80 odpovědí na toto téma

[Geralt]

Otevřel jsem oči. Krásné ráno trochu pokažené těžkými tmavými mraky ženoucími se z jihu. Protřel jsem oči a protáhl se. Ranní modlitba počala...

...myslí se mi ženou spousty nových myšlenek... zde, daleko od ruchu města se hlava čiští mnohem rychleji a lépe.... myšlenky jsou stále jasnější.... Otec pln víry v mé nové síly promlouvá ke mě stále jasněji....

...dobro a zlo... dobro a zlo.... slova.... planá slova bez konkrétního významu či pochopení.... život a smrt..... koloběh života.... pravý bůh.... bůh jenž dává zrod a bere smrt....

Procitl jsem.... modlitby jsou v poslední době stále delší a delší.... každou další jako bych se přibližoval stále blíž.... blíž k němu se stále jasněji vykreslenými obrazy.... pochopení....

Cesta, jež mi stále více ukazuje, směřuje do hor, stále na jih..... tam má být jeho chrám.... chrám pro pochopení.... chrám smrti...

[Geralt]

Skryt před zraky lidí, zabalen v mocné ochrané magii pozoruji příchozí.... Jsou dva, těžce ranění, krev se pomalu propijí skrz rozedrané šaty.... pociťuji přítomnost rostoucího zla...

Tichá modlitba.... vidím to.... plíží se to stíny... sledujíc svou oběť... mocný netvor... strážce brány.... jeden z nejlepších....

...větří a svou hlavu otáčí mým směrem... ti dva se pomalu plouží dál a dál.... trhavými pohyby jeho hlava sleduje mě a je... zvažuje....

...několika rychlými kroky protínám jeho volbu....

Zemřeš smrtelníku, prolétla mi myslí jeho slova.

...netvor se na mě vrhl... bolest prolétla mou myslí, bolest jež nebyla mou...

Jsi mocný smrtelníku... vrátím se...

...zlo bylo pryč....

[Geralt]

Buď zdráv převozníku, mávl jsem na okounějícího u vody. Pozdrav opětoval.

Noc se blíží. Odpočívám až do setmění a pak vyrážím. Otvírám bránu. Jdu k jejich táboru.... vůle Oliose.....

Olios s Vámi pohlédl jsem na jednoho, který se opíral o hůl, snad aby neupad. Vypadal jako vůdce, ostatní k němu měli jistý respekt. Nedůvěřivě k na mě pohlédl. Jen okamžik jej dělil od bojového povelu.

Zadrž! Dnes není dobrá noc pro smrt tvých mužů! Pohrdlivě na mě pohlédl. Jsem zde z vůle mého pána! Tvůj svět je zde v temném hvozdu a hlubinách země, jež se prostírají zde všude... Ty, vy.... pohlédl jsem na ostatní však útočíte na město. Vaše pletky s tou temnou ženou v čele města mě nezajímají, pohodlí, klid a bezpečí ctihodných občanů však ano. Jsem zde, abys pochopil a tvým vládcům tlumočil, že cesta jež jste zvolili není správnou!

Pche, zemřeš spolu s ostatními, vlastně ne, dřív... hned teď, vydal povel lukostřelcům....

Dobré ráno chlapče, opět ty převážíš? Ti elfové snad nemají více mladých..... musíš mít těžký život.... chlapec jen pokýval hlavou a dál se věnoval svému nicnedělání...

Přiložené soubory

•  NWN0017.jpg   47.08K   108 Počet stažení
•  NWN0002e.jpg   41.54K   113 Počet stažení

[Geralt]

Tiše jsem se proplížil mezi jeho muži. Stanul jsem mu tváří v tvář. Neviděl mě.

Zdravím tě Náčelníku. Polekaně odskočil, tasil svou zbraň a počal se zmateně rozhlížet. Muži jej obklopili. Kdo jśi a kde jsi?

Jsem zde a mám pro tebe nabídku. Dovolil jsem, aby mě spatři. To jsi ty? Co tu pohledáváš, zabijem tě.

Jsem zde, abych ti nabídl obchod. Zpozorněl. Poslouchej, nebudu to opakovat dvakrát....

.... a zde vezmi jako záruku tento kámen. Za týden tě opět navštívím.... v jeho očích vidím záblesk zájmu.

Odcházím spokojen.

[Geralt]

Hledám tu potvoru co my už drahný čas reje do boku. Zvednu hlavu. Malé chlupaté cosi v hojném počtu reje pod mými zády a snaží se mě vyhnat... Pomalu jsem se posadil a pozoruji východ slunce nad jezerem.... Poslední dobou jsem si uvědomil mnohé z krás, jež mi ve městě zůstaly skryty. Beru jednu z těch malých chlupatých kuliček do ruky a hladím jí...... neuvěřitelně píská, brání se a zkouší mě kousnout...

Vydám se opět na jih. Musím pokračovat v pátrání. Snad budu mít štěstí....

[Geralt]

Procházka kolem velkého jezera je překrásná. Klidnou chůzi zpestřenou sběrem potřebných bylin provází zpěv mnohých krásných ptáků. Počínám lépe rozumět lesním lidem z Hájku, poklidného místa uprostřed nebezpečného lesa.

Rozmýšlím o událostech posledních dnů...

