit ohledně té démoní cesty a démonů vůbec. Své vize boje s velkým démonem, které mi onehdy poskytl ten podivný beholder, si zatím raději nechám jen pro sebe. Nerada bych tak někoho vystavila v nebezpečí."

[Aelipse]

,,Dnes v noci jsem ve snu opět viděla toho démona - démona, s nímž jsem bojovala ve své vizi, kterou mi poskytl záhadný beholder. Nevím, zda ke mně jen promlouvají obavy a nebo ty sny opravdu něco znamenají, každopádně jsou čím dál živější. Z počátku jsem ho vídala v dálce, za dalších nocí jsem ho spatřovala, jak se ke mně blíží a dnes - dnes na mne dokonce zaútočil. Nemůžu skoro spát a mám pocit, že se brzy něco semele. Musím něco udělat, ale brána jihu je mi stále zavřená. Začínám být bezradná. Snad se věci trošku pohnou na té Hiosově výpravě, ideální by bylo co nejdříve najít naši lady, ta by si s tím jistě dokázala poradit."

[Aelipse]

Seděla opřená o balvan uprostřed lesa a s pohledem upřeným k ožehnuté lávce si jezdila husím brkem po bradě.

,,Být na stráži není žádná velká zábava, ale alespoň si mohu ukrátit čas dalším zápisem. Zvěsti nesoucí se tržištěm nelhaly, v Maugrimově krčmě opravdu seděl muž, jenž tvrdil, že viděl za městem podivnou rudou bytost nadlidských rozměrů. Byl dost opilý, zmatený a ustrašený, ale nakonec nás dovedl do lesíka za Alicií. Tam jsme objevili spálené tělo jeho údajného společníka. A další obět na sebe nenechala dlouho čekat, chudák ta malá holčička... Vydali jsme se po stopách tvora, kterého jsme považovali za démona - a nemýlili jsme se. Zastihla nás temnota, když jsme byli na mostě, a démon nám dýchal na záda. K mému velkému překvapení se nás však nepokusil na místě zmasakrovat, na místo toho tvrdil, že hledá svého pána a pak znenadání zase zmizel.
V hlavě mi leží mnoho otázek, ale především obavy. V lesíku za městem se nám proháněl démon a dva lidé mu hned padli za oběť. Soudím, že nebyl tak silný, jako byli démoni za vlády Arena, protože na nás nezaútočil, nicméně je stále třeba se mít na pozoru. Rozhodli jsme se, že počkáme u poničeného mostu a zjistíme, zda se zde neobjeví ten, s nímž se démon chtěl setkat. Je to poslední šance, jak se dozvědět víc, protože jediné, co po tom netvorovi zbylo, jsou dvě spálená těla a ohořelá lávka nad proláklinou.
Taky jsme se shodli na tom, že varujeme své přátele, ale jinak budeme situaci držet v tajnosti. Přecejen nevíme, kdo může s temnotou z jihu spolupracovat a zejména ti dva, jenž si říkají ochránci, se stále volně pohybují po městě."

Přiložené soubory

•  Na_str____i.jpg   111.93K   58 Počet stažení

[Aelipse]

,,Nedávno jsem se doslechla zajímavé věci od té potrhlé eflky - Abi jí snad říkají. V době mé nepřítomnosti údajně vyvrcholila vzájemná nenávist dvou místních mágů - jakéhosi Radegasta a Jonáše, který se prý skrývá někde za městem. Nevím, co proti sobě ti dva mají, ale rozhodně se hodlají vzájemně zničit, přičemž nešetří intrikami. Na první pohled nic zvláštního, ale... Proslýchá se, že ti dva toho vědí hodně o démonech a o jejich moci, o planoucím hadovi a taky o magických krystalech, které dosud chrání město. Někdo tvrdí, že pokud by ti dva spojili síly, dokázali by konečně tu temnou cestu odstranit. Ať už je to ale jakkoliv, jedno je jisté - donutit spolupracovat dva zatrpklé mágy nebude nic snadného."

[Aelipse]

,,Na žádného z těch dvou mágů jsem nenarazila a začínám mít pocit, že setkání s nimi ponechám volný průběh. Zato jsem věnovala čas zkoumání té ohnivé cesty. Daleko na jihu - v blízkosti Brány osudu se její vliv na své okolí zdá být větší než tady za rezidencí. To jen potvrzuje mou teorii, že energie, která planoucího hada živí, není dána magicky v každém místě zvlášť, ale že naopak teče z jihu, jako řeka s pramenem za Bránou osudu. V tomhle případě by stačilo ty ochranné kameny přesunout přímo k bráně, což by nejen mělo vést k vyhasnutí temné cesty, ale zároveň by to zabránilo průchodu démonů přes bránu dál na sever. Je tady ale pár zásadních háčků - kameny se nedají přenést fyzicky, neboť zabijí a zničí vše živé ve svém okolí (*slovo živé je zde podtrhnuto a pod ním je připsána poznámka: ,,zvážit použití golemů"*). Pak se nabízí možnost teleportace, ale neznám žádného mága, který by tohle kouzlo jakkoliv (natož pak spolehlivě) ovládal a rovněž by hrozilo zničení kamenů, což si v žádném případě nemůžeme dovolit. Musím to ještě promyslet, potřebovala bych se o těch krystalech dozvědět víc."