...přede všemi přítomnými jsem vystoupil proti Morině, temné lady, mnozí jen stáli, mnozí se ji zastávali a pár z nich počalo přemýšlet.... k čemu to vedlo? nu snad jen k tomu, že ta temná žena běžela za mou řádovou sestrou, se snahou přesvědčit ji o svých myšlenkách.... vysvětlit jak je skvělá, jedinečná, hodná..... zkusila obalamutit ženu, paladinku... jak pošetilý čin... ta temná lady se neváhala ani dotknout kříže, poškozeného znečištěného kříže.... stále se jen pokouší maskovat svou temnou stranu.... chabými pokusy stát se dobrou....

... dlouhý rozhovor s tím mladým nadějným poručíkem armády.... je více než si myslí, vidím jeho budoucnost.... jen kdyby dokázal procitnout a zhlížet na vše s větším nadhledem, spojovat jednotlivé střípky... no chápu jej, teď má spoustu jiných, jeho tělu příjemnějších povinností...

...rostoucí počet mých duchovních setkání s Otcem... přímější směrování mé cesty, procitnutí a lepší pochopení mnohého...

... a spousta dalších událostí, jež mě vedou stále příměji k mému cíli, poslední metu jenž přede mě postavil Olios.... metu nejvyšší....

[Geralt]

Ale tu jsem již přeci byl, pohlédnu na do mraků se týčící skály. Že by snad cesta vedla tudy.....

...velký zával... pomalu odstraňuji jeden balvan za druhým.... dlouhá a těžká práce... na své pouti však nesmím zakolísat....

...spokojeně pohlížím na znovu otevřenou cestu, první krok aaaaa.... prudce se vrhám stranou.... zvuk padajících kamenů jsem naštěstí zachytil včas....

...most a na něm muž, muž v plné zbroji, nedůvěřivě na mě hledí.... beze slov procházím kolem něj a pohlížím vzhůru na tu masu kamení, jež někdo důmyslně poskládal v pevné hradby...

Hej, vy jež obýváte toto místa.... slyší mě někdo?... Ve jménu Oliose, otevřete své brány a vpuste svatého muže na jeho pouti....

[Geralt]

...a vrata se otevřela...

Slyším známý hlas, poznávám jej....

Co tu chceš Oliosáku?
Buď pozdravem mágu. Ty nyní obýváš tato místa?
Ano já a několik dalších, o malý okamžik později se objevila druhá postava, kterou mág nazval Wertinem.
Co tu pohledáváš? vyhrkli na mě oba.
Jsem na svaté pouti a Otec zavedl mé kroky na tato místa. Musím vstoupit a pokusit se nalézt to co hledám.
A co hledáš? drze se otázal Wertin, stále pobíhajíc kolem mě a ze všech stran si mě prohlížejíc.
Do toho tobě ani nikomu jinému nic není, oba překvapeně hleděli, zjevně nikdo z nich nebyl zvyklý na takové odpovědi.
Musí Vám stačit, že jsem na cestě, jež mi vyznačil můj Otec Olios, v jejích očích vidím spousty nedůvěry a pohrdání....

...debata ještě chvíli pokračovala, v závěru rozhovoru mi oba dva povolili vstup, jako by mi snad prokazovali nějaké milosrdenství... oni nechápou, nechápou kdo vede mé kroky, že můj cíl je mnohem vyšší než mohou dohlédnout, pobavila možná spíše znechutila mě poznámka o penězích.... jak nicotní byli ti dva....

...odmítli se však poklonit před křížem Oliose, přede mnou, i když jsem jim zdůraznil, že nyní mé kroky vede On sám.... jsou to rouhači v kabátě ďábelském... příště již se tázat nebudu...

Přiložené soubory

•  NWN0001.jpg   37.43K   102 Počet stažení
•  NWN0003.jpg   37.75K   106 Počet stažení
•  NWN0006.jpg   41.55K   123 Počet stažení

[Geralt]

Nikdo z nich se nepoklonil před Oliosovým křížem a jeho služebníkem... na lehkou váhu brali ta slova.... Olios však stále hledí na konání všech svých dětí... a již nebude tolerovat opovrhování, zesměšňování, bezvěrství...

...slíbil jsem jim odměnu.... a jako první byl ztrestán ten mág co si říká Wertin.... Olios rozhodl.... osud vykonal.... zvýše jsem hleděl na kameny, jež zasypaly jeho tělo...

...Olios pravý bůh života a smrti, spravedlivý bůh jenž dává ale i bere...

...každý v pevnosti se ještě rád pokloní před vůli Otce.... a přijme mou moc...

[Geralt]

Pozorně jsem vyslechl Assiola, který mě neváhal vyhledat daleko na jihu u samé hranice světla a věčné tmy...

Mé rozhodování bylo rychlé... ve městě se musí mnohé změnit, jinak si ta verbež, co pobíhá za branami města bude dělat co chce... s tichým souhlasem té temné lady.... v hlavě se mi počal rodit zajímavý plán....

...musím vyhledat Lorda, pravého lorda, jehož jsme v minulosti objevili při cestě za ztraceným artefaktem.... již si jeho jméno ani přesně nevybavuju.... Mc Eraman.. či tak nějak podobně.... a pak znovu k Mistru magie.... snad sám Olios mění mé kroky....

[Geralt]

Pane, pane, přispěchal malý chlapec s vystrašeným výrazem.
Uklidni se chlapče.
Tady, něco Vám nesu, prý budete vědět....
Vzal jsem si dopis, otevřel jej. Už první řádky mě pomlau děsily....

Díky chlapče, zde máš svou odměnu, vyndal jsem z měšce 2 zlatky.
Děkuju. Už mě zaplatil ten pán, ale málem jsem ani nedoběhl.
Něco se ti stalo?
Ano. Cestou mě napadla velká tlupa zlých lidí a začali mě honit. Naštěstí jsem v lese narazil na skupinku několika trpaslíků a jejich přátel a ti mi pomohli..
Hm, podivné věci se dějí v okolí města. Je třeba už s tím něco udělat. Ještě že ti trpaslíci jsou tak odvážní a zdá se, že nestojí na její straně.... počal jsem rozmýšlet další kroky...