[Aelipse]

,,Co začalo jako obyčejná procházka lesem, skončilo bojem o holý život. Neznámí bandité obsadili celou Rudou cestu a útočili chladnokrevně bez jediného slova varování. Nebýt pomoci bohů, zůstala bych tam někde bezvládně ležet v kaluži krve.
Na výzvy nereagovali, tak mi nezbylo než tasit meč. Několik jsem jich pobila, ale jejich řady se rychle plnily dalšími posilami, a tak mi nezbylo než ustupovat. Když jsem se konečně dostala do města, vyhledala jsem kapitána stráží, abych mu vše oznámila, jenomže ten byl zaneprázdněn hlídáním barikády v Rezidenci a všichni jeho muži byli rovněž nepostradatelní za hradbami města. Rozhodla jsem se tedy, že celou situaci prozkoumám sama. Společně s Enylien, která mi nabídla pomoc, jsme se se zabijáky utkaly na rudé cestě a postupně se probily až k úpatí Rudých hor, jejichž vrcholky se jen hemžily jejich střelci. Doupě banditů se nám však objevit nepodařilo, vrátily jsme se proto zpátky k branám města, které stály v obležení dalšími bandity. I s nimi jsme zkřížily meče, zatímco jejich další muži přicházeli z kopců na severu - potulní hraničáři jim myslím říkají Severní vrchovina.
Bitva skončila a my jsme si ošetřovaly rány, když tu jsme zaslechly hlas z oněch kopců. Vše nasvědčovalo tomu, že si zabijáky někdo najal. Na vrcholku jsem zahlédla špičku magické hole, což jednoznačně ukazuje na nějakého kouzelníka. Jeho tvář jsem však nezahlédla, takže nad jeho identitou zůstává viset otazník.
Průzkum pokračoval na svazích kopců Severní vrchoviny. Po kouzelníkovi tam už nebylo ani stopy, zato banditů tam byly tucty. Chodili v patrolách kolem jednoho z vrcholků a my jsme se je rozhodly sledovat. Co tam však hlídali jsme nezjistily.
Kdo byl tajemný mág a proč si najal zabijáky k útoku na město? A kde se zbytek banditů skrývá? Mnoho otázek zatím zůstává nezodpovězeno, ale pátrání není u konce."

Přiložené soubory

•  Boj.jpg   94.7K   41 Počet stažení
•  Sledovani.jpg   101.5K   35 Počet stažení

[Aelipse]

,,Rozhodla jsem se, že si v těchto těžkých časech trochu přivydělám a zároveň zájemcům dodám nějaké léčivé a ochranné nápoje, které by jim snad mohly pomoct v nouzi, proto jsem veřejnosti otevřela prodej svých elixírů, jež jsem se před časem naučila míchat. Než ale stihl inkoust na mém oznámení uschnout, dostaly se mi žádosti dohromady na víc než šest stovek kusů jednoho z nejobtížnějších lektvarů! Nevím, jestli si ti lidé myslí, že u sebe běžně nosím tisícovky vzácných bylinek, ale pomalu začínám pochybovat o jejich zdravém rozumu. Pokusím se pár těch rostlinek sehnat, ale víc času musím každopádně věnovat pátrání po démonech a tom čaroději, který si najal zabijáky proti městu. Nad Alicií se opět stahují mračna."

[Aelipse]