[Geralt]

Pe lesíku se potuluje dvojice nebezpečných pachatelů, jež pobijí vše živé co potká, na jejich hlavy je vypsána odměna nesou se tržištěm hlasy trubače...

vnímám ta slova ale pokračuji v perném rozhovoru s jedním z mnoha nevěřících...

Pane, pane, je to hrůza... hrozná spoušť, tam v lesíku... křičí malý chlapec
Copak se děje chlapče?
Běžel tam i jeden z městských strážců, já jej zvědavě pozoroval, šel jsem za ním a pak... hrůza se zračí z jeho očí... pak naposledy vykřikl a zemřel.. všude kolem něj byla spousta mrtvých a mezi nima žena sršela smrtelnou magii kolem sebe...

Pomalu a velmi opatrně postupuji mezi stromy. V paměti stále mám nesčetné boje s mocnými mágy. Jsou těžkými, néli nezdolnými protivníky, snad mě však Olios ochrání. Mnoho mrtvých všude kolem mě a pak jsem ji zahlédl. Byla rychlejší a počala na mě sesílat kouzla.... díky Oliosi podcenila mě....

Hrozná spoušť, rozhlížím se kolem, mnoho mrtvých, vidím i toho statečného malého klerika, jež je oddán Moradinovi, muže v městské zbroji a spousty, spousty dalších...

[Geralt]

Velká vrata se otevřela..... prázdno.... spousty prázdných lavic vyplňuje pusté místo... v čele kříž a v dáli se šourá farář.... v jeho tváři čtu bezmoc.... a lítost nad tou prázdnotou...

Nepotkal jsem ani nikoho z bratří... smutek pomalu tíží mé srdce víc a víc.... od mého návratu uplynulo již několik dní.... žádného z bratrů jsem nenašel... ani mnoho stop po nich... snad se jen míjíme....

....pátá police..... další stoh pergamenů..... kolik jich ještě budu muset projít než naleznu co hledám...

[Geralt]

prohrabuji se stohy listů a čas si krátím vzpomínkami, vzpomínkami na dění minulá... dění jejichž cesty mě ukazoval sám On....

...temné studené stěny svírají malý prostor kolem mě... opatrně postupuji vpřed... před malým okamžikem se mi jen tak tak podařilo uskočit před náhle se zjevivšími hřeby, které se snažily proniknout mou nohou... zlo je tu skorohmatatelné, ale musím cestu dokončit..... ta věc, která tu má být je víc než cenná, cenná.... no ve zlatkách nemá skoro žádnou cenu, pousmál jsem se v duchu....

...pár kroků mě dělí od další křižovatky..... stuhl jsem na místě, mé staré, ale stále ještě bystré uši zaregistrovali podivný zvuk.... podivný, leč tu poměrně častý, jako by netopýři třeli svá křídla o sebe.... ale již vím, co tento neobvyklý šustot vydává.... připravil jsem se na boj.... vykoukl jsem za roh.... byly tam.... podivné ženštiny se zlým pohledem plným nenávisti a nevraživosti....

...pomalu překračuji jejich těla, krátkou modlitbou jsem doprovodil jejich poslední cestu... bylo jich mnoho, ale Otec se svou ochranitelskou rukou byl při mě... dvě těla v zajímavých polohách.... ty mrchy se připravovaly na hostinu...

....poklekl jsem k modlitbě, pociťuji ono známé mrazení, mravenčení.... častá a přesto neznámá energie jež počíná plnit mé tělo.... dar od samého Oliose.... moc jež dává...

...uf co stalo, probere se první tělo k životu.... ach ženo, vykřikne s pohledem na druhé tělo.
pomalu zvedá hlavu, otvírá oči, ach Otec k ní nebyl přívětiv, když přiděloval krásu.. Co to, co se nám to stalo rozezněl se příšerný chraplavý hlas
Otec musí mít s touto ženou prazvláštní záměry, když ji obdaroval takovými dary, pomyslel jsem si...

Děkujeme ti, pane. Jsme druidi, mé jméno je Otta a zde je Světluška, má žena, děkujeme za pomoc a navrácení do světa živých, jsme ti zavázáni, až budeš potřebovat naši pomoc, neváhej nás vyhledat!

[Geralt]

čas plyne... minuta za minutou, hodina za hodinou, den střídá noc...

kdo by však počítal... kdo by přemýšlel.... kdo by hledal....

...bytí s Otcem, jeho stálá přítomnost, iluze klidu, volnosti, stálé svěžesti.... a hlubší pochopení jeho myšlenek.... nekonečné diskuze.....

.....zastavil se, v jeho božské tváři poprvé vidím náznak smutku, obloha pomalu temní, klid okolo přítomných zvířat byl narušen.... hlavy všech se otáčí k Němu... Jeho pohled padl na mě..... nikdy mezi námi nepadlo jediné slovo a přesto jsme rozmlouvali... dopadli na mě jeho obavy... pohled, více nebylo třeba a já věděl...

...božské dlaně se natáhly.... v jeho prstech se zaleskl známý předmět....

U mě jsi ji uschoval, nyní je třeba Vašeho návratu!

[Geralt]

Zmateně na Něj hledím. Klid, teplo, ticho, domov..... vše se náhle rozplývá...

Tvá cesta zde je u konce můj synu. Tvé kroky se musí vrátit zpět mezi smrtelníky. Stále budu s tebou, bdít nad tebou. Zlo opět roste, zlo jež má mnoho následovníků, mnoho chudáků svedených na špatnou cestu.... Jdi zpět a pomož těm jež toho budou hodni. Musíš učinit mnohé než staneš tváří v tvář Nepříteli. Jdi na jih, sraž hlavu tomu jehož život nikdy nekončí a povstaň opět s válečníky Víry. Jen spojené síly se mohou postavit Zkáze ..... v jeho rukou se objevil meč, meč s podivnou září, meč s podivnou silou, meč s vlastním životem... náhle jsem věděl..... poklekl jsem.... Nyní jdi a staň se mým hlasem mezi mými dětmi, nechť každý s vírou ve svém srdci uposlechne tvého hlasu, tvá moc budiž jim ochranou po dobu života i smrti!

[Strinx]

Moc zla opět roste...
Co mělo bejt na vždy uschováno, se zase našlo...
Temný mág, jež se ztratil z povědomí lidí je znovu zde...

K chrámu Oliose přišel muž. Zahalený v temném plášti, oblyčej zakryt kápí. Vyčkával
Zdravím Tě Velmistře řádu pozdravil muž nově příchozího
Přejete si? na muži mu bylo něco divného, jen pořád nemohl uhádnout co
Přišel jsme si pro něco,co patří mě a váš řád to má už dlouho dobu v úschově
Máme zde pod ochranou spoustu věcí. Mohl by jste být konkretnější?
Mohl a myslím si, že na tuhle věc si budete dobře vzpomínat. Jde o Urnu s nekromantovým popelem
Urnu?! Velmistrem náhle projelo pochopení, co za muže před ním stojí. Začal se chystat seslat svá nejmocnější kozla, jenže muž ho předešl. Od začátku byl připravený na střetnutí a to mu hrálo do karet. I on začal sesílat všemožná kouzla.
Boj netrval dlouho a byl beze svědků, poněvadž poslední dobou se do chrámu už nepřichází pomodlit tolik lidí jako dříve.
Muž v kápy se sehnul nad umírajícím Velmistrem a začal mu do ucha šeptat.

Věz, že nejsi poslední z toho vašeho spolku, který zemře mou rukou a taky věz, že nikdy nedojdeš klidu. Víš byl jsem dlouho pryč,ale nezahálel jsem. Ne, ne. Znám magii, která tě zbaví života,ale nikdy se nesetkáš se svým pánem. Ani nikdo jiný kdo zemře mou rukou. Získám to, pro co jsem se vrátil. Žádný z vás mě v tom nedokáže zabránit. Ani ten stařičkej Gerald...

po posledním slově mu do srdce zarazil dýku. vykládanou rudě zářícími drahokami a nasál do ní jeho duši

Velmistr umřel se slzou v oku a s vědomím svého neúspěchu

[Geralt]

Prudké rány, jež znenadání počaly dopadat na mnoho dveří v jindy pusté chodbě a křik lidí.... takové přivítání se mi dostalo....

Otevřel jsem oči právě ve chvíli, kdy mladý klerik Assiolo vtrhl do mé komory...

Velmistr je.... slova mu uvízla v hrdle. S vytřeštěným pohledem na mě zíral.
Vím synu, viděl jsem co se stalo. Otec mi vše ukázal. Klerikův stále překvapený pohled sledoval upadající záři jež obklopovala mé tělo...

[Geralt]

Pohlédl jsem na mrtvé tělo. Tělo mladíka, přítele.... tělo jež bylo zabito a jehož duch zel nyní v prázdnotě... daleko od Otce k němuž celý život vzhlížel. Rána vytvořena rituální dýkou jako by stále žila... její okraje žhnuly rudým světlem, tkáň okolo zlehka pulzovala. V tichu chrámu, pár kroků okolo mě, stáli Mistři. Opodál další věrní stoupenci Oliosova odkazu. Mlčky, s různými výrazy ve tvářích. Viděl jsem vztek, bezmoc, touhu po odplatě ale i strach....

Bratři a sestry, Otec mě po dlouhé meditaci opět povolal zpět na tento svět. Nad ostrovem se opět stahují mračna, temné síly se shromažďují. Jejich moc roste, nepochybuji, že každý z Vás pociťuje narůstající pocit prázdna a beznaděje. Okamžiky dalších několika dnů budou závislé na odvaze a konaní všech dobrých lidí okolo nás. Zlo je již všudypřítomné. Velké šiky nepřátel jsou připraveny na jihu i severu, žel ani zde ve městě není bezpečno! Otec mi určil velmi obtížnou, trny opletenou cestu. Cestu jež bude spasením pro všechny jež věří! Prvním krokem byl můj návrat. Každý další musí překvapit naše nepřátele a uštědřit jim citelný úder! Mnohá zapomenutá spojenectví musí být oživena. Jsem zde, abych Vás, z vůle Otce vedl!

Víra v Otce ustupuje a je na nás ji vrátit zpět a co nejvíce ji posílit! zahřměl jsem poslední slova, se spokojeným výrazem pozorujíc změny ve tvářích posluchačů

[Geralt]

Olios vedl mé kroky dnes do Slatu. Něco mě pohánělo stále rychleji. Leč přišel jsem pozdě. Mrtvý muž se houpal na laně a okolo postávalo pár dohadujících se vojáků te temné lady. Byli více než arogantní. Ani kříž v mých rukách nepomohl... Stejní jako ona.... Až pak jsem si všiml malé holčičky jež se tulila v rohu mezi baráky... plakala a oni tak křičeli....