,,Dnes jsem se setkala se Seidií a Bartlettem, kteří si se mnou přáli mluvit. Chtěli vědět něco o té výpravě na jih, která se odehrála před několika měsíci, bohůmžel jsem jim nebyla schopná cokoliv říct, protože jediné, co si pamatuji, je probuzení v chrámu.
Pak jsem se od nich ale dozvěděla o nedávném útoků démonů kousek za městem. Lituji, že jsem v tu dobu nebyla poblíž a nemohla pomoci, každopádně útok byl naštěstí odražen - tedy alespoň prozatím.
Řeč došla i na jakousi bardku, kterou oba popsali jako ženu ve zbroji a s kladivem. Zdá se, že ta žena o démonech něco věděla, nebo si alespoň myslela, že ví. Pokud ji potkám, zkusím s ní promluvit.
Co mě ale opravdu zaujalo, byl současný útok banditů - jejich popis na chlup odpovídal těm, s nimiž jsem onehdy zkřížila meč na rudé cestě - a bojovali po boku démonů. Teď už je tedy jasné, že ten náhlý příval zabijáků nebyl náhoda, ale že čaroděj, který si je najal, s démony přinejmenším spolupracuje.
Bez zajímavosti nezůstal ani fakt, že jeden z největších pekelníků (pravděpodobně nějaký jejich vůdce či generál) střežil onu již dříve démony napadenou lávku v lesíku za městem. Zdá se, že to místo pro ně má nějaký význam - otázkou jen zůstává jaký...
Dále mě zaujala poznámka o zvláštním chování toho velkého démona: údajně reagoval podivně na kouzla, která obvykle ničí nemrtvé. S ničím podobným jsem se nesetkala, ale není vyloučeno, že jeho moc je nějak spjata s nekromancií. Že by náš čaroděj najímač zabijáků byl zaměřen na nekromancii a posiloval svými kouzly i démony? Těžko říci, každopádně za další zkoumání to stojí.
Tak a to nejlepší nakonec. Jen tak mimoděk přišla řeč i na jistého čaroděje, který si říká Bláha. Údajně se věnuje kouzlům teleportace, což je přesně to, co jsem hledala. Pokusím se ho najít a rovněž se zkusím setkat i s Garibaldem, aby mi prozradil víc o těch kamenech. Pokud by mi Garibald potvrdil možnost teleportace těch kamenů a Bláha by byl s to toto kouzlo provést... pak bychom měli napůl vyhráno. Ještě to promyslím a zkusím je oba vyhledat."

[Aelipse]

,,Mnoho se událo - věci, na které bych nejraději zapomněla, avšak pravdě je třeba podívat se do očí, ať je jakákoliv.
Před několika dny jsem při procházce lesem narazila na muže... přesněji mága, který tvrdil že je bývalým kancléřem města Alicie. Z jeho slov soudím, že to byl právě onen dříve zmiňovaný Jonáš, který měl nápadné rozepře s kancléřem současným - tedy Radegastem. Tvrdil totiž, že byl právě Radegastem vyhnán z města a dokonce mu prý teď jdou po krku Radegastovi zabijáci. Neopomněl zmínit ani Radegastovo zalíbení v nekromancii a jeho touhu stát se lichem. Nevím, kolik pravdy se skrývalo v jeho slovech, každopádně jeho verze potvrzovala výpověď Sei a Barta, o jejichž upřímnosti nepochybuji. Navíc začínám mít dojem, že mág, který si najal zabijáky k útoku na město, byl právě jeden z těch dvou.

Trochu jsem nad tím přemýšlela a došla jsem ke dvěma možnostem. Buď mluvil Jonáš pravdu a našim nepřítelem je tedy Radegast, který si upevňuje moc svou pozicí kancléře, potaji se věnuje nekromancii a spojuje se s bandity a snad i démony. Druhá možnost je taková, že se Jonáš mstí za ztrátu svého kancléřského křesla tím, že se zabijáky a nejspíše i s démony intrikuje on ve snaze zničit město. Nevím ale komu věřit a nesmím dělat unáhlené závěry. Je třeba to prověřit."

Alneira vydechla, usrkla ze džbánku mléka a znovu se naklonila nad knihu.

,,Bylo to právě včera, když jsem procházku, průzkum a sběr rostlinek spojila v jedno a vydala se daleko na jih - až za Průsmyk Pixie. Nečekala jsem, že bych tam mohla něco objevit, ale opak se stal pravdou. Známý kouzelníkův hlas se zlostně rozléhal po celém údolí, když sekýroval jednoho ze zabijáků za špatně odvedenou práci. Mezi výčitkami a výmluvami jsem zaslechla i fragment jejich plánu: velký útok na Alicii. Ovšem, že jsem se okamžitě vydala zpátky na sever, abych varovala lid, ale cestou se událo cosi zvláštního. U studny mě přepadl ohnivý démon, než jsem však stačila vytasit meč, objevil se za jeho zády muž s andělskými křídly, který démona skolil pouhými několika ranami. Choval se ke mně vlídně a představil se jako anděl, který však bohům neslouží už několik tisíciletí. Poté zase bezestopy zmizel. Na jeho varování před dalším útokem jsem se vydala dál směrem k Alicii, abych obyvatele obeznámila s chystajícím se útokem jak banditů, tak démonů. Bohůmžel mé kroky směřovaly přes Obleženou vesnici. Kdyby mě tak napadlo, že mě ti démoni budou stopovat... Přivedla jsem je přímo doprostřed prakticky bezbranné vesnice a vystavila tak v nebezpečí všechny její obyvatele. Já... už nevím co mám dělat. Čím víc se snažím lidem pomoct, tím víc jim ubližuju. Naštěstí se v Alicii našlo několik bojovníků, kteří neváhali přijít na pomoc, a rovněž i muži královské gardy přispěchali zkřížit meče s démony. Nebýt jich, nechci si pŕedstavit, jak by to dopadlo..."