Pomohl jsem jí a odvedl domů, domů, tedy spíše do domu mnoha lidí.... a tam jsem od paní, jež se starala o blaho všech dozvěděl o událostech posledních dnů. Mizí lidé a šlechta hoduje, obklopena mnoha strážci. Aura strachu jež byla cítit z mnoha lidí kolem mě.... rád bych jim pomohl, leč strach jim svázal ústa....

Světská moc zklamala, opět, stejně jako již po několikáté, ale lidé musí vědět že my jsme na jejich straně!

[Geralt]

Ranní rosa ještě neopadla. Kolem jezera zpívají ptáci, honí se bobři. Zdáli my mává ten malý chudák, co ho zas elfové poslali dělat převozníka. Krátkým nožíkem spokojeně odřezávám bylinky. Dnes je obzvlášť dobrá sklizeň.

Ptáci ztichli, motýli zmizeli. Ovzduší má náhle jakýsi jiný nádech. Opatrně postupuju. Nyní mě již bylinky nezajímají, jen přijít na to co se zde zas děje....

Vidím dvě postavy jak horečně mluví. Oba rozhazují rukama..... přibližuju se.... a ... ach tolik smrti... na zemi v krvi leží několik těl... již mě zpozorovali i ty dvě, nadmrtvými diskutující, osoby. Těl je sedm, většina v barvách vojáků z Alicie... poznávám i toho jejich velitele... už nevypadá tak nabubřele, když se tu tak válí v krvi....

[kom10]

"před chrámem se zhmotni zahalena postava, rozhlédne se a vstoupí"

Pane mam pro vás vzkaz, ale nejprve dovolte abych vám vysvětlil co se stalo.
Dnes jsem byl požádán, abych se šel podívat kamsi do tichého lesa. Prý se tam stalo něco hrozného. V doupěti obrů prý zemřelo několik dobrodruhů. I vypravil jsem se tam, abych jim pomohl a přimluvil se za ně. Olios byl milostiv a vyslyšel má slova. Navrátil jim život. Když jsem je vyprovázel ven na denní světlo, ještě zářili od mých modliteb a vesele se rozběhli každý svou cestou. Já se nadýchal čerstvého vzduchu, zlehka odpočal a vyrazil ještě trochu pozlobit temné dvouhlavé bestie. Cestou jsem však narazil na skupinku dobrodruhů. Oni dva co byli předtím se mnou, jezdec na poníkovi a střelec. Otočili se a začali na mě mluvit.

Ten jezdec na poníkovi se choval zároveň přátelsky i nepřátelsky. Snažil se mi vysvětlit že tady není bezpečno a že bych jim měl něco dát než půjdu. Konkrétněji 400 zlatých. Zděsil jsem se. V poslední době jsem neviděl ani 100 zlaťáků pohromadě, natož 400. Začal jsem mu vysvětlovat ze zlaťáky nemám, ale můžu mu pomoci jinak. On ale nazval má slova lživýma. Mezitím, co jsme spolu mluvili, se mi jeho 3 pomocníci snažili dostat do zad. Udržoval jsem si od jezdce odstup a tvářil se že ty za mnou nevidím. Slušně jsem se zeptal jestli jsem tedy přepadený a on jen pokýval hlavou. Pomodlil jsem se, abych ukázal ze Olios je na mé straně, ani to nepomohlo. Jeden ze střelců vykřikl že to je kněz a ten druhý, který měl na sobě ještě moje ochranná kouzla řekl ze jsem to byl já v tom doupěti, kdo jim pomohl. Nic to ale neměnilo na tom, že jsem přepadený. Po chvilce, kterou potřebovali k domluvě se na mě vrhli. Střelec vzadu napnul luk a já jsem přešel do jiné sféry bytí. Šíp mnou prolétl a trefil jezdce na koni. Ten zařval a hnal se na místo, kde jsem měl být. Choval jsem se opatrně a nevěděl co mám dělat. Nechtěl jsem jim objevovat mé schopnosti, nevěděl jsem jestli doopravdy stoji proti mě a jestli jsou skrz naskrz prolezlí zlem. Nakonec jsem pomalu a skryt otevřel bránu. Energie mě naplnila. Byl to krásný pocit. Spojení s vyšší sférou. Podíval jsem se na tlupu rebelů a politoval jsem je. Měl jsem možnost utéct, ale to není cesta, kterou by se někdo jako já měl někdy vydat. Vzduch zhoustl. Vzduchem začaly létat různé předměty, například ten malý pulčík a střelec. Oni se však nezalekli. Začal boj. Trpaslík na koni se mě stále pokoušel zasáhnout. Od té doby co jsem dosáhl poznání svých schopností neměl nejmenší šanci. Byl jsem doslova všude. Můj luk nezahálel. A trpaslík, který se nikdy nedostal k úderu nadával. Jeho přátelé, kteří se mě snažili v nestřežených chvílích zasáhnout, již byli seskupeni na jedné hromadě. Ale ten jezdec byl vytrvalí a nevadilo mu, že mlátí svým kladivem do prázdna, či že někam běží aniž ví kam. Nevadili mu ani šípy, které mu trčely z brnění, ani to že chvilkama lítal i s koněm vzduchem. Nakonec to přestalo bavit mě. Vzpomněl jsem si že ten zloděj měl u sebe větši obnos peněz. Třeba to by toho hnusného trpaslíka na koni zastavilo. Naposledy jsem zmizel a objevil jsem se u kupy těl, kde měl být trpaslík. Po jeho těle však nebylo ani památky. Nevím co se s ním stalo, nebyla to ani magie, ani můj Pán. Prostě zmizel, jako by nikdy neexistoval. Otočil jsem se na trpaslíka. Objevil jsem se mu za ramenem a poklepal na něj. Ten se otočil udiven a neschopen úderu. Chvíli na mě koukal a pak řekl, že tohle by bylo nekonečné. Řekl mi, že mám jít. Usmál jsem se. Vztáhl jsme ruce k jeho spolubojovníkům a ti obživli. Dnes již po druhé, nevím zda mám být příště ještě takto velkorysý. Když jsem odcházel slyšel jsem za sebou ještě volání…


Velmistře, mám vám vyřídit že pevnost rudého draka ožíva!!!

[Geralt]

Neuvěřitelné! To že se stalo? Už je to tu zas! Kdo ruku svou vztáhne na posla božího při svaté cestě jako by..... a ještě, když jim před tím skrze tvé tělo a mysl navrátil Olios život....

Mistr jen zamračeně pokyvoval

Pak nevědí co činí, s čím si zahrávají.... Vydám se k pevnosti Rudého draka. Musíme zjistit co se děje. Pokud se snad opět zlo pokouší o nadvládu nad tímto místem...... nikdo z nich ještě netuší s jakou silou si chtějí zahrávat....

pche.... myslí si snad každý že jsme tak slabí, jak ta šlechtična z města?... pokud chtějí poznat opravdovou sílu, pokud mě k tomu donutí, nebudu váhat a povolám všechny jež se zavázali pomáhat a sloužit Oliosovi!

[Geralt]

Již svítá. Mé tělo se probouzí a má mysl si zase počíná pomalu zvykat na místa, která ji omezují v rozletu během bdění mého těla. V noci, stejně jako v mnoha minulých, má mysl navštěvuje ta krásná místa a rozpráví s Ním. On vede každé mé kroky, ukazuje a plánuje cestu... Dnes v noci se se mnou podělil o své znepokojení, pocit jež nedokázal přesně vyjádřit..... divné... že neví..... musí být mocní, mocnější, než sem se původně domníval.... v mysli mi vytanula jeho poslední slova, slova jež mi dvakrát opakoval a kladl na ně důraz.....

Svolej mé věrné děti a včele jejich šiku jdi a splň další ze svých úkolů....

[Geralt]

Kostel byl skoro prázdný, jen v rohu několik učedníků uklízelo a blýskalo posvátné relikvie.
Hej chlapče, no ty, pojď sem, prosím.
Mladý chlapec rychle přiběhl, ještě se celý klepal. Velmistře?
Vezmi prosím tento dopis a dones jej do pevnosti Rudého draka. Neprodleně.
Chlapci se podlomila kolena.Neboj se. Doruč tento dopis, nikdo ti neskřiví ani vlásek. Nikde zbytečně nelelkuj.
Ač stále velmi ustrašený, věděl co je jeho povinnost. Stál a pomalu se uklidňoval, po celou dobu co jsem jej pokrýval mocnými ochranými modlitbami.

Vůdci rebelů - Tanurovi

Tanure,

vztáhl jsi ruku na jednoho z Mistrů, člena řádu samotného Oliose. Stín, jež jsi vrhl na sebe a tvé věrné lze odvrátit jen jedním. Očekávám tvou omluvu a satisfakci ve výši 400 zl.

s Oliosovým pozdravem na rtech

Gerald, Velmistr Oliosova řádu

[kom10]

byla noc, když se před chrámem vynořila zahalená postava, neváhala a rovnou šla do míst kde meditoval velmistr

Omluvte mě prosím že vás ruším v tuto dobu. Ale měl jste návštěvu. Myslím že bylo okolo oběda když se tady objevil trpaslík na koni. Nepochybně to byl ten "svobodný". Nechal tu vzkaz, že nutně musí s někým mluvit. Pak obrátil koně a ten se rozeběhl směrem k jejich pevnosti. "maličko jsem se pousmál"

Byl překvapený, když zjistil, že jsem byl u pevnosti dříve než on. Omluvil se my za to nedorozumění v lese a rád by s vámi něco důležitého projednal. Než jsme se stihli rozloučit z pevnosti vyběhla podivná postava. Napůl démon, napůl něco jiného, každopádně moc krasy nepobral. S vystrašeným pohledem se podíval dolů pod kopec kde se formovala alicijská armáda.

V čele stála lady a třímala Alicijskou zástavu. Z hradeb je sledoval trpaslík chráněn dvěmi lukostřelci. Po menši rozprávce začala alicijské armáda, či co to bylo, mlátit do dveří. Jestli se pokoušeli tam udělat díru, kterou by pak mohli otevřít dveře zevnitř, netuším. Na to zareagovali střelci a k zemi se sesunula první oběť….nikoliv však poslední. Salva šípů a vrhacích sekerek od Pindruše se snesla na hradby, kde stáli střelci. Kdyby se před bitvou "armáda" neposílila asi by se i občas trefila...

Po delší chvilce střelci padli a já jsem nikým nepozorován ukousl kus chleba. Alicijští se zdáli rozjařeni a dále pokračovali ve své práci u dveří. Náhle po nich skočil první démon. Než se stačili rozkoukat, zbyla jich živa necelá polovina. Zato množství démonů přibývalo. Lady dodávala spolubojovníkům odvahy, ale zda se že to nepomáhalo. Většina přeživších se rozutekla na všechny strany. Lady se tvářila bezradně, marně pobíhala po bojišti a snažila se uzdravit spolubojovníky a vzkřísit padlé. Nakonec se démoni stáhli. Rozmístili se po hradbách a vypadalo to že pokud alicijští chtějí důstojně odejít měli by to udělat rychle. Ale lady zřejmě ještě v záchvatu euforie nad živými spolubojovníky, které se ji podařilo vzkřísit, pokračovala v obléhání pevnosti. Ozval se hrůzný jekot, který doprovázel malé zemětřesení. Za lady se objevil drak...a nebyl sam...

…..během okamžiku se tam objevili další 3 a ještě jeden, který se snesl ke mně....Seděli jsme tam tak spolu a pozorovali jak alicijské vojsko padá k zemi a ustupuje. Mnoho z nich při tom ústupu zakoplo. I ta slavná lady, zůstala na mostě, kde ji přišlápl jeden menší dráček...asi si ji spletl s panenkou na hraní.....

…bitva....nebo spíše strkaná se přesunula mimo můj dohled....když jsem slušně požádal draka, aby mi uhnul, že se tam jdu podívat odpověděl mi ohnivou bouří. Byl asi ještě mladý a naivní, nepodíval se kdo před ním stojí...roztržka byla krátká….Olios si vzal jeho duši nazpet…..a ten druhý drak, který me nechtel pustit, byl stejny.

zbytky alicijské legie běželi směrem k městu a rebelský strážný uklízel padlé dobrodruhy na jednu úhlednou hromadu. Jedinou Gabrielu si nechal a pověsit před hradbami....

[Geralt]

Velmistře, hledá Vás nějaký trpaslík.
Děkuji, chlapče, přiveď ho prosím za mnou.

Tanur, vzpomínám-li si dobře? Naposledy jsem Vás viděl při cestě na záchranu Moradina, pak jsem však zaslechl něco o Vaší hrdinské smrti. Jsem rád, že jste opět mezi živými.
Trpaslík mě sledoval s pochmurným pohledem.
Vaše činy poslední doby mě velmi zarmoutily! Ještě více však našeho Otce! Dostal jste dopis a přišel vše urovnat?
Jaký dopis? Nic jsem nedostal. Jsem tady, abych vyjednal Vaši neutralitu.
Nedostal jste můj dopis? zatvářil jsem se překvapeně. Napadl jste jednoho z Mistrů Oliosova řádu, čímž jste urazil samotného Oliose! V dopise jsem Vám tlumočil požadavek na jeho usmíření. Jedná se o omluvu složenou do mých rukou a zaplacení částky, jež jste požadoval, tj. 400 zlatých.
Už jsem se omluvil, přímo Mistrovi, odvětil nabubřelý trpaslík.
Vím. Byl jsem informován. Avšak, jak jsem uvedl, zde jde o omluvu jinou, mnohem důležitější! Omluvu jenž má usmířit našeho Otce, aby Vám i nadále zůstal nakloněn!
A když se omluvím, nezaútočíte na mou pevnost, nebudete pomáhat Lady v boji proti mně? Jste pod její správou? otázal se trpaslík.
Zač nás máš trpaslíku! počal probublávat můj hněv. Jaká správa nějaké šlechty! Já se odpovídám jen Oliosovi, a jen on řídí naše kroky. Jsme jeho vůlí a jeho slovy zde na zemi! Nikdo nám není nadřízen a nikomu na tomto světě neskládáme své účty!
Trpaslík, byl zjevně zaskočen, změnou mého hlasu a vzezření.
Omluvím se tedy, ale 400 zlatek nezaplatím. To je výsměch. Jsi snad loupežník a chceš mě okrást?
Trpaslíku, pokud je tvůj pohled takový, pak zde ztrácíme čas. Olios byl tebou a tvými lidmi uražen, nehledě na předešlou Mistrovu pomoc….. Je úsměvné slyšet z tvých úst, jak někoho nazýváš loupežníkem! Nikdo na tomto světě nebude beztrestně přepadat kleriky na jejich poutích, kleriky jež jdou pomoci mrtvým, kleriky jež mají moc, s Oliosovým požehnáním, navracet život, kleriky jež kráčí pod zástavou Oliosovou!
Dyť se mu nic nestalo, odvětil trpaslík.
Nestalo? Nestalo, protože jeho tělo chránil Olios. Ale čin byl vykonán, následky musí být neseny! Mistru jsi se omluvil, Oliose však neupokojil! A urážka splacena bude!
Ohnivý vír jež v tu chvíli objal oba muže pečetil Velmistrova slova a ukázal vůli Oliose!

[Geralt]

Události posledních dnů a věci, jež je třeba vykonat ve dnech budoucích my dávají stále méně spát. Je třeba vykonat mnohé..... V minulosti bylo uzavřeno mnoho spojenectví, je čas oživit je. Sliby jež byly dány budou splaceny. Vzal jsem brk a počal psát...

Ctěný králi,

v minulosti byly naše cesty přátelské. Nyní zde však vytanula hrozba. Beru jako svou odpovědnost informovat Vás o ní a zjistit Váš postoj. Jedná se o Vašeho padlého hrdinu, jenž se znovu objevil. Jeho jméno je Tanur. Nevím, zda víte o jeho návratu. Nebudu zde líčit co vše se stalo, ale velmi rád bych znal Váš, posléze tedy vašeho trpasličího klanu, postoj k jeho osobě. Byl bych velmi nerad, kdyby činy a postoj tohoto trpaslíka nějakým způsobem do budoucna poškodil naše vzájemné vztahy.

S Oliosovým pozdravem na rtech

Gerald, Velmistr Oliosova řádu

Hej chlapče, ty, už víš co konat, neboj se, dnes jen zajdi do krčmy u Maugrima a vyhledej ctihodného trpasličího krále Orfa.

[Geralt]

Krásný den. Slunce spočívá na čistém neby přímo nad mou hlavou. Odpočívám na lavičce před kostelem. S potěšením pozoruji zástupy jež se shromažďují k polední mši. Nyní je však lidí mnohem více. Se spokojeným výrazem pozoruji, jak se pomalu shromažďují všichni, jež jsem vyzval.

Velmistře, mám pro Vás dopis od Orfa.
Díky, Assiolo, jsem rád, že tě dnes opět vidím zde. Vidím, že jsi pln síly, cítím tu energii, jež z tebe vyzařuje. Klerik pokynul hlavou a pokračoval na mši.

Otevřel jsem dopis. Přesně jak jsem si myslel. Trochu mě překvapila zmínka o spojení s Démony, ale je dobré vědět, na které straně stojí ten klan. Sice jsou menšího vzrůstu, při boji však svou práci zastanou. Myslím, že v budoucnu využiji našeho přátelství a síly jejich sekyr. Dnes však ještě ne. Dnes to bude jen v řádových rukou.

[Geralt]

Elitní zastánci řádu se shromáždili. Několik nezasvěcených pozorovalo průvod lidí spěchající k jihu...

U Studny jsme se setkali s posledním členem naší dnešní výpravy. Družina byla kompletní. Věž, stojící na věčné stráži ponurého temna bude dobita. Mistr, Assiolo a moje maličkost, elitní řádový bojovník Zokk a rodina Smaragdů - Otta a jeho družka Světluška, druidi, kteří přislíbili pomoct Oliosovi ve chvílích těžkých....

Výprava vyrazila. Pár kolemjdoucích ještě zamávalo na pozdrav a již vcházíme do temného údolí, do něhož slunce nedohlédne. První strážci Zla, jež se nám postavili do cesty, umírá velmi rychle. Jejich nehmotná těla se rozplývají v okolních stínech. Není síla, jež by nás mohla zastavit, vždyť kráčíme pod záštitou Oliose.

Dalších několik krátkých soubojů se odehrává za Branou. Procházíme temnými rudými planinami, které jsou bez jediného nádechu života. Útoky, vrhané proti nám jsou organizované. Všichni si to uvědomujeme. Jejich síla roste. Nejsou však ničím proti moci, kterou disponujeme my. S Mistrem proti nepříteli vrháme desítky smrtících šípů, další členové družiny bojují s nepřítelem tváří v tvář. Mému pozornému zraku neuniká ani síla úderů, kterými nepřítele zasypává Zokk. Je ohromné sledovat tu smršť ran, jež uštědřuje jeho meč. Nepřátelům vypadávají zbraně z rukou, pod náporem ran klesají v kolenou. Můj žák Assiolo, také jsem jej dobře vytrénoval, mocnými údery ukončuje životy zplozenců pekla. Dvojice druidů, jsem rád, že jsou s námi. Jejich těla jsou pro nepřítele takměr nezranitelná, síla s jakou vrací údery je ohromná. Po každém jejich kroku jako by se země zachvěla a počala nový souboj s tímto nehostinným krajem. Snad je to jen sen snad v zápalu boje sním, ale jako by v jejich stopách alespoň na malou chvilku tráva počala růst......

Již nepočítám boje. Jdeme více jak dva dny, bez odpočinku. Nepřítel se stahuje, avšak v nestřežených chvilkách vrhá další síly proti nám.... je však cítit jeho slabost... snad i strach... i když co je vlastně strach... a může se Démon bát....

Stanuli jsme pod Věží. Poslední Velitelé Démonů v čele zástupu svých věrných se vrhají proti nám..... klíč, leží v prachu okolní vyprahlé země, zřejmě jej ztratil jeden z vůdců.....

Stanuli jsme ve Věži. Vstřís nám vyšel jakýsi malý muž, snad trpaslík celý skryt v plechu. Všude hoří ohně, stěny žhnou a vydávají silné světlo. V pozadí postávají další bytosti..... ať již lidských či démoských rozměrů....

Odmítají se vzdát.... a boj počal.... Ohromný Démon se vrhl proti našim zbraním. Zpočátku se zdá, že mu naše zbraně ani neubližují.... Jeho lidští i démonští poskokové jej následují.... malý trpaslík je statným válečníkem, z dáli je podporován magií dvou mužů.....

....demonské počty klesají, i jejich mocný Vůdce již dostal mnoho ran.... z chování tří lidských bojovníků je cítit počínající obava a strach nad vývojem boje.... Statní druidi, jejichž těla ochraňují ohromné šupiny, odolávají všem ranám....

...lidští přisluhovači už raději vzali do zaječích..... poslední je již jen Démon.... Mistr vydouc rovnost duelu se rozhodl povolat k pomoci moc Oliose....

...Démon padl.... Věž byla dobita... Slovo moci vyřčených z úst Mistra ukončilo toto dění.... Nepřítel byl mrtev či stihl uprchnout....

.... v útrobách Věže, v komnatě, jež je v pravém středu, čekám v modlitbách na signál od Oliose... společně s dalšími dvěmi kleriky..... nepřichází.... Olios zřejmě není spokojen.... proč.... zatím nevím.... jsem připraven a stejně tak církevní bratři nést tíhu odpovědnosti.....

..... probral jsem se v chrámu společně se svými bratry... všichni jsme prošli Očistou, snad náš Otec bude spokojen.